Chtela bych se zeptat tech, co maji deti nebo zkusenosti s detmi, zda je normalni, ze deti maji strach ze smrti.

Proc se na to ptam?
Delam ted au-pair skoro sedmilete holcicce a posledni dobou mi hodne casto rika, ze ma strach ze smrti. Miva casto nocni mury, nedavno prisla cela ubrecena, ze mela hrozny sen, ve kterem se ji zdalo, ze umira.
Situace v jeji rodine je takova, ze zije s tatou, nevlastni mamou a sestnactiletou sestrou. Jeji vlastni mama umrela na rakovinu, kdyz ji byly dva roky.
Takze si myslim, ze to souvisi s tim, ale treba je mozne, ze to je v tomhle veku normalni - nemam vlastni deti a ze sveho detstvi si to nepamatuju.

Hlavne nevim, jak mam reagovat a jak zodpovidat jeji dotazy, vzdycky tak nejak varim z vody. Kdyz mi rekne, ze ma strach, ze brzo umre, tak ji samozrejme nemuzu rict, ze neumre, protoze to neni pravda. Takze kdyz ji odpovim, ze pravdepodobne neumre, ze doroste, vystuduje, vda se, bude mit rodinu a bude zit normalni zivot, tak se samozrejme zepta, co kdyz ji prejede auto nebo dostane rakovinu.
Pta se na to ted skoro denne, nekdy i breci, takze ji to asi opravdu trapi a ja ji neumim dat uspokojivou odpoved. :butter:
Taky chce vedet, co bude po smrti, protoze pry ma strach, ze az umre, tak uz nebude sama sebe videt a nebude nic citit a neuvidi sve pratele.
Rikam ji, ze si myslim, ze po smrti bude citit a vnimat dal, ale asi jsem ji zatim moc nepresvedcila.
Krome toho chodi do krestanske skoly, takze obcas prijde s tim, ze ma strach, ze pujde do pekla. :rolleyes:

Muzete mi treba nekdo dat nejake rady, jak v takovych situacich reagovat, kdyz maji deti nocni mury nebo se ptaji na tyhle veci?

No pane jo......tak nějaké ty můry jsme s holkama zažily, ale nikdy nic tak intenzivního.
Bublinko, to vypadá skoro na nějakého dětského psychologa -moc se mi nezdá, že by se tohle dalo vyřešit samo domo.
Jenže ty jako chůva máš ztíženou situaci - hádám, že nemůžeš asi něco takového rodině přednést.
Já bych to dítě především konejšila, jak jen to jde; vzala ji do náruče a kolíbala....nenapadá mě nic rozumného, co by se jí dalo říkat, jak to tak popisuješ. Myslím, že víc než jakákoli slova by jí v tomhle případě pomohl dotek a pocit bezpečí, hnízdečko, víš?
Není možné, že by ji vyděsil její katecheta? Třeba těm dětem popisuje příliš barvitě zatracení.........
Ale možná bych jí  do dětštiny převyprávěla příběhy lidí, kteří si vzpomněli, jaké to bylo, když umřeli. Ale já jsem o tom pevně přesvědčená, což je důležitý, protože děti holt neoblafneš.
Napiš, jak se to vyvíjí, moc mě to zajímá.
Jo mmch, normální to skutečně není. Děti mají  k smrti spíš  realistický vztah.
Ale můžeš jí říct, že v daleké (?) zemi žije jedna teta Lupina, která slyšela, jak se trápí a protože má moc ráda malé holčinky, vzkazuje jí, že docela určitě po smrti bude vidět i slyšet i všechno a bude tam, kde bude chtít být.
A že teta to ví moc dobře, protože jí to řekl její anděl.
Chuděrka malá.....

Tak tohle jsem si zažila s mým synem. Bylo mu pět, když zemřel můj otec, jeho dědeček a on začal mít strašnou hrůzu ze smrti. Asi si uvědomil, že jednou umře a nedokázal se s tím vyrovnat. ( A mezi námi, kdo to dokáže i v dospělosti? Většinou na smrt nemyslíme a když, tak ty myšlenky odháníme nebo si vymýšlíme, že po smrti budeme v nebi, v ráji, v burdu, že se znovu narodíme apod.) Já jsem mu tehdy trpělivě opakovala, že ano, všichni jednou umřeme, ale zatím musíme žít a že je nepravděpodobné, že on sám by umřel nějak brzo. Že mezitím prožije krásný dlouhý život a umře až jako starý dědeček v době, kdy už bude unavený a nebude se mu chtít žít. Ale ten jeho panický děs ze smrti trval asi půl roku, pak to samo pominulo.

Bublinko, já bych v tomto případě mluvila PRAVDU. Pravda osvobozuje od strachu a nerozlišovala bych, jestli mluvím s dítětem nebo dospělým.
1) Vysvětlit, že tělesnou schránku opustí v určitý čas každý člověk (každá duše), že není čeho se obávat a tím, že si některé "cokdyby" plánujeme dopředu, si v životě rozhodně nepomůžeme.
2) Tam kam se odebere její duše je nesmírně krásně, tam jsme opravdu doma.... (rozhodně se vyhnout debatám o peklu).
3) Hlavně bych asi sama za sebe nebrala ohledy na katolická dogmata, kterými jí někde jinde někdo jiný zahlcuje rozum i duši. Ty v tomto případě osvobozující nebudou. Asi to není jednoduché, ale jsem přesvědčená, že citlivým přístupem by se potíže mohly zmírnit a ty URČITĚ nevaříš z vody, ty pravdu znáš.

No Bubli, sem zvědavá, jak ti tohle složitý vysvětlování půjde v agličtině :lol:

No chudinka mala - jeste ke vsemu nabozenstvi - nevim, nechci byt moralistka, ale takhle malejm detem neco vtloukat do hlavy o bohovi je spise vymyvani mozku :rolleyes:
A jestli ma jeste ke vsemu nocni mury, tak to musi premyslet nad peknymi vecmi pred spanim. Ja nevim, zkusila bych treba i cteni nejakych veselych pohadek s dobrym koncem. Davala bych pozor, na co kouka v telce - nevim, co jeji rodice toleruji, nechci nikomu sahat do duse, ale z vlastni zkusenosi vim, ze rodice cuci na detektivku, kde se vrazdi a deti na to koukaji s nima :/
Napred bych mozna i zjistila, odkud tyhlety "napady" ma - treba tema smrt po hodinach katechismu probiraji s detmi, ktere ji necim vystrasily.... Az priste prijde s brekem, nebo vystrasena, zeptej se ji, proc ji zrovna tohleto napada...

Tak psycholog nebo nejaka odborna pomoc me samozrejme napadla hned prvni, ale to bohuzel neni na me. A rodine to opravdu nejak moc navrhnout nemuzu, rodice nejsou moc komunikativni a otevreni. Spis bych rekla, ze by sami nejakou terapii potrebovali - jsou hodne v praci a kdyz jsou doma, tak otec sedi na pocitaci a mama je zavrena v pokoji, vypijou par lahvi vina za vecer a pak do sebe hazi prasky na boleni hlavy.

Aby to nevypadalo, ze je ale holka nejake utapnute a nestastne decko, to ne. Krome tech nocnich mur a slabych chvilek je vetsinu casu pekne rostidlo, je hodne bystra, takovy maly uzvaneny blizenec  :D
Je mi jasne, ze smrt mamy v tomhle veku v ni pravdepodobne zanechala trauma a ovlivnuje ji to. Me umrela babicka, ke ktere jsem mela snad blizsi vztah nez k mame, kdyz me byly dva roky a teprve pred nedavnem jsem v regresi zjistila, jak velky vliv to melo na muj zivot.

Samozrejme, ze vim, ze je potreba rikat ji pravdu, jenze prusvih je, ze ja samozrejme v urcite veci, co se tyce posmrtneho zivota, duse apod.  verim, ale nemuzu zarucit, ze to tak opravdu je, ze to, co ji rikam, je pravda, je to proste jen moje vira....
Nechci ji vypravet zadne bachorky na uklidneni.
Kdyz jsem prijela, tak jsem si sebou privezla obrazky andelu, co kamaradka namalovala automatickou kresbou a taky lapace snu.
Takze lapac snu mi holka hned zabavila a dva obrazky andelu jsem ji nalepila na postylku. Takze ted kdyz ma nocni mury, tak ji rikam, aby se vzdycky koukla na ty obrazky a poprosila andele o ochranu. To je fakt jedine, co me napada, ze ji muzu konkretne poradit.
A samozrejme, ze ji ukonejsim, dam ji hug and kiss, oblozim ji v posteli jejima oblibenyma plysakama.
Chtela bych ji nejak naucit, aby se umela s temi murami vyrovnavat sama, protoze od rodicu a sestry bohuzel moc pomoci nedostane.
Tuhle nechtela, abych vecer odjela plavat, pro pripad, ze by mela nocni muru. Rekla jsem ji, at v tom pripade zajde za sestrou nebo za rodici, ale rekla mi, ze oni ji nic k tomu nereknou :( 

Jinak diky za rady, zkusim to jeste o te dusi a pravem domovu a o tom, ze jsou lide, co si pamatuji jake to je umrit, treba to trosku helfne.

lvice napsal(a):

No Bubli, sem zvědavá, jak ti tohle složitý vysvětlování půjde v agličtině :lol:

To je v pohode, vedeme s holkou docela debaty na urovni :lol: :lol:

Kukusa, na tv se divam s ni a vim, jake knizky cte, takze tim to nebude.
Odkud ty nocni mury a strach ma, jsem se uz ptala, ale rikala, ze nevi...  :/

Aha.....no jak líčíš tu rodinu(paráda, s těma bych chtěla sdílet dvojdomek! :dumbom: ), možná to skutečně nebude nic víc, než pocit ohrožení, osamění. (Tedy- nic víc, tím nemyslím, že by to bylo "lepší", jenom snadnější)
Říkalas, že je Blíženec a ty nedostatek kontaktů a vztahů vyloženě mučí. Je to, jako když se dusíš. Není divu, že za těchto podmínek se bojí smrti....možná má pocit, že umírá- ne tedy ve fyzickým slova smyslu a ne, že by umírala skutečně - jen jí chybí životně důležitý prvek. (a navíc holčička..)
Kontakt, kontakt a zase kontakt, ve všech podobách a v každém smyslu - možná to bude ten správný lék, jenže to závisí na tom, jak dlouho s ní budeš. Jestli totiž odjedeš poměrně brzy, tak aby to pak nebylo ještě horší..........
V tom případě by bylo lepší nechat ji vlastnímu osudu, ať to zní jakkoli šíleně.

No tak to ma holka super rodice, tatka pc maniak, mamka alkoholik......... to bych teda mela taky nocni mury....
ac to zni hnusne, tak ted bych bejt tebou mela strach, ze na tobe bude mala zavisla, protoze az se jednoho dne vratis domu, tak se zblazni samotou...

Lupino a vis, ze se uz parkrat v noci dusila? Jo, je to takovy spolecensky zivel, je potreba s ni porad mluvit a poslouchat ji.
Budu s ni do zari, pak ji prijede dalsi au-pair, je zvykla, ze se ji co rok au-pair stridaji. No neni to asi zrovna idealni, ale tak to tu chodi.

Ta rodina neni zas tak hrozna, to mozna jen tak vyznelo, ale bohuzel ji asi nedavaji to, co by potrebovala. 
Nu coz, pry si rodice vybirame sami, takze i ona si vybrala zrovna tyhle

Mám neteř, má teď 11. Před půl rokem tím taky prošla. Stupňovalo se to a přidaly se k tomu i neurózy. Chodila také k psycholožce, ale nic jí nepomáhalo. My ani nevíme, co jí pomohlo a ani co byla příčína takovéhohle stavu. Museli jsme tím s ní asi projít. Změnilo se to a je v pohodě, ale ptala jsem se sestry a prostě to přešlo, jako to přišlo. Ale nejsem její matka, tak do toho tak nevidím. To jen takový příspěvek, že tím možná prochází víc dětí, možná ty citlivější.

Tak dneska vecer prislo na pretres tema nocnich mur.
Nejdriv me poprosila, abych vyklepala z okna lapac snu, ze pry uz jich je plny a pak se ptala, co ma delat, kdyz na ni ty mury prijdou.
Takze jsem ji poradila, aby si pred usnutim predstavila, ze je v takove svetelne kouli, ktera ji ochranuje, protoze nocni mury se svetla boji a hlavne at z nich nema strach, protoze to je to, co oni chteji a tim nasim strachem se zivi. Tak uvidime, zda to zabere.

Pak jsem se do toho ale nejak zamotala, protoze kdyz pry mury jedi nas strach, co pry jedi nase sny  :rolleyes: 
A jestli pry to svetlo, co zahani mury je primo z naseho tela nebo odkud. 
Smarja, ja proste nezvladam konverzaci s sestiletym deckem :o

Nojo......a věděla bys, proč vlaky jezděj po kolejích a ne po silnici??? :o Děti dostanou kdekoho...
ale čím se živí sny.....mno, budu o tom uvažovat, co jeděj sny.......
Já čarovala s pavími pery, když jsme měli takový problém, kdy bylo děti potřeba ochránit před nějakými strašidly. Proč paví pera ani nevím, asi že jsou sama o sobě taková kouzelně vypadající, ale fungovalo to. Vzala jsem to pero a udělala jím okolo děcka takovou spirálu ("mami,tady jsi nechala dírku! Ještě udělej otočku!" :) ) a to bylo takové ochranné vajíčko - jakože. V jednom případě jsem dělala "mříže" nad postýlkou, aby tam nemohly právě ty můry.
Možná tkví to kouzlo v tom, že ty jako osoba dospělá a mocná uděláš to kouzlo - tak, jako jsi jí dala lapač snů.
Mmch....poslouchej - tohle je logický vývod mé dcery, když jí bylo tak 4-5 let: " v noci jsou srašidla strašidla lidí a ve dne jsou lidi strašidla strašidel..." :lol: :lol:
No a nemohlo by to být tak, že noční můry teda jedí ten strach, takže čím víc se človík bojí, tím jsou tlustější...a naopak ty hezké sny papají radost a potěšení, takže čím víc máš radosti a smíchu, tím jsou taky tlustější?? :co:

Řekl bych jí tu nejpravdovatější Pravdu: žádná smrt jako nebytí neexistuje... Protože, kdyby nebytí existovalo, potom bychom defakto nebyli... Ale my jsme. Anebo ne..? Ale ano, JSME... :jojo:

bublinka napsal(a):

Chtela bych se zeptat tech, co maji deti nebo zkusenosti s detmi, zda je normalni, ze deti maji strach ze smrti.

Proc se na to ptam?
Delam ted au-pair skoro sedmilete holcicce a posledni dobou mi hodne casto rika, ze ma strach ze smrti. Miva casto nocni mury, nedavno prisla cela ubrecena, ze mela hrozny sen, ve kterem se ji zdalo, ze umira.
Situace v jeji rodine je takova, ze zije s tatou, nevlastni mamou a sestnactiletou sestrou. Jeji vlastni mama umrela na rakovinu, kdyz ji byly dva roky.
Takze si myslim, ze to souvisi s tim, ale treba je mozne, ze to je v tomhle veku normalni - nemam vlastni deti a ze sveho detstvi si to nepamatuju.

Hlavne nevim, jak mam reagovat a jak zodpovidat jeji dotazy, vzdycky tak nejak varim z vody. Kdyz mi rekne, ze ma strach, ze brzo umre, tak ji samozrejme nemuzu rict, ze neumre, protoze to neni pravda. Takze kdyz ji odpovim, ze pravdepodobne neumre, ze doroste, vystuduje, vda se, bude mit rodinu a bude zit normalni zivot, tak se samozrejme zepta, co kdyz ji prejede auto nebo dostane rakovinu.
Pta se na to ted skoro denne, nekdy i breci, takze ji to asi opravdu trapi a ja ji neumim dat uspokojivou odpoved. :butter:
Taky chce vedet, co bude po smrti, protoze pry ma strach, ze az umre, tak uz nebude sama sebe videt a nebude nic citit a neuvidi sve pratele.
Rikam ji, ze si myslim, ze po smrti bude citit a vnimat dal, ale asi jsem ji zatim moc nepresvedcila.
Krome toho chodi do krestanske skoly, takze obcas prijde s tim, ze ma strach, ze pujde do pekla. :rolleyes:

Muzete mi treba nekdo dat nejake rady, jak v takovych situacich reagovat, kdyz maji deti nocni mury nebo se ptaji na tyhle veci?

Holcicka potrebuje vedet, ze Jezis, o kterem se uci ve skole, ji miluje, chrani a NIDKY ji neposle do pekla. Potrebuje vedet, ze kdyz mu otevre sve srdce, tak On do neho vstoupi a naveky bude v ni bydlet. Potrebuje slyset o tom, ze Bozi moc a ochrana je nade vvse a ze se nemusi vubec niceho bat. Je ji skoro sedm, to uz je dost velka na to, aby prijala Jezise a mohla s nim mit osobni vztah. Ten se o ni uz postara :gloria:

Bublin ahoj,
muj nazor podle me vlastni zkusenosti z detstvi je, ze ta holcicka potrebuje nekoho jako jsi to ted prave Ty,s kym o tom muze mluvit a ptat se.V tomhle pripade je dobre ze se vubec ta holcicka odvazila o tom komunikovat.
Bylo by horsi kdyby mela nocni mury ale nemluvila by a neptala se.
Citi v Tobe oporu a veri Ti .To znamena ze jsi to prave jen Ty kdo ji muze pomoc.
Neprisla k temto cernym myslenkam jen tak nahodou.S velkou pravdepodobnosti myslenka na strach ze smrty a nasledne sny k ni pres jeji citlivost prisli z okoli.Musela nekde neco zaslechnout(napr. ve skole) od deti apd.
Znamena to,ze ji to zpusobuje naproste podlehnuti temto negativitam z okoli. Ona ted hleda nekoho kdo ji to vyvrati.
Trosku si zavahala ale nevadi .Nikdy neni pozde.Mela bys ji zkusit tzv. vymyt mozek opakem.
Existuji preci knihy o vypovedi lidi co prezili klinickou smrt. Ale muzes ji rict napr. treba to, ze Ty se taky nebojis smrti.Taky treba to, ze se stejne kazdy narodi znovu jako kytky,jako listi na stome atd. Ze spatne sny poziraji sny dobre a taky statecnost. Cokoliv reknes pozitivniho,to se ji postupne bude vryvat do hlavy.
A pak preci bubli,dobro vitezi. Nebudes ji lhat i kdyz to tak treba citis Ty. Tady ted preci nejde o to. Jde o to ji pomoc.Je to ukol pro Tebe a ja verim ze to zvladnes.Mela bys.
Ale jedno Ti reknu jiste.Bude to chvili trvat ale ona se z toho dostane a s Tvou pomoci jeste lepe nez by to musela zvladnout bez Tve.
Zlom vaz!

Zemřelá maminka jí asi chybí, možná by měla vědět, že maminka je navždy v jejím srdci a vždy, když si na ni vzpomene, ji chrání a je šťasná. Obavy z předčasné, či násilné smrti bych zahnala trošku povídáním o tom, že když se bude chovat moudře, t.j. vyhýbat se nebezpečí, které je evidentní (silnice, jámy, el.proud, neznámí lidé...však to známe), může sama sebe a třeba i jiné ochránit. Také jí chrání všichni, kteří ji mají rádi. A ti lidi, kteří zemřeli, prostě svůj úkol na zemi už splnili a vrátili se k Bohu (když je teda věřící), a tam jsou všichni v bezpečí. O úmrtí milovaných tak stejně, jako o mamince: Vždy, když si na ně vzpomeneme, jsou s námi, spokojení a starají se, aby jsme byli i my vpořádku. Špatné sny vzniknou, když nás bolí bříško, nebo hlava a můžeme je ve své mysli vygumovat jako nepodařenou kresbu, také jim nedovolíme přijít, když se před spaním dobře umyjeme, vycvrkáme, (vykakáme) a v postýlce si představujeme nějaké hezké věci, třeba co se hezkého přez den stalo, nebo co by jsme si přáli, aby bylo druhý den...
někdy jsem s malými dětmi, když se večer bály, normálním smetákem s dlouhou tyčí vymetala všechny kouty a pod postelí a tak, aby věděly, že tam nic není, lapač snů je úžasnej, to mě nikdy nenapadlo.
Jinak si myslím, že bych se nezaměřovala tolik na vysvětlování do budoucnosti (všichni jednou zemřeme...), ale zaměřila se na konkrétní nejbližší čas, hodiny, dny...Když řekne, že na ni spadne cihla, řekla bych, můžeš se třeba občas podívat nahoru, jestli nepadá a když bude padat, tak se jí vyhnout, když se bojí auta, tak se dobře rozhlížet a držet se s dospělákem za ruku...
Učila jsem ve školce a jeden chlapec si asi prožil něco nepříjemného a velmi dlouho plakal, pofňukával, nechtěl mluvit a byl docela nepříjemný, nevěděli jsme si s ním rady, akorát snad řekl, že má "špatnou náladu". Kreslili jsme u stolů a tak jsem mu řekla: Pojď, namalujeme tvoji špatnou náladu. Nevěděl. Vzala jsem mu barvičku z ruky a říkám, nemá třeba takovouhle velikou hlavu? Jo. A co takové tlusté břicho? Jo. A co má ještě?, postupně tam přikreslil, co si zamanul, třeba jakousi křivou čepici, příliš velké boty, ost.děti se už začínaly dobře bavit. Když byl panák špatná nálada hotový, společně jsme ho přeškrtli, začmárali, zmuchlali a zahodili do koše...

Diky za rady, urcite neco pouziju, treba ze je potreba se umyt, aby neprisly spatne sny.   :lol:
To vymetani smetakem se mi taky libi, me napadl pohrabac a s nim ty nocni mury mydlit po hlave, tak jako to dela Zuzanka v Pratchettovi  (Lupina asi bude vedet  ;) )
To kresleni jsem na ni uz jednou zkousela v nejake jine souvislosti, myslim, ze to byl nejaky neprijemny pocit nebo situace, tak jsem ji navrhla, aby to nakreslila... no ale podivala se na me takovym pohledem jako ze jsem uplne posahana a rekla, ze si bude kreslit, co chce.    :rolleyes:

LViktorka, nevim jestli ji maminka chybi, nekolikrat jsme se o tom bavily, rika, ze maminka je v nebi jako andel a dava na ni pozor. Kdyz mluvi o strachu ze smrti, tak je to strach z vlastni smrti.

Kocicko, koukam, ze s tebou to je Jezis k snidani, k obedu i k veceri. Jezis jako lek na cokoli, na nocni mury, na bolavy zuby..

bublinka napsal(a):

Diky za rady, urcite neco pouziju, treba ze je potreba se umyt, aby neprisly spatne sny.   :lol:
To vymetani smetakem se mi taky libi, me napadl pohrabac a s nim ty nocni mury mydlit po hlave, tak jako to dela Zuzanka v Pratchettovi  (Lupina asi bude vedet  ;) )
To kresleni jsem na ni uz jednou zkousela v nejake jine souvislosti, myslim, ze to byl nejaky neprijemny pocit nebo situace, tak jsem ji navrhla, aby to nakreslila... no ale podivala se na me takovym pohledem jako ze jsem uplne posahana a rekla, ze si bude kreslit, co chce.    :rolleyes:

LViktorka, nevim jestli ji maminka chybi, nekolikrat jsme se o tom bavily, rika, ze maminka je v nebi jako andel a dava na ni pozor. Kdyz mluvi o strachu ze smrti, tak je to strach z vlastni smrti.

Kocicko, koukam, ze s tebou to je Jezis k snidani, k obedu i k veceri. Jezis jako lek na cokoli, na nocni mury, na bolavy zuby..

To si pis :styrka:. A zejmena na otazky zivota a smrti.

to je pravda, slečna Stohelitská dobře ví, jak na noční můry :lol:
Tak ať se vám to holčičky povede.... :pussa:

Já už k tomu nemám moc říct, ale jen mě napadlo, co třeba jí dát do ruky růženín a říct jí, že je to kouzelný kamínek, kterýji ochrání před těma "potvorama"

Ted byl uz tri noci klid, tak to vypada dobre, mozna ze neco zabralo. Uvidime, jak se to vyvine dal...

Všechny tu na ni myslíme s láskou a soucitem, ale co je důležitější, ona zjistila, že je někdo, kdo se zajímá o ni a o její problémy..... :pussa:
já myslím, že má před sebou ještě dlouhou a asi i strastiplnou pouť, ale její česká chůva jí bude v kebulce blikat, jako maják, věř mi.
A propos....to možná není špatný nápad....až budeš odjíždět, co jí dát obrázek majáku a říct jí, že strážce toho majáku jsi ty...(třeba) :)

lupina montana napsal(a):

Všechny tu na ni myslíme s láskou a soucitem, ale co je důležitější, ona zjistila, že je někdo, kdo se zajímá o ni a o její problémy..... :pussa:
já myslím, že má před sebou ještě dlouhou a asi i strastiplnou pouť, ale její česká chůva jí bude v kebulce blikat, jako maják, věř mi.
A propos....to možná není špatný nápad....až budeš odjíždět, co jí dát obrázek majáku a říct jí, že strážce toho majáku jsi ty...(třeba) :)

Tak to je fajn, laskyplna myslenka se nikdy neztrati :hjarta: :pussa:
Jeste mame pred sebou ctyri mesice, tak se uvidi.
A verim, ze to holka v zivote zvladne, je sikovna a silna.

a má moc šikovnou chůvu!
Holčenky - :hjarta: :hjarta: :hjarta: :pussa: :rock:

Napadlo mě, že bych asi zkusila co nejčastěji nenápadně před těmi dospělými prohodit večer při rozmluvě: "malá dnes zase mluvila o tom, že se bojí smrti". Za dva dny znova a následující večer třeba znova... Aby si to začali uvědomovat, Je totiž možné, že jí nebudeš schopná sama doopravdy pomoct,. Ovšem otázkou je, zda ti dospělí by nepokazili případným rozhovorem s tou holčičkou něco ještě víc. Je to těžké.
Já bych tedy o Ježíšovi mluvit nemohla, protože to považuji za blbnutí lidstva (věřící prominou),  ty křesťanské školy, to je tedy nadělení. Ale Tebe moc obdivuji, jsi šikovná holka. Možná ta malá jen potřebuje někoho, kdo by se jí víc věnoval. (Otec coby typický chlap a cizí žena - tedy její macecha, to asi nebudou) Držím palce.

Ahoj,mám 6letou holčičku,před rokem a půl zemřel můj manžel a její otec ve spánku,dcera se synem ho našli,když jsem byla v práci.Ted asi poslední dva měsíce má dcera strach z usínání a tvrdí,že má strach,že zemře.Nechce sama spát,nesmím od ní odejít ani na krok jinak dělá strašné scény.Nevíte někdo,co s tím?Díky

Štěpu, psychologa, poradit se sama, třeba nejprve v poradne, Mertin, dobrý dětský psycholog má online poradnu na emiminu.cz a nebo i v jakékoli místní poradně. Ovšem chce to dětského psychologa, ne dospěláckého.

To som mávala aj ja a ni mi nikto nezomrel... zhruba v jej veku to začalo. Mávala som priam fyzický a panický strach zo smrti. Pomohlo mi ukľudňovanie rodičov (trochu, viac by mi bolo pomohlo púhe objatie, ale to akosi neprišlo). A pomohlo aj nepatetické, úprimné a primerané poučenie starcýh rodičov o Bohu, posmrtnom živote a o tom, že najistejšie je preda len vybaviť si čo najviac tu na Zemi...