Prosím všechny kdo si to přečte zda by mi poradil nebo mi aspoň napsal jaký má na daný problém názor.  Pocházím z ,,úplné" rodiny, tj. máma, táta bratr a já. Matka nás celý život tyranizovala a to doslova a do písmene. S bráchou jsme jako děti zkusili jako psi. Otec byl slabý a nezmohl se na to aby se rozvedl a vzal si nás, děti k sobě a tak jsme se všichni trápili. Abych to objasnila. Matka je typ člověka, který je patologicky závislý na matce, manžel je pouhým terčem a děti? Když už jsou, tak se o ně budu starat. Je pravda že nám kupuje, jinak se stará, ale ale. Pravidelně jednou do měsíce se  bez příčiny s otcem hádala, brečela jaká je chudinka. Byla na něj vždycky strašně sprostá, fyzicky ho napadala. To trvalo i víc jak týden. Pak začala na mě, hádala se semnou i když mi bylo třeba sedm let, ztrapňovala mě a když jsem se táty zastala tak mě napadala že s tátou něco mám. Strašně jsem trpěla, často nespala neboť ona začala i o půl noci a řvala jako na lesy. Naoko se před námi trávila nebo chtěla skočit z okna, jako dítě jsem myslela že to vážně udělá a trápila se. S těží jsem to vydržela do 19 let, během střední jsem se musela léčit na psychiatrii pro deprese a léčím se dodnes. Po střední škole jsem začala chodit na vysokou a odloučila se od domova. Nyní bydlím s přítelem, dost daleko od domova ale mé potíže přetrvávají. Kdyköliv přijedu domů je strašně zle, máma je strašně zlá, vyčítá nám lecos, tátu úplně tyranizuje, vydírá, volá mi a atd. Asi si řeknete, proč se na ní nevykašleme....Táta nedokáže odejít, nemá už rodiče,nemá příbuzné ani kamarády, bojí se a já s tím nic nenadělám, i když mu říkám ať odejde, je to jako do zdi. Já sama ještě nevydělávám a musím přijímat peníze od nich a je mi hloupé brát peníze a neukázat a do třetice mě prosí bratr ať občas přijedu že s nima musí bydlet a je rád když si semnou pokecá. A tak jednou za 14 dní na víkend jezdím domu a trpím a musím koukat jak matka ničí celou rodinu. Asi přestanu jezdit domů ale bojím se o tátu a hlavně bráchu. Tátovi je 55 let a vypadá na osmdesát, je to živá mrtvola, která mi čím dál častěji říká že bude pro něj vysvobození sebevražda. Když matce navrhnu psychiatra, řve na mě jak tur. Nic už k ní necítím a řekla bych že ji spíše nesnáším. Je to těžké, neboť před dvěma roky onemocněla rakovinou, v té době jsem ji byla oporou, moc jsem ji litovala, dnes s ní mluvím přes zuby a nerada na ní koukám, je jako satan. Prostě je to blázen ale co s tím, léčit se nechce.Její rodina nám není oporou, její matka je to samé, akorát trochu mírnější. Promiňte že jsem to tak napsala, opět brečím neboť jsem doma a matka opět řádí a vyhrožuje že až táta přijde večer z práce tak mu dá co proto, neboŤ ve městě nekoupil chleba. Lidičky prosím vás, co mám dělat, co má dělat táta? Nic na ní nezabírá, když všichni odejdeme, zabije se jako to udělala její sestra. Jsem dnes pomalu na dně a nemohu dnes odjet neboť mám migrénu a jsem dost slabá. Jsem takový dobrák a pořád toužím po rodině kde bysme se měli všichni rádi, navíc mám hrozně ráda tátu na kterého jsem se během dětství upnula.Prosím napište mi někdo aspoň něco co by mě trochu povzneslo.Jsem ráda že jsem se vám mohla vyzpovídat. Díky moc

Ahoj řepelko,

já jsem to samé zažívala s nevl. otčímem. 15 let nám otravoval život, kritizoval, ponižoval...řval kvli nesmyslům, z matky si dělal služku. Bráchu nenáviděl, mnou opovrhoval.S vlastní dcerou se nikdy nebavil a na ní platil minimální výživné.Prostě na každým něco viděl, zahlížel, rejpal a v sousedství nám dělal jen ostudu-na každýho řval.Jedině on měl pravdu-nikdo jiný.
S bráchou jsme se raději odstěhovali, abysme ho nemuseli vidět, bylo nám z něj nazvracení.Před třemi lety ho máma vykopla a všem se nám ulevilo!!! Ze začátku si myslela, že dům neutáhne, ale všichni jsme si pomohli a jsme šťastní.

Víš, ono se nestačí jen litovat. Ty napíšeš. Pomozte, ale stejně nic se nebude dělat. To je pak těžké...Každý psycholog ti poradí, ať odejde od tyranky.
A ty bys nemohla vzít tátu k sobě nebo mu pomoci najít jiné bydlení??
Vím, nejtěší je udělat první krok...toho se moje máma taky bála udělat a teď nelituje.Pořád říká, že to měla udělat dávno...život co žije je jen jeden, jiný už žít nebude...přeji tátovi pevné odhodlání:-).

Ahoj Křepelko, Tvúj příspěvek je velmi smutný, že jsem z toho špatná i já.. Já měla moc hodnou maminku, která před 13 lety nečekaně zemřela a není dne, abych na ni nevzpomněla., táta byl naopak ten chladný, měl zvláštní povahu, ale před několika měsíci taky zemřel, takže o mrtvých jen dobře....
Tvoje matka je asi duševně nemocná, je to asi nějaké rodinné zatížení. Nejsem psycholog, ale zřejmě se jedná o patologickou hysterii a kdoví jestli ještě málinko chycenou schizofrenii. Léčit, říkáš, se nepůjde...
Nevím, jak Vaší bydlí a kde, ale chudák bratr a tatínek. Opravdu je asi nejlepší od tyrana odejít. Tátovi je 55 let, zřejmě ještě chodí do práce, nešlo by nějak přechodně pro něho sehnat klidnou ubytovnu ? Mohl by s v klidu srovnat vše v  hlavě. Já vím, je to také otázka peněz, kdyby si mohl dovolit zaplatit advokáta, nemusel by se s Tvou matkou ani už vidět. Po rozvodu by nějaký ten peníz ze SJM dostal a mohl by si platit třeba podnájem a vzít k sobě bratra..... Já vim, je to moc těžké a člověk už má i svoje stereotypy, ale , když se chce, vše jde. Každopádně by měl alespoň on navštívit psychiatra, aby ho navedl na cestu posílení jeho vůle , to je ZÁKLAD, pak se otevřou netušené možnosti, věř mi...
Křepelko, přeju Ti hezký víkend s přítelem , raduj se z hezkých letních dní... A ještě něco Ti poradím, neber na sebe tíhu života druhých, byť blízkých lidí, zlomilo by Tě to a to si nezasloužíš :jojo: . Každý má svůj osud ve svých rukou, druhý mu může jen ukázat cestu, ostatní je na něm.

Moc štěstíčka přeji :hjarta: :hjarta:

Décimo mockrát ti děkuji za moc pěkná slova povzbuzení. Vím že mi tady nikdo nepomůže, neboť to není ve vašich silách, ale i slova pochopení mohou trochu ulevit. U nás je to těžké, táta nedokáže odejít a udělat za životem silnou čáru, je to mámy kašpárek. Mě už dochází trpělivost a dnes jsem matce dala ultimátum, že nebudu jezdit domů dokud se to tady aspoň nezlepší a opravdu pokud to bude stejné tak s těžkým srdcem budu od nich co nejdál a s tátou budu komunikovat jen po telefonu. A jak velmi správně píšeš, nebudu již brát tíhu světa na sebe, zvláště tam kde to nejde po dobrém ani po zlém. S přítelem o tom mluvím, ten je z naší situace úplně na větvi, nebot toto neviděl ani ve filmu. Když jsme se seznámili tak byl přítomen u jedné drsné máminy akce a sám byl z toho špatnej. Dohodli jsme se že vezmeme za tři týdny tátu k nám s tím že matce řeknu že potřebujeme pomoci s kopáním septiku a dopřejeme mu pěkný a klidný týden, který pomalu nezná. Buď ráda že jsi s maminkou prožila pěkné chvíle, strašně bych si přála aby mě moje máma přivinula a řekla mi jak mě má ráda. Vím že bych byla dobrá dcera a rodičům bych dala první poslední ale nejde to. Nejsem sama, vše mi vynahrazuje můj partner a vím že děti z dětského domova nemají vůbec nikoho, takže nechci a nebudu  se litovat. Uvidíme jak to bude dál a budu apelovat aby táta fakt odešel a třeba si našel nějakou hodnou paní. Zaslouží si to! Décimo je moc smutné že už nemáš rodiče ale je dobře že můžeš na maminku v dobrém vzpomínat!! Děkuju

Křepelko, něco podobnýho jsem prožívala celé dětství, s tím rozdílem, že táta sice hádky nevyvolával, ale neuměl je nijak řešit, a tak většinou dlouhé hodiny mlčel, pak mu ruplo v bedně a začal mámu mlátit. Servali se jako idioti (podotýkám, že byli oba střízliví, alkohol v tom nehrál žádnou roli) a začalo vše nanovo. Někdy pro změnu matička začala sama tatíčka pošťuchovat, že jako mlčí a neargumentuje (spíše si nesype popel na hlavu před jejími výtkami či co), pamatuju si, jak do něj jako kráva šťouchala smetákem, aby ho rozhýbala a on jí ho přerazil o nohu. (Jen tak pro zajímavost - matka byla učitelka, otec sice zedník, ale žádný buran). Doma jsem to nenáviděla tak silně, že jsem si řekla, že první, co udělám, pokud to bude možné, zmizím z "domova". (Pro ilustraci, když jsem viděla na jakémsi kýčovitém ubruse vyšito:" Všude dobře, doma nejlépe", nemohla jsem to pochopit, prostě mi to hlava nebrala, neuměla jsem si představit, jaké to je jinde, anebo uměla, ale ten mizerný nápis mi svou jistotou iritoval). V šestnácti jsem opravdu z domova zmizela, nejdřív na střední školu (600 km od "domova") a po maturitě jsem se nevrátila. Radši jsem bydlela na ubytovně. S rodiči se stýkám stále, bohužel jsou to moji rodiče, nevybrala jsem si je.., ale snažím se eliminovat kontakty na minimum. I dnes je to občas záhul. (Mé děti zase, na rozdíl od jiných, kteří mívají u prarodičů láskyplný veget) k nim jezdí sporadicky a z povinnosti... Slýchávala jsem sice od matky, že údajně "nevedu své děti k lásce k ní" jako ona prý vedla mne k lásce k mé babičce (ke své matce), ale neuvědomuje si, že ona mě vést nemusela, babička byla přirozeně LASKAVÁ a bylo s ní člověku PŘÍJEMNĚ, na rozdíl od ní. A že to, že k ní nejezdí a že se s ní moc nekontaktují samy, není tím, že by to byli nevychovaní spratci, ale tím, že SE S NÍ ZROVNA NECÍTÍ, a proč by někdo dobrovolně strkal hlavu do lví klece, že. Píšu to, abys věděla, že nejsi v tom sama :hjarta: Hodně sil. A pokud  se tvoje duševně vyšinutá maminka nechce léčit, aby neničila okolí, bylo by jí možná líp, kdyby.....Tím chci naznačit, že nemusíte brát ohled na možnost, že kdybyste se od ní distancovali, spáchala by sebevraždu. Tys jí šanci ukázala, ať se jde léčit, řvala na tebe ...Pokud s tím něco neudělá, ona bude sama, časem s ní nebude ani tvůj bratr ani táta.

Balonku vidím že jsi to taky neměla jednoduché.Taky jsem, stejně jako tvé děti, vysloveně trpěla když jsem jako dítě musela na týden k babičce. Nikdo se o tom semnou nebavil prostě  jsem tam frčela a trápila se nebot nikdo se tam semnou nebavil a babča pořád jenom sprostě nadávala na mého tátu. Dnes jsem na tom přece jenom lépe, mám zázemí u partnera a když se mi doma něco nebude líbit tak prostě odejdu, už mi dochází trpělivost, ale jak píšeš, jsou to moji rodiče a já je budu navštěvovat, i když sporadicky jako ty. Za týden k nám přijede tatka, vymysleli jsme si s partnerem že potřebujeme pomoct na baráčku a tak ho k nám aspon na víkend vytáhneme, moc se na to těším. Věřím že tvé děti a mé budoucí děti nebudou nikdy trpět jako my dvě. Hodně štěstí a děkuji za tvůj příspěvek

Křepelko, to je mi moc líto, co sem píšeš.
Tvoje matka je klasický případ domácího tyrana, zralá na léčení v ústavu. Bohužel vás všechny bude deptat tak dlouho, dokud s ní budete ochotni být v kontaktu a snášet její nálady. Strašně nerada to říkám, ale tatínek je asi dobrák na entou a s matkou-psychickým tyranem nedokázal za celý život jaksepatří zatočit. Když vyhrožovala skokem z okna nebo se trávila, to ho nenapadlo na ni zavolat zdravotníky a nechat ji odvézt tam, kam podle mě dávno patří??? Je to nemocný člověk, který patří do péče odborníků a pokud se od ní včas nedistancujete, zničí vás všechny, jak v rodině jste. Ohledy nepřicházejí do úvahy - jsou druhy nemocí, kdy rodina musí dát od nemocného, co odmítá léčbu ruce pryč, aby si zachovala poslední zbytky zdravého rozumu.

Kiaro děkuju za podporu. To víš táta je dospělý člověk a nese za sebe zodpovědnost sám, já mohu jen radit. Já dokážu moc věcí odpustit, ale co nedokážu je fakt, že díky ní se musím léčit, cpát do sebe léky a i když jsem na tom nyní mnohem lépe tak mám občas depresivní  stavy kdy je mi opravdu strašně mizerně, bohužel často když jsem s partnerem. Nevím jak to bude dál, já nyní bydlím u partnera 200 km od domova a po státnicích tu budu mít práci. Vždycky jsem chtěla bydlet tam kde jsem vyrůstala, nemyslím u rodičů, určitě aspon 50 km od nich ale stejně se bojím že když se tam pak s přítelem odstěhujeme tak nebudeme mít klid a pořád to budeme řešit. No všechno se uvidí....

Ahoj, určitě bych doporučila dobrého psychologa tobě i otci. V kontaktu s vámi zjistí víc a spíš najdete nějaké řešení. Hlavně vy musíte být silní a v pořádku. Vaše matka se k vám chová jen tak, jak vy jí dovolíte. Naučte se bránit, utíkat není třeba. Hodně štěstí.

Jarko, ale kolikrát Ti i ten psycholog na rovinu řekne, že nejlepší je spasit duši útěkem :jojo:
Co z toho, že se kvůli nemocné paní léčí celá rodina, když ona sama, která to léčení potřebuje nejvíc, nikam dobrovolně nepůjde. Ale je určitě dobře, když toho psychologa Křepelka a její tatínek navštíví, to určitě nebude od věci. Když nic jiného, alespoň je provede pro ně nelehkým obdobím a navrhne jim skutečně odborné řešení, co dělat.

Holky nebojte se, já už psychologickou péči absolvovala. Měla jsem moc dobrého psychologa, hodně mi pomohl. Tátovi jsem tuto péči nabízela a on nešel, že se bojí toto někomu říct, ale myslím že jednou ho to stejně nemine, bez pomoci to nezvládne. Kromě matky zažívá jeden stres za druhým, nejdříve mu zemřel táta a v únoru mu umřel brácha, můj strejda.  Táta to moc špatně nesl, s bráchou jsme mu byli oporou, máma jen pronesla že toho nadělá....Tenkrát jsem se s ní strašně chytla a řvala jsem na ní spíš já, protože mě její slova bolela zvlášt když vím jak strejda, mladý člověk moc trpěl a jeho rodina taky. Poté táta havaroval.
Jarko máš pravdu že máma se k nám chová tak jak ji dovolíme, jsme prostě slabí.Možná do určité míry tu hraje fakt, že oběti domácího týrání se ztotožní s tyranem a nedokáží už žít jinak, proto je to tak těžké. Minulý týden mi táta řekl, že by si moc přál nějakou přítelkyni, hodnou paní co by ho dokázala pohladit. Přála bych mu ji ale doma s mámou ji asi nevyčaruje. Nechci být špatný prorok ale u nás je to ztracené:((

Křepelko, nemáš kontakt na ošetřujícího lékaře? Kdyby věděl, co vyvádí, určitě by ji poslal na odborné vyšetření. Pokud se chová stejně, jako její matka, asi to považuje za normální a nedá se očekávat náprava. Ve větších městech je občanská poradna, kde zdarma advokáti pomohou napsat podání k soudu ap. Zkus přesvědčit tatínka, že v 55 život nekončí, ať s tím něco udělá.

Teda holka,život se s Tebou vůbec nemazlí :( Je to fakt kruté,ale jak píše ita,klidně bych na ní podala i trestní oznámení za psychické týrání... Vím,pořád je to matka,ale když s tím ona sama nic dělat nechce a bohužel už nevěřím ani v nějakou únosnou nápravu,tátu a brášku bych vzala abych je vysvobodila a začala znovu...
Jak píšeš,že by spáchala sebevraždu kdyby zůstala sama - když bude chtít,udělá to i když s ní jste,vím o čem píšu a neovlivní to nikdo na světě...
Tak ráda bych Ti napsala něco pěkného,ale v této situaci .....

Děvčata, bohužel, pokud je někdo nemocný tak, že psychicky týrá svoje okolí, zákony jsou na něj krátké. Jediné, co by bylo ve vyhrocené situaci účinné - na vyhrožujícího sebevraždou poštvat zdravotníky a zařídit převoz do odborného zařízení.
Trestní oznámení? Neúčinné. Jak bude Křepelka prokazovat, že se skutečně stalo psychické týrání? Má důkazy, záznamy, svědky? Proti vlastní matce? Asi těžko, že?
Křepelko, Tvůj tatínek je dospělý, svéprávný člověk a od matky ho nemůžeš odtáhnout s nabitou pistolí u hlavy, musí chtít ON SÁM. Musí mít kam, ke komu a musí to být jeho svobodné rozhodnutí z vlastní vůle nesnesitelnou manželku jednou provždy opustit. Obávám se ale, že v jeho 55ti letech si na nenormální rodinný život přivykl natolik, že na nějakou razantní změnu už nemá dostatek sil.

Kiaro DĚKUJU!!! přesně tak jak píšeš, táta je dospělý člověk a musí rozhodovat za sebe a jelikož ten těžký až drsný život měl od mala tak by si snad na nějaký klid nezvykl, ale kdyby se mu to poštěstilo tak bych byla štastná!Je to těžké, minulý týden zjistili mámě na CT vyšetření že má něco na plicích, po zhoubném nádoru ledviny se obávám že to nebude cysta a prostě ji nikdo, ani táta a ani brácha neopustí, a já? Já pokud mě zase nějak nenase...tak si myslím že to budu taky snášet. Víte kolikrát mě napadlo ty zdravotníky zavolat ale jen ten pocit jak ji tahají do sanity a jak se zlomyslní sousedé smějí, já vím nám by se ulevilo ale na jak dlouho. Moc vám děkuji jak nad tím přemýšlíte ale já se bojím budoucnosti jak má rodina skončí, hlavně táta, protože my ač to máme všichni v sobě tak ji odpouštíme a jsme ji na blízku. Kdyby nás neměla tak je dávno v háji. No nevím, teď je zase chvíli klid, máma celkem v poho a táta zítra přijede ke mně s tím že jsme mámě s přítelem řekli že potřebujeme pomoct vymalovat. Moc se na tátu těšim, aspon si odpočine a někam se pojedeme podívat. Jen se ptám zda ta subtilita táty může souviset s tím, že jeho maminka od jeho dětství byla velmi nemocná a pouze ležela a její manžel(děda) s dětmi se o ní starali několik let než zemřela a táta nedokáže ženě ani říct něco špatného. Máma to ví a strašně tho zneužívá. Je to začarovaný kruh...

Křepelko, jak se ta situace u vás vyvíjí, docela by mne to zajímalo po tom, co jsem si přečetla tvůj příběh.

Někdo tady řekl, že děti si své rodiče nevybírají...nu, to tvrdí materialisticky smýšlející lidé. Já vím, že je to poněkud jinak.
Po tom, co jsem dočetla tvé řádky mne napadlo...energie té rodiny je naprosto nemocná, celý energetický systém je nemocný, zauzlovaný...matka otce byla od dětství nemocná...teď je nemocná jeho manželka...kdo nastoupí po nich? Kdo tu štafetu oběť versus agresor, nebo opatrovník versus nemocný převezme??? Budeš to ty? Nebo bratr???!!!

Já osobně, sama za sebe bych ti navrhla Rodinné konstalace, už jsem o nich psala ve svém jiném příspěvku.
Tam bys se mohla na celý systém podívat z vnějšku, mohla bys vidět kde k tomu zauzlení došlo, co tomu předcházelo, ale také co s tím dál, jak to rozklíčovat a napravit. Vše se děje na energetické úrovni, a ti, kterých se to týká, nemusí být přítomni...přesto i u nich díky změně celého systému dochází ke změnám, výrazným změnám a následně k léčení.
Konstalacemi namůžeš nic pokazit, ale mnohé můžeš dokázat. To už stojí aspoň za zamyšlení...

X.caro, to je pre mňa skoro neznesiteľná predstava, že tú osobu, ktorá sa za 40 rokov nevie zmieriť s tým, čo sa jej narodilo, som si ešte ku všetkému vybrala :grater: :kapitulation: Ja musím byť sado-maso... Alebo si odpracúvam nejakú masovú vraždu... :/

X.caro jak se to u nás vyvijí? Přijela jsem domů po 14 dnech s dobrou náladou, za hodinu doma se výrazně zhoršila-výčitky, výslech, výčitky a výčitky. Vydržela jsem v klidu 2 dny než mě dnes v šest ráno zase vyslýchala kde teda budu bydlet. Pohádali jsme se jako psi, i já začala vyčítat zkažené dětství, vyhazovala mě ať jdu pryč.  Byl do toho zatáhnutý brácha, hádal se s ní taky, táta mlčel jako vždy. Vyhrožovala jsem že odejdu nadobro.........a jak to skončilo? Mým slibem že za dva roky se s přítelem odstěhujeme z Pluně a budeme bydlet blízko nich, abych měla klid byla jsem na dně. Já vím, jsem jako táta, úplný slaboch a asi taky na to jednou doplatím.Klidně bych ty rodinné konstelace zkusila, já bych zkusila vše aby se to trochu zlepšilo. Jsem z toho špatná. Co to obnáší?Děkuju

moje matka je ta nejhorší chválně má někdo matku která mu zakazuje s kýmkoly se kamarádit ? moje matka ano a upčímne ě řečeno mám jí plné zuby drží mě doma zavřenou úpřed veškerím světem !!!

nikolko, maminka asi chce, aby ses učila český jazyk, ve kterém máš mezery.

nikča10 napsal(a):

moje matka je ta nejhorší chválně má někdo matku která mu zakazuje s kýmkoly se kamarádit ? moje matka ano a upčímne ě řečeno mám jí plné zuby drží mě doma zavřenou úpřed veškerím světem !!!

Niki, záleží i na tom, kolik je ti let a jaký druh přátel vyhledáváš. Možná tě matka opravdu hrozně omezuje, ale na druhou stranu je dost možné, že to všechno dělá pro tvé dobro.
Abychom si dokazali udělat představu, měla by ses víc rozepsat.

A jak je to po letech s Křepelkou a její rodinou? :hjarta: Ozvi se.

MotýlekK napsal(a):

A jak je to po letech s Křepelkou a její rodinou? :hjarta: Ozvi se.

prosím tě,  přijdeš sem a první tvůj příspěvek je reakce na téma, které bylo naposledy otevřeno před rokem a ptáš se křepelky, která na babinet přispěla naposledy v lednu...můžu se zeptat, jak jsi na to přišla, nebo přišel?