Zdravím všechny, dnes jsem se rozhodla, že se po měsících pouhého sledování diskuzí také zaregistruji a požádám Vás o pomoc. Takže bych nejdřív chtěla pro informaci říct můj současný "stav". Vždy jsem tak nějak tíhla k víře, že existuje něco víc, a tak dále. Samozřejmě jsem v to nejvíc věřila v době, kdy mi bylo ouvej, a kdy jsem žádala tam nahoru o pomoc. Nyní už to nevnímám, tak že "někdo nahoře" se nade mnou smiluje, že stačí dobrý skutek a nějaký dostanu i já. Vnímám to teď tak, že prostě je moc podvědomí. Že existuje magická moc myšlenek, že tam se dějí ty zázraky, že vše máme ve svých rukou. Načetla jsem spoustu knih, namátkou Murphy, Freitag, Mohr, W. Dyer, Zeland. U všech knih jsem si řikala:no, jasný, to je pravda, přesně takhle to funguje, vždyť tenkrát, když... nebo... , prostě to funguje. Takže když shrnu dohromady to, co mám načtené + vlastní zkušenosti a důkazy = Svět je takový, jaký si ho sama utvořim, budu žít takový život, jaký si utvořim ve svých myšlenkách, věřím v sílu pozitivního myšlení. Nevěřím v náhody,ale v souhru okolností, ke kterému nás přivedou myšlenky, universum, nebo prostě to ONO. Můj problém, ale spočívá v tom, že že se nějak nedokážu naladit na tu správnou frekvenci. Jsem si toho všeho vědoma, jak je důležité myslet pozitivně, jak je důležité nepřemýšlet o tom,co nechci, jinak si to aktivně přivolám. Ale jsem už asi v takové životní apatii, že si ráno řeknu: dneska mám ještě právo být trochu negativní, začnu zítra. Co se týče těch důkazů: jsou dny, tak jednou za měsíc, dva tři dny, kdy se mi myšlenky doslova zhmotňují do reality, kdy sršim dobrou náladou, kdy si řeknu, mohl by mi zavolat ten/ta  a opravdu za chvíli zavolá,přestože den předtim se to jevilo jako nepravděpodobné. Prostě dny, kdy mám pusu od ucha k uchu, nebo spíš otevřenou úžasem, jak je všechno krásně jednoduché a zázračné. Dny, kdy nepřemýšlim o všech svých snech a nesoužim se, že jich nedosahuji a přesně v těchto dnech se ty sny zázračně plní. Jenže jak řikám, tyhle dny nastávají zřídkakdy, přicházejí nečekaně a samovolně . A když si je chci vědomě přivolat např. dobrou náladou, pozitivními afirmacemi, vybavovánim si svých předchozích úspěchů a mých osobních důkazů ( a tak je tomu i dnes) tak to prostě nejde. Už jsem se vzbudila s tim, že  budu mít dobrou náladu, a za pár minut dojdu k závěru, že prostě dnes to neni ono, že se k tomu nenanutim. A tak bych Vás ráda, všechny zkušenější poprosila, jestli nemáte nějakou radu, jak se na tuto frekvenci dostávat častěji, nebo nejlépe, jak se na ní udržet. Prostě jak zastrčit rozum do pozadí, a radovat se dopředu z úspěchů, o kterých vím, že mohu dosáhnout. Jak zažívat neustále ty krásné, úžasné pocity z těchto mých dnů. Jak si navýšit energetiku. Asi jsem se nevyjádřila úplně podle svých představ, ale doufám, že aspoň část byla pochopena a víc si třeba řekneme v diskuzi. Také se při tomto zabývám afirmacemi, vizualizací a meditací, takže pokud někdo bude mít "zlepšováky" i z těchto oblastí, budu jedině ráda. Opravdu se těším na Vaše příspěvky, rady, zkušenosti a těším se, že třeba toto bude ten impulz, který mě zase dostane do "mých úžasných dnů". Krásný nejen den všem

Ahoj Sahf,

víš, ono nic nepřichází najednou. Jestliže medituješ, jestliže si uvědomuješ, kde je zakopaný pes (negativní myšlení), tak jsi na nejlepší cestě dosáhnout úspěchu v tomto svém snažení.
Nutit se do něčeho ale nemá cenu. Spíš si začít všímat spousty drobností, z kterých můžeš mít radost, ale protože jsou pozitivní, tak je ani nevidíš. Radovat se z toho, že se na tebe někdo usmál, že svítí slunko, že tě někdo má rád, že voní kytky...cokoliv si vzpomeneš. My lidi jsme tak nějak podivně stavění, že věčně jen vidíme chyby místo radostí. Když prší, nadáváme na déšť a když svítí slunce, zase je moc horko. :)
Taky prý super funguje si večer před spaním najít tři radosti, které mě ten den potkaly. I kdyby to měl být den Blbec, tak hledat - ono se najde vždycky.

Mně strašně moc pomohlo, když jsem si uvědomila, že Bůh (Vesmír, Příroda - říkej tomu jak chceš) není někde nahoře, jak ty správně říkáš, ale všude kolem nás, ve všech lidech kolem... A jelikož Bůh je Láska, tak se mi tak nějak udělalo dobře, že tu Lásku kolem sebe vidím a cítím.

A ještě jedna věc - jestli medituješ, tak si na tohle téma zkus zameditovat, nemusíš dostat odpověď hned, ale třeba další den, za týden... no jo, ale občas je problém to poznat a správně si vyložit... :)

jo, to znám.... :) Ale nevidělas náhodou film Koule? S Dustinem Hoffmanem....tam je to hezky rozvinutý, proč je líp, když se to myšlení......no někdy nezhmotní.
Obávám se, že to je taková síla, že by nebylo dobře, kdyby se nám dostala do tlapiček najednou.... :co:
Už jsem to tu někde psala (a možná i několikrát... :co: :lol: ), ale ono je to takové pěkně ilustrativní.....
Mno: jela jsem jednou v poměrně hustém provozu v onom duševním stavu, o němž tu mluvíš. A protože jsem se cítila hodně nejistá, spustila jsem hezky....SILNICE JE VOLNÁ...MÁM PŘED SEBOU VOLNOU CESTU..... a tak.
Výsledek byl ohromující - jela jsem po poloprázdné silnici....ale v protisměru to zhoustlo ještě mnohem víc...... :vissla:
No?
Terry Pratchett to někde říká moc hezky, případně ti tu citaci najdu: že když se odněkud "vezme" kousek, tak někde jinde to chybí...a myslím, že i když naše mysl má jistě plný vesmír materiálu, z nějž může tvořit, zeměkoule má svá omezení....a když to DOBŘE zorganizuješ sobě, kdoví, jestli na to nedoplatí někdo někde úplně jinde...
Proto taky musejí jistě být tyhle stavy mysli velmi, velmi omezeny.....představ si názorně ten chaos, kdyby došli na tuto hladinu všichni najednou :co:  :mad:
Nehledě k tomu, že fakt nikdo nevíme, jaké běsy hřejeme tam hluboko uvnitř.

Možná by ses měla naučit být vděčnější za takové dny.
To negativní v nás si stejně musíme odžít, potlačování tomu moc nepomůže. Jednou by se to stejně někde projevilo.

Ahoj Hani,

děkuji za příspěvek. Víš, naprosto s tebou souhlasím. Připadá mi, že "veškeré moje vědění" z této oblasti( tedy to,že věřím v sílu myšlenek atd) mám někde v hlavě v jedný bublině, zkrátka vim o tom, ale ještě si to uplně nepřipouštim. A čekám na dobu, kdy ta bublina praskne a všechno se hezky rozplyne a já se plácnu do čela a řeknu: NO JO!! Prostě, že nade mnou stále ještě vítězí rozum, který nechce pochopit, že nejsem tělo, ale že jsem duše. Rozum může za moje neopodstatněné obavy, za bezdůvodné změny nálad. Prostě se mi nějak nedaří dostat rozum a duši do harmonie. Také věřím tomu, že vesmír si přeje, aby každý byl šťastný, dává mu k tomu možnost, kterou ale člověk jaksi přehlíží a nabídky odmítá. A to já už nechci, chci se probudit, ale přijde mi, že jsem na to snad líná, nebo já nevim. Ale nechci se už smířit s pasivitou, o to víc ne, když vím, jak strašně blízko vesmíru/vyšším silám/podvědomí mohu být (opravdu neuvěřitelné zkušenosti z mých dní). Hezké chvilky hledám na všem, a i za nepatrné náznaky také patřičně poděkuji:-) Včera jsem si dokonce začala psát deník, nebo spíš dopisy univerzu.

S meditací jsem takový samouk, mám něco načtené z knih, ale občas mi přijde, že spíš relaxuji než medituji. Takže možná meditace je v mém případě i přehnané slovo.

Lupino, jsem ráda, že jsi mě pochopila. Ty už  to máš ale mnohem líp srovnaný, uvolnila jsi stisk, což mě zrovna moc nejde. Nějak se nechci smířit s tim, že když to jde občas, tak proč by to nemohlo jít pořád. Ale o tom, co píšeš samozřejmě uvažuji také. Jaký by asi byl svět, kdyby všichni měli moc svých myšlenek zvládnutou. Ale bohužel já třeba ve svém okolí nemám nikoho, s kým bych o tom mohla diskutovat, všichni žijí víc na té materialistické úrovni a plují si životem prostě tak, jak události přicházejí. Nenapadne je uvažovat nad tím, proč ty události přišly, jak se z toho poučit, či zda to případně změnit. Vybírat si dráhy života.
Jak často se ty nacházíš v tom inspirativním stavu vědomí a přichází to k tobě také nečekaně a nezávisle?

Sahf, jestli jsem správně pochopila , tak , zcela zjednodušeně řečeno, hledáš návod ,jak být nepřetržitě šťastná. Jednak si myslím, že sis postavila dost neobvykle vysokou laťku, protože nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že popis reality  a tvých pocitů  je shodný s mými pocity a určitě i dalších zde diskutujících osob a pak je těžko posoudit, jak ty osobně jsi na tom se svým duchovním prožíváním, jinak řečeno v jak pokročilém stadiu se nacházíš, abys nemusela stále splácet dluhy za chyby minulé.
Zde na zem jsme přišli proto, abychom se učili a máme každý své specifické lekce, často se učíme za cenu více či méně bolestivých zkušeností, protože jsme  jako lidé vesměs pohodlní a když se nám neděje nic zásadního, tak si v tom teplíčku a pohodlíčku setrváváme bez pohnutí a myšlenkových snah. To je možná i tvůj případ, proč chceš vždycky nějakou práci na sobě odsunout až  na zítra. Takhle krásně s úsměvem na tváři by se dalo  promarnit mnoho životů, ale o tom to asi není, to jistě uznáš. Už z toho vyplývá, že ne všechny dny tady prožijeme v pohodě a vrcholně pozitivně naladěni.
Já si myslím, že tak jako existují například jasně definované fyzikální zákony ve vesmíru, stejně jednoduché zákony existují i pro pravidlo  jak plnohodnotně  a bezbolestně  prožít  svůj život:

1) Láska plodí lásku
2) Co zaseješ to sklidíš
3) Láska přitahuje lásku
4) Zákon příčiny a následku
Tyto Universální zákony a jejich aplikace fungují nezávisle na našem chtění, za všech okolností a spravedlivě na všechny lidi , na rozdíl od zákonů světských. Jejich znalost dokáže postupně a radikálně změnit kvalitu našeho prožívání.
Zkus se nad tím zamyslet, co osobně  ti znalost těchto duchovních zákonů může přinést. A můžem o tom třeba dál diskutovat, když budeš mít zájem. Jsem přesvědčená, že pokud bys tyto zákony dokázala aplikovat na sebe, už nikdy bys výše uvedený dotaz nemusela pokládat.

Sahf,

tak si klidně relaxuj, já se k meditacím dostala právě přes relaxace. :)

Že si Vesmír přeje, abychom byli šťastní, to je určitě pravda, jenže na druhou stranu jsme tady taky proto, abychom se spoustu věcí naučili. No a ono to učení kolikrát bolí, obzvlášť, když jsme zatvrzelí a prostě nechceme a odmítáme věřít. :)

Deník je fajn nápad, uvidíš třeba za půl roku, až si znovu přečteš, co jsi napsala dnes, že už jsi jinde, že ses posunula, něco pochopila...

Třeba zrovna rozum brání té tvé bublině, aby praskla a všechno z ní se vylilo, kam má. :)

Eileen, nepřijde mi, že bych byla málo vděčná. Vždycky téměř automaticky zvednu hlavu vzhůru( kam a proč, nevím)a opravdu poděkuju, a myslím si,že jsem i vděčná svými pocity. Samozřejmě, že i pro nějaký osobní růst by měly v životě nastat i negativní události, ale s mým současným pohledem na svět to beru tak, že to ani nemusí být negativní, že není důvod to vnímat negativně, nedokážu rozumem pochopit, jestli to třeba neni nějaká nastrčená překážka, která mě posune někam dál(nebo blíž, podle úhlu pohledu:-). Ovšem někdy vznikne takový přetlak, že se na tuhle mojí teorii jednoduše vykašlu.. Musím na sobě ještě holt hodně pracovat

P.S. Co se týká našich  myšlenek Sahf, tak jsi si dobře vědoma toho, že jsou základním stavebním prvkem naší reality, proto je dobré začít aplikovat Universální zákony už od nich, nejen  až na naše činy.

Sahf.... to musíme všichni, makat na sobě. Ale jak říká Pedro - s takovou lehkostí, jemností, s čistým přáním...

Já se s tím dlouho prala, s tím přemlouváním sebe sama abych byla šťastná. Tak jsem se naučila, že tak to prostě je, že to negativní přichází a já se to musím naučit přijmout, ale nesnažit se to potlačit či nějak přeměnit na pozitivní(snad si jen řeknu, že bylo a bude líp). :jojo:

Somaio, já si myslím, že to aplikování na naše myšlenky, ne až na činy, spolu souvisí. Když si to začneme uvědomovat na činech, tak nás to postupně dovede blíž i k těm myšlenkám.... Najednou se nic nezlomí.

Shaf, měla jsem podobný "problém". Já se na té frekvenci držím nepřetržitě od minulých Vánoc. Ale jak se mi to povedlo? Já nevím. Mám pocit, že to přišlo tak nějak samo. Ale až poté, co jsem klesla na úplné dno, když mě opustil po 20 letech krásného manželství můj manžel, když se zamiloval do mladé svobodné kolegyně. Bylo to takové dno, že jsem překročila čáru, která dělí živé od mrtvých. Doufám, že tobě se to povede méně drastickým způsobem, ale nevím, co ti poradit, jak na to. Asi k tomu musí dojít každý sám. Snad jen - přestala jsem chtít to, co si přeji, začala jsem si přát přesně to, co právě dostávám. Našla jsem v sobě klid, spoustu štěstí, radosti, lásky a smíchu. 43 let jsem nevěřila, že cosi takového v sobě mám. A už tomu věřím. Teď si prožívám své nebe na zemi a je to úžasný pocit.
Ale není to tak, že jsem 24 hodin denně šťastná. Někdy pláču, že můj m. už se mnou není, že jsem ztratila jeho lásku, někdy mě trošku rozhodí nepříjemné jednání, ale vše to přijímám, nestavím vůči tomu zeď a ono to mnou projde a zase odplouvá a suma sumárum, je mi vlastně 24 hodin denně tak klidně hezky krásně. :)

Majkafo :pussa:

Sahf (jak se to prosímtě vyslovuje? Tedy- ne že bychom to tady na síti potřebovaly..)
vím docela přesně, o čem mluvíš. Mívám to statně občas dodněška, tyhle návaly netrpělivosti, kdy člověk tancuje, jako bujný kůň, uvázaný před hospodou... :)
Njn.....ale ty inspirativní chvíle, ty přicházejí samy a nevolány...tak se jim vždycky hezky zaraduju, přivítám je...jsou jako andělé- přiletí- odletí :)
Já tomu říkám otevřené okno -momentálně se mi například neotevřelo už jistě rok...ale je to tím, že řeším jeden velmi starý a velmi zapeklitý problém a to je, jako když rozmotáváš zacuchané vlákno. Škubáním nic nezmůžeš.
No a tak se okno neotvírá....ale zaplaťpámbu za ty chvíle, kdy se otevře.
Víš, já chodila na ty demonstrace v 89roce....to tedy byla síla- myslím z hlediska duchovního....to byla kocovina, když to přešlo!!
A když je mi líto, tak si řeknu - buď ráda, žes to vůbec zažila. bylo to něco tak absolutně výjimečného a božského...to se nedá žít, nebo aspoň ne naráz.
A já myslím, že nic se nemá přehánět...ani práce na sobě ne :co: :)

Somaio,
z tvého příspěvku mám samozřejmě pocit, že jsi mnohem dál než já. Mně nezbývá než ti jen v dobrém slova smyslu závidět a doufat, že i já se někdy dostanu k takovému čistšímu závěru a záměru.
Co se týče těch pravidel, tak asi nemužu říci že bych se jimi řídila absolutně, možná mi je i jejich úplný význam ještě skryt, ale už výchovou mám část danou, tedy lidově řečeno: nedělat druhému, co sám nechci a pamatovat, že boží mlýny melou. Na mlýny věřím, protože negativní myšlenka ->čin netvoří nic jiného než další negativní reakci. Akce-reakce.
Být nepřetržitě šťastný je asi sen každého, není asi nikdo kdo by si přál být neštastný, ale důležité taky je co všechno to štěstí obsahuje a jak moc tvrdé lokty je člověk schopen použít při cestě za svým štěstím.
Nechci aby byl muj původní příspěvek pochopen tak, že chci ovládat nějakou šarlatánskou moc typu: ted si vsadím sportku a zítra budu mít padesát milionů. To vubec ne. Spíš mi jde o to, abych byla schopna kontrolovat svoje myšlenky. A prostě ty pocity, které jsem měla nebo mám tedy jednou za čas jsou tak povzbudivé, mám pocit jako bych se vznášela v tu dobu, tak jen hledám možnost, že takto krásně by mi mohlo být i častěji. Jinak si troufám říct, že úmysly mám čisté.

Hani,

máš pravdu, rozum nyní pomalu považuji za svého úhlavního nepřítele:-) To odmítání a zatvrzelost bude můj problém. Přijde mi jako bych teorii měla dokonale zvládnutou, ale z praxe propadávala. Nyní čtu Vědomí od Osho, který mi třeba taky pomůže jak procitnout.

Eileen, právě to je ono, když se člověk moc snaží(ať se to týka čehokoliv) tak se nic nestane, a když tomu nechá volný průchod, tak to přijde. Takový je životní paradox. To vysněné dostaneme teprve až to nechceme. Nebo spíš příliš aktivně nechceme.

Majkafo, vidím, že jsi mě také pochopila, co jsem tim myslela. Nebe na zemi je výstižný popis těchto dní. Opravdu ti upřímně závidim a přeji, že jsi dokázala setrvat na této frekvenci a jen tak dál:-). Já jsem právě taky v kruhu nepříznivých situací( úmrtí v rodině, odchod dlouholetého partnera, problémy v zaměstnání, nutné stěhování), takže je pro mě těžké napojit se. A čím jsem zoufalejší a zoufaleji se chci na tu frekvenci dostat, tím víc to nejde. Prostě musím čekat až zase se dostanu tam, kde chci být a být opatrnější při přijímání vnějších vlivů- resp nenechat se ovlivnit vnějšími okolnostmi, které se na první pohled zdají jako negativní.

Lupino, s tim otevřeným oknem to bylo výstižné, dokonce se to popisuje v jedné knize. Jako moucha, která naráží do skla a nevidí, že nahoře je okno kousek otevřené, a až potom v jakémsi vnuknutí po čase ta moucha dokáže vyletět. Obdivuju tě, jak dokážeš být smířená s tím, že to přijde  a odejde. Já měla ty chvíle naposledy před měsícem a už teď jsem nervózní, že tu nejsou zase. Připadám si mezi vámi -osvícenými- jako umíněné dítě vyžadující svojí hračku.

lupina montana napsal(a):

Víš, já chodila na ty demonstrace v 89roce....to tedy byla síla- myslím z hlediska duchovního....to byla kocovina, když to přešlo!!
A když je mi líto, tak si řeknu - buď ráda, žes to vůbec zažila. bylo to něco tak absolutně výjimečného a božského...to se nedá žít, nebo aspoň ne naráz.A já myslím, že nic se nemá přehánět...ani práce na sobě ne :co: :)

:):jojo::jojo::jojo:

Sahf (kde jsi na tuhle přezdívku přišla? - se to nedá ani napsat :) ),

ono opravdu přílišné snažení mnohdy škodí. Ale zase bacha na příliš pasivní přístup k životu, to nejspíš nebude taky to pravé ořechové. :)
Ony tě ty situace, v nichž se nacházíš, mají něco naučit. A nejen radosti ze života. Co se třeba trošku odpoutat a pohlédnout více se shora?
A Somaia má pravdu - rozdávat Lásku všude kolem sebe.

Sahf napsal(a):

Majkafo, vidím, že jsi mě také pochopila, co jsem tim myslela. Nebe na zemi je výstižný popis těchto dní. Opravdu ti upřímně závidim a přeji, že jsi dokázala setrvat na této frekvenci a jen tak dál:-). Já jsem právě taky v kruhu nepříznivých situací( úmrtí v rodině, odchod dlouholetého partnera, problémy v zaměstnání, nutné stěhování), takže je pro mě těžké napojit se. A čím jsem zoufalejší a zoufaleji se chci na tu frekvenci dostat, tím víc to nejde. Prostě musím čekat až zase se dostanu tam, kde chci být a být opatrnější při přijímání vnějších vlivů- resp nenechat se ovlivnit vnějšími okolnostmi, které se na první pohled zdají jako negativní.

Sahf, Taky jsem měla problémy v zaměstnání, s dětmi, které odchod milovaného tatínka těžce nezvládly, přesto, že už byly dospělé, musela jsem prodat vysněný dům, protože manžel chtěl peníze, koupit byt, přestěhovat se. A taky jsem se na "tu frekvenci chtěla zoufale dostat". To je možná ten postup, od kterého se oprosti. Čím víc chceš, tím víc to nejde. Vždyť ty už to víš. Nech se chvilku nést životem, poslouhcej své nitro, ono to přijde. Tak nějak "samo". V mém nitru ty pocity nenastaly ze dne na den. Nejdříve jsem to začala cítit třeba hoďku za týden, pak víc a víc, byla jsem klidná, nějak jsem cítila, že když už to tady jednou bylo, přijde to znovu. Pak se to začalo prodlužovat a prodlužovat a teď  to trvá. Tak si to krásně užívám. Teď mi došlo, že "nebe nemusí být jen po smrti", že je možné mít ho i teď v tomhle životě, tady na zemi. Díkybohu, že se mi dostalo té cti něco takového zažívat. A že se mnou můj m. není? To nevadí. Já ho miluju a to je můj krásný pocit a ten mi nikdo nevezme. A třeba ho jednou milovat přestanu a potkám zase někoho jiného. Teď přemýšlím nad tím, jak tohle vše "předat" mým dětem, aby tohle duševní rozpoložení dosáhly dříve a s menší bolestí přerodu, než já. Zdá se mi, že to nějak najednou samy od sebe začínají chápat a to je pro mne veliká pocta. Snad jsem jim dobrou matkou, u když se mi nepodařilo dát jim celou rodinu až do konce životů jejich rodičů.

Moc hezké téma.  V Osho zen tarotu je karta,

2. Mraky (mysl): Schizofrenie
Postava na této kartě přináší nový nečekaný význam starého přirovnání "cítit se jako mezi dvěma mýnskými kameny". My se však ocitáme přesně v téže situaci, když se zasekneme ve své nerozhodné a dualistické mysli. Mám se pustit rukama a padat hlavou dolů, nebo uvolnit nohy a padat po nohách? Mám jít sem nebo tam? Mám říct ano nebo ne? Ať už se rozhodneme jakkoli, vždy začneme přemýšlet jestli jsme se neměli rozhodnout jinak.

Jediným východiskem z tohoto dilematu je, bohužel, pustit se na obou koncích najednou. Z této situace se se nedostaneš tím, že ji vyřešíš psaním seznamů pro a proti nebo přivoláním své mysli na pomoc. Raději následuj své srdce, jestli ho najdeš. A když ho nemůžeš najít, prostě skoč - tvé srdce začne tlouci tak rycle, že nebude pochyb, kde ho máš.


Člověk je rozdělený. Schozofrenie je normální stav člověka - alespoň nyní. V primitivní společnosti tomu možná bylo jinak, ale stovky let výchovy, civilizace, kultury a náboženství udělaly z člověka dav - rozpolcený, rozdělený, neslučitelný... Ale protože tato rozpolcenost je proti jeho přirozenosti, jednota stále přežívá ukryta kdesi hluboko. Protože lidská duše je jenom jedna, může celá výchova narušit jen okraj člověka. Střed zůstává nedotčen - tak člověk pokračuje v životě. Jenomže jeho život se stal peklem.

Veškerým úsilím zenu je zvavit člověka této schizofrenie, zbavit ho rozdvojené osobnosti, rozpolcené mysli, stát se nerozděleným, sjednoceným, soustředěným, vykrystalizovaným. Tak, jak teď jsi, nemůžeš říct, že jsi. Nemáš žádné bytí. Jsi jako tržiště - spousta hlasů. Když chceš říct "ano", je u toho hned "ne". Nemůžeš ani plně zašeptat "ano"... Takto není možné být šťastný; zoufalství je přirozený následek rozdvojené osobnosti.

Moc hezký odkaz na http://ruda.atriumstyl.cz/tarot.php?tar … echnykarty

Tarot mi odpovídá jednoduchými slovy, barvou a náladou- tohle by sis možná vybrala, Sahf. ( :offtopic: To je něco z Egypta????).

Tak pro všechny - sahf je zkratka čtyř slov, které si pamatuju, takže je jistě nezapomenu jako se mi to u jiných už. jmen stává:-) Kolik je například kvuli mojí paměti zablokováno e-mailových adres, to byste nevěřili. Takže se omlouvám:-)

Aha, už vím! Sedím A Koukám Fuč! To musí být i prima meditační poloha! :D

Hani, přesně tak, jak já přesně vim, co je v mém případě to pravé ořechové, ale zrealizovat mi to nějak nejde. A asi o to víc jsou ty pocity potom úžasné, když to přijde nečekaně. Jsem odhodlaná vzít život do svých rukou, ale jako bych to zatím jen řikala, ale nečinila..
Jinak si myslím, že  v mém případě bude možná problém s láskou ke mně samotné. K lidem přistupuji bez předsudků a lásku posílám všem, dokonce i jako lék, když mě například rozčiluje šéf nebo podřízený. Nikdy nevím, co toho člověka trápí a proč se chová tak jak se chová( když má třeba špatnou náladu).

Sahf, no vidíš, jak to z tebe pěkně leze. :) Pokud ti do toho můžu kecat, tak s láskou k sobě začni ze všeho nejdřív. Bez toho se nehneš dál, alespoň soudě podle sebe. Ono se má se vším začít u sebe, tedy i s láskou. Tím nemyslím nabubřelý narcisismus. :) A když umíš poslat lásku šéfovi, tak ji určitě zvládneš poslat i sama sobě. No ne? :)

Majkafo, já nejsem schopná přesně říct, odkdy se tak děje u mě, ale mohu říct, od kdy jsem si začala uvědomovat, že tyhle bílé zóny, nebo to naladění se na zázračnou frekvenci na mě působí. Bylo to asi tak před čtvrt rokem poprvé a od té doby měsíc co měsíc tak na jeden až tři dny. Moje myšlenky se celkem ihned v tu dobu realizují(naštěstí mě nenapadlo a doufám,že ani nenapadne toho zneužít) a všechno je jak v pohádce. Pak přijde jen nějaká malá pochybnost a všechno se to rozplyne. Až před pár dny jsem ale nad tím začala uvažovat nějak hlouběji a ted se bojím,že až to zase přijde, tak že už si toho budu až moc vědoma a nebude to tak spontánní, čili přehlídnu i ty náznaky a rady z vesmíru(nebo odkad) v podobě intuice nebo vnitřního hlasu.
Obdivuji tvoje prozření a doufám, že s dětmi tu situaci zvládnete a co ty víš, třeba odměnou za tvojí nezištnou lásku k m. bude i jeho návrat. Krizi středního věku u pánů znám také velmi dobře.

Sahf napsal(a):

Být nepřetržitě šťastný je asi sen každého, není asi nikdo kdo by si přál být neštastný,

Ohó!
Tak tady se musím rázně ohradit.....ani náhodou!
Čímž ovšem neříkám, že bych toužila být nešťastná.ale setrvalé štěstí by muselo nudit a za chvíli bys ani nevěděla, že šťastná jsi.
Protože- kde máš kotrast? Porovnání? Vem si to jako setrvalé světlo...jak unavuje, vždyť se stalo dokonce nástrojem mučení....nehledě k tomu, že světlo je jalové, množení probíhá potmě- a to ve všech smyslech slova.
Ale myslím, že tys měla na mysli něco jiného...to, o čem jsem mluvila v souvislosti s demonstracema v 89: nárůst schopnosí, viď? a pak pád...Jako v Růži pro Algernon.-....
Ale jak jinak bychom se tak dostali? Tyhle zlomky, tyhle útržky, to jsou špeky osudu, jež větříme, abychom se o to usilovněji za nimi šplhali...
Nic se ty neboj, tráva je vřádku :) :lol: my "osvícený" :lol: jsme dělaly docela totéž ještě nedávno....jenže bacha, teď už vidíme, že co jsme považovaly za vrchol, je jen odpočinková platforma....a takhle to máš furt, takže kam se hnát, že....

Regino, se všim co jsi napsala souhlasím a když se nad tím zamyslím, tak se ted opravdu vnímám jako schizofrenik, i když ne uplně v tom chápání jako v psychiatrickém významu. Rozum chce jedno a duše druhé. Rozum se brání tomu,co chce duše a naopak. Duše má svoje sny, které ale odmítne rozum realizovat z důvodu nějakých nesmyslných obav, maloměšťáckých stereotypů a podobně. Naopak rozum nabízí duši cíle, které vlastně nechce, protože to jsou cíle spíš pro ostatní lidi než pro ni. A ty "moje chvíle", které popisuju nastanou v době, kdy je rozum a duše v jednotě. A to je to co chci napořád:-)

Hani, bohužel nejen já prožívám v této době těžké chvíle, ale i moje rodina a přátelé, pro které jsem silná osobnost, takže já jsem ta kdo utěšuje a vybarvuje růžovou budoucnost( i když tomu ne vždy opravdu věřím). Jsem těžký introvert a neštěstí cizích si beru skoro stejně k srdci jako svoje. Což je v kombinaci s tim,že jsem pro okolí vrba docela nepěkná kombinace

Hihi, Sahf, a víš, proč se rozum brání? Ten důvod se jmenuje Ego. Ego chce být šťastné a neví, že skrze smysly štěstí nedojde. Že štěstí pramení ze souznění s Duší, s vyšším principem či jak to mám nazvat.

Ale nechte ho furt, babizny- jagizny! Chudák egoušek! To je pořád- on může za všechno a -pryč s ním...Náhodou! Jen se bojí! :dumbom:

Sahf, no jo, jenže pokud chceš někoho "zachraňovat", pak nutně musíš začít zase u sebe. Když chceš zachránit topícího se, musíš umět plavat. Jinak se utopíte oba. Nepomůžeš nikomu, dokud nepomůžeš sama sobě. To není sobectví! To je fakt.
A taky je otázkou, jestli když svým přátelům a rodině maluješ budoucnost na růžovo, jestli je to pro ně opravdu pomoc. Naprosto ti rozumím, nejsem tak nad věcí, taky to dělám. Ale jsi schopná opravdu posoudit, co komu v konečném důsledku pomůže? Já teda ne. :)

Lupino, v tuhle chvíli mi představa nekonečného štěstí dělá takové potěšení, že bych ho brala všemi deseti, i kdyby to znamenalo, že ho budu muset  prožívat permanentně pod supermarketovýma zářivkama:-))
Ale zase pro mě štěstí neznamená jen to, že vše bude podle mého plánu, ale i třeba to, že se s nějakým tím neštěstím dobře a v klidu vyrovnám.
A je to individuální- někdo vnímá neštěstí jako nemoc, někdo jako ulomený nehet. Já myslim, že mám tu hranici už docela posunutou.
Troufám si říct, že člověk(rozumně uvažující), když získá tu "moc", tedy že je neustále naladěn na tu onu frekvenci, tak si hodně hledí toho aby si univerzum nenaštval  a neplýtvá zbytečnostma. Zkrátka je vděčný a nezneužívá toho.

Hani, přesně, pořád je to o harmonii, jing a jang, černá a bílá, noc a dne, orel a labuť....k tomu se nejde propracovat kebulí, to se musí pocítit ....nejde o nirvánu, jde o postup na vyšší level.
Sahf, opět slovy tarotu, před svítáním je největší tma!

Lupišu, ty zastánče egouších práv! :D No jo, bojí se a neví, že kdyby se nechal, bylo by mu dávno dobře. Já ho usměrňuji velmi "výchovně": drbkám ho za ouškem a dělám si z něj psinu - podle situace. :)

Ale ty jsi pěkně rafinovaná! Prý - šťastná budu i nešťastná....nečteš taky Pratchetta? :lol:
Ale jo, však říkám. Že je to, jako by se ti najednou povedlo běhat 60km rychlostí a za chvíli zas nic.....
Mmch- syn mé blízké kamarádky je schizofrenik a jednou říkal docela totéž. Ona totiž schizofrenie vpodstatě je o tom, že se mozek hrozně urychlí, tak, že už pak nezvládá sám sebe, takže musejí dostávat léky, které je vpodstatě zpomalujou- a ne jen o trochu, ale několikanásobně. No a ten kluk byl po těch lécích zrovna takhle nešťastnej, protože říkal, že přišel o spoustu zajímavých schopností....

Hani, tak to uplně není, nerada dávám rady, spíš tak nějak povzbuzuji  a podporuji. Bojím se odpovědnosti, že by se někdo rozhodl podle mně. Spíš jsem to myslela tak: měli jsme úmrtí v rodině, které zasáhlo všechny a samozřejmě i mě, ale já jsem nějak nedostala prostor truchlit, protože jsem byla ta kdo utěšoval. Truchlila jsem sama doma nejen  za toho příbuzného, který nás opustil, ale i za všechny ty příbuzné, kteří mi plakali na rameno a já viděla jak jsou neštastní. A takhle je to vlastně pořád, dělám statečnou a jednou za čas to ve mně praskne a uplně se z toho složím. To se stalo včera, kdy jsem v hysterickém záchvatu, s hlasitým brekotem na třímetrových štaflích vybírala okapy, protože mi v baráku stála voda. Takže potom jsem si v noci sedla na balkon, koukala na hvězdy(no spíš zamaračené nebe) a začala psát ten deník.

Hani napsal(a):

Lupišu, ty zastánče egouších práv! :D No jo, bojí se a neví, že kdyby se nechal, bylo by mu dávno dobře. Já ho usměrňuji velmi "výchovně": drbkám ho za ouškem a dělám si z něj psinu - podle situace. :)

:jojo: :jojo: :jojo: :supr:
Bodejť...ještě nikdo se strachu nezbavil tím , že by se na něj řvalo "okamžitě se přestaň bát, ty posero!!"

Jo, Sahf, "rozumně uvažující" je ale bohapustá teorie, kdežto žití strom se zelená :co:

Sahf!
Tak to tě musím velmi důrazně varovat před kariérou Utěšitelky! Právě se (mimo jiné) peru i sní, protože to nakonec člověka jen vysává! Jo, ať ti pláčou na rameni....a plač taky!!! S nima!
To je příšerná chyba, tohle přesvědčení o vlastní....jakseto....no že musíš unést a vydržet VŠECHNO

Regina, no a copak neni způsob, aby se už nesetmělo? Nebo aby prostě nebyla aspoň tma jak v pytli..
Jinak souhlasim s tim, že to nejde pochopit rozumem, že se to musí pocítit. Proto jsou tyhle okamžiky tak spontánní, ale mám pocit, že je pak ta kebule zase hezky odežene.

Ale no tak, Sahf, klidně se vybul, pocem, tady máš rameno... nebo můžem bulit spolu, taky mám bulivou... :hjarta:

Lupino, to je právě to, že se mi ted posunul i výraz štěstí. Dřív(než jsem si začala uvědomovat, jaké to je být naladěná na té frekvenci) jsem byla třeba šťastná, když jsem byla s těmi, co mám ráda, když bylo hezké počasí, pohoda v práci. Ale při těchto okamžicích mám pocit, že prostě opravdu žiju, že rozhoduju naprosto vědomě, že jsem šťastná i bezdůvodně(?), že mužu lítat(nepřeháním - ale nezkoušela jsem to:-). Takže proto teď tak umanutě chci, aby to přišlo zase.

No, ono to bude i tim,že ne úplně ráda dávám najevo emoce před ostatními, z toho ti ostatní usuzují jak jsem silná žena. A odmítnout je neumím. Ale i když se to ve mně kumuluje, tak mám dobrý pocit, že jsem uměla vyslechnout  a podpořit

Hani napsal(a):

A Somaia má pravdu - rozdávat Lásku všude kolem sebe.

Ano, to je to základní. Láska je nejdůležitější. Já jsem v tom rozpoložení, že nejenom já jsem "šťastná", že v sobě cítím lásku k lidem, ke svému životu, (teď nevím, jak své pocity dát na papír) ale že ji stále rozdávám. Kdysi jsem nechápala, jak to může být, že čím více lásky rozdám, tím víc jí v sobě mám. A ono to opravdu funguje! Ona se ke mně ta rozdaná láska stonásobně vrací! :)

Hani, dnes néé, dnes jsem si naordinovala optimismus, ale vřelé dík:-). Vybulela jsem se včera u těch okapů, jak na mě padalo to svinstvo, lepilo se mi se slzama, to byla ňamka :-))

Majkafo, ty jsi moudrá žena.

Sahf, optimismus vítán! :)

Naordinovala!
Máš k tomu opravdu pádnej důvod?
Protože jestli ne, tak :dumbom:
A já vím o čem mluvíš...ale věř tomu, prosímtě, že se to vrátí a vrátí se to tehdy, až to bude bezpečné....ono to fakt má i stinné stránky...ošklivé a stinné a není-li příslušný mentální svěrač ve tvé mysli dost vytrénovaný, zasila bys okolo sebe zmar a zkázu.
Věř mi.
Zažila jsem to jen 2x....můžu ti říct, že mí andělé se asi pěkně zapotili a to mám "svěrač" ze železa :lol:

Lupišáku, to mě zaujalo.... nepustíš něco víc? :)

Sahf napsal(a):

Majkafo, já nejsem schopná přesně říct, odkdy se tak děje u mě, ale mohu říct, od kdy jsem si začala uvědomovat, že tyhle bílé zóny, nebo to naladění se na zázračnou frekvenci na mě působí. Bylo to asi tak před čtvrt rokem poprvé a od té doby měsíc co měsíc tak na jeden až tři dny. Moje myšlenky se celkem ihned v tu dobu realizují(naštěstí mě nenapadlo a doufám,že ani nenapadne toho zneužít) a všechno je jak v pohádce. Pak přijde jen nějaká malá pochybnost a všechno se to rozplyne. Až před pár dny jsem ale nad tím začala uvažovat nějak hlouběji a ted se bojím,že až to zase přijde, tak že už si toho budu až moc vědoma a nebude to tak spontánní, čili přehlídnu i ty náznaky a rady z vesmíru(nebo odkad) v podobě intuice nebo vnitřního hlasu.
Obdivuji tvoje prozření a doufám, že s dětmi tu situaci zvládnete a co ty víš, třeba odměnou za tvojí nezištnou lásku k m. bude i jeho návrat. Krizi středního věku u pánů znám také velmi dobře.

Tu "realizaci myšlenek" znám, cítím ji. Neboj se, že se to rozplyne. Zkus nepochybovat, nepřemýšlet, když to přijde. Já jsem třeba teď v sobotu byla na zahájení lázeňské sezony v TP, věděla jsem, že tam je i můj m., nevím proč, moc jsem si ho přála vidět, už jsem ho neviděla od 28. ledna. Bloudila jsem mezi tisíci lidí, hledala ho, nevím proč. Pak jsem to vzdala, začala jsem se krásně bavit, a najednou tam byl - potkali jsme se na vystoupení kapely České srdce. Přijde mi to příznačné. Jsem Slovenka, ale mám Česko velmi ráda, už mám v sobě české srdce. :D
S dětmi to už zvládáme, s dcerkou mám tak nádherný vztah, jako nikdy v životě. A syn byl odjakživa má zpřízněná duše, cítil mou bolest a prožíval ji se mnou. Děkuji bohu, že mi svěřil tak úžasné dušičky, abych je přivedla do života. A ony mě učí možná víc, než já je.

Omlouvám se, ale už musim jít. Děkuji všem za příspěvky, názory a podporu a snad zase někdy. Mějte se podle svých představ.

Tak pá a drž se!

lupina montana napsal(a):

Ohó! Tak tady se musím rázně ohradit.....ani náhodou!
Čímž ovšem neříkám, že bych toužila být nešťastná.ale setrvalé štěstí by muselo nudit a za chvíli bys ani nevěděla, že šťastná jsi.

Lupi, tak mě zatím mé setrvalé štěstí nenudí, tolik let jsem v sobě to své vnitřní štěstí neměla, takže si ho teď strašně vážím a užívám. Já jsem prostě taková "divná", černá nebo bílá, šťastná nebo nešťastná. Ale teď ve mně není takové šílené štěstí, že bych štěstím skákala metr padesát, ale spíš takový klid, pokoj, láska.
Teď se mi moc líbí písnička od Landy, ač jsem jeho jako člověka jistou dobu nemusela. Je to z Kvasky.I on už asi ví svý.

Daniel Landa - Touha (film Kvaska)

Je to jak nic, to totiž neváži víc
je to něco jako dech, jak přaní na křídlech.
je to nemožnej cíl, kterej si vymyslil
je to jak sen, co ráno rozpustil den
nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil
volej k nebi přání a všechno bude k mání
touha je zázrak kámo, zázrak 2x

je to jak žár, pořádně velikej dar,
je to jak letící drak, naprosto přesnej prak
je to hukot moře, je to pramen k hoře
touha je žít, zůstat a neodejít
touha je padnout a vstát a rány nevnímat
je to tlukot srdce, je to poklad v ruce

je to jak třpyt, jako sluneční svit
užasná mesíční zář, je to jak boží tvář
je to skrytá síla, je to zlatá žíla
touha je zázrak, takže přej si co chceš
probouzej sílu, s ní už neklopýtneš
touha jsou čáry, v hlouby duše je máš
touha je zázrak kámo, zázrak! vždyt už to znáš
touha je krám, kde mají všechno a hned
dokonce i ten pitomej svět
touha je brána, ke všemu očem jsi snil
touha je cesta i cíl

lupina montana napsal(a):

Ale nechte ho furt, babizny- jagizny! Chudák egoušek! To je pořád- on může za všechno a -pryč s ním...Náhodou! Jen se bojí! :dumbom:

lupi, to je krásný, to mě nikdy nenapadlo.

Njn, Majkafí...jenže to asi proto, že jsi měla předtím takovej propad - a jsme u toho! A taky pořád ještě nevíš, jak dlouho tě to bude bavit...počkej po 30ti letech :lol: si to řeknem....
Landa to napsal hezky (no vidíš a mně se vždycky líbil...asi že má v sobě něco rozervanýho, co ale očividně ustojí :lol: ) .....ale holt ...všechno se vlní...i touha....jde jen o jedno....aby to nebyl ani rybník, ani ta Micinčina tsunami.... :lol:
Hani, napíšu ti večer SZ

lupina montana napsal(a):

Njn, Majkafí...jenže to asi proto, že jsi měla předtím takovej propad - a jsme u toho! A taky pořád ještě nevíš, jak dlouho tě to bude bavit...počkej po 30ti letech :lol: si to řeknem....
Landa to napsal hezky (no vidíš a mně se vždycky líbil...asi že má v sobě něco rozervanýho, co ale očividně ustojí :lol: ) .....ale holt ...všechno se vlní...i touha....jde jen o jedno....aby to nebyl ani rybník, ani ta Micinčina tsunami.... :lol:

JJ, já vím, že nevím, jak dlouho to bude trvat. Ale teď, když to trvá, si to krásně užívám a doufám, že jsem aspoň trošku moudřejší a už trošku vím, co je v životě důležité. A taky vím, že už nebudu násilím překračovat řeku mrtvých, dokud nepřijde můj čas.

Lupi, óólala, to beru jako vyznamenání. Akorát nevím, jestli už nám doma jede ten zabouřkovanej internet a zítra máme pohřeb, čili nejsem v rachotě. Tak aby sis nemyslela, že se s tebou nebavím. :)

Kdysi jsem četla takový krásný přirovnání života ke gramofonové desce. Že čím blíž ke středu, tím větší klid, a úplný střed = úplný klid. No jo, vždyť to je jak ze Zeměplochy, Lupi, viď. :)

Majkafo, tvůj příspěvek mi připomněl další vyčtené moudro: "Pane Bože, děkuji ti za všechno zlé, co mě v životě potkalo..."

:hjarta:

Sahf, jsem stejný hledač na stejné cestě jako ty.  Stejně chybující , pochybovačný  a náladový člověk jako tisíce dalších.Jdi dál s důvěrou a už to, že hledáš, tlučeš , není ti jedno co ti přinese zítřejší den a máš touhu na sobě pracovat a vzdělávat se, ti přinese  vnitřní uspokojení a čím dál víc bude zaplňovat tu prázdnotu, která ti občas způsobuje vnitřní rozladění.
Ahoj a hezký den.

Hani napsal(a):

Majkafo, tvůj příspěvek mi připomněl další vyčtené moudro: "Pane Bože, děkuji ti za všechno zlé, co mě v životě potkalo...":hjarta:

:jojo::jojo::jojo:

Som, všichni hledáme, všichni chybujeme.... důležité je umět odpustit sobě i jiným a zbavit se pocitů vin. A cítit a rozdávat Lásku, ale to už jsi tady psala... :)

majkafa napsal(a):

A taky vím, že už nebudu násilím překračovat řeku mrtvých, dokud nepřijde můj čas.

:supr: :pussa: No vidíš...třeba to bylo všechno pro tohle...třebas byla po několik životů notorickej sebevrah :cool:
Prý se pozná, jestli jedeš podle plánu tak, že jsi se svým životem spokojená a nemáš pocit, že by se ti vymykal z rukou. Tak vidíš, třeba máš splníno! :hjarta:

I když už tu Egypťanka nejni, tak si myslím, že je prachsprostě někým vysosnutá, nabízí rameno a náruč a někdo jí ubral životní šťávu. Tak.
Chce to česnek na upíry a  naučit se říkat ne.

Lupi, myslíš plán duše? Nebo karmická pětiletka(mnoholetka?).

lupina montana napsal(a):

majkafa napsal(a):

A taky vím, že už nebudu násilím překračovat řeku mrtvých, dokud nepřijde můj čas.

:supr: :pussa: No vidíš...třeba to bylo všechno pro tohle...třebas byla po několik životů notorickej sebevrah :cool:
Prý se pozná, jestli jedeš podle plánu tak, že jsi se svým životem spokojená a nemáš pocit, že by se ti vymykal z rukou. Tak vidíš, třeba máš splníno! :hjarta:

JJ, je to možné - s tím notorickým sebevrahem. Víš, těžší než odejít bylo vrátit se. Vědomí, že mě tam "kopli do zadku" a poslali zpět. Že tady nechci být, tam mě nechtějí, tak mi stejně nic jiného nezbývá, než zůstat. No a pak jsem si řekla, že když už tu musím zůstat, tak ať si ty roky prožiju a ne přežiju. :D

Regi, karmická mnohaletka se snad reguluje pokaždý znova, jestli jsem to správně pochopila. Myslela jsem onen konkrétní plán na ten jeden život. Ale někteří si ho prý jen tak načrtnou a pak improvizujou....tak to budu asi já :lol:
No vidíš. Majkafko...kopli...kopli...tak to byli docela féroví, ne? :vissla:

Haniiii!
Smaž si něco! Máš plno, nemůžu ti poslat zprávu!

Prokrindáčka, nechtěla bych být permanentně osvícená... Já si blaženě vychutnávám nedokonalost svého současného bytí, se všemi těmi zvraty a propady...

Tolik požehnaných věcí se děje ve tmě, klíčí tam nový život, všechna semínka a zárodky potřebují klid, tmu a v jistém smyslu stagnaci, aby se mohla rozvinout...

Jsem zkrátka pro dynamickou rovnováhu protikladů včetně střídání období plnosti a prázdnoty...

Temno je ourodné, neodpírej mu díků, co v sebe zavřeno, zas vzejde... (J. Palivec)

Judita napsal(a):

Prokrindáčka, nechtěla bych být permanentně osvícená... Já si blaženě vychutnávám nedokonalost svého současného bytí, se všemi těmi zvraty a propady...

Judit, co znamená permanentně osvícená?

No, myslím tím ten stav, který popisuje Sahf v úvodním příspěvku - člověk je naladěný na ty správné vlny, všechno do sebe zapadá, všechno jde jako po másle, pocity napojení, sounáležitosti, smyslu... Možná klíčové je to slovo "napojení". Pochopila jsem, že Sahf píše o tomhle stavu, a že by si přála prožívat ho neustále. Za sebe říkám, že já tedy ne. Myslím si, že by to bylo porušování rovnováhy, která je pro mě důležitá. že i ta období, kdy se člověku všechno drolí pod rukama a smysl mu nedává vůbec nic, mají svůj smysl a své kouzlo... A že člověk není stavěný na to, aby hleděl Bohu přímo do očí, rozhodně ne nonstop.

Dobré ráno všem,
Majkafo, je fajn, že jste se s tim vyrovnali, tvoje čistá láska určitě nezůstane neoplacena. Ať už přijde z jakékoliv strany. Tu píseň od Landy znám, ale nad tim textem jsem se zamyslela až teď a musim říct, že je opravdu výmluvný. Ta realizace myšlenek v té době, kdy jsme tedy naladěné na tu frekvenci, si myslim, že je taková spontánní. Není to tak, že bych si řekla: tak a teď ať se stane to a to. Ale o něčem samovolně přemýšlím a za chvíli je to tady. O to je to myslim víc k neuvěření.

Judito, kdo ví, třeba kdybych to zažívala opravdu dlouho, tak by mě to nudilo a třeba i zastavilo v nějakém osobním růstu. Ale nyní bych se tomu zkrátka nebránila. Navíc si nemyslim, že by člověk v té době uplně přestal vnímat strasti, jen se s nima líp vyrovnává a tolik si je nepřipouští. Je to prostě takové obecné štěstí, že ti je jedno, že se stane něco nepříjemného, protože v tom štěstí se s tim zkrátka porveš, nebo naopak to vypustíš, i když s tim samým problémem bys "bez té frekvence" nevěděla co dál.

Judita napsal(a):

No, myslím tím ten stav, který popisuje Sahf v úvodním příspěvku - člověk je naladěný na ty správné vlny, všechno do sebe zapadá, všechno jde jako po másle, pocity napojení, sounáležitosti, smyslu... Možná klíčové je to slovo "napojení". Pochopila jsem, že Sahf píše o tomhle stavu, a že by si přála prožívat ho neustále. Za sebe říkám, že já tedy ne. Myslím si, že by to bylo porušování rovnováhy, která je pro mě důležitá. že i ta období, kdy se člověku všechno drolí pod rukama a smysl mu nedává vůbec nic, mají svůj smysl a své kouzlo... A že člověk není stavěný na to, aby hleděl Bohu přímo do očí, rozhodně ne nonstop.

Už rozumím. Ty jo, to si někam napíšu, že člověk není stavěný na to, aby hleděl Bohu do očí... To je úžasná myšlenka. Děkuji za ni.

Sahf napsal(a):

Dobré ráno všem,
Majkafo, je fajn, že jste se s tim vyrovnali, tvoje čistá láska určitě nezůstane neoplacena. Ať už přijde z jakékoliv strany. Tu píseň od Landy znám, ale nad tim textem jsem se zamyslela až teď a musim říct, že je opravdu výmluvný. Ta realizace myšlenek v té době, kdy jsme tedy naladěné na tu frekvenci, si myslim, že je taková spontánní. Není to tak, že bych si řekla: tak a teď ať se stane to a to. Ale o něčem samovolně přemýšlím a za chvíli je to tady. O to je to myslim víc k neuvěření.

Judito, kdo ví, třeba kdybych to zažívala opravdu dlouho, tak by mě to nudilo a třeba i zastavilo v nějakém osobním růstu. Ale nyní bych se tomu zkrátka nebránila. Navíc si nemyslim, že by člověk v té době uplně přestal vnímat strasti, jen se s nima líp vyrovnává a tolik si je nepřipouští. Je to prostě takové obecné štěstí, že ti je jedno, že se stane něco nepříjemného, protože v tom štěstí se s tim zkrátka porveš, nebo naopak to vypustíš, i když s tim samým problémem bys "bez té frekvence" nevěděla co dál.

Sahf, ano, takhle to cítím i já, jen jsem to nedokázala tak výstižně popsat. Možná jsme přece jenom nastaveni "hledět Bohu do očí", neboť i v nás samotných je Bůh. Ale chápu, jak to Judita myslí. Prima, že jsi zase tady. I pro mne už budeš navždy Egypťankou. Nevadí? Egypt je můj sen a letos na podzim si ho splním. :)

Majkafo, nevadí:-) mým snem je zase Francie, už jsem tam byla, ale chtěla bych si to víc užít. Ty si vysněnou dovolenou užij, i když si na ní ještě počkáš.
U mě je ještě problém trochu v tom, že mě ten nečekaný problém z té frekvence sesadí. Ale přála bych si dospět na tu úroveň jako ty. Budu si stát umanutě za tim, že neni nic špatného na tom, když člověk zažívá štěstí a nebo si ho aspoň přeje. U mě bude tou překážkou zatím asi víra. Tedy myslím nedostatečná víra. Někdy prostě uvažuju až moc hlavou a mám pochybnosti.

Nádherně to popisuje Redfield v knize Celestinská proroctví, tuhle "fekvenci" nazývá vhledy, je jich celkem 10, a popisuje, jak se člověk, který vnímá a cítí tyto vhledy(pro mě je lepší vyjádření level), stoupá jeho duchovní uvědomění a vnímá, jak se to daří i lidem okolo. Dost dobrá, i když stará kniha, mám ji pořád u postele a pořád z ní sosám.

Já četla knihy od Vadima Zelanda, je to takové modernější pojetí pozitivního myšlení. Ten to popisuje jako dráhy života, a dokonce řiká, že při přechodu na jinou dráhu života( a ten přechod se uskuteční na základě našich myšlenek a představ) dokonce mužeme v realitě vnímat jakési podivnosti. Třeba že potkáme až moc zvláštních lidí, které jinak nevídáme, nebo že se nám určité barvy zdají najednou jiné apod.

Sahf napsal(a):

Majkafo, nevadí:-) mým snem je zase Francie, už jsem tam byla, ale chtěla bych si to víc užít. Ty si vysněnou dovolenou užij, i když si na ní ještě počkáš.
U mě je ještě problém trochu v tom, že mě ten nečekaný problém z té frekvence sesadí. Ale přála bych si dospět na tu úroveň jako ty. Budu si stát umanutě za tim, že neni nic špatného na tom, když člověk zažívá štěstí a nebo si ho aspoň přeje. U mě bude tou překážkou zatím asi víra. Tedy myslím nedostatečná víra. Někdy prostě uvažuju až moc hlavou a mám pochybnosti.

Já už se teď do toho stavu dokážu sama dostat. Už to umím. :) Ale že mi to trvalo, než jsem na to přišla.

Regina napsal(a):

Nádherně to popisuje Redfield v knize Celestinská proroctví, tuhle "fekvenci" nazývá vhledy, je jich celkem 10, a popisuje, jak se člověk, který vnímá a cítí tyto vhledy(pro mě je lepší vyjádření level), stoupá jeho duchovní uvědomění a vnímá, jak se to daří i lidem okolo. Dost dobrá, i když stará kniha, mám ji pořád u postele a pořád z ní sosám.

Jú, tu jsem ještě nečetla. Tak si ji třeba půjčím v knihovně. Díky, Regi.

Majkafo, a návod by nebyl?:-)

majkafa napsal(a):

Regina napsal(a):

Nádherně to popisuje Redfield v knize Celestinská proroctví, tuhle "fekvenci" nazývá vhledy, je jich celkem 10, a popisuje, jak se člověk, který vnímá a cítí tyto vhledy(pro mě je lepší vyjádření level), stoupá jeho duchovní uvědomění a vnímá, jak se to daří i lidem okolo. Dost dobrá, i když stará kniha, mám ji pořád u postele a pořád z ní sosám.

Jú, tu jsem ještě nečetla. Tak si ji třeba půjčím v knihovně. Díky, Regi.

Existuje i jedenácté a dvanácté proroctví. Už jsi je Regi četla?  Stojí to za to!!

Tam jsem se nedostala, ale máme ho v knihovně- držela jsem to v ruce už před rokem, ale ještě mi to nic neříkalo. Zkusím na to kouknout, jestli se něco nezměnilo.

Měla bych teď trochu jiný dotaz, na jiných fórech jsem se dočetla něco o seminářích typu Modrá Alfa, Silvova Metoda.. Já si totiž při meditaci nejsem jistá, jestli vubec medituju. Když jsem zkoušela vědomě meditovat poprvé byl to neuvěřitelný zážitek, pro mě to bylo jako bych byla v transu, necítila jsem končetiny, bylo to až pomalu bolestivé nebo jaké. Spojila jsem to s pozitivní afirmací a po skončení meditace jsem se cítila skvěle. Takto jsem meditovala párkrát a pak se to nějak zastavilo a od té doby spíš jako bych se nemohla dostat, tam kde jsem byla. Možná by mi nějaký ten seminář pomohl. Nebo pokud vy jste na nějkém byly a máte z něho nějaký "výtah"? :-)

Ahoj Sahf,
odpoved kterou hledas jsem taky hledala.Jestli jsem ji ale nasla,na to neni mozne najit jednoznacnou odpoved.Zkusim Ti popsat me poznani. Protoze zijem v tomhle fyzickem svete,kde je zpravidla normalni myslet vice rozumem,je skutecne pravda co napsala i Hani a ja souhlasim,ze se tak dostava do popredi ego cloveka ktere mistifikuje nasi dusi.
Proto je tezke vlastnit stale takovy stav mysli jaky si prejes. Neni mozne trvale znicit ego cloveka,je jen mozne ho mit pod kontrolou a pripustit ze je zodpovedne za to jak vnimame svet. Nase ego ma stale potrebu neco mit,vlastnit ,uchopit,delat.
Spravne ale chapes ze jedine meditaci se muzes od sveho ja odpoutat.Je to tezke ale,dostat se do stavu kdy Tva mysl necha myslenky jen tak plout.Nebude se snazit je uchopit,ani vlastnit,jen je proste sledovat.Nejde takovy stav ktery si uz zazila a chtela bys ho vlastnit,vytvorit. Muze prijit jen sam a to tak ze spontanne,bez chteni.
Neco takoveho je mozne dosahnout jen pravidelnym cvicenim,relaxace,meditace.
Avsak kdyz se chces dostat do sve duse(nebo spatky k tem zazitkum cos uz mela),neni mozne to udelat tak ze si to zacnes predstavovat. Predstava znamena jakoby nucene usili,ktera v ten momen rozmete spontannost.Usili je to same jako neco delat(pokusit se udelat) a to je opet mistifikace naseho ja.
Pak nastane rozcarovani.
Nase nalady a emoce jsou take praci naseho ja.Jeho pricinenim se nam zda byt tezke si svobodne vybrat byt na nem nezavisli. Rano vstat a rict si,ze mame volbu byt pozitivni nebo negativni. Pokud pozitivni pak zalezi jen na nas,ne na okoli a pokud to preci nejde,pak si to musime priznat ze jeste nejsme panem sve situace.
Je tezke to vysvetlovat.A ani takove vysvetleni ktere davam,neni kompletni.Je k tomu potreba vule,nezistna laska a vira. Snad jsem Ti moc nezamotala hlavu. Ne kazdy se mnou muze souhlasit,ja vsak stojim za tim poznanim. Nejsem osvicena. Jsou to jen vyvoleni. Ti kteri ani nepotrebuji zit takovy zivot jaky zijeme my. Jsou daleko nad nim.

Holky jak vás tak čtu, už nějaký ten týden se chci zeptat na jednu věc. A ta právě souvisí s tou meditací,...a pod. Kamarádka - čarodějka mi to už jakžtakž vysvětlila, co se stalo....Jde o to, že jsem zase jeden večer koukala na svou auru, takové mé každodenní cvičko, abych nevypadla z "kondice" :), a pak jsem jen tak zavřela oči a něco jako meditovala. Po chvíli - mnou naprosto nechtěně - mě něco začalo vtahovat jako by úzkým tunelem dovnitř, bylo to pár sekund, až jsem se ocitla v nicotě. Prostě tam nebylo vůbec NIC. Nevím, jestli mi porozumíte, ale já se šíleně vyděsila a okamžitě se vrátila do reality a radši šla spát. Mám toho načteno dost a vyzkoušeno pár :), ale od té doby vždycky, když se chci zase TAM vrátit, strach převládne a já to při "přechodu" stopnu. Stalo se vám to někomu? No, jestli ne, asi na to zkusím zapomenout a vezmu to jako nějakou chybu svého softwaru, ikdyž - ta kamarádka mi to popsala jako správný stav......ale ten strach...., no nevím, jak to brát a hlavně, zda to pokoušet. :dumbom:

Hirondel, souhlasím s tebou. Také jsem  dospěla k tomu, že prostě když se něco hodně chce, tak to zkrátka nejde ani silou. Jsou to životní paradoxy. Bohužel mě ještě ovládá mnohem víc rozum než duše, takže nejsem schopna si neustále držet vhodnou hladinu důležitosti a někdy něco až křečovitě chci, hned teď. Tak je to i s mými stavy, když je  napjatě vyhlížim a třesu se na ně, tak nepřijdou, sotva upadnu do lhostejnosti, tak jsou tady. A tak to mám i s meditací, když strašně moc chci co nejblíž ke svému podvědomí, tak to prostě nejde. Rozum je moje slabá stránka, pochybuje. A nějak se asi ještě pořádně nedokážu poučit ze starých zlozvyků a stereotypů

Taisha, tak v tomhle ti neporadím, já jsem meditační amatér. Spíš taky potřebuju rady:-)

Tak vidis Sahf.Sama znas jak to funguje a jak ne.
Prirovnam Ti to jeste takle: predstav si ze neumis plavat ale spadnes do vody a zacnes zbesile chtit placat rukama,nohama ve snaze se neutopit.Jenze ta prilisna snaha je prave tim problemem jak nedocilit toho co chces.To znamena ze se muzes utopit.Ale pokud pochopis,ustalis svou mysl,zjistis, ze si klidne muze lehnou na zada a voda te ponese nad hladinou.

Hirondel, právěže teorii znám ( tedy něco co jsem si vzala z knih a  zkušeností a prozatimně jsem to ucelila jako svůj životní postoj), ale nejsem schopna to převést do reality. Můžu si tisickrát říct, uvědomit, rozpomenout, že přílišná snaha je na obtíž, a stejně se budu příliš snažit. Asi to chce čas, vnuknutí..

Sahf,vzdyt ja Ti dobre rozumim. Zkus se tim prestat zabyvat na par dni.Myslim tim nepremyslet o cele te zalezitosti.Dat si pauzu.Vis co tim myslim? Pak se ukaze. Ano mas pravdu.Chce to cas.

Sahf napsal(a):

Majkafo, a návod by nebyl?:-)

Sahf, napíšu, časem. To ale je jen návod, který platí pro mne. Každý si na ten návod musí přijít sám. Mně to trvalo skoro 44 let současného života. Ale na druhou stranu, možná mám ještě spousty let, kdy ho budu používat, před sebou. :)

Holky, ani nevíte, jakou mám radost, když vás tak čtu! :hjarta: Taky si tu cestičku vyšlapávám všelijak, někdy to jde samo, jindy zakopnu a rozbitej čumák docela bolí... :) Ale i tak mám radost, jsem ráda za všechno, co mě potkalo, potkává a ještě potká. Jsem ráda za lidi, s kterými se setkávám, tedy i za vás.

Hirondel, s tvým příspěvkem 84 se úplně ztožňuji, taky jsem už přišla na to, že jak začnu moc chtít, nejde nic. Když si někdy opravdu nádherně zamedituji, tak se tam chci druhý den dostat znova a nejde to a ne a ne. A až to vzdám a řeknu si, no tak ať, tak bez náznaku usilování - šup a jsem TAM. Takže Sahf, zkus při meditaci vnímat jen lásku, která k tobě přichází, zkus vnímat lásku, která vychází z tebe a o nic víc se nesnaž a uvidíš, co se bude dít. Taky mi funguje požádat svou Duši o vedení a pak taky za to poděkovat. A když ti nepůjde meditovat, tak jen relaxuj, ono to časem určitě přijde.

A o Egu bych tady měla ještě jedno moudro, co mi řekl Salvátor. "Ego je tělo duše a je potřeba je vybrušovat jako diamant do dokonalosti." Taky mám za to, že zatím úplně bez Ega být nemůžeme, zatím jsme k tomu nedorostli. A mám za to, že než dojdeme k tomu, že budeme moci naše Ega rozpustit, k tomu nám zbývá ještě mnoho a mnoho životů. Takže Majkafo, určitě své zkušenosti užiješ. :) Všichni je užijeme. :)

A Sahf, ještě k tomu strachu. Taky jsem se poprvé i podruhé strašlivě vyděsila a trvalo mi pár let, než jsem se strachu zbavila a najednou to šlo úplně krásně. Není se čeho bát. Pokud se s čistým srdcem a čistým přáním (to zase cituji Pedra) ponoříš do meditace, nemůže se ti nic zlého přihodit. Ale nelámej to přes koleno, prostě až budeš cítit, že teď... :)

:hjarta:

Zdravím milé dámy, pěkná rozprava. Trik na vnitřní mír a štěstí, čili recept na nirvánu - satori? No je to, jak praví jedna zenová moudrost: "Pravdu nelze hledáním nalézt, ale jen hledající ji naleznou"... :jojo:

Čisté přání je, Hani, vynikající věcička. Jenže, kde jako roste, a co to vlastně je? No, nebudu to okecávat, je to vůle odpoutaná od veškerého chtění (ega). :)

A na závěr něco ze života:

Džósú se cvičil v zenu u mistra Nansena až do jeho smrti. Jednoho dne se Džósú Nansena zeptal: "Co je to cesta?" Nansen odpověděl: "Duch všedního dne je cesta." Džósú se ptal: "Máme o ni usilovat?" Nansen odpověděl: "Usiluješ-li o ni, už jsi ji propásl." Džósú se ptal dál: "Jestliže o ni neusilujeme, jak pak můžeme vědět, zda jsme na cestě?" Nansen řekl: "Cesta nemá nic společného s "věděním" nebo "nevěděním". Vědění je jen slepé vnímání. Nevědění je mámení. Jestliže nakonec, bez usilování, cesty dosáhneš, je jako širý prostor nebe: jasná a prázdná. Nemůžeš si to vynutit ani tím, ani oním způsobem. Proč chceš násilím určovat, co je správné a co špatné?" V tom okamžení se Džóšúovi dostalo satori.

Hirondel, asi to tak bude. Vždyť jak říkám, mám už ze zkušeností ověřené, že vše hezké přijde, když už to nečekám a jsem smířená s aktuální situací. Proto zažívám v životě černobílé zóny. Nejdřív ta černá, kdy zoufale toužím po té bílé, když se s tou černou smířím, nastane bílá, bílá pomine a já po ní opět zoufale toužím bez výsledku. Je to začarovaný kruh

Majkafo, ani jsem nečekala, že řekneš, že návod je. To jsem tedy napnutá:-) Ale naprosto souhlasím, že univerzální návod asi neexistuje. Každý potřebuje vyšlapat jinou cestu. Ale i inspirace může pomoci:-)

Sahf napsal(a):

Hirondel, asi to tak bude. Vždyť jak říkám, mám už ze zkušeností ověřené, že vše hezké přijde, když už to nečekám a jsem smířená s aktuální situací. Proto zažívám v životě černobílé zóny. Nejdřív ta černá, kdy zoufale toužím po té bílé, když se s tou černou smířím, nastane bílá, bílá pomine a já po ní opět zoufale toužím bez výsledku. Je to začarovaný kruh

A co třeba zkusit vyrovnat hladinu? :P

Hani, když tady pořád tak dokola čtu všechno, co mi přijde jako že to chápu. Tím myslím, že nesmím zbytečně tlačit na pilu, nechat volný průběh.. tak mě pojímá až beznaděj, že nejsem schopná si to uvědomit a pochopit hlouběji. Nebo spíš podle toho jednat. Opravdu si přijdu jako rozpolcená.
Uvedla bych příklad z dnešního dne, ráno jsem vstala s náladou a myšlenkami úplně podle mých představ. Nechám prostě vše plynout tak jak to přichází. Potom jsem jela do práce, kam jezdím s člověkem mně blízkým, s člověkem kterého mám ráda, ale poslední dobou vždy když ho vidím, tak jsem najednou naprosto unavená a bez nálady a energie. Přitom mezi námi neni konflikt. Oba dva teď máme těžké období, ten druhý člověk asi ještě těžší, tak si říkám, jestli není možné, že na sebe beru část jeho negativní energie, nebo jestli on jí na mě nevědomě nepředává. Moc těmhle věcím nerozumím, ale jinak si to vysvětlit neumím. Vstanu s dobrou náladou, vypravuji se s dobrou náladou, a sotva nasednu do toho auta, tak jsem naprosto negativní. Potom je pro mě těžké nepřemýšlet o svých myšlenkách...

Eileen, mohla by si to nějak rozvést?:-)

Sahf napsal(a):

Eileen, mohla by si to nějak rozvést?:-)

Mně pomůže, když své pozitivní pocity trošku tlumím a srážím dolů. Tak jsem celkově víc vyrovnanější a když přijde to negativní, ani to pak není tak černé. Není to takový propad.

Eileen, a nepřijde ti to trochu jako znouzecnost? Možná jsem naivní a bláhová, ale když přijde štěstí, proč si ho neužít naplno. Ale aspoň jsi pro sebe našla schůdnou cestu, která ti vyhovuje, i to je štěstí, protože to se mně zatím nepodařilo.

Ano, u mě je to o tom, jak se naučit být spokojená v životě se svými omezenými možnostmi. :rolleyes:

Eileen, možná ti to i závidím, protože mě ta moje zatvrzelost být šťastná, dosáhnout svých met, komplikuje život v tom smyslu, že čím víc chci být šťastná, tím víc si v ten moment přijdu nešťastná. Pak přijde období, kdy se těším z štěstí, které na mě určitě někde čeká  a pak období, kdy se lituji nad tim, že to štěstí nepřichází. Jsem jako na horské dráze. Proto obdivuji všechny, kdo už mají tu hladinu srovnanou, kdo už prostě ví. Což jsi i ty, ale z tebe na mě jde taková smutná odevzdanost. Která se mi taky sem tam v životě mihne mezi těmi mými střídavými postoji k životu.

Smutná odevzdanost ... :supr:
To je asi tím, že vlastně nic nenám vyřešené. :(
Máš pravdu.

Eileen, však my tomu jednou přijdeme na kloub:-) Dneska mám bojovnou náladu nebýt odevzdaná. Teda dneska- právě teď - kdo ví, co bude večer:-) Mně pomáhá uvědomit si, kolikrát v životě už jsem pocítila sílu universa/ vyššího já . Vím, že dostanu ještě nespočet důkazů, jen jsem teď nedočkavá, a tím asi přeslýchávám (existuje to slovo?:-) svůj vnitřní hlas, který mi třeba už ty důkazy nabízí. Ale snažím se (až moc).

Sahf, ahoj :). No, taky mi příjdeš jako na horské dráze, dnes z tebe srší energie, což je sice fajn, ale bacha, abys jí příliš neztrácela. Mě tyhle energie hodně zajímají a už na sobě vím, že přílišný výdej - třeba obrovské nadšení, nebo maximální snaha, tě velmi vyčerpají - nebo spíš: rozhodí ti tu energetickou rovnováhu a jsi pak právě na té horské dráze dole/nahoře. A pak příjde ta odevzdanost, ne-li depky, nebo euforie - oboje nic moc stavy. Ta vyrovnaná hladina je skvělé pojmenování, a pokud nemusíš dorovnávat pořád ty své "výkyvy" do té rovnováhy, žije se ti snadněji a v harmonii se sebou i se světem. A co vím, máš právě pak dostatek energie pro jiné věci, pro ty podstatné.... :) . Tolik můj názor :)

Já používám http://www.ranka.cz/dnes.htm . Také bych se moc ráda zařadila mezi lidi, kteří se už budou jen usmívat, vznášet se na obláčku porozumění a pochopení a jen přihlížet reálnému dění....... :) Bohužel tak daleko ještě nejsem a myslím, že všichni, kdo žijí reálný život a nejsou zrovna zavření v budhistických chrámech a od rána do večera meditují zažívají tyto stavy. Navíc všechny ty situace, které my považujeme za mizerné, dny blbce nám pomáhají růst.
Ostatně včera jsem si v knihkupectví vzala do ruky knihu Meditace od Osha a bylo tam napsáno, že jediná správná meditace je odstup a nahlížení na situace jakoby z dáli......... Ale když ti někdo ukradne auto, pocáká oblečení kolemjedoucí auto zůstaň v klidu, a usmívej se :D........
Zkus Modrou alfu http://www.volny.cz/modraalfa/ , tam se naučíš pár dobrých způsobů meditace.

Taisho, krásně se to poslouchá, ale pro mě bohužel trošku hůř realizuje. Jsem hlava tvrdá. Pokud se zajímáš o energii, mohla bys mi poradit s tím případem, jaký jsem dnes ráno psala Hani? Že nevím proč, ale přijde mi, že člověk, kterého mám ráda, s kterým si rozumím, mi poslední dobou vysává energii?

Lvice, no ráda bych se odpoutala od těch vnějších vlivů. Aby mě to pocákané oblečení nebo ukradané auto nerozhodilo víc než je nutný. Abych přestala ulpívat a dávat důležitost věcem, které si to nezaslouží. Na odkazy se podívám, děkuji. Ale nejsem si jistá, jestli bych odhodila ostych.

Jo, je to možné, dokonce je to velmi pravděpodobné... :) A čím bližší ti někdo je, tím víc ti tu energii může vysávat :) . Já tohle měla stejné jako ty, známí mi vysávali energii a já se pak cítila ještě bídněji, než s čím oni za mnou přišli. Pak se oni srovnali, byli v pohodě, a já si vyžírala ty dozvuky v sobě. Srovnala jsem to cvičením od kamarádky, je to jogínské vajíčko. Nemusíš dělat zrovna tohle, nedávno jsem četla v jednom časopise i o "dělání" pěticípé hvězdy, ale to už je asi dál, to je spíš na obranu před špatně pojmenovávanou "černou" magii... A jak jsem to zkoušela, musíš nad tím ze začátku víc přemýšlet. :) A jak píše lvice - ten odstup, jako že na svou situaci koukáš z dálky, je parádní věc. Já jsem taky tvrdá hlava, ale jde to. Znáš to - když se chce, všechno jde. (A já si dávám dodatek, že když to přeci jen nejde, tak to má nějaký důvod a být to prostě nemá:) )

Taisho, ale právě zvláštní na tom je, že ten člověk mě ničim nezatěžuje, nebavíme se o negativních věcech. O to víc mi to přijde podivné. Nepřikládala jsem tomu váhu, ale už to jinak nebude, vždy když s ním jsem v uzavřeném prostoru, tak na mě padne bezdůvodně splín. Ale vyhýbat se mu nemůžu a ani nechci..

V tom případě můžeš být velmi vnímavá a působí na tebe jeho energie, která asi není moc pozitivní. Někdo to tak má, že tohle cítí... A dělá ti to i s jinými lidmi? Zkusím popřemýšlet, co by ti pomohlo. Ale to vajíčko rozhodně zkus, nic tě to nestojí, jen chvíli času. Čtu teďka zase jednu knížku právě o energiích a tak, tak třeba mě něco napadne. Nebo někoho z ostatních tady. Jsem taky jen "čarodějův učeň" :) :) :)

Taisho, abych řekla pravdu, tak jsem dosud na sebe vnímala jen vliv počasí. Samozřejmě, že nějaký člověk je mi sympatický víc, nějaký míň, s někým se cítím líp, s někým hůř. Ale abych měla takové pocity jako teď, to jsem nezažila nikdy. Nebo si to možná jen teď víc uvědomuji, protože  je to dost znatelné. Mám dobrou náladu, jsem komunikativní, až do té doby než jsem s tím člověkem. A skrytý konflikt nebo zášť vylučuji z obou stran(jsme v blízkém příbuzenském vztahu). Poradíš mi s  tím vajíčkem?

No teda. :co:
Já řeším hodně dlouho podobné s tím vysáváním energie.
Na co jsem sama přišla svým rozoumkem a možná je to blbost.
1) příliš se tomu člověku otvírám a tím dávám šanci odebrat si energii
a nebo 2) s tím člověkem mi není příjemně proto, že mu skutečně nedávám najevo, co si myslím pod povrchem.
Pro mě řešením je, být upřímná a tedy ukázat se mu i z té negativní stránky a nesnažit se udělat dojem. :/

Eileen, u mě dvojka odpadá, protože je to opravdu velmi blízký, možná nejbližší člověk, a je to oboustranné, o tom není pochyb. Ten člověk je ted na tom celkově hůř než já, tak si myslím, že tím, že jsem k němu otevřená, s láskou a chci mu pomoci, tak  prostě na sebe tu jeho špatnou energii nevědomky beru. Přestože se o těch negativních věcech nebavíme a na první pohled působíme pozitivně.

Vajíčko - sedneš si na zem, uvolníš se,...můžeš klidně i stát, jak ti to vyhovuje, já to dělám takto prostě. A představíš si, že se nacházíš uvnitř ve vajíčku, můžeš si osahat jeho stěny zevnitř, prostě si ho nejlíp ze začátku i těma rukama nakreslíš jako by kolem sebe (kolem úplně celého těla, celý obvod je spojitý, jako zeď). Já to dělám se zavřenýma očima, lépe se tím koncentruju, ale teď už mi stačí jen pomyslet a nemusím se ani zastavit v práci třeba. A při tom, jak ho budeš dělat, si budeš vizualizovat nejen jeho podobu, ale i to, že je to tvůj ochranný - obranný "obal". Toť vše. Je při tom samozřejmě důležitá víra v to, že to funguje, ale i síla myšlenky :)

No, já se třeba cítila takhle s kamarádkou, u které jsem si říkala, že taky proti ní nic nemám. A přesto ...
To, že jsem na ni v té chvíli neměla náladu, že se mnou mluvila o věcích, které mě v té chvíli nezajímaly(neboť jsem sama třeba měla problém a chtěla ho řešit). To u mě pak vyvolalo nějakou alergii na ni, že kdyby to už třeba mělo být příště v pohodě, tak i pak jsem se s ní cítila špatně.
Ňo a teď je to už zase v pohodě.
No v pohodě to není, pokud se ona i já prezentujeme sobě navzájem příliš pozitivně. Třeba to tak i je, ale mě to nějak dělá zle.
Omlouvám se za zmatený příspěvek.

Taisho, tak ochranný obal utvořený mám. Jen jiným stylem. Možná na něm tedy budu muset víc pracovat. Trochu se ted stydím za to, že podezírám toho mého bližního z vysávání energie. A možná si to už také jen sugeruji, že už prostě se toho dopředu obávám, že ten zvláštní úbytek energie nastane, že nastane nezávisle na něm.

Eileen, chápu jak to myslíš. Popsala jsem to teď Taishe. Že zkrátka už poté dostaneš ten nepříjemný pocit předem, protože už se z toho jakoby stal zvyk.

Na tu modrou alfu bych si tedy musela počkat do konce září.. to je škoda

Eileen, v klidu, on je mnohem zmatenějšími příspěvky prosycen celý babinet :)

Sahf - já se obávám, že u tebe půjde o nějakou mezi vámi nevyřešenou věc, nebo právě o něj, když se snažíte být happy a při tom oba víte, že na tom nejste dobře a navíc - ty víš, že on je na tom hůř, jak píšeš. Ale jen dohaduju, tohle musíš zanalyzovat sama. A pokud tě on vysává, jistě to nedělá záměrně, tak se neomlouvej. Jak tak přemýšlím, asi mi dochází, o co jde mezi váma, měla jsem taky takového kamaráda. Měl velké problémy, byli jsme si strašně blízcí, a já se plácala v balíku pesimismu, jako ty. Nakonec se to srovnalo tím, že u něj se to spravilo....

Sahf - co Pandořina školička??? To by ti možná bodlo a je to mnohem dřív :)

Taisho, no asi to tak bude, že jsme si blízcí tak, že mu chci nějak nevědomě pomoci a tak si tu jeho neg. energii beru na svá bedra. (Zní to trochu namyšleně:-) .
A máš nějaký odkaz na tu školičku?

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=18220

Teď na to koukám, je tam blbé datum, koná se to 13.-15.7. 2007, bylo to přesunuté.... Pandora to jednou v nějakém příspěvku srovnávala, že je to snad předúroveň Alfy.....

Taisha, určitě je to taky zajímavé, ale přijde mi to jako pro uzavřenou společnost. Četla jsem tu reportáž z Modré alfy, a to mě zaujalo víc. Hlavně jednoduše to, že mě zkusí naučit jak se vědomě dostat do alfa hladiny. Nejsem si jistá, jestli to stopro umim

Ahoj Sahf,
to co popisujes z dnesniho rana s tim clovekem je pripad kdy se setkava energie dvou emocionalne vzrusenych lidi. Protoze Tve vlastni emoce nejsou v rovnovaze(samozrejme ani jeho ne,ale budu psat ted o Tve situaci) zhmotnuji takovy druh energie ktery pocitujes.Jsi ted sama zranitelna,proto nedokazes takovou energii ustat v rovnovaze.
Dokazat rozlozit takovou energii pro Tebe v techto dnech bude hodne tezke.Neni to snadne ani pro cloveka ktery je v pohode pokud se tomu vedome nedokaze branit.
Jak uz jsem psala:emoce jsou obranou Tveho ja,ktere je matouci.
Existuje Sahf mnoho rad,ale teprve prakticke zkouseni tech rad vede k vysledkum.(sama vis)
Mrkni na to jako na hru,zkus to. Emoce je mozne odstranit take prave mysli. Je to tezka hra ale stoji za to.
Pozoruj svou mysl jak se meni a zkus si to uvedomit.Mas na vyber sve emoce zachytit,uvedomit si je(nikoliv potlacit) a pak je svou mysli zkusit rozpustit,nechat je jit. Vule v takove cviceni je nepostradatelna.Nejde ale vuli pouzit bez sebeduvery.Nesmis chtit jak rikas tlacit na pilu,nybrz si jen tak hrat.
Nase mysl si dela co chce,stale se meni tolikrat za minutu ze je tezke si to uvedomit. Ale prave o to jde.
Predstav si ze pokud dokazes nemyslet na sve vlastni tezke zivotni chvile ktere mas,ale spis jen na bolest druhych lidi pak jim dokazes byt take nezlomnou oporou a Tve vlastni emoce Te neporazi.Ba dokonce jich budes zbavena. To je take odpoved na Tve dnesni rano. To uz je ale jina dimenze.
Chtela jsi slyset nejake rady,ted je to na Tobe,uvezt je do realu. Neptej se vsak jak.Na to neexistuje odpoved.Jen sama to musis(muzes) zkouset.
Navic kdyz si jednoznacne vyberes zit jen podle Tvych predstav,stastne,jsi na dobrem zaklade. Pretransformovat negativni na pozitivni. Negativni zaznamenat,uvedomit ale nachat jit.
Rozumis me trosku?

Uzavřená společnost? Jak jsi na to přišla? To rozhodně ne.... A mně zase příjde, že takové davové navádění se do alfahladiny na Alfě - asi bych se nemusela dostatečně v tom prostředí uvolnit. A do podzimu není tak daleko, třeba se tam potkáme....:). A co chceš za jistotu, nikdo na tohle nemá měřiče :) Proč pochybuješ o tom, zda to umíš? Něco se ti nezdá?

Hirondel to napsala velmi srozumitelně, ale nevím, zda na to Sahf zatím má...

Hirondel, já se nechci pořád opakovat, takže to zkrátím. Rozumím ti( nebo si to aspoň myslim, že jsem tě dobře pochopila) ale jakoby něco ve mně to pořád nechce uvést do reálu. Snažím se žít jako optimista, ale stále je to jen snažení, nejde to ze mně zrovna přirozeně. Ani nevím, jestli by mi víc "pomohla" ještě větší rána osudu(jak se řiká) nebo jestli by mě povzbudilo něco pozitivního. Prostě tápu a hledám a doufám, že najdu v pravou dobu..

Taisho, byl to jen muj subjektivní pocit, ty okruhy nebo témata, která jsou na programu jsou zajímavá, ale nejsem si jistá, jestli bych o nich dokázala otevřeně hovořit. Jsem dost uzavřený člověk. Tak proto mi přišlo, že na tý alfě bych asi nějak zapadla(do kouta). Ale taky nemužu říct, že bych se tam cítila úplně ve své kůži, asi.
A k tý jistotě.. už jsem to tu psala, hned z počátku, kdy jsem začínala s meditací jsem si navodila takové stavy, že jsem byla uplně ohromená, poté už mi to nešlo, tak bych chtěla najít kde je zakopaný pes.

Že by ta tvá přílišná snaha právě??? :) Ale to už víš... Nechej to být, to příjde... Myslím, že jak to popisuješ, děláš to správně. A nikdy nemusíš dělat nic, co nechceš. Někdy (často) není potřeba mluvit, ale poslouchat :)

Sahf, na základním semináři Modré alfy se učí hlavně meditovat. Sice se tam řeší i jiná témata, ale nikdo tě k ničemu nenutí, takže si tam v podstatě v tom svým koutku sedět můžeš a zapojovat jak se ti bude líbit :)

Shaf nevim jak to napsat. Ted jsem presvedcena z Tve odpovedi,ze jsi me zase tak dobre nepochopila.
Ver mi ze ja Te chapu a proto neni potreba jak sama pises opakovat ze to teoret. vis ale prakticky to nejde.
Vzdyt ale v tom je cela odpoved na Tve vlastni otazky ktere pokladas tady do fora. Tu osobni(vlastni) praxi Ti nikdo neda a teorii uz znas tak co vlastne hledas? Vzdyt podrobny navod jak to uvezt do praxe neexistuje. To se zase ja opakuju,ale nevadi.
To co popisuju v mem dnesnim prvnim prispevku,bylo pro Tebe me vysvetleni proc mas takove pocity v blizkosti toho Tveho blizkeho. Postrehla si to?
Pokousim se o to Ti vysvetlit, ze jde jen prave o to co sama chapes,ze praktikovat uz musis sama.Takze ted uz jen pockat az prijde cas.
Taisha ma pravdu.Tobe muze pomoc primy kontakt s ucitelem.Ale zase i kdyz te navede,ten prozitek uz za Tebe neudela. Uvedomujes si vlastne,ze se ptas na rady a kdyz Ti je dam(e),napises ze to vsechno chapes ,mas to podchycene teoreticky,nactene,ale zda se jako by si chtela vic. Vic uz Ti neda nikdo a sama to uz vis, tak si to dovolim rict takhle otevrene.
Prosla jsem si tim sama tak o tom muzu psat a prave taky proto Te chapu,a taky proto chapu ze vic uz Ti ja osobne nepomohu. Myslim na Teba a peju Ti ze srdce aby jsi dosla tam kam si prejes. Fandim Ti hodne.

Taisho, to si také myslím. Od pondělí, kdy jsem to tu založila, mi vlastně došlo, že si dokážu odpovědět sama, že mi nikdo neporadí správně přesně pro mě. Že to musí přijít. Jen ten můj rozum občas až moc hloubá ...

Andromeda, tak na mě ty stránky také působí. Hlavně ta reportáž od té novinářky. Že by mě tam nikdo k ničemu nenutil. Jen škoda, že ten květnový termín jsem propásla. A na ty nástavbové bez toho úvodního asi nemá smysl chodit.

Hirondel, psala jsem to teď Taishe, že když jsem posílala první příspěvek v pondělí, tak jsem doufala, že mi někdo řekne jak na to, já to udělám a hned to bude takové, jaké si to přeju. Bylo to naivní, ale naděje umírá poslední. Teď když jste mi tu posílaly příspěvky vy, které ( podle mého soudu) jste už ušly mnohem delší cestu a vlastně jste mi neprozradily nic co bych nevěděla, tak mě odlišuje už jen to, aby i ke mně přišel ten čas, kdy přestanu být netrpělivá a nechám to všechno plynout. (A teď si neopustim jednu dětinskost:-) Ale doufám, že to nebude trvat moc dlouho :-)) A píšeš to přesně, musí prostě přijít ten prožitek, s tím mi nikdo nepomůže. Děkuji ti za podporu, moc si vážim rad od všech a třeba jednou i já budu schopna rad pro jiné začátečníky

Sahf, dnes nejsem schopna moc psát, ráno mi manžel poslal mailem žádost o rozvod, takže si tady jen tak pláču. Ale čtu si vás. :)

Majkafo, to mě mrzí. Věř mi, že něco podobného jsem taky zažila, takže vim jak to bolí. A vlastně je to jako s tím mým hledáním. Ani tady se nedá poradit nic, co by ti pomohlo, v tomhle případě zmírnit bolest. Snad jen ti popřát hodně síly, a i když tě moc neznám, tak mi přijde, že síly máš hodně. Drž se.

Dík. Ano, sílu už mám. Jen si trošku popláču a zvládnu to. :)

Egypťanko, nic jsi nepropásla, tehdy, až budeš připravena, tak tam na Alfu nebo na Pandořinu školu půjdeš.
Všimni si, hledáš odpovědi na své otázky a dostáváš je ze stran, kde je nečekáš.  Najednou tě potkají neznámí lidé, kteří ti potvrdí tvé rozhodnutí, najednou otevřeš knihu, ve které se píše vlastně o tobě, najednou ve zprávách vyprávějí o problému, který tě sužuje....to je to krásné plynutí a oproštění se od snahy, ten krásný nadhled, kdy víš, že  pokud opravdu potřebuješ pomoci, tak se ti jí dostane odkudkoliv.

majkafa napsal(a):

Sahf, dnes nejsem schopna moc psát, ráno mi manžel poslal mailem žádost o rozvod, takže si tady jen tak pláču. Ale čtu si vás. :)

Maruško, přeju Ti hodně síly, ale nepochybuji o tom, že už to zvládneš!!!!!  :pussa:

Sahf, pokud jde o toho blízkého člověka, v jehož přítomnosti se necítíš dobře - já mám tu zkušenost, že mi bliká alarm nikoli ve chvíli, kdy je něco špatně, ale kdy si nepřipouštím, že by něco špatně mohlo být. Zkus zapátrat, jestli mezi vámi přece jenom není nějaké napětí, něco nevysloveného... Jakmile uvedeš své vědomí do souladu s realitou, tento druh nepříjemných pocitů zmizí.

Jinak já jsem měla totální zatmění včera dopoledne, byl to přesně ten moment, kdy lautr nic nedává smysl, tak jsem si vzpomněla, jak jsem tady tyhle stavy pár hodin předtím velebila, a řekla jsem si, že mám tedy možnost dokázat tomu svému pocitu zmatku a prázdnoty, že ho opravdu respektuju. A ejhle, za dvě tři hodinky už jsem zase "naskočila".

To bude asi proto, že já to tak beru, takže mi to funguje ;) :D

Souhlas, dnes jsem potkala bývalou milenku dokonce dvakrát a nic mi nebylo, páč jsme byla zrovna na vlně.....Taky jsem už přestala řešit pár věcí, kvůli kterým jsem se trápila předčasně (coby kdyby)....asi to fakt funguje...

lvice napsal(a):

Já používám http://www.ranka.cz/dnes.htm . Také bych se moc ráda zařadila mezi lidi, kteří se už budou jen usmívat, vznášet se na obláčku porozumění a pochopení a jen přihlížet reálnému dění....... :) Bohužel tak daleko ještě nejsem a myslím, že všichni, kdo žijí reálný život a nejsou zrovna zavření v budhistických chrámech a od rána do večera meditují zažívají tyto stavy. Navíc všechny ty situace, které my považujeme za mizerné, dny blbce nám pomáhají růst.
Ostatně včera jsem si v knihkupectví vzala do ruky knihu Meditace od Osha a bylo tam napsáno, že jediná správná meditace je odstup a nahlížení na situace jakoby z dáli......... Ale když ti někdo ukradne auto, pocáká oblečení kolemjedoucí auto zůstaň v klidu, a usmívej se :D........
Zkus Modrou alfu http://www.volny.cz/modraalfa/ , tam se naučíš pár dobrých způsobů meditace.

Lvice, nejkrásnější chrám a nejpřínosnější nauka je stejně život sám. Ale pššš, kdyby se to mnichové a mnišky dozvěděli, kláštery by brzy osiřely. :jojo:

A to by byla mela, protože jak by se ty davy valily do civilizace, plni odhodlání vše dohnat, vznikla by řada nemalých populačních problémů. :)

Regino, to je pravda, všímám si mnoha "náhod" a taky za ně patřičně děkuji. Při meditaci se snažím rozvíjet vnitřní hlas, ale rozhodně ho ještě nevyužívám naplno..

Judito, ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic mě nenapadá. Ale dneska už to bylo lepší, takže třeba tak, jak to přišlo, to i odejde.
Já se snažím chovat podle principu nebrat žádnou situaci jako negativní. Vždy v tom najít i něco přínosného, a to mi taky dost pomáhá. I když jsem teď ještě na začátku cesty, tak o proti tomu, kde jsem byla před rokem, dvěma, jsem na sobě pokrok rozhodně zaznamenala. Nejsem rozhodně probuzená, ale taky už nespím tak tvrdě:-)

Pedro, souhlasím s tebou, že život naučí nejvíc. Vždyť život( nebo životní situace) mě dovedl i k tomu, abych se o nějaké to podvědomí, vyšší já, nebo jak to nazvat, začala zajímat. Ale třeba co se týče meditace, tak mám pocit, že já osobně bych nějakou tu "výuku" potřebovala. Možná bys mi mohl poradit s jednou otázkou, kterou si kladu. Včera jsem například meditovala a nechala myšlenky zezačátku volně plynout, napadaly mě obyčejné věci, příklad: věděla jsem, že se musim dostavit na jednu akci, ale pořád se mi nikdo neozýval kdy a kde se bude konat, ta myšlenka odplula aniž bych třeba došla k názoru, že se mám o to sama zajímat nebo že se mi někdo ozve sám. Po skončení meditace mi přišla sms, kde mi oznamovali kdy a kde. Tak nevím, jestli jsem to přivolala, vnukla na dálku myšlenku, aby mi to ten známý napsal, nebo jestli jsem to nějak předpověděla.
Omlouvám se za to moje nevědění a možná hloupé otázky:-) mám o meditaci něco načteno, ale vždy se objeví otázky. I proto by mi třeba nějaký ten seminář mohl pomoci.

Sahf, krásnej nick! Sahf, já nevím jak Ti poradit, jak meditovat. Ale můžu Ti napsat postup své meditace: Postupně zapomínám na všechno, co jsem kdy o meditaci četl, slyšel, vše, co znám. Až zbyde jen meditace samotná. Myšlenky přicházejí a odcházejí, možná se plní, možná neplní, to nevím. Důležitá je meditace - odhalená vnitřní nahota.

Sahf, já jsem to, jak meditovat, řešila celkem nedávno. Pomohla mi v tom právě Modrá alfa, byla jsem zatím na prvním semináři ze dvou, za týden jdu na druhou část :) Taky jsem trochu tápala, a nebyla si jistá jak na to... :supr:

Andromedo, jak jsem psala, ta modrá alfa vypadá slibně, ale jsem člověk nedočkavý a září je daleko:-( Já si prostě nejsem jistá jestli se vubec na hladinu alfa dostanu. Protože mi přijde, že přitom až moc vnímám. Četla jsem knihu Silova metoda kontroly mysli, tedy to z čeho Modrá alfa čerpá, ale že by mi to pomohlo.. Například podívat se se zavřenými víčky 20 stupňů nahoru, že při tom se člověk dostane do hladiny alfa nejlépe. Vubec nevim, kde by to mohlo být, takže mám jen zavřené oči. A taky docela často při meditaci usnu. Ale při začátcích to bylo skvělé, naprosto uvolňující a dodala mi ta meditace energii. Od té doby to neni ono, buď přílišnou snahou nebo tim, že jsem si na to navykla a už to pro mě není tak ohromující.
A jaká cvičení se tam třeba dělala?

No já si v tomhle nepřipadnu, že bych mohla moc radit, protože jsem taky na začátku :) Ale alfa je stav, ve kterém jseš normálně před usnutím... Pokud se tam chceš dostat cíleně, je potřeba se zklidnit a snažit se vytěsnit myšlenky, které ti lítají hlavou. Prakticky neexistuje přesná hranice, kdy UŽ jseš v alfě - je to spojené s aktivitou mozku, kdy alfa je určité rozpětí frekvencí. Mozkem lítají různé vzruchy na různých frekvencích, takže laicky řečeno je to stav, kdy "většina" frekvencí je v tom daném rozpětí pro alfu.

Já např. poznám, že jsem v alfě, že v sobě cítím/začnu vnímat, jak mi bije srdce atp. Ale myslím si, že jsem tam už dřív, tohle už pak mám jako jistotu. Jinak při meditaci normálně víš, co se děje kolem tebe, akorát to až tak nevnímáš, protože se soustředíš na to vevnitř. Jinak v alfě je prý člověk vícekrát denně ani o tom neví, řekla bych že já to mívám třeba když se vezu MHD, koukám do bodu v prostoru a vypnu okolí a tak nějak "si přemýšlím" :)

Z toho jak píšeš mám pocit, že v alfě jseš, ale možná (jak už tu i zaznělo) se moc snažíš a není to pak úplně ono...

V Alfě se učí jak se do alfy dostat a nějaké řízené meditace. Ale nechci moc prozrazovat ;) Myslím, že bys měla do toho podzimka počkat, určitě ti to dá náhled, jakým způsobem se s meditací dá různě pracovat...

Sahf, jestli se nemuzes dockat, pisni mi mailika, poslu ti v elektronicke podobe knizku Modra Alfa a muzes zacit.
Byla jsem taky na jejich seminarich a nemusis se bat, ze se do alfy nedostanes, zvladne to kazdy. Dokonce jsme diagnostikovali zdravotni problemy lidi na dalku a neverila jsem, ze mi neco takoveho pujde a vida... slo to.  :)

Andromeda, já právě začínám autogenním tréninkem, tedy že postupně uvolňuji různé části těla. Pak se snažim navodit ten nulový stav, abych nepřemýšlela ani nad tim, že nepřemýšlim. Stává se mi, že najednou cítím přesun, jako bych padala do dáli a motá se mi hlava, a jakmile to odezní a jsem prostě jinde než jsem byla před tim přesunem, tak mi strašně bije srdce. Což jsem nepovažovala za zrovna správné, když podle mě bych měla mít naopak v alfě ten tep nižší. Ale možná je to, jak píšeš ty, že si to bití srdce jen začnu uvědomovat.
Ale jde o to, že já třeba uplně nepřestanu vnímat ruchy zvenčí. Auta co projíždějí apod( meditační hudba, která by mohla ruchy potřít mě zase uspává), sice to mám utlumené, ale pořád to slyším. Taky mám pejska, který tak pochoduje po posteli a to taky neumím uplně nevnímat a pak mi třeba položí hlavu na břicho..Ale jak vyřešit pejska nevim, na postel vyskočí sám, zavřít ho jinam, to by štěkal a kdyby neštěkal, tak bych se neuvolnila, protože by mi ho bylo líto. A vycvičeného, abych mu řekla lež a nehni se, ho taky nemám:-)
Proto mi přijde, že když tak okrajově pořád vnímám, co se děje okolo, že to zkrátka neni ono.

A myslíš, že je třeba se přihlásit dlouho dopředu, aby to potom už nebylo obsazené? Ale zase teď nevím, jestli budu v ten termín moct..

Bublinko, maila jsem ti poslala ve zprávě. Děkuji Ti opravdu moc. Já jsem četla tu Silvovu metodu, ale ty stránky Modré Alfy na mě působí líp. Podle rozhovoru s lektorem a reportáže ( kde se také píše o tom diagnostikování) mi přijde, že se to asi vysvětluje takovým víc lidskym způsobem. Jsem teď rozhodnutá na ten seminář opravdu jít.

Sahf, podle mě v alfě normálně vnímáš okolí, ono těch stupňů je víc, možná to co máš na mysli je ještě  hlubší stav než alfa, myslím, že to nazývali "theta" - řecké písmeno... (ale jistá si teď nejsem, něco bylo ještě delta)... Takže možná tohle je odpověď na tvou otázku - snažíš se asi dostat hloub a alfa se ti nezdá být ještě "to ono" :) Možná by se měli ozvat zkušenější meditátoři ;)

Já se na Alfu hlásila cca 5 týdnů před... Ale myslím, že bylo plno, teď jsou kurzy s max. 30ti lidmi.

PS: Já to znám, mám doma kočku, většinou si na mě lehne a strašně se jí tam líbí :D

Sahf, mas tu knizku v mailu. Enjoy ;)

Andromedo, asi je i víc stupňů tý alfy. Pak je theta a delta, thety se dá taky dosáhnout, ale to už asi bude nad moje síly:-) Tak to jsi mě docela podpořila, já právě myslela, že bych neměla slyšet ani ťuk.

Bublinko, už to tisknu a těšim se na večer až si počtu. Včera jak jsem si přečetla ty jejich webovky, tak jsem šla do mého oblíbeného knihkupectví Hledající, ale knihu tam neměli. Aspoň jsem ušetřila:-) ještě jednou děkuji

Ahoj, Andromedo, on tady nikdo asi dvakrát radit neumí, ale zase jak jinak si trochu pomoci, že jo. :)

Holky, vy při meditaci slyšíte, co se kolem děje? Pedro, ty taky? Já jsem většinou tak vypnutá, že se vedle mně může střílet. Ale nedávno mi při meditaci přišla esemeska a to jsem se fakt šíleně lekla toho zapípání. Pak už z meditace nebylo nic. :)

Asi každý medituje jinak. Navíc zřejmě každý sám zažívá různé druhy meditací. Někdy vnímám obrazy a jsem jakoby víc "při vědomí", jindy vnímám slova, co vlastně ale slova nejsou, jindy jsem úplně někde daleko... A taky se mi stalo, že mi vyloženě přišla "vize" a to mi lítala víčka a bylo to celé děsně silné. Ale načteného nic moc nemám, takže nedokážu určit, co je jaká meditace, ale ono je v podstatě úplně šumák. :)

A Sahf, za toho pejska v posteli :pussa: Měla jsem tam dva hafáčky, teď jen jednoho, ale za dva měsíce už tam přibude štěníšek a zase budou dva. :)

Sahf napsal(a):

Bublinko, už to tisknu a těšim se na večer až si počtu. Včera jak jsem si přečetla ty jejich webovky, tak jsem šla do mého oblíbeného knihkupectví Hledající, ale knihu tam neměli. Aspoň jsem ušetřila:-) ještě jednou děkuji

V paláci Luxor na Václavským Václaváku ji mají normálně v přízemí v duchovní literatuře!

Hani, ono s tou meditací to bude komplikovanější, mě zase jak jsem psala, v té MHD dokážu přestat vnímat šumy okolí a soustředit se na své myšlenky a koukám přitom třeba z okna - to jsem schopna i přejet zastávku :D, zatímco v doma zase vnímám okolí, i když nemedituju dlouho (zatím :D) Ale už jsem zažila i to lítání víček, ale jen když jsem se ptala tzv. moudrého já (kdo byl na Alfě bude vědět) na otázku...

Hani, taky si právě myslím, že bych měla být tak ponořená do sebe, že okolní vjemy bych vnímat neměla. Proto mi ta meditace nepřijde uplně stoprocentní.
Já taky měla dva pejsky, ale dalšího pořizovat nebudu, teď hledám pronájem a problém je i ten jeden pejsek:-(

Regino, v Luxoru jsem si dřív objednávala po internetu a nechávala vychystat na osobní odběr, výběr mají taky velký. Pak jsem našla to Hledající, které mám blízko práce a vyhovuje mi. Je tam trochu těžký najít nějakou určitou knihu, ale aspoň tak narazim na jiný knihy. Vždy odcházim minimálně s dvěma, uplně mě to ruinuje. Ale ráda si dělám do knih poznámky, takže třeba knihovna nepřichází v úvahu.

Andromedo, mám to uplně stejně, někdy na mě někdo muže mluvit, pomalu se mnou třást a já ho neslyšim a při meditaci slyšim něco co jinak(třeba při čtení) snad ani nevnímám. Asi to nebude nedostatečným uvolěním

:offtopic: To jsem odcházela ráno do práce a pokrývači nám předělávali střechu, dávali tam těžké keramické holandky. Údajně těsně za mnou spadl jeden hřebenáč, cca 6 kg těžký, a já to ani nezaznamenala, povídal mi to po letech soused, který zrovna z okna vyklepával utěrku  :cool:
Ani jsem nemusela být v alfě, a byla jsem málem v pánu :).

Regino, mně se stalo něco podobného, kdy jsem se jakoby náhodou otočila a o krůček popošla, protože se mi zdálo, že na mě někdo volá, a díky tomu mě nesrazilo auto. Potom jsem tam nenašla nikoho, kdo by mohl na mě volat..

Sahf, jen mě napadla taková věc, možná je to pitomost, ale píšeš, že bys měla být víc ponořená do sebe. Víš, jestli ty se zbytečně moc nesoustředíš na to, JAK medituješ, místo meditování. :) Nehlídej se tak, vždyť je to vlastně výlet, tak si ho užij! :)

Kdybys nemohla najít podnájem, jeden kamarád v Praze je majitelem realit, můžu se ho zeptat, určitě v jeho bytech psi bydlí, ale nemám páru o cenách. A taky švagr teď dostavěl a budou pronajímat 2+KK na Pankráci.

Hani, určitě máš pravdu, sama jsem si toho vědoma. Nejlíp se mi medituje, když mám celý den povznesenou náladu a doslova se nemužu dočkat večerní meditace.

Já mám ještě s tim stěhováním čas, prozatím jsem navštívila dva byty a tam se majitelům zdála moje pejska moc velká. Ale kdyžtak tě potom požádám o protekci:-) děkuji

Sahf, božínku, to máš Filu, Mastifa nebo Leonbergra? :D

Když máš náladu ne zrovna povznesenou, tak se na meditaci taky dá těšit, ne? :) Fakt to trošku pusť, řekni si, že no a co, že se ti meditace nemusí vždycky podařit, ale že krásné je, když se podaří někdy, nemusí to přece být zrovna dnes. :)

Hani, třeba včera jsem meditovala hezky:-) uvidíme, co dnes večer...

Je to kříženec z útulku, ale zase tak obrovská neni, jen to neni pokojový pejsek. Nejlepší je, když medituji a ona mi dá hlavu na rameno a já cítím její dech na tváři. To pak končím, protože jí musím dát hubana a tulit se k ní:-)

Hani, a když medituji a ona se třeba kočkuje s kočkou :-) to znamená, že obě vydávaj zvuky, které mě ruší, tak si řikám v duchu, ať jsou potichu a oni opravdu přestanou. Ale je to až děsivé, protože to funguje i na kočku, když má svoje dny a to je jinak k nezastavení při tom mňoukání. Taková telepatie.

No je to zajímavé, při tom "lítání víček" jsem taky vnímala, co se kolem mě děje... Podle mě je to pokaždé meditace, někdy hlubší, někdy méně... :) Asi to bude hlavně na  okolnostech, jak hluboko se dostaneš... Nevím :)

Heleď, Sahf, ber to tak, že horší by bylo, kdyby číča pomyslela a tys začala mňoukat. :D To byl blbej fór. :)

Ono je to tulení taky děsně důležité, a když oni hafáci umí být fakt neodolatelní. :) Se tady raděj nebudu rozšiřovat, neboť kam tady na babinetu vlezu, tam se bavím o psech. :)
Vyzkoušej si na začátku meditace říct, že jakékoliv vyrušení ti nebude nepříjemné.

Andromedo, při tom lítání víček jsem vůbec nevěděla, že medituji, prostě mě to tak vtáhlo, že jsem to (tu vizi) skutečně prožívala.

Andromeda, Hani, nemužu říct, že by mi to bylo uplně nepříjemné, nebo že bych se kvuli tomu nemohla soustředit na tu meditaci, jen mi přijde, že při "pravé meditaci" bych zkrátka neměla vnímat. Asi to chce čas, párkrát už jsem meditaci bez vnímání okolí zažila, byl to až takovej trans, kdy mě skoro tělo bolelo a já jsem se radši rychle chtěla dostat zpět.

Hani, to já už tím taky rozčiluju okolí, jak vyprávím, že ta moje pejska měla včera škytavku, a že byla nějaká posmutnělá. Spí vedle mě jak manželka, v úrovni mojí hlavy a hezky ke krku přikrytá. Vůbec nevim, co bych bez ní dělala.

Sahf, naše hafy spaly v posteli obě, teď teda máme jen jednu, ale jen co bude štěně, stejně se tam spát taky naučí. Ale u nás to neva, psi jsou malí a postel měří 2x2 metry! :)
Takže až ti okolí začně dávat najevo, že jsi fakt miglá, tak mi klidně napiš, já tě pochopím, bo su miglá úplně stejně. :)

Navíc jak tak umím trochu víc vnímat energie.... ze psů to pozitivno přímo sálá.

Navíc i pejsek umí být hodně empatický. Někdy když mi je smutno, tak moje pejska z ničeho nic mi začne olizovat obličej, aby mě nějak potěšila.
A taky s ní mám takový záhadný příběhy, jednou večer odněkud přitáhla fotku dávného přítele, ten přítel se druhý den ozval, ačkoliv se předtim neozval měsíce a dokonce mě navštívil i doma.
Někde jsem viděla dokument, nebo četla článek, už nevím, jak psi dokáží předpovídat různé katastrofy a pomoct tak jejím páníčkům se těm katastrofám vyhnout

Tak, tak. Já se minulý týden, když mi feňulka umřela, rozhodla, že v příštím životě bude mou kamarádkou. Akorát teď nevím, jestli ona bude člověk nebo já pes. Oni mi kamarádi totiž říkají Hafuša, takže už mám naběhnuto. :D

Mažu do čajovny. Pááá.

Nezlobte se na mě, ale říká vám něco slovo pokora?
Myslíte si, že svět můžete měnit myšlenkou, ale, kdyby  většina lidí chtěla mít takto svůj život pod palcem,tak by byl na světě pěkný chaos.
Když vy budete mít xšechno, tak někdo toho bude mít velmi málo.

Eileen, popravdě, trochu mi uniká smysl tvého příspěvku, můžeš být prosím konkrétnější, abysme s tím mohly něco udělat? ;):hjarta:

Eileen napsal(a):

Nezlobte se na mě, ale říká vám něco slovo pokora?
Myslíte si, že svět můžete měnit myšlenkou, ale, kdyby  většina lidí chtěla mít takto svůj život pod palcem,tak by byl na světě pěkný chaos.
Když vy budete mít xšechno, tak někdo toho bude mít velmi málo.

To je moc smutné .... :(

Hani napsal(a):

Tak, tak. Já se minulý týden, když mi feňulka umřela, rozhodla, že v příštím životě bude mou kamarádkou. Akorát teď nevím, jestli ona bude člověk nebo já pes. Oni mi kamarádi totiž říkají Hafuša, takže už mám naběhnuto. :D

Mažu do čajovny. Pááá.

Přečtěte si třetí příspěvek od Lupiny Montany. Je to o tom, co myslím, snad se jen neumím vyjadřovat.
že smutné?
Podle toho, jak to chcete chápat. Možná nejsem tak usilovně pozitivně naladěna jako někteří, kdo tu píší.
Myslím si, že je strašně pyšné myslet si, že myšlenkami jde změnit svou situaci. V některém ohledu, hlavně psychologickém ano, to souhlasím, ale poslední příspěvek od Hani mě vytočil, tak se omlouvám.

Eileen,
právě že Hanin příspěvek je o pokoře... a o smutku, síle čistého přání a  kouzelném humoru. Vyčisti hlavu, nech plavat domněnky a čti znova .... :)

Hani napsal(a):

Ahoj, Andromedo, on tady nikdo asi dvakrát radit neumí, ale zase jak jinak si trochu pomoci, že jo. :)

Holky, vy při meditaci slyšíte, co se kolem děje? Pedro, ty taky? Já jsem většinou tak vypnutá, že se vedle mně může střílet. Ale nedávno mi při meditaci přišla esemeska a to jsem se fakt šíleně lekla toho zapípání. Pak už z meditace nebylo nic. :)

Asi každý medituje jinak. Navíc zřejmě každý sám zažívá různé druhy meditací. Někdy vnímám obrazy a jsem jakoby víc "při vědomí", jindy vnímám slova, co vlastně ale slova nejsou, jindy jsem úplně někde daleko... A taky se mi stalo, že mi vyloženě přišla "vize" a to mi lítala víčka a bylo to celé děsně silné. Ale načteného nic moc nemám, takže nedokážu určit, co je jaká meditace, ale ono je v podstatě úplně šumák. :)

A Sahf, za toho pejska v posteli :pussa: Měla jsem tam dva hafáčky, teď jen jednoho, ale za dva měsíce už tam přibude štěníšek a zase budou dva. :)

Jestli slyším v meditaci zvuky? Si ted právě, Hani, pokládám otázku: jestli vůbec v meditaci vnímám meditaci? Měl jsem vždy takovou definici, že meditace je vědomí bez myšlenek a jim příbuzným - těmhle těm: "mentálním elementům." Něco jsem slyšel o řeckých písmenkách, které jako označují hloubku meditace. Proč ne, na tom nesejde. Přiznám se, že v moderním pojetí meditace jsem naprostý negramot. Nikdy jsem o meditaci nečetl žádné moderní knihy, snad jen občas pár stránek, a to mě vždy odradilo. Mám rád grunt - základy - podstatu - staré dobré texty. Ty novodobé výklady, ala meditace tisíckrát jinak, mě nijak neberou, asi jsem staromódní. Každý vykladač si k tomu přidá své, originalita se vždy cení, a knihkupectví praskaj ve švech. A taky pak často hlavy čtenářům, myslím. Jen si vždy prostě říkám: proč dělat věci složitě, když to jde jednoduše. Ale civilizace si žádá své, moderní doba a myšlení si žádají své, rozumím tomu. Zkrátka, jsme různí a žádáme si různorodosti. Pro mě meditace dál zůstává prostým vědomím odpoutaným od myšlenek a představ, pocitů a emocí, předsudků a obav, pochybností a výčitek, atd. Neulpívání na nich. Přirozené poklidné vnímání. Mír a pohoda. Obyčejný život. A způsobem jak toho dosáhnout pak: vypouštění chtění ze své vůle, a netrpělivosti ze své pozornosti. Myslím, že není důležité zdali při meditaci slyšíme nebo neslyšíme zvuky, vidíme nebo nevidíme barvy, cítíme nebo necítíme vůně. Důležité je být rád sám se sebou, stejně jak se svým okolím, být v míru s životem, bohem, vesmírem. Vnímat sounáležitost, soulad, souznění - spojení s celkem. A pokud cítíme, že nás k tomu něco vede, nezbývá než se toho držet. At už je to moderní nebo starodávné, jinak to stejně nejde. Tak hurá do meditativního živobytí. Zdar a sílu všem. :) :hjarta: :)

Eileen, jejda, ono nebylo poznat, že je to nadsázka? Vždyť za tím mým textem byl rozesmátej smajlík.

Largo, dík. :pussa:

Pedro, no právě. Málokdy při meditaci vím, že medituji. Vím to většinou pouze tehdy, když se mi nedaří, jenže to zase nemedituji, že ano. Občas jsem překvapená, když se pak kouknu na budík, že jsem meditovala třeba dvě hoďky a ono mi to přišlo jak 15 minut. Jo a s tvým textem - souhlas - jak jnak. :) :jojo: :rock:

Promiň Hani, nepoznala jsem to :dumbom:

Eileen, v pohodě, to se tak občas stane, že to jeden nějak myslí a druhý to jinak pochopí. :) :) :) Navíc psaný text má tu nevýhodu, že není slyšet tön řeči a není vidět do očí. :storstark:

Tak teď jsem z toho volako zmetená, jestli alfa je meditace... Protože minimálně na kurzu je potřeba poslouchat pokyny lektora, který meditaci řídí (jedná se o tzv. řízenou meditaci) - takže vypnout i zvuky a další podněty na 100% nelze... No nic, zkusím se odpolko doma dostat hloub :)

Andromedko, a není to nakonec jedno? :) Jestli se to jmenuje meditace nebo nějak jinak? :)

No tohle jedno možná je, jenže já jsem teďka nespokojená :D:supr: No nic, zkusím co půjde a když nepůjde tak se budu cvičit v trpělivosti (auuuuuu :D:D:D)

Dobré ráno všem,
Andromedo, myslím, že jsme na tom dost podobně, zatím jsme bohužel nedospěly tak daleko jako ti, co píší výše, a kteří nemeditují jen proto aby meditovali. Taky mě strašně zajímá jestli teda medituji nebo ne. Každopádně jsem dnes ráno "aspoň"relaxovala a bylo to příjemné:-)

Eileen, nemyslím si, že by bylo pyšné si myslet, že myšlenkama jde změnit situace. Když nabydeš dojmu, že máš život z větší části ve svých rukou, začneš být k sobě i ostatním ohleduplnější. Alespoň u mě to tak je. Konec apatie a naříkání jak je ten osud na mě zlý. . .

Sahf napsal(a):

Konec apatie a naříkání jak je ten osud na mě zlý. . .

Tomu říkám bingo :supr:

A také jsem si četla tu knihu, co mi poslala Bublinka. Nejsem si jistá, zda je to ta kniha z knihkupectví, je to zápis ze semináře Modré Alfy, takže mám teď přehled jak to tam chodí a ještě víc se tam těším. A podle toho,co se tam píše, tak si myslím, že se tam učí jakási bdělá alfa, při které je vnímání okolních vjemů normální.
Andromedo, vidíš to barevné spektrum vnitřním zrakem? Mně se podařily jen záblesky..

Taisho, bingo.. ale neustále nad svýma myšlenkama také nevyhrávám:-) ale pokrok je znát, díkybohu.. nebo díky mně?:-) ... (tím se nechci přirovnávat)

Přece jen mi to nedalo....


Osho Zen Tarot: Malá arkána
4. Voda (emoce): Do nitra

   Obrátit se do nitra není žádný obrat. Jít dovnitř neznamená vůbec žádný pohyb. Do nitra jednoduše znamená, že jsi se dlouho honila za svými touhami, znovu a znovu - a pokaždé jsi znovu jen došla ke zklamání.
   Do nitra znamená, že každá touha znamená utrpení, že touha nepřináší naplnění. Že nikdy ničeho nedosáhneš, protože uspokojení je nemožné.
   Uvidíš tuto pravdu - že hnána touhou nikam nedojdeš - a zastavíš se. Ne, že vyvineš úsilí, už to znovu běží, jemnějším způsobem. Stále po něčem toužíš - teď možná po tom, abys po ničem netoužila.
   Jestliže vyvineš jakékoliv úsilí dostat se dovnitř, míříš stále ven. Jakákoliv snaha tě může vést jedině ven.
   Každá cesta je vnější cestou, není vnitřních cest. Jak můžeš cestovat dovnitř? Už jsi tam, nemá smysl nikam jít. Až nikam nepůjdeš, cestování zmizí., když tvá mysl není zakalena touhou, jsi tam. Tomu se říká obrácení do nitra. Ale žádné obrácení to vůbec není, jednoduše se nejde ven.

:)

Sahf, spíš toužíš, aby ten stav "bdělosti" a zostřeného vnímání nepominul, protože všechno prožíváš mnohem intenzivnějí, jak se říká, trávaje zelenější, obloha modřejší a život krásnější....Znám, jsem v tomhle stavu, který  se mi "povedl", když jsem  přestala nad sebou naříkat.
Je to ale jen stupínek k dalším, ještě úžasnějším zážitkům. K tomu, že k tobě přicházejí lidé s podobným pocitem, že dostáváš téměř hned odpovědi na své otázky, že kolem sebe šíříš pohodu a klid, lidé říkají, jak záříš.....

Mně se teď trochu  drsně připomenula skutečnost, že  ten vniřní pocit pohody ti stále něco narušuje- jen to  dokážeš zvládnout bez strachu a hněvu. Dám svůj příklad:mám dva dorůstající puboše, squělí kluci, je na ně spoleh, manžel , se kterým máme renesanci manželství v tom dobrém (sex, komunikace, sdílení)- ale ty vnější okolnosti, v mém případě nedostatek financí , mě trochu sráží na zem.

Musím  neustále kalkulovat a přesouvat rodiný rozpočet kvůli různým třídním výletům, školách v přírodě, roztrhaným botám, narozeninám, první rodinné dovolené u moře- prostě jsem už několik měsíců v mínusu a ten dluh(není velký) hrnu před sebou.
Musím si upírat radosti jako holič, posezení s kamarádkama, třídní sraz, nákup květin do zahrady, omezuju jídlo, v kině jsem nebyla ani nepamatuju....prostě nutné priority, které sice apelují na moji zodpovědnost, ale něco ve mně křičí: já chci taky!!!!

Tak jsem dnes nastolila rovnováhu rodina vs děti vs já a koupila si nádherné šátky, které mi poslouží jako modely k plavkám  u moře.Potom  poslouží jako ubrusy a jako dárky....

Harmonii  si trvale asi neudržíš, ale  radost ze života jo.To chtěl básník říci.

Sahf napsal(a):

Andromedo, vidíš to barevné spektrum vnitřním zrakem? Mně se podařily jen záblesky..

Nevím přesně co máš na mysli, napadá mě akorát sestupování do alfy podle barev čaker (?) Jestli se ptáš na tohle, tak já to mám tak, že mi stačí říct si co chci vidět a vidím to, takže barvy před očima nejsou problém. Ale zjistila jsem, že mi to takhle moc nevyhovuje, takže to nepoužívám :) V momentě kdy vím, že už jsem v alfě, tak si třeba řeknu, že chci být na svým paloučku a hned se tam objevím :)

Largo, to je úplně úžasné a úplně to pasuje na mě. Nevíš kde se dají tyto karty sehnat? Cituje tu z nich více lidí a je to opravdu zajímavé, i když dosud nemám s tarotem žádné zkušenosti.
Normálně v knihkupectví?

Sahf, zatim koukni tady:

http://www.mysterie.unas.cz/karty.html

jinak fakt jdou koupit i v knihkupectví

Regina napsal(a):

trávaje zelenější, obloha modřejší a život krásnější....Znám, jsem v tomhle stavu, který  se mi "povedl", když jsem  přestala nad sebou naříkat.
Je to ale jen stupínek k dalším, ještě úžasnějším zážitkům. K tomu, že k tobě přicházejí lidé s podobným pocitem, že dostáváš téměř hned odpovědi na své otázky, že kolem sebe šíříš pohodu a klid, lidé říkají, jak záříš.....

Přesně tak, líp bych to říct nedokázala. Ale už jsem přišla na to,že vynucováním, falešnými úsměvy sama na sebe, to nepůjde. A hned to jde líp:-) Například dneska zažívám velmi podobný stav a z ničeho nic se v práci vyřešil dlouhodobý problém jako po másle.
Ignorovat vše nepříjemné okolo, jako třeba u tebe finanční situace, nejde, ale právě v této "bdělosti" mi přijde, že to ani ignorovat nemusím, protože si to tolik neberu k srdci.

Mimochodem já vyrostla v rodině, kde peníze chyběly neustále, ale třeba nikdy jsem jako dárek k narozeninám nebo Vánocům nedostala ponožky, mýdlo, učebnici.. zkrátka nic, co jsem potřebovala a zabily by se tim dvě mouchy jednou ranou. Vždy jsem dostala něco pro radost, i když to bylo za pakatel. Člověk by si měl dělat radost, a že se za radost platí bankovkama, to už prostě patří k dnešní době. Vždyť i poslech hudby, četba, výlet.. všechno dělá radost a ze všeho jsou výdaje. Já například slušně investuju do čokoládoven:-))

Ahoj zensky,
me to nedalo a tak jsem zase tady.Predem znovu opakuju ze nejsem osvicena a nevim vsechno ale to co vim vam povim.
Existuje mnoho druhu meditace a kazda z nich je smerovana pro jiny vysledek.
Kazda ta ktera meditace ma take jine postupy a konecne ruzne procitovani.
Jde v podstate o to,v co se rozhodnete meditovat,nebo pro co.
Muzete se rozhodnout meditovat treba na nejaky meditativni predmet,symbol(napr. mandalu,souzvuk,vlastni dech,na vlastni telo,na nejakou cinnost(chuze) apd.)-schopnost koncentrace.

Nebo jina meditace:rozvinout nezucastnene pozorovani svych myslenek,kdy vlastne nepredpojate sledujete myslenky ,pocity,zazitky apd. V takove meditaci je mozne prekrocit do situace kdy se jakoby muzete dostat do prazdneho bodu bez myslenek.Je pak tezke takovy moment udrzet.

Napriklad jina meditace,vas muze navest do vaseho podvedomi kde se skryvaji prave ty bolestne momenty sebepoznavani.To jaci jste a jak se toho lze zbavit pro stastnejsi zivot.(napriklad hnev,nenavist ,chtivost egoismus,prebubrele ego apd.)

Pohrouzeni do sveho nitra-meditace jako takova ma splnovat pocit vnitrniho klidu a miru.Kontrola myslenek-nechat volne prichazet odchazet je dobra k tomu aby jste na nich nelpely-i. O takove soudim pise Pedro,ktery se uz nejspis dostava i mezi myslenky kde je tzv. nic.
Meditace jako relaxace tela ma splnit to aby jste si oddechly-i od hektickeho zpusobu zivota. Zastavit hrube pohyby,ustalit mysl a vysledkem je vnitrni klid,odpocinek.
Je jich opravdu daleko vic,viz. nektere z modre alfy.

Podle me ta, ten z vas kdo pri meditaci neni rusen okolim ten je uz pokrocilejsi.
Taky podle me kdyz cvicite meditaci v kolektivu za pomoci ucitele,znamena to ze jej vnimat musite nebot vam dava instrukce. To je prubeh uceni.No a kdyz to pak zkousite doma bez ucitele,tam pokud mate moznost vas uz nemusi rusit nic. Vypnot telefon,zvonek. a v zadnem pripade nenutit se a neusilovat,jen nechat nastat. Jinak je to zbytecny.

Holky, odkazy na zenové karty (online "tahání") je tady nebo tady.

Hirondel, děkujem :supr: Konečně slovo do pranice ;)

Andromedo, to jsem myslela. A asi to zase bude ten problém, jako jestli to je meditace nebo ne.. vidím to, nevidím?:-)
Já už jsem si našla svojí takovou cestu jak do alfy(asi), kterou si také  ponechám, ale zkoušela jsem to.. Líbí se mi jak tam ten pan Velechovský všechny uklidňuje, že když to nevidí, necítí, že se nic neděje. Asi je za tim velké očekávání..

Jájo, děkuji.. to už se asi vyplatí spíš ta velká sada, že?

Sahf, taky jsem před Alfou váhala, jestli medituju nebo ne (za předpokladu, že alfa tedy je meditace), ale na semináři jsem se ujistila, že to bylo ono. Myslím, že teď řeším přesně tu samou otázku :)

Sahf napsal(a):

Jájo, děkuji.. to už se asi vyplatí spíš ta velká sada, že?

vzala bych rovnou velkou... stejně jí nakonec koupíš :lol:

Osho je můj oblíbenec, tak mám prosbu... kdo jedete do Černošic a máte Osho Zen Tarot, vemte karty prosím s sebou. Ráda bych se podívala a případně si nějakou katrici vytáhla. Dík. :)

Holky, když já si vážně myslím, že jak začnete přemýšlet nad tím, jestli meditujete tak nebo jinak, tak je to na půl v pytli. Nejhorší je porovnávat se s někým a snažit se kamsi dojít jako onen dotyčný. V tom má pan Velechovský pravdu - jak něco očekáváme a ono to pak není přesně takové, tak jsme zklamané, frustrované a nedaří se nám.

Hirondel, také děkuji. Já zkouším meditovat na téma: nechat volně plynout myšlenky, nezasahovat do nich. Pak se mi často stává, jak už jsem tu psala, že ty myšlenky přišly opodstatněně, tedy třeba když přišla myšlenky na nějaký problém, tak se po krátké době vyřešil, i když to předtím třeba trvalo týdny. Ale nemůžu říct, že by mě při tom napadlo řešení toho problému. Spíš se vyřešil tak nějak sám potom.
A taky si řikám pozitivní afirmace, to mi zvedne náladu po meditaci ještě víc. Ale někdy se mi do těch afirmací nechce, takže nechám plynout ty myšlenky, to je hodně příjemné. A ten stav bez myšlenek jsem taky zažila, ale hned potom usnu, takže je to asi spíš přechod do spánku.

Andromedo, klikla jsem na odkaz od tebe, vybrala si kartu a koukej: :)

3. Voda (emoce): Oslava
Tři ženy, jež na této kartě tančí ve větru a dešti nám připomínají, že oslavování není nikdy závislé na vnějších okolnostech. Není potřeba čekat na nějaký zvláštní svátek nebo oficiální příležitost, na slunečný den bez mráčku. Skutečná oslava vychází z radosti prožívané hluboko uvnitř a přetékající ven, přetéká písní, tancem a smíchem - a slzami vděčnosti.

Když vytáhneš tuto kartu, ukazuje to, že se stále více otevíráš mnoha příležitostem oslavovat život a šířit tuto nákazu i na jiné. Nezdržuj se plánováním večírku do svého kalendáře. Rozpusť si vlasy, sundej si boty a začni se cákat v kalužích právě teď. Ten večírek je všude kolem tebe v každičkém okamžiku.

Život je chvíle k oslavě, pro radost. Udělěj si z něj legraci, slavnost a vstoupíš do chrámu. Chrám není pro lidi s protáhlými obličeji a nikdy pro ně ani nebyl. Podívej se na život - vidíš snad někdy smutek? Viděla jsi někdy strom v depresi? Viděla jsi někdy ptáka spoutaného úzkostí? Viděla jsi snad někdy neurotické zvíře?

Ne, život vůbec není takový. To jenom člověk někde sešel z cesty, a sešel z ní proto, že si myslí, že je velmi moudrý, velmi chytrý. Tvoje chytrost je tvá nemoc. Nesnaž se být tak moudrá. Nezapomeň se zastavit, nechoď do extrému. Trocha hlouposti a trocha moudrosti je tak akorát, a ta správná kombinace z tebe udělá buddhu.

Andromedo, tak se nestyďmě a klidně se přiznejme, že meditujeme :-)))
Jsem ráda za spřízněnou duši..

trošičku odbočim, ale třeba někdo bude vědět...  mám problém s místem - nemůžu meditovat doma...
vim i proč, ale nevim co s tim... teda zatim do doby než se přestěhuju... neexistuje nějakej fígl? ;)

Hani, určitě máš pravdu, ale vysvětluj to mojí zabedněnosti:-)

Jájo, jsou meditační centra. Třeba i ta atmosféra pohltí..

Mně by uplně stačila ta Osho Zen Tarot kniha. Jsem strašný karetní švindlíř. Už vidím, jak si vytáhnu kartu a... no tak zkusim jinou :-))

Jáji, tmavý brýle na oči, klapky na uši, případně kolíček na nos... :) :) :)
Co tak les, park, louka.... no, jinak asi nevím.
Ale já kolikrát medituji u ledničky - čučím do ní a čučím a čučím... :)

Sahf, ty kecáš... jaká zabedněnost?!?!.... to je akorát výmluva! A jak to vím? Inu... podle sebe. :)

Sahf - jde jen o to místo, jinde to jde ;)

Hani, to je fakt, je teplo, tak to pude...

a je to divný, ale dobře se mi dostává do alfy v autobuse :lol:

Jáji, no tak vidíš, kup si nějakou jízdenku na dlouho a můžeš meditovat, až se ti bude z uší kouřit! :D

Hani, máš recht, konec pasivity. Dneska mi den začal dobře, to poznám tak, že se sama sobě líbím při pohledu do zrcadla. Hned vím, že koukám na svět jinýma očima. A když jima můžu koukat dneska...

Jájo, to asi budou ta energetická pole, spodní vody a tak, že? V tom já jsem uplnej mimoň.. Tak hodně štěstí při nalezení svého místa..

Sahf, on každý den začíná dobře... :) :hjarta:

Sahf,delas to dobre protoeze to je jeden z vysledku ktery z takove meditace take nastava.
Jaja ,Myslim si ze priroda na meditovani jak pise Hani je dobry napad.

Sahf napsal(a):

Jájo, to asi budou ta energetická pole, spodní vody a tak, že? V tom já jsem uplnej mimoň.. Tak hodně štěstí při nalezení svého místa..

spíš to bude přítomnost negativních emocí... nebo jak to napsat...
v tom domě žili rodiče BM a leta spolu nemluvili, každej ve svym pokoji... a podobnym způsobem si představoval naše soužití BM (teda s tou obměnou, že spolu budem kamarádi :lol: )

možná by to místo potřebovalo vyčistit... ale necítim se oprávněná do toho zasahovat

Hani napsal(a):

Pedro, no právě. Málokdy při meditaci vím, že medituji. Vím to většinou pouze tehdy, když se mi nedaří, jenže to zase nemedituji, že ano. Občas jsem překvapená, když se pak kouknu na budík, že jsem meditovala třeba dvě hoďky a ono mi to přišlo jak 15 minut. Jo a s tvým textem - souhlas - jak jnak. :) :jojo: :rock:

No právě, Hani. Mě už Ti to slovo "meditace" zní někdy tak nějak až zkorumpovaně. Skoro jako slovo "Ježíš". Dle jedněch z nejzákladnějších pramenů lidské duchovnosti (védské sůtry, upanišady, gíta, kniha o tao a později slovo buddhovo i evangelia), to vše rozvíjené např. Mistry jógy, je meditace stavem hlubokého vnitřního míru a zároveň bezprostředního prožívání přítomnosti. Všechny moderní metody, které za něco stojí, v podstatě staví na těchto základech. Pokud ne, většinou se to v nás brzo zřítí a hledá se dál. Rozhodně cestiček jsou mraky a těžko říci, která z nich je pro koho ta nejschůdnější. Jednou z nich může jeden člověk doslova protančit, a na té samé si druhý poláme nohy. Rozdíly většinou spočívají jen v detailech, ale člověk je na detaily kadet, lidé milují detaily a proto tu máme tolik cest. Každému dle libosti, jen je potřeba dávat bacha na ty nohy. Také je to hodně o pojmologii, a je třeba mít na paměti, že pojmy i logika, jsou věci rozumu a citu, kterým se intuice často směje. A v neposlední řadě je dobré vzít na vědomí, že duchovno je plné paradoxů. A to právě pro náš blahořečený rozum a cit, pro zažité vzorce našeho myšlení. A dokud tyto tak nějak neodstavíme na vedlejší kolej, tak tou hlavní k nám prostě nic "nového" nepřijede, at se snažíme sebevíc. :jojo:

Je to jak píše Largo, ahoj Largo. Pointa je v neusilování. Ale je to tak, že k tomu neusilování je třeba se napřed "prousilovat". Jako ten člověk, který zoufale hledá svůj klobouk a pro samé to hledání nevidí, že ho má na hlavě. :)

Hani, pěkná karta, takže dneska navečer tě bude k vidění někde ve kvetoucím háji, jak říkala naše učitelka češtiny, takhle nějak si představuju Fráňu Šrámka, když psal poezii :supr: Meditace u ledničky :D:D:D to se asi prodraží, hlavně teďka v létě, ne? ;)

Sahf, je to tak, meditujeme, prostě to nechám plynout, zkusím to dneska s tím prolítávání myšlenek, to mě zaujalo :D

Jájo, nemohla bys někam ven se zašít, do parku na lavičku, trochu bokem od lidských očí, to může být i celkem žůžo ;) Jo a alfa v autobuse za bdělého stavu, jo to jde samo :D já na to mám místní MHD, 10-15 minut po cestě dom :)

Hani, ty máš prostě pořád pravdu, já si nemužu pomoct:-) V jedné knize ráno nedoporučují číst noviny, kde jsou vesměs negativní informace, aby ten den, který začal dobře, se hned nepokazil- tedy aby si ho člověk sám nepokazil tím, že si ty informace pouští k sobě..

Hirondel, tak to jsi mě potěšila :-) a už jsem se tu na to ptala, ale třeba mi povíš ty. Zajímalo by mě jaký řetězec to tedy je. Zda na to při meditaci začnu myslet, protože vyřešení je blízko, tedy jako že nahlídnu do budoucna, nebo tím zažádám o vyřešení, nebo to přivolám.. víš, jak to myslim.

jé já noviny vůbec nečtu...
v přírodě to pude... jen nemám ráda takový ty přípravy: a teď jdu meditovat do přírody... :lol:
protože dyž to vemu jako procházku tak sebou vemu psi a je po meditaci :lol:

Jájo, tak se těš na stěhování. Já takhle senzitivní asi nejsem. Že bych se cítila na nějakém místě špatně jen kvůli tomu místo. Nebo to přisuzuji jiným vlivům...

Btw. holky, jsem ráda za tohle téma, jsem ráda za spřízněné duše, zase mě to trochu nakoplo správným směrem a dodalo motivaci :supr: Trochu sice v poslední době bojuju s nepřítelem č. 1 a tím je u mě netrpělivost, ale poddá se to, já to vím :) Ale teď jdu ještě chvíli předstírat práci, tak se napojím zas o něco později, mějte se krásně a koho neuvidím přes víkend online, tak těm pěkný víkend a vlastně i těm ostatním taky - buďte pořád srdíčkoví, jsem ráda, že tu jste ;) :hjarta::hjarta::hjarta:

Jája napsal(a):

jé já noviny vůbec nečtu...
v přírodě to pude... jen nemám ráda takový ty přípravy: a teď jdu meditovat do přírody... :lol:
protože dyž to vemu jako procházku tak sebou vemu psi a je po meditaci :lol:

Vem si sebou knížku místo psa, toho vezmeš později :supr: :D:D:D:D

Andremedo, zkus a napiš pak jestli to taky mělo takové účinky jako u mě. Pomalu se odhodlávám k tomu, že bych ty myšlenky nenechávala prolítnout, ale že bych třeba zkusila najít řešení ke konkrétnímu problému. Ale zatím se na to moc necítím...

Andromedo, hezký víkend i tobě. Já předstírala práci celý týden( taky díky babinetu) takže doopravdy pracovat budu muset doma o víkendu:-( Měj se krásně

Pedro, když ona jsou slova obecně děsně profláknutá. Třeba ještě Bůh, Láska, Mír, Klid, Sdílení, Souznění... těch by bylo. Jenže nevím, jak jinak bychom si tady spolu mohli povídat. :)

Žiš, Sahf, nestraš, já pravdu pořád fakt nemám. Kdybys nevěřila, prásknu ti nějaké výroky mého chotě na mou adresu. :D Všechno, co tady píšu, jsou akorát mé zkušenosti, ale nikde není napsané, že za rok za dva nebudu mít úplně jiné "pravdy". ;)

Andromedko, taky krásný víkend a dík za přáníčko. :hjarta:

Sahf,pokusim se odpovedet ale je to tezke.
Ten retez se zaklada na tom,ze se pohrouzenim do sveho nitra propojujes s vedomim vesmiru.Pockej ,vis co mem na mysli?
No a tim padem se jakoby vzdalis od materialniho sveta,v kterem ma myslenka jinou podobu nez ji ma na jine urovni vedomi.Myslenka pojmuta lidskym intelektem,mozkem,rozumem(nevim jak to nazvat) se zaklada jakoby na tom ze o ni moc premyslis,utvaris si predstavy,pochybnosti,obrazy o neuspechu co kdyz tohle a co kdyz tamto. Davas ji emoce a dulezitost.Naces prave v meditaci se stane to ze na myslenkach prestanes vyset a rozebirat je a proto se pak stane to ze se situace vyresi sama.Ze ti prijde reseni sama od sebe.
Nevim jestli rozumis,pokud ne zkusim to jinak.

Ano Pedro samozrejme ze pojmy a logika jsou pojaty jen rozumem nikoli intuici,ale jak jinak vysvetlit alespon trochu tem co se ptaji,nasi bezprostredni prozitou zkusenost(praxi),ktera nema slov?

Hani, ale tady řikáš samé věci, které za pravdu považuji:-)
Jinak perlička z mojí domácnosti: včera jsem omylem hodila mobilní telefon do rozpáleného oleje ve fritovacím hrnci namísto koše s hranolkama:-)) No co já si potom užila ...

Hirondel, klidně to zkus i jinak, pokud mohu prosit. Mám pocit, že vím co myslíš, ale jistota je jistota:-)A každého názoru a příspěvku si vážím.
Znamenalo by to tedy, že zažádám v meditaci o vyřešení jakéhokoliv problému a ten se pak vyřeší, pokud se v normálním vědomí odprostim od toho, abych ho chtěla vyřešit, zkrátka na něj zapomenu?
To zatím nedělám(pochybuji že jsem již toho odproštění schopna), myšlenky přicházejí samovolně, někdy mě i překvapí proč zrovna přemýšlím o tomto. A to ono se pak vyřeší, i když třeba jsem o to neměla ani velký zájem v normálním vědomí. Lze to těžko popsat nebo vyjmenovat všechny ty události.
Také mi samovolně vytane na mysl nějaký člověk, a ejhle, po meditaci mi zazvoní telefon a je to ten člověk.

Jinak přikládání nadbytečné důležitosti je základní kámen mého problému..

Sahf,poustim se do neceho co v podstate moc vysvetlit nejde. Vim jiste ze me jednou pochopis bez mrknuti oka.
Meditace nam dava moznosti kdy se Ti vic otevira mysl k tomu ze si prestanes delat starosti a prikladat vahu myslenkam,vecem. Nic neni takove jak se zda.cim vic mas totiz hlavu z nejake zalezitosti ,nebo mas strach ,ci jinou spatnou myslenku,predstavu, tim hur se dari se jakoby nezucastnene od toho vzdalit a duverovat jen tomu ze je to jen predstava mysli.
Take to proc se ti v meditaci samovolne vytahne na mysl nejaky clovek ,tak tomu rikam vnuknuti,je to jako intuice.Vnimavejsi intuici nam taky daruje meditace.
Sahf,opravdu to nejde vysvetlit i kdyz bych rada. Az praxi pochopis vsechny spojitosti.

Hani napsal(a):

Pedro, když ona jsou slova obecně děsně profláknutá. Třeba ještě Bůh, Láska, Mír, Klid, Sdílení, Souznění... těch by bylo. Jenže nevím, jak jinak bychom si tady spolu mohli povídat. :)

Jojo, Hani, naštěstí jsou profláknutá jen ta slova, nikoliv to, co vyjadřují. Moment, když ale půjdem do hloubky, zjistíme, že nikoliv slova, ale naše mysli jsou pěkně profláknuté, to jejich zdání, že něco je takově a makově profláknuté. :jojo:

Vykašlat se na zdání a vnímat bezeslov. Nechat slůvka rozplynout v tichu svého srdce, nechat je prosáknout tichem. A nechat to ticho naplnit naši mysl. A pak nechat naši mysl proměnit to ticho zpět na slova. Na slova, která mají smysl. :)

Pedro, a nic lehčího bys v zásobě neměl? :) Myslím nějaký lehčí úkol pro nás. :gloria:

hirondel napsal(a):

Ano Pedro samozrejme ze pojmy a logika jsou pojaty jen rozumem nikoli intuici,ale jak jinak vysvetlit alespon trochu tem co se ptaji,nasi bezprostredni prozitou zkusenost(praxi),ktera nema slov?

Ahoj Hirondel, však Ty víš, pouze naše vlastní a bezprostředně prožitá zkušenost k nám hlubší významy slov přitáhne. Ale slova samotná nám ji přinést nemohou. Ta zkušenost ale může přijít každým okamžikem, třeba právě mezi těmi slovy. ;)

Hani napsal(a):

Pedro, a nic lehčího bys v zásobě neměl? :) Myslím nějaký lehčí úkol pro nás. :gloria:

Hani, jejda, to není úkol, jen pouhá slova. ;)

Pedro, ty lišáku!  :dumbom:

Už mlčím :)

Pedro Ty jses kousek, fakt. Ty ses ponoril povedene do ticha,to neni mozny poprit z toho ,co Ti v tom tichu do Tve mysli skocilo za slovni obraty. (prsp.243)
Judito, diky za tak povedeny prispevek.Od srdce (v dobrem) me to rozesmalo.
Hani ,lisak Pedro takhle rad skotaci,ne?

Pedro napsal(a):

Hani, jejda, to není úkol, jen pouhá slova. ;)

pouhá slova, jo? :dumbom:Pedrito! Že na tebe vemu klasika!

hirondel napsal(a):

Nebo jina meditace:rozvinout nezucastnene pozorovani svych myslenek,kdy vlastne nepredpojate sledujete myslenky ,pocity,zazitky apd. V takove meditaci je mozne prekrocit do situace kdy se jakoby muzete dostat do prazdneho bodu bez myslenek.Je pak tezke takovy moment udrzet.

Něco podobného se sledování fyzických pocitů při "scanu" těla je focusing, úžasná metoda  pro zjištění, co nás v těle bolí a co je s tím spojeno.

Jo, ad slova, už jsem to tu psala, jsou zprostředkovateli ocitů, stejně jako hudba nebo výtvarné umění a spousta jiného.Slova mají váhu, zvlášť když  jim věříme a souzníme s jejich sdělením. Jsem knihovnice, tak to musím vědět. ;)

hirondel napsal(a):

Pedro Ty jses kousek, fakt. Ty ses ponoril povedene do ticha,to neni mozny poprit z toho ,co Ti v tom tichu do Tve mysli skocilo za slovni obraty. (prsp.243)
Judito, diky za tak povedeny prispevek.Od srdce (v dobrem) me to rozesmalo.
Hani ,lisak Pedro takhle rad skotaci,ne?

Hirondel, ani Ti nevím, možná se ticho ponořilo do mě. :)

Ticho jako notová osnova. A trilióny možností, jak v ní rozeskládat tóny slov. Věty jako melodie. Motivy motivací. Ale bez toho ticha, kde by byla slova? Kde by byl šum a ruch? Kde otázky a kde odpovědi? :jojo:

lupina montana napsal(a):

Pedro napsal(a):

Hani, jejda, to není úkol, jen pouhá slova. ;)

pouhá slova, jo? :dumbom: Pedrito! Že na tebe vemu klasika!

Lupi, předem se skláním před slovy klasika, i kdyby byla jen pouhá. :)

Regina napsal(a):

Jo, ad slova, už jsem to tu psala, jsou zprostředkovateli pocitů, stejně jako hudba nebo výtvarné umění a spousta jiného.Slova mají váhu, zvlášť když  jim věříme a souzníme s jejich sdělením. Jsem knihovnice, tak to musím vědět. ;)

Regi, máš pravdu, slova mají váhu myšlenek a pocitů, které vyjadřují. Právě proto je dobré posilovat mysl, aby se pod tím vším nesložila. A jsme zase u meditace. :)

Možná začínám chápat, čím nejen mě provokuje původní otázka a název tohoto tématu (víceméně souhlasím s Eileen a jejími slovy o pokoře). Jsem si čím dál jistější, že ve skutečnosti

jde o to vidět svět jaký je, naladit se na jednu z desítek nebo možná stovek frekvencí, podle svých dosavadních zkušeností (v minulých inkarnacích) a podle aktuálního záměru své duše (v tomto životě);

a jsem přesvědčená, že to schodiště není jedno pro všechny, že je to spíš obrovský zábavní park plný prolézaček, výtahů, tobogánů a kolotočů, autodráh, střelnic a pískovišť, zkrátka ATRAKCÍ, nabídek, které nás přitahují a lákají, činností, do kterých se lze plně položit a obohatit se nejedním prožitkem, a nebo třeba sedět celou dobu na trávě mezi nimi a s chápavým úsměvem to hemžení pozorovat,

a propojit tento duchovní vhled se svým smyslovým, rozumovým i citovým poznáním a skloubit jej s praktickým životem. Pak se začnou dít věci.

Judita napsal(a):

Možná začínám chápat, čím nejen mě provokuje původní otázka a název tohoto tématu (víceméně souhlasím s Eileen a jejími slovy o pokoře). Jsem si čím dál jistější, že ve skutečnosti

jde o to vidět svět jaký je, naladit se na jednu z desítek nebo možná stovek frekvencí, podle svých dosavadních zkušeností (v minulých inkarnacích) a podle aktuálního záměru své duše (v tomto životě);

a jsem přesvědčená, že to schodiště není jedno pro všechny, že je to spíš obrovský zábavní park plný prolézaček, výtahů, tobogánů a kolotočů, autodráh, střelnic a pískovišť, zkrátka ATRAKCÍ, nabídek, které nás přitahují a lákají, činností, do kterých se lze plně položit a obohatit se nejedním prožitkem, a nebo třeba sedět celou dobu na trávě mezi nimi a s chápavým úsměvem to hemžení pozorovat,

a propojit tento duchovní vhled se svým smyslovým, rozumovým i citovým poznáním a skloubit jej s praktickým životem. Pak se začnou dít věci.

Jojo, Judit, všechno je to zakleté ve dvou slovech: subjektivita a objektivita. Řekl bych, že objektivní svět - skutečný svět v celé své hlobce, šířce a výšce - může být těžko takový, jaký my ho momentálně vidíme. Už jen proto, že ho s každou změnou své nálady vidíme jinak. A také proto, že je nás několik miliard, kdežto svět je každopádně jen jeden. Takže ty miliardy učených mozků v našich ctěných hlavách si vytváří miliardy svých subjektivních světů. Co představa - to frekvence. Co pocit - to vlnová délka. Kvanta vibrací svištících si našími nervovými soustavami sem a tam. Paráda. Tož, ale kde je pak ta objektivita, že? V jakém a čím myšlení? Neskrývá ona se nakonec kdesi za těmi našimi reji subjektivních myšlenek? Bingo! Nojo, ale jak se tam skrz ně dostanu? A co třeba strach - nebojím se toho? Co tam vlastně mohu čekat? Ani dobré ani zlé, ani barevné ani bezbarvé, ani takové ani makové, co to tam vlastně jenom je? :)

Všechny ty atrakce, to jsou právě hry našich smyslů a myslí, které nás bud těší anebo netěší. Ale to pod nimi a nad nimi i v nich i kolem. To, co se nám jeví jako rozmazané, jakoby pod závojem. To neustále zkreslené v našich očích, jak si tak frčíme v kolotočích. Houpačky, lanovky, strmé dráhy, veselé jízdy hrůz, tobogány. Nojo, jak pak v tom zaujetí pohybem můžeme objektivně říci, co to je klid a mír, tam kdesi za horizontem událostí - za obzorem smyslového dění? :)

Možná střed kolotoče, osa ruského kola, oko hurikánu je to pravé místo/rozpoložení... Vím, o jakém stavu je tady řeč, a sama za sebe říkám, že já si tentokrát chci tu pouť pořádně užít, i když mi občas bude šoufl... Jít do toho, ale s vědomím pravého stavu věcí... Trošku si s tím světem zalaškovat...

Proč by to nemohla být hra, pestrobarevná radost? Ten tvůj klid mi malinko zavání něčím děsně vážným... Četl jsi Stepního vlka?

Přidávám ještě text, který jsem napsala v dubnu 2002:


…a teprve pak jsem si uvědomila, jak moc mě ten balvan celé ty roky tlačil, jak mě to vysávalo a vyčerpávalo. Teprve pak mi to všechno došlo, jako by spadl závoj, jako by se zdvihla mlha.

Stále znovu jsem oddělovala vzduch od listů knih, rozlišovala barvy, vůně a materiály. Pořád jsem se nějak snažila o pohyb.

A pak už ne. Pero doběhlo, čas vypršel. Konečně! Hra skončila a není kdo by znovu rozdal karty, odpískal další poločas. Konečně už nikdy nic nebude.

Řád ani chaos, barva ni počet, tvar, natož substance. Už ani troška ostychu, lítosti, rozkoše nebo studu. Konečně. Konečně se všechno slilo do jediné kapky, která zrušila sebe samu.

Konečně zmizel čas i prostor, důvody, příčiny a následky. Příběhy a kauzalita, lidé, veverky i kulečníkové koule, to všechno je pryč.

Konečně Boha napadlo, že může prostě kdykoli přestat!

Judita napsal(a):

Možná střed kolotoče, osa ruského kola, oko hurikánu je to pravé místo/rozpoložení... Vím, o jakém stavu je tady řeč, a sama za sebe říkám, že já si tentokrát chci tu pouť pořádně užít, i když mi občas bude šoufl... Jít do toho, ale s vědomím pravého stavu věcí... Trošku si s tím světem zalaškovat...

Proč by to nemohla být hra, pestrobarevná radost? Ten tvůj klid mi malinko zavání něčím děsně vážným... Četl jsi Stepního vlka?

Oj, to je nedorozumění, miluju všechny ty atrakce. :D

Judita napsal(a):

Přidávám ještě text, který jsem napsala v dubnu 2002:


…a teprve pak jsem si uvědomila, jak moc mě ten balvan celé ty roky tlačil, jak mě to vysávalo a vyčerpávalo. Teprve pak mi to všechno došlo, jako by spadl závoj, jako by se zdvihla mlha.

Stále znovu jsem oddělovala vzduch od listů knih, rozlišovala barvy, vůně a materiály. Pořád jsem se nějak snažila o pohyb.

A pak už ne. Pero doběhlo, čas vypršel. Konečně! Hra skončila a není kdo by znovu rozdal karty, odpískal další poločas. Konečně už nikdy nic nebude.

Řád ani chaos, barva ni počet, tvar, natož substance. Už ani troška ostychu, lítosti, rozkoše nebo studu. Konečně. Konečně se všechno slilo do jediné kapky, která zrušila sebe samu.

Konečně zmizel čas i prostor, důvody, příčiny a následky. Příběhy a kauzalita, lidé, veverky i kulečníkové koule, to všechno je pryč.

Konečně Boha napadlo, že může prostě kdykoli přestat!

Krásné!

Judita napsal(a):

Možná začínám chápat, čím nejen mě provokuje původní otázka a název tohoto tématu (víceméně souhlasím s Eileen a jejími slovy o pokoře). Jsem si čím dál jistější, že ve skutečnosti

jde o to vidět svět jaký je, naladit se na jednu z desítek nebo možná stovek frekvencí, podle svých dosavadních zkušeností (v minulých inkarnacích) a podle aktuálního záměru své duše (v tomto životě);

a jsem přesvědčená, že to schodiště není jedno pro všechny, že je to spíš obrovský zábavní park plný prolézaček, výtahů, tobogánů a kolotočů, autodráh, střelnic a pískovišť, zkrátka ATRAKCÍ, nabídek, které nás přitahují a lákají, činností, do kterých se lze plně položit a obohatit se nejedním prožitkem, a nebo třeba sedět celou dobu na trávě mezi nimi a s chápavým úsměvem to hemžení pozorovat,

a propojit tento duchovní vhled se svým smyslovým, rozumovým i citovým poznáním a skloubit jej s praktickým životem. Pak se začnou dít věci.

Judito,dovolim si reagovat na tenhle prispevek a na Tve dalsi ktere jsou jeho soucasti.
Videt svet takovy jaky je ve sve skutecnosti,je to o co tu bezi.Zapojit duchovni vhled do praktickeho zivota je castecnym vitezstvim.Castecnym proto,ze spojit dokonale duchovni a fyzicky svet je podle me schopny jen clovek osviceny. Znamena to neco jako zrict se sveta. Jen takovy clovek pozna co to znamena,ze se pak zacnou dit veci.
Je to clovek ktery nepotrebuje nic,nezna sve ego ktere se pase po uspechu tohoto sveta. Zna prave jen tu pokoru (o ktere si vsichni mysli ze ji maji ale netusi ze se obelhavaji). Byt schopen zit bez ega je cesta pokory.
Pokora je opak domyslivosti a samolibosti.Bez pokory nikdo nedosahne niceho.
Pokora je podle me neco co musi zustat trvale v srdci(uvedomele) jinak jestli ne,vzdy prijde v zivote nekdo ,kdo tu domyslivost pekne nakope.Vzdy je nekdo ,kdo zazil vic,kdo zazil mnoho zuznych situaci o cem muze mluvit a poucit.
To schodiste neni jedno pro vsechny a nikdo z nas nevi s jistotou,kde se kdo nachazi.Tohle se da poznat intuici,empatii ale hlavne tvari v tvar. Pokora je o tom nikoho nepodcenovat  a sebe nepovysovat.
A jak rekl Pedro,zivot je o tom, poznat ty zakony ze neni subjekt ani objekt(odkryt zavoj nevedomosti).
A jak? jedine v praxi zivota. Jen se nebat zkusit si uzit vsechny ty atrakce jako hru zivota. Nechat se pekne nakopat zivotem abychom pochopily-i ze neni jina cesta jak poznat vic a vic kdyz hledame duchovni cestu. S meditaci k tomu.

Jen bych tak malinko podotkla, že máte všichni pravdu, jen se to ani s atrakcemi nesmí moc přehánět - ono pak bývá poněkud šoufl. :)

Je to prosté. Smyslem pohybu je klid. A smyslem klidu je pohyb. Naše mysl naštěstí není omezená způsobem, že bud jedno nebo druhé. Dokáže vnímat oboje zároveň - jedno v druhém. Není třeba se vzdávat jednoho pro druhé. Jde o to naučit se vnímat klid v pohybu a v klidu pohyb. Bez těch smyslových atrakcí by byl život pustým místem. To jen díky nim je svět v podstatě kouzelnou hrou. Tichý duch života se chce bavit, chce komunikovat, chce zpívat a tančit. V tichu se rodí můza, stává se písní, rozezní prostor i čas, rozvibruje a naplní duše těch, kteří naslouchají. Život je píseň moudrosti a svět je sál, ve kterém zní. Není moudré si před ním zacpávat uši, moudré je naslouchat a učit se, být jedním z hlasů v jeho harmonii. Prostě jen být. :-)

Chvilku jsem tu nebyla a to je nádhera, co jste tady utkali za krásnou látku, která je hebká na těle, příjemná na dotyk, oko z ní má potěšení, srdíčko se tetelí blahem a duše dostává pohlazení :hjarta:

Jo, Majko, to je harmonie...jen poněkud těkavá.

Takovou harmonii zažívám od Vánoc. Trvá. Plavu si v ní a je mi nádherně. A dny jsou lepší a lepší. Nebe nemusí být po smrti. Nebe je i na zemi.

Majko, jsi typický důkaz, jestli je dobře TOBĚ, je dobře i okolo a přitahuješ dobré věci a dobré lidi. V depresi se nabalují špatné věci, špatné myšlenky, které člověka vysají. Tady se upředlo harmonické a nekonfliktní vlákno, na které se navážou jen ti, co v životě něco prožili a dokážou ocenit tenkou stříbrnou pavučinku slov, která pro nás mají mimořádnou sílu a povzbuzení- a od slov máme díky zkušenostem jen opravdu málo k činům. .... Držím ti palce, jsi na správné cestě a neboj se, když půjdeš na vlně dolů, ono se moře zase uklidní a vždycky tam bude kolem plout někdo, komu na tobě záleží.  :supr:  :hjarta:

Regina napsal(a):

Jo, Majko, to je harmonie...jen poněkud těkavá.

Těkavá harmonie - to zní skvěle! Možná ta harmonie, která těká, je jen pauza k dalšímu dějství. Možná jen čas k přeladění nástrojů do vyšších tónin. A možná je to jen rozložený akord, abychom vzápětí procítili jeho plné znění. A možná to všechno dohromady. Kdo ví? :-)

majkafa napsal(a):

Takovou harmonii zažívám od Vánoc. Trvá. Plavu si v ní a je mi nádherně. A dny jsou lepší a lepší. Nebe nemusí být po smrti. Nebe je i na zemi.

Je to jak říkáš, Majko, nebe k nám prosvítá v každém okamžiku. Záleží jakými směry zrovna hledíme. Ráj není závislý na čase ani prostoru. Rozprostírá se v krajině našich srdcí. Exupéry to dobře věděl. :-)

Chvilka prózy :D - tuto diskusi si vytisknu a budu si jí hladit dušičku, když mi bude i nebude ouvej. Děkuji Vám. :hjarta:

Tak nějak už nemám, co bych dodala. Snad jen - mám vás ráda. :hjarta:

Štastné at jsou všechny bytosti. :godlike:

Necht se nenajde nikdo kdo by hledal temnotu ,misto svetla v teto diskusi.A nejen v teto.

Hirondel, tvá věta mi připomněla tenhle článek, je to o krátké a dlouhé duchovní cestě:

"Člověk žije v temné jeskyni a snaží se z ní vyjít. Bohužel vychází tak, že je zády obrácen k východu z jeskyně. Proto se pohybuje v temnotě a všude kolem sebe vidí jen temnotu. To je symbolické pro dlouhou duchovní cestu. V případě krátké cesty se žák obrací přímo tváří k východu z jeskyně, takže už od začátku vidí trochu světla a postupuje stále vpřed. Světlo se stává čím dál tím intenzivnějším".

Pedro napsal(a):

Je to prosté. Smyslem pohybu je klid. A smyslem klidu je pohyb.

Pééédrito, já ti posílám velikou pusinku :):pussa:
A ostatním taky, aby jim to nebylo líto.
Nenám teď čas moc psát, tak to tu jen čtu...ale ta něha se mi tu vlní pokojem, jako živoucíroztok... :)
Jo a dodávám, že touhou světla je tma, stejně jako touhou tmy je světlo :)

Já taky nestíhám psát :O, ale tohle je :hjarta: :hjarta:. Všem lidičkám tady posílám :pussa:.

Přispívám základními principy havajské filosofie Huna viz. níže, (to mě zaujalo aktuálně).
Ale myslím, že všechny podobné náboženství, směry, spisovatelé (Coelho či Bach) a nakonec i Babinet dojdou k velmi podobnému. Universální recept jak s tím naložit samozřejmě není, ale jsme určitě na dobré cestě :-)
   
  1. VOLBA (Svět je takový, jaký si myslíme, že je. Závist, zloba a zášť k nám přitahují negativní emoce. Naproti tomu radostné a optimistické myšlenky náš život obohacují).

   2. SVOBODA (Neexistují žádná omezení a hranice. Jsme-li schopni zbavit se pout našich představ a zvyků, máme šanci na uvolnění, budeme mít lepší vztah k okolnímu světu i sami k sobě a budeme i zdravější).

   3. CÍL (Energie proudí tam, kam upíráme svou pozornost. Naše myšlenky a přání jsou tak silné, kolik energie jim věnujeme. To, co do myšlenek vkládáme, vrací se nám znásobené zpátky. Nesmíme myslet na nemoc, ale na zdraví).

   4. OKAMŽIK (Právě tento okamžik je ten pravý. Činy určují naši budoucnost. Cokoli teď podnikneme, vrátí se nám zítra. Změníme-li teď své myšlení, máme šanci změnit svou budoucnost).

lupina montana napsal(a):

Pedro napsal(a):

Je to prosté. Smyslem pohybu je klid. A smyslem klidu je pohyb.

Jo a dodávám, že touhou světla je tma, stejně jako touhou tmy je světlo :)

Jojo, Lupi, nezbývá než dodat, že, když se člověk upne jen na jedno z toho, unikne mu obojí. A často bude zmaten. Například; když se upnu pouze na "duchovno", a "hmotno" zavrhnu, jsem vedle jak ta jedle. Naopak je tomu samozřejmě taktéž. Protože duch a hmota jsou právě jako ten klid a pohyb. Jako ticho a píseň. Zdroj a energie. A to co je spojuje, je právě ona pověstná odvěká a dověká harmonie. :jojo:

Přátelé, duch a hmota jsou přátelé!

Já vás miluju. :pussa::hjarta: Poslala jsem tuto diskusi své sestřičce na Slovensku, která takové pohlazení na dušičce teď moc potřebuje.

Zdravím všechny. Mám takové SOS, chtěla bych se tento víkend zúčastnit kurzu Silvovy Metody. Knihu jsem četla, zajímá mě to. Má s tím někdo zkušenosti? Nejlépe dobré:-)

Ahojky, Sahf. Ještě ti dlužím ten můj návod, tak tady je: :D
Objevila jsem "fintu, co na mne platí"  :D ,není z mé hlavy, funguje mi.
Říkáme si, že budeme šťastni, když dokončíme školu, budeme mít dobrou práci, pojedeme k moři, budeme mít dům, když, když.... Jenže nikomu se nesplní všechna přání. A znamená to, že když se nesplní, tak nikdy nebudu šťastná? Tak jsem udělala tohle:
Z dostávám vše, co si přeji
jsem udělala přeji si vše, co dostávám.
A tak v každé chvilce mého života jsem šťastná, jelikož si přeji přesně to, co v té chvilce dostávám. Dívám se na svět jako Polyanna ze stejnojmenného filmu.
A já jsem tak bohatá - mám střechu nad hlavou, mám co jíst, mám se kde umýt a kam jít na WC, dokonce mám knížky, které mám ráda, televizi, ba i počítač s netem, skvělé děti, dobrou práci, v ní skvělé kolegyně a kolegy, přátele, co mě mají rádi a podrží, já i mí blízcí jsme zdraví, no, co víc bych si mohla přát? Mám své nebe na zemi. :D

Stará dobrá Luisička, co?? :)
Udělala bych z ní učebnici....mno možná na to za pár let i dojde :co: Jednoduché, účinné, funkční -jen se člověk nesmí nechat odradit tím polívkosáčkovým stylem - v tomhle případě je to výslovně klad.

JJ, Luisa je skvělá. Ale to otočení z "dostávám to, co chci" na "chci to, co dostávám", není od Luisy. To je z knížky Cesta pokojného bojovníka od Dana Millmana. Ale musela jsem hodně namáhat své mozkové závity, než mi došlo, co tím básník myslel. :D

Ahoj Majko, děkuji za návod:-) rozhodně je to pravda, já si zase řikám, že dokud nespim hladová pod mostem a neožírají mě vlci, tak si také nemám na co stěžovat. Ale je to tak jak řikáš, "budu šťastná když" a když se to "když" splní, tak přijde další "když". Na druhou stranu sny a cíle jsou potřeba pro nějakou realizaci a životní náplň, akorát neni nejchytřejší na jejich bezpodmínečném splnění zakládat své štěstí.

Přidám úryvek z jedné knihy, který trochu osvětluje to střídání vln, naladění na frekvenci, zkrátka to, po čem jsem pátrala v úvodním příspěvku.

..Občas přicházejí okamžiky duševního vzedmutí, kdy se nemožné zdá možným, jenže z nějakého důvodu nadšení brzy uhasíná a nahrazuje je pragmatismus. Optimistická vatra rychle shoří a vůkol se rozhostí dřívější unylý obraz šedivého světa, v němž okřídlené idee znovu začínají vypadat beznadějně. K čemu slouží taková inspirace, která dokáže stavět pouze vzdušné zámky? Jde o to, že se vubec nejedná o inspiraci, nýbrž o euforii. Tento stav nastupuje při prudkém přesunu z nízké hladiny energetiky na vysokou... Reálné ideje se doopravdy rodí pouze díky stabilní energii záměru. Má -li  vědomí vyrazit za hranice materiálního světa je třeba stabilně vysoké úrovně energetiky..

Takže zatímco já zatím občas prožívám semtam ty euforické stavy, ty už si držíš tu stabilní úroveň. A to ti v dobrém moc závidím a přeju.

:jojo::jojo::jojo: Taky mi to dalo práce. A nejenom mně, ale spoustě jmenných a bezejmenných lidiček, kteří mi pomáhali. Už jsem někde psala, že má touhu pronajmout si Sazka Arénu, nebo ještě lépe Strahov, všechny je tam sezvat a s hlubokou úctou a vděčností poděkovat. :D

Já se právě chystám na ten kurz Silvovy metody, který by mě také mohl posunout o kousek dál. Jen jsem leckde četla, že Modrá Alfa je lepší, tak by mě zajímaly názory těch, kteří absolvovali tu Silvovu metodu. Na tu Alfu jsou reakce dobré.

Sahf, jak píšeš o okamžicích duševního vzedmutí a pak nadšení uhasíná.... heleď, nic není hned, nefunguje to tak, že teď si řeknu a všechno bude jinak. Nebude. Musí se po krůčkách a těch lepších okamžiků bude určitě přibývat. :) A Silvova metoda je třeba právě ten další krůček. :)

Majkafi, ale určitě to bylo i tak, že i ty jsi pomáhala spoustě jmenných i bezejmenných lidiček. :) A ti by určitě zase rádi pozvali tebe na svůj Strahov. Z čehož mi plyne, že bychom se tam nakonec sešli všichni. Ale protože se tam nevejdeme, budeme si muset počkat na to vzdálené společné Setkání, kdy se sejdeme jako Duše a spojíme se v Jednu. :)

Ahoj Hani, však já vím, ted zrovna disponuji trpělivostí jako nikdy.
Ta Silvova metoda je nápad dneška, kterého provází taková "náhoda". Včera jsem musela udělat v práci něco, co bych normálně dělala dnes dopoledne. Řikala jsem si, že ta změna je zvláštní, ale že to má třeba nějaký důvod, že dneska dopoledne asi budu mít na práci něco jiného, nebo se opozdím.. Přišla jsem normálně a cosi mě donutilo najet na stránky SM, tam jsem viděla ten víkendový termín a už to jelo. Pár telefonátů a mám zarezervovaný kurz, hotel, jízdenky a domluvené hlídání. Takže prostě tam mám asi být. A to za měsíc je kurz v Praze, takhle za nim musim jet do Brna. (Takže jsem to možná s tou trpělivostí v úvodu přehnala:-). Ale uplně se nepoznávám v té své akčnosti, takže jsem rozhodnutá jet..

Jóóóó!
Sejdeme se na Strahověěěěěě!! :rock:
S bedýnkama a kuželamááááá!!
(anebo s nějakým tím jehovistickým Janem Křtitelem... :co: :co: :co: :lol: )

Sahf....kdybys nvěděla, za čím se to máš hnát, tak by ses za tím nehnala.... :vissla:

Lupino, ty jsi vážně Lumpína. :) Aby tě nechtěli utopit, na Strahově, Jehovisti. :D Se právě rozmýšlím, jestli bych tě šla zachraňovat nebo jim pomáhat. :D :D :D

No teda!!! :dumbom: :dumbom:

Au! Au! Teď jsem praštěná. Konečně! Můžu si začít dělat co chci, nesvázaná pochybnou morálkou a soudy lidí! :)

No vidíš!
Přišly včas (lupiny)
jak legendární vojska z dávných kronik :tesi::rock: :) :lol:

No vida, já to tvrdím pořád, že všechno zlé je k něčemu dobré. Si to neber osobně, Lupi, tebe tím zlem vůbec nemyslím. :) :hjarta:

Ale to já budu klíďo k něčemu dobrá! :lol::lol:

Dobrý Bože, ochraňuj mne! :)

Sahf napsal(a):

Ahoj Hani, však já vím, ted zrovna disponuji trpělivostí jako nikdy.
Ta Silvova metoda je nápad dneška, kterého provází taková "náhoda". Včera jsem musela udělat v práci něco, co bych normálně dělala dnes dopoledne. Řikala jsem si, že ta změna je zvláštní, ale že to má třeba nějaký důvod, že dneska dopoledne asi budu mít na práci něco jiného, nebo se opozdím.. Přišla jsem normálně a cosi mě donutilo najet na stránky SM, tam jsem viděla ten víkendový termín a už to jelo. Pár telefonátů a mám zarezervovaný kurz, hotel, jízdenky a domluvené hlídání. Takže prostě tam mám asi být. A to za měsíc je kurz v Praze, takhle za nim musim jet do Brna. (Takže jsem to možná s tou trpělivostí v úvodu přehnala:-). Ale uplně se nepoznávám v té své akčnosti, takže jsem rozhodnutá jet..

Sahf, pokud máš pocit, že tě "něco strká", abys tam byla, tak si piš, že to pro tebe bude přínosem, neváhala bych :hjarta: Btw, tento víkend mám v Brně druhou půlku Alfy...

Hani napsal(a):

Majkafi, ale určitě to bylo i tak, že i ty jsi pomáhala spoustě jmenných i bezejmenných lidiček. :) A ti by určitě zase rádi pozvali tebe na svůj Strahov. Z čehož mi plyne, že bychom se tam nakonec sešli všichni. Ale protože se tam nevejdeme, budeme si muset počkat na to vzdálené společné Setkání, kdy se sejdeme jako Duše a spojíme se v Jednu. :)

Hani, to je krásná myšlenka. Že kažý máme touhu po svém "Strahově" . Ano, moc se těším na Setkání. Jsem ve stavu, kdy jsem se přestala bát smrti a "těším" se na ni, jako na vše, co v mém životě ke mně přichází. Až jednou přijde, budu se těšit, co mě tam za branou zase nového zajímavého čeká. Snad mi bůh dopřeje, aby rozloučení duše s tělěm nebylo příliš bolestivé. :D

lupina montana napsal(a):

Jóóóó!
Sejdeme se na Strahověěěěěě!! :rock:
S bedýnkama a kuželamááááá!!
(anebo s nějakým tím jehovistickým Janem Křtitelem... :co: :co: :co: :lol: )

Já bych prosila s bambulkama! :lol:

Majkafo, jak tak píšeš o tom Strahově - hádej čí příspěvky mi dala kamarádka na čtení, když jsem v zimě pomýšlela na konec a ona mě po ICQ udržela a drží doteď? Tvé.......Takže tady se hlásí jeden bezejmenný /nebo spíš opřezdívkovaný/ človíček, který kdyby měl pořádat svůj Strahov, byla bys zvána..... :D
T.

Majkafo, Taisho - tak to je fakt krásný... :hjarta:

Taisho :pussa: děkuji za ten nádherný pocit, který teď uvnitř mám. Už jsem tady psala,jak mě na psychiatrii přitahovala báseň jednoho pacienta, která visela na nástěnce - Jsi zbytečná. Měla jsem pocit, že je o mně. Panebože, děkuji, já nejsem zbytečná. Tohle mi nedělej, jsem v práci, ještě že mě a mého kolegu oddělují monitory. Tyto slzy si raději schovám jako vzácné perly pro sebe. Děkuji ti. :pussa:

Majkafo, neděkuj. Děkovat by TOBĚ měli všichni, kterým jsi svou otevřenou "zpovědí" otevřela oči a kteří se z tvého příběhu poučili.... A zbytečná nejsi,....ikdyž tyhle tvé pocity plně chápu.... A jsem strašně moc ráda, že ti těch pár písmenek ode mě udělalo takovou radost :jojo: !

Tai, buď tady, když ti nebude dobře. Přijď si pomoc. Je tady spousta strážných andělů. Vím to. Taky jsem je tady našla.:pussa:

No, zatím tu jsem... :dumbom: Nevím, kdo je zde andělem, spíš mám všeobecně z lidí pocit, že každý řeší jen sám sebe, jde mu jen o osobní uspokojení a o tohle všem vlastně v životě jde..... Ale já o tomhle nemluvím, takže - jsem ráda, že jsem tě potěšila a howgh :D
T.

Taišo......
Tohle věděla moje dcera v 11letech, že je daleko efektivnější, řešit svoje problémy, než ty cizí! :dumbom:
A pokud někdo potřebuje pofoukat, tak to ale musí říct, kočenko.
Nevím, jestli andělé.....rozhodně nikoli telepati.

Majkafo jasněěě - ty bambule, já bedynku....a na Hani zbyde stuha.. :co::co: :lol:

Inu, já bych řekla, že na to, aby si lidi pomáhali, je právě Babinet. Že se někdo s někým chytne, to taky patří k životu. :) A každý z nás je něčí anděl. :)

Lupi, ty vejlupku, já a stuha, jo? Už jsem rozhodla, co s tím Strahovem - utopit tě! :D Sice proti tobě osobně nic nemám, ale jistota je jistota.  :D

Vaúúúúúúúúúúúúúúúúúú.....ůůůůů!!!!!!! :grater::grater::grater::grater::grater:

Lupino, já nemluvím o efektivnosti (a v 11 letech jsem to - mezi náma - taky věděla). Mluvím o sobectví, chamtivosti, přeceňování vlastní důležitosti, hraní si na pány a kmány a hlavně - o úzkoprofilovém nazírání na svět a starost lidí jen sami o sebe a své zájmy....
T.

Tady? Na Babinetu? Nejsme každá na jiném serveru? :co:

to jsou ale lidi.....takoví prostě někteří jsou...tak se bav s těma, co se nepřeceňujou, co nejsou sobci (nebo nejsou jen sobci),co nejsou chamtiví.....
Já mluvila o tom, že "řešit především sebe" je dobře, nikoli špatně.

Teď mi to došlo....vždyť jsi na fóru, kde naopak pomalu každá řeší každou....jak tě to tedy napadlo? :co:

Majkafa: a ty víš, kdo já jsem? Nevíš.... A jak pak mám já vědět, kdo je jaký? No, na tohle mi nejvíc sedí "Kdož jsi bez viny, hoď  kamenem".... A to, co jsem napsala, je míněno na lidi všeobecně. Cožpak každý nejdřív neřeší své blaho a pak až, pokud je mu fajn, má chuť se rozhlédnout, kde by teda pomohl? Majko nekaž si den, těš se z pocitu, že tvůj příběh mohl inspirovat i cizí lidí,...máš to potvrzené. Na mých diskutabilních názorech nezáleží... :jojo:.

Lupino: Jo, vůbec babinet je celý o tom, že každý přicmrndává do debat, ve kterých vlastně řeší i sám sebe a ujasňuje si postoje a názory. Proč ne, že? A nemyslím si, že třeba Duchovní se nese ve znamení řešení sebe navzájem... I toto téma bylo o Sahf a jak se zdá, pomohlo jí to.... :D
Nechte duchy spát..... :jojo:

Taisha napsal(a):

Lupino, já nemluvím o efektivnosti (a v 11 letech jsem to - mezi náma - taky věděla). Mluvím o sobectví, chamtivosti, přeceňování vlastní důležitosti, hraní si na pány a kmány a hlavně - o úzkoprofilovém nazírání na svět a starost lidí jen sami o sebe a své zájmy....
T.

Tak mě už dlouho nepadá a nevím, kde se zeptat. Když už to tady rozebíráte, neznáte nějaká jiná fóra podobná Babinetu? Také duchovně zaměřená, ale vic do křesťanské roviny.
Za případné tipy děkuji.

Hele....duchy jsi vypustila ty, nezapomeň.
Prostě mě nepřesvědčíš, že sis najednou, jen tak mýrnix-týrnix  vzpomněla, že vlastně jso všichni sobci a chamtivci...jen tak......tě to napadlo, co?
A řešit SVÉ blaho a až pak, pokud je mi fajn...etc. - tak to právě je správný postup, to ti tu furt tvrdím! :dumbom:
Jak chceš řešit něčí problémy, když máš svých plnou hlavu, há?
A přicmrdávání....atd je přesně to, jak se to má dělat.
Ano, je to tak, že často pomáháš někomu řešit jeho problém a přitom pomůžeš i sobě - a naopak.

Mmch.....jaks to řekla? Děěti....ani se se mnou nezabejvejte...na mně už nezáleží....já už to nějak doklepu.... člověče, přesně takhle to znělo! :vissla:

Eileen napsal(a):

Taisha napsal(a):

Lupino, já nemluvím o efektivnosti (a v 11 letech jsem to - mezi náma - taky věděla). Mluvím o sobectví, chamtivosti, přeceňování vlastní důležitosti, hraní si na pány a kmány a hlavně - o úzkoprofilovém nazírání na svět a starost lidí jen sami o sebe a své zájmy....
T.

Tak mě už dlouho nepadá a nevím, kde se zeptat. Když už to tady rozebíráte, neznáte nějaká jiná fóra podobná Babinetu? Také duchovně zaměřená, ale vic do křesťanské roviny.
Za případné tipy děkuji.

:co::co::co::co: ????

Lupino, dobrá dobrá..... Podle tebe je správné být sobec, podle mě ne. Každopádně je to fuk, ne? Já se nemíním hádat, ani si zvyšovat sebevědomí, ani na nikom parazitovat atd. Nemíním ani nic řešit, a už vůbec né své "duchy"... Vždyť  dělat něco takového, ve světě, kde skutečné problémy rozhodně nejsou to, co se řeší tady na babinetu, je nevážení si vlastně spokojeného života, ne? Jo a mmch. vyznělo to správně, tak to cítím.

Sobec??
Tak to jsem neřekla ani náhodou.
Ale jestli se nechceš starat o svoje štěstí- kdo myslíš, že se ti o něj postará?

Štěstí....? Jo, štěstí bych ráda, jako každý :D. Ale zmíněný postup já zkrátka neumím a vůbec, nejvíc mě těší cizí štěstí...Vezmi si Majku, jak ta byla šťastná - no nebylo to skvělé? :D A já byla šťastná, že je šťastná.... Prostě idylka :D

Nevím, čím to je, ale popravdě mám čím dál menší pocit, že je svět, resp. lidi skarznaskrz zkažený a sobecký a tak vůbec.

Zpomenu pohádku o zlých vlcích: ... Nejsou zlí vlci, jen vlci nešťastní...

Vlastně, kdyby každý "řešil" skutečně sám sebe, pak by, možná,  už nebylo potřeba někde pomáhat :)

Doubravko, moudrá slova. Tak to cítím i já. Taky jsem si kdysi myslela, jak je svět, jak jsou lidé zlí. Není to pravda. Lidé jsou laskaví, když budeš potřebovat, vždy ti někdo pomůže. Taky jsem přišla na to, že kdybychom každý vyřešili sebe, bylo by na světě nebe. Jů, to se mi povedlo! :D Samotnou  mě to překvapilo. :D

Na Strahov jedině s těma krásnejma vojákama v bílejch trenýrkách :cool: :offtopic:

Já si taky myslím , že je daleko víc dobrých lidí, jen jaksi nejsou vidět. Těžko dají do hlavních zpráv na Nově, že nějaký 80ti letý dědeček pomáhá své nemohoucí sousedce a chodí ji krmit králiky... Někde tady padlo, že lidi myslí napřed na sebe a své blaho.. No já bych to viděla z jiné stránky. Za prvné bylo nám to geneticky dáno, jsme jenom živočichové, pominu-li duchovní stránku, a musíme se o sebě starat, jinak bychom asi  nepřežili a za druhé těžko někoho psychicky podpořím, když sama mám depku jak hrom a mám co dělat sama se sebou a těžko se s někým rozdělím o "skývu chleba", když sama mám vysoko do žlabu... Alespoň já to tak mám, musím se nejdřív nějak dát sama do figury :jojo:

Taisha napsal(a):

Majkafa: a ty víš, kdo já jsem? Nevíš.... A jak pak mám já vědět, kdo je jaký? No, na tohle mi nejvíc sedí "Kdož jsi bez viny, hoď  kamenem".... A to, co jsem napsala, je míněno na lidi všeobecně. Cožpak každý nejdřív neřeší své blaho a pak až, pokud je mu fajn, má chuť se rozhlédnout, kde by teda pomohl? Majko nekaž si den, těš se z pocitu, že tvůj příběh mohl inspirovat i cizí lidí,...máš to potvrzené. Na mých diskutabilních názorech nezáleží... :jojo:.

Lupino: Jo, vůbec babinet je celý o tom, že každý přicmrndává do debat, ve kterých vlastně řeší i sám sebe a ujasňuje si postoje a názory. Proč ne, že? A nemyslím si, že třeba Duchovní se nese ve znamení řešení sebe navzájem... I toto téma bylo o Sahf a jak se zdá, pomohlo jí to.... :D
Nechte duchy spát..... :jojo:

Nevím, jen cítím. :D Jsi "bez viny", že házíš kamenem? :D:pussa::hjarta: Možná tě překvapí, že tě ráda čtu a že mi na tvých "diskutabilních" názorech záleží, jsou pro mne zajímavé a vedou mě k zamyšlení. :pussa: Nechat duchy spát? Já se s nimi raději tak nějak vyrovnávám, smiřuju, abych nemusela mít strach, že se jednou probudí. A neboj, den si nekazím, já mám vůbec už dlouho jen samé krásné dny. I ten dnešní s tvým pohlazením mé dušičky. Ještě jednou dík. :D

Taisha napsal(a):

Štěstí....? Jo, štěstí bych ráda, jako každý :D. Ale zmíněný postup já zkrátka neumím a vůbec, nejvíc mě těší cizí štěstí...Vezmi si Majku, jak ta byla šťastná - no nebylo to skvělé? :D A já byla šťastná, že je šťastná.... Prostě idylka :D

Taisha je čas se "zmíněnému postupu naučit". A i o tom to je, být šťastný, pak jsou šťastni jiní a pak se to štěstí od nich ke mne vrací. A všichni máme pohlazenou dušičku. Cítím z tebe, že ještě hodně potřebuješ ty moudré anděly tady z babinetu. Dobře jim naslouchej, oni ti pomůžou dojít k poznámí. Tak, jako pomohli mně. :D
Apropo,andělé. Poslechni si písničku od Anety - Spousta andělů. Přesně tací tady jsou. Ty je nevidíš, ty je neslyšiš, jsou všude kolem, i když spíš. :D

Taisha napsal(a):

...Vezmi si Majku, jak ta byla šťastná - no nebylo to skvělé? :D A já byla šťastná, že je šťastná.... Prostě idylka :D

A proto jsi reagovala tou stížností na sobectví a hamižnost.....
Jojo.
Koukni, tohle jsem viděla tisíckrát a vždycky to znamená jen jedno: proč se nikdo nestará o to, jestli já jsem šťastná?
A na to jsem ti já - a se mnou všechny ostatní - odpovídaly.
Protože ty jsi jediná, kdo se o své štěstí skutečně může postarat.
My ti můžem pomoci najít cestu a způsob - ovšem jen pokud nám to dovolíš a umožníš.
Mmch.....schválně si prosímtě všimni, kým se to tu zabýváme posledních x příspěvků.... :co::co:

Majko, jsem moc ráda, že jsi konečně šťastná a snad i spokojená!

Lupino, no nevím, je mi jasné, že se tu a tam podřeknu a sdělím víc, než hodlám, ale jak jsi vydedukovala to spojení... Víš, to já ani sama nevím, co by bylo podnětem. Možná můj muž, který se tak projevuje a já jen zírám... No, proč se nikdo nestará - je mi jasné, že každý se musí postarat sám. Jo, můžu si říkat: tohle udělám tak, abych se cítila šťastná,...atd. Ovšem tento způsob mě netěší. Už ani v té chvíli, kdy si něco takového řeknu. Opravdu mě nejvíc těší, když můžu udělat radost někomu jinému a ten pak září.... :jojo:
No - a já sama už včera zpětně koukala na množství příspěvků, jež jsem poslala, a bylo mi ze mě samotné na blití.
Ano, to je to správné slovo: dovolit a umožnit. Ale nejdřív, nejdřív - aby vůbec mohl člověk tohle udělat, si musí odpustit. A odpustit i ostatním...

Taisho,
cítím to stejně jako Lupina... nevím proč, proto to slovo "cítím"...

S tím odpuštěním - ano, člověk si musí odpustit...
a pak zjistí

že ostatním není co odpouštět...

Doubravka napsal(a):

a pak zjistí

že ostatním není co odpouštět...

Jojo,vím vím :D...

No, hezky to tu s Lupinou rozebíráte, tak už toho nechejte, já vám rozumím, o co vám jde, ale.... Nechejte mi kostlivce ve skříních, již mnoho let je jim tam dobře. A víte sami, že vrtat do vosího hnízda se nevyplácí..... :jojo: Ale díky, vím, že jste to myslely dobře... :lol:

Taisho, to, kde budou tví kostlivci, záleží výhradně na tobě. Přesto mi to nedá... ty se něčeho hodně bojíš, že? Strach ale bývá ten nejhorší rádce.

Drž se! :)

Hani napsal(a):

Taisho, to, kde budou tví kostlivci, záleží výhradně na tobě. Přesto mi to nedá... ty se něčeho hodně bojíš, že? Strach ale bývá ten nejhorší rádce.

Drž se! :)

Bojím? Jojo,....života :dumbom:

A to ti nakukali ti kostlivci, abys věděla!
Že ty jsi k nim tak milosrdná.....jim je dobře a tobě blbě - jestlipak si takový ohledy zasloužej.... :co::co::)

Lupino, nechej spát kostlivce, duchy,...všechno a všechny. Ano, máte pravdu všechny. Ale je to všechno příliš složité, příliš zraňující a já jsem ráda, že jsem ráda, a že věci běží v žitelné formě, asi v té nejlepší možné, v jaké mohou být. Není to úspěch? Já myslím, že je, a velký. A hlavně věřím, že jednou, jednou přestanou mít pařátky minulosti takovou moc, aby se promítaly do přítomnosti....

Všechno chce jen čas...., i když čas je právě to, čeho má každý z nás strašně málo.....
Carpe diem :D

Doubravka napsal(a):

S tím odpuštěním - ano, člověk si musí odpustit... a pak zjistí
že ostatním není co odpouštět...

Ano. Tak to je. Dlouho jsem nedokázala odpustit svému muži, "co nám to udělal", když se zamiloval do slečny kolegyně v práci. Teď, když se mne někdo zeptá, jestli jsem mu už odpustila, říkám jenom - sobě jsem odpustila. Jemu není co odpouštět. Doubravko, jsi tak moudrá žena. :pussa:

Taisho, pojeď s námi 30. června do Černošich na víkend s Pandorrou. Myslím, že to bude pro nás všechny velmi zajímavé. A taky z čistě sobeckých důvodů :lol: - moc ráda bych tě poznala.

Nevím nic o víkendu....? Rozhodně nic oficiálního to nebude, že? Černošice - u Prahy? O co tam půjde? Jo, já bych tě taky ráda poznala...:D

Jasně Taisho, pojeď. Taky jedu a strašně se na holky těším, protože tu ještě nikoho neznám.
Mrkni na Život po nevěře Letní setkání v Černošicích.

Taisho, já tě nechci do ničeho tlačit, ale sama jsem právě ve fázi, kdy jsem se rozhodla právě s těmi věcmi z minulosti poprat, protože jsem prostě zjistila, že jinak to nepůjde.
On před tím člověk může utéct, ale za chvíli si ho to najde, a pakliže s tím nezatočí, objevuje se to stále znovu a znovu v silnější formě, až to nakonec člověk dostane naservírováno tak, že to prostě řešit musí, chce-li jít ještě dál...

Majko, děkuji :pussa: ale to nééé

Doubravka napsal(a):

Jasně Taisho, pojeď. Taky jedu a strašně se na holky těším, protože tu ještě nikoho neznám.
Mrkni na Život po nevěře Letní setkání v Černošicích.

Taisho, já tě nechci do ničeho tlačit, ale sama jsem právě ve fázi, kdy jsem se rozhodla právě s těmi věcmi z minulosti poprat, protože jsem prostě zjistila, že jinak to nepůjde.
On před tím člověk může utéct, ale za chvíli si ho to najde, a pakliže s tím nezatočí, objevuje se to stále znovu a znovu v silnější formě, až to nakonec člověk dostane naservírováno tak, že to prostě řešit musí, chce-li jít ještě dál...

Majko, děkuji :pussa: ale to nééé

Doubravko, já to začala řešit před několika měsíci taky... Ano, ono tě to dožene, nebo minimálně se ti to pořád vrací či promítá do obyčejného, za normálních okolností spokojeného, života,...a dělá to paseku. Aspoň mně....
No, na život po nevěře mrknu, ale....tohle není můj případ, já neřeším nevěru svého chlapa. Tak co bych tam dělala? :D Já bych spíš byla adept na vymytí mozku či výmaz některých životních událostí ...

Taky neřeším nevěru, a myslím, že ne zdaleka všechny báječný ženský, který tam pojedou.
A tam to také nebude o žádném řešení nevěry. Fakt.

Taisha napsal(a):

Já bych spíš byla adept na vymytí mozku či výmaz některých životních událostí ...

Pokud víš, co proti tobě stojí, s čím "bojuješ", máš to o to snadnější...

No, lehce jsem to tam prošla, prakticky netuším, co se tam bude dít,...ale náhodou jsem měla zrovna na ten víkend už cosi domluveného, co mi včera padlo,...no tudíž se počítalo, že tu nebudu.... A můžu být kdekoliv jinde v to datum...
A more info? Přihlášky už jsou odeslány, jak jsem tak četla, a bude to cosi ve stylu křepčení kolem ohně v šatičkách...? :D :D :D Teda ne že by to čarodějnicím vadilo... :D

Taky prakticky netuším, co se tam bude dít :D
O přihlášku si napiš Pandoře, jestli budeš chtít.

No, zní to velmi lákavě a s tím datem je to dobrá "náhodička"... Napsat Pandoře můžu, ikdyž - opravdu to není jen pro "vyvolené"? Nebo jen nějaká uzavřená skupina lidí?

Taisha napsal(a):

No, zní to velmi lákavě a s tím datem je to dobrá "náhodička"... Napsat Pandoře můžu, ikdyž - opravdu to není jen pro "vyvolené"? Nebo jen nějaká uzavřená skupina lidí?

:dumbom:
Tak já si nepřipadám ani VyVolená ani nepatřím do žádné skupiny. Jsem tu chvilku, nikoho tu neznám a vzhledem k tomu, že pojedu autem, kdykoli můžu rychle ujet :D:D

Taisho, určitě to není uzavřená skupinka lidí. A s tou "vyvoleností" - chtěla jsem původně napsat, že to není jen pro "vyvolené", ale napíšu to jinak: je to pro vyvolené a ty jsi vyvolená!!! Vyvolená k tomu, aby sis užila příjemnou sobotu s bandou skvělých ženských a načerpala spoustu inspirace a třeba i odvahy pro svou cestu - stačí jenom chtít. Ten první krůček (přihlásit se a přijet) musíš udělat ty.

Ničeho se neboj, Babinetky jsou mimořádně přátelský živočišný druh ;)

Taisha napsal(a):

Ale je to všechno příliš složité, příliš zraňující.......A hlavně věřím, že jednou, jednou přestanou mít pařátky minulosti takovou moc, aby se promítaly do přítomnosti...

Já vím,jak je to složité a zraňující.
A taky vím, že pařátky jen sílí a sílí....to nejsou pařátky, ale jedovaté býlí, to nesmíš nechat vyrůst přes hlavu.
Jeď, kočenko.... :pussa::hjarta::hjarta::pussa:

Všechno chce jen čas....,

Hmmm, no Lupino, já nedávám dobrovolně hlavu na špalek, abych se sejmula.... A tvá výzva, sic dobře míněná, tak vyznívá :rock:

Já myslím, že každý cítí nejlíp, jestli v tuhle chvíli na něco má nebo nemá, lámat se přes koleno určitě nemá smysl, všechno má svůj pravý čas... Ale určitý druh trémy a obav je dobré překousnout, třeba ten z neznámého prostředí a nových lidí ;)

Lupino, a ty do Černošic pojedeš? Mám sice dojem, že tě znám tak sto let, ale ráda bych tě potkala naživo!

Judito, jistě.... Já rozhodně lámat nic přes koleno nemíním... Apropo Pandora má ve schránce plno, což je tedy asi znamení, že se ani nemám ptát, natož o tom uvažovat... :)

Pandoře napiš na mail, ne na schránku.

Taisha napsal(a):

Hmmm, no Lupino, já nedávám dobrovolně hlavu na špalek, abych se sejmula.... A tvá výzva, sic dobře míněná, tak vyznívá :rock:

Propána....to měla být výzva k plení, ne k popravě!!
A koukni - já jsem to přežila ve zdraví - tak jsem to myslela. :)
Judito, já tebe taky, jj....je to zvláštní, ale taky mi připadáš jako stará známá, a to přesto, že spolu vlastně moc nedebatujeme, žejo?
Do Černošic nejedu, ale snad není tohle jediná možnost setkání :)

Doubravka napsal(a):

Tak já si nepřipadám ani VyVolená ani nepatřím do žádné skupiny. Jsem tu chvilku, nikoho tu neznám a vzhledem k tomu, že pojedu autem, kdykoli můžu rychle ujet :D:D

:lol: To je prima, že taky jedeš. Já na akci s Pan jedu taky poprvé, tak jsem sama zvědavá. Účastnit se školičky jsem doteď nenašla odvahu, tak zatím začnu v Černošicích. :D
Taisha, to by bylo prima, kdybys taky jela. Je tam prý kapacita asi 35 lidí, moc se těším na skvělé osůbky, které poznám osobně. I když, já už některé anděly osobně znám. :D Ale nebude na škodu poznat další, že? :D

Lupino ty? Nemám ani tuchu o tvém příběhu, leda bych zapátrala v archívu, zda tam něco nenajdu... Nebo budeš sama konkrétnější? :D

lupina montana napsal(a):

Judito, já tebe taky, jj....je to zvláštní, ale taky mi připadáš jako stará známá, a to přesto, že spolu vlastně moc nedebatujeme, žejo?
Do Černošic nejedu, ale snad není tohle jediná možnost setkání :)

lupi, a kdy my už konečně půjdem do té ZOO nebo kamkoliv jinam? Abychom se viděly naživo. :D I Judita mi přijde jako stará známá. Jo, mám takový pocit, že i tady na Babi "vrána k vráně sedá" a lidé se stejnou krevní skupinou ani nemusí spolu moc komunikovat a přesto cítí tu zpřízněnost.
Nebo spřízněnost? Hernajs, už jsem tu 21 let a furt neumím česky. Stydím se a taky :dumbom::D Jak už jsem říkala, musím se ještě hodně učit. A teď vůbec nejde o bílou košili. :lol:

Majko se svým štěstím se obávám, že já bych byla tak 36. :D :D No, ale takovéhle agitaci a nadšení do vás se nedá odolat, dobrá, zkusím do třetice ještě ten mejl,...a uvidíme, jak to dopadne... Jo, na Pandoru bych byla taky zvědavá,...velmi :D

Taisha napsal(a):

Majko se svým štěstím se obávám, že já bych byla tak 36. :D :D No, ale takovéhle agitaci a nadšení do vás se nedá odolat, dobrá, zkusím do třetice ještě ten mejl,...a uvidíme, jak to dopadne... Jo, na Pandoru bych byla taky zvědavá,...velmi :D

Kuš! To já jsem bývala 36! :lol: Ale už nejsem, nejsem. A ty taky ne. :D

Taisha napsal(a):

Lupino ty? Nemám ani tuchu o tvém příběhu, leda bych zapátrala v archívu, zda tam něco nenajdu... Nebo budeš sama konkrétnější? :D

Je příliš dlouhý....to by byl román :)

lupina montana napsal(a):

Je příliš dlouhý....to by byl román :)

No a? Já si ráda něco přečtu, :). Stejně je takové vedro, že se nedá spát. A správné čarodějnice ožívají právě k půlnoci! :lol:
(A mezi náma, pak v 4.30 ráno nadávají, když jiné malé čarodějničky, ty, co to ještě nemají správně nastavené :), vstávají :)....)

Připojuju se k Taishe, vlastně tvůj příběh taky neznám. A u nás se spát taky nedá. Proto tady poslední noce straším na servru sama samotinká. Ale krásně si to užívám. Tak lupi, piš, prosím. Nebo nám to povykládáš osobně?

No tak, Lupi, máš tu dvě čekatelky na tvá písmenka..... :), udělej nám radost,... :)

kjo...ale stručně, bych se neudatlovala :)
Máma, nešťastně zamilovaná do dvou chapů: její táta :) a můj táta.
Na tu druho lásku vpodstatě umřela.
Nejspíš přesvědčená do nejhloubější hloubi duše, že žena je tvor, nehodný čehokoli dobrého.
A tak jsem to odsrala - neměla jsem být holka :lol:
Klasický případ obětního beránka - ale to už jsem tu někde psala. nemlátili mě - aspoň ne moc, nicméně jsem při vstupu do života měla problém koupit i rohlík - byla jsem přesvědčena, že na to nemám právo.
Celý rok bez emocí - to byla jedna z nejhorších věcí, co se mi snad staly.
Jeden potrat spontánní a jeden ve 4 měsíci (komise a tak...),protože moje velká láska zahodila antikoncepci se slovy, že to przní lásku.
Pak druhá velká láska (všechny byly mmch na život a na smrt :) ) a manželství.
Taky mě teda nemlátí - mučinkovat se dá i jinak.
Jedna dcera OK, druhé těhotenství rizikové a porod císařem...dítě těžce poškozené umřelo do týdne.
Běhání po doktorech...ale jen rok, pravda.
druhé rizikové - zdravá dcera, která se mi ve 3 měsících téměř udusila.
Pocity viny zesílily prakticky k neúnosnosti.
A deprese..........fuj. Ani nevzpomínat.
Střídání lásek, ze zoufalství.
Další potrat.
A pak ještě jeden.
Tři nevydařené pokusy o sebevraždu.
Měla jsem tak silné pocity viny úplně ze všeho, že jsem při kdejaké přírodní katastrofě předpokládala, že za to nějak můžu; byla jsem písek v hladce běžícím soukolí.
Vlastně jsem žila v permanentní dučevní křeči, kterou mi muž pomáhal vydatně udržovat. (ale bacha, neviním ho z toho)
No - a pak jsem jednoho dne neměla kam ustupovat - v žádném smyslu toho slova a musela jsem něco udělat.
Začla jsem Luisičkou - vděčím jí za strašně moc.
Ale ještě předtím jsem měla šílený vize, jak sahám dovnitř, do svého nitra a lovím odsud jednu příšeru horší, než druhou.
Jednoho dne jsem cítila, že mi to ujíždí někam, odkud se asi nevrátím a v tý hrůze jsem zjistila, že čas je relativní...že se to dá zastavit, zkusit jinou variantu a až najdeš tu pravou, pokračovat.
(Mluvím o vizích, ne o představách)
No a pak krůček po krůčku nejdřív odbourávat ty nejhorší a nejškodlivější představy sama o sobě...když přestala fungovat jedna metoda, tak jsem hledala další....pomalinku se ze mě stával člověk, z tý trosky, co jsem byla.
A začal mě těšit život - nejdřív jen chvilkama, pak víc.....
jsou to takový blbosti: jednou podal můj muž návrh na rozvod a vypadalo to, že je skálopevně rozhodnutej.No a já byla u kamarádky v Praze a stojím na zastávce tramky a nervózně podupávám, ať už jede, že zmeškám vlak a co manžel...bude se vztekat...a najednou mi došlo, že vlastně odchází. Já vám byla v tu chvíli tak neuvěřitelně svobodná!
On ten můj příběh není vlastně nijak zvlášť dramatický- dramaticky jsem to prožívala, páč jsem byla vypuštěna do světa jako nemilovaný, nenáviděný a po*ný tvor.
TAk. :kapitulation:
A už se udatlovávám....milé děti, hezky vyzubit zubíny a šupšup do pelíšků!
Nebo budete ráno jako můry!
Pokračování jindy, na svatýho dyndy a možná radči ústně.
Červen nemůžu, ale červenec ještě zasekanej úplně nemám.
Papa, čumák, zub a tlapa!

Lupi, já šla včera spát s tím, že zřejmě nechceš nic říkat, a bylo mi to líto. Ještě posledních několik myšlenek před spánkem patřilo tobě. A tomu, že pokud nechceš mluvit, je to jen tvá věc......

Takže dnešní ranní nalezení tvého příběhu mně udělalo velkou radost :jojo: :jojo: :jojo:

No, koukám, že asi neexistuje "normální" člověk, který by neměl nějak traumatickou minulost. Rozhodně ne na babinetu... :)
Ale zvládla jsi to a zvládáš... Jsi skvělá! :hjarta:

Lupi, smekám. :hjarta:

Lupi, nepochybuju, že dneska už minulost vidíš jako cestu, která tě dovedla tam, kde jsi, a která tedy byla dobrá; a nepochybuju, že občas to pořád zabolí a že bez spousty věcí by se člověk radši obešel... Jsi statečná holka :pussa:

Je dobré vědět, že jakmile se člověk rozhodne useknout té sani pár hlav, nebo - ještě lépe - z ní udělat svého pomocníka, existuje oprvadu velká hromada metod, jak na to.

Děkuju :rodna::rodna:...ale zas to s tou chválou tak nepřehánějte...ono mi nic jinýho nezbylo :lol:
Judito, ochočit, jedině ochočit....já na to sekání hlav moc opravdu nejsem :)

Taisho....tady jsou holky, které na tom byly hůř, než já - škoda, že jejich příběhy jsou roztroušené po celém Babinetu.....to by byla dokumentární literatura!

Lupi, jsem ráda, že se ozýváš..... :). Taky bych ti mohla vyprávět...bohužel. Ale jsem na nejlepší cestě démony minulosti udolat. Aspoň v to doufám. :dumbom:

lupi, děkuji, že cítiš tolik důvery, žes sem svůj příběh napsala. V některých částech se hodně vidím. A taky mi přijde, že jsem se přílišnou dobu hrabala v tak malicherných problémech, když jiní slézali Mount Everest. :D Taky jsem chtěný kluk a nechtěná holka, a deprese? Vím, o čem mluvíš. Jenom mě "trošku víc" mlátili. I o tom písku, který skřípe v soukolí a způsobuje všechny katastrofy tohohle světa. Fajn, že už jsme trošku jinde, viď?

Taisho :jojo::supr:
Nesjou nakonec tak velký, jak vypadaj ;) ....to je jejich nejhorší trik.Držet tě pod krkem pařátkem, který je ve skutečnosti křehký, jak kytka z herbáře :)

Zaplaťpámbu.....jsem ráda, že jsem to všechno absolvovala, ale znova bych teda nechtěla... :lol:
Doufám, že pobyt tchýně u nás byl poslední zkouška mojí ododlnosti :lol::lol:
Ale když jsem četla dejme tomu Cilčin příběh, tak jsem si říkala, že můžu bejt ještě ráda.
V Ženách, které běhaly s vlky je krásný rituál: Ty baby se sejdou a každá si přinese starý plášť, nebo kabát, nebo tak. No a pak si píšou na papírky, co všechno v životě překonaly a je z toho takový "hrdinský plášť". ;)
Majkafo....a už konečně jsi holka?? :lol:

Lupi mně naskočila husí kůže! Ale  zdá se mi, že tě ten psí život spíš utužil než udusil, protože z tebe cítím úžasnou sílu a  optimismus, ne tu hrůzu. Já bych už byla u Chocholouška, a to jsem měla deprese jen pár měsíců.
Ale dětství poznamená člověka navždycky. V srpnu bude mít Pan  konstelace, tam by sis mohla leccos vypořádat.
Já se toho zatím bojím, mám  něco nedořešeného s tátou a bráchou, takže sbírám síly.

lupina montana napsal(a):

Majkafo....a už konečně jsi holka?? :lol:

Myslím, že už jsem ji tam někde v sobě malinko zahlídla. Je tam! :lol: Já ji vydoluju. :lol: Ale musím na ni jemně, laskavě, aby se zase neschovala.
A cilka? Jak tady kdosi napsal, někteří jsme si prošli "částí" pekla, ale Cilka si prošmejdila to peklo skrz naskrz.

Žádnej kdosi...lupina :lol:
Protože její příhoděnky mnou skutečně otřásly i při vší mý otrlosti.
A já budu oškliváááá...zlobivá holkaaaa! Hu-ráá! :vissla:

Děkuju, Reginko,ale prosím, nepřeceňujte mě, já jsem takovej damatik...asi jsem to podala divočejší, než to bylo. :rodna::rodna: 
Já měla ty deprese taky v zásadě jen rok, jenže jsem se z nich nějak musela vyhrabat, protože jsem měla mimi, a to chuděrka za nic nemohlo a depresivní matka mu byla na prd.
(na depresích je nejhorší ta fialová....brrr :usch: )
Na konstelace jsem poznala báječnou osobu, jenže jsem tam byla jen jednou a teď bojim, takže budu muset počkat na kamarádku, bych měla posilu. :):styrka: A popravdě řečeno - mimo jiné taky brácha, jenže my jsme udělali tlustou čáru (nekecám!Fakt!) a nešťouráme do toho, páč nám instinkt praví, že bychom to neustáli a že je to nejlepší, jak to je.
Hele - ale neměly bychom se nějak přesunout na Psychologickou? Jenže nevím jak.

Lupi,
tohle téma je o síle myšlenek, takže si myslím, že přesunovat se na psychologickou netřeba. :) Bez myšlenky na to, že se vyhrabeš, by ses asi nevyhrabala, no ne? :)

Holky, fakt vás obdivuji, jak jste byly (a jste) silné a statečné. Neumím si představit, co bych dělala ve stejné situaci a pravdu díc, raděj si to ani nepředstavuji. Věřím na Karmu a jestli jste svoje trápení zvládly, tak jak jste ho zvládly, tak mám vlastně radost. Velikou. :hjarta: :pussa:

No, trochu jsme tu Sahf udělali :offtopic:

Regi, tak to napravíme :) Sahf, co seminář, jaký to bylo..?

Ahojte holky.
Majko - mám přihlášku, jen si musím najít chvilku na vyplnění a odeslání. Tak snad, holka, snad nám to vyjde z oka do oka :hjarta:
Lupi - jsi moc statečná, jak jsi to zvládla, fakt.... Já bych skončila asi v blázinci, a to ještě s tím nejvyšším dohledem a permanentně v kazajce :) :) :), a vůbec, tebe bych taky moc ráda viděla :)

A nepojedete někdo na Kost?

Co tam bude? Já jezdím často na košt tak akorát :) :) :). Na Kost - já bydlím 300 km daleko, i Černošice mám na cca 5 hodin jízdy :). Spíš něco blíž Moravě :)

lupina montana napsal(a):

A nepojedete někdo na Kost?

Co se tam koná?

Čarodějnickej slet :tesi: Sjedou se tam astrologové, kartářky a podobná zberba z celý vlasti. Mně se to loni moc líbilo.
OMoravě želbohu přehled nemám...no 300kiláků je vážně dost.

Lupi a kdy to bude? Hoď sem nějaký odkázeček, jestli je to na netu. Mmch, překousala jsi toho holka fakt dost.....:supr:. No zle už bylo, teď bude už jen líp :lol: ;)

http://babinet.cz/zobraz.php?2533

:lol::lol::lol:

Lvice, 300 kiláků se dá hravě překonat na kost-eti! :D

A Lupi, proč s námi nejedeš do Černošic? Pojéééééď! Šak su na tebe už dlóho zvědavá. :)

nenenene-nejedůů!
Ale třeba přijedu na Moravu, co víš :)

Lu(m)pi, beru tě za slovo! :)

Ráda bych se vrátila k tomuto tématu. Včera jsem se stala svědkem dopravní nehody - docela sešrotovaný Superb a Mitsubichi. Nedalo mi to a jako správně zvědavá ženská jsem si to šla zblízka prohlídnout. V okamžiku mi projelo hlavou, že je to skutečně jen kus plechu......  A také to, že ti lidé dostali vážné varování. Nikomu se nic nestalo. Když jsem odcházela, nějaká žena mi za zády prohlásila: Nic nepotěší víc než neštěstí někoho jiného.... Otočila jsem se a až do morku kosti jsem cítila její nenávistný zlostný pohled a vrtěla nade mnou hlavou. Zvláštní bylo, že jsem necítila naprosto žádné emoce....... Jen mi prolétlo hlavou, že to, co ona považuje za neštěstí vůbec neštěstím není.... Ještě že jsem to neřekla nahlas, asi by mě sežrala ;). Přítel z toho byl rozladěný, já nakonec taky a pak jsme si o tom chvilku povídali, že mohla být z osádky vozidla.... Chvíli jsem přemýšlela o tom, jak lidé vnímají "věci negativní" a pak jsem to pustila z hlavy...... Varování osudu..... Málokdo to tak však vidí.....

Ta Kost vypadá sympaticky. Pokusím se ukecat přítele :D.

Milí lidičkové,
čtu vás už od minulého týdne, protože mám těžce na duši a potřebovala jsem najít nějaké povzbuzení
do života. Vaše příspěvky jsou jako pohlazení a nedalo mi, abych si je všechny nevytiskla a o víkendu
se nevěnovala nasávání životních pravd a krásných slov.
Děkuji vám všem moc za to, co tu zaznělo, neboť všechno z toho je jako živá voda do vyprahlého
života-abych to řekla slovy básníka.
V posledním roce mě potkalo hodně zlého a stále se s tím vyrovnávám. Ale současně cítím ten duchovní
posun vpřed. I když se 25 let zabývám jógou, přesto jsem nebyla připravena na takové rány osudu a
myslím si, že na to člověk nikdy nemůže být připraven.
Ale při setkání s takovými lidmi, kteří se tady vyskytují věřím, že život stojí za to žít.
Před dvěmi měsíci jsem navázala kontakt se svými anděli strážnými a zjišťuji, že tady se vás potuluje také
dost.
Jestli dovolíte, budu i dále čerpat z vašich zdrojů a z energie, která tady proudí.
Mám vás ráda:hjarta:

Ale funguje to.
Já jsem kdysi stála na takovým nepřehledným téčku a dcera - spolujezdec mi povídá "zprava dobrý".
A já, jak stará blbka jsem koukla doprava, asi že abych ji zkontrolovala, když jsem ten řidič. No a na svou stranu jsem zapomněla a vyrazila....v tom zlomku vteřiny, co pak nastal jsem stihla dokonce přemítat, jestli dokážu couvnout a současně jsem si odpověděla, že ne, a že mi ten tirák s návěsem bere přesně kapotu....
No on stihnul o těch 5 cm uhnout, takže nás jen rozhoupal, ale holka, co jela za ním, byla zelená, jak sedma a já musela za křižovatkou zastat.
To si holky pište, že jsem si dávala asi dva roky OBROVSKEJ pozor na všechno, co se týkalo jakkoli ženský stránky - mojí i jiný.  :lol::lol:
Taky jsem přemítala, jestli se Rážovi rozbřeskne, jak se vyboural tehdy na tý svý mašině....no nevím.

Byla tam moc hezká atmosféra - teda na tý Kosti, ne na tý křižovatce :lol:

Hm, v době Kostního srazu jsem na Slovensku. Tak příště.

Fansiel napsal(a):

Jestli dovolíte, budu i dále čerpat z vašich zdrojů a z energie, která tady proudí.
Mám vás ráda:hjarta:

JJ, jen čerpej. Já jsem taky čerpala, teď zase můžu vracet. Vítej u nás. Říkám "u nás", protože se tu cítím moc dobře, teď můžu říct "jako doma", protože teď už se doma cítím moc fajn. :D:hjarta:

No Lupi, mě ti tuhle začala brnět noha, hned jsem si vzala Hrabicu a samozřejmě to do puntíku sedlo ;). Tak jsem se nechala od přítele namasírovat, nechala věcem volný průchod a do 2 dnů byl pokoj :). Prostě nehoda není náhoda ;).

Lupi, zmínila jsi Ráže. To je má srdeční záležitost. :D Četla jsem knihu - rozhovor s ním potom, co se uzdravil. Říká tam, že mu někdo tam nahoře chtěl takhle dát najevo aby se zastavil a popřemýšlel nad určitými věcmi, do kterých se vrhl dost po hlavě - spolupráce s Mečiarem, když jemnější náznaky nestačily. Jsem tak ráda, že nám ho tady ještě nechali, že nám ještě něco krásného zazpívá. :)

jj, vítej Fansiel a hezky se posaď, ať nám nevyneseš spaní... :rodna::)
My s Majkafou ještě můžem přidat hezčí, slovenskou verzi - sadkaj si tu u nás.

Lvice - Hrabicu neznám a "překládat" už umím docela slušně, ale když je nutnost, obracím se na Luisičku, nebo Dahlkeho.
No tak hlavně, že to tomu Rážovi došlo aspoň částečně.Já ho sice nemusím, ale že bych mu přála umřít, to zas taky ne :) si myslím, že to bylo varování ve smyslu - už nejsi žádnej puberťák, za jakýho se považuješ....jestli nepřibrzdíš, přibrzdí se  samo definitivně. On přece nabořil takového solidního, usedlého Němce v Meďáku, ne?Takže ta "varianta rozevlátý rocker" narazila na "variantu solidní muž středního věku."
A jsme zase kde? No u síly myšlenky...óó, hezky se držíme tématu! :lol:

JJ, holky, před Vánoci jsem měla bouračku. Teda nic se mi nestalo, ale auto mi ten lump rozšrotoval, že skončilo na vrakovišti - ale celá ta událost, to vám bylo tak symbolický! Takže vlastně díky za to...

Fansiel, vítej! :pussa:

Teeeeda, slet na Kosti bych brala všema deseti. Akorát ta vzdálenost - to je s mými závazky docela neřešitelná záležitost. Hm, snad časem.

No, kdybychom byli schopni všímat si těch jemných "nakopnutí" a varování, nemuselo by pak snad docházet k těm velkým, zbytečným a někdy i definitivním.....
Taky jsem byla před pár lety nakopnutá, ale né v autě :).

lupina montana napsal(a):

jj, vítej Fansiel a hezky se posaď, ať nám nevyneseš spaní... :rodna::)
My s Majkafou ještě můžem přidat hezčí, slovenskou verzi - sadkaj si tu u nás.

Lvice - Hrabicu neznám a "překládat" už umím docela slušně, ale když je nutnost, obracím se na Luisičku, nebo Dahlkeho.
No tak hlavně, že to tomu Rážovi došlo aspoň částečně.Já ho sice nemusím, ale že bych mu přála umřít, to zas taky ne :) si myslím, že to bylo varování ve smyslu - už nejsi žádnej puberťák, za jakýho se považuješ....jestli nepřibrzdíš, přibrzdí se  samo definitivně. On přece nabořil takového solidního, usedlého Němce v Meďáku, ne?Takže ta "varianta rozevlátý rocker" narazila na "variantu solidní muž středního věku."
A jsme zase kde? No u síly myšlenky...óó, hezky se držíme tématu! :lol:

Lupi, naopak, do Ráže ten Němec vrazil, Ráž jel po hlavní a Němec vyjížděl z parkoviště a nevšiml si ho. Viníkem nehody byl ten Němec.

Jo a Fansiel, taky tě vítám! :) Teda tak jako Lupi i slovensky to neumím, ale ta "síla myšlenky" i ode mě tam je :) :) :)

Luisičku mám taky :D. Už ty knížky nemám kam dávat :dumbom: :lol:, potřebovala bych zámecké prostory a ne 1+1 :lol:

Po slovensky nehovorím :grater:.

Fansiel, vítej do jámy lvové :lol: :hjarta:. Jé, tady začalo lejt :co:. A je docela příjemný chládeček. Doufám, že prší i na chatě, abych tam nemusela jezdit zalévat záhony :rock:

majkafa napsal(a):

Lupi, naopak, do Ráže ten Němec vrazil, Ráž jel po hlavní a Němec vyjížděl z parkoviště a nevšiml si ho. Viníkem nehody byl ten Němec.

Aha....tak to pak vypadá docela obráceně,ale.
No hlavně že se mu to nějak pospojovalo,protože máš lidi, co s praštěj do hlavy třeba desetkrát za sebou a pořád nic :lol: vlastně :grater:

Ježíš, jakto že vám tam prší, Lvice!! To jsou teda pořádky...my tady u pramene žízní hynem...tady je jak v peci.

Lupi, třeba po 15té se jim rozbřeskne :lol:......

lvice napsal(a):

Lupi, třeba po 15té se jim rozbřeskne :lol:......

Jo....takový to jasný, čistý světlo na koci nějakého tunelu....a andělé budou zpívati Hosana :lol::lol:

Nojo, někomu holt tahle inkarnace stačit nebude :rock: Každý svého štěstí strojvůdce.......:jojo:

Ššš...ůůů...........alelujáá! :rock:

lupina montana napsal(a):

Aha....tak to pak vypadá docela obráceně,ale.
No hlavně že se mu to nějak pospojovalo,protože máš lidi, co s praštěj do hlavy třeba desetkrát za sebou a pořád nic :lol: vlastně :grater:

Já jsem Ráže, přesto, že jsem ho milovala, pokládala za floutka a povrchního člověka, samotnou mě překvapilo, jak je vše jinak. O něm říkají i pořadatelé koncertů, že je strašně skromný, co se požadavků šatny a občerstvení týče. A je strašně mooc let ženatej a po čtení povídání jeho manželky mi přijde, že jsou spolu šťastni.

Doubravka napsal(a):

Taisho,
cítím to stejně jako Lupina... nevím proč, proto to slovo "cítím"...

S tím odpuštěním - ano, člověk si musí odpustit...
a pak zjistí

že ostatním není co odpouštět...

Ahoj tady všichni. Musím vám říct, že vás poctivě čtu, promýšlím si vaše slova, snažím se vše pochopit. Něco mi jde líp, něco hůř. Taky vám musím říct, že se před vámi skláním, tak moudře já psát neumím. Nejsem moc duchovní člověk nebo se za něj alespoň nepovažuji. Moc duchovní literatury jsem zatím nepřečetla, žádný kurz duchovního růstu jsem zatím nenavštívila. Tedy alespoň v tomto životě. I když je pravda, že u docela dost lidí nacházím stejné vnitřní vyladění jako mám já, na spoustu věcí jsem si udělala názor sama (např. otázka převtělování, Karma, pozitivní myšlení, bezpodmínečná láska, snaha neubližovat, soucítění) a pak i tady na tomto fóru přicházím na to, že stejný názor jako já má víc lidí, což jsem moc ráda.

Ale proč jsem se odvážila sem napsat, chtěla bych vás poprosit o výklad výše citovaného.  Z toho co psala Doubravka moc nerozumím tomu, proč si člověk musí nejdřív odpustit sám sobě a pak už není komu co odpustit.

Já sama jsem zatím při přemýšlení nad výše  zmíněným přišla jen na následující:

- vše co se mi děje se mi neděje bez příčiny, svým dřívějším chováním jsem si o to koledovala, díky zákonu Odrazu si to "zasloužím"

- to že mi někdo ublížil - to znamená, že si beru osobně něco, co si osobně vůbec nemám brát a proto je vlastně hlavní chyba ve mně

Děkuji předem za odpověď a taky děkuji za tohle vlákno - pohlazení po duši ...

Jo a ještě jsem chtěla dodat k tomu odpuštění: mě pořád zní v hlavě slova Otčenáše: ... a odpusť nám naše viny jakož i my odpouštíme našim viníkům ....

Ahoj Vanilko,
já se pokusím to "vysvětlit" co nejjednodušeji.
Netřeba v tom vlastně hledat cokoli duchovního...

Když pochopím, že v každém okamžiku dělám věci tak, jak nejlépe umím, dojdu k tomu, že ostatní také v každém okamžiku svého bytí, v každé situaci, konají jak nejlépe dokážou, s ohledem na to, čím si prošli oni a co předcházelo jejich bytí až doteď. A tohle pochopení mi stačí k tomu, že nemám absolutně co komu odpouštět.

Příklad: moji rodiče se na mě dost podepsali. Máma se na nás vykašlala, když mě bylo 11, sestře 5. Hodně let s náma odmítala byť jen komunikovat, vlastně nikdy nám neposkytla tu mateřskou lásku v pravém slova smyslu...
Ale - prostě když vezmu v úvahu jaký peklo si ona prožila se svou matkou, vyrostla v psychickém teroru bez pohlazení a lásky - prostě by mě nenapadlo říct, že jí odpustim nebo neodpustim - miluju jí a snažím se jí pochopit.

Vanilka69 napsal(a):

- to že mi někdo ublížil - to znamená, že si beru osobně něco, co si osobně vůbec nemám brát a proto je vlastně hlavní chyba ve mně

To taky.
Ale je to dost těžké nic si na sebe nevztahovat. Zvlášť v intimních vztazích.

Doubravka napsal(a):

Ahoj Vanilko,
já se pokusím to "vysvětlit" co nejjednodušeji.
Netřeba v tom vlastně hledat cokoli duchovního...

Když pochopím, že v každém okamžiku dělám věci tak, jak nejlépe umím, dojdu k tomu, že ostatní také v každém okamžiku svého bytí, v každé situaci, konají jak nejlépe dokážou,........

Doubravko, nepopírám, že to tak není, ale jak jsi došla k té části věty, co jsem zvýraznila? Kdyby přeci i ostatní dělali věci, jak nejlépe dovedou, byla by společnost už mnohem dál, než je.... Je tam někde něco asi, co mi uniká....?! :rock:

Doubravko, díky za vysvětlení, to co jsi napsala tak to chápu takhle - když ostatní pochopím, tak jim vlastně nemám co odpouštět ...

dobře, ale prosím o vysvětlení: Proč si člověk nejdřív musí odpustit sám sobě?

No a pak taky trochu tápu podobně jako Taisha - přeci člověk má vždycky možnost a schopnost volby, ne? Když třeba vezmu sebe jako příklad - já vím, že ne vždy konám jak nejlíp dokážu, leckdy volím tu jednodušší nebo pohodlnější možnost, podle mě to tak mají i ostatní, ne?

Nebo kde prosím dělám v uvažování chybu?

Doufám, že se přidají další se svým náhledem.

Vanilka69 napsal(a):

Doubravko, díky za vysvětlení, to co jsi napsala tak to chápu takhle - když ostatní pochopím, tak jim vlastně nemám co odpouštět ...

Spíš: když pochopím, že kdybych je pochopila, nemám jim co odpouštět.... :D

No, mě se spíš nelíbí už to slovo "odpustit". Proč bych měla vůbec někomu něco odpouštět? Přece nejsem soudce. Nemám nárok soudit a tudíž ani odpouštět či neodpouštět...
Vím, že se nedokážu pořádně vyjádřit. Třeba mě ještě napadne jak se vyjádřit lépe.

Vanilka69 napsal(a):

dobře, ale prosím o vysvětlení: Proč si člověk nejdřív musí odpustit sám sobě? ?

Protože: "Nejhorší není to, čeho se na nás dopustí ostatní, ale to, čeho se na sobě dopustíme my sami"

(Ještě to promyslím a do zítra snad napíšu ještě něco smysluplnějšího :rock:)


Připomínky vítány :D

Taisho,

Doubravka napsal(a):

...konají jak nejlépe dokážou, s ohledem na to, čím si prošli oni a co předcházelo jejich bytí až doteď.

To bych tam zase zvýraznila já.

Vím, jak to myslíš. Že člověk se v každém oklamžiku nějak rozhoduje a záleží na jeho vůli, jak.
Ovšem. To nepopírám. Ale také má člověk svoji minulost, která ho (de)formovala, a určité svoje hranice, meze. A rozhoduje se v mantinelech vymezených těmito dvěma skutečnostmi.

Tím jsem ti ale asi na tvojí otázku neodpověděla, viď?

Aha. Tak to je asi o chápání slov. Já odlišuji význam slova soudit a odpustit. Slovo odpustit chápu tak jak mě navedl jeden můj žijící anděl takto: odpustit znamená zapomenout, že to ten člověk udělal a chovat se k němu tak, jako kdyby to nikdy neudělal.

Slovo soudit, vyslovovat soud - to mi nějak souvisí s udělením trestu, to mi nenáleží, nepřísluší, na to nemám právo.

A znovu opakuji, pořád si říkám, že z nějakého důvodu se slovo odpustit dostalo i do Otčenáše ...

a jak jsi napsala:  "Nejhorší není to, čeho se na nás dopustí ostatní, ale to, čeho se na sobě dopustíme my sami"

Tak to je tedy pro mě velký úkol na promyšlení. Asi moje ego mi zatím brání, asi se mám moc ráda, ale zatím si nepřipouštím že bych si v tomto životě zatím ublížila víc než mi ublížili jiní. No ale když bych to brala celkově, z pohledu mé duše a ne jednoho konkrétního vtělení, tak to je tedy velká pravda. Takže ještě se musím naučit objektivně hodnotit tento můj konkrétní život, který žiji a hlavně sama sebe v něm.

A ještě navíc - já zatím oproti jiným tady žila téměř jako v bavlnce, žádní kostlivci a když už kdy byli, tak byli vyneseni na světlo. Dětství jsem měla úžasné, vztahy v původní rodině jsou ty nejlepší, které jsem kdy prožila, tedy skoro.

Doubravka napsal(a):

Taisho,

Doubravka napsal(a):

...konají jak nejlépe dokážou, s ohledem na to, čím si prošli oni a co předcházelo jejich bytí až doteď.

To bych tam zase zvýraznila já.

Vím, jak to myslíš. Že člověk se v každém oklamžiku nějak rozhoduje a záleží na jeho vůli, jak.
Ovšem. To nepopírám. Ale také má člověk svoji minulost, která ho (de)formovala, a určité svoje hranice, meze. A rozhoduje se v mantinelech vymezených těmito dvěma skutečnostmi.

Tím jsem ti ale asi na tvojí otázku neodpověděla, viď?

No, myslím, že tím mnou zvýrazněným asi jo. Jde o ty mantinely, které má každý jinak nastavené... Ovšem potom je mi pochopitelně smutno v lidské společnosti, když vidím, že ačkoliv já se snažím dělat věci nejlépe, jak dovedu, a mohla bych na nich duši nechat, jiní je záměrně flinkají. No a v případě, že oni ještě dostanou nějakou pochvalu či ocenění za svou odflinkanou práci, tak to je úplně nejsmutnější.... Ale to už se dostávám zas někam jinam....
Vlastně je to všechno asi o morálce a etice. A dokud společnost nedospěje na určitou úroveň, bude to tak, jak to je v současnosti. A to je teda běh na sakra dlouhou trať.

Vanilko - třeba  jsi svým způsobem dál, než my a máš všechno škaredý už za sebou :)
Já kupříkladu slovo "odpuštění" chápu jako proces, kdy člověk napřed vůbec che pochopit, co mu ten druhý udělal a hlavně - jaké měl důvody, jak k tomu došel, že udělal, co udělal, pak se snaží a pochopí to a nakonec řekne - nemůžu se na tebe zlobit, protože rozumím. A na to nemusíš zapomínat, co se stalo, mně se dokonce zdá lepší si to pamatovat.Jako jakési směrovky.
No a pak je odpuštění z principu, kdy člověk odpouští proto, aby danou situaci jaksi uvolnil, protože dokud neodpustí, tak se tím pořád žere, což je právě to špatně, co dělá sám sobě. A pomůže tím tedy nejen sám sobě, ale i dotyčnému zločinci.
Odpuštění vlastně znamená nezlobit se, co ti to kdo udělal.

Taisho- řekni, ty máš někdy pocit, že jednáš podle, zákeřně, hnusně?Ba dokonce záměrně podle?

A teda Doubravko, to bych ráda viděla toho soudce, kterej odpustí...hmmm....třeba Stodolovým... :co::co::lol::lol:

Lupi, proč se na to ptáš? Ne, to je má odpověď. Nejednám tak právě, protože věřím na Boží mlýny a nerada bych, aby se mi mé případné zlé chování vrátilo. Asi se mě na tohle ptáš, protože je to věc, které jsem se chytla, že? To proto, že často, když mám srdce na dlani, druhá strana mi do něj bodne. Nebo spíš bodla.... už si dávám většího majzla :) Ale bohužel pořád ještě nejsem dostatečně tvrdá, aby se mě to nedotklo,..a nemrzelo. :dumbom:

Doubravka napsal(a):

Protože: "Nejhorší není to, čeho se na nás dopustí ostatní, ale to, čeho se na sobě dopustíme my sami"

Ještě jsem teď přišla na tohle: cokoliv co mi kdo provedl a ublížilo mi to, tzv. bolelo to, tak mě hodně pomohlo v posunutí někam dál, můžu snad napsat v duchovním růstu, takže to, čeho se na mě dopustili ostatní, bylo vlastně pro mě prospěšné.

No ale na druhou stranu i já se občas dobrovolně rozhodnu posunout někam dál ačkoliv do toho nejsem Osudovostí, okolím nebo ostatními nějak nucena ...

No ještě zkrátka nevím, za co bych si měla v tomto životě odpustit. Ale takhle to vypadá, že si o sobě myslím, že jsem paní dokonalá, že? Takže budu to promýšlet dál ...

lupina montana napsal(a):

Vanilko - třeba  jsi svým způsobem dál, než my a máš všechno škaredý už za sebou :)

No tak třeba jste naopak dál vy, mě to škaredý třeba teprve čeká ...

Ale to je asi jedno, to se mi nezdá důležité.

Ale často si říkám, že jsem v minuém životě nebo minulých životech musela být na lidi děsnej pes, protože často mi ubližují právě ti, kterým se teď snažím ze všech sil pomáhat - a pozor, za pomoc považuju pouze tu vyžádanou, ne tu o kterou druhá strana nestojí.

A pak si také říkám, že možná ten současný můj život zas tak růžovoučký a v bavlnce není, jen já ho tak vidím, vidím ho jako šťastný.

Vanilka69 napsal(a):

Ale takhle to vypadá, že si o sobě myslím, že jsem paní dokonalá, že? Takže budu to promýšlet dál ...

Vanilko :D:D
proč ti to vlastně tak nedá spát? Mě přijde, že jsi náramně v pohodě, ale vypadá to, že ses prostě mermomocí rozhodla něco na to odpouštění si najít. :D

Vanilka69 napsal(a):

A pak si také říkám, že možná ten současný můj život zas tak růžovoučký a v bavlnce není, jen já ho tak vidím, vidím ho jako šťastný.

Což je koneckonců jediný důležitý a oprávněný hledisko :):)


Taišo, ptala jsem se jen proto, že tak, jako ty teď  by odpověděl každý na světě. Nikdo přece nemá pocit, že jedná jako idiot - leda by měl neuvěřitelně jasnej záblesk sebereflexe (ale o tom tu myslím nebyla řeč)
Každý má svoje důvody.
To asi myslela Doubravka, když říkala, že každý dělá to nejlepší, co umí a může.
Jestliže tě něco, nebo někdo zraňuje, je to proto, že tam máš jakési "měkké místo", takže jediný rozumný co se dá udělat je to, že se člověk pořádně vydýchá a začne uvažovat.
Například, jestli není lepší se trošinku flinkat...a místo snaživé dřiny se poflakovat po Babinetku... ;):)
Většinou se následně ukáže, že je to jen ku prospěchu.

Lupi, no jo no,...pravda :). Já si naopak myslím, že tu byla řeč o záměrném jednání jako idiot. Což je fuk, hlavně, že jsme se domluvily :). Víš, já bych se nerada zaplétala do hlubších úvah, neb jak už jsem jednou říkala, mé názory jsou občas diskutabilní... Ale naštěstí oprávněně. Jednou bych chtěla mít ten tvůj nadhled moct taky napsat svůj příběh, aniž bych se tím odrovnala a vypadalo to, že se lituju :). To už prosím neee :)

Doubravka napsal(a):

Vanilka69 napsal(a):

Ale takhle to vypadá, že si o sobě myslím, že jsem paní dokonalá, že? Takže budu to promýšlet dál ...

Vanilko :D:D
proč ti to vlastně tak nedá spát? Mě přijde, že jsi náramně v pohodě, ale vypadá to, že ses prostě mermomocí rozhodla něco na to odpouštění si najít. :D

Doubravko, no proč mi to nedá spát - to tedy doslovně neplatí, já mám spánek dobrý, no ale proč to řeším (mmch dobrý postřeh):

- moc mě to zaujalo, ještě nikdy předtím jsem takový názor neslyšela, přišel mi originální v dobrém slova smyslu a já se ráda dozvídám nové věci, ráda je promýšlím ze všech stran

- no a asi hlavně - odpuštění - to bylo hlavní moje téma minulých dejme tomu devět měsíců a stále ještě to řeším a bojuji se sebou. Prostě minulý rok mi do té doby nejintimnější člověk ublížil tak, jak mi ještě nikdo neublížil, tedy alespoň co si pamatuji (tedy myslím tento život). No a já si v sobě řešila jak se k tomu postavit. A ještě navíc, byla to pro mě škola i v mnohém jiném - jak nelpět na ničem, ani na vztazích, jak všude necpat svoji vůli, jak nechat řešení problému na tom, kdo ho způsobil. Z toho všeho vyplynulo, že ten, kdo mi tak ublížil je dál mým nejintimnějším člověkem a já se s tím musela popasovat, jak z "nocí s nepřítelem" udělat "život s panem Božským".

ale neděs se, žádná tragédie to vlastněnebyla, jen já to tak viděla ...

to děláš moc dobře...sebelítost je taková gangréna duše a nejhorší je, že to člověk vidí, až když z ní vybředne. Bažiny smutku. Děsný. Já jsem si je musela přímo ostře zakázat a řeknu ti, že to trvalo tak 2-3 roky, než jsem přestala do toho zabředávat úplně. No fuj...
No a já si právě myslím, že záměrně nikdo jako idiot nejedná - totiž ve smyslu, že by si řekl - á teď budu zloduch...a i kdyby si to náhodou řekl, optej se ho a zjistíš, že má svoje důvody. Možná blbý a možná se ti je povede vyvrátit- nicméně důvody má.
Ono stačí projevit pochopení pro situaci kohokoliv a uvidíš....

Krutibrko, vždyť to říkám, Vanilko - ty jsi krásně vycepírovaná duše!

Tohle je strašně složité téma o tom jednání... Asi mi už nemyslí mozek, ale příjde mi, že to má strašně moc aspektů a úhlů pohledu, a dobrat se něčeho univerzálně napasovatelného nelze. Zatím mi přijde, že pravdu mají víceméně všichni, jen na to různě koukali....
Ale zeptat se někoho, no, bych taky mohla jednu slíznout :)

lupina montana napsal(a):

Krutibrko, vždyť to říkám, Vanilko - ty jsi krásně vycepírovaná duše!

tedy, už se mi zavírají víka, už jsem se i odhlásila a ještě naposledy mrkla sem. No a nedá mi to, jsem ženština prostá, nedovzdělaná,  ale zvědavá - co to znamená vycepírovaná? A k tomu krásně?

Díky předem za osvětlení. A dobrou noc. A hezké sny. A mmch. ze soboty na neděli se mi zdálo o majkafě ... Tak se těším, co za biják to bude dnes.

Jo, taky už se vlastně odhlašuju :)
No vycepírovaná- tím jsem myslela, že jsi určitě prošla mnohými strázněmi a vyšla z nich vítězně :) jakože vycepovaná osudem.
Tak dobrou!
Zdraví ženština prostá, nedovzdělaná č.2 :lol:

Vanilka69 napsal(a):

... odpustit znamená zapomenout, že to ten člověk udělal a chovat se k němu tak, jako kdyby to nikdy neudělal.

Vanilko, já to mám zase tak, že se nemá nic zapomenout, ale přijmout to jako součát toho člověka. (Mmch, zapomenout se stejně nedá, akorát se tvářit, že ja-ko-by nic.) Akceptovat to, nikoliv to tomu člověku omlátit o hubu při každé příležitosti, nebo si to sebemrskačsky připomínat každou druhou vteřinu...

Vanilka69 napsal(a):

... Já odlišuji význam slova soudit a odpustit...
Slovo soudit, vyslovovat soud - to mi nějak souvisí s udělením trestu, to mi nenáleží, nepřísluší, na to nemám právo.

Ano, samozřejmě, ale mě slovo "odpustit" evokuje, že ten dotyčný se na mě nějak "provinil".
A to nejde.

Vanilka69 napsal(a):

... ale zatím si nepřipouštím že bych si v tomto životě zatím ublížila víc než mi ublížili jiní.

Tak tohle si asi připustí málokdo. Propána, tím netvrdím, že u tebe to tak je.

(příkládek: muž bije ženu, ta mu to "odpouští", ale pokud se ona jednou zvedne, v první řadě bude muset odpustit sama sobě... že se bít nechala...

Jak jsou kolikrát partneři po rozchodu vůči sobě zatrpklí - neni to jen zatrpklost vůči sobě? "Tys mě připravil o deset let života" rozuměj: já se nechala připravit o deset let života nebo lépe: nevyšly MI MÉ představy... za což ten partner přece nemůže...)

Taisha napsal(a):

Ovšem potom je mi pochopitelně smutno v lidské společnosti, když vidím, že ačkoliv já se snažím dělat věci nejlépe, jak dovedu, a mohla bych na nich duši nechat, jiní je záměrně flinkají. No a v případě, že oni ještě dostanou nějakou pochvalu či ocenění za svou odflinkanou práci, tak to je úplně nejsmutnější....

Taisho, myslíš, jako když někdo fláká práci a dostane větší prémie než ten, co dělá dvakrát tolik podstatně lépe? :D Ale to by bylo na jiný téma.

Jinak skutečně - třeba arogantní člověk si o sobě těžko myslí, že je arogantní, ani si nemyslí, že někomu křivdí - jistojistě je předvědčen, že se křivdí jemu, tak se jen poprávu brání, když začne řvát na kolegu, že je nedostudovanej debil a nemá na tom místě co dělat... (ačkoliv nedostudovanej debil je on :lol: ) - takového máme v kanceláři...

Vůbec člověk většinou "ubližuje", protože se cítí být ublížen anebo alespoň ohrožen ublížením, ne?

lupina montana napsal(a):

Já kupříkladu slovo "odpuštění" chápu jako proces, kdy člověk napřed vůbec che pochopit, co mu ten druhý udělal a hlavně - jaké měl důvody, jak k tomu došel, že udělal, co udělal, pak se snaží a pochopí to a nakonec řekne - nemůžu se na tebe zlobit, protože rozumím.

Áno, áno, Lupi, ale do morku kostí pochopit, to asi nejde.
Máme dost problémů pochopit sami sebe. :)

No, k tomu odpouštění.
Myslím, že je pro člověka hodně obtížné přijmout druhého takového, jaký skutečně je (protože přece jenom- přiznejme si - v druhých vidíme hlavně své vlastní projekce), pokud bysme ho takového přijali, pak mu nebudeme muset cokoli odpouštět... no, a abychom mohli druhého přijmout takového jaký je, musíme tak nejdřív přijmout sebe... (praví moudré knihy :D )

A tím se hezky vracím na začátek a jdu :sova:

Doubravka napsal(a):

No, k tomu odpouštění.
Myslím, že je pro člověka hodně obtížné přijmout druhého takového, jaký skutečně je (protože přece jenom- přiznejme si - v druhých vidíme hlavně své vlastní projekce), pokud bysme ho takového přijali, pak mu nebudeme muset cokoli odpouštět... no, a abychom mohli druhého přijmout takového jaký je, musíme tak nejdřív přijmout sebe... (praví moudré knihy :D )
A tím se hezky vracím na začátek a jdu :sova:

Krásné.

Holky, to co jste psaly včera večer - krásné, Doubravko, myslím, žes to vystihla, musím říct, že takhle jasně jsem to zatím neměla možnost číst a taky mi to hodně dalo :godlike:

Vanilka69 napsal(a):

No a nedá mi to, jsem ženština prostá, nedovzdělaná,  ale zvědavá - co to znamená vycepírovaná? A k tomu krásně?

Ale Vani, ty se tak trochu podceňuješ, ne? Já zrovna u tebe myslím, že už jsi svou duchovnost nalezla ve svém životě, jen o tom ještě nevíš :lol:;):hjarta:

Axi, taky souhlasím, je to tak jednoduché a skoro nikdo se podle toho neřídí....zkouším to, myslím akceptovat lidi takové jací jsou, jen mám  dost často duševní šrámy, protože jsou tu ti, co vědomě ubližují. Že i sama dokážu někdy být zlá a jedovatá.
Jsem  (aspoň si to myslím) bezkonfliktní typ, ale v mém okolí jsou lidé, kteří jakoby zkoušeli mou  toleranci a nadhled.
Dám příklad:
sedíme kolem stolu a upozorním syna, aby si vyhrnul rukávy, protože má tendenci je courat v talíří. Je po mě zbrklý, pořád něco vylévá, převrhává a rozbíjí, prostě plašan jako já. Řeknu to mile, laskavě, v pohodě, bez nějakých direktivních tendencí, protože vím, jak by mi bylo, kdyby mě máma pořád sekírovala.
Tychyně na to řekne:" No co, ty to nepereš, pere to pračka." V té chvíli ze mě udělá tyrana, co rozdává nesmyslné rozkazy.Zneváží vědomě mou autoritu.
Takže defacto povolí u mého stolu mému synovi, že vlastně může máchat rukávy v jídle, převrhávat jídlo, já to přeci neperu, pere to pračka. Prádlo tam samo naskočí, samo se pověsí, samo vyžehlí a samo uklidí do skříně....
Když tohle řekne sedmdesátiletá žena, která nemá na práci než každý měsíc prát záclony, mýt okna a škrobit všechno, co jí přijde pod ruku a je v důchodu a sama, tudíž na to má hafo času, a řekne to mě, která má na starosti  mnohem víc věcí, dvě děti a, domácnost a dlouhou pracovní dobu, tak mi připadá, že provokuje. Že mi chce ublížit.

Nechci si tu vylévat svoje  problémy s ostatními, ale i když se řídím zásadou:nečiň ostatním, co nechceš, aby tobě činili,  tak stejně to nefunguje. Já je beru s chybama, ale oni mají pořád potřebu mě opravovat, pořád mi říkají, co mám dělat. Nemyslím jen rodiče, ale i kolegyně v práci...Takové to dokazování, kdo je chytřejší apod. Speciálně jsem citlivá na upozorňování na chyby.
Něco zvořu. Řeknu, jsem blbá, a dám si pozor na to, aby se to neopakovalo. To samé, když se to stane kolegyni a přijdu na nějakou chybu, tak ji upozorním a dál se v tom nepitvám.
Naprosto mě deptají lidi, co to pořád rozebírají a upozorňují na chyby ostatních a o svých omylech mlží.
Sedíme se skupinou svých přátel , zábava v plném proudu, už  máme něco vypito, a  manža už notně podroušený chce nalít pumprlíka a lahev mu vyklouzla z ruky. Bravurně ji chytil.Tak mu říkám jen tak lehce konverzačně a skoro s obdivem."Týý vole."
Tchyně seděla vedle mě, pleskla mě přes nohu a přede všema mi řekla."Dej si pozor na to, jak mluvíš."
Podotýkám, že tam byla pozvaná mezi nás jako host a mě je 39 let. V hlavě se mi zatmělo, ale slušné vychování mi bránilo jí říct, že holt starýho psa novým kouskům nenaučí.
Sama je schopná kopnout do psa a říct, blbče, nepřekážej...... To jsou jen náhodné příklady.

Přiznám se, žes mi teď nechtěně  ťal do živého, prostě momentálně mám v sobě pár  věcí, které nemůžu sežvejknout a neumím se s tím srovnat.

tak tahle včerejší diskuze je snad vyloženě pro mě napsaná - díky moc :pussa: .

To co psala Doubravka se mi dnes spojilo se zen kartou:

NE, TY SI SVOJE ZRANĚNÍ NOSÍŠ POŘÁD S SEBOU. Když máš ego, pak je celá tvá bytost jednou velkou ranou. A ty si ji nosíš s sebou. Nikdo ti nechce ubližovat, nikdo na tebe nečíhá, aby tě ranil; každý je zaměstnaný tím, aby si uchránil své vlastní zranění. Kdo by měl energii?
    Přesto se to děje, protože jsi tak nakloněný každému poranění, tak připravený a čekáš na pokraji čehokoli.
    Člověka Tao se není možno dotknout. Proč? - protože se není koho dotknout. Nemá žádné zranění. Je zdravý, uzdravený, celý. V angličtině je slovo whole (celý) krásné. Slovo heal (uzdravovat) vychází ze stejného základu. Slovo holy, svatý, vychází také ze stejného základu. Whole, healed, holy - zdravý, uzdravený, celý.
    Uvědom si své zranění. Nepomáhej mu růst, dopřej mu uzdravení - a uzdravit se můžeš jen tehdy, když se dostaneš ke kořenům. Čím méně hlavy, tím menší bude zranění. Kde není hlava, není zranění. Žij bezhlavě. Pohybuj se jako totální bytost a přijímej věci kolem sebe. ZKUS TO ALESPOŇ NA ČTYŘIADVACET HODIN - TOTÁLNÍ PŘIJETÍ, COKOLIV SE STANE. Někdo Tě urazí, přijmi to, nereaguj a pozoruj, co se stane. Najednou v sobě ucítíš proudit energii jako nikdy předtím.

Děkuji vám všem za krásné a poučné odpovědi.

lupina montana napsal(a):

No vycepírovaná- tím jsem myslela, že jsi určitě prošla mnohými strázněmi a vyšla z nich vítězně :) jakože vycepovaná osudem.

Lupino, dík za vysvětlení, no mnohými strázněmi tady jak jsem četla prošli spíš jiní. Nebo já si to prostě moc nepamatuju. Je ale pravda, že mi je vlastní povaha vidět na všem to dobré, z každé situace hledám ponaučení do budoucna, takže je vlastně pravda, že z každé strázně vlastně vyjdu jako vítěz, zatím mě to vždy posílilo.

Ale při té příležitosti mám jeden problém - opakovaně se dostávám do situací, o kterých jsem si myslela, že jsem je v minulosti již správně vyřešila. A že se mi ty věci dějí znova, znamená to že jsem je zatím ještě správně nevyřešila nebo že kdysi bylo moje provinění takové, že si takových situací odžít víc prostě zasloužím? A pokud je to tím, že jsem je dosud nevyřešila správně, kde najít jejich správné řešení?

Doubravka napsal(a):

No, k tomu odpouštění.
Myslím, že je pro člověka hodně obtížné přijmout druhého takového, jaký skutečně je (protože přece jenom- přiznejme si - v druhých vidíme hlavně své vlastní projekce), pokud bysme ho takového přijali, pak mu nebudeme muset cokoli odpouštět... no, a abychom mohli druhého přijmout takového jaký je, musíme tak nejdřív přijmout sebe... (praví moudré knihy :D )

A když mi nesedí někoho chování - když se s takovým chováním nechci ztotožňovat, znamená to, že ho nechci akceptovat? A je to špatně? Myslím to, že někoho nechci akceptovat.  A mám jinou volbu než od takového člověka v tom okamžiku odejít? Mělo by být mým ideálem akceptovat všechny ve svém okolí? Jak tedy čelit - nechci přímo napsat zlu - ale chování které se mi nelíbí?

Andromeda napsal(a):

Ale Vani, ty se tak trochu podceňuješ, ne? Já zrovna u tebe myslím, že už jsi svou duchovnost nalezla ve svém životě, jen o tom ještě nevíš :lol:;):hjarta:

jé, to si zas nemyslím, že se podceňuji, nevím přesně z čeho tak soudíš, tak nemůžu moc reagovat. Snad jen - když si tady čtu duchovní fórum, zdráhala jsem se sem psát, mám pocit že moje problémy jsou takové sebestředné. Ale osmělila jsem se, protože mi tady většinou přijdete takoví moudří a já ve svém okolí takových lidí moc nemám, nemám kde a koho se zeptat na to, co mě trápí. No a taky ač bych měla možnost, tak se nevěnuji meditacím jak by asi měl člověk, který nastoupí aktivní duchovní cestu. Tak proto se jako duchovní člověk moc necítím. Zrovna tak nedovzdělaná - znám spoustu knih, které bych si měla přečíst a já to nedělám. Zvolila jsem zatím jinou životní cestu - rodinu.

lvice, díky.

lvice napsal(a):

ZKUS TO ALESPOŇ NA ČTYŘIADVACET HODIN - TOTÁLNÍ PŘIJETÍ, COKOLIV SE STANE. Někdo Tě urazí, přijmi to, nereaguj a pozoruj, co se stane. Najednou v sobě ucítíš proudit energii jako nikdy předtím.

Nevím nakolik se umím zhodnotit objektivně, ale mám pocit, že nemám problém cokoliv a kohokoliv přijmout a akceptovat v docela velké míře. Opravdu, léta se snažím nikomu neubližovat. Samozřejmě nemůžu vědět, jak mé chování vnímá okolí. Ale já mám spíš opačný problém - jak se nenechat okolím pohltit. Na ty, kteří mě urazili nebo okradli nebo podrazili nemám problém myslet v dobrém, snažím se pochopit jejich motivace, nadále nemám problém se k nim chovat v pohodě. Nicméně mám za ta léta pocit, že oni nějak útočí na mě čím dál víc. Nevím jak to napsat, abyste si nemysleli, že trpím nějakou schízou.  Ne, jsem v pohodě, jen teď taky hledám návod na to, jak se s grácií nenechat sežrat. Jakože přehnaný altruismus je taky na bednu.

Vanilko, jsem na tom stejně, asi to fakt všechno táhneme hlavou a považujeme za důležité věci, které by nám měly být fuk. Když mě tak vadí, když jse někdo tak ubohý, že má potřebu se do mě strefovat a myslí si, že když ho nechám, že si může dovolit ještě víc. Přitom nechápe, že jsem já ten lev, co může zařvat a ukousnout mu hlavu....
Možná je to právě tím, jak jednáme  tak, jak chceme, aby jednali ostaní s náma, a ta zpětná vazba tam prostě není. Asi moc očekávám. Nepředjímám, jen mám očekávání a pak jsem zklamaná, v horším případě ponížená nebo ignorovaná.
Snažím se opravdu pořád jednat tak, jak nejlíp umím, jen někdy nedokážu  fungovat na 100 %.A ostatní asi taky.

Přeji krásný den. Tak čtu o tom přijímání a odpouštění a moc se mě to dotýká.
Neměla jsem hezké dětství, otec byl rodinný tyran a trápil maminku i nás děti. Ne fyzicky, to by snad člověk snášel lépe, ale psychicky. Byl chorobně žárlivý, chtěl mít maminku jen pro sebe a nás děti terorizoval svou nadřazeností a dospěláckou převahou. Nenáviděli jsme ho, ale nešlo v dětství nic udělat.
Když jsem dospěla, zjistila jsem, že já ubližuji nejvíce sama sobě tou nenávistí k němu. Tak jsem se snažila ho pochopit a odpustit. Vzala jsem za své, že ani on neměl lehké dětství, neprožil nic hezkého a proto ani neuměl nic hezkého dávat. Představila jsem si ho jako malého uplakaného chlapce, který si neví rady sám se sebou.
Ano, pochopila jsem mu a odpustila. Chvíli se mi žilo lépe, než zabil mou maminku. Ano zabil, i když mu to nešlo dokázat. Dva měsíce před jeho smrtí jsem mu řekla, že tohle všechno vím, že nám způsobil všem neuvěřitelné doživotní traumata. Proklel mne a vyhodil z domova, zakázal mi přijít na jeho pohřeb.
A já se s tím snažím více než rok vyrovnat, prožívám muka a snažím se pochopit. Myslíte, že může člověk tohle odpustit a pochopit?

Vanilka69 napsal(a):

Ale při té příležitosti mám jeden problém - opakovaně se dostávám do situací, o kterých jsem si myslela, že jsem je v minulosti již správně vyřešila. A že se mi ty věci dějí znova, znamená to že jsem je zatím ještě správně nevyřešila nebo že kdysi bylo moje provinění takové, že si takových situací odžít víc prostě zasloužím? A pokud je to tím, že jsem je dosud nevyřešila správně, kde najít jejich správné řešení?

Může to být tím, že jsi danou situaci ještě nedokázala vyřešit, ono říct co je správné řešení je hodně individuální. Možná ani tak nezáleží na tom CO uděláš, ale S JAKÝMI POHNUTKAMI to uděláš. Ono hodnocení těchto činů očima třetí osoby může být v této záležitosti hodně diskutabilní...

Další věc, od jednoho moudrého človíčka jsem se dozvěděla, že opakování nějaké situace může být už jen test toho co ses naučila dříve. Tzn. situaci si mohla vyřešit v minulosti správně, jen se do ní dostaneš znovu, abys prokázala, že ses opravdu poučila.

jé, to si zas nemyslím, že se podceňuji, nevím přesně z čeho tak soudíš, tak nemůžu moc reagovat. Snad jen - když si tady čtu duchovní fórum, zdráhala jsem se sem psát, mám pocit že moje problémy jsou takové sebestředné. Ale osmělila jsem se, protože mi tady většinou přijdete takoví moudří a já ve svém okolí takových lidí moc nemám, nemám kde a koho se zeptat na to, co mě trápí. No a taky ač bych měla možnost, tak se nevěnuji meditacím jak by asi měl člověk, který nastoupí aktivní duchovní cestu. Tak proto se jako duchovní člověk moc necítím. Zrovna tak nedovzdělaná - znám spoustu knih, které bych si měla přečíst a já to nedělám. Zvolila jsem zatím jinou životní cestu - rodinu.

Van, nereagovala jsem na nic konkrétního, ale vycházím z toho co od tebe mám možnost dnes a denně na babi číst. Vyzařuje z tebe určitá životní zkušenost a nově získaný životní postoj.

Když opět použiju myšlenky, které se ke mně v poslední době dostaly: Duchovní vývoj se z hlavní části uskutečňuje prostřednictvím právě životních lekcí, životem mezi lidma a s lidmi... Meditace je jen podpůrný prostředek. Jsou to zejména méně vyvinuté duše, které se uchylují k životu oddělenému od společnosti (v minulosti kláštěry apod.)

Fansiel, tvůj příběh mnou otřásl. Nevím, co způsobilo, že tebe a tvé rodiče musel potkat takový osud, ale doufám, že tady na babinetu najdeš odpovědi na své otázky.... Myslím, že tu je dost lidiček, kteří ti můžou být nápomocni...
Držím palce.... a :hjarta:

Taisho, děkuji. Ale to není ani zlomek toho, co v sobě nosím. Když nad tím stále přemýšlím, nějak mi dochází, že naše rodina - tím myslím rodiče a mé sourozence, byla vytvořena nějak nahodile. Že jsme k sobě nikdy neměli žádný vřelý vztah. Neříkám, že nás maminka nemilovala, ale byla tak příliš zaměstnána svými starostmi, že jsme vyrostli nějak odtažlivě a třeba já s maminkou jsme k sobě našli tu správnou cestu, až když maminka byla naprostý ležák, odkázaná na plenky a pomoc druhých a já se o ni starala. V tu dobu jsem byla schopná v ni burcovat vzpomínky na dětství a dozvídala se věci, o kterých jsem neměla ani tušení. A v těch vzpomínkách nebyla ani ona moc šťastná, ale vzpomínala ráda. Pokud si tedy vzpomněla a neděsily ji přízraky přítomnosti.
Po smrti rodičů jsem cítila a stále cítím vliv otcovy zlosti a dějí se mi takové věci, jako například, když mě strčila neznámá síla pod kola jedoucího auta a způsobila těžká zranění. Se svými sourozenci se nevídám vůbec, naprosto jsme se odcizili, jako by to celé bylo součástí toho prokletí.
Ano, věřím, že tohle všechno je jen má volba, asi se za něco trestám a hrabu se stále v minulosti. Kineziologie mi říká, že má struktura je velký černý blok v mém mozku, kde jsou zapsány všechny špatné vzpomínky za celý můj život a já ten blok nedokázu vymazat. Pamatuji si opravdu hodně ,ale děsí mě, že jen to špatné.

Fansiel, z těch střípků od tebe a o tobě fakt běhá mráz po zádech... A já nejsem dostatečně "vyspělá" na to, abych ti mohla dát nějaké rady či odpovědi. Doufám, že se přidá někdo další brzy, aby nám řekl svůj názor.
Netuším, co za černé bloky to v tobě jsou, ale věřím, že nějaké řešení musí existovat.... rozhodně je výborné, že na tom jejich odstranění sama makáš:) Co ses ještě dozvěděla na té kineziologii?

Můj největší problém spočíval v komunikaci s lidmi. Jsem zablokována od svých 3 .let, kdy mě maminka musela dát do školky a pak druhý blok mám v 15-ti letech, kdy jsem nemohla s nikým probírat své problémy v dospívání. Opravdu jsem neměla nikoho blízkého. Takže jsme se to pokoušeli odstranit, ale je to těžké.
Působím na lidi, že si dokážu se vším poradit, dokonce i na mého manžela, který mě už zná 35 let. A přesto jsem tak nejistá a zranitelná a k tomu nedokážu nikoho požádat přímo o pomoc a snažím se řešit své potíže sama. Toto je má druhá příležitost, jak mohu někde hledat pomoc, první byla ta kineziologie. Mám potřebu o svých potížích mluvit, jenže to nedokážu říci nikomu blízkému a anonymní prostředí internetu je pro mne asi to pravé.
Dozvěděla jsem se, že vlastně nedokážu žít v přítomnosti, ale stále žiji v minulosti, i když na ní nemohu nic změnit. A mě samotné připadá, že je to nějaké provizorium, ve kterém přežívám, protože jako život mi to moc nepřipadá.

Věřím v reinkarnaci a pořád nemohu přijít na to, co jsem si s rodiči a sourozenci byla dlužná ,že jsme se v takové sestavě sešli ke společnému životu. Ale více mě děsí, že jsme to v tomto životě nevyřešili a setkáme se opět v příštím a zase se budeme trápit.

Vani, altruismus je dobrá věc, ale je třeba okolí ukázat, že máš své vymezené hranice a za ty se neleze. Prostě toto jsou mé hranice a kdo jde za ně, dostane přes prsty. Ale i to lze udělat v klidu, bez emocí, ale důrazně. Ty pak vlastně tomu dotyčnému prokazuješ službu, protože i on se na tobě učí. Ani altruismus se nesmí přehánět, tj. na úkor tebe :).

Fansiel,
Pandora vypsala seminář RODINNÉ KONSTELACE - podívej se na Život po nevěře.
Myslím, že je to pro tebe jako stvořené. Pošli Pandoře mail.... určitě se domluvíte.
Opatruj se. :) :hjarta:

Jo, taky se přikláním k tvé účasti na tom semináři. A nikdo blízký, abys měla problém mluvit, tam přeci nebude. V příštím životě to určitě dostaneš k dořešení, ale není důvod na něj "čekat". Naopak už v tomto můžeš hodně máknout :).... A pokud si uvědomuješ, že toto je druhá šance, chyť jí za pačesy :)
Jak jsem říkala, držím ti palce.....

Fansiel, zda to lze pochopit a odpustit...? Nevím, ale asi zbývá jen se "hodit" do pocitu lhostejnosti, nechat to odplynout, aby to člověka nepohltilo....Vzpomínám matně na psaná slovo jednoho jogína :
Jestli je někdo šťastný, přej mu to a raduj se s ním
Jestli je někdo nešťasný, polituj ho a  požádá-li, buď nápomocen
Jestli někdo žije špatným životem, pociťuj lhostejnost
Jedině tak budeš mít v duši mír ....

Odpoutej se od minulosti, nech minulost odplynout do nenávratna, kam patří.. .udělej si pro sebe malý koutek, takový oltáříček , poděkuj za každý den, ve kterém Ti nějaká třeba kytička potěšila Tvoje srdce a dušičku .... :)

Myslela jsem strázně minulých životů - tak mi to připadá :)

Vanilka69 napsal(a):

Mělo by být mým ideálem akceptovat všechny ve svém okolí?

No to snad ne! Kdybychom byli "holy", tak bychom se s něčím takovým prostě asi nesetkali, ale nejsme.... :)

Jak tedy čelit - nechci přímo napsat zlu - ale chování které se mi nelíbí?

Ale aspoň já jsem toho názoru, že klidně můžeš třeba někoho poslat kamsi, hádat se s ním do krve, udělat mu ceres...a nemusíš přitom prožívat žádné pocity hořkosi, nenávist, zatrpklost - o ty tady jde, to je to, co vyžaduje čistit a odpouštět, ne nějaká momentální hádka! Myslím, že naopak je nejlepší ventilovat negativní pocity co nejdřív - ovšem stravitelnou formou.A jestli se přece druhého dotknu, je na něm, aby mi to sdělil a vyjasnilo se to....Uznávám teda, že výraz "stravitelná forma" může být předmětem široké diskuse... :lol::lol: ale najít konsensus, to je oč tu kráčí.

mám pocit že moje problémy jsou takové sebestředné.

Problémy jsou problémy, mají se vyřešit - ať jsou sebestředné, či jiné :P

Ale osmělila jsem se, protože mi tady většinou přijdete takoví moudří

Óóó....snad abys to s tím respektem tak nepřeháněla :lol: Holt jsme asi většinou dýl na světě

znám spoustu knih, které bych si měla přečíst a já to nedělám. Zvolila jsem zatím jinou životní cestu - rodinu.

Nejlepší učitel duchovna je rodina :)

Fansiel...pane jo.... :pussa: :grater:
Poslyš, není možné, že by na tobě skutečně leželo prokletí?
Prý taková kletba může spát mnoho životů a pak se najednou aktivovat.
Mojí blízké přítelkyni se to stalo -jí to ovšem aktivoval jeden mstivý Indonésan - bůhví, jestli věděl, co dělá...byla u ........no nevím, jak se tomu říká, prostě osoby, která umí navázat kotakt s anděly daného člověka a v tomhle případě je dokonce musela povolat a udělat jí jakýsi ochranný kokon.Podotýkám, že přítelkyně vypadala, že nepřežije měsíc, když tam šla, ale andělová paní jí skutečně pomohla.

Fansiel napsal(a):

Přeji krásný den. Tak čtu o tom přijímání a odpouštění a moc se mě to dotýká.
Neměla jsem hezké dětství, otec byl rodinný tyran a trápil maminku i nás děti. Ne fyzicky, to by snad člověk snášel lépe, ale psychicky. Byl chorobně žárlivý, chtěl mít maminku jen pro sebe a nás děti terorizoval svou nadřazeností a dospěláckou převahou. Nenáviděli jsme ho, ale nešlo v dětství nic udělat.
Když jsem dospěla, zjistila jsem, že já ubližuji nejvíce sama sobě tou nenávistí k němu. Tak jsem se snažila ho pochopit a odpustit. Vzala jsem za své, že ani on neměl lehké dětství, neprožil nic hezkého a proto ani neuměl nic hezkého dávat. Představila jsem si ho jako malého uplakaného chlapce, který si neví rady sám se sebou.
Ano, pochopila jsem mu a odpustila. Chvíli se mi žilo lépe, než zabil mou maminku. Ano zabil, i když mu to nešlo dokázat. Dva měsíce před jeho smrtí jsem mu řekla, že tohle všechno vím, že nám způsobil všem neuvěřitelné doživotní traumata. Proklel mne a vyhodil z domova, zakázal mi přijít na jeho pohřeb.
A já se s tím snažím více než rok vyrovnat, prožívám muka a snažím se pochopit. Myslíte, že může člověk tohle odpustit a pochopit?

Fansiel,
ptas se,jestli je tohle mozne odpustit a pochopit. ANO je.
Zda se to byt neuveritelne,ale ve skutecnosti muzes prave jen tim zlomit  a znicit sve trapeni a muka.
Protoze veris na inkarnaci,dovolim si rict Ti neco k tomu.
Zkus si predstavit,ze bys Ty byla na miste Tveho otce(otoc si to ). Ten ktery v tomto zivote bohuzel nedosahl vyssiho pochopeni pro to jak se ma chovat s laskou k druhym.Nikdo ho to neucil a sam na to neprisel. V podstate je to(byl) uboha zbloudila duse.
Neuvedomoval si to,neb nemohl skrze zlo ukryte ve sve dusi. Je to nekdo ke komu je potreba vypestovat soucit a prave to pochopeni a odpusteni.   Sama by jsi chtela aby Ti bylo odpusteno preci.
Minulost je mrtva,nikdy ji nemuzes vratit zpet ,coz samo o sobe dava vysvetleni ze je potreba se od minulosti odpoutat. Zit ted ,pritomnosti. Na te jedine, na ktere muzes situasi jeste zmenit.Kdyz ji zmenis ted ,znamena to ze zmenis i budoucnost.
Nekdy se deti svym rodicum rodi pro to aby pochopily svuj ukol.Muzes byt tzv. klidne ptacek v jinem hnizde.
Tvym ukolem v Tvem zivote je dle me intuice-odpusteni. To ktere Ti dava novou prilezitost a sanci.
Jedine tim zlomis jeho (otce) vliv na Tebe. Pokud nepujdes cestou kde zlo ukryjes ve sve dusi,pak se Tvuj pribeh zmeni. I kdyz nejsi jako on,coz je jasne.Nedelej stejne chyby. Jeho detstvi bylo zoufale a on neumel odpustit.Tve detstvi bylo zoufale taky. Ale Ty mas stale sanci odpustit. Tim zboris zaklady opakovaneho utrpeni.

To co jsi svemu otci rekla nez umrel,to si jeho duse odnesla spolu s tim zlem ktere mel ve sve dusi uz i predtim,ze sveho detstvi uchovane. Nektere duse takto pusobi i po sve smrti. Proto se Ti mohla stat ta nehoda s autem.A nebo take proto ze to zpusobuje Tva vlastni mysl. I ona- nase vlastni mysl,je schopna privolavat nehody a mylnou predstavivost.
Ted nevim jak je to u Tebe. Musela bych Te znat.
Fansiel,je dobre ze jsi se odvazila napsat svuj pribeh, kde Ti my vsichni muzeme svym zpusobem pomoci. Uz i jen tim, ze forum ctes.
Ucelem je, ze se Ti pomalu rozedni.
Jen nevahej komunikovat i nadale. Jsme tady jeden pro druheho. Ja na to hluboce verim.

FAnsiel, nemusíš mu odpustit. "Stačí" odpustit sama sobě a najednou zjistíš,  že nemáš jiným co odpouštět. Vím, o čem mluvím. :) Holčičko :pussa:

Axi, děkuju.

Vanilko, Regi, nejste na sebe moc přísné? ;)

Regina napsal(a):

... ale v mém okolí jsou lidé, kteří jakoby zkoušeli mou  toleranci a nadhled

Regi, myslím, že jediné, co na nás ostatní "zkoušejí", jsou naše hranice.

...Takové to dokazování, kdo je chytřejší apod.
... Naprosto mě deptají lidi, co to pořád rozebírají a upozorňují na chyby ostatních a o svých omylech mlží.

Víš, proč lidi ukazují na chyby ostatních? Aby si nikdo nevšiml těch jejich :)
A obvykle pokud někdo vykřikuje, že je nejchytřejší, sám uvnitř ví, že není, ale když to začne vyřvávat první nebo nejhlasitěji, je určitá pravděpodobnost, že jeho vnitřní nejistota bude o něco menší a méně "slyšet" ;)

Vanilka69 napsal(a):

A když mi nesedí někoho chování - když se s takovým chováním nechci ztotožňovat, znamená to, že ho nechci akceptovat? A je to špatně? Myslím to, že někoho nechci akceptovat.  A mám jinou volbu než od takového člověka v tom okamžiku odejít? Mělo by být mým ideálem akceptovat všechny ve svém okolí? Jak tedy čelit - nechci přímo napsat zlu - ale chování které se mi nelíbí?

Vanilko, myslela jsem každého přijmout takového, jaký je, jako : prostě ho tak vzít a tečka. Určitě to neznamená se s jeho chováním ztotožňovat. Prostě přijmout toho člověka s jeho chováním, ať je jakékoliv, ale náleží jemu a já nemusím vědět, proč se tak chová, ani se nemusím snažit ho pochopit (to tedy můžu taky, ale je to spíš "nadstavba"). Neznám jeho historii, jeho strachy, touhy, úzkosti, potřeby, stíny ani vzlety. Dělá, co může a umí. Jako každý.
To, že mám pocit, že se ke mě chová hnusně je už můj problém. Ale především už je to nějaké posuzování.
Ale bývá to tak, když se k někomu chovám ošklivě, ten dotyčný za to vlastně vůbec nemůže, jenom ve mě rozehrál nějakou strunu. (Třeba zrovna Reginy tchýně na Regi žárlí, že jí sebrala pozornost syna a tak se do ní obouvá - to není nic proti Regi, R. jen rozezní tu strunu žárlivosti, lítosti atd. Třeba.)

Já vím, je těžký, brát to v každodenním životě takhle. Je těžké, aby mi neublížilo, když se po mě někdo vozí. Ale pomáhá uvědomit si, že jsem jen rozehrála nějakou tu jeho strunu úzkosti či strachu.

Každý vlastně řeší i v každodenních interakcích jen sám sebe. A hlavně se na každého dívá skrz vlastní optiku. "Udělal mi něco, co já bych jemu neudělala (... protože bych věděla, že jemu by to ublížilo)" - ale on není já.

Jak čelit chování, které se ti nelíbí? To je o těch osobních hranicích. (Tak s těmi já mám velké problémy.)Jednak si uvědomit, co náleží skutečně mě a co už náleží ostatním. Řešit jenom to, co řešit můžu. Hranice jsou hlavně o tom, kam až nechám druhé zajít. Taky o tom, že to, co se mi nelíbí, odmítnu. Lidově řečeno: nenechám si s...t na hlavu. Jakým způsobem to provést, to učí asertivita.
Podle toho, co píšeš dál, Vani, mám skutečně pocit, že tady jde opravdu hlavně o ty hranice. Dělej jenom kolik můžeš a chceš.

Snad jen - když si tady čtu duchovní fórum, zdráhala jsem se sem psát, mám pocit že moje problémy jsou takové sebestředné. Ale osmělila jsem se, protože mi tady většinou přijdete takoví moudří a já ve svém okolí takových lidí moc nemám, nemám kde a koho se zeptat na to, co mě trápí. No a taky ač bych měla možnost, tak se nevěnuji meditacím jak by asi měl člověk, který nastoupí aktivní duchovní cestu. Tak proto se jako duchovní člověk moc necítím. Zrovna tak nedovzdělaná - znám spoustu knih, které bych si měla přečíst a já to nedělám. Zvolila jsem zatím jinou životní cestu - rodinu.

Vanilko, taky si nepřipadám "duchovní" - ale co to vlastně znamená? Víc duchovní mi přijde bača mezi ovečkami, žijící podle sebe a přírody, než ten, kdo jenom vede dlouhé disputace o smyslu života. Ten bača totiž ten smysl už nalezl ;)
Meditace mám nejradši ty svoje, třeba stát na kopci ve větru a dešti, pozorovat vlnky na hladině řeky, malovat obraz, sedět u hrnčířského kruhu a vytáčet misku... :D
A knížky? Můžou být dobrým vodítkem, ale je lepší to žít než číst ;)
Takovými věcmi se vůbec nezabývej - co bys asi měla. Dělej co tě naplňuje a dělat chceš.

Fansiel, :hjarta: , myslím, že největší problém je, žes nenašla cestu sama k sobě. Nemáš se ráda. Nezažila jsi přijetí a neumíš to. Nesoustřeď se na otce, ale na sebe. Neřeš minulé životy, budoucí životy... teď máš tento, a už ten může stát za to.
Když "vyřešíš" sebe, vyřeší se tím i nenávist k otci. Doporučuju psychologa, nejlépe nějakého dobrého terapeuta, který je otevřen i jiným alternativám než jsou jen ty, co nabízí klasická psychologie.

Fansiel, nemusíš pochopit jednání svého otce, ale vyrovnat se s ním. Ale byl to tvůj otec a já absolutně chápu, že je to tak těžké.

Fansiel napsal(a):

Věřím v reinkarnaci a pořád nemohu přijít na to, co jsem si s rodiči a sourozenci byla dlužná ,že jsme se v takové sestavě sešli ke společnému životu. Ale více mě děsí, že jsme to v tomto životě nevyřešili a setkáme se opět v příštím a zase se budeme trápit.

Proč přemýšlíš o tomhle? Věř, že tvoji rodiče jednali - ať to bylo sebenešťastnější - jak nejlépe v té době byli schopni. Samozřejmě, že jako děti bychom měli dostat tu bepodmínečnou lásku, ale jak dostat lásku a pochopení od lidí, kteří se sami nechápou a nedají lásku ani sami sobě?
Zkus vykročit z toho začarovaného kruhu :pussa:
Určitě to jde a být to nad tvé možnosti, tak by se ti to nestalo.
Ale nejdůležitější jsi ty, tam začni. A piš a mluv. :hjarta:
Určitě se bojíš, že čím víc se otevřeš, tím víc ti bude ublíženo, ale ono to je tak, že čím víc se otevřeš, tím víc toho můžeš přijmout od ostatních, tím víc dostaneš.

Držím palce.

Krásné ráno.
Upřímně děkuji vám všem za krásná slova, která mě dojímají ,ale přivádějí k hlubokému zamyšlení. V každé vaší radě je kus pravdy, některé si odporují, ale je to jasné. Neboť o tom je diskuse, každý člověk má jiný náhled na situaci a o tom je právě diskuse.
Možná, že zcela nechápu výraz "mít se ráda". Věřím, že si asi ubližuji sama sobě svými špatnými myšlenkami, mám pocity viny a výčitky svědomí. Musím se ještě hodně učit, jak se přijmout bez výhrad k vlastní osobě.
Znovu a znovu pročítám knihy Shakti Gawain a Dorren Virtue,učím se komunikaci se svými anděli.
Ano, otec se pohyboval v proudu zla a my v tom zle  vyrůstali. Je proto těžké se z něj vymanit a já jen tiše doufám, že to zlo nenesu sama v sobě. Někdy mám pocit, že jednám stejně jako on, i když svým dětem a partnerovi jsem nikdy neublížila(alespoň ne vědomě a záměrně, jak to dělával on) a své vnuky bezmezně miluji. Jen vůči svému okolí jsem velmi uzavřená a někdy opravdu protivná, když se někdo snaží přiblížit moc blízko.
Možná, že bych měla pracovat i na téhle cestě, protože podvědomě cítím, že když začnu i cizí lidi vnímat jaké své blízké, kteří by mi mohli dát a já mohu dát jim něco ze sebe, pak se vydám asi správným směrem.
Neboť prý Bůh je ve všem kolem nás.

Fansiel, ano Bůh je  ve všem kolem nás, a věř, že andělé také, třeba zrovna tady na Babinetu promlouvají k Tobě prostřednictví psaných myšlenek Tvých virtuálních přítelkyň -  Babinetek, které Ti naslouchají ...

Doubravko,  :pussa: :hjarta:  , je to jako pohlazení, dík. Napsalas to srozumitelně a moc mi to pomohlo. S těmi hranicemi  bojuji ,  teprve 3 rok vím, že nějaké musím mít, dříve jsem se rozpustila v lidech, na kterých jsem byla pak závislá a a neuměla jsem se koukat na svět svýma očima a neuměla a byla i líná převzít odpovědnost za vlastní život, za vlastní názory byť špatné. To už umím ;). Jen některé věci  (jako zroacování hněvu) jsou  mým současným úkolem. Umět  nevzathovat na sebe něco, co se netýká mě. Jak se to dělá? Jak poznám, co je už adresně k mé osobě a co je ta struna rozecvhělá v tom druhém?
Dám zas příklad, můj partner je dost výbušný a vzteklý, testosterónek, má tendenci si ze mě dělat hromosvod. Už se tomu bránit umím, ale  on pořád ještě nepochopil, jak se tím shazuje a jak tím ubližuje dětem(ty taky už musím učit, jak se bránit, aby z nich dělal hromosvod). Manžel už něco "tuší" (no, 3 roky mu to pokaždé, když mu bouchne kotel, připomínám).
Ale nic s tím nedělá. A mě to už nebaví být asertivní a chápající.  Můj kotel má spoustu ventilů (sport, Babinet,kamarádky), ale chvílema  jsem tak napumpovaná tou zápo*n energií, kterou mě manžel v konfliktu uštědří, že bych rozbíjela a řvala nepříčetností, přitom je to JEHO problém a on mi ho hodil a já trouba pořád ten míč beru.

No....a pak máš auru celou rozvrkočenou a máš dojem, že ti vyskakujou různě po tělě plamínky, co? :lol:
A řvát taky nepomáhá, naopak, spirála se začne točit závratnou rychlostí.....no u nás teda zabrala jediná věc - a věř mi, že jsem vyzkoušela skoro kompletní sortiment reakcí:
já ho "vypínám" Prostě řeknu - "tenhle rozhovor končím-TEĎ" a přestanu reagovat. Úplně. Na cokoli. Jako by tam nebyl. Je to jediná věc, která funguje -a můj muž není vzteklej - můj muž je rozzuřenej parní válec - stejná razance i výdrž :lol::lol:
A jak poznáš, že to je adresně ku tvé osobě? No přece snadno - prostě se tě to dotkne, nebo tě to jinak donutí reagovat. Vem si, kolikrát se setkáš se situací, že někdo reaguje na něco, nad čím jen vyvrátíš zrak a řekneš si "bóže - proč se kvůli tomu vzteká?( Nebo brečí?)" No tak to se tě nedotklo....a proč?
Inu - nemělo se to v tobě o co "zaháčkovat"

Fansiel napsal(a):

Krásné ráno.
Upřímně děkuji vám všem za krásná slova, která mě dojímají ,ale přivádějí k hlubokému zamyšlení. V každé vaší radě je kus pravdy, některé si odporují, ale je to jasné. Neboť o tom je diskuse, každý člověk má jiný náhled na situaci a o tom je právě diskuse.
Možná, že zcela nechápu výraz "mít se ráda". Věřím, že si asi ubližuji sama sobě svými špatnými myšlenkami, mám pocity viny a výčitky svědomí. Musím se ještě hodně učit, jak se přijmout bez výhrad k vlastní osobě.
Znovu a znovu pročítám knihy Shakti Gawain a Dorren Virtue,učím se komunikaci se svými anděli.
Ano, otec se pohyboval v proudu zla a my v tom zle  vyrůstali. Je proto těžké se z něj vymanit a já jen tiše doufám, že to zlo nenesu sama v sobě. Někdy mám pocit, že jednám stejně jako on, i když svým dětem a partnerovi jsem nikdy neublížila(alespoň ne vědomě a záměrně, jak to dělával on) a své vnuky bezmezně miluji. Jen vůči svému okolí jsem velmi uzavřená a někdy opravdu protivná, když se někdo snaží přiblížit moc blízko.
Možná, že bych měla pracovat i na téhle cestě, protože podvědomě cítím, že když začnu i cizí lidi vnímat jaké své blízké, kteří by mi mohli dát a já mohu dát jim něco ze sebe, pak se vydám asi správným směrem.
Neboť prý Bůh je ve všem kolem nás.

Mit se rada. Mozna kazda z nas Ti to opet vysvetli po svem,jak sama pises ,jiny nahled,jina skusenost ,jina slova.
Ja bych k tomu rekla,ze potrebujes pochopit ze Tvuj zivot ma smysl.Ze tady nejsi na prezivani ,trapeni sebe sama spatnyma myslenkam,pocitem viny,ale proto aby jsi ZILA a minulost pohrbila jednou pro vzdy.
Netrap se ,protoze Ty nemas co do cineni s chovanim Tveho otc.Je to spatny kod. Ty mas svuj zivot ve vlasnich rukou. Nic ho nemuze ovlivnit tak jako spatny zpusob uvazovani.
Buh je nejen vsude okolo ale je obsazen i v Tobe. On se snazi dotknout se Te a dat Ti poznat ze On je laska. Laska k sobe(netryznit se).Laska k druhym. Jak pises Fansiel sama.Lidi vnimat jako sve blizke.
Mit v srdci pochopeni k lidskym chybam. Vzdyt je to ukol vsech.Uvedomit si ze se daji napravit.
Nenamlouvej si ze si nekdy pripadas jako otec. Ty jsi jina bytost.

Fansiel-
mně to nedá, musím se k tomu vrátit, protože mi to vrtá hlavou:
Kineziologie ti odhalila nějaký -jak to bylo? (je to teď na vedlejší straně) tmavý blok?
Poslouchejte, nemáte někdo s takovými věcmi větší zkušenost?
Prostě se mi to nelíbí...
A co andělé- mluví s tebou?
A co ti ta kinezioložka řekla, máš něco dělat s tímto blokem?

majkafa napsal(a):

FAnsiel, nemusíš mu odpustit. "Stačí" odpustit sama sobě a najednou zjistíš,  že nemáš jiným co odpouštět. Vím, o čem mluvím. :) Holčičko :pussa:

To je pravda.
Jen se obavam ale, ze ne pro kazdeho lehka k pochopeni hloubky vyznamu. Pokud neni na stejne frekvenci.
Samozrejme ze je potreba odpustit sobe,a tim zaroven odpoustit druhym. Nekdo vsak musi zacit v opacnem smeru. Odpustit druhym a tim zaroven sobe.

hirondel, ano, já vím. Proto je slovo "stačí" v uvozovkách. Protože právě tohle "stačí" je tak strašně těžké, tak složité se k tomu dopracovat. Vím to, mám to za sebou. Dopracovala jsem se k tomu z totálního dna - po návratu ze druhého břehu, odkud mne vrátili zpět.

Ahoj holky,

byla jsem na služebce a teď koukám, co jste tady všechno nenapsaly. Ani nějak nemám, co bych dodala, tak posílám těm, co už se dostaly na "světlo" velikou :pussa: a těm, co se teprve začínají drápat ze "tmy" posílám sluníčko (chybí smajlík) do duše a přeji hodně sil.

:hjarta:

Přiznám se, že já Vás jen čtu, nějak mě nic duchaplného a moudrého nenapadá :). Mám vás ráda a posílám :hjarta:

majkafa napsal(a):

hirondel, ano, já vím. Proto je slovo "stačí" v uvozovkách. Protože právě tohle "stačí" je tak strašně těžké, tak složité se k tomu dopracovat. Vím to, mám to za sebou. Dopracovala jsem se k tomu z totálního dna - po návratu ze druhého břehu, odkud mne vrátili zpět.

Majkafa,bez vahani Ti verim.
Jedna vec je prokazana a to ta ,ze clovek ktery se dotkne dna,hluboke bolesti nebo se setka tzv. tvari tvar se smrti. Tomu se v takovych situacich, dava nevyhnutelne poznat (vyzva),uvedomit si, ze ma jit za svetlem.
Ten kdo to svetlo normalne nevnima,tomu se ukaze az v tak vyhrocene situaci.
Take se mi to stalo. A z toho duvodu vim o cem mluvis,chapu.
Ale ten kdo to neprozil,ten tezko pochopi slova a jejich hluboky vyznam.
A tem s pokorou, patri toto vysvetleni,ze slova matou.

Prožila jsem si totéž, jako Vy. Vím o čem mluvíte :).

Lupina, no ona mi vysvětlila, že je to má struktura. Že mám prostě v hlavě černý blok, do kterého jsem si od malička zapisovala všechno zlé, co mě kdy potkalo. A ten blok je tedy už pěkně černý. Říkala, že se nedá vymazat, ale jen zavřít a zamknout a už se do něj vůbec nepodívat.
Andělé se mnou zatím nemluví, je cítím jejich přítomnost tak, že vidím mávání křídel před očima nebo závany těch záchvěvů a občas pocítím v duši krásné teplo a klid. Ty okamžiky jsou zatím prchavé a tak se v těchto momentech snažím vysvětlit, co mě trápí a odevzdat problém k uzdravení.
Zatím se mi podařilo začít vnímat krásu přírody kolem sebe, nějak více vnímám hlavně zpěv ptáků, nádhernou zeleň stromů a vůbec jsem nějak citlivější k přírodě . Proto se hodně pohybuji venku.
To, co jsem kdysi milovala a dojímalo mě - hudba, četba, krásný film - to mě zatím nechává zcela chladnou, nedokážu se ani rozplakat, ani pořádně zasmát. Jsem nějak vnitřně umrtvená, prostě nic necítím.

Fansiel, víš, co pomohlo mně, abych ze sebe dostala "černo"? Vítr. Obyčejný vítr. Mám ho moc ráda, tak jsem si stoupla na kopec a nechala to špatné všechno vyfoukat. :) Nějak se mi zdá, že když to "zlé" zamknu, pořád ve mně zůstane a může kdykoliv v oslabené chvíli všechny zámky rozbít a vylézt ven. Takže je lepší to ze sebe nějak dostat. No ale není to rozhodně univerzální návod, každý potřebujeme něco malinko jiného. :)

Fansiel,
co je to mít se ráda?

Podle mě:

- přijmout se taková jaká jsem
- přijmout se tak se všemi svými strachy, bolesmi, přijmout v sobě to malé dítě toužící po objetí a lásce, velmi zranitelné
- pochopit do hloubky, že vše co dělám, neumím zatím lépe (ale budu se to učit)
- nic si nevyčítat
- nepochybovat o sobě
- být k sobě laskavá a láskyplná
- dokázat se obejmout a pochlácholit
- neubližovat si (pak nebudu ubližovat ostatním)
- nebrat si nikdy víc než unesu
- po krůčkách jít dál cestou, kterou cítím jako správnou a pokud už nebudu moci, na chvíli se zastavit, vydechnout a teprve potom jít dál
- naučit se vidět v sobě to Světlo
- přijmout jako neoddiskutovatelný fakt, že jsem skvělá, jedinečná a HODNA LÁSKY
-
-
-

Fansiel, to že máš pocity viny, jsem si myslela. Vím přesně, co to je. Vím, co to je nakládat si víc, než můžu unést. Je těžké se "vivinit" a já se to učím každý den. Krůček po krůčku.

To, co píšeš o přírodě je skvělé!
Přesně tam jsem začala nacházet klid i já. Sednout si na břeh řeky do trávy a poslouchat ten klid, cítit ten mír ze všeho kolem, tu moudrost. Člověk úplně fyzicky cítí, že tam je vše, jak má být, správné. V rovnováze. Cítí se najednou součástí a v bezpečí... Jsou to prchavé okamžiky harmonie... I tak se dá začít.


Fansiel, nemám svému otci za zlé, že mě a sestře způsobil, co způsobil. Přese všechno ho stále jako otce potřebuji a stále je ve mě ta malá holka, co by se ráda schoulila do jeho náruče.
Obou se nás ale zřekl, ačkoliv jsme k němu vlastně vzhlíželi a nechtěli než jeho lásku. Třeba se to ještě jednou změní... nevím. Proto tě moc chápu.
Taky mi vždycky naše rodina (v širším smyslu - až po strýčky a babičky) přišla "zakletá" - všichni jako samostatné ostrůvky plné bolesti bez schopnosti najít cestu k sobě. Ale vím, že se z toho dá vystoupit, když pochopím, že nemusím kráčet v jejich stínu a jsem zodpovědná jen za sebe. Nemám co řešit ostatní.

(P.S. Před pár lety se v naší rodině stala vražda. Týkalo se to naší nevlastní babičky. CHtěla od muže odejít, tak jí zabil a potom sebe. Rodinu to hodně poznamená. Nedokázala jsem to chápat, odpoutala jsem se od toho, až když jsem přijmula, že to není moje věc. že to nemusím pochopit na to, abych se od toho osvobodila...)

Fansiel, držím palce. Cest je nespočet a když člověk vykročí na tu svou (kterou může hledat dlouhé roky) najednou zjistí, jak je to krásné, jak je svobodný...

Málose tu mluvilo o přejímání úloh: Fansiel by mohla mluvit o tom, jak musela zastávat úlohu chůvy, Lupina a tuším Majka mluvily,  o tom, že se staly vytouženými syny, obvykle prvorozený syn zaujme úlohu otce v rozvedené rodině, prvorozená dcera je chůvička a maminka, když máma pije nebo trajdá....tohle všechno si neseme s sebou, tu násilně vnucenou povinnost a pocit odpovědnosti za věci, které mi ale nepřísluší. Jaktože 12 letá holka musí obhodpodařit domácnost? Ona má mít jiné starosti- co na sebe, s kým kamarádit.....a pak má najednou na zádech 3 mladší sourozence, opilou mámu a tátu, který chodí do zničení do fabrky, aby rodina měla na jídlo....
Taky mi jako bezproblémové a samostané hoce vrazili  o 7 let mladšího bratra, takže jsem místo běhání  s holkama svého věku s sebou tahala přívěšek a  mládí bylo v trapu....Brácha se mi odvděčil tím, že ani pohled na vánoce nenapíše.

No nevím, jak ostatní, Regi, ale mně o tom nenapadlo mluvit proto, že už jsem je svlíkla -skoro všechny, momentálně ještě likviduju roli "oddaná ženuška", i když už jen její zbytky, ale ta mě teda pěkně štve :lol:
Mám ještě roli Oddaná matka, ale tu jsem si opatřila dobrovolně a když ji hraju s moc velkou vervou, tak mě moje dcerušky umravněj :):jojo:

ještě Fansiel:
nejprv jsem se zhrozila, když jsem četla o tvojí "truhle na zločiny"....říkala jsem si, jak pevný zámek asi musí na ní viset, aby to bylo bezpečné?
A pak jsem si vzpomněla, že totéž udělal vlastně brácha v zájmu našeho vztahu. Když jsem se totiž vdala, dlouho jsme se nestýkali, protože já nemohla- máma ho milovala a protěžovala stejnou měrou, jako mě dusila.
No a když si našel svou současnou ženu a bylo na první pohled jasný, že se budeme mít vyloženě rády, nějak jsme udělali tlustou čáru, či co.....zkrátka jsme začli nanovo, ač bych nevěřila, že to jde. Asi proto, že náš vztah se nám jevil cennější a nebylo jiné cesty....nevím.
Já jen, že to jde - ale je pravda, že ani v jednom z nás ta minulost očividně nekvasí a tudíš nás neohrožuje.
Možná to tedy máš taky tak -možná je to skutečně nejjistější způsob, jak se s tím vyrovnat.

Zdravím všechny:-) padla tu spousta zajímavých myšlenek, za které děkuji, protože je to obohacující, jistě nejen pro mě, i když mám pocit, že abych se mohla připojit se svými názory, musím projít ještě dlouhou cestu..

Ráda bych se trochu vrátila k původnímu tématu, tj. síla myšlenky. Shlédla jsem zajímavý dokument What The Bleep Do We Know ( Co jenom víme). Dalo by se říci, že se tam jedná o holografické vnímání světa, tedy že všechno co vyšleme nám tvoří realitu. Že pozitivní myšlení je dobrá věc, ale že rozhodně nemyslíme v pozitivním rozsahu, jak by bylo možné. Že spíše jen překrýváme hromadu negativismu. Ale pokud budeme jasně věřit, že jsme něčeho schopní, tzn. bez známky pochybností( tam se přímo zmiňují o chození po vodě), tak toho dosáhneme.
A musím říct, že na tom něco je. Je to dokument, který zvedne náladu .. Viděl jste to někdo? Co si myslíte o tom, že vesmír je jako hologram?

Jinak přeji hezký den, sluníčko už zase vykukuje..

Ahoj Sahf, vítej opět mezi námi :) Jak bylo na Silvově metodě? :)

Film What the bleep do we know jsem viděla před několika týdny, udělal na mě celkem dojem, ale abych byla schopna pořádně reagovat, tak bych se na to musela podívat ještě jednou :) Ale v podstatě je mi ta idea poměrně blízká. O hologramu se tu už také trochu "hovořilo" v diskuzi vesmír jako hologram ?

Andromedo, děkuji:-) bylo to celkem fajn, i když abych byla upřímná, jsem měla asi větší očekávání.

Třeba bude někdo reagovat rozvinutěji:-)

Ahoj Sahf, už jsem si říkala, co s tebou je! :) Takže Alfa(?) tě zklamala, koukám.....?

Sahf napsal(a):

Zdravím všechny:-) padla tu spousta zajímavých myšlenek, za které děkuji, protože je to obohacující, jistě nejen pro mě, i když mám pocit, že abych se mohla připojit se svými názory, musím projít ještě dlouhou cestu..

Ráda bych se trochu vrátila k původnímu tématu, tj. síla myšlenky. Shlédla jsem zajímavý dokument What The Bleep Do We Know ( Co jenom víme). Dalo by se říci, že se tam jedná o holografické vnímání světa, tedy že všechno co vyšleme nám tvoří realitu. Že pozitivní myšlení je dobrá věc, ale že rozhodně nemyslíme v pozitivním rozsahu, jak by bylo možné. Že spíše jen překrýváme hromadu negativismu. Ale pokud budeme jasně věřit, že jsme něčeho schopní, tzn. bez známky pochybností( tam se přímo zmiňují o chození po vodě), tak toho dosáhneme.
A musím říct, že na tom něco je. Je to dokument, který zvedne náladu .. Viděl jste to někdo? Co si myslíte o tom, že vesmír je jako hologram?

Jinak přeji hezký den, sluníčko už zase vykukuje..

Ahoj Sahf,
kdyz je clovek schopen verit bez vteriny pochybnosti,prinuti svou mysl,energii a psychicke zdroje uverit necemu co neexistuje,pak se teprve ona vec stane existujici.
Ale samo tohle o sobe nestaci. Takovy clovek musi byt take skutecne laskavy,stedry,laskyplny,pravdomluvny ,uprimny......aby se mu podarilo zrealizovat myslenku.
Aby se negativismus vynuloval a zcela prekryl sirokym rozsahem pozitivniho mysleni.Je skutecne nutne byt k sobe naprosto uprimny a nevinit okoli z vlastni neschopnosti. Je to lidska slabost ktera brani k dalsimu pokroku.
Pak take je dulezite vedet ,ze nikdy to nefunguje opacne.Myslim tim to,ze nejdrive projde po vode a pak teprve zacnes verit.
Vysvetlila bych to tak, ze vesmirne sily (kosmicka energie) se cloveka dotkne az za takovych podminek,ktere popisuji.
Myslenka je predurceni akce. Takze jak myslis tak se stane, podle toho ale take jak veris,nebo neveris. Podle toho jestli mas strach ,nemas strach.

Ahoj taisho, byla jsem na Silvovce, nemůžu říct, že úplně zklamala, ale asi jsem od toho čekala trochu víc, příval nové energie.. ale to bohužel nenastalo.

Ahoj Hirondel, řádky od tebe čtu vždy ráda, protože vše hezky vysvětluješ  a působí to na mě dost konkrétně.
Je jedna knížka, vesměs o pozitivním myšlení, která se jmenuje "Uvidíte to, až tomu uvěříte", protože lidé často říkají(chovají), tomu uvěřim teprve až to uvidím. Ovšem nemít pochybnosti  o nějakých cílech je dost nadlidský výkon, alespoň třeba pro mě. A vesmírné síly se ošálit nedají.
Například lidé psychicky nemocní, kteří jsou přesvědčení, že jsou Napoleon, že umí cestovat v čase, že mají tři nohy.., a opravdu tomu vzhledem ke své nemoci věří bez pochybností, toho cíle také nedojdou..

Ano Sahf,psychycky nemocni toho cile opravdu nedojdou.  Treba priklad toho chozeni po vode,je uz skutecne nadlidsky vykon,ale jine vykony,lehci(snadnejsi) ,ale prece vypadajici neuskutecnitelne,se daji uskutecnit.
Ale je k tomu potreba verit. Zase ale nesmim zapomenout podotknout,ze clovek chamtivy,chtivy ,zlostny a lpici na tom ze veri jen tomu ceho se dotkne,nebo okem spatri, toho take nedocili.
Nejtezsi je vlastne uverit.To je klic k tem ostatnim vecem k tomu nalezicich.Jak uz jsem psala vyse.
Sahf,ted trochu zazertuju:  Tak hrrrr na to! Nemas co ztratit,kdyz to budes zkouset a trenovat.Mas na to jeste cely zivot.

Hirondel, já mám jeden velký sen, na kterém pracuji, výsledky se objevují stylem jasno-oblačno. A právě na tom pozoruji, jak moc mají myšlenky moc:-) Někdy mám pocit, že se ztělesňují přímo pod rukama. At v tom pozitivním nebo negativním smyslu. Já věřím tomu, že to uvidím teprve až tomu uvěřím. Na druhou stranu si řikám, že přece kdybych nevěřila, tak dávno ten svůj sen opustím. Asi to bude v tom, že nevěřím úplně na 100%, ale věřím natolik, abych u toho setrvala. Bohužel univerzum nejspíš nerozlišuje mezi věřit hodně, věřit málo. Buď věříš, nebo ne. A já prostě zatím asi nevěřím.
Víra je rozhodně to nejtěžší, a zároveň i to nejdůležitější.

Znova jsem si přečetla Redfielda Celestinská proroctví, pořád se tam jako leitmotiv objevuje, že až budeme připraveni, tak se někam posuneme, ale neděje se to silou ani nějakým sebevzděláváním, prostě to je o tom, jestli jsem připraveni si nějakého postupu na jiný level VŠIMNOUT....

Sahf: Něco nového..? :) Býváš tu ještě? :)

Tak k síle myšlenek... určitě doporučuju podívat se na film The Secret (2006) o síle myšlenek a pozitivním myšlení vůbec. Na netu by to mohlo jít sehnat, české titulky jsou taky k sehnání. Mě vám to tak přesvědčilo, že se mi do dvou dní vrátila odpověď na afirmaci, kterou jsem si vytvořila... sama jsem to nečekala tak rychle :godlike:... Má to spíše dokumentární charakter, mihne se tam i Neale Donald Walsch (Hovory s Bohem)...

Regina napsal(a):

.... až budeme připraveni, tak se někam posuneme, ale neděje se to silou ani nějakým sebevzděláváním, prostě to je o tom, jestli jsem připraveni si nějakého postupu na jiný level VŠIMNOUT..

No Regi, co všimnout...to by si leckdy i jeden všim, že...........ale je nám to prd platný, když nemáme splníno :/:(

Andromedo, už jsem to tu někde psala, tak sorry, že se opakuju; já si tuhle sílu uvědomila jednoho krásného jarního letošního dne, na soutoku Labe a Cidliny. Je tam hospoda, jak z Rozmarnýho léta, za ní za lesíkem golfové hřiště a mimoto rybářský ráj.
No a my seděli na druhém břehu, čili s dostatečným, ale ne příliš velkým odstupem -a tam jsem si to uvědomila, tu téměř hmatatelnou spokojenost, která se nad tím místem vznášela :) ........blízký prales se v tom oparu vyloženě koupal, bylo prakticky VIDĚT, jak to dělá dobře i přírodě :):):)

Přeji všem hezký den :-) Nebyla jsem tu dlouhou dobu a mám odvážné tvrzení : už vím jak to teda je.. alespoň pro mě :-))

Tak povídej :)

Tak to mě zajímá...! :)

lupina montana napsal(a):

Andromedo, už jsem to tu někde psala, tak sorry, že se opakuju; já si tuhle sílu uvědomila jednoho krásného jarního letošního dne, na soutoku Labe a Cidliny.

Jů tam jsme v sobotu byli (na soutoku), tam je tak krásně, zrovna začali opékat beránka, ale my jsme zrovna jeli na šípkovou omáčku do Kerska a když jsme se vraceli, tak už byl beránek snězen .... ale nikdy jsem Lupíku, netušila, že je Polabí tak nádherné (vždycky jsem je považovala za nudnou rovinku). Teď se tam budem asi vracet častěji :jojo:

Sahf, tak jsme napjaté, tak povídej, nenech se nutit ;)

Včera jsem vyrazila s kamarádem na pivo, něměli jsme vybranou hospodu a já měla představu, že bych chtěla někam na zahrádku. Byli jsme v části Prahy, kde jsme to ani jeden neznali. A tak posílám "někam" myšlenku o hospůdce se zahrádkou. Za chvíli nás u přechodu zastaví chlapík a jestli prý něco hledáme?  (To se mi v Praze fakt ještě nikdy nestalo.) Jeho oblíbená hospůdka se zahrádkou byla kousek před námi.  :supr:

Ahoj Gia,
to je hezky a preju Ti mit takovych zazitku vic.

:lol::lol::lol:
Tak to ma byť.... :lol:
A bylo ti, ve chvíli, kdys na tu hospůdku myslela, tak hezky, vyrovnaně a volno, žejo? Jak je člověku takhle, tak se mu totiž krááásně vmyšluje!

Míšo...ale ne že mě tady přehlídneš, jak polabský lány!
Nádherné - nevím, ale pěkný kouty tu jsou. Máme tu pískáče, upíry, léčebné procedůry na každým rohu a strašidelný les se též najde. To je Polabí...kraj slavíků a skládek :) (pardon za to OT)

lupina montana napsal(a):

Míšo...ale ne že mě tady přehlídneš, jak polabský lány!
Nádherné - nevím, ale pěkný kouty tu jsou. Máme tu pískáče, upíry, léčebné procedůry na každým rohu a strašidelný les se též najde. To je Polabí...kraj slavíků a skládek :) (pardon za to OT)

Máte krásnou cyklostezku kolem Labe. Projeli jsme ji od soutoku až po Kersko a zpět. Fascinovalo mě všechno od stulíků na Labi (když jsem viděla zelenou Cidlinu vytékající z Žehuňského rybníku, měla jsem představu Ankhu a ejhle, vcelku čistá voda), písečný přesyp, jezero u Sadské, Kersko (to je něco nepředstavitelného, pokud nebudu mít kamenný domek někde u moře v Irsku, tak by mi stačila dřevěná chajda v Kersku. Nad šípkovou jsem pochopila Hrabalovo uchvácení :)...) A soutok ... taková pohodová atmosféra. My měli oba po celý den takovou povznesenou až euforickou náladu. Všechno bylo úžasný - a přitom jsme v podstatě "kopečkáři" ... přehodnotili jsme předsudek, že polabská rovinka musí být nuda :).

:offtopic:
Míšo, Kersko mám už pár let přímo před nosem a pořád nejsem nějak s to objevit v něm tu atmosféru "Hrabalova Kerska" - i dle mínění starousedlíků už je ta poetičnost tatam. Nejlepší je to ještě tak v mlžném oparu podzimních vlhkých dnů... Vůbec i po tolika letech nejsem schopná přijít na chuť té polabské placce...
Pocházím z Českého Švýcarska s jeho neopakovatelným genius loci a tady mi chybí to nedefinovatelné cosi, co člověka drapne, připoutá a nepustí...

No vidíš, Doubravko, a já pocházím z Brna, bydlím uprostřed lesnatých kopečků za Brnem ... a to "nedefinovatelné cosi" mě draplo nejen v Kersku, ale po celé té trase, kterou jsme jeli. Jak jsem tam jela spíš s mírným odporem, tak jsem byla nadšená a můj muž taky.

Přijeď na kafíčko, Doubravko (a ty Míšo taky! Až budeš zas v Polabí)
Já mám Kersko pod nosem rovněž..... :)
Pocházím z pražské Ořechovky, která má sakra silný genius loci, takže mi trvalo čtvrt století, než jsem objevila polabské nedefinovatelné drapající cosi :rodna::co::)
Jenže Míša je tak šíííkovná........ :pussa:

Jé, Lupi, neříkej mi, že jsme sousedky :D
Když vykouknu z okna, koukáme si s Kerským lesem přímo do očí... a s hafanama tam pobíháme každý den...
No, nepopírám, že člověk může najít zalíbení i v tomto kraji, ale mě prostě koluje v žilách ta nespoutanost a tajemnost hustých lesů a kopečků rozřezaných vlhkýma údolíčkama plných divokých potoků a skal a mechu a uf, už bych tam jela... Nevím, tady je to takové příliš "mírné", samozřejmě, že kdekoli v přírodě sosám tu sílu, ale tady mě to - bohužel - nebere tak za srdce... Ať už jedu kamkoliv, jakmile se začne krajina zvedat a vyrůstají větší a větší kopce s hustším a hustším porostem, zalévá mě takové teploučko... :)

No já si sice koukám do očí akorát tak s nějakým tím šírým lánem,ale na prochajdu do kerského polesí jezdíváme docela běžně - je to cca 1/4 hoďku autem. Tak půjdem někdy spolu proběhat pesany, ne? :)

lupina montana napsal(a):

No já si sice koukám do očí akorát tak s nějakým tím šírým lánem,ale na prochajdu do kerského polesí jezdíváme docela běžně - je to cca 1/4 hoďku autem. Tak půjdem někdy spolu proběhat pesany, ne? :)

No, to by bylo určitě fajn. Až se "k nám" zase budete chystat, tak se s patřičným předstihem ozvi a můžeme vyrazit s celou smečkou :)

Ozvu! :):)

Doubravko a není to tím, že pro tebe se ta rovinka stala něčím samozřejmým, co máš denně na očích ... tak jako já mám denně na očích zalesněné kopečky? Ale na to je dobré vypadnout na čas někam pryč ... :)