dolores — 9. 5. 2007 13:12

Ahojky,
již delší dobu jsem po rozvodu a neumím být sama. Hrozně se trápím a nevím jak si mám pomoci. Můžete mi nějak poradit ? Dáša

cilka — 9. 5. 2007 13:24

Ahoj Dášo....
moc jsi toho nenapsala, ale předpokládám, že jsi zkusila začlenit se mezi lidi podobných zájmů, třebas klub turistů, různé orghanizace.....
A čím konkrétně se trápíš?

666salome — 9. 5. 2007 13:27

Máš děti, máš kamarádku?? Nebo tím neumím být sama myslíš být bez muže?? Třeba tady najdeš spřízněnou duši ;)

dolores — 9. 5. 2007 13:37

cilka napsal(a):

Ahoj Dášo....
moc jsi toho nenapsala, ale předpokládám, že jsi zkusila začlenit se mezi lidi podobných zájmů, třebas klub turistů, různé orghanizace.....
A čím konkrétně se trápíš?

Nezkusila jsem vůbec nic, protože nevím jak a co mám dělat. Mám děti, dvě dcery které jsou už v podstatě dopsělé. Přítele nemám a nemám ani kamarádku, protože už žádná nechce poslouchat moje problémy. Nevím, jak se mám zbavit těch problémů , pořád sedím jenom doma a brečím. Moc ráda bych si našla přítele, ale nevěřím si. Vůbec si nevěřím jako žena. Co mám dělat ?

cilka — 9. 5. 2007 13:52

Nehledej přítele, když si nevěříš jako žena, stejně bys toho pana správného nenašla, nech to být. Děcka, no vyrůstají, co s tím, nic, to je normální, mně už taky dvě vylítly. Já tohle období začala řešit studiem, hledám lidi, co jsou alespoň v jedné oblasti na tom stejně jako já, protože s těmi si budu rozumět víc, než třeba s pošťačkou.
Nesď doma!!!! tam se to nevyřeší. Jdi ven! Jdi se projít do přírody. Máš hodně možností...... Podívej se třeba tady na babinetu - hledám kamrádku - není tam někde uvedeno vaše město? pokud ne, zkus si zadat příspěvek i tam, ono někdy pomůže alespoň vědět, že kus vedle je taky někdo takový.

IvaPR — 9. 5. 2007 13:57

dolores napsal(a):

cilka napsal(a):

Ahoj Dášo....
moc jsi toho nenapsala, ale předpokládám, že jsi zkusila začlenit se mezi lidi podobných zájmů, třebas klub turistů, různé orghanizace.....
A čím konkrétně se trápíš?

Nezkusila jsem vůbec nic, protože nevím jak a co mám dělat. Mám děti, dvě dcery které jsou už v podstatě dopsělé. Přítele nemám a nemám ani kamarádku, protože už žádná nechce poslouchat moje problémy. Nevím, jak se mám zbavit těch problémů , pořád sedím jenom doma a brečím. Moc ráda bych si našla přítele, ale nevěřím si. Vůbec si nevěřím jako žena. Co mám dělat ?

Určitě máš nějakou bývalou spolužačku,kolegyni nebo sousedku. Zkus navázat na nějaké staré přátelství.
Ono to je třeba se vypovídat. Tak jdi někam i sama - projít se, do kina, na výlet. Nejdřív se snaž srovnat sama v sobě a potom až budeš v pohodě tak si spíš někoho najdeš.

ivca — 9. 5. 2007 13:57

Dášo, tak si můžeš s náma psát, rozebereme to všechno a uvidíš že Ti to pomůže

cilka — 9. 5. 2007 13:59

já jsem taky našla na babinetu hodně kamarádů...... i budoucího manžela..... zatím stále ještě :)

majkafa — 9. 5. 2007 14:06

dolores napsal(a):

cilka napsal(a):

Ahoj Dášo....
moc jsi toho nenapsala, ale předpokládám, že jsi zkusila začlenit se mezi lidi podobných zájmů, třebas klub turistů, různé orghanizace.....
A čím konkrétně se trápíš?

Nezkusila jsem vůbec nic, protože nevím jak a co mám dělat. Mám děti, dvě dcery které jsou už v podstatě dopsělé. Přítele nemám a nemám ani kamarádku, protože už žádná nechce poslouchat moje problémy. Nevím, jak se mám zbavit těch problémů , pořád sedím jenom doma a brečím. Moc ráda bych si našla přítele, ale nevěřím si. Vůbec si nevěřím jako žena. Co mám dělat ?

dolores, přijď na "Život po nevěre" - dakotino energetické depo, když budeš chtít. Našla jsem si tady skvělé kamarádky, setkáváme se i osobně. Čti si tam různé příspěvky, nebo i na psychologické. Mně to strašně moc pomohlo, díky tomu jsem našla zase po mnoha letech sama sebe. Přijď k nám. :pussa:

pucle — 29. 8. 2007 16:24

Také se cítím velmi osamělá...Jsem rok po rozvodu...nic neobvyklého každé druhé manželstvi se dnes rozvádí,že je to po 30 letech?zamiloval se do mladší.Mám dvě děti které mají svůj život...tak to má být,práci...ale když příjdu domů prázdnota...dnes si zase popláču...

pucle — 29. 8. 2007 16:26

:grater:Také se cítím velmi osamělá...Jsem rok po rozvodu...nic neobvyklého každé druhé manželstvi se dnes rozvádí,že je to po 30 letech?zamiloval se do mladší.Mám dvě děti které mají svůj život...tak to má být,práci...ale když příjdu domů prázdnota...dnes si zase popláču...:grater:

Selima — 29. 8. 2007 17:34

Kľudne sa vyplač, slzy čistia... ale potom sa vzchop a pomaličky sa začleň do života. Kúpi si psa, to je radosť i starosť zároveň, prihlás sa do jazykovky, na cvičenie, alebo do klubu turistov... aspoň do knižnice, tam som chodila aj ja v tom najintrovertnejšom období, keď som sa hanbila aj sama seba v zrkadle... zapíš sa do požičovne DVD a požičiavaj si komédie alebo rozprávky...

pucle — 30. 8. 2007 10:00

Selimo dík...psa mám,zůstal mi když všichni vylétli z hízda(i bývalý)Rok jsem po rozvodu,ale to nepříjemné prožívám již(nebo teprve?)pět let.Snažím se zapojit do aktivit(ale právě i pejsek mě trošku omezuje,má devět let a  pokud žije,chci,aby nestrádal,mám ho ráda)DVD nemám(snad si ho časem pořídím,jsem na tom finančně hůř,moje mínus že jsem si za dobu manželství nenašetřila bokem?!:):):)

Selima — 30. 8. 2007 14:35

Knižnica stojí cca 100 Sk ročne plus enjaký poplatok za požičanie... a DVD s adjaú prehrávať aj v mnohých počítačoch. Ja tiež nemám DVD, ale pozerám na notebooku...

pucle — 31. 8. 2007 11:50

Máš pravdu...ta knihovna je dobrý tip.
Večery se budou prodlužovat...( a já vždy ráda četla.)Ale také v tom mě pejsek omezuje,než se dostanu z práce domů,vyvenčit a zpátky do města(musím to nějak promyslet...)
Teď mám ještě menší problém.V práci jsem se spřátelila s jedním mužem a chvíli jsem se snim stýkala.Po nějaké době jsem ale poznala,že to není člověk,s kterým by jsem chtěla žít.Řekla jsem mu to proč to tak vidím,měl své představy ale na můj názor se nezeptal.Zapracovala mužská ješitnost a otočil o 360 st.začal mě oslovovat příjmením.Není to člověk se kterým jsem v denodenním styku ale potkat ho občas musím a není to příjemné.Byl to druhý muž v mém životě a tak si říkám....jaký by byl třetí?zase stejný...prý si člověk vybírá stejné typy(ten ale se jevil úplne jiný než bývalý)
Zítra jdu na narozeniny kámošce tak doufám,že prožiji pěkný den.

Člověk není k stáru moudřejší,je jen opatrnější.:jojo:

kalupinka — 2. 9. 2007 12:11

Dášo, zkoušej postupně vyrážet mezi lidi. Vybírej si takové akce, kde je to možné. Samozřejmě nechoď na tancovačky, ale máš přece plno možností. Výlet, turistika, sport, tělocvična, kultura v podobě koncertu, divadla, kina, zajdi si na dvě deci, na oběd, na kávu, věř mi, že odevšad přijdeš bohatší o to, že si budeš víc věřit. Všude jsou lidi a spousta jich je samotných. U Tebe není problém osamělost, ale to, jak k ní přistupuješ. A taky si uvědom, že plno žen  se cítí opuštěno ve vlastních rodinách. Kde si nerozumějí, kde jde každý za svým a kde jsme jen kuchařky, pradlenky a uklízečky. Děti se doma jen najedí a napíšou úkoly, muž doma jen přespí a občas po našich atacích něco opraví...Nakonec, Dášo, mnohé by třeba vítaly osamostatnění a vyměnily by s Tebou Tvoji skutečnou ne samotu, ale svobodu, za svoji závislost a připoutanost k rodině, která si je jaksepatří nehýčká a bere je jako samozřejmost...Zkus si užít i večer, kdy jsi sama. Pusť si pěknou hudbu, něco si doma předělej, jdi na procházku, zapal si svíčku, otevři dobré vínko...Dášo, vždyť Ty si můžeš dělat, co chceš? Jiné by to braly všema deseti...!

Kamilie — 3. 9. 2007 11:28

Taky se hlásím se k osamělosti. Už mne to došlo. Zatím jsem měla pocit, že jsem si to zvolila, ale asi to tak není. Ve svém věku ale mám ještě malé dítě (půjde pomalu do pub.), takže ani nemohu nikam chodit, i kdybych chtěla. A ani nechci. KAM? sama? nemám síly. Jsem sama od r.2000...a už nechci být. Ale na seznamovací inz. po internetu odpovídají DOST divní lidi...navíc nejsem štíhlá, i když na sobě pracuji. Ani nejsem zdravá.
Jak na sobě pozoruji, tak se začínám dostávat do depresí nebo co, že o co víc sama se cítím, o to míň chci jít ven a někoho potkat, i kdyby to byla má nejlepší kamarádka. Nechci už nikomu říkat, jak žiju, co mám za problémy, neboť mám jenom samé problémy(samoživitelka, málo peněz, žádné výživné, marný boj-kolem zdražování). Chtěla bych vykládat něco hezkého, ale není co.

sisa — 3. 9. 2007 12:08

ahoj holky nějak mě přijde, že se dost lidí a nezáleží v jaké jsou sociální situaci cítí samo. mám hodně různých lidí kolem sebe a každý je svým způsobem nespokojený, každý z jiného důvodu, ale nespokojený! A osamělý. žijeme ve společnosti lidí a přesto samy máme kolegy,kamarády, známé, apod. a cítíme se samy už jsem o tom hodně přemýšlela proč...

sisa — 3. 9. 2007 12:10

kamilie výživné se dá vyřídit, aby ti chodilo odkud seš?:supr:

Kamilie — 3. 9. 2007 13:01

Siso, nedá. Dítěti už bude 11 a zatím ani CZK! Naposled je "tatínek" v pátrání, mezinárodním, zmizel ve Švýcarsku. Už dluží dost, starí rodiče-invalidi, není kde brát...

sisa — 3. 9. 2007 13:50

nezoufat výživné je nepromlčitelné, jinak doufám, že podalas trestní oznámení pro neplacení výživného a pokud to vezmeš na svoji sociálku měli by ti to doplácet včetně dávek sociální nouze proto se ptám odkud seš nevzdávej to věř mě měla sem býval.manžela vyčůraného právníka a neplatil mě je to na knihu mám to za sebou poradím jsem už také skoro právník a navíc tu práci i dělám - pomáhám zoufalým lidem:lol:

pucle — 3. 9. 2007 15:27

Kami zdravím...dávám za pravdu sise když říká,že ve svém životě může být každý s něčím nespokojený.Začne to naším narozením na kterém nemáme sebemenčí zásluhu(když je trápení mnohý-a řekne...raději jsem neměl-a narodit!)Můžeme být nespokojení s rodinou do které jsme se narodili,svou vizáží,dědičnými znaky které
kdybychom mohli upravili podle svých představ....nejde to...musíme to příjmout jak to je....Teorie mi jde jen praxe pokulhává.Založením jsem melancholik pesimista(nešťastné spojení)moc by jsem chtěla žít jen přítomností,minulostí se netrápit na budoucnost nemyslet(myslím,že nejsem sama když řeknu že si připadám jako na houpačce nahoru...dolů...nahoru..dolů)ale věřím že bude líp....i u Tebe Kami.držím palečky.


Kde je život,je naděje.:jojo::par:

sisa — 3. 9. 2007 16:21

Holky fakt mě věřte nechci působit jako všude sem byla všechno znám, vím co to je být v koncích, ale je to potom dobrý když máš pocit, že už to horší nemůže být a chytíš se a jdeš nahoru je to skvělý pocit stojí to zato a taky je fakt pravda to blbý úsloví, který jsem z duše nesnášela "co tě nezabije to tě posílí!!" sorry nechci nikoho popouzet nějakým přehnaným optimismem, ale všechno jednou skončí a záleží na každém jednotlivci kdy.... proto je dobrý zkoušet a znova zkoušet co mně pomůže, abych to měl co nejrychleji za sebou. Na každého zabírá něco, je potřeba zjistit co pomůže mě. Zákon tarotu Hvězda- všechno se v kruhu opakuje tak dlouho,než ten kruh přetnu a pořád dokola dokud.... z toho jeden nezblbne:gloria::fuck:

Tercila — 3. 9. 2007 18:31

Kamčo
a kámošky z práce - nic? Nebo si kup aspoň malou kytičku, prohlídni časáky, projdi náměstím, zkus nějaký kurz angliny, projeď se na kole, kup si maláho psa... (to se najednou vyrojí známých).
Jéééé, já jsem přesně opačná, já mám tak fatální nedostatek času na všecko, co mě zajímá.... Teda nééé, že by mě depka občas nedostihla, to jistě jo, ale nemám na ni moc času :).
Jinak dítko v pubertě bude radši, když mu necháš doma prostor, a půjdeš se někam bavit, fakt :), vím to z vlastní zkušenosti :supr:
Když tak klidně napiš SZ, vykecej se... ahojky.

Kamilie — 4. 9. 2007 15:30

Holky, díky za podporu, bývávala  jsem málem superaktivní člověk.... Co vím, že existuje babinet, je mne na světě líp, ale ten život je sakra těžký. Já taky myslela, že jsem už byla na tom nejhlubším dně, co existuje a co jsem si neuměla představit. A už to vypadalo, že jdu nahoru a že je konečně líp. Pak stačí nemoc, blbé reformní balíčky a JE TO!
Nechci psát, co vše nemám, ale nízky plat, takže si levný časák mohu koupit, ale pak mám výčitky, že není na něco jiného....pes-to samé, už mne ukradli 2!. Max.někdy koupím vážně kytku-sama-sobě si, jen tak pro radost.
Už dokonce ani nechci vidět-potkat své kamarádky, které u mne stojí v každém případě! a to je tragédie. Jo, ty zlé věci vždy posílili, ale teď mne nějak dostávají....
A to jsem byla totálně nenapravitelný optimista, prý nabitá pozit.energií...co věří v dobro v lidech...

sisa — 4. 9. 2007 15:56

Hej tak to ne kamilo´!!!! okamžitě napsat mě soukr.zprávu jak to máš s aliment. a řešíme....nevzdáváme se, neplazíme se po kolenou, ale postavím se překážce!!!Není nic co se nedá řešit uvidíš.... Kytky jo ty si taky kupuju protože od chlapa sem kytku dostala no ani.... radši.... tak možná když sem byla někde ve věku  petry kováčové ale víš jak to je každý jednou.... zatím pa a čekám doufám, že ne marně

sisa — 4. 9. 2007 16:14

Ještě teda cizí problémy potěší, když sem si teda myslela, že mě už nemůže potkat nic špatnýho tak to byl omyl, auto mě ukradli, chalupu vykradli co neukradli tak zničili, voda mě vyplavila  a všechno zničila atp. mohla bych pokračovat a nemělo by to konec s katastrofama.... fakt nekecám no a nakonec kolega který se mnou pracoval 15let jako kolega se dostal na šéfa a řekl mě, že sem stará tak teda sorry, ale nebude se mnou dál pracovat terorizoval mě sedm měsíců neskutečným způsobem detaily nebudu popisovat protože  to bylo tak nechutný, že sem to radši zapoměla:lol: i když to tak úplně pravda není protože to hodlám dál využít no a ???? pokračuji proč? protože překážky v životě jsou k tomu, že je musím odstranit a pokračovat:D zážitků podobných mám spoustu, ale nechci je všechny vypisovat musím drtit mám průbu v pátek a doufám, že to zvládnu tak kamil.... pokud by ti to nestačilo, tak fakt nevím rakovinu nemám:supr:

Selima — 4. 9. 2007 16:30

sisa napsal(a):

Holky fakt mě věřte nechci působit jako všude sem byla všechno znám, vím co to je být v koncích, ale je to potom dobrý když máš pocit, že už to horší nemůže být a chytíš se a jdeš nahoru je to skvělý pocit stojí to zato a taky je fakt pravda to blbý úsloví, který jsem z duše nesnášela "co tě nezabije to tě posílí!!" sorry nechci nikoho popouzet nějakým přehnaným optimismem, ale všechno jednou skončí a záleží na každém jednotlivci kdy.... proto je dobrý zkoušet a znova zkoušet co mně pomůže, abych to měl co nejrychleji za sebou. Na každého zabírá něco, je potřeba zjistit co pomůže mě. Zákon tarotu Hvězda- všechno se v kruhu opakuje tak dlouho,než ten kruh přetnu a pořád dokola dokud.... z toho jeden nezblbne:gloria::fuck:

A čo Koleso osudu(alebo Šťasteny)? ;) jednou jsi dolú, jednou nahoře... Tak to proste je.

pucle — 5. 9. 2007 16:06

Holky kdyby všechny ženský které žijí v republice začaly psát své osudy na net,tak nemáme šanci se připojit...co člověk,to osud.Do soukromí všech lidí člověk nevidí,ale měla jsem štěstí?...neštěstí?že rodiny se kterými jsme se stýkali jen ten můj B.se sprčil a rozvedl se.Jsem ve stadiu kdy se říká...všechno zlé je k něčemu dobré...a jak dál?Prozatím mám jen mínusy,problémy,starostí(ale kdo je nemá?!...)
snažím se nemyslet moc dopředu....říká se že čas ukáže,prověří...bude líp?...nebo už bylo?...držím palec vám i sobě.:rodna:

Každý člověk na světě,dobrý nebo špatný,je podroben zkouškám.William Saroyan

astina — 5. 9. 2007 23:40

Holky, taky jsem zažila špatné časy - pak ty lepší, a pak jsem si myslela, že vše špatné je za mnou - a konalo se další "překvapení"..... A já najednou zjistila, že jsem občas řešila i nedůležité věci, které mi přišly až životně důležité......... Tím nechci NIJAK snižovat problémy, co tu byly popsány! Jen jsem ještě nedávno hodně řešila, že nemám partnera a jsem osamělá. Dnes je vše jinak.

jesinka — 15. 8. 2010 11:15

ahoj, před 2 lety mě manžel opustil, zamiloval se do mladší kolegyně v práci a počal s ní dítě, od té doby jsem sama. Před měsícem se oženil můj starší syn a odstěhoval se. Můj mladší syn bydlí se svou přítelkyní a 8 měsíční vnučkou v mém domě o patro níž. Jsem moc ráda, že jsou synové šťastní. Mají už ale své životy a mě moc nepotřebují. Zažívám pocity osamělosti, často se moc trápím. Je mi 44 let, jsem celkem pohledná, zkoušela jsem seznámení přes internet, ale pokaždé bez úspěchu. Nevím jak dál......

Selima — 15. 8. 2010 12:35

Skús nehľaadť konkrétne partnera, ale zájsť medzi ľudí, mať nejakého koníčka, tešiť sa zo života... a on sa niekto k tebe pridá. ;)

jesinka — 8. 9. 2010 20:04

Není to opravdu lehké být sama, nejhorší je ten pocit, že už mě nikdo nepotřebuje a ty večery sama u televize.... Začala jsem sice chodit cvičit, na angličtinu a od konce října si chci udělat rekvalifikační kurs. Ale nic mě tak nějak netěší, neumím se z ničeho radovat. Chybí mi nekdo, kdo by mě pohladil, potěšil, někoho s kým bych si mohla popovídat. Přestávám už věřit, že někoho takového potkám, většinou mám smůlu, že když potkám někoho, kdo by mi vyhovoval, tak není volný....