Dita.L — 21. 5. 2007 9:09

Tak jsem zluftila mladymu zadek cestou do skoly, paaac me totalne nas***l. jelikoz to bylo vlastne skoro pred skolou a tim padem celou vec pozorovalo i plno svedku, okamzite se zacali ozyvat hlasy jako "chudak tyrane dite..... melo by se to hlasit socialce atp. Na druhou stranu, tipicky problem je v tom, ze kdyz dite v danych situacich nezluftite, ti sami "kritikove" vykrikuji, jake-ze je to dite zmetek a nevychovany spratek a co z nej jednou bude, kdyz na nej mama nestaci....
tak me zajima, co si vy myslite o rodicich, kteri nejdou pro par pohlavku daleko ani na verejnosti a jestli i vy serezete sve vlastni potomky na ulici s tim, ze pripadni svedkove si muzou..... :fuck:

:styrka::vissla:

simply.net — 21. 5. 2007 9:40

Dito, já jsem dítě třeba zmydlila na sjezdovce, když nedodržovalo bezpečnostní pokyny, a všichni němci na mě hleděli jak na kriminálníka. Je mi to putna. U tebe ( žiješ v zahr, že jo) bych se bála že nějaký idiot na tebe tu socku zavolá.

Ela.. — 21. 5. 2007 9:46

Dito, asi tě nepotěším, ale nejsem zastáncem fyzických trestů. Ještě tak jedno plácnutí přez zadek, když je  dítě vzdorovité, ale "zluftění zadku" neuznávám. Nemám pocit, že fyzické násilí něco řeší. U nás funguje "zvýšení" či naopak "snížení" hlasu. Když na děti zařvu, ví, že jde do tuhého a když už syčím mezi zuby, je jim jasné, že totálně ustřelily. Když byly menší a bylo období vzdoru (vztekání, tvrdé prosazování svého aspol), párkrát padla 1 rána na zadek (ale né "zluftění", jedna opravdu bohatě stačila).
Promiň, ale osobně si myslím, že mlácení dětí patří do dob dávno minulých. Neříkám, že správná facka ve správnou chvíli nedělá divy, ale opět - jedna facka, nikoliv hejno ! A už vůbec ne před kamarády, spolužáky (takže ani ne před školou).. , to je příliš velké pokoření a ponížení.
Nemusíš souhlasit, ale tohle je prostě můj názor.

Damila — 21. 5. 2007 10:06

Ela.. napsal(a):

Dito, asi tě nepotěším, ale nejsem zastáncem fyzických trestů. Ještě tak jedno plácnutí přez zadek, když je  dítě vzdorovité, ale "zluftění zadku" neuznávám. Nemám pocit, že fyzické násilí něco řeší. U nás funguje "zvýšení" či naopak "snížení" hlasu. Když na děti zařvu, ví, že jde do tuhého a když už syčím mezi zuby, je jim jasné, že totálně ustřelily. Když byly menší a bylo období vzdoru (vztekání, tvrdé prosazování svého aspol), párkrát padla 1 rána na zadek (ale né "zluftění", jedna opravdu bohatě stačila).
Promiň, ale osobně si myslím, že mlácení dětí patří do dob dávno minulých. Neříkám, že správná facka ve správnou chvíli nedělá divy, ale opět - jedna facka, nikoliv hejno ! A už vůbec ne před kamarády, spolužáky (takže ani ne před školou).. , to je příliš velké pokoření a ponížení.
Nemusíš souhlasit, ale tohle je prostě můj názor.

Vzásadě souhlasím s Elou.
Teoreticky.
Ale v praxi to vypadá u mě jinak.
Zluftění zadku nená výchovný účinek, ale rodič takto vybíjí svou zlost. je to hnusné, ale dělám to taky. Mmch. si myslím, že na zadek to není až tak hrozné, co se bolesti týče. Ale je pravda, že na veřejnosti, před kamarády to nedělám. Chytnu za paži, PEVNĚ stisknu a syšivým hlasem sdělím, že má okamžitě přestst, nebo je zmydlím! Málokdy to má kýžený okamžitý efekt, jako ta "baňa", ale nechci ztrapňovat dítě před vrstevníky, zvláště když tam ani tak nemá moc stabilní postavení.

ita — 21. 5. 2007 10:25

Opravdu je to jen vybití zlosti a nemá žádný výchovný účinek. Taky jsem kdysi honila dceru, abych ji mohla potrestat, zakopla jsem o židli a málem si zlomila nárt. Je to nesmysl, zrovna jako řvaní. Děti si na to zvyknou. Jsem zastáncem toho, že s dětmi se musí hlavně mluvit a o všem, o jejich problémech, i mých. Slepá poslušnost nikam nevede, tvrdá výchova také ne. Snažila jsem se takhle "vychovávat" dceru v pubertě a ona se pak honem vdala za prvního, aby se dostala z domu. Už je dávno rozvedená a jsme kamarádky.

Tetamáma — 21. 5. 2007 10:29

Já mám výchovu děti jako zaměstnaní, tělesné a ponižující tresty jsou samozřejmě zakázané. A já sama si myslím, že opravdu nic neřeší. Na druhou stranu, musí děti poznat, že to co udělaly špatného tě mrzí. Nesmí mít pocit, že je ti to jedno. A tak vysvětluju a vysvětluju..... Je to běh na dlouhou trať. :rodna: Ale když se pak ke mě někde hlásí dítě, které potkám na ulici a měla jsem ho v péči, tak to moc potěší.

U svých dětí jsem to měla tak, že když se přiznaly k prohřešku, byl trest mírný, když se to "vstřebalo", svěřovaly se mi se vším a to trvá. Někdy to bylo sice hodně těžké, "rozchodit" to, s čím se mi v pubertě svěřovaly, a dneska jsou velké a stále ten náš vztah trvá. Fyzický trest - plácnutí přes ruku, pohlavek - má význam tak do tří let, pak už si myslím, že ne. :godlike:

Hannah — 21. 5. 2007 11:30

Já jsem své děti nebila.Starší dcera byla zpacifikována jen zvýšeným hlasem,mladší jsem v krajní situaci chytla za rameno nebo jinak znehybněla ( zdrhla by) a přeargumentovala.Mladší dceři manžel dvakrát vyloženě symbolicky naplácal - do dnes je to největší ponížení jejího života a nezapomene mu to do smrti smrťoucí.Naštěstí si oba delikty pamatuje i starší dcera a mladší před nedávnem uznala ,že ona jako rodič by ve stejné situaci dítě "zabila".
Myslím ,že trestat se má s klidnou hlavou.I to plácnutí je krajní mez.Rodič musí mít v záloze alternativní tresty a dbát na jejich dodržení. Zákaz televize nebo jiné zábavy je někdy mnohem bolestivější než výprask.
Bití podle mého není o dětském zlobení ale o psychickém stavu rodiče.Prostě už neví jak dál.Sáhne ke krajnosti.

ad.astra — 21. 5. 2007 12:28

No když byly děti menší, tak pokud je chytla vzteklina, to plácnutí mělo ten efekt, že najednou zbystřily, co že se to děje :-) Vyloženě zfofrování zadku, až vás bolí ruka - sice to bolí obě strany, ale pokud nepodáte patřičné slovní vysvětlení, je to nanic.
Moc se mi osvědčilo zpacifikování - nemožnost jejich úniku a syčivý hlas - cedění mezi zuby s úsměvem, že si to doma vysvětlíme dokáže pochopit větší dítě - malé rozhodně ne. Navíc na veřejnosti se ztrapníme nejen samy, ale i to dítě.
Jen jednou jsem se neovládla, dodnes se tomu s dcerou smějeme (je ji 22 let), to když na autobusovém nádraží sbírala zašlápnuté vajgly a dělala, že kouří - naháněla jsem ji po parku a stejně nedohnala:lol:

Dita.L — 21. 5. 2007 12:52

Holky, ja taky nejsem zastancem mlaceni deti ale myslim, ze nekdy je to vic nez nutne. reknete mi treba, jak se tvarite na dite, ktere se vali po zemi, kope kolem sebe a jeci a maminka kolem pobiha se slovy "Petricku vstan, to neni hezke, co tu vyvadis"? Zarucene si asi kazdy pomysli - ten zmetek by potreboval poradne na zadek. nebo ne??? uprimne, kdyz vidite takovou maminku, ocenite ze toho zmetka nesereze a necha ho jecet?

1Marie — 21. 5. 2007 13:01

A co když ho Dito v takové chvíli seřeže? Jakoby zázrakem přestane ječet a začne se chovat vzorně? Tak to jsem nikdy nezažila.

Ela.. — 21. 5. 2007 13:27

To že máma seřeže malé vztekající se dítě, nepomůže. Mně to párkrát udělal syn a pomohlo popadnout ho do náruče, pevně sevřít, chvíli jsme spolu "zápasili", kopal kolem sebe a kroutil se jak žížala, pak se ale sám přivinul a za chvíli bylo po scéně.
Nevím, jestli je to správný postup, ale u nás fungoval. ;)

SLUNÍČKO — 21. 5. 2007 14:05

ELO, JE TO SPRÁVNÝ POSTUP, RADILA MI HO I PSYCHOLOŽKA....
JSOU TO AFEKTIVNÍ ZÁCHVATY A DOST TĚŽKO SE S TÍM DÁ CO DĚLAT....
DCERA TOHLE PROVOZOVALA JEŠTĚ V SEDMI LETECH....ALE KDYŽ BYLA MENŠÍ...TAK KOLEM TĚCH TŘÍ A UDĚLALA MI TO V OBCHODĚ, TAK JSEM ZAPLATILA, ŘEKLA PANÍ PRODAVAČCE AŤ SE NEDIVÍ A NEVŠÍMÁ SI JÍ, ŽE ODEJDU ZA DVEŘE....MĚLY JSTE VIDĚT, JAK RYCHLE BYLO TICHO A MOJE MALÁ VZTEKLINKA U MĚ.
KDYŽ BYLA VĚTŠÍ, ŘEŠILA JSEM TO VÝSTRAHOU:CHCEŠ ABYCH ZASE ODEŠLA PŘED OBCHOD....DĚLÁŠ SI OSTUDU A VŠICHNI SE TI BUDOU SMÁT....TO TAKY ZABÍRALO...
ALE JE PRAVDA, ŽE KDYŽ JE DÍTĚ V TOM NEJVĚTŠÍM AMOKU (MYSLÍM SI, ŽE V TÉ CHVÍLI STEJNĚ NESLYŠÍ A NEVNÍMÁ VAŠE DOMLUVÁNÍ), KDY ŘVE A KOPE JE DOBRÝ HO CHYTIT TAK PEVNĚ JAK MŮŽETE...NEDOKAZUJETE MU TÍM SVOJI SÍLU, ALE TO, ŽE HO MÁTE RÁDY TAKOVÉ JAKÉ JE I S JEHO VZTEKÁNÍM...ONO TO ČASEM POCHOPÍ....

PavlaH — 21. 5. 2007 14:31

Dito, já musím dodat, že když moje malá holčička dostane svůj vztekací hysteriský záchvat, raděj odcházím , protože bych ji v tu chvíli asi ubila. Vydýchám se za dveřma nebo za rohem...nejdřív zkouším zvládnou sebe a naštěstí, když je ruka rychlejší než mozek to skončí u jedné výstražné na zadek. Vždycky se bojím, že se mi poblije, ale co už, potřebuju ji živou. A představ si nikdy to netrvá dlouho a už mě hledá. Vztekat se jen tak sama pro sebe ji nebaví.

zuzanka — 2. 6. 2007 13:53

Jsem absolutní odpůrce fyzických trestů, ale protože jsem sama byla touhle debilní metodou vychovávána, tak mi to někdy ujede a ruka vyletí. Stydím se za to :(. Nikdy bych to ale neudělala na veřejnosti, to je příliš ponižující!  ALE AŽ JEDNOU TI MALÍ BUDOU VELCÍ A NEBUDE SE JIM LÍBIT, JAK SE CHOVÁME, MOŽNÁ NÁS TAKY PŘEHNOU PŘES KOLENO A ZŘEŽOU A JÁ SE JIM NEBUDU DIVIT! :lol:

mashanka — 3. 6. 2007 13:27

Dita.L napsal(a):

Tak jsem zluftila mladymu zadek cestou do skoly, paaac me totalne nas***l. jelikoz to bylo vlastne skoro pred skolou a tim padem celou vec pozorovalo i plno svedku, okamzite se zacali ozyvat hlasy jako "chudak tyrane dite..... melo by se to hlasit socialce atp. Na druhou stranu, tipicky problem je v tom, ze kdyz dite v danych situacich nezluftite, ti sami "kritikove" vykrikuji, jake-ze je to dite zmetek a nevychovany spratek a co z nej jednou bude, kdyz na nej mama nestaci....
tak me zajima, co si vy myslite o rodicich, kteri nejdou pro par pohlavku daleko ani na verejnosti a jestli i vy serezete sve vlastni potomky na ulici s tim, ze pripadni svedkove si muzou..... :fuck:

:styrka::vissla:

Já jsem si nikdy do výchovy nenechala nikoho kecat. Syn občas nějakou chytil a ve zdraví se dožil plnoletosti. Není z něj ani neurotik, ani dyslektik, ani nemá deprese - je v pohodě a mám z něj radost

mashanka — 3. 6. 2007 13:29

Ela.. napsal(a):

Dito, asi tě nepotěším, ale nejsem zastáncem fyzických trestů. Ještě tak jedno plácnutí přez zadek, když je  dítě vzdorovité, ale "zluftění zadku" neuznávám. Nemám pocit, že fyzické násilí něco řeší. U nás funguje "zvýšení" či naopak "snížení" hlasu. Když na děti zařvu, ví, že jde do tuhého a když už syčím mezi zuby, je jim jasné, že totálně ustřelily. Když byly menší a bylo období vzdoru (vztekání, tvrdé prosazování svého aspol), párkrát padla 1 rána na zadek (ale né "zluftění", jedna opravdu bohatě stačila).
Promiň, ale osobně si myslím, že mlácení dětí patří do dob dávno minulých. Neříkám, že správná facka ve správnou chvíli nedělá divy, ale opět - jedna facka, nikoliv hejno ! A už vůbec ne před kamarády, spolužáky (takže ani ne před školou).. , to je příliš velké pokoření a ponížení.
Nemusíš souhlasit, ale tohle je prostě můj názor.

Jo, patří do dob dávno minulých - taky si všimni, jak se v dobách minulých děti chovaly k dospělým a jak se chovají teď - dnešní spratkové klidně pošlou do pr... i prezidenta a ještě je někdo polituje, že byly zrovna ve špatném rozpoložení

slíva modrá — 4. 6. 2007 9:34

zuzanka napsal(a):

Jsem absolutní odpůrce fyzických trestů, ale protože jsem sama byla touhle debilní metodou vychovávána, tak mi to někdy ujede a ruka vyletí. Stydím se za to :(. Nikdy bych to ale neudělala na veřejnosti, to je příliš ponižující!  ALE AŽ JEDNOU TI MALÍ BUDOU VELCÍ A NEBUDE SE JIM LÍBIT, JAK SE CHOVÁME, MOŽNÁ NÁS TAKY PŘEHNOU PŘES KOLENO A ZŘEŽOU A JÁ SE JIM NEBUDU DIVIT! :lol:

Přesně tak!Protože ten kdo byl bit tak bije....

anka — 4. 6. 2007 11:21

Je rozdíl v tom jestli člověk seřeže dítě nebo mu občas jednu naloží.Někdy je to rychlejší a účinnější metoda jak hodinový křik nebo dvouhodinová promluva do duše.
Nebudu tvrdit že mé drahé děti občas nějakou nechytly,byla by to lež.Vždy zůstalo u výchovné,a vždy bylo rychle vyřešeno.Stejně jako dítě mashanky zůstaly děti nedotčené a psychicky nepoznamenané.
On nebude problém ani tak v tom jestli dítěti naložit nebo jít jeho nezvladetelné kousky vydýchat za roh,jako v tom že děti dnes neznají respekt a neuznávají autority,
V tom se shodnem s mashankou,jakýkoliv dospělý,nejen rodiče,je pro ně často jen vzduch.
Nedávno jsem byla svědkem krásné scény v autobusu. Zhruba osmileté dítě dítě sedělo vedle maminky .Nad ním vlála zavěšená na tyči stará paní a nedržet v jedné ruce berle o které se opírala asi by jízdu nezvládla.
Chlapeček se usmíval na všechny strany ,posléze strčil do maminky a povídá jí.Podívej na tu starou babu jak tady visí . A maminka se jen usmála a otčila chlapečkovi hlavičku k okýnku.
Není to tak vzácný příklad výchovy :(

Paila — 4. 6. 2007 12:35

1Marie napsal(a):

A co když ho Dito v takové chvíli seřeže? Jakoby zázrakem přestane ječet a začne se chovat vzorně? Tak to jsem nikdy nezažila.

no, a já to zažila tedy viděla nejmiň 100x , že děcko přestalo. Nejsem zastáncem tělesných trestů, ale jsou situace, kdy to jinak opravdu nejde.

Ovšem dítě by mělo vědět předem proč dostalo na zadek případně facku. Mydlení hlava nehlava nic nevyřeší, ale jedna facka + vysvětlení za co to bylo. Pomůže mnohem lépe než 1000 psychologů dohromady.

lueta — 4. 6. 2007 13:02

Dita.L napsal(a):

Holky, ja taky nejsem zastancem mlaceni deti ale myslim, ze nekdy je to vic nez nutne. reknete mi treba, jak se tvarite na dite, ktere se vali po zemi, kope kolem sebe a jeci a maminka kolem pobiha se slovy "Petricku vstan, to neni hezke, co tu vyvadis"? Zarucene si asi kazdy pomysli - ten zmetek by potreboval poradne na zadek. nebo ne??? uprimne, kdyz vidite takovou maminku, ocenite ze toho zmetka nesereze a necha ho jecet?

Ano, takovou maminku, která zachová chladnou hlavu  velmi oceňuji!!!  Myslím to naprosto bez ironie, protože všechno ostatní je jen selhání rodičů. Já osobně jsem v takové chvíli odešla a dítě upozornila, že čekám v autě. Nikdy jsem nečekala víc než dvě minuty. A jestli si někdo v tom obchodě myslel něco jiného? To je mi srdečně jedno. To dítě bylo totiž MOJE!!!!!!

lueta — 4. 6. 2007 13:03

Ela.. napsal(a):

To že máma seřeže malé vztekající se dítě, nepomůže. Mně to párkrát udělal syn a pomohlo popadnout ho do náruče, pevně sevřít, chvíli jsme spolu "zápasili", kopal kolem sebe a kroutil se jak žížala, pak se ale sám přivinul a za chvíli bylo po scéně.
Nevím, jestli je to správný postup, ale u nás fungoval. ;)

Gratuluju!! To je přesně ono!  Vždyť to vztekání je vlastně takové volání o pomoc.

Paila — 4. 6. 2007 13:44

anka napsal(a):

Je rozdíl v tom jestli člověk seřeže dítě nebo mu občas jednu naloží.Někdy je to rychlejší a účinnější metoda jak hodinový křik nebo dvouhodinová promluva do duše.
Nebudu tvrdit že mé drahé děti občas nějakou nechytly,byla by to lež.Vždy zůstalo u výchovné,a vždy bylo rychle vyřešeno.Stejně jako dítě mashanky zůstaly děti nedotčené a psychicky nepoznamenané.
On nebude problém ani tak v tom jestli dítěti naložit nebo jít jeho nezvladetelné kousky vydýchat za roh,jako v tom že děti dnes neznají respekt a neuznávají autority,
V tom se shodnem s mashankou,jakýkoliv dospělý,nejen rodiče,je pro ně často jen vzduch.
Nedávno jsem byla svědkem krásné scény v autobusu. Zhruba osmileté dítě dítě sedělo vedle maminky .Nad ním vlála zavěšená na tyči stará paní a nedržet v jedné ruce berle o které se opírala asi by jízdu nezvládla.
Chlapeček se usmíval na všechny strany ,posléze strčil do maminky a povídá jí.Podívej na tu starou babu jak tady visí . A maminka se jen usmála a otčila chlapečkovi hlavičku k okýnku.
Není to tak vzácný příklad výchovy :(

Souhlasím s tebou.

Taky mám tři podobné zážitky.
1.  Jela jsem v tramvaji a stála jsem vpředu před sedadly pro invalidy, na nichž seděli puberťáci. Na další zastávce přistoupila žena ve vysokém stupni těhotenství a malým dítětem + taškou v ruce a taky jedna +- 80tiletá paní. 
Ti puberťáci nejen ,že je nepustili si sednout ani na slušné požádání, ale navíc si z nich utahovali. Jedna prý je nad hrobem a druhá tlustá jak bečka.  Ony to slyšely, ale jen si povzdechly. 
Za to mě rupli nervy a chytila jsem oba ty fracky a vyhodila je ze sedadla pro invality, takže si obě mohly sednout. A půl tramvaje s prominutím " čumělo jako by spadli z višně". Ti kluci jen zasyčeli něco ve smyslu, ty krávo, ty č...y nemají invalidní průkazku tak co chceš.  Ano, ani těhotná ani ta stará neměly průkazku pro invality, ale když já jsem byla dítě, což bylo před 10 lety bylo samozřejmé, že sedím-li v jakékoliv dopravním prostředku je samozřejmostí uvolnit své místo nejen starších, invalidním, ale i těhotným. Mimochodem, v té tramvaji sedělo i dost zdravých dospělých lidí a nikoho to netrklo, že by mohli zvednout svůj zadek a pustit alespoň jednu z nich.

2 zážitek.  seděla jsem na normálním sedadle pro zdravé v přeplněném meziměstkém autobuse, když se mi najednou agresivně začala ohánět starší ženská s průkazkou ZTP před očima a prý ať ji okamžitě pustím si sednout, že jsem mladá a zdravá a že ta dnešní mládež je hrozná, atd.
Upřimně, tahle agresivní uječená ženská mě naštvala, tak jsem ji řekla, že:
1. nesedim na sedadle pro invality, tak ať laskavě požádá lidí tam, protože jsou očividně zdraví.
2. pokud by mě požádála slušně, pustila bych jí i bez průkazky, ale takto ji nepustim.

Tahle paní pokračovala nadáváním na dnešní mláděž a vyhodila ty lidi ze sedadla pro invality.


3. zážitek.  opět jsem byla v dopravním prostředku, opět žádné volné místo. přistoupila mladá holka se zlomenou rukou. už v první zatáčce začala zelenat, očividně jí nebylo dobre a málem sebou sekla o zem. A kdo jí pomohl???? Vrstevníci ji uvolnili cestu, aby sebou šlehla krásně na tvrdé ale naštestí  jedna stará paní ji zachytila za ruku a nějaký invalidní starší pán rychle nastrčil hůl, o kterou se zachytila, pak ji ten pán, přestože byl sám o holi pustil si sednout a sám zapasil s tím, aby se udržel.

Drsné, co?

v těchto případech by bylo vhodné opravdu ty vychovné facky využit. Ale neměli bychom si stěžovat, společnost máme přesně takovou jakou si ji vychováme a jak napsal někdo přede mnou. Názor ostatních ji nezajímá, protože je to její dítě a její zodpovědnost

briza3 — 4. 6. 2007 14:41

Souhlasím s tím, že to někdy bez naplácání na zadek nejde.

Tiina — 4. 6. 2007 15:02

Mám pocit, že dneska se dělá obrovská aféra i z obyčejné výchovné facky, taky jsem jich jako dítě pár dostala a nemyslím si, že by to na mě zanechalo nějaké stopy. Ostatně i naši většinou šli cestou výchovných rozhovorů a promluv do duše a já tam pokaždé seděla, tvářila se zkroušeně a v duchu si říkala, že by mi mohli třeba radši jednu vrazit a měla bych to za sebou :-).

Samozřejmě je rozdíl mezi jednou fackou a řezáním dítěte denně jako žito za každou blbost.

Eri — 4. 6. 2007 20:04

Pailo, napsalas to bezvadně. Naprostý souhlas.

Blanche — 6. 6. 2007 14:48

Já bych fyzické tresty nezatracovala. Myslím tím ale takovou tu výchovnou facku nebo plácnutí přes zadek. Dítě dostane facku, moc dobře ví za co a je to. Ale já jsem byla vychovávaná jinak. Nevím jestli to bylo dobře nebo ne, ale myslím si, že jsem slušně vychovaná. Moje mamka má jinou taktiku, vždy když jsem něco provedla, vždy se to snažila se mnou probrat a povídat si o tom. A to bylo pro mě utrpení, byla bych raději, kdyby mi vrazila facku a bylo to. Já věděla, že jsem udělala něco špatného a ještě se v tom babrat bylo utrpení. Postupem času jsem jí říkala, že bych někdy raději tu facku než to "psychické týrání". Taťka ten byl zase kliďas a když už to vytočilo i jeho, tak jen zakřičel nebo zvýšil hlas a to taky platilo, ale do teďka mám strach z lidí co křičí nebo nemám ráda když na mě nikdo křičí. Vždycky se bloknu a nejsem schopná slovo. Nevím jestli to je nějaký následek z dětství, ale jsem na to dost citlivá. Kdybych třeba v dětství dostávala facky, tak bych se teď třeba bála lidí, aby mě neuhodili.

x52658 — 12. 6. 2007 16:33

Taky nemám ráda fyzické tresty,ale jde o to,co pod tím trestem vidím.Pod tímhle pojmem mám dennodenní řezání,klečení a nevím co ještě.
Ale občas nějaké plácnutí?Jasně někdy to je o tom,že nedokážu ovládnout svůj vztek,ale když tomu dítěti to říkám pětkrát?!?!To ji pak chytí ani neví jak.Ale je fakt,že to u nás bylo o občasném plácnutí přes zadek nebo ruku,které postupem času přestává.Od nějakých pěti let věku mám taky pocit,že se to většinou mine účinkem.Tak proč se budu rozčilovat honěním ho po bytě,že?
Takže máme za sebou pár malých výprasků na zadek,pár plácnutí přes zadek nebo ruku a minimálně dvě seřezání na sjezdovce....Děti jsou v celku,uměj lyžovat a pár věcí si hooodně rychle zapamatovali... :supr:

Isobell — 12. 6. 2007 23:07

Nečetla jsem všechno, ale jak se díváte na tuto situaci:
Otec s matkou rozvedeni cca 9 let, jejich 12-ti letý syn v péči matky, oba zhruba 7 let žijí s novými partnery.
Asi před měsícem přišel syn s tím, že ho přítel matky "seřezal", podle jeho slov víc než dost (za špatné známky ve škole).Otec příteli volal a důrazně ho žádal, že si nepřeje aby jeho syna fyzicky trestal.Na to on (přítel) otci sdělil, ať "drží hubu a krok", protože on má mnohem větší právo! chlapce trestat.

x52658 — 13. 6. 2007 6:17

Tak tohle já zcela odsuzuju."Svoje" děti si budu "mlátit" výhradně sama!!!To si myslím,že přítel nebo přítelkyně by se takhle razantně neměli plést do výchovy,měl by to zasta vlastní rodič.Maximálně,třeba v pubertě,když onen výrostek držkuje na svou matku,tak že přítel ho usměrní zvýšeným hlasem,ať se ke mě jao matce chová slušně.Ale uhodit,to se mi nezdá....

PavlaH — 13. 6. 2007 7:57

Trestat za špatné známky je hovadina. Každý se rodíme s jinou inteligencí a argument přítele o čemsi vypovídá. Neexistuje větší právo. Jo kdyby chlapeček měl ve škole výchovný průšvih, tak to snad pochopím, ale takhle?

Eva36 — 13. 6. 2007 13:50

Isobell: Tak za špatné známky výprask - to svědčí o nevelké inteligenci trestajícího. Jednak bitím se dítě pravděpodobně daný předmět nenaučí, jednak se tím naučí známky zapírat, případně chodit za školu. Pokud bude labilnější, tak si může kvůli takovým trestům a svému pocitu selhání i sáhnout na život. (Já osobně být otcem dítěte, tak otčíma za tohle spráskám, že si nesedne...nebo lépe - nechám spráskat a pak zažádám o svěření syna do mé péče...) Nechápu, že matka dítěte něco takového strpěla.

Tiina — 13. 6. 2007 14:08

Isobell tak na takovou situaci, bych být otcem, zřejmě zareagovala inzultací toho přítele. Ten se nemá do výchovy vůbec co motat, je to pro dítě cizí chlap. Nemluvě o efektivitě takového řezání za známky. A kdyby se to mělo opakovat, chtěla bych kluka do péče.
Jak na to vůbec reagovala matka ?

Isobell — 13. 6. 2007 14:59

Matka přítele POŽÁDALA aby mu nandal, poté co ho zmydlila sama (zřejmě se jí zdálo, že je to málo :usch: ).
Otci po telefonu sdělila, že dělá jenom problémy a neustále se jim plete do "výchovy".
Syn tu žákovskou zapíral skoro tři týdny a tak se mu tam ty špatné známky nahromadily.....
Otec uvažuje o tom zažádat o svěření do své péče, ale obává se, že neuspěje, matka má na sociálce známé.
Taky přemýšlí nakolik by bylo pro syna toto odtržení od matky, od kamarádů atd. prospěšné.....Takový začarovaný kruh.

Eva36 — 14. 6. 2007 11:05

Isobell: Požádala? Matka? ... rozum mi zůstává stát ... no, záleží hodně na tom, jaké vztahy mají otec a syn. Pokud dobré, tak ani známí na sociálce matce nepomůžou při oblbování soudu. Tak velké dítě už umí samo říct, s kým chce být. Záleží opravdu na tom dítěti. Bohužel si myslím, že je jen málo otců, kteří jsou ochotni si vzít dítě do péče, když zjistí, že se o ně matka nestará až tak vzorně a třeba ho bije ... ono pohodlí je přeci jen pohodlí .... ale na druhou stranu - Kdo se bojí, s..re v síni, říkával už můj děda. Já být otcem, tak zahájím nějakou akci, tohle přece není normální třískat dítě a ještě chtít po příteli, aby ho třískal taky. ... já vůbec násilí totiž odmítám, neřeší problém, jen zadělává na další ... (ale neboj, nejsem "svatá", i mně už jednou ruka ve vzteku na holku vylítla, je to už asi sedm let, byla to jedna facka a dodnes lituju...).

Kiara — 14. 6. 2007 20:15

Já být otcem toho dítěte, tak bych těžko zkousla fakt, že moje dítě mlátí cizí chlap. Ještě kdyby to byla výchovná facka za drzost, tak se to dá pochopit. Ale to, že kluk dostane kvůli špatným známkám od matky a pak ještě od jejího přítele se mi zdá přitažené za vlasy.
A to, že dítě dostalo za lhaní a zapírání (viz žákovská knížka) a potažmo i za špatný prospěch (viz známky) je podle mě nepřiměřeně tvrdé. Za prvé trestající rodiče obvykle sami nebyli žádní študiósové, takže nechápou, že když má kluk špatné známky, je třeba se s ním učit a ne ho mlátit. A za druhé, to, že kluk ze strachu před trestem žákovskou zapírá, taky o něčem svědčí.
A to, že kluka zmlátí jak matka, tak přítel, docela určitě ke kladným výsledkům ve škole nepovede.
Isobell, to, že matka má známé na sociálce, je jí k ničemu. Jestli bude chtít otec dítě do péče, tak ho taky dostane, protože syn je už dost velký na to, aby se před soudem dovedl vyjádřit, s kým chce žít. Jestli se vejřezy místo výchovy a učení se s dítětem budou opakovat, šla bych na místě otce do soudů. Přece se nelze ohlížet na to, že by syn přišel o kamarády, byl by odtržen od matky a bla-bla-bla, když je matkou a jejím chlapem brutálně bit.

Isobell — 14. 6. 2007 23:00

Myslím, že než spustíme nějakou akci, bude nejlepší promluvit ještě jednou s klukem, jak to vidí on (já už s ním mluvila po tom incidentu a to mi řekl, že by k nám i šel, ale že se bojí, že mamka bude naštvaná).
O té pohodlnosti to fakt není, i když teď máme relativně klídek, naše děti jsou teprve tříapůlleté :D .
Spíš máme obavy o to, že kdyby se to podařilo, tak mu to dá matka náležitě "sežrat", už teď má doma trošku teror ze strany přítele matky (ignoruje ho, nám píše SMS o tom, že jsme "debilové" a že si kluka máme živit sami, když on je pro něj cizí člověk, já že se do toho nemám vůbec "srát", atd.).

Allice — 15. 6. 2007 1:30

Blanche napsal(a):

Já bych fyzické tresty nezatracovala. Myslím tím ale takovou tu výchovnou facku nebo plácnutí přes zadek. Dítě dostane facku, moc dobře ví za co a je to. Ale já jsem byla vychovávaná jinak. Nevím jestli to bylo dobře nebo ne, ale myslím si, že jsem slušně vychovaná. Moje mamka má jinou taktiku, vždy když jsem něco provedla, vždy se to snažila se mnou probrat a povídat si o tom. A to bylo pro mě utrpení, byla bych raději, kdyby mi vrazila facku a bylo to. Já věděla, že jsem udělala něco špatného a ještě se v tom babrat bylo utrpení. Postupem času jsem jí říkala, že bych někdy raději tu facku než to "psychické týrání". Taťka ten byl zase kliďas a když už to vytočilo i jeho, tak jen zakřičel nebo zvýšil hlas a to taky platilo, ale do teďka mám strach z lidí co křičí nebo nemám ráda když na mě nikdo křičí. Vždycky se bloknu a nejsem schopná slovo. Nevím jestli to je nějaký následek z dětství, ale jsem na to dost citlivá. Kdybych třeba v dětství dostávala facky, tak bych se teď třeba bála lidí, aby mě neuhodili.

Nepamatuji si, ze bych vychovnou facku dostala, ani zadnou nakladacku, mama zvysila hlas a divala se dost vyhruzne, takze to stacilo..:) A doted nemam rada, kdyz na me nekdo zvysuje hlas, mam pocit, ze jsem udelala neco spatneho a pritom ne, jen si chce nekdo vybit zlost..

Eva36 — 15. 6. 2007 13:33

Isobell: Jak je vidět, dítě znáš dobře, tak myslím, že budeš umět posoudit, jak moc si třeba vymýšlí a manipuluje vámi. Jestli to, cos tady napsala, je pravda, žádala bych o svěření do mé péče, ať se matka třeba staví na hlavu. Mmch to, jak se matka s otčímem k dítěti chovají, vykazuje znaky násilí - viz http://www.icm.cz/syndrom-can-charakteristika Navíc bych kluka podpořila v tom, že se na mě a na otce kdykoli může spolehnout, vždyť nemá nikoho jiného, kdo by mu mohl pomoct, aby nebyl bit a aby se k němu otčím choval jako k někomu, kdo neexistuje ... (znovu říkám, že doufám, že kluk není prolhaný týpek, který vykládá pravdu zásadně podle svého a s cílem vytřískat z toho co nejvíc pro sebe) ... :( Z tý matky mi je špatně .... chudák kluk ...

Isobell — 23. 1. 2008 22:31

Tak náš příběh má pokračování:
minulý týden mi chlapec volal a brečel mi do telefonu, že by chtěl jít bydlet k nám (to bylo poprvé, co to řekl).Řekla jsem mu, že pokud je stoprocentně o tom přesvědčený, že by se s tím dalo něco udělat, ale ať si to dobře promyslí, že je třeba zrovna na mámu naštvaný (bylo to po nějaké hádce s ní) a že si o tom ještě promluvíme osobně až k nám přijede.
Druhý den jsme mu s manželem volali a on, že na tom stále trvá a že mu máma prolezla telefon, zjistila, že mi volal a nastal výslech proč mi volal a že jí řekl, že mi volal proto, že by chtěl jít bydlet k nám.Na to prý máma začala brečet (to se nedivím), její přítel řekl ať si sbalí věci a táhne a nakonec mu máma řekla, že jestli se odstěhuje, že už ho v životě nechce vidět....Druhý den šla do školy a každému oznamovala, že jí syn sdělil, že chce jít bydlet k tátovi....taky si musí z domova odnést všechny dárky co kdy od nás dostal.....nesmí nám psát přes Skype, nesmí nám volat(pokud je kredit od mámy), nesmí nás  prozvonit z pevné linky, nesmí nám psát e-maily-protože PC i tel. jsou matčina přítele(jak nám DEBILŮM napsal, když jsme je žádali aby s námi mohl komunikovat přes PC)...je toho moc.
Synovo přesvědčení o tom, že chce jít bydlet k nám samozřejmě po té co mu maminka řekla, že jestli se odstěhuje, že už ho v životě nechce vidět je fuč, protože se hrozně bojí, že by to opravdu splnila.
A já pořád přemýšlím co vlastně dělat.....

BLUE — 1. 2. 2008 8:21

NO já si hlavně myslím, že  v případě Dity nejde o žádné bití. Naplácat dítěti na zadek není bití ani sem tam výchovný pohlavek, já jich v životě dostala  a žádnou újmu z toho nemám, naopak se divím, že mě například v pubertě rodiče nebili daleko víc když si tak vzpomenu jak jsem vyváděla :dumbom:
Každopádně nejsem  zastáncem tvrdých tělesných trestů (bití páskem nebo vařečkou)  ale naplácání na zadek nebo pohlavek má často větší účinek než tisíc slov. Někdy to holt prostě äni jinak nejde. Jsme taky jenom lidi a i nám občas ujednou nervy. Navíc malý spratek ví přesně v jakou chvíli "zaútočit"  a jak vás vytočit do běla, takže  kašlete na to co vám říkají kolemjdoucí a  štkající stařeny slibující  zavolat sociálku pošlete do pr...e  ;) ;)

Dita.L — 1. 2. 2008 11:40

Isobell napsal(a):

Tak náš příběh má pokračování:
minulý týden mi chlapec volal a brečel mi do telefonu, že by chtěl jít bydlet k nám (to bylo poprvé, co to řekl).Řekla jsem mu, že pokud je stoprocentně o tom přesvědčený, že by se s tím dalo něco udělat, ale ať si to dobře promyslí, že je třeba zrovna na mámu naštvaný (bylo to po nějaké hádce s ní) a že si o tom ještě promluvíme osobně až k nám přijede.
Druhý den jsme mu s manželem volali a on, že na tom stále trvá a že mu máma prolezla telefon, zjistila, že mi volal a nastal výslech proč mi volal a že jí řekl, že mi volal proto, že by chtěl jít bydlet k nám.Na to prý máma začala brečet (to se nedivím), její přítel řekl ať si sbalí věci a táhne a nakonec mu máma řekla, že jestli se odstěhuje, že už ho v životě nechce vidět....Druhý den šla do školy a každému oznamovala, že jí syn sdělil, že chce jít bydlet k tátovi....taky si musí z domova odnést všechny dárky co kdy od nás dostal.....nesmí nám psát přes Skype, nesmí nám volat(pokud je kredit od mámy), nesmí nás  prozvonit z pevné linky, nesmí nám psát e-maily-protože PC i tel. jsou matčina přítele(jak nám DEBILŮM napsal, když jsme je žádali aby s námi mohl komunikovat přes PC)...je toho moc.
Synovo přesvědčení o tom, že chce jít bydlet k nám samozřejmě po té co mu maminka řekla, že jestli se odstěhuje, že už ho v životě nechce vidět je fuč, protože se hrozně bojí, že by to opravdu splnila.
A já pořád přemýšlím co vlastně dělat.....

.....vysvetlit mu, ze to je bud ze strany matky psychycke vydirani a az zjisti, ze se opravdu odstehoval tak si takovou vetu pro priste rozmysli a nebo to mysli vazne, a o takovou matku neni moc co stat. Kazdopadne, jestlil si mysli, ze u vas chce byt, tak bych mu pomohla se stehovanim. Kdyby me manzel rekl at deti tahnou (nejsou jeho) tak by vyjel ani by nestihl spocitat schody. Divim se, ze matka takova slova ze strany pritele ignoruje......

Dita.L — 1. 2. 2008 11:43

BLUE napsal(a):

NO já si hlavně myslím, že  v případě Dity nejde o žádné bití. Naplácat dítěti na zadek není bití ani sem tam výchovný pohlavek, já jich v životě dostala  a žádnou újmu z toho nemám, naopak se divím, že mě například v pubertě rodiče nebili daleko víc když si tak vzpomenu jak jsem vyváděla :dumbom:
Každopádně nejsem  zastáncem tvrdých tělesných trestů (bití páskem nebo vařečkou)  ale naplácání na zadek nebo pohlavek má často větší účinek než tisíc slov. Někdy to holt prostě äni jinak nejde. Jsme taky jenom lidi a i nám občas ujednou nervy. Navíc malý spratek ví přesně v jakou chvíli "zaútočit"  a jak vás vytočit do běla, takže  kašlete na to co vám říkají kolemjdoucí a  štkající stařeny slibující  zavolat sociálku pošlete do pr...e  ;) ;)

viz... u nas vcera vecer. zahlavec v pravou chvili zmenil zmetka v dite vzorne pisici ukol :vissla: :vissla:  :lol:   :P

Irenka21 — 1. 2. 2008 12:15

Kluci, když byli malí, dostávali zlehka přes zadeček, aby si uvědomili, že dělají něco, co se mi nelíbí, odpadlo tím dost i vztekací období, když byli větší, zpravidla tak jednou za měsíc přesáhli meze a potřebovali se utvrdit, kdo doma velí, to byla vařejka a někdy i zlomená, potom nastoupila puberta a někdy přes ústa vyřešilo víc, než kázání, to když se neřešil problém, ale odmlouvali, občas byl výprask takovou tyčkou, ale to jen v extrémnách situacích, tak dvakrát, nyní od patnácti už to není potředba, domluvíme se na všem, k práci se dokonce někdy nabízejí sami, chlapci potřebují přísnost i něhu, mám pocit, že se mi přísnost vyplatila, když vidím, co dělají jejich vrstevníci a jak jsou drzí na rodiče, myslím si, že ta moje metoda nebyla marná.

ita — 1. 2. 2008 20:45

Znám ještě horší případ. Rozvedená matka tří puberťáků si našla přítele. Ten začal její děti vychovávat, hlavně trestat neustálými příkazy, zákazy, došlo i na pohlavky. Nejstarší dcera, jakmile měla 18, odstěhovala se do podnájmu, druhá bude mít 18, nesmí do kroužku hip hop, zakazuje jí brigády (když chce mít kapesné), jeho chování  má všechny znaky psychického týrání. Děti nesnáší a matce vyhrožuje rozchodem. Ta zřejmě ztratila rozum a nechá své děti týrat svým přítelem.
Nedovedu to pochopit, a nevím, jak dětem pomoct.

Isobell — 3. 2. 2008 21:14

To jsme na tom ito podobně-my se definitivně rozhodli, že půjdeme k soudu žádat o svěření do péče otci.Matka o tom nechce ani slyšet,je fakt, že není alkoholička ani feťačka, chlapec chodí velmi hezky oblékaný, čistý, matka se chodí informovat do školy(pravda, naposledy tam šla aby všem řekla, že se chce syn odstěhovat k tátovi) a v podstatě na ní nemáme nic kromě přání syna být u nás a těžko prokázatelného psychického týrání....Tak snad se to podaří a najde se někdo, kdo bude naslouchat synovi a ne jen jeho matce.

ita — 3. 2. 2008 22:14

Já to nechápu, jak může být matka tak zlá. Možná se mi podaří jim pomoct, první reakce byla hrozná, ale díky tomu mám přímo písemné vyjádření, jak přítel "vychovává" děti.

mashanka — 21. 2. 2008 23:38

Já myslím, že pár dobře mířených někdy udělá lepší službu, než hodinová diskuse

Čekanka — 26. 2. 2008 21:30

šest let jsem svoje dítě neuhodila a za poslední půlrok jsem mu jich nandala..... začal chodit do školy a blbnout, nebudu to rozvádět, ale fakt je ten, že jak jsem s tím začala, tak jsem rychle skončila, páč telesné tresty absolutně k ničemu vevedly.... tedy vlastně jo, že se mladej po příchodu ze školy začal klepat anžto tušíc že zase bude mazec (ale uznejte sami že když v tomto věku sní léky co vidí na stole, počmárá centrofixem nový svetr, zničí jen tak dvě knihy, ztratí tři kusy oblečení a to všechno v jednom dni, tak to aspoň za facku stojí :gloria: )

Shigella — 7. 3. 2008 17:40

No pokud projde paní Stehlíkové stupidní návrh, že tělesné tresty jsou zločinem, bude tato diskuse zbytečná ...

http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/za-p … 47549.html

Dle mého názoru (děti -asi zatím- nemám) je nutno zásadně rozlišit mezi tím, kdy (přiměřený) fyzický trest (např. pár na zadek) je použit v souvisloti s konkrétním "skutečným" prohřeškem a tím, když rozlícený rodič dítě seřeže za to, že ho rozčiluje nebo ruší. Pokud dítě ví a chápe, proč na zadek dostalo, myslím, že to výchovný efekt mít může. A věřím, že v některých případech skutečně má i větší než hodiny vysvětlování, zvlástě u menších dětí (čímž nemíním batolata).
Myslím, že zásadní je, aby dítě vědělo "za co". A také, aby fyzický trest byl trestem "výjimečným", použitým v závažných situacích.

Moji rodiče podobný systém uplaťnovali na mě a mou sestru (babička s úsměvem vzpomíná, jak mamka v těhotenství prohlašovala "nikdy nebudu bít svoje děti" :-) Nepamatuji si mnoho situací, kdy jsem dostala "na pr..." , ale u všech dobře vím, za co to bylo a necítím to jako křivdu. A vždycky to bylo vedeno tak, že fyzicky nám ublíženo moc nebylo, ždáné modřiny a jelita, ten trest byl ve výsledku v té psychologické úrovni. A myslím, že z nás vychovali zdravé, slušné jedince.

Jsou děti, kterým se dá všechno vysvětlit a rodičům takových dětí závidím. Rodiče všech ostatních dětí, kterým občas "ujede ruka", naprosto chápu.

A k tomu článku - myslím si, že zákaz fyzických trestů týrání dětí nezabrání - a navíc týrání dětí je trestné už nyní.

dusička — 10. 3. 2008 15:16

ve všem souhlasím s Shigelou.
Nejhorší je zmlátit dítě při vzteku.Jenomže kdo se má někdy udržet že?

PetaZ — 10. 3. 2008 15:45

Já si myslím, že občas ti naši potomci potřebují výchovně přes zadek, když domluva s dítětem nehne... A na veřejnosti už taky Nela dostala, taky jsem si vyslechla pár blbých poznámek a jelikož jsem cholerik, tak to ve mě chvíli bublá, ale pak si řeknu, ať si ty lidi trhnou nohou.
Znám děti, který jsou vychovaný bez fyzických trestů a tyto děti přerůstají rodičům přes hlavu.. Jinak každé dítě je jiné, takže je možný, že některým stačí zvýšení hlasu, ale to už je na nás rodičích jak máme přistupovat ke svému dítěti :)

sisi21 — 11. 3. 2008 9:08

Já si říkám,škoda rány ,která padne vedle..Když je to potřeba,tak klidně i na veřejnosti..
já dostavala taky přes zadek a žiju..dnešní děti jsou jiný,,hrozně si dovolují..a hlavně nemají k ničemu a nikomu žádnou úctu..

dusička — 11. 3. 2008 15:17

Nicméně jsem proti plácání batolat. CO bude matka dělat, až její dítko bude v pubertě?

PetaZ — 11. 3. 2008 21:01

Dušičko, třeba už ta maminka nebude mít takovou práci, až bude dítě v pubertě :D

dusička — 11. 3. 2008 21:37

Peto -  výchova pubertáka je uplně jiná než batolátka. Jen jsem chtěla napsat, když se máma neudrží když je dítko malé , co bude dělat za pár let. Ale nechci ti brát naději. Uvidíš sama. :jojo:

Evice — 11. 3. 2008 22:03

Já si zas myslím, že s nevychovaným puberťákem neuděláš už vůbec nic. Proutek se má ohýbat, dokud je mladý. Naše babičky určitě nebyly pitomé, když razily tuto teorii. A díky tomu bylo v té době více úcty na světě.

dusička — 11. 3. 2008 22:06

Jasně, že se vychovává od mala. Když něco zakážu, tak nepovolím.Na to sem pes.  Ale proč bych měla mlátit rok a půl starý dítko? To jde snad i jinak docílit toho, aby poslouchalo a ne násilím.

Pinky — 12. 3. 2008 9:09

My s manželem kluky věk 12 a skoro 10 let už hezkej pátek nebijem a nikdy jsme ani "výprasky" nevedli. Snad jen pohlavek nebo plácnutí po zadku :)
U nás asi tak od 5 let stačilo vytáhnout vařečku a najednou se poslouchalo. A to s ní nikdy nedostali :lol: až na jedno plácnutí, aby věděli, že se to myslí vážně.

Nejsem zastáncem mlácení, ale někdy to jinak nejde. Otázka je, poznat míru. Ale myslím, že většina rodičů viz. Dita, určitě nepatří mezi rodiče, kteří své děti týrají ;) Prostě jsi mu nasekala na zadek, no a co, je to tvoje dítě a každýmu je po tom houby.
Takové ty mlácené, týrané děti se podle mě poznají jinak...jiné chování a už i vzhled a chování rodičů k tomu všemu tak nějak "sedí".

Jinak, co se týče..plácnutí batolete :D
Zrovna jedno doma máme :D a to byste se divili, jak takové výstražné plácnutí po stehýnku u přebalování, které trvá už asi 15 minut :P ZABERE.
A taky sem tam plesknout ( ne bolestivě samozřejmě, MASO s ní nehrajem :D ) po ručičce, to je u nás taky normálka, ale až teď, poslední dobou, když vyidím, že to k něčemu je.
Výsledkem je, že máme stále všechny své vázičky, svíčky a podobné nesmyly na stejném místě. Malá prostě ví, že to NESMÍ !
A náhodou i návštěva si u nás může kafčo nechat na konferenčním stolku a dostane k němu i buchtu, oplatky, vínko a slané pečivo. :P Malou jsme prostě naučili, že kafe pálí, tam to a to nesmí a po pár plesknutích po ručičce, už to zná :supr:

dusička — 12. 3. 2008 10:25

Původně jsem měla na mysli, když jsem psala první příspěvek toto:
Mám doma pubertáky a kdo je má doma, jistě ví a zná, že někdy dokážou pořádně naštvat a ani já se neudržím a jednu vystřelím. A to si myslím,že je špatně. Já si to pak vyčítám. Protože ve vzteku je to pak hlava nehlava.
Proto jsem psala, že když už se rodič rozčílí nad chováním batolete a jednu mu flákne, že tím nic nevyřeší. A když se neudrží když je dítko malé, co bude dělat za pár let.
Staršího kluka jsem poprvé seřezala v pěti letech, protože ubližoval mladšímu. A od té doby dal pokoj.
A vztekání u dětí? Prostě jsem je zavřela do místnosti, aby se zklidnili. A na veřejnosti vzala do náruče a odvedla pryč. V té chvíli by stejně nepomohlo výchovné plácnutí.

PavlaH — 12. 3. 2008 11:05

JO holky, to o čem píštete je hlavně o stanovení hranic. Jakýkoli fyzický kontakt to ještě umocní. Někdy místo plácnutí stačí chytit za rameno. Ale dítko školou povinné bych už neusměrnovala fyzicky. Tam už je to o něčem jiném.

PetaZ — 12. 3. 2008 15:50

dusička napsal(a):

Jasně, že se vychovává od mala. Když něco zakážu, tak nepovolím.Na to sem pes.  Ale proč bych měla mlátit rok a půl starý dítko? To jde snad i jinak docílit toho, aby poslouchalo a ne násilím.

Když nejdou jiné metody, tak Nela dostane přes zadek a nebo přes ruku.. Ale nenazvala bych to mlácením :rolleyes: Já si myslím, že každá se tu bavíme o něčem jiném.. A výchova dítěte je nejdůležitější mezi prvním a třetím rokem, pak už může být pozdě :)

dusička — 12. 3. 2008 16:03

Peto, tak to promin, :vissla:
mne tvoje slova vyzněla jako mlácení. vzteky :)

Sakura — 28. 10. 2008 2:29

Moje babicka zastavala nazor "skoda rany, ktera padne vedle". Uz od detstvi jsem to nerada slychala, protoze jsem biti, at uz jen dobre posazenou facku, brala jako krivdu, jak ublizeni, i kdyz jsem treba opravdu zlobila. Asi prave proto na me tyhle ty facky nemely vubec vychovny dusledek. Spis jsem si k srdci vzala, kdyz mi nekdo promluvil do duse, to jsem se pak opravdu zastydela a nad sebou zamyslela a priste snad uz i napravila. Hlavne jsem dala na moji tetu, ta to se mnou umela. Sama nesla pro facku daleko, kdyz uz byl opravdu velky prusvih, ale vse resila hlavne slovne, ale zadne hystericke jeceni. Podle me biti a hystericke rvani je vybijeni si nahromadeneho vzteku rodice, spis nez trest pro dite. Sama vim, ze nekdy je to tezke ukocirovat, ale pak si uvedomim, ze plac mojeho syna potom, co dostal, je neumerny tomu, co provedl. Takze se chci ve sve vychove opravdu vyvarovat tomuhle biti ze vzteku a snazit se domluvit ustne.Take kdyz vidim nekde na ulici trestat rodice ditko fyzicky, vetsinou se lidi divaji s nelibym oblicejem, jako ze to je spatne. Ale kdyz rodice deti jen hubuji, vetsinou to ostatni lide vnimaji jako spravne. Takovy nazor mam i ja. Co vy?

Damila — 28. 10. 2008 7:52

Já jsem se setkávala spíše s opačnými názory kolemjdoucích, právě když se dítě vzteká, maminka se snaží domluvit mu, nejeden kolemjdoucí utrousí poznámku o rozmazleném děcku, co by potřebovalo pořádně na zadek. Jasně, je to nejjednodušší řešení. Máš pak klid. Ale sama si taky dobře pamatuji na pocity křivdy a ponížení při fyzických trestech. Někdy se jim ani já jako máma nevyhnu, ale zdaleka ne za takové blbosti, za jaké jsme dostávali my, jako děti. Byla jiná doba, děcko muselo poslouchat jak hodinky, i kdyby se svět měl zbořit.

Možná jsem to tu kdesi už psala:
Moje kolegyně (nemá děti) zastává názor, že děti se musí mlátit. Sama vzpomíná na to, jak byla bita. A fest. Typicky nechtěně pak dodala, že ji to stejně nezměnilo, že bití na ni nemělo vliv a stejně vždy dělala nakonec to co chce a myslela si to co chtěla... Vlastně tím popřela svůj názor (získaný od rodičů), že děti se mají bít a včas. Zjevně to nic nezmění. Jen se víc uzavřou a zatvrdí.

Judyna — 31. 10. 2008 21:56

Já jsem proti tělesným trestům. Možná je to tím, že mám štěstí na syna, kterého jsem nikdy bít nemusela. Jen párkrát jsem ho zlehka plácla po ruce a i to považuji za určité moje selhání. Přesně tak, jako Damila, si pamatuji na pocit křivdy a ponížení, když jsem byla bita já. A ještě neco jsem cítila - opovržení. A to jsem nebyla bita nijak moc. Ovšem je pravda, že jsem nikdy u syna nezažila takové ty záchvaty vzteku nebo vůbec zlobu jako takovou. Vždyť říkám - mám štěstí.

spunt — 3. 11. 2008 12:08

Sakuro, máš pravdu, facka se považuje za velice ponižující věc.

Můj názor je takový, že každé dítě je jiné a každé potřebuje něco jiného.

Nejsem zastánce "mlácení" a "výprasků" (také jsem si to zažila a často zbytečně a neprávem), ale občasné plácnutí přes plenu většinou stačilo.

Lenka je většinou hodná a v klidu. A často na ní  domluva stačí. Poprvé dostala jednu přes plenu snad v roce a třičtvrtě. Nemohlo jí to ani bolet a byla z toho hoooodně překvapená a většinou stačí říct jen jestli chce přes zadek. Jestli jsem ji doteď plácla 10x tak je to moc. Není to mým přesvědčením o tělesných trestech, je to o tom, že u ní to není potřeba.

Jitka je jiné "zvířátko". Ta domluvu ani nevnímá, kolikrát jako malá si ani nespojovala že se jí snažím něco vysvětlit.

Odmítám dítě plácnout za to, že něco převrhlo, nebo vysypalo, beru to jako mojí chybu, že jsem jim to jako malým nechala v dosahu (nemyslím tím 5ti leté dítě, ale mrňouska). Ale když chcete dítěti něco vysvětlit a ono vám pohrozí pěstí :co: , nebo záměrně ublíží někomu jinému :co: tak pak je vidět že domluvy nestačí.


Ale je pravda, že mě jako pozorovatele překvapují matky, které když dítě začne kňourat v obchodě, že chce nějakou hračku hned po druhém upozornění ať jsou ticho začnou plácat po zadku :co:

Nebo jsem viděla na písku maminku, která dítěti co si chtělo povídat a hrát s maminkou (která si chtěla pokecat s kámoškou) řekla dítěti neotravuj a běž si hrát, nebo ti dám na zadek :co:

marvinka1 — 10. 12. 2008 10:42

Jak píše spunt, na každé dítě platí něco jiného. Neschvaluji časté mlácení hlava nehlava, ani neschvaluji přelámané vařečky o zadek dítěte, to mi připadá naopak příšerné a něco to vypovídá a rodičích.
Za celé moje dětství mě rodiče dali jednu facku, víc nic. Byla jsem klidnější dítě, vždy to šlo vyřešit domluvou či zákazem a já s tím problémy neměla. Otec mě neuhodil  nikdy, když jsem něco provedla, vysvětlil mi věc v klidu, domluvou či domlouváním. Já se styděla za to, že jsem něco špatného provedla a mrzelo mě to. Tresty typu zákazů platily.
Mé kamarádky, které doma dostávaly nakládačku, se bály jít domů, záviděly mi mé rodiče, a z domu utekly, co nejdříve to šlo. To mi nepřijde v pořádku. Já neříkám, že své dítě nikdy neuhodím, ale rozum říká, že časté mlácení není to pravé.

Každé dítě je však jiné, a hlavně, každý rodič je jiný, pro zákaz fyzických trestů nejsem, byl by zbytečný. Paní Stehlíková má pravdu v tom, že rodiče potřebují získat více informací o dalších formách trestu pro zlobící dítě. Kampaň, která ukáže, jak obejít fyzický trest by na škodu nebyla.

sisi21 — 16. 12. 2008 10:27

Přesně ,,je mlácení a mlácení..
to,že dítě něco vylije,nebo nechtěně udělá ,,ho přece nebudu bít.,ale to že se na ulici vzteká to , má svou hlavu  ,,tak to teda pár facek mu neuškodí ,,a taky je facka a facka,,Já to třeba beru jako malej pohlavek,,
Facku a výprask jsem dávala za lhaní ..to je jedíná věc ,kterou opravdu ,ale opravdu nesnáším ..Jako poznámky ,někdy odseknutí ..Jsem fakt přehlížela..

jo a puberťáky,,touhle krizí prochází každý ,,takže si vzpomenu na sebe a trochu brzdím..Jinak je jasný ,že jsou určité mantinely..co si může puberťák dovolit....
jinak někdo to tady psal.. A je to pravda,,že proutek se má ohýbat už v mládí ,páč až budou starší nic už stím neuděláte..