Vím, že se mi někteří budete smát, ale mám děti mamánky. Občas sice spali u příbuzných jednu noc (babičky, teta), ale vlastně jsme se viděli vždy denně. Teď má jít starší synek (10 let) na týden do školy v přírodě. Nechtěl, ale má tak prima učitele, který ho dokázal motivovat natolik, že kluk tam chce jet. Jsem moc ráda, podporuji ho v tom, vyprávím mu (chce to), jak to ve škole v přírodě vypadá, program, atd. Jelikož je pan učitel fakt supr, tak vím, že program je zajímavý-výlety, táborák, soutěže, diskoška...tak se nebojím, že by se Jarda nudil.
Jen bych chtěla, aby měl na mě spojení , chtěl by mi denně napsat sms. Já samozřejmě taky budu moc ráda, když o něm uslyším, jak se má.
Co myslíte, měla bych mu ten mobil dát? Je to na vl. riziko-ikdyž je to křáp, jiný takový nemáme. Měly vaše děti na táboře mobil? Kluk je popleta a jistě ho někde ztratí.
Jak snášely vaše dítka první odloučení? Já vím, že jsem byla na táboře v 1. třídě (7 let), byl hnusný, zlé oddílačky, bily nás, a každý večer jsme tam brečeli. V 10-ti letech už jsem na tábor chtěla jet (na jiný), a moc jsem se těšila. Ale stejně jsem na každý dopis čekala jako na smilování-jediný kontakt s rodinou.
Jak to snášely vaše děti a v kolika letech?

No na prvním táboře jsem byla v šesti, nijak moc se mi nestýskalo, ale i tak se mi tam nelíbilo. Program byl pro mě děsná buzerace, nesnášela jsem všechny ty hry, bojovky, táborový olympiády a tak...děs běs..s věkem se to jaksi nijak nezlepšilo a organizovanou "zábavu" nesnáším dodnes.

Já si myslím, že mobil na škole v přírodě udělá víc škody než užitku. Dítě pak pod vlivem okamžitých emocí volá rodičům, že oběd byl hnusný, učitel ho otravuje /když chce aby si uklidil věci/, Evička ho zbila.... atd, to jsou myslím informace, které se rodiče můžou dozvědět až doma, určitě by vám taky nebylo dobře když by denně volal a pasl, jak se mu stýská. Já bych mu ho nedávala. Ať se podporuje samostatnost. A když bude chtít volat, může volat někde z budky, ne? Mobil bych mu nedávala už z toho důvodu, že jak píšeš, je popleta a mohl by ho někde zapomenout..

Jinak já jem byla poprvé v 7 letech poprvé na táboře na týden a od osmi jsem už jezdila na dva tábory za léto - 14 dní a tři týdny. Snášela jsem to vcelku dobře.

Naši kluci jezdí oba od první třídy a přežívají v klidu. Telefon bych mu nedávala, protože bude-li mít pocit okamžité křivdy, napíše ti srdcervoucí SMS a odpoledne už o tom nebude vědět a ty se budeš doma trápit, jak tam tvého synka terorizují. Pokud se vyskytne opravdový problém, učitel na tebe spojení určitě bude mít.

Vypadá to, že máte rozumného učitele. Co se s ním zkusit dohodnout, že bude mít klukův mobil u sebe a vždycky večer ho tu SMS nechá poslat. Zabiješ dvě, vlastně tři mouchy... kluk nebude mít možnost mobil někde "zasít", SMS může napsat i dostat, ale nebude moci okamžitě sdělovat všechny "děsivé" zprávy, které ho potkaly. Jede poprvé, snad by to kantor takhle akceptoval.

Helena má výborný názor, rozhodně bych mu mobil s sebou dala. Taky jsme dcerce v jejích 8 letech dali na tábor mobil a díky němu se dozvěděli, že má horečky (když jsme si pro ni přijeli, zděsila jsem se, v jakém je stavu), zatímco mladá slečna oddílová vedoucí z ní dělala "jedináčka"a nám rozhodně volat nemínila. Pan učitel je asi rozumnější. Jen mu ten mobil dej, je to v dnešní době normální věc a dá se pořídit i levný.
A že je dítko mamánek? V tomto jeho věku buď ráda a užívej si toho. Ono to sladké období bohužel rychle přeletí a děti se osamostatní tak vehementně, až se nám to kolikrát nelíbí :).
Jinak Tiino, jsme na tom se sportem stejně jako Ty. :D

Yellow, Tys viděla někde u tábora budku?? Tak leda ptačí, ne? :D

Holky, holky, jaké děsivé zprávy? Vy mě strašíte!

Damilo,
neděs se, děsivé zprávy jsou úplně normální - dokud je děcku fajn tak nebude volat maminku...
Jsme jednou jeli na tábor kvůli telefonu - jestli mě odsud neodvezete, tak se zabiju...
nakonec tam zůstala.... její vedoucí vůbec netušila, že se něco děje...

Já bych mu taky mobil dala. Naše děti ho s sebou vozily od té doby, co ho dostaly.  U syna se stalo, že kluk, ležel tři dny sám na pokoji v horečkách (protože ostatní děti samozřejmě pokračovaly v programu a učitelky se musely věnovat jim). Prý to nebylo nic vážného - ale já bych v takovém případě pro dítě jela. Učitelky rodiče informovaly až doma.

Chceš děsivou zprávu? - : je to tady hrozný, mám děsnej hlad , jídlo se nedá jíst, už abych byl doma.
druhý den: je to tady bezva, k obědu řízek, v lese jsme viděli ježka.

vůbec nám nedávaji pití :lol: umírám žízní...

no a jedna děsivá a pravdivá: ztratili se nám při bojovce 3 spolužáci... učitelům to neva...

A nebo taky - Ahoj mami, mám se dobře, akorát jsem ztratil stan - fakt ze života.

Tercilo, jako dítě a vedoucí jsem zažila spoustu táborů (dohromady kolem dvaceti), jak takové uprostřed lesa, tak takové třeba na okraji městečka a v budovách, kde bylo všechno.

Navíc pochybuji, že desetileté děti jedou na školu v přírodě někam mimo civilizaci. :)

Tolik na tu telefonní budku.

Jo a jen tak mimochodem.... Někteří rodiče pošlou na třítýdenní tábor třeba čtyřleté děti. To už nebrala hlava ani mně.

Naše dceca jela poprvé na tábor také v 10letech. Dříve nechtěla, i když tam jelo spoustu kamarádů. Mobil mít sebou nemohli, když potřebovala zavolat, tak od instruktorů. Trnula jsem staracham s jakou se vrátí, protože nevolala, nepsala, prostě nic. Když se vrátila byla, tak nadšená, plná zážitků a dojmů a litovala, že nejezdila už džíve.

Ještě musím dodat, že tábor je 14denní. Dětí spí ve stanech, bez elektřiny, chodí na kadibudky. Děti jsou z toho naprosto unešené, a to dokazu i to, že již několikátý rok je tábor 100 % obsazený. :supr:

Známá dala holku na tábor, protože HOLKA CHTĚLA JET. Za dva dny si pro ni jela, protože dítě nejedlo a nekomunikovalo. Vedoucí prostě nevěděli, co s ní. Předtím holka neprodělala žádný trénink, noc u babičky, u kamarádky, nic! Matka se tomu divila, že to tak dopadlo. No, to je myslím bez komentáře!
Škola v přírodě je něco jiného, dítě tam jede se svými lidmi, které má okoukané ze školy. Tam už ten věk není zase až tak prvořadý.
Ale...kdyby měl učitel či vedoucí hlídat a navečer půjčovat každému svěřenci mobil.....?

Tak nevím, fakt nevím, jestli se mám smát, nebo děsit! :o))
Ne, beru to s rezervou.
Já jsem na tábory jezdila samozřejmě v době hluboké totality, tak jsme mohli rodičům akorát napsat. Jen v jednom táboře nebyly dopisy cenzurovány a napsala jsem, že máme ráno hlad (budíček v 7 h, snídaně v 9 h!). Mamča doma šílela (pro dítě se přijet nesmělo, jen v případě smrti dítěte :), chudák.
Spali jsme ve stanech,  často podmáčených, vše mokré, hygiena v potoce, a všichni jsme kupodivu přežili. Dnes kdybych do těchto podmínek měla pustit dítě, umřela bych strachy.
Prostě škola v přírodě ve zděných budovách, se spolužáky a učitelem, kterého zná a má moc rád, to mi tak velkou hlavu nedělá. Spíš se bojím jednoho spolužáka, kvůli šikany. proto chci mít kontakt.

"Vedoucí máme skvělé a počasí taky nestojí za nic..."

Ano, Yellow, moje 8letá dcera jela doprostřed lesa, protože to byl "koňský" tábor. Tam jsem fakt žádnou budku nezahlídla :D a v dnešní době považuji mobil za něco naprosto samozřejmého i pro 6leté dítě.
A mimochodem, tou ptačí budkou jsem chtěla téma jenom trošku zlehčit :).

Petro33,
tou zmínkou o kadibudce a jak jsou z ní děti unešené, jsi mi připomněla, že skutečně ty rozdíly v lidech jsou ale ooooobrovské. Moje mladší sestra by trumfla v hygieně leckterého doktora v předoperační akci, protože její usilovné mytí rukou mýdlem po lokty je pro nezasvěceného opravdu zážitek :D.
Ta kdysi jako dítě byla na táboře - asi podobném, jako Ty popisuješ. Zkrátím to: naši pak pro ni samozřejmě jeli, protože ona prostě už v těch svých asi 9 letech nemohla překousnout "v umývárně" ta špinavá koryta, ve kterých byla k dispozici jen studená voda, o WC ani nemluvím atd... a pohlednice s textem "přijeďte si pro mě nebo uteču" naše rodiče opravdu v klidu nenechala :D
Je fakt, že se jí nedivím, taky moc  nejsem založená na takové ty "zálesácké" věci, proto jsem jako děcko byla na táboře jen jednou (s podobnými koryty) a stačilo mi to na celý život. A dodnes bych nejela na dovolenou, kde je sprcha "na patře".  Jsou prostě táborové typy dětí a netáborové typy dětí. :)

Ahojky holky:kapitulation:, mám momentálně 3 děti, ale ty dvě starší, letos 13 a 10 let jezdí od svých 5-ti let na 14 - ti denní tábor, jelikož nám v práci nedávali tolik dovolené, nebylo možné se vystřídat, tak jezdili od začátku na dva tábory.:D Prvních 14 dní na Skauta do Proseče a na třetí turnus od Heureky do Mladočova v Čechách. :supr::supr:
Bála jsem se jak bude ten mladší tenkrát 5-ti letý reagovat a bylo to super.:styrka::supr: Mami a tati, kdy zase pojedeme.....
Plno zážitků a nadšení. Já jsem také jako malá jezdila již od svých 6-ti let na tábor k Přelouči a na 3 týdny a vždycky jsem byla naprosto spokojená.
Nemáme tolik fungujících babiček :/, tak to muselo jít zařídit jinak.

Takže se nebojte své děti pustit třeba jen do školy nebo školky v přírodě :)

P.S. : a mobil děti s sebou nikdy neměly a vždy to přežily, bála bych se, že jim ho někdo sebere, nestojí přeci korunu :(

Mějte se krásně Radka ;)

No tak tady nad tím přemýšlím co píšete a mám podobný problém děti jedou poprvé do tábora na 14dní holka 10 a kluk 7. Holka je naprosto v pohodě ta razí od malička heslo "všude dobře tak co doma" ale kluk to je typický úzkostlivý mamánek a vím, že doopravdy jet nechce i když někdy z něj vypadne, že se už těší, ale to je spíš že se těšit musí, protože mu nic jiného nezbývá..  :usch: mám z toho docela taky obavy aby mi nevolali za 2 dny ať si pro něj přijedu, prostě je to dítko které nemá rádo změny.. mobil nesmějí ani mít.. a je to tak si myslím lepší. Ale asi budu trnout hrůzou, je to pro něj takový křest ohněm. :usch: :vissla: jinak já jezdila taky od 6 let každý rok a nijak mě to nepoznamenalo a taky jsem to vždy nemusela na 3 týdny to bylo docela dlouho.. :dumbom:

Chtěla jsem jen napsat, že klukovi jsem ten mobil nakonec dala, byla jsem s ním v kontaktu 1x denně, kdy si ho pustil a vyměnili jsme si sms a jeden telefonát. Stejně jsem z něj nic moc nedostala. Jinak to bylo naprosto v pohodě. Přijel nadšený, plný dojmů, a nejvíc mu na škole v přírodě vadily pavučiny ve sprchách. :D
Příští rok jede zase.:hjarta:

Tak, a zítra jede do školy v přírodě i náš mladší syneček (8 let). Vůbec se mu nechce, ale paní učitelka prý říkala, že MUSÍ jet...
Je společenský. rychle se skamarádí, rychle se pohádá... :)
Myslím, že zítra při odjezdu budou i slzičky (jeho), tak doufám, že to zvládnu s úsměvem na rtech a povzbuzením.
Dala jsem mu taky mobil, ale učitelky to nerady vidí. Kevšemu před odjezdem manžel bude řešit šikanu ve škole (lechtání našeho kluka, ale až do počurání), o které jsme se dozvěděli až ve čtvrtek, jak přišel ze školy, tak budu mít týden nervy jak špagáty, jestli ho tam někdo neulechtá k smrti...
Uf.
Malé děti,  malé starosti, kdoví co budu řešit za 10 let...