Dobrý den,

včera jsem četl jednu zajímavou zábavně-psychologickou knihu "Proč si muži vybírají potvory..." Možná jste ji taky někteří četli. A zaujala mě tam jedna myšlenka, na kterou musím pořád myslet.

Píšou tam, že muž má ve vztahu postavení lovce, dobyvatele a má rád, když může ženu dobývat, je to něco pro jeho ego, tohle chápu. Ale už mě trošku překvapuje, že žena je líčna jako osoba, která touží spíše po jistotě ve vztahu, nějakém zázemí apod.......tohle se přece naprosto vylučuje, ne?

Jaký je váš názor na tuto věc, mohli by jste se podělit o své zkušenosti a popřípadě tohle analyzovat?
Děkuji....

Ještě na závěr jeden můj názor....když je to ve skutečnosti tak, že žena chce mít ve vztahu jistotu, pevné zázemí, jistotu v tom, že má partnera na celý život, se kterým plánuje budoucnost a podobně......je to moc krásné, ale podle mého názoru ta jistota není úplně tak v pořádku, protože si toho partnera přestane tolik vážit, už se mu třeba nevěnuje tak, jak na začátku vztahu, když jej "balila" apod. A když ženě muž tu jistotu zase svým chováním nedává, tak takový vztah nemůže mít dlouhého trvání. Pro život je, řekl bych nemožné, žít pořád v takovém tom mírném stresu a nejistotě.....

Co si o tom prosím myslíte vy.......???

Kdyz jsem se vdavala - meli jsme cirkevni snatek a chodili jsme pred svatbou na tzv. ponaucovani. Tam nam knez dal takovy papir, kde byla popsana na jedne strane zena a jeji chovani a na druhe strane muz a jeho chovani. A bylo to tam popsano tak,jak popisujete vy.

Taky se mi zdá,že se spousta věcí ve vztahu muž-žena vylučuje, že pro muže znamená vztah něco jiného, než pro ženy.Z toho vyplývají různá nedorozumnění,spory,končí to až rozchodama apod.Je toho plný /nejen/babinet. Já třeba zjistila, že chci pevný trvalý vztah s partnerem, můj partner chce to samé. Ale když jsme si to probrali podrobněji, zjistili jsme, že já považuji za pevný trvalý vztah něco jiného než on, mám na to prostě jiný - ženský-pohled,on to zas vidí vyloženě chlapsky

Podle mě to jsou jenom bláboly...  Jistotu nemá člověk ani po 20ti letech manželství a kde není vzájemná láska a přitažlivost (a z toho vyplývá vše - např. člověk má radost, že ten druhý má radost apod...) nepomůže ani sto knížek...
Nedá se bagatelizovat , každý vztah je jiný, záleží také na spousta věcech - rodinných vzorcích, míře temperamentu, na kolik  potlačí sebeláska tu lásku k druhému, vcítění se, lakomství a já nevím co ještě ...
K tomu hnízdění u ženy: Nu, žena potřebuje nějakou tu jistotu, má to prostě v genech, ona za to nemůže ... příroda ji to tak "nadělila" , nejvíc ji to bydlí v hlavě těch 9 měsíců... potřebuje "plánovat" budoucnost od prapravěku ...- bude jídlo, obydlí, teplo....? Ty by jsi jako malý chlapec nechtěl vyrůstat s tátou a mámou ? K té úctě k partnerovi bych řekla, že to není jen v jistotě, ale i v docela v jiných věcech, za které si ho váží... třeba účast k jejím starostem, psychická podpora ...

Olafio kašli na knihy a zkus skutečný život, je tolik variant, možností a tolik různých lidí, že to neobsáhne žádná kniha...nemá cenu se tím trápit, co podle téhle nebo jiné knihy chce jakási "modelová žena" a "modelový muž", každý jsme jiný a tečka.

Taky vždycky, když jsem vzala do ruky nějakou knihu - tak jsem si řekla nakonec že život je někde jinde.

Mam dojem, ze navody z techto knih se nadaji aplikovat vzdycky. Pripada mi to jak cteni pro pubertaky. Chlap je lovec a zenska se nesmi hned tak poddat. No nevim, jak tohle aplikovat u nesmeleho chlapa? A co treba lidi po ctyricitce? Nemeli by byt lidi v tomhle veku k sobe hlavne uprimni a nehrat si na kocku a mys? :dumbom:

> podle me to nejsou uplne blaboly.... i kdyz kazdy clovek je jedinecny... chlapi a zensky proste funguji od prirody trochu jinak.. a kdyz si to ten partner neuvedomi, proste muze nastat problem...

Úplně to bláboly nejsou, něco na tom je, ale vpodstatě se jedná o takové schéma "průměrný muž" " průměrná žena". Vtip je v tom, že na té škále je dost mužů se spíše ženským myšlením a dost žen s mužským a tato pestrá mozaika  se nedá až tak schematicky podle šablony pitvat. Jediný, co snad je podle "šablony" stoprocentně, přístup obou v období zamilovanosti...I když i v tom jsou rozdíly, zažila jsem romantika jako z červené knihovny a umělohmotnýho panáka, na kterém byly poznat pozitivní emoce snad jen v tom, že  pravidelně "udržoval kontakt" , a když ho jeho ryze subjektivní "zamilovanost" přešla, stáhl se do ulity a ještě víc zcepeněl či zatvrd. :kapitulation: jsem přispěla jen takovou trapnou vložkou...

Myslím si, že potvory přitahují muže moc-neboť obyčejná a hodná žena je pro něj nudná, bohužel :(

Nooo, mna tiez pritahuju chlapi - potvoraci...Pokial pod tymto pojmom chapeme muza, ktory vie co chce a je sice ochotny pre vztah robit kompromisy, lenze po hlave si zasa skakat nenecha... O tom to cele je.

faf napsal(a):

Nooo, mna tiez pritahuju chlapi - potvoraci...Pokial pod tymto pojmom chapeme muza, ktory vie co chce a je sice ochotny pre vztah robit kompromisy, lenze po hlave si zasa skakat nenecha... O tom to cele je.

A kde je v takovem prumernem a normalnim chlapovi, ktereho popisujes, ten "potvorak"? (resp. popisujes normalni osobu - muze ci zenu).
Co je pro tebe to potvorství? :-)

Jinak jsou to plané diskuse. Povzdechy nad tim, ze muže přitahují více potvory než slušné a hodné ženy, jsou podobné jako říkat, že všichni mají rádi jen vzrušující pálivé papričky a dovolená v Karibiku. Zatímco existuje tisíce variant koření a každý má rád něco jiného a existuje tisíce lidí, kteří jezdí na Jadran nebo do Českého ráje. Vlastně je to podobně nesmyslné rčení jako, že ženy jsou přitahovány jen muži, kteří mají charisma, jsou tak trochu zlosynové a dobrodruhové. Je to jen klišé.

Je jasné, že nejde vytvořit striktní vzorec chování mezi mužem a ženou ve vztahu, ale jen tak obecněji....nejedná se mi ani tak o to, zda muže přitahují spíše "potvory" nebo "hodné holky", protože tohle je věc vkusu.

Vím, že existují ženy, které přitahují muži-lovci a to samé platí i naopak. Někteří muži už mají dost nerustáleho lovení a hledají partnerku, se kterou se usadí a nebude muset lovit atd. :)

Jde mi o trošku jinou věc....Uvedu příklad; jsem muž, takže z pohledu muže, to je mi přece jenom trošku bližší. Když se dva lidé poznají a vzájemně se "oťukávají" ze začátku vztahu je to všechno moc křehké a všude je cítit ten pocit zamilovanosti. Zamilovanost však po určité době opadá, sundáváme růžové brýle a přichází láska, pevný vztah......to je, si myslím, přirozený vývoj....A jde o tu věc, že žena si je čím dál jistější ve svém partnerovi. A to je moje otázečka! Je to v pořádku? Dávat partnerce jistotu, že tady je muž jen pro ni, dejme tomu na celý život, plánovat spolu budoucnst, bavit se o výchově dětí, předběžně vybírat nábytek a vybavení bytu a další věci, které určitým způsobem dávají najevo, že spolu dva lidé chtějí žít....když se muž k ženě takto chová, ta dostane pocit, že má v muži jistotu...ale je to v pořádku? Protože tímto se mění také chování k němu...možná to vyzní trošku přewhnan, ale už si jej tolik neváží, jako na začátku vztahu, bere jej jako že tu je a vždycky bude, už mu třeba nedává tak asto najevo, co k němu cítí apod.

Nevím, jestli je to dostatečně pochopitelné, co jsem tu napsal.....pokud ne, tak se omlouvám :)

Olafio - ale to přece platí i naopak... Když má muž pocit, že má partnerku "jistou", taky mění chování výše popsaným způsobem.

podle mě to je individuální.. musíš sám poznat tu hranici. Sám vidíš, jak se k tobě tvoje partnerka chová. Pokud ti tvojí lásku přinejmenším stejnou mírou oplácí, tak nevadí, že jí projevuješ "jistotu". Pokud s tebou ale zametá, tak by to možná chtělo s tou jistotou nepřehánět.. Ona taky není jistota jako jistota. Samozřejmě, že je dobré mít někoho, na koho je spolehnutí, kdo je zodpověný a mít JISTOU v tom, že se postará o rodinu apod.. Ale pak je taky jistota č. 2. A to je přílišné dávání najevo lásky. Když to někdo přehání, tak je možné, že u druhého partnera to bude mít opačný efekt...

U mňa osobne najviac rozhodovalo o tom, aký typ chlapa sa mi práve páči, v akej životnej fáze som sa nachádzala. Hoci tak veľmi nepôsobím, prešla som už istým vývojom od pubertálnych a adolescentných čias - a vývojom prešiel aj môj model "príťažlivého muža". Je asi fakt, že muža skôr priťahuje neistota a žena viac či menej - asi hlavne podvedome - túži po istote, ale ja mám za sebou(a ktovie, či nie aj pred sebou) dosť dlhé obdobie, keď som sa istote vyhýbala ako čert krížu a mojím osobným mottom bola "Solidní neijstota"... A nepovedala by osm, že by to nejako prudko vyýšilo moju trhovú hodnotu na burze vzťahov. :/

V podtate si myslim, ze je to i v obdobi rozchodů, jestlize tomu partnerovi davate najevo a stale to na nej stale hodne stojite a zkousite to na nej, jako by do nej ten druhy vice kopal a snazil se mu i narazkami ublizit.... nesetkali jste se s tim?? Nebo je to jen zdani? Mate s tim zkusenost???
Takze zaver, asi nedavat tomu druhemu, ze ho mate az az az moz radi, ale samozrejme pro vztah je nutna urcita hranice bezpeci a jistoty..

Jestli je v pořádku plánovat s partnerkou budoucnost, vybírat nábytek a další věci co píšeš - to je myslím přirozený vývoj věcí. Zkus si tu tvou otázku obrátit: bylo by v pořádku mít partnera, chodit spolu už pár let a nic neplánovat - to by bylo divné, ne? Ona jistota je v jistém smyslu dobrá věc - je hezké mít jistotu, že máš doma někoho, kdo tě má rád, můžeš se na něj spolehnout, těšit, plánovat s ním, když na tebe někdo doma čeká atd. - ale při tom vlastně vědět, že jistotu nemůžeme mít nikdy - toho druhého nemáme nikdy jistého, život je strašně dlouhý na to, abychom mohli říct "navždy spolu", "nikdy by mě neopustil". Prostě si myslím, že to, že budeš s partnerem plánovat budoucnost, kupovat nábytek, bavit se o dětech atd. absolutně neznamená, že ho máš jistýho na celý život.

olafio napsal(a):

Je jasné, že nejde vytvořit striktní vzorec chování mezi mužem a ženou ve vztahu, ale jen tak obecněji....nejedná se mi ani tak o to, zda muže přitahují spíše "potvory" nebo "hodné holky", protože tohle je věc vkusu.

Vím, že existují ženy, které přitahují muži-lovci a to samé platí i naopak. Někteří muži už mají dost nerustáleho lovení a hledají partnerku, se kterou se usadí a nebude muset lovit atd. :)

Jde mi o trošku jinou věc....Uvedu příklad; jsem muž, takže z pohledu muže, to je mi přece jenom trošku bližší. Když se dva lidé poznají a vzájemně se "oťukávají" ze začátku vztahu je to všechno moc křehké a všude je cítit ten pocit zamilovanosti. Zamilovanost však po určité době opadá, sundáváme růžové brýle a přichází láska, pevný vztah......to je, si myslím, přirozený vývoj....A jde o tu věc, že žena si je čím dál jistější ve svém partnerovi. A to je moje otázečka! Je to v pořádku? Dávat partnerce jistotu, že tady je muž jen pro ni, dejme tomu na celý život, plánovat spolu budoucnst, bavit se o výchově dětí, předběžně vybírat nábytek a vybavení bytu a další věci, které určitým způsobem dávají najevo, že spolu dva lidé chtějí žít....když se muž k ženě takto chová, ta dostane pocit, že má v muži jistotu...ale je to v pořádku? Protože tímto se mění také chování k němu...možná to vyzní trošku přewhnan, ale už si jej tolik neváží, jako na začátku vztahu, bere jej jako že tu je a vždycky bude, už mu třeba nedává tak asto najevo, co k němu cítí apod.

Nevím, jestli je to dostatečně pochopitelné, co jsem tu napsal.....pokud ne, tak se omlouvám :)

ano je to v poradku davat partnerce jistotu ... aspon u mne to tak je ... ja takovouto jistotu ze strany partnera mam a nerekla bych ze si ho prestavam vazit - prave naopak mam pocit ze ho cim dal vic miluji ... i pres vsechny neshody ktere vyplyvaji z toho ze jsme oba povahove docela stejne neustupni ... ja takovou jistotu proste potrebuji ... vedet ze se mnou ten clovek do budoucna pocita ... nevim jak jine zeny u mne je to tak

Nicolas napsal(a):

faf napsal(a):

Nooo, mna tiez pritahuju chlapi - potvoraci...Pokial pod tymto pojmom chapeme muza, ktory vie co chce a je sice ochotny pre vztah robit kompromisy, lenze po hlave si zasa skakat nenecha... O tom to cele je.

A kde je v takovem prumernem a normalnim chlapovi, ktereho popisujes, ten "potvorak"? (resp. popisujes normalni osobu - muze ci zenu).
Co je pro tebe to potvorství? :-)

Jinak jsou to plané diskuse. Povzdechy nad tim, ze muže přitahují více potvory než slušné a hodné ženy, jsou podobné jako říkat, že všichni mají rádi jen vzrušující pálivé papričky a dovolená v Karibiku. Zatímco existuje tisíce variant koření a každý má rád něco jiného a existuje tisíce lidí, kteří jezdí na Jadran nebo do Českého ráje. Vlastně je to podobně nesmyslné rčení jako, že ženy jsou přitahovány jen muži, kteří mají charisma, jsou tak trochu zlosynové a dobrodruhové. Je to jen klišé.

Nico, vsak to tu bolo minule rozoberane, ze pojmom potvora vo vsetkych tych knizkach vlastne oznacuju zenu, ktora je uuuplne normalna sebavedoma bytost, ktora vie co chce a nenecha sebou manipulovat. Aspon ja to chapem takto.... a to iste je aj o muzoch.

A nie je to ani tak o slusnosti a dobrote, myslim. Je to o poznani hodnoty seba sameho, aspon mne sa zda. Poznam chlapa, ktory mi na druhom rande natesene prizvukoval, ze ako poviem, tak bude a asi si myslel, ze ako tym zaposobi. No, keby som chcela psa, ktory stiahne chvost hned, ako skaredsie na neho pozriem, tak idem a kupim si ho.. a nechodila by som na rande s chlapmi, teda domnelymi chlapmi.  ;)

Nicolasi , mluvíš mi z duše.

Olafio: Ona je jistota a jistota. Pokud máš jistotu, že toho svého večer co večer najdeš u compu a že max. romantiky si představuje posezení ve 4. cenové (přeháním), tak je to něco jiného než jistota, že ten chlap se o tebe postará, když ti bude špatně a jistota, že je skvělý společník, se kterým si rozumíš.

:)

Llara: Myslím, že ty potvory milují především "chlapi", kteří nevědí, co chtějí. Nedospělí jedinci, kteří mají nějaký problém. Je to stejné, jako když si ženská vybírá násilníky anebo hajzlíky. A tahle sorta chlapů si pak na netu stýská "ženské jsou potvory, neradno jim věřit, o všechno mě obrala" - ale už nepodotknou, že kvůli takové potvoře opustili manželku a dítě (např.).

Ovšem pozor. Potvora, o které se v knize píše, není mrcha, ale sebevědomá ženská, která zná svoji cenu a nehodlá pod ni kvůli kdejakému samečkovi klesnout. Zkrátka její středobod světa není ten chlap. A to je podle mě správné a ženské by se to měly naučit.

Olafio, teda tahle Tvoje věta mě rozesmála, takzvaně dostala:

"je to moc krásné, ale podle mého názoru ta jistota není úplně tak v pořádku, protože si toho partnera přestane tolik vážit, už se mu třeba nevěnuje tak, jak na začátku vztahu," ...

Kde vy, chlapi, berete přesvědčení, že se vám pořád musí někdo věnovat??? Jsi snad děcko? :D No, hlavně aby ses Ty jednou věnoval unavené manželce, která má denně od rána do noci na krku dvě hyperaktivní děti, zatímco Ty si v kanceláři stihneš prohlídnout na netu "dívku dne"...... :D

Myslím si, že je to presne, ako to v tej knihe píšu.Tiež so ju čítala a až spätne som si uvedomovala, ako som "zbalila" svojho muža. Tak, že som s ním bola rada, ale dávala som mu najavo, že vydržím úplne v pohode aj bez neho. Išiel za mnou "ako pes" - prepáčte ten výraz. Čo sa ale stáva neskôr v manželstve? Mala som istotu a aj on - prestali sme si byť výzvou, tak išiel, tam kde výzva bola. Preto si myslím, nieje "v poriadku" dávať partnerovi  úplnú istotu, že som len jeho. Hlavne musím byť svoja.  Myslím si, že muži potrebujú byť lovcami a ženy im to majú "umožniť". Aj v manželstve.