Ahoj ! Už nějakou dobu sleduji vaše problémy a protože řeším podobné chtěla bych znát váš názor.
Mám manžela s kterým jsem si myslela,že máme skvělé manželství jedno dítě a nyní jsem v 7 měsíci těhotenství.Jednoho dne mi zazvonil telefon, že můj muž má dítě s kolegyní s práce.Nejdřív jsem si myslela, že si ze mě někdo dělá legraci a nebrala jsem to moc vážně.Manželovi jsem to řekla a on asi po 14 dnech se přiznam, že je to pravda, že ho to moc mrzí, že nás má rád a ať mu odpustím, že nás nechce ztratit, že mi udělal velkou ostudu atd....
Taky ho mám moc ráda a dala jsem mu druhou šanci.Nevím co s tím dítětem.Manžel se s ním občas vidí jemu 1 rok, platíme tučné alimenty, ale když milenka otěhotněla chtěl, aby šla na potrat.Ta si dítě nechala a  te´d chce po nás abychom se o dítě starali,brali si ho na víkend atd...píše e-maili, který mi manžel dává číst i s jeho odpovědí.
Jinak o jejich vztahu jsem neměla ani tušení.Žádné SMS,žádné divné telefony nic.
Manžel se o nás vzorně staral, byl milý, sex v pohodě.Jestli někdo řešíte nebo máte zkušenosti budu ráda za to.

naštěstí podobnou zkušenost nemám,ale myslím si, že pokud ona si prosadila dítě přes to, že on s tím nesouhlasil,tak je od ní nefér, vyžadovat, aby si dítě bral na víkendy.Přece ví, že je ženatý a že by ti to ubližovalo.Alimenty jsou něco jiného, tam holt manžel musí platit za svou blbost.
Pro váš vztah by nebylo ani dobré,aby to dítě vodil domů a neustále ti tím připomínal jeho prohřešek.Pokud se s ním chce vídat,ať ho vezme na výlet, procházku,do ZOO.

Monča123 napsal(a):

Ahoj ! Už nějakou dobu sleduji vaše problémy a protože řeším podobné chtěla bych znát váš názor.
Mám manžela s kterým jsem si myslela,že máme skvělé manželství jedno dítě a nyní jsem v 7 měsíci těhotenství.Jednoho dne mi zazvonil telefon, že můj muž má dítě s kolegyní s práce.Nejdřív jsem si myslela, že si ze mě někdo dělá legraci a nebrala jsem to moc vážně.Manželovi jsem to řekla a on asi po 14 dnech se přiznam, že je to pravda, že ho to moc mrzí, že nás má rád a ať mu odpustím, že nás nechce ztratit, že mi udělal velkou ostudu atd....
Taky ho mám moc ráda a dala jsem mu druhou šanci.Nevím co s tím dítětem.Manžel se s ním občas vidí jemu 1 rok, platíme tučné alimenty, ale když milenka otěhotněla chtěl, aby šla na potrat.Ta si dítě nechala a  te´d chce po nás abychom se o dítě starali,brali si ho na víkend atd...píše e-maili, který mi manžel dává číst i s jeho odpovědí.
Jinak o jejich vztahu jsem neměla ani tušení.Žádné SMS,žádné divné telefony nic.
Manžel se o nás vzorně staral, byl milý, sex v pohodě.Jestli někdo řešíte nebo máte zkušenosti budu ráda za to.

proč tedy všechno neurovnáte soudně myslím tím alimenty a návštěvy. Ty návštěvy chápu,že po něm chce jednou je to jeho dítě. Ještě bych si ověřila jestli je jako jeho otec určo uveden když vyžaduje tak tučné alimenty kočička.  Je fajn,že jsi dala druhou šanci takže fandím a držím palce

Moni, ja si mzslím, že to by mal riešiť hlavne manžel s matkou svojho "iného" dieťaťa. Ale po rod, konšteláciách, ktoré som nedávno absolvovala, by som odporúčala, aby buď 1, k dieťaťu sa normálne hlásil a nejako ho pribral k rodine(chce to tvoju úžasnú veľkorysosť, ale možno by to bolo dobre aj pre vaše spoločné deti) alebo 2 platil iba alimenty a inak sa neangažoval, ale s rizikom, že sa to raz vaše deti dozvedia odinakiaľ a budú vám to obom zazlievať, apod. Je to ťažká voľba, ale ja hlavne na tvojom mužovi a tej druhej žene. Ak by sa rozhodol ujať sa nejako aj toho levobočka, asi by si mu nemala brániť. Ber to tak, že to dieťa je v tom (mmch, ako jediné) skutočne nevinne a nemôže za to, ako prišlo na svet, takže istý nárok na otca asi predsa má(nekomentujem tú druhú ženu, ani ich vzťah - možno ani žiaden nebol, len opilosť s neblahými následkami...).

V mé široké rodině je hnedle několik takových případů a obě varianty řešení.Jen placení alimentů,žádný další kontakt,dítě (dnes již důchodkyně) zapíráno do smrti smrťoucí.Pak tu máme placení alimentů, občas společné víkendy,společné dovolené, prázdniny u babičky ap.,v dospělosti stejní strejdové a tety jako "manželské"děti.Záleží na tobě co zvládneš.

Mončo, mně z toho nejlíp vychází varianta, že existenci toho dítěte prostě přijmeš. Pokud ses rozhodla dát svému muži druhou šanci, tak bys to měla přijmout se všemi důsledky, které to rozhodnutí obsahuje. Nakonec ten malý uzlíček za to nemůže a myslím, že by se tvoje případná nevraživost mohla někdy otočit i zpátky vůči tobě. Neříkám, že to bude snadné, asi s tím budeš muset sama v sobě hodně bojovat, ale pokud ses rozhodla jak zde píšeš, převzala sis za toto rozhodnutí pro sebe i část zodpovědnosti, přestože jseš v celé té situaci "nevinně".

Ono to podle toho co milenka teďka předvádí, vypadá, že to mimčo nebude mít v životě moc jednoduché, tak proč mu trochu nepomoci, když je to je zároveň i dítě tvého muže... A jak se k tomu staví on?

ahoj, mám přímo vlastní zkušenost. Přítel si taky za našeho čtyřletého vztahu, který jsme si myslela, že je bezproblémový pořídil "nechtěně" díte. Milenka mu tvrdila, že jí antikoncepční prášky, ale ejhle - nejedla. Nakonec to dopadlo tak, že jsme spolu zůstali, přítel platí alimenty a s dcerou se vídá a bere si ji na víkendy. To malé dítě opravdu za nic nemůže. život je někdy těžký, ale jsou opravdu horší věci na světě, než že má muž ještě někde jinde dítě.
Jestli chceš můžeš napsat i SZ, ze začátku jsem z toho byla taky hodně špatná, postupem času, už se na to dívám s větším odstupem.

Díky za reakce.Ten malý za nic opravdu nemůže,ale spíš mi vadí ,že se budeme stýkat s milenkou a řešit pořád nějaké komplikace a její nálady.Je hodně nevyrovnaná a hysterická.Samozřejmě ji také selhala hormonální antikoncepce poté co ji manžel oznámil ,že toho hodlá nechat.Taky se bojím návratu z mateřské, kdy budou opět kolegové.Nemá ani trochu pocitu viny anebo pocitu, že by se mi měla omluvit.Neznám ji osobně.Prý jsme se viděli na nějaké akci pořádané v manželově práci.Viděla jsem ji na fotce úplně normální.Čekala jsem nějakou sexbombu. Je taky stejně stará jako já.Čekala, že manžela vyhodím a ona s ním bude žít a já jsem si dovolila otěhotnět.Mám taky pocit, že ten anonym zařídila ona poté co se dozvěděla, že jsem těhotná.Taky se bojím ekonomických rozdílů mezi mými dětmi a jejím synem.Manžel mu chce být strejdou a nikoliv tátou.Je to celé zamotané.Platíme jí hypotéku aby mela kde bydlet.

mončo, poslala sem Ti soukromou zprávu

Mončo,
nezáviděníhodná situace, jak píšeš, tak je vidět, že tě chtěla"vyhodit ze sedla" a zaujmout tvé místečko po boku tvého manžela - holt jí to nevyšlo - jde taky ještě o to, aby časem si manžel nechtěl hrát na "ochranitele a spasitele - ostatně to již si hraje, platí-li jí hypotéku.Stk s ní ti nezávidím, zůstáváte-li ale vy dva spolu - ty buď ta vždy usměvavá a milá a v klidu -

i když někdy mívám dojem, že někde vyhrává ten, který uteče....

protože je-li to takto, budeš o ní i o dítě zakopávat na každém kroku - jde o to, jak jsi to TY schopna zvládnout - myslím psychicky ( ale zase co bys jí vyklízela pole)

No, kočko tvoje situace je skutečné maso, oproti leckdy zbytečnému fňukání, kterého je tu požehnaně, bych v tvojí kůži být nechtěla. Předně, dítě/ nebudu ho nazývat levobočkem/ je na světě a je třeba to přijmout jako neměnný fakt. Za druhé tvůj manžel je lump, že tě nechal na takovou situaci přijít anonymem. Za třetí to jak se chová teď dál je další lumpárna. Pokud s tebou chce zůstat a hlavně jsi-li toho ochotná, měl by vyřídit takovou základní věc jako je výměra alimentů soudně. Nevidím jediný důvod, proč by jste ženě, které která si sama a vědomně vysadila HAK, měli platit hypotéku. To je totiž její rozlité mléko. Alimenty jsou jiná věc a prostě je budete/ bohužel i ty z rozpočtu rodiny/ platit zhruba dalších 20 let a to je myslím vše co vás s tou slečnou pojí, protože jestli s tebou manžel chce zůstat a jestli mu to ty dovolíš, musí sesednout z jedné židle, nebo si na tom natrhnete pr... oba. Je to choulostivá situace, ale jestli jste vy dva skutečný pár ustojíte to. Za sebe musím říct, že bych hooodně váhala. Jenže z lásky si člověk  nechá líbit lecos. Návštěvy děcka vyřeší taky soud a třeba jednou budeš ráda, že tu má tvoje nenarozené děcko sourozence. Teď ještě ne, teď máš plné právo se hněvat. Ono totiž tím co se stalo rozhodl někdo o tvém životě....o životě vašeho děcka.  Rozhodně se připrav na to, že vás situace bude dotýkat dokud budete živi a vlastně i po smrti, pak se totiž to co by si jinak nechala svým dětem rozdělí mezi více lidí než si teď  přeješ. Jak sem řekla na úvod je to hnusná situace. Držím ti palce a jsem skutečně ráda, že jsem nikdy něco takového nemusela zažít.

Souhl. s xxx,
ale...
manžel je sice lump, ale předpokládám, že za anonym nemůže.....s tím nic nenadělá...a nepředpokládám, že měl kdysi přijít za manželkou a říct-naznačím trochu vulgárněji: včera jsem zasunul, včas nevyndal, mohlo by z toho něco být....ale vona už mě neba, tak klid zůstanu s tebou....

samozřejmě k úpravě alimentů by mělo dojít soudní cestou, aby byl klid na všech stranách a k tomu určit rozsah návštěv a popř. jiných plateb?? - aby se vám holka i s levobočkem  nenastěhovala nakonec do kvartýru....( levoboček zní malinko archaicky, já vím)

Monča123 napsal(a):

Díky za reakce.Ten malý za nic opravdu nemůže,ale spíš mi vadí ,že se budeme stýkat s milenkou a řešit pořád nějaké komplikace a její nálady.Je hodně nevyrovnaná a hysterická.Samozřejmě ji také selhala hormonální antikoncepce poté co ji manžel oznámil ,že toho hodlá nechat.Taky se bojím návratu z mateřské, kdy budou opět kolegové.Nemá ani trochu pocitu viny anebo pocitu, že by se mi měla omluvit.Neznám ji osobně.Prý jsme se viděli na nějaké akci pořádané v manželově práci.Viděla jsem ji na fotce úplně normální.Čekala jsem nějakou sexbombu. Je taky stejně stará jako já.Čekala, že manžela vyhodím a ona s ním bude žít a já jsem si dovolila otěhotnět.Mám taky pocit, že ten anonym zařídila ona poté co se dozvěděla, že jsem těhotná.Taky se bojím ekonomických rozdílů mezi mými dětmi a jejím synem.Manžel mu chce být strejdou a nikoliv tátou.Je to celé zamotané.Platíme jí hypotéku aby mela kde bydlet.

A je 100% istota, že dieťa je manželovo ? Píšeš, že je nevyrovnaná, tak či vás náhodou nevyužíva, lebo manžel bol jediný z jej milencov, ktorý sa postavil k dieťaťu zodpovedne a nie chrbtom. Mimochodom ten telefonat mi príde riadne detinská záležitosť. :dumbom:

No nikdy som to nezažila, ale keď si predstavím, že by som sa dostala do takejto situácie a vedela by som, že sa s manželom aj naďalej máme radi, rozumieme si a on sa z toho poučil, takže nám bola nevera prospešná, tak by som sa nerozvádzala. A čo sa týka toho dieťaťa, asi by mi hodnú chvíľu trvalo, kým by mi vychladla hlava a ja by som sa na všetko dokázala pozerať bez emócií, ale rozhodne by som dovolila, aby sa stýkalo s celou našou rodinou, taktiež so mnou. Má predsalen len rok a malé deti sú strašne zlaté, tak by som dúfala, že si na neho časom zvyknem a stále dokolečka dokola by som si hovorila, že to drobné stvorenie za to nemôže. Okrem toho má vypočítavú matku, ktorej bolo jedno, že nie je isté, či jej dieťa bude vyrastať v úplnej rodine a či ho otec nezatratí. Ten chlapec tomu ešte nerozumie, tak si na teba rýchlo zvykne a neboj sa ešte bude jeho matku štvať, keď o tebe bude hovoriť "ta hodná teta od tatínka". To bude pocit zadosťučinenia, keď ti nakoniec nedokázala prebrať manžela a ešte aj jej syn ťa bude mať rád. Píše sa mi to ľahko, ale žiadna kaša sa neje taká horúca, ako sa navarí. Aj ty raz budeš uvažovať s chladnou hlavou a už to budeš brať tak trochu s nadhľadom. Chce to len čas a trpezlivosť. No a tú ženu by som poslala niekam...žiadna hypotéka!Ak nemá kde bývať, nech ide do azylového domu a o dieťa sa môžete postarať vy. Má nárok akurát tak na alimenty. Takže šup-šup na súd a okrem toho by bolo fakt dobré aj potvrdiť otcovstvo DNA testami.

Taky si myslím, že by bylo nejlepší vše upravit co nejdříve soudně (alimenty, návštěvy). Tím se totiž můžete vyhnout styku a hysterických výstupů s matkou dítěte. Dopředu budete vědět, kdy se s ní setkáte při předávání dítěte. A pokud volá a dělá hysterické scény do telefonu, není nic jednoduššího než hovor ukončit. A pomáhá to ;)
Můžu jen vědět proč dané slečně přispíváte na hypotéku. Závazky má tvůj muž pouze vůči dítěti a ne vůči jí.

Ahoj všichni.Manžel nechtěl, aby to prasklo, protože opravdu od nás nechtěl odejít a tak ji radči dal víc peněz ,aby dala pokoj a nekontaktovala mě, což měla v úmyslu(vydírání).Jinak závazky máme i k ní do doby ,kdy dítěti budou 2 roky to je ze zákona. Pak budou povinnosti "pouze" k dítěti.
Myslíte si ,že by se mi měla omluvit a navázat se mnou kontakt? Já jsem jí to dokonce navrhla abychom se mohli všichni nějak domluvit, ale ona to odmítla , že jsem cizí člověk.Tak jsem jí vysvětlila, že tento cizí člověk jí měsíčně ze společného rozpočtu posílá peníze na dítě. Neznám ji a nevidím ji do hlavy, ale racionální uvažování moc nemá.Tak zatím ahoj

bellatrix napsal(a):

No nikdy som to nezažila, ale keď si predstavím, že by som sa dostala do takejto situácie a vedela by som, že sa s manželom aj naďalej máme radi, rozumieme si a on sa z toho poučil, takže nám bola nevera prospešná, tak by som sa nerozvádzala. A čo sa týka toho dieťaťa, asi by mi hodnú chvíľu trvalo, kým by mi vychladla hlava a ja by som sa na všetko dokázala pozerať bez emócií, ale rozhodne by som dovolila, aby sa stýkalo s celou našou rodinou, taktiež so mnou. Má predsalen len rok a malé deti sú strašne zlaté, tak by som dúfala, že si na neho časom zvyknem a stále dokolečka dokola by som si hovorila, že to drobné stvorenie za to nemôže. Okrem toho má vypočítavú matku, ktorej bolo jedno, že nie je isté, či jej dieťa bude vyrastať v úplnej rodine a či ho otec nezatratí. Ten chlapec tomu ešte nerozumie, tak si na teba rýchlo zvykne a neboj sa ešte bude jeho matku štvať, keď o tebe bude hovoriť "ta hodná teta od tatínka". To bude pocit zadosťučinenia, keď ti nakoniec nedokázala prebrať manžela a ešte aj jej syn ťa bude mať rád. Píše sa mi to ľahko, ale žiadna kaša sa neje taká horúca, ako sa navarí. Aj ty raz budeš uvažovať s chladnou hlavou a už to budeš brať tak trochu s nadhľadom. Chce to len čas a trpezlivosť. No a tú ženu by som poslala niekam...žiadna hypotéka!Ak nemá kde bývať, nech ide do azylového domu a o dieťa sa môžete postarať vy. Má nárok akurát tak na alimenty. Takže šup-šup na súd a okrem toho by bolo fakt dobré aj potvrdiť otcovstvo DNA testami.

Máš pravdu, mě by taky asi nejvís naštvalo, kdyby moje dítě mělo citový vztah s partnerkou manžela a říkalo o hodné tetě od tatínka.Tak daleko ona nepřemýšlí .Myslím ,že bychom tomu malému mohli hodně dát (citu,lásky atd...) a nakonec mu bude u nás líp než doma s nevyrovnanou matkou no uvidíme....

Mončo 123,psala jsem tu ,že i u nás v rodině takové situace nastaly a řešily se různě. Úplná katastrofa je "kámošení" s onou milenkou -matkou. To ne !!! Platit alimenty , nějaký i třeba dost úzký kontakt s dítětem ale nikdy ne s jeho matkou. Zvlášť za okolností které popisuješ.Ona stále doufá. Musí jí být jasné ,že dítě je společné ale jediné pouto mezi ní a tvým mužem.

Jak s ní začneš kámošit, nacpe se ti dobytu a potažmo do postele.....manžel nakonec bude ještě říkat, jak si nádherně holky rozumíte a bude mít obě pod jednou střechou ...

Ach jo, tohle jsem neměla číst. Brečím jak želva, pořád to bolí a toho vzteku a nenávisti... U nás je to totéž, nebudu dopodrobna popisovat, co už všichni znáte - kolegyně z práce, sex, nechuť  z její strany pustit zdroj financí k vodě, vysazení antikoncepce, kecy o tom, že po mém manželovi nebude nic chtít a ten idiot jí to věřil, děcko... Manžel od nich dal taky ruky pryč, dostal na výběr - buď já a naše děti nebo on a jeden kufr na cestu. No když "nás má tak rád"...nedokázal odejít, lituje svého prohřešku. Ale... manželská poradna, právník, žádost o rozvod... před Vánoci jsem ji stáhla. Seká latinu, je hodný, stará se o nás, za ní nechodí. Děvče si taky vydupalo tučné alimenty, všechno jí odkýval, jen aby se to neprovalilo. Já to však stále velmi těžce nesu, nedokážu se vyrovnat s faktem, že naše pohodové manželství v podstatě skončilo, že je pryč taková ta manželská intimita, souznění, DŮVĚRA. Snažíme se oba, ale... když vidím děcka (tomu jejich je 1 rok), tak brečím, když nejsem s manželem, tak se na něj těším, jakmile však přijde, nenávidím. Přišla jsem o iluze, táhne se to rok a něco, nemám radost že života... Možná to kazím, ale je to ve mně. My jsme opravdu měli fajn vztah (12 let manželství), chtěl prostě zkusit potvoru i sex s ní a pak narazil (jeho slova). Proto je to těžší se s tím nějak vyrovnat. Jediné, co vím na 100%, že moje hranice je právě ta, že jestli se začne stýkat s děckem, jdu ze hry. Protože to není jen to děcko, to je opět styk i s ní... mám dobrou fantazii, taky jsem žena a matka. Takže si opravdu umím představit, jak má manža vše, co chtěl - 2 ženský a 3 děti. Tak tohle ne. Možná jsem sobecká vůči tomu malýmu, ale já jim k tomu nepískala. Je to začarovaný kruh a jak jsem řekla - stále bolí. V podstatě není šťastný nikdo.

No tak alespoň vidím, že nejsem sama díky za tvou reakci.Uvidíme co bude dál .Já to vím asi 3 měsíce a další život mi tluče v břiše a to mě drží nad vodou, že se z toho nesmím složit a musím to ustát.Pro mě byl vždy ženatej chlap tabu.Nechápu , že jsou mezi námi takový mrchy.Chlapi jsou taky potvory a bohužel i ten , kterýho miluju a mám ho doma.Taky se snaží ,ale někdy mám pocit, že na ni myslí je jiný smutný a změněný.Nemůže spát bere prášky na spaní a má špatný svědomí ke mě i k ní.

to apolenko, to je mi tě líto, to si se skutečně po tolika letech manželství dočkala odměny. Chápu tvůj postoj ačkoli se tu možná najdou lidi, kteří budou tvrdit, že za to můžeš a že se máš měnit ty, kašli na to nic neměň,jak říkáš nepískala si k tomu a ten tvůj si zaslouží to připomenout. Těžko cokoli radit, je to teď jen na tom kolik sneseš a dovedeš odpustit a jestli nechceš, aby ti situaci připomínal tím, že dítě a moresy matky bude tahat domů je to tvoje volba a jen a jen tvoje věc. Někdo kdo tu zradu nezažívá s tebou by asi řekl, že za to to dítě nemůže, já tak taky uvažuju, ale nechybí mi empatie a tak se tvému postoji ani trochu nedivím. Drž se ty i Monča a nějak to zvládněte. Bohužel je dost mrch co jim dělá dobře uvrtat se do rodiny ženatého muže, jednak jim spadně minimálně půlka léta budovaného majetku do klína a pak mají pocit vtězství. Ale jak říkám, každý si pro svoje dojde.....

Přesně tak, ať nic nemění, ať dál žije se vztekem a nenávistí, bez radosti ze života.

Axi napsal(a):

Přesně tak, ať nic nemění, ať dál žije se vztekem a nenávistí, bez radosti ze života.

Axi, já osobně bych rozhodně nebyla nadšená z toho, že se můj muž kdesi zapomněl a zplodil - ať už chtěně či nechtěně - nemanželské dítě. Na svoji povahu bych ho postavila před dvě řešení - buďto ať jde k partnerce a k novému dítěti, nebo zůstane - a o jeho partnerce a dítěti se u nás do smrti mluvit nebude, protože přestanou existovat, a samozřejmě si v tu chvíli právně ošetřím svoji budoucnost tak, aby nebyly ošizeny především moje děti. Na to, abych prožila mimomanželský románek, oplatila manželovi stejnou mincí a pod střechou mu zakukala nemanželská kukačka - na tohle řešení opravdu nemá většina podvedených žen ani pomyšlení, i kkdyž by to rozsévajícímu nevěrníkovi sakra patřilo :)

Kiara napsala:  Na to, abych prožila mimomanželský románek, oplatila manželovi stejnou mincí a pod střechou mu zakukala nemanželská kukačka - na tohle řešení opravdu nemá většina podvedených žen ani pomyšlení, i kkdyž by to rozsévajícímu nevěrníkovi sakra patřilo smile

To jsi ale nemyslela vážně, že ne?

Mončo123, ty jsi na tom trošku jinak - nevím jestli líp, ale za sebe si myslím, že to budeš mít ještě hodně těžké - já si na "začátku" taky myslela, že to ustojím, věřila jsem tomu. Nad vodou mě držely moje děti. Jenže teď, když je "relativní" klid - manžel se uklidnil, já už bych mohla taky, tak najednou jeden večer přišel s otázkou, jetli ho mám ráda. Na oto se mně nezeptal hoooodně dlouho - bral to jako samozřejmost. A za 2 hoďky z něj vylezlo, že je mu všelijak, že ví, že má někde dítě a že by je chtěl vídat. Samo, že jsem mu řekla, jak to chce udělat, aby neviděl i jeho matku, tak naivně odpověděl, že se to dá nějak udělat. Ale za sebe mi je jasné, že bych nedala děcko "tatínkovi", kterýho ani nevidělo, takže by stejně u toho asistovala - a nakonec by opravdu dostala, co chtěla; ženáče, taťku k děcku, finanční zabezpečení. A na mě by zbylo čekání, až se vrátí "z výletu", praní, vaření... prostě denní starosti. To je fér? Proč od nás můj chlap prostě neodejde, když miloval někoho jiného??? Proč se mě drží jako klíště? Já rozhodně nejsem na něm závislá - ani fnančně. Jenže - kdybych ho neměla ráda, asi bych to neřešila a nepatlala se v emocích, že... Ani po tom roce mě nenapadlo, najít si někoho jiného, nemám na to chuť.
No vlastně jsem tím vším chtěla říct, že je to začarovaný kruh - když si on myslel, že je vše jakž takž ok, najednou se rohodl, že by se mohl mít ještě líp - a jsme na začátku. Jednou se to vyříkalo a už jsme se k tomu nechtěli vracet - a najednou to porušil. On totiž ví, že ona na něj pořád čeká - to mu řekla. Je mu skoro 40 a nedokáže se vyrovnat.
Ty máš svoje miminko na cestě - to je pro tebe i pomoc, ale nesmíš si dovolit být ve stresu, vždyť by mu to ubližovalo. Máš na sobě však díky tomu ještě větší břímě. Jenže já už (aspoň mému) chlapovi nevěřím - jednou se to ujasnilo a on si to může rozmyslet kdykoli - myslím, že i u vás to bude podobné. Je to chvilka, vše je čerstvé - asi ti tímhle moc nepomůžu. Ale aspoň vidíš, jak podobný "zážitek" nadělal paseku jinde.
A ještě něco - k té hypotéce - nic bych jí neplatila, je snad dospělá, má občanku, tak ať ukáže, že si ji zaslouží :-) Pro vás to budou potřebné finance navíc pryč a může se stát, že jednou mu to začneš vyčítat - třebaže si teď říkáš, že ne. Když se dotyčná dokázala postarat o to, aby měla nemanželské dítě, ať se stará sama i o to ostatní. Přece nemá tvůj muž 2 manželky, ne?! Nejste zaopatřovací ústav!

nejenže bych jí neplatila hypotéku (chtěla dítě, tak ať se taky stará),ale ještě bych chtěla po manželovi, aby veškerý majetek přepsal na mně, nebo na děti,aby za jeho blbost nepykala rodina donekonečna.Proč by měl šidit svoje děti?

Doufám,že mně taková situace nikdy nepotká.

lindoB - nechtěla jsem to říkat hned, aby mě tady neukamenovali a neměli za vypočítavou ženskou - ale právě toto teď řešíme. Právnička nám nejprve navrhovala rozvod s tím, že bude fiktivní - jen kvůli majetku, který by byl napsaný na mně a na děti. Jenže ani jednomu z nás to nějak nešlo a i když jsme dohodu podepsali a já žalobu o rozvod podala, nechtěla jsem takto skončit naše manželství.  Takže teď je v jednání zúžení společného jmění manželů - a to co nejde zúžit (např. stavební parcelu, kterou jsme dostali darem) - tak to "darujeme" zpět rodičům. Opravdu nejsem vypočítavá, ale za těch 12 let manželství jsme zbudovali dost a za NAŠE peníze, bez pomoci rodičů. Toto bylo jediné, co jsme od koho kdy dostali, protože právě vloni jsme se rozhodli postavit nový domek. Jenže... pak to prasklo... a nikdy nevíme, co bude zítra, jestli se dožijeme rána... a proč by toto vše měla shrábnout nějaká psychopatická mrcha, co dokáže jen to, že postaví svoje štěstí na neštěstí jiné. Jde především o moje děti (naše).

Apolenka napsal(a):

Ach jo, tohle jsem neměla číst. Brečím jak želva, pořád to bolí a toho vzteku a nenávisti... U nás je to totéž, nebudu dopodrobna popisovat, co už všichni znáte - kolegyně z práce, sex, nechuť  z její strany pustit zdroj financí k vodě, vysazení antikoncepce, kecy o tom, že po mém manželovi nebude nic chtít a ten idiot jí to věřil, děcko... Manžel od nich dal taky ruky pryč, dostal na výběr - buď já a naše děti nebo on a jeden kufr na cestu. No když "nás má tak rád"...nedokázal odejít, lituje svého prohřešku. Ale... manželská poradna, právník, žádost o rozvod... před Vánoci jsem ji stáhla. Seká latinu, je hodný, stará se o nás, za ní nechodí. Děvče si taky vydupalo tučné alimenty, všechno jí odkýval, jen aby se to neprovalilo. Já to však stále velmi těžce nesu, nedokážu se vyrovnat s faktem, že naše pohodové manželství v podstatě skončilo, že je pryč taková ta manželská intimita, souznění, DŮVĚRA. Snažíme se oba, ale... když vidím děcka (tomu jejich je 1 rok), tak brečím, když nejsem s manželem, tak se na něj těším, jakmile však přijde, nenávidím. Přišla jsem o iluze, táhne se to rok a něco, nemám radost že života... Možná to kazím, ale je to ve mně. My jsme opravdu měli fajn vztah (12 let manželství), chtěl prostě zkusit potvoru i sex s ní a pak narazil (jeho slova). Proto je to těžší se s tím nějak vyrovnat. Jediné, co vím na 100%, že moje hranice je právě ta, že jestli se začne stýkat s děckem, jdu ze hry. Protože to není jen to děcko, to je opět styk i s ní... mám dobrou fantazii, taky jsem žena a matka. Takže si opravdu umím představit, jak má manža vše, co chtěl - 2 ženský a 3 děti. Tak tohle ne. Možná jsem sobecká vůči tomu malýmu, ale já jim k tomu nepískala. Je to začarovaný kruh a jak jsem řekla - stále bolí. V podstatě není šťastný nikdo.

Apolenko,
zcela chápu tvé pocity.  Ty stojíš  nohama  na   zemi,   tak je  ti jasné,  že když  bude   chtít   navštěvovat   děcko,  tak  neopomene  i  jeho  matku...- a   tomu věřím -  ne,  nebudeme si  mazat  med   kolem  huby...,  ale  nemáš  pravdu   v tom,   kdo  není   šťastný.... je   to   on,  protože  se   mupodařilo   2+3   jaks   psala   - voni fakt   někteří  takhle   uvažujou ( jako arabáci, ti  mají   taky  více  žen,  a  jsou  spokojení....akorát, že   tam   se baby   pak   neperou vo prachy   a  alimenty,  protože   si   vystačí   s jinou   úrovní....

Ten můj  se   taky   těšil,   jak budeme   společně   hospodařit : já, milenka a  on...leč  milenka   s tím  nepočítala    a  raději   vzala  kramle...(možná   tentokrát  vyhrála  ta   která utekla, haha,   ale  to teď   neřeším...

Michaelo43 - tak nevím, nějak mi to nedocvaklo, jak jsi to myslela - že nemám pravdu v tom, kdo není šťastný- jako že teda on je nebo ne podle tebe?

Monča123 napsal(a):

No tak alespoň vidím, že nejsem sama díky za tvou reakci.Uvidíme co bude dál .Já to vím asi 3 měsíce a další život mi tluče v břiše a to mě drží nad vodou, že se z toho nesmím složit a musím to ustát.Pro mě byl vždy ženatej chlap tabu.Nechápu , že jsou mezi námi takový mrchy.Chlapi jsou taky potvory a bohužel i ten , kterýho miluju a mám ho doma.Taky se snaží ,ale někdy mám pocit, že na ni myslí je jiný smutný a změněný.Nemůže spát bere prášky na spaní a má špatný svědomí ke mě i k ní.

++

Ahoj Monči,
nejsou   mrchy   jen   ženský -- na  to  musí  být obvykle   vždy   dva....a   nakonecje-li  baba   bez   závazků   a   nějaký   ženáč   ji  mile  oblafuje...no????
Nepochop mě nesprávně,nezastávám seté,ani té strany,nakonec sama se tomu snažím furt přijít  nakloub,alemámtakový dojem, že se to snažily  i baby v předminulým   století    aco   vymyslely??? H...

Ten tvůj  na  ní  myslí   a   je změněný,  chudáček nemůže   spát, bereprášky - bacha  na   jeho  žaludeček...aby  nepřebral(mohla   bys  nakonec  být  třeba   i  mladá  vdova) - jo amá  špatný   svědomí...hergot!!!!co  ho  vomlouváš!!! Prdni najeho   svědomí!!Jak  je tobě??? TO TEBE musízajímat,a nejestli si   chudáček bere prášky na spaní   a ze   sna vzdychá!!!Hele, ten můj "chudáček" i ponocích plakal - nekecám -to byl citlivka, když ho ta  JEHO nechala a začala JEMUzahýbat spoldou( že furt zahýbásvému mužíkovi, tomůj   starej  taktně  přehlíží)

Tím ti chci  naznačit,  že  máš   taky   doma  sobce,   co se jen   vidí   v sobě,a jen   myslí   na sebe, a   jestli   náhodou   nesmí a   vzdychá,  tak   jen proto   že mu ONA či některá jinánedala,  a ne že by se trápil -mysli sico chceš, ale  k tomuto jsemv podstatě došla vlastním poznáním.

Na vysvětlenou: u nás   blbá situace skončilacca předrokem, já neřeším,nemyslím na to ( v podstatě),ale taky  vidím, že m. se "trápí"...protože  se chce trápit,achce být opečováván - haha - a to pak si fakt   myslíš, že  máš   co  jednat s  pacientem....(jistě  tě napadne   jakékliniky)

Jo , je to  život,a játo  snad   už i beru   jako zpestření...jinak   by   byla nuda- ale toto píšu tzv.."DEN POTÉ""-i když  je   jasné,že to   tu furt  v mé palici je,protože  jinak bych neseděla   u  babinetu - ale už tu nepíši zoufalá,těšíc  se na  každou   jedinou  jakoukoliv   radu( které mi  moc pomohly),aleprostě už vím....
...samozřejmě, že   nevím všechno, avo tom to je...

Je to asiblbý,..ale  nelze jinak, než i toto brát s humorem

KIARA napsala mimo   jiné...+

"Na to, abych prožila mimomanželský románek, oplatila manželovi stejnou mincí a pod střechou mu zakukala nemanželská kukačka - na tohle řešení opravdu nemá většina podvedených žen ani pomyšlení, i kkdyž by to rozsévajícímu nevěrníkovi sakra patřilo smile"

Haha, špatný nápad by tonebyl...myslím tokukaččí   dítě,ale kdoby  se oněj staral...opět  matka...no a  otecko-rozsévač   by si udělal jen další čárku- jakože kolik má již potomků....

SORRY, TO BYLA JEN  TAKOVÁ VIZE....protože  ...

Apolenka napsal(a):

Michaelo43 - tak nevím, nějak mi to nedocvaklo, jak jsi to myslela - že nemám pravdu v tom, kdo není šťastný- jako že teda on je nebo ne podle tebe?

Čauki, reaguješ rychle..
...já myslela, že ten  šťastný je ON!!!
A vy děvčata si to vyřešte!!
On by prostě měl vás obě ...

Apolenka napsal(a):

lindoB - nechtěla jsem to říkat hned, aby mě tady neukamenovali a neměli za vypočítavou ženskou - ale právě toto teď řešíme. Právnička nám nejprve navrhovala rozvod s tím, že bude fiktivní - jen kvůli majetku, který by byl napsaný na mně a na děti. Jenže ani jednomu z nás to nějak nešlo a i když jsme dohodu podepsali a já žalobu o rozvod podala, nechtěla jsem takto skončit naše manželství.  Takže teď je v jednání zúžení společného jmění manželů - a to co nejde zúžit (např. stavební parcelu, kterou jsme dostali darem) - tak to "darujeme" zpět rodičům. Opravdu nejsem vypočítavá, ale za těch 12 let manželství jsme zbudovali dost a za NAŠE peníze, bez pomoci rodičů. Toto bylo jediné, co jsme od koho kdy dostali, protože právě vloni jsme se rozhodli postavit nový domek. Jenže... pak to prasklo... a nikdy nevíme, co bude zítra, jestli se dožijeme rána... a proč by toto vše měla shrábnout nějaká psychopatická mrcha, co dokáže jen to, že postaví svoje štěstí na neštěstí jiné. Jde především o moje děti (naše).

Apolenko,
nejsi mrcha  vypočítavá,ale mysli na   budoucnost a hlavně budoucnost  svých dětí...jen   se podívej,  jak se tady na jiných  stránkách   řeší alimenty   atd....a samozřejmě  i  ten  tvůj  v budoucnu   nebude   vyjímka( jestliže  jo, předem s omlouvám), -   ale  jak  i  ty  naznačuješ,  je   to   asi  hnusný,ale já  bych   taky   nevěřila,  kdyby   šlo   do tuhýho....

Apolenka napsal(a):

Michaelo43 - tak nevím, nějak mi to nedocvaklo, jak jsi to myslela - že nemám pravdu v tom, kdo není šťastný- jako že teda on je nebo ne podle tebe?

ŠŤastný  by   byl ON   -  mít   dvě   baby, no  není   to krásný?!?!

Teda Michaelo.43, to je mazec :-) ty tvoje názory :-) Konečně jsem se zasmála, protože to fakt stojí za to, máš taky kus pravdy, jako všichni tady. Ale jak sama říkáš - humor je holt potřeba.
Reaguji rychle, jelikož jsem po dlouhé době sama doma a mám net jen a jen pro sebe :-)

Já nevím, jak sem vlezu, jen se utvrdím v tom, jaký jsou chlapi parchanti...nějáký normální by nebyl...?

PPavlaa napsal(a):

Já nevím, jak sem vlezu, jen se utvrdím v tom, jaký jsou chlapi parchanti...nějáký normální by nebyl...?

Taky by mě zajímalo, proč z normálního chlapa ja po letech magor s mozkem v trenkách. Proč se to děje??? že by je pálilo dobré bydlo? :dumbom:

No asi jo, já taky měla doma hezké manželství a skvělýho chlapa, dokud mu mozek nespadl do kalhot :/
Asi potřebují potvoru, kterou musí hlídat oni, pak nemají myšlenky ani čas na to, koukat jinam...

Apolenka napsal(a):

Teda Michaelo.43, to je mazec :-) ty tvoje názory :-) Konečně jsem se zasmála, protože to fakt stojí za to, máš taky kus pravdy, jako všichni tady. Ale jak sama říkáš - humor je holt potřeba.
Reaguji rychle, jelikož jsem po dlouhé době sama doma a mám net jen a jen pro sebe :-)

Apolenko, já  mám  teď   chvíli  taky net   jen   pro   sebe...

a  fakt to  jsou   životní  zkušenosti -i   když   každý   jsme   jiný,jak  chlap,   či   žena....ale  já  si  řekla,   že   je   to lepší   brát  s   humorem....

mě  taky dnes "starej"naprd - ale úplně  z   jinýho hlediska - který   se   mě v podstatě   netýká,týká  se to  našeho dítka -.-   ale   zase   výchovně   ne  až  tolik....no,  řešení  bude   s chladnou  hlavou ....

PPavlaa napsal(a):

Já nevím, jak sem vlezu, jen se utvrdím v tom, jaký jsou chlapi parchanti...nějáký normální by nebyl...?

Normální jsou   v  podstatě   všichni, ale   nesmí  to být  tvůj   manžel,popř.ti na   něm   nesmí mimořádně   záležet,ani otcové   tvých   dětí  normální nejsou..... -  ale   jinakjsou  všichni  chlapi  normální....akorát někteé  bych  domamít   nemusela,proto   taky doma nemám mužský   harém....

lueta napsal(a):

Kiara napsala:  Na to, abych prožila mimomanželský románek, oplatila manželovi stejnou mincí a pod střechou mu zakukala nemanželská kukačka - na tohle řešení opravdu nemá většina podvedených žen ani pomyšlení, i kkdyž by to rozsévajícímu nevěrníkovi sakra patřilo smile

To jsi ale nemyslela vážně, že ne?

To víš že ne :par: Nechci, aby to vypadalo, že tuhle diskusi zlehčuji, manželskou nevěru jsem taky zažila a tak dobře vím, co to je a jak se podvedená manželka cítí.
Jestli se to někoho dotklo - což jsem opravdu nechtěla - tak se omlouvám :par:

PPavlaa napsal(a):

No asi jo, já taky měla doma hezké manželství a skvělýho chlapa, dokud mu mozek nespadl do kalhot :/
Asi potřebují potvoru, kterou musí hlídat oni, pak nemají myšlenky ani čas na to, koukat jinam...

No když jsme u toho - ten můj mi i řekl (na otázku, v čem byla ona lepší, že mu za toto stála) - tak že v sexu nebyla lepší, jen nevyzpytatelná - co si o tom mám myslet, nevím dodnes, protože o sexu se u nás mluví (mluvilo) vždy otevřeně, měla jsem pocit, že i v tomo si vyhovujeme - ale asi ji má "ze zlata" nebo co. Kouří, opíjí se, chová se drsně. Nikdy nevěděl, kde ji najde... do doby, než spolu začali mít poměr, mi o ní hodně vykládal... asi ho tento přístup bral. Můj pravý opak. Ale je to holt potvora - a asi ví, jak na chlapy. Ale nehodlám si hrát na potvoru - není to ve mně, připadala bych si směšně sama před sebou.

Apolenka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Já nevím, jak sem vlezu, jen se utvrdím v tom, jaký jsou chlapi parchanti...nějáký normální by nebyl...?

Taky by mě zajímalo, proč z normálního chlapa ja po letech magor s mozkem v trenkách. Proč se to děje??? že by je pálilo dobré bydlo? :dumbom:

V  podstatě jsme to z nich   udělaly   my  ženský-  holky, já   už  si to  otevřeně přiznám....
A  máš pravdu,pálí je dobré  bydlo -   protože   jinak by   nehledali   vzrušení  typu   nevěra...

Hele,kdyby   tebe   stařecký   milionářík  furt   laskal diamantama,tak bys   taky   přemýšlela....po   čase....o čemkoliv  ( třeba o hamburgru,haha)

PPavlaa napsal(a):

No asi jo, já taky měla doma hezké manželství a skvělýho chlapa, dokud mu mozek nespadl do kalhot :/
Asi potřebují potvoru, kterou musí hlídat oni, pak nemají myšlenky ani čas na to, koukat jinam...

Takže náš úkol číslo jedna:stát se potvorou   -   holky,snažím   se o  to,malinko to jde,chce to takříkajíc   celého člověka,ale i  mně se to občas vymyká z rukou (  tím myslím,že   bych  někdy  běsnila)

Michaela.43 napsal(a):

Apolenka napsal(a):

Teda Michaelo.43, to je mazec :-) ty tvoje názory :-) Konečně jsem se zasmála, protože to fakt stojí za to, máš taky kus pravdy, jako všichni tady. Ale jak sama říkáš - humor je holt potřeba.
Reaguji rychle, jelikož jsem po dlouhé době sama doma a mám net jen a jen pro sebe :-)

Apolenko, já  mám  teď   chvíli  taky net   jen   pro   sebe...

a  fakt to  jsou   životní  zkušenosti -i   když   každý   jsme   jiný,jak  chlap,   či   žena....ale  já  si  řekla,   že   je   to lepší   brát  s   humorem....

mě  taky dnes "starej"naprd - ale úplně  z   jinýho hlediska - který   se   mě v podstatě   netýká,týká  se to  našeho dítka -.-   ale   zase   výchovně   ne  až  tolik....no,  řešení  bude   s chladnou  hlavou ....

Já to beru, vážím si všech příspěvků zde - co člověk, to názor, životní postoj. Dokážu se na věc taky dívat takto - ale pak zase spadnu zpět a je to v háji. Prostě si neumím udržet nadhled - a to mě taky štve. Těm nevěrným chlapům by měl dát někdo držkovou, aby se jim rozsvítilo, co dělají.
Naše starší dítko mě vychovávat baví - v poslední době to stojí za to, je jak puboš :lyssna: tak tohle beru hodně s humorem (ale tvářím se vážně).

Kiara napsal(a):

lueta napsal(a):

Kiara napsala:  Na to, abych prožila mimomanželský románek, oplatila manželovi stejnou mincí a pod střechou mu zakukala nemanželská kukačka - na tohle řešení opravdu nemá většina podvedených žen ani pomyšlení, i kkdyž by to rozsévajícímu nevěrníkovi sakra patřilo smile

To jsi ale nemyslela vážně, že ne?

To víš že ne :par: Nechci, aby to vypadalo, že tuhle diskusi zlehčuji, manželskou nevěru jsem taky zažila a tak dobře vím, co to je a jak se podvedená manželka cítí.
Jestli se to někoho dotklo - což jsem opravdu nechtěla - tak se omlouvám :par:

Kiaro,nepředpokládám, že   by   se to někoho  dotklo,ale   co s kukaččím mládětem,stejně  ho  vychovává matka,  at je  číkoliv...:-))

Michaela.43 napsal(a):

Apolenka napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Já nevím, jak sem vlezu, jen se utvrdím v tom, jaký jsou chlapi parchanti...nějáký normální by nebyl...?

Taky by mě zajímalo, proč z normálního chlapa ja po letech magor s mozkem v trenkách. Proč se to děje??? že by je pálilo dobré bydlo? :dumbom:

V  podstatě jsme to z nich   udělaly   my  ženský-  holky, já   už  si to  otevřeně přiznám....
A  máš pravdu,pálí je dobré  bydlo -   protože   jinak by   nehledali   vzrušení  typu   nevěra...

Hele,kdyby   tebe   stařecký   milionářík  furt   laskal diamantama,tak bys   taky   přemýšlela....po   čase....o čemkoliv  ( třeba o hamburgru,haha)

Nech toho, nebo mu půjdu gratulovat, jak je vlatně dobrej :godlike:

Michaela.43 napsal(a):

Apolenka napsal(a):

lindoB - nechtěla jsem to říkat hned, aby mě tady neukamenovali a neměli za vypočítavou ženskou - ale právě toto teď řešíme. Právnička nám nejprve navrhovala rozvod s tím, že bude fiktivní - jen kvůli majetku, který by byl napsaný na mně a na děti. Jenže ani jednomu z nás to nějak nešlo a i když jsme dohodu podepsali a já žalobu o rozvod podala, nechtěla jsem takto skončit naše manželství.  Takže teď je v jednání zúžení společného jmění manželů - a to co nejde zúžit (např. stavební parcelu, kterou jsme dostali darem) - tak to "darujeme" zpět rodičům. Opravdu nejsem vypočítavá, ale za těch 12 let manželství jsme zbudovali dost a za NAŠE peníze, bez pomoci rodičů. Toto bylo jediné, co jsme od koho kdy dostali, protože právě vloni jsme se rozhodli postavit nový domek. Jenže... pak to prasklo... a nikdy nevíme, co bude zítra, jestli se dožijeme rána... a proč by toto vše měla shrábnout nějaká psychopatická mrcha, co dokáže jen to, že postaví svoje štěstí na neštěstí jiné. Jde především o moje děti (naše).

Apolenko,
nejsi mrcha  vypočítavá,ale mysli na   budoucnost a hlavně budoucnost  svých dětí...jen   se podívej,  jak se tady na jiných  stránkách   řeší alimenty   atd....a samozřejmě  i  ten  tvůj  v budoucnu   nebude   vyjímka( jestliže  jo, předem s omlouvám), -   ale  jak  i  ty  naznačuješ,  je   to   asi  hnusný,ale já  bych   taky   nevěřila,  kdyby   šlo   do tuhýho....

Apolenko, já si myslím totéž, co Ty. Každá máma chrání především potřeby SVÝCH VLASTNÍCH dětí. Já bych v tomto případě taky bojovala jako lvice. Nešlo by mi ani tak o peníze, jako o ten princip. Když chtěla milenka manžela miminko, měla si ho pořídit se svobodným, nezadaným a budoucnost pro svoje měla začít dítě budovat společně s ním - a ne se začít montovat do fungující rodiny. Vypočítavá nejsi Ty, to byla ona, když si pro svoje plány vyhlédla ženatého se závazky.

Apolenko...

haha,, samozřejmě,  že  nakonec  dojdeš   k   názoru,  že to co máš   doma,není  zas tak nejhorší, mohlo   by  být hůř. ale   už  jsi   zvyklá,  haha


nakonec   co   nějaká  nevěra?!?!?

Takže   si opravdu   můžeme gratulovat.....nakonec,  kdyby   jsme   doma měly    nějaký....tak  by   o   ně   ty případné milenky nestály,  že???

Kiara napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

Apolenka napsal(a):

lindoB - nechtěla jsem to říkat hned, aby mě tady neukamenovali a neměli za vypočítavou ženskou - ale právě toto teď řešíme. Právnička nám nejprve navrhovala rozvod s tím, že bude fiktivní - jen kvůli majetku, který by byl napsaný na mně a na děti. Jenže ani jednomu z nás to nějak nešlo a i když jsme dohodu podepsali a já žalobu o rozvod podala, nechtěla jsem takto skončit naše manželství.  Takže teď je v jednání zúžení společného jmění manželů - a to co nejde zúžit (např. stavební parcelu, kterou jsme dostali darem) - tak to "darujeme" zpět rodičům. Opravdu nejsem vypočítavá, ale za těch 12 let manželství jsme zbudovali dost a za NAŠE peníze, bez pomoci rodičů. Toto bylo jediné, co jsme od koho kdy dostali, protože právě vloni jsme se rozhodli postavit nový domek. Jenže... pak to prasklo... a nikdy nevíme, co bude zítra, jestli se dožijeme rána... a proč by toto vše měla shrábnout nějaká psychopatická mrcha, co dokáže jen to, že postaví svoje štěstí na neštěstí jiné. Jde především o moje děti (naše).

Apolenko,
nejsi mrcha  vypočítavá,ale mysli na   budoucnost a hlavně budoucnost  svých dětí...jen   se podívej,  jak se tady na jiných  stránkách   řeší alimenty   atd....a samozřejmě  i  ten  tvůj  v budoucnu   nebude   vyjímka( jestliže  jo, předem s omlouvám), -   ale  jak  i  ty  naznačuješ,  je   to   asi  hnusný,ale já  bych   taky   nevěřila,  kdyby   šlo   do tuhýho....

Apolenko, já si myslím totéž, co Ty. Každá máma chrání především potřeby SVÝCH VLASTNÍCH dětí. Já bych v tomto případě taky bojovala jako lvice. Nešlo by mi ani tak o peníze, jako o ten princip. Když chtěla milenka manžela miminko, měla si ho pořídit se svobodným, nezadaným a budoucnost pro svoje měla začít dítě budovat společně s ním - a ne se začít montovat do fungující rodiny. Vypočítavá nejsi Ty, to byla ona, když si pro svoje plány vyhlédla ženatého se závazky.

Holky děkuju, jste hodný. Konečně někdo,kdo myslí stejně (na rozdíl od mého manžela, který na mě valil oči a jsem opravdu zvědavá, jak mu dlouho potrvá, než dotáhne aspoň tuto věc do konce). Měla jsem ze sebe opravdu blbej pocit, že to po něm chci - vždyť je to můj muž, naše manželství... taková ironie.

Michaela.43 napsal(a):

Apolenko...

haha,, samozřejmě,  že  nakonec  dojdeš   k   názoru,  že to co máš   doma,není  zas tak nejhorší, mohlo   by  být hůř. ale   už  jsi   zvyklá,  haha


nakonec   co   nějaká  nevěra?!?!?

Takže   si opravdu   můžeme gratulovat.....nakonec,  kdyby   jsme   doma měly    nějaký....tak  by   o   ně   ty případné milenky nestály,  že???

Ale ne, až tak to zlehčovat nehodlám, to bych tomu Cassanovovi mohla ještě odpustit a to NEUDĚLÁM. NIKDY. Ale na druhé straně - nemlátí mně, na děcka neřve... :co:

Michaela.43 napsal(a):

Apolenko,
zcela chápu tvé pocity.  Ty stojíš  nohama  na   zemi,   tak je  ti jasné,  že když  bude   chtít   navštěvovat   děcko,  tak  neopomene  i  jeho  matku...- a   tomu věřím -  ne,  nebudeme si  mazat  med   kolem  huby...,  ale  nemáš  pravdu   v tom,   kdo  není   šťastný.... je   to   on,  protože  se   mupodařilo   2+3   jaks   psala   - voni fakt   někteří  takhle   uvažujou ( jako arabáci, ti  mají   taky  více  žen,  a  jsou  spokojení....akorát, že   tam   se baby   pak   neperou vo prachy   a  alimenty,  protože   si   vystačí   s jinou   úrovní....

Ten můj  se   taky   těšil,   jak budeme   společně   hospodařit : já, milenka a  on...leč  milenka   s tím  nepočítala    a  raději   vzala  kramle...(možná   tentokrát  vyhrála  ta   která utekla, haha,   ale  to teď   neřeším...

Neviem, Míši, odkiaľ máš informácie o Arabášoch a ich životnej úrovni, ale podľa mňa si dosť vedľa. Okrem brunejských sultánov a saudskoarabských ropných magnátov si už málokto môže dovoliť viac žien, odhliadnuc od toho, že napr. v Tunise je mnohoženstvo štátom zakázané. A arabské ženy môžu často pri rozvode obísť lepšie než Európanky... To záleží na štáte, na tom, či tam platí svetské právo alebo islámske(tzv. šaríja - tá je k ženám dosť krutá) a mnohých ďalších vecí. Iná vec je, že podľa ich zvyklostí patrí dieťa do 8 rokov matke a otec ho musí živiť, ale od 8 patrí otcovi, ktorý o ňom rozhoduje... Matka asi nemusí platiť alimenty, ale verím, že mnohá matka detí starších ako 8 rokov rada oželie alimenty, len aby jej deti zostali.
Inak, ľavobočkov v arabských krajinách veľa nie je, lebo v mnohých stále hrozia tvrdé tresty, vrátane smrti, za cudzoložstvo. Skrátka európske pohľady na arabské mnohoženstvo sú dosť skreslené.
Apolenka, nezávidím ti tvoju situáciu, ale povedala by som, že v nej nie si jediná nešťastná osoba. Ani tvoj muž ani nie je celkom spokojný s výsledkom svojich "výbojov", o tej druhej žene nebudem špekulovať, ale tiež sa asi nesplnili jej predstavy; ale ako som už písala, najviac ľutujem deti - všetky, ale hlavne toho "ľavobočka", ktorý sa narodí ako dôkaz zlyhania a slabosti, prípadne špekulácie, a nie z lásky, ako by sa asi deti mali rodiť... Pritom dieťa si to nevyberie... :/
Platiť mamičke hypotéku je nezmysel, ale postarať sa o dieť je podľa mňa zasa povinnosť - morálna, ak už nie zákonná. Povinnosť tvojho muže, teda, aby bolo jasné.

Kiara napsal(a):

Apolenko, já si myslím totéž, co Ty. Každá máma chrání především potřeby SVÝCH VLASTNÍCH dětí. Já bych v tomto případě taky bojovala jako lvice. Nešlo by mi ani tak o peníze, jako o ten princip. Když chtěla milenka manžela miminko, měla si ho pořídit se svobodným, nezadaným a budoucnost pro svoje měla začít dítě budovat společně s ním - a ne se začít montovat do fungující rodiny. Vypočítavá nejsi Ty, to byla ona, když si pro svoje plány vyhlédla ženatého se závazky.

Ku chráneniu sovjich detí s avyjadrovať nebudem, ale ak už trváš na pricípe: KAŽDÉ DIEŤA MÁVO NA OBIDVOCH RODICOV (h8dam okrem dei zo skumavky, a vlastne mozno aj tie)- A TVOJ MUZ BOL PRITOM, KED SA TO DIETA ROBILO. A myslim, ze vacsina deti sa nerodi vdaka planovanemu rodicovstvu, ale vdaka nahodam a nehodam. Jasne, zena nesie vacsie riziko a ma byt zodpovednejsia, ale ked si spomeniem, kao moj byvaly farjer, zenac, odmietal zo zasady kondom, je mi do placu a do smiechu zaroven. :/ Ja som v podsatte zodpovedna, takze ziadne dieta nemam a on je spat u rodiny, ale keby som to nechala nanho, ktovie kde by sme skoncili. :usch:

Selimo - nebudu se rozepisovat o morálce, každý si ji vyloží po svém.  Sama zřejmě víš, o čem mluvím. Koukám, že jsi taky byla "na druhé straně břehu".
Že nejsem jediná nešťasná v této hře je jasné - i toto jsme doma probírali. Na druhé straně - JSEM MANŽELKA a jelikož manžel dal přednost NÁM, mám právo bojovat za své a to děcko i s jeho právy do mojí hry prostě nepatří. Budu se opakovat - nepískala jsem jim k tomu, když ho dělali. Kdo bral ohled na mně, na moje děti??? Tady se dá taky mluvit o morálce, ne? Jak mého muže tak i té nuly, co si to tak "dokonale spočítala". Já copak nemám se svými dětmi nějaká "morální" práva? To mám držet - s prominutím, hubu a krok jen proto, že jsem jen MANŽELKA? Prostě se smířit s faktem a jít dál VEDLE nich? To snad ne.

Apolenko, určitě máš právo, to dítě odmítat a nikdo by se tomu neměl divit.
Víš co mne, ale zarazilo, že plánuješ manželovi nikdy neodpustit ...... to mne úplně vyděsilo. To vlastně znamená, že chceš žít ve vztahu, ve kterém se budeš už stále trápit. To opravdu chceš? Proč jsi ho tedy neposlala, když jsi to zjistila, k šípku? Takhle se budete nejspíš trápit oba dva.

Fanny5 napsal(a):

Apolenko, určitě máš právo, to dítě odmítat a nikdo by se tomu neměl divit.
Víš co mne, ale zarazilo, že plánuješ manželovi nikdy neodpustit ...... to mne úplně vyděsilo. To vlastně znamená, že chceš žít ve vztahu, ve kterém se budeš už stále trápit. To opravdu chceš? Proč jsi ho tedy neposlala, když jsi to zjistila, k šípku? Takhle se budete nejspíš trápit oba dva.

Fanny5 já vím. Chtěla jsem stokrát, aby odešel, chtěla jsem i pauzu - a nic. Měl sbalené čisté i špinavé prádlo - jak ten beran prostě nešel. Ale mám strach odpustit. Normálně mám STRACH, chápeš? Mám strach, že si mě za to nebude vážit, že to prostě vezme jako samozřejmost. Nedokážu to ani popsat. I po takové době se to ve mně pere - vše. Jednou nahoře - jednou dole. Už sama nevím, jak to vytěsnit a začít věřit, žít v pohodě. Chodím do práce - a bohužel i v té práci na to myslím. Takže nesedím doma a nežeru se s tím od rána do večera mezi 4 stěnama. :grater: Fakt jsem si myslela, že to zvládnu líp, ale...

Apolenko, nemysli, dokážu si představit, jak ti je, ale asi bys si měla spíš říkat, že to snad jednou přejde a že se s tou raelitou smíříš. Jinak se tím strašně ubíjíš.
Myslím, že se asi pořád cítíš nějak ohrožená tou ženou, že? Nevím, jak se k tobě manžel chová nebo jestli ti zavdává nějaké podněty ke strachu, ale ty se asi pořád bojíš.

Fanny5 napsal(a):

Apolenko, nemysli, dokážu si představit, jak ti je, ale asi bys si měla spíš říkat, že to snad jednou přejde a že se s tou raelitou smíříš. Jinak se tím strašně ubíjíš.
Myslím, že se asi pořád cítíš nějak ohrožená tou ženou, že? Nevím, jak se k tobě manžel chová nebo jestli ti zavdává nějaké podněty ke strachu, ale ty se asi pořád bojíš.

Ano, máš pravdu. Koukni na to, co jsem psala na téma Setkání s milenkama... stále ji mám před očima. Stále nám posílá fotky. Navíc po mateřské nastoupí zpět do zaměstnání, kde je i můj manžel. Bohužel zatím si nenašel jiné (pořád zde převažují peníze).
Manža se ke mně chová hezky - tváří se jako by nic a pokračuje v tom, co bylo před "tím".  A pak najednou - "vím, že mám někde dítě..." ku...  tak proč si to neujasní sám v sobě? Hlásá jednu věc a myslí na jinou. Strach mám - aby měl vše, může opět lhát - může za ní chodit za mými zády. Já nevím, mám ho ráda, ale vidím ho nyní jako obrovského sobce. Takže stále čekám podraz, zase, až to budu co nejmíň čekat.

Apolenko, nejspíš máš pocit, že mu nemůžeš věřit. On je asi z toho všecho taky stále rozhozený. Možná v sobě cítí nějakou morální povinnost k tomu dítěti a neumí se s tím vyrovnat a ví, že by ti ublížil, kdyby ji chtěl plnit. Takže je sám z toho uvnitř rozervaný.
A ta jeho rozervanost asi mezi vámi způsobuje napětí. Mluvila jsi s ním o tom? Co by si on představoval? Protože mám obavu, abys tím tabuizováním dítěte nezpůsobila to, že za ním opravdu začne chodit tajně. To bys zřejmě pak brala jako podraz. Tak jestli jsi si jistá, že ho chceš i přesto co se stalo, asi se to musí nějak vyřešit. Protože to co už se stalo, nezměníš.

Fanny5 napsal(a):

Apolenko, nejspíš máš pocit, že mu nemůžeš věřit. On je asi z toho všecho taky stále rozhozený. Možná v sobě cítí nějakou morální povinnost k tomu dítěti a neumí se s tím vyrovnat a ví, že by ti ublížil, kdyby ji chtěl plnit. Takže je sám z toho uvnitř rozervaný.
A ta jeho rozervanost asi mezi vámi způsobuje napětí. Mluvila jsi s ním o tom? Co by si on představoval? Protože mám obavu, abys tím tabuizováním dítěte nezpůsobila to, že za ním opravdu začne chodit tajně. To bys zřejmě pak brala jako podraz. Tak jestli jsi si jistá, že ho chceš i přesto co se stalo, asi se to musí nějak vyřešit. Protože to co už se stalo, nezměníš.

Máš pravdu.
Mluvili jsme o tom stokrát, hodněkrát s pláčen, párkrát s nenávistí, vztekem...naposledy už i s klidem, už mě to unavuje - z mé strany. On je ledově klidný vždy - aspoň na venek. Jak jsem taky už psala - z jeho strany jsem nejprve slyšela, že se rozhodl být s náma i za cenu, že je neuvidí, nebude se s nimi stýkat, pouze platit. Teď, po roce, před 14 dny z něj vypadlo, že mi už nechce lhát a že by chtěl vídat děcko. Navíc mají holčičku - a se mnou 2 kluky (bolí mě i toto). Řekla jsem mu na to, ať se proboha už definitivně rozhodne - ať už je klid, že už se k tomu nebudeme vracet, že už víc neunesu (což je pravda). Rozhodoval se - a jak mě bylo, ani psát nemusím, v práci jsem se musela přetvařovat - navíc pracuji v sociální oblasti, takže když přišla nějaká mamina s kočárkem... a chodila jsem tajně brečet na wc. Takže slušný záhul. Večer oznámil, že zůstane s náma, že MY jsme jeho rodina. No jenže - místo abych měla radost, žiju v tom, že třeba za půl roku se toto bude opakovat. Takže tak. Houby model.

Asi to bude pro tebe takový nekonečný příběh.
Nevím, co bych dělala, ale asi bych přistoupila na to, aby si to dítě bral domů, tedy pokud bych o něho tolik stála, abych se odhodlala, to překousnout. Nebo bych asi šla od toho. Jiné řešení mne nenapadá. Je to moooc těžké, ale takhle se asi budeš trápit věčně. Jemu to nejspíš bude hlodat v hlavě pořád a ty to budeš mít před očima a budeš to cítit šestým smyslem.

Axi napsal(a):

Přesně tak, ať nic nemění, ať dál žije se vztekem a nenávistí, bez radosti ze života.

...Axi to je duchaplná myšlenka;) takhle to skutečně nebylo myšleno, měnit se musí panáček co si zfouknul mimčátko s milenkou a milenka si ted brousí zuby na majetek /a manžela/, který si někdo 12 let budoval. A jestli mi chceš vykládat, že ty buduješ svojí rodinu a chystáš úspory a stavíš dům pro milence svojí ženy, tak by to chtělo lepší prášky. A nemluví ze mě nenávist či co mi tu podsouváš. Mluví ze mě jen praxe a zkušenost. Ale je vidět, že holky se nedaj, četla jsem kousek dál, že už si zužují SJM/ kdysi BSM/ udělala bych to samé, protože nevidím jediný důvod pro to, aby po mě dědilo cizí dítě. K tomu měnění vlastní osobnosti už jsem se tu vyjadřovala mockrát, měnit se nikdo nemůže, osobnost je vrozená/ přečti si něco z psychologie/ můžeme se předstírat, hrát jiného člověka, ale nekonec v zátěžových situacích si pořád takový jaký si se narodil a byl ovlivněm v ranném dětství, ovlivnit tvoje chování může zkušenost ale z cholerika nikdy flegmatik nebude. Tyhle diskuse o tom jak se máme měnit považuju za tlučení  již prázdné slámy. Navíc pokud rodina funguje a někdo si udělá dítě s milenkou nevím, co by na tom ještě šlo měnit. A jak si psal že je lepší zustat ve vzteku a nenávisti....neveř tomu vztek přejde a pak je to jen o domluvě, ovšem v siuaci, jako tahle a navíc! když je to čerstvé, je vztek a nenávist na místě, radovat se z toho může jen psychiatrický pacient nebo věčná ufňukalka co se nejdřív pokusí otrávit a pak bude pět let mluvit o tom jak miluje jen někoho kdo jí má na praku a psát tu o tom tisíce příspěvků, někdo se srovná za půl roku někdo za rok, ale na začátku je vždycky vztek a bolest a to oprávněný. Potlačovaný vztek /nekonečný neukutečnitelný ppkus vlastní proměny/vede jen k flustraci a přesně k tomu o čem mluvím, k zešílení. Myslím, že je lepší se vyvztekat, vybolet a jít dál, než se soustředit na to co jsem měla udělat jinak / nevrátíš nic to jen Superman točil planetou pozpátku/ a jak se změnit. Jak sem řekla není to možné. Všimněte si jakou radost ze života tu mají některé pisatelky, popíší tisíce přspěvků o tom jak jsou happy a pak najednou po půl roce jak jsou zase v háji a sami a upínají se ve vzpomínkách k někomu,  kdo už žije roky jinak a štasný jinde.
Jinak holky to zúžení sjm je fajn nápad/ je vidět že právník je někdy nevyhnutností/ prostě se braňte a nedávejte svojí kůži zadarmo, nenarodili jste se proto aby si z vás někdo dělal kasu. Je vidět, že situace manželská není ztracená a že to s vámi a vašima dětma myslí chlap ještě dobře pokud na to zúžení přistoupí. Když se kácí les lítaj třísky, tak si nic nedělejte z toho když občas explodujete, ono to fakt vyšumí. Jestli se nechcete stýkat s dítětem a potažmo s jeho matkou nikdo vás nutit nemůže. Manžel to nemusí respektovat  ale ani vy nemusíte dělat nic co se vám příčí. Opravdu NIC....Starejte se o sebe a o své děti až pak jsou ostatní.....Setkáte se s tvrzením, že jste hyeny co si nechtějí 20 let života "zpříjemnit" návštěvami děcka vašeho M, ale všimněte si kdo vám to bude vykládat, většinou někdo, kdo má sám máslo na hlavě. Jiná situace je pokud si vemete chlapa co už děti má!!!!

Apolenko, vidím, že lítáš v tom brát si tu holčičku domů už dlouho a mám pocit,že ti na tom vadí nejvíc to že bude chodit pro dítě za jeho matkou. možná by si svému manželovi udělala velkou radost / určitě ho to dost trápí/ možná by si to mohla zkusit, nešlo by třeba, že by děcko vyzvedla babička? Nebo možná ještě lepší by bylo, kdyby si pro dítě přišla se svým mužem ke dveřím ty. Viděla by si na čem jsi a ona by jí možná přešla chut si brousit zuby na tvého M,  kdyby viděla, že se jí nepovedlo vás rozdělit. Zkus to zvážit, ale jak sem už napsala před chvílí,nedělej nic co by tě trápilo, prostě na prvním místě si ty a tvoje děti, o děti jiných matek se musí starat zase jejich matky, to je přírodní zákon a příroda to tak zařídila moudře.

xxxx - nemám k tomu co dodat, jasně a pěkně napsáno, střízlivě myšleno. Dík. Zkusím se toho držet, až zas budu padat - přečtu si to. Ale jedno vím jistě už teď - buď já a naše děti, nebo ona a jejich dítě + jeden kufr na cestu pro mého muže. Přes toto nejdu a doufám, že nebudu tak blbá a nikdy ani nepůjdu. Stále totiž vidím ji a její mazanej ksichtík. Té malé je mi líto, ale stejně, vychovávat ji bude ona a jak - no stejně. Na tom by ani můj muž nic nezměnil. Teď jen se s tím vším nějak poprat a vyrovnat - to je můj vnitřní boj. A totéž mého manžela, že. Tak fakt ještě jednou dík.
Všem dík.

Dám do placu zřejmě  hyenovitý názor:
Ty , Apolenko , píšeš: ...."té malé  je mi líto..." - ty jsi holka  svatá, nebo normální ženská pro jiné... Takže dotaz: jaktože nebylo  milence líto tvých dvou  kluků, když  š....  s tvým  mužem( a nakonec  i zřejmě chtěla  otěhotnět)....já vím, nehody se stávají, ale  v dnešní době  nejen antikoncepce, ale i možnosti legálních potratů ( jen si zgustněte na mně) mi  početí  tohoto dítka opravdu  připadá jako velmi promyšlená záležitost - ovšem to dítě za to nemůže - to já vím

Apolenko,
tobě teď nezbývá, než se s nastálou situací buď nějak smířit, či ne - ty víš co chceš, tos předložila i svému muži, on  buďto se přikloní k témuž, nebo holt asi konec - záleží na tobě jak situaci uneseš, a hlvně kde bude tvoje hranice, za kterou jsi  ochotna jít - situace je neustále ve vývinu, takže čti a přemýšlej......

Těžko říct, jak by se milenka tvářila, jak  píše xxxx, kdyby sis pro dítko šla spolu se svým mužem ruku v ruce a šťastná....radit zkus  se vžít  do její situace - jo, ok, ale každý jsme jiný, třeba vám dítko sama s radostí vrazí se slovy za dva dny ho vraťte, třeba  Vám ho ani "nepůjčí"...
A zase jsme u základu problému- tedy u tvého muže...jak on chudáček se na to bude tvářit...

Selima napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

Apolenko,
zcela chápu tvé pocity.  Ty stojíš  nohama  na   zemi,   tak je  ti jasné,  že když  bude   chtít   navštěvovat   děcko,  tak  neopomene  i  jeho  matku...- a   tomu věřím -  ne,  nebudeme si  mazat  med   kolem  huby...,  ale  nemáš  pravdu   v tom,   kdo  není   šťastný.... je   to   on,  protože  se   mupodařilo   2+3   jaks   psala   - voni fakt   někteří  takhle   uvažujou ( jako arabáci, ti  mají   taky  více  žen,  a  jsou  spokojení....akorát, že   tam   se baby   pak   neperou vo prachy   a  alimenty,  protože   si   vystačí   s jinou   úrovní....

Ten můj  se   taky   těšil,   jak budeme   společně   hospodařit : já, milenka a  on...leč  milenka   s tím  nepočítala    a  raději   vzala  kramle...(možná   tentokrát  vyhrála  ta   která utekla, haha,   ale  to teď   neřeším...

Neviem, Míši, odkiaľ máš informácie o Arabášoch a ich životnej úrovni, ale podľa mňa si dosť vedľa. Okrem brunejských sultánov a saudskoarabských ropných magnátov si už málokto môže dovoliť viac žien, odhliadnuc od toho, že napr. v Tunise je mnohoženstvo štátom zakázané. A arabské ženy môžu často pri rozvode obísť lepšie než Európanky... To záleží na štáte, na tom, či tam platí svetské právo alebo islámske(tzv. šaríja - tá je k ženám dosť krutá) a mnohých ďalších vecí. Iná vec je, že podľa ich zvyklostí patrí dieťa do 8 rokov matke a otec ho musí živiť, ale od 8 patrí otcovi, ktorý o ňom rozhoduje... Matka asi nemusí platiť alimenty, ale verím, že mnohá matka detí starších ako 8 rokov rada oželie alimenty, len aby jej deti zostali.
Inak, ľavobočkov v arabských krajinách veľa nie je, lebo v mnohých stále hrozia tvrdé tresty, vrátane smrti, za cudzoložstvo. Skrátka európske pohľady na arabské mnohoženstvo sú dosť skreslené.
Apolenka, nezávidím ti tvoju situáciu, ale povedala by som, že v nej nie si jediná nešťastná osoba. Ani tvoj muž ani nie je celkom spokojný s výsledkom svojich "výbojov", o tej druhej žene nebudem špekulovať, ale tiež sa asi nesplnili jej predstavy; ale ako som už písala, najviac ľutujem deti - všetky, ale hlavne toho "ľavobočka", ktorý sa narodí ako dôkaz zlyhania a slabosti, prípadne špekulácie, a nie z lásky, ako by sa asi deti mali rodiť... Pritom dieťa si to nevyberie... :/
Platiť mamičke hypotéku je nezmysel, ale postarať sa o dieť je podľa mňa zasa povinnosť - morálna, ak už nie zákonná. Povinnosť tvojho muže, teda, aby bolo jasné.

Ahojky Selimo,
moc informací o arab.nemám, pouze  z dostupných beletr. knih, kde, já vím, jsou samozřejmě popsané nejhorší příběhy - vím, neházet do jednoho pytle....
Mně spíš šlo o to , naznačit, že jsou  i  muži ( a vím, že nezáleží na národnosti), kteří prostě mají rádi více žen a najednou a tzv. své sémě rozsévají, aby po nich něco zbylo...jo, je to daný si pro někoho.
Nakonec co je toto pro někoho hobby, pro jiného je hobby třeba věnovat se sbírce motýlů

No a ve finále - potvrď nebo ne - nakonec brunejští sultáni jsou bohatí, takže uživit x žen a y dětí asi není problém...ale muži v Čechách, co tedy taky mají rádi více potomků s více ženami - pak se to  hartusí o alimenty a přídavky, a to je nechutný.
Já osobně o tomto problému vím jen teoreticky - naštěstí, ale co pak čtu nejen na stránkách babinetu - šílený...

No a nakonec i Apolenka - opět pro někoho hyenovitě  :kdyby tatík neplatil milence hypotéku, mohl by vyvézt svou rodinku na 14 dní  na Kanáry ( třeba)....

Michaela.43 napsal(a):

Dám do placu zřejmě  hyenovitý názor:
Ty , Apolenko , píšeš: ...."té malé  je mi líto..." - ty jsi holka  svatá, nebo normální ženská pro jiné... Takže dotaz: jaktože nebylo  milence líto tvých dvou  kluků, když  š....  s tvým  mužem( a nakonec  i zřejmě chtěla  otěhotnět)....já vím, nehody se stávají, ale  v dnešní době  nejen antikoncepce, ale i možnosti legálních potratů ( jen si zgustněte na mně) mi  početí  tohoto dítka opravdu  připadá jako velmi promyšlená záležitost - ovšem to dítě za to nemůže - to já vím

No mně je té malé hlavně líto proto, co má za matku - taky si ji nevybrala a ještě k tomu pak bez otce... ale to ať si jednou vyřídí s tou, co jí to tak zařídila - s její matinkou. Bylo to promyšlené, bylo to plánované. Toť vše k mé lítosti. Drsný, co?
A jestliže ona neměla kus slušnosti a udělala co udělala, já s ní taky slitování nemám a ať táhne k čertu. Totéž říkám svému muži - ale od něj potom slyším: ale já tě mám přece rád... No comment k tomuto, když to slyším, otvírá se mi kudla v kapse. Kdyby mě měl rád, neudělal to co udělal atd. Ne?
Hahaha s tou dovolenou - zrovínka řešíme kam jet a on to bohužel ode mne slyšel - ať si spočítá, co ho stálo to děcko za ten rok a za to jsme se mohli mít paráááádně :mad: když se snaží ušetřit na letadle :dumbom:

Krásné téma k svátku matek :tesi:

PPavlaa napsal(a):

Já nevím, jak sem vlezu, jen se utvrdím v tom, jaký jsou chlapi parchanti...nějáký normální by nebyl...?

Až budeš mít ty sama nějakou duchaplnější a hlubší lidskou vizi než máš teď, až budeš takových mužů hodna, určitě se jich v tvém životě spousta objeví, věř mi ;)

K tématu, znám jednu dámu, která se na nemanželské dítě svého partnera nesmírně těšila. Nemusí to být vždycky jenom tak, jak tu všichni předvádějí - nezvládnuté pudy, hysterie, nenávist, boj o zdroje. A ještě si pak dovolujete mluvit o morálce.

Axi napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Já nevím, jak sem vlezu, jen se utvrdím v tom, jaký jsou chlapi parchanti...nějáký normální by nebyl...?

Až budeš mít ty sama nějakou duchaplnější a hlubší lidskou vizi než máš teď, až budeš takových mužů hodna, určitě se jich v tvém životě spousta objeví, věř mi ;)

K tématu, znám jednu dámu, která se na nemanželské dítě svého partnera nesmírně těšila. Nemusí to být vždycky jenom tak, jak tu všichni předvádějí - nezvládnuté pudy, hysterie, nenávist, boj o zdroje. A ještě si pak dovolujete mluvit o morálce.

:lol::lol::lol: No to jsme si tedy dovolily móóóóóc, co???? :usch:

Apolenka napsal(a):

:lol::lol::lol: No to jsme si tedy dovolily móóóóóc, co???? :usch:

Ano, je to nepokora a drzost.

Axi napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Já nevím, jak sem vlezu, jen se utvrdím v tom, jaký jsou chlapi parchanti...nějáký normální by nebyl...?

Až budeš mít ty sama nějakou duchaplnější a hlubší lidskou vizi než máš teď, až budeš takových mužů hodna, určitě se jich v tvém životě spousta objeví, věř mi ;)

K tématu, znám jednu dámu, která se na nemanželské dítě svého partnera nesmírně těšila. Nemusí to být vždycky jenom tak, jak tu všichni předvádějí - nezvládnuté pudy, hysterie, nenávist, boj o zdroje. A ještě si pak dovolujete mluvit o morálce.

Axi, víš co, stačí, že máš tu duchaplnější vizi ty, padám z tebe na pr......před tvými názory taky....a jsem moc ráda, že něco takového, jako jsi ty, doma nemám....něják mám pocit, že není o co stát...

Holky, celkem mě z vaší diskuze běhá mráz po zádech... Nevím, za sebe musím dát za pravdu Aximu...

Michaela.43 napsal(a):

Dám do placu zřejmě  hyenovitý názor:
Ty , Apolenko , píšeš: ...."té malé  je mi líto..." - ty jsi holka  svatá, nebo normální ženská pro jiné... Takže dotaz: jaktože nebylo  milence líto tvých dvou  kluků, když  š....  s tvým  mužem( a nakonec  i zřejmě chtěla  otěhotnět)....já vím, nehody se stávají, ale  v dnešní době  nejen antikoncepce, ale i možnosti legálních potratů ( jen si zgustněte na mně) mi  početí  tohoto dítka opravdu  připadá jako velmi promyšlená záležitost - ovšem to dítě za to nemůže - to já vím

Není to hyenovitý názor, souhlasím s ním.

Apolenko a s tebou souhlasím. Když už tvůj muž měl milenku, myslím, že se neměl spoléhat na její antikoncepci, měl se sychrovat sám. Nevěra je sama o sobě problém, ale aspoň mohl předejít téhle těžké situaci. Kde zůstala zodpovědnost nevím.
Dítě samozřejmě za nic nemůže, ale mít dítě bylo především rozhodnutím jeho matky, že má tvůj muž rodinu, věděla velice dobře. Šla si za svým přes mrtvoly, tak co by teď sakra chtěla. Svým sobeckým rozhodnutím obrátila život vzhůru nohama spoustě lidem.

TO michaela 43 - dobře napsáno;) přesně tak, nemusíme si nechat líbit víc než považujeme za snesitelné a taky si myslím, že když "slečna" lovila v cizích vodách ať si to vyžere, nevím proč by jí měl někdo přispívat na úkor vlastní rodiny na pohodový život. Soudem stanovené alimenty jsou jiná věc.Tohle není hyenismus, tomu já říkám, starat se o sebe, to jak žijí jiní je možné řešit až když je postaráno o moje děti. Hospodaření na úkor vlastních dětí, je hyenismus zase pro mne. A povídání o tom jak sultáni byli skvělí a postarali se o několi manželek a hejno dětí je fakt bomba:)))) novodobí sultáni sotva utáhnou jedny alimenty a chroničtí rozsévači platí svým dětem tak málo, že by za to sami umřeli hlady;) proto bych taky nechtěla, aby můj mužík rozseval a pak jsem musela půlku rodiného rozpočtu dávat slečně, která se mi vysmívá do obličeje. Slečně je totiž taky úplně putna z čeho žijí dvě děti Apolenky a narozdíl od Apolenky ona si mohla vybrat. Někdy tu čtu takové názory, že žasnu a chtěla bych ty kazatelky v situaci Apolenky vidět. Plno z nich tu fňuká, že jim utekl chlap za jinou,několik let a přitom měli třeba dospělé děti. Babinet je fakt fajn když je člověku ouvej, vypsat se tu a vyslechnout dobře míněné rady, ale přebrat si  to co je pro jednotlivce akceptovatelné, protože jako v celé populaci i tady se občas vyskytují duševní mrzáci, kteří spíš přitíží. Ale dospělce by to nemělo překvapit, takový vzorek populace je nejen tady. Někteří tu svoje názory prosazují "přes mrtvoly" a kdo je nebere je idiot a kráva, prostě demokracie, ale jen pro někoho;)

Michaela.43 napsal(a):

Dám do placu zřejmě  hyenovitý názor:
Ty , Apolenko , píšeš: ...."té malé  je mi líto..." - ty jsi holka  svatá, nebo normální ženská pro jiné... Takže dotaz: jaktože nebylo  milence líto tvých dvou  kluků, když  š....  s tvým  mužem( a nakonec  i zřejmě chtěla  otěhotnět)....já vím, nehody se stávají, ale  v dnešní době  nejen antikoncepce, ale i možnosti legálních potratů ( jen si zgustněte na mně) mi  početí  tohoto dítka opravdu  připadá jako velmi promyšlená záležitost - ovšem to dítě za to nemůže - to já vím

Míši, neviem prečo začínam mať dojem, že sa tvoje názory menia a niekam stáčajú... Mne je ľúto VŠETKÝCH detí a o počatí si netrúfnem špekulovať- existuje toľko možných scenárov a život si skoro vždy vyberie ten najmenej pravdepodobný... Hlavne si myslím, že Apolenka by ani tak nemala riešiť to nemanželské dieťa, to naozaj nie je jej problém, ako svoj vzťah s mužom, svoj životný pocit, nahlodaný neverou a narodením dieťaťa, a svoje rozhodnutie do budúcnosti. O dieťa by sa správne mali v prvom rade starať jeho rodičia. O tom, či milenke "bylo líto tvých dvou  kluků, když  š....  s tvým  mužem" - k tomu len toľko, on jej fakt mohol klamať  a mútiť hlavu. Nejdem sa jej zastávať, lebo ju nepoznám, nepoznám ani situáciu a každá nevera je iná, ale to, že chcela otehotnieť, je skutočne už púha špekulácia, a návod na interrupciu ani nejdem komentovať. Ja osobne by som si nevedela založiť rodinné šťastie na tom, že zabránim narodiť sa decku, ktoré si naozaj svoju situáciu nevybralo a ktoré za nič nemôže. Myslím, že tuná už neexistuje dobré riešenie(hlavne z Apolenkinho hľadiska), len zlé a ešte horšie. Ide o to, vybrať to najmenej zlé a prijať ho za svoje, aby sa s ním dalo žiť bez bolesti, bez obezrania sa späť a večného podozrievania či márneho uisťovania. To, aké to riešenie bude, je na Apolenke a jej mužovi.

PPavlaa napsal(a):

Apolenko a s tebou souhlasím. Když už tvůj muž měl milenku, myslím, že se neměl spoléhat na její antikoncepci, měl se sychrovat sám. Nevěra je sama o sobě problém, ale aspoň mohl předejít téhle těžké situaci. Kde zůstala zodpovědnost nevím.
Dítě samozřejmě za nic nemůže, ale mít dítě bylo především rozhodnutím jeho matky, že má tvůj muž rodinu, věděla velice dobře. Šla si za svým přes mrtvoly, tak co by teď sakra chtěla. Svým sobeckým rozhodnutím obrátila život vzhůru nohama spoustě lidem.

No, musím konstatovat,  kdyby  šla   jen  přes   mrtvoly,  ale   ona  šla   přes   nějakou   jednu   ženu   a  dvě   již  živé   děti....


Ale jinak:  sobci  jsme nakonec  všichni...zamyslete   se:
milenka - je  sobec,   protože odvrací  tátu  od  rodiny
manžel - je  sobec, protože  si neštrejchl bez  následků   a myslí, že  se holky  "dohodnou"
manželka - je  sobec, protože   chce  udržet  rodinu,  vymlouvajíc  se na   své děti,ale  jistě   myslí  hlavně  na sebe,protože   toho   svýhosobcemá   ráda....

(kdo mě  zná, pochopil ironii - ale  jinak je to opravdu  otázka pohledu.....

Selimo,
jo,mohla nastat situace,kdy ON milenku oblbl,roďinku nepřiznal a frajeřil a mohl i slibovat hory,doly...Joj,i taková situace  může nastat...Nakonec kolikrát je člověk s jiným člověkem,myslí  si, jakho zná,a najednou po x  letech  vyjde   najevo úplně  něco,co   nečeká - jooo, vím, a proto je to  o životě a  nelze škatulkovat -nakonec použiju-li  nějaké přirovnání ( viz arabi)-taky vím, že  nejsou   všichni z jednoho  těsta -to  jen  jako  vzor - názor

Jedno  je   jisté   viz  psáno  někde  dříve-  nezáviděníhodná situace   pro   všechny.....protože  jednou  někomu může dojít  trpělivost   ( jedno   komukoliv)   a   jakýsi   vztah   rozsekne...ať  už  manželský,milenecký,  nebo jen   rodičovský   - a  vlastně  všechno je  smutné...

Axi,
klidek :) Tady ještě vládne Chamurapiho zákoník a straší Starý Zákon :(
Takže jim "odpusť", neb ony nevědí, co číní...  :grater:

Některé to časem pochopí, jiné budou vyhrožovat a vykřikovat cosi o svatém právu manželky ještě na smrtelné posteli, protože jen ony vědí, co je správné a co se musí....
A jejich děti a děti jejich dětí to ponesou dál životem ...a pos... se z toho.
Právě jsem to celý víkend viděla, co to dělá v rodinách za zvěrstva....
Ale vysvětlit se to nedá.
To se musí jenom zažít.
A pak pochopit - co je to vlastně ODPUŠTĚNÍ    :par:

Michalo, to neni ironie, ani o úhlu pohledu...to je o POCHOPENÍ. Ty mne znáš a víš, že v žádném případě nemluvím o tom "všechno skousnout, jen ať si páníček užije".... víš, že mluvím úplně o něčem jiném :)

Tahle diskuse je moc moc smutná...

Pan,
právě....tahle diskuze   je  moc  smutná...

mohu nastínit úhel pohledu - ano jde  o pochopení, ale  i sama   si ještě  pamatuji, jakt o  je, jedná-li  se o  někoho jiného,nebo týká-li   se   to  bezprostředně  mě.....ale i tak  se musí člověk zamyslet...kde je pravda,kdo má právo....a vlastně proč toto vše?!?!

Ano, tahle diskuze je moc smutná a jestli je to obrázek o myšlení dnešních žen, tak je mi do pláče!
Nelze než na rovinu říct - dámy, máte přesně takové muže, jaké si zasloužíte!!!!!!

Ja mám také temné podozrenie - ale je to len moje vlastné pozorovanie - že je akosi ľahšie byť na niekoho nasr.tá z pozície bojovníčky za spravodlivosť a morálku a proti prehnitému bahnu neresti... Keď je človek rozzúrený až do biela, dodáva mu to sčasti energiu(aj keď asi skôr negatívnu) a silu fungovať. No keď pochopí aj ostatných ľudí, ich pohnútky a to, ako sa často do tej najhoršej situácie dostali vďaka buď istým zákonitostiam(vrátane chýb dotyčnej manželky) alebo trebárs z pohľadu laika priam náhodou, zostrane mu akurát hrozne smutno a ľúto... A musí sa vyrovnať s mnohými vecami, ktoré nejdú len tak ľahko "zkousnout". Preto je to asi ťažšie. Je ľahšie pohybovať sa vo svete svätcov, martýrov a vinníkov ako vo svete príčin, následkov a lekcií, ktorými musíme všetci prejsť, a vo svete, kde sa mi môže stať čokoľvek nepríjemné trebárs len preto, aby sa z toho poučil niekto, s kým je môj život prepojený... :dumbom: Alebo aj ja sama. A denna sa učiť, denne reagovať na výzvy a prijímať lekcie a ponaučenie - ufff.

Michaela.43 napsal(a):

....a vlastně proč toto vše?!?!

BINGO  :supr:

Na Hrádku jsem na vteřinku v tvých očích zahlédla něco, co mi říká, že jádro problému vůbec není tvůj muž... Je to složitější a ty to tušíš. Jde o to jen se na to podívat, rozkrýt to a vyléčit :)

Tyhle bojovné kecy, kterých je tu už několik stránek, ty vyřeší leda tak kulový. A je úplně fuk, jestli se tu teď na mne někdo jedovatě vrhne - jen tím tu energii posílí a dá mi za pravdu. Tyhle věci totiž nejde "přebít, překřičet, přetrucovat a přeřvat".
Všichni by se nejraději chtěli tvářit se, že se to nestalo...
Ono se to stalo a stalo se to tak proto, že to tak mělo být. Svým chováním jsme si to do svého života přivedli tak jako všechno ostatní. To příjemné stejně tak jako to nepříjemné.....Abychom to mohli poznat, pochopit, odpustit a s láskou vrátit tam, kde to vzniklo. A u milenky to rozhodně nebylo.
Pokud chce být někdo tak jednoduchý a věřit tomu, že bylo, ať si tomu věří. Neberu mu to. Ať si to užije.

Axi,
klidek  Tady ještě vládne Chamurapiho zákoník a straší Starý Zákon
Takže jim "odpusť", neb ony nevědí, co číní... 



...to už tu dlooouho nebylo, čekám kdy se přidají ovečky a ukřičí tu všechny co mají jiný názor, ale odpouštím ti, léky na všechno nestačí;)

Jinak Chamurapiho neznám, mě učili jen o Chamurabim,  zákonodárci Mezopotamie, který sestavil nejstarší zákoník, založený na paradoxní spravedlnosti. Známé je např.oko za oko zub za zub. Netroufám si hodnotit tak vyspělou civilizaci, ale byl tam jeden zákon který nevěrného napichoval na kůl. To Apolenka nechce, chce jen, aby se nevěrný manžel pokud tvrdí že s ní chce zůstat/ a fakt nemusí/ staral v první řadě o svojí rodinu. Jak říkám každá matka si bude hájit svoje děti, děti milenek manželů jsou starostí jejich matky ta si mohla vybrat svobodného ochránce, Apolenky se nikdo neptal jak to chce. Dítě za nic nemůže, proto mu soud vyměří výživné. I tenhle zákon pochází z hlavy Chamurabiho a nikdo za ta tisíceletí nic lepšího nevymyslel a my tady rozhodně taky nic lepšího nevymyslíme. "Levobočkům" / a nemám to slovo ráda/ chystají jejich podělaný osud jejich vlastní matky, to jsou ty hyeny, nikoli ty ženy, které brání svoje děti, před vykrádáním společného účtu rodiny, na kterém aktem zplození "levobočka"  otec parazituje.

ještě jedna věc se mi líbí, Apolenka to teda dělá špatně. Ale jen samé teorie o odpuštění a dívání se na jádro problému, ale nikde nevidím rady, jen teoretizování a demagogii. To jako teda by Apolenka měla dávat "jejich" milence půl manželovi výplaty a měli by se kamarádit a manžela si půjčovat na výměnu sekretů? Nebo jak líp? Nezajmají mě teorie a povídánky o tom jak na sobě pracovat a být lepším, každý je takový jak mu vyhovuje, Zajímalo by mě prakticky jak to dělat. Já jsem třeba navrhovala vyzvedávat dítě s manželem, soudem stanovené alimenty,schvaluju rozdělení SJM, aby po Apolence skutečně dědilo její děcko, co navrhují odpurci kromě teoretizování o smíření a láááásce k bližním??? Fakt si nemůžu pomoct, tyhle kecy mi zavání sektářstvím a chovají se tak Jehovisti, o všechno se dělí, stěhují si do bytu cizí lidi a okrádají vlastní děti. Máme jednu takovou tragedii ve vzdáleném příbuzenstvu, všichni se mění a vidí růžový svět a těší se až bude konec světa a oni budou tančit s tygrem a zajícem a mi nevěrci spravedlivě chcípnem.....fakt taky pěkná teorie.

Vážení a drazí, i mě je z téhle diskuze smutno.
Je mi smutno z toho, jak něčí problém používáte k tomu, aby jste se tady vzájemně mlátili přes hlavy argumenty a házeli po sobě  příspěvky plnými jedu.
Dost mi to připomíná nedělní televizní debaty. I tam po sobě aktéři štěkají své názory, aniž by poslouchali názor protistrany, nebo nedejbože připustili, že i odpůrce by mohl mít kus pravdy.
Zdá se mi, že tady už ani tak nejde o to někomu pomoct, jako spíš o to, přesvědčit ostatní o své pravdě.

Možná mi teď v dojemné shodě vynadáte..... ale popravdě řečeno, je mi to celkem jedno.

Ja by som počkala, kým dieťa trochu nedospeje. Aspoň do veku, keď už sa s ním dá hovoriť. A mohlo by chodiť samo na návštevy, kde by som mu vysvetlila, že hoci nie som s jeho matkou rodina a nikdy nebudem,pretože urobila hroznú vec, pre ňu môžem byť aspoň kamarátkou a môže sa s ockom stretávať. Rozhodne by som nebrojila proti jej matke, i dieťa samo príde na to, že zvádzať ženatého muža je nezodpovedné. Dokiaľ je však malé, tak by som výchovu nechala len na jeho matke a mužovi povolila len alimenty, ale žiadne stretko s exmilenkou. Ja by som sa s ňou tiež nestretala, lebo by to asi nepredýchala... :gloria:

Je to môj osobný názor, nie návod. Nakoniec rozhodnúť sa budeš musieť ty sama, čo je pre teba najprijateľnejšie, len sa nenechaj naďalej zneužívať. Musíš si vytýčiť nejaké hranice, za ktoré nepôjdeš a budeš na nich trvať. Veľa šťastia.

NAJLEPŠIE BY BOLO ZÁJSŤ DO MANŽELSKEJ PORADNE (sama alebo i s manželom) a prediskutovať možnosti s odborníkom. :supr:

Hurrá, áno! Manželská poradňa(najlepšie aj s mužom)... Konečne racionálne riešenie MANŽELSKÉHO VZŤAHU. Na ten sa tu nejako v zápale boja zabudlo -  a podľa mňa ide - alebo by malo ísť - hlavne o tento vzťah. Tam je koreň problému a tam je skryté aj jeho riešenie; nie v tom, koľko zdedí ľavoboček a či sa s ním jeho otec bude vídať...

Selima napsal(a):

Hurrá, áno! Manželská poradňa(najlepšie aj s mužom)... Konečne racionálne riešenie MANŽELSKÉHO VZŤAHU. Na ten sa tu nejako v zápale boja zabudlo -  a podľa mňa ide - alebo by malo ísť - hlavne o tento vzťah. Tam je koreň problému a tam je skryté aj jeho riešenie; nie v tom, koľko zdedí ľavoboček a či sa s ním jeho otec bude vídať...

... nemůžu si pomoct, ale když čtu co Apolenku trápí nemůžu nevidět, že ona právě řeší to co jí v manželství vadí a točí se to právě kolem toho jak se manžel postaví k milence, ke styku s ní a děckem, které ovlivnuje rozpočet rodiny/ chceš-li manželství Apolenky/ Až se tohle vyřeší můžou jít dál a Apolenka tu o ničem jiném nemluví, nikde neříká, že nechce dát manželovi šanci, jen se nechce připravit o nervy a fakt se jí nedivim.

Mafia napsal(a):

Ja by som počkala, kým dieťa trochu nedospeje. Aspoň do veku, keď už sa s ním dá hovoriť. A mohlo by chodiť samo na návštevy, kde by som mu vysvetlila, že hoci nie som s jeho matkou rodina a nikdy nebudem,pretože urobila hroznú vec, pre ňu môžem byť aspoň kamarátkou a môže sa s ockom stretávať. Rozhodne by som nebrojila proti jej matke, i dieťa samo príde na to, že zvádzať ženatého muža je nezodpovedné. Dokiaľ je však malé, tak by som výchovu nechala len na jeho matke a mužovi povolila len alimenty, ale žiadne stretko s exmilenkou. Ja by som sa s ňou tiež nestretala, lebo by to asi nepredýchala... :gloria:

Je to môj osobný názor, nie návod. Nakoniec rozhodnúť sa budeš musieť ty sama, čo je pre teba najprijateľnejšie, len sa nenechaj naďalej zneužívať. Musíš si vytýčiť nejaké hranice, za ktoré nepôjdeš a budeš na nich trvať. Veľa šťastia.

NAJLEPŠIE BY BOLO ZÁJSŤ DO MANŽELSKEJ PORADNE (sama alebo i s manželom) a prediskutovať možnosti s odborníkom. :supr:

...to by obnášelo čekat 8? 10? možná i víc let, než by děcko mohlo SAMO jezdit za tátou a myslím, že to už bude mít dávno jiného otce a jezdit k "cizímu" člověku se mu asi nebude chtít. Já bych pro dítě jezdila s otcem, milence by sklaplo a dítě by mohlo být s tátou, Obávám se, ale že až by milenka viděla jak vypadá funkční rodina, že by se zasekla a dítě jim "nepůjčila". No Apolenko, možná taky řešení?!;) Alimenty nejde nepovolit, pokud nechce  vidět muže přes katr, ale taky bych netrpěla splácení hypotéky.

xxxx napsal(a):

Mafia napsal(a):

Ja by som počkala, kým dieťa trochu nedospeje. Aspoň do veku, keď už sa s ním dá hovoriť. A mohlo by chodiť samo na návštevy, kde by som mu vysvetlila, že hoci nie som s jeho matkou rodina a nikdy nebudem,pretože urobila hroznú vec, pre ňu môžem byť aspoň kamarátkou a môže sa s ockom stretávať. Rozhodne by som nebrojila proti jej matke, i dieťa samo príde na to, že zvádzať ženatého muža je nezodpovedné. Dokiaľ je však malé, tak by som výchovu nechala len na jeho matke a mužovi povolila len alimenty, ale žiadne stretko s exmilenkou. Ja by som sa s ňou tiež nestretala, lebo by to asi nepredýchala... :gloria:

Je to môj osobný názor, nie návod. Nakoniec rozhodnúť sa budeš musieť ty sama, čo je pre teba najprijateľnejšie, len sa nenechaj naďalej zneužívať. Musíš si vytýčiť nejaké hranice, za ktoré nepôjdeš a budeš na nich trvať. Veľa šťastia.

NAJLEPŠIE BY BOLO ZÁJSŤ DO MANŽELSKEJ PORADNE (sama alebo i s manželom) a prediskutovať možnosti s odborníkom. :supr:

...to by obnášelo čekat 8? 10? možná i víc let, než by děcko mohlo SAMO jezdit za tátou a myslím, že to už bude mít dávno jiného otce a jezdit k "cizímu" člověku se mu asi nebude chtít. Já bych pro dítě jezdila s otcem, milence by sklaplo a dítě by mohlo být s tátou, Obávám se, ale že až by milenka viděla jak vypadá funkční rodina, že by se zasekla a dítě jim "nepůjčila". No Apolenko, možná taky řešení?!;) Alimenty nejde nepovolit, pokud nechce  vidět muže přes katr, ale taky bych netrpěla splácení hypotéky.

Chodiť s manželom navštevovať milenku ??? ČOOO ??? To by NEMdopadlo dobre ! Stále by sa s ňou porovnávala, sledovala by úzkostlivo manželové reakcie a milenka by sa ešte cítila na koni, ... to snáď nemyslíš vážne ! Ona nemá žiadne záväzky k cudziemu dieťatu predsa.
Dieťa nech si vychováva jeho vypočítavá mamička, to ona sa mu bude zodpovedať za to, že ho pripravila o ocka vedome ešte pred narodením, že si vybrala partnera, ktorý už rodinu mal.

Ak by aj milenka nevedela o tom, že bol ženatý (musela by mať riadne klapky, keby jej to nedocvaklo rýchlo, predsalen ženáč nemá toľko času atď.), predsa nevynechám antikoncepciu, ak nie som vydatá a nebudem riskovať dieťa. Ibaže by som si chcela toho chlapa prinútiť k svadbe alebo pevnejšiemu vzťahu, no ale k tomu sa môže znížiť len ubožiačka. Dieťa nesmie byť nikdy prostriedkom vzťahu ale výsledkom !:dumbom:

Víš Apolenko, s mnoha názory s tebou souhlasím. Bohužel, když se na to ale podívám reálně, obávám se, že s tímhle problémem se můžeš potýkat hooodně dlouho. Ty si nepřeješ, aby se manžel vídal s dítětem...chápu, taky bych si to nepřála....ale zkus se podívat trošičku dál do budoucnosti. Podle mne to bude tak, že on na to vždycky na čas přistoupí, ale pak zase přijde s tím, že by své dítě chtěl vídat. A takhle to půjde dokolečka....takový začarovaný kruh. Promiň, ale je to přece jenom jeho dítě a to ho k němu bude vždycky táhnout (pokud to není nějaký bezcitný sobec).
Tohle jenom názor toho, jak by to mohlo vypadat v budoucnu. Jak to řešit? To bohužel nevím. Jediné co mě napadá, je zkusit si zajít za odborníkem. Rozebrat s ním mé pocity, to čeho se bojím. On ti pomůže třeba ukázat tvůj problém z jiného úhlu.

:jojo: :jojo: :rock:

Apolenko,já tě úplně chápu.To ,že chceš ochránit společné vybudovaný majetek pro své děti ,že bys manžela na jedné straně vypakovala a na straně druhé vzala zpět,že ono dítě má i tvůj soucit.Dokonce i ,že nikdy neodpustíš.Čas to zbrousí a naučíš se s tím žít.
Někdo tu psal o starodávnosti.Takže milé moderní přítelkyně-milenky, vítejte ve starodávném,krutém světě plném emocí,úskoků a nelítostných bojů o jedinou lžíci.Ve světě kde se manželé nerozvádějí,kde alimenty placené matce manželova dítěte nejsou samozřejmostí,kde je milenka zostuzena před soudem o svěření dítěte jako protřelá hysterická coura,která nemá pod kontrolou ani svou ....a o dítě bude lépe postaráno v rodině milujícího finančně zabezpečeného otce a jeho věrné choti.
V tomto případě se manželka těšila na dítě milenky. A milenka?Kdo by se tou k... zabýval.

Monča123:

Předem se omlouvám, nemám sil přečíst celou tuhle diskusi, protože některé názory mi připadají jako by snad nebyly psány za střízliva a nepřijde mi to celé jako snaha někomu pomoct. Takže protože jsem nečetla celé tohle vlákno může se stát, že už stejné psal někdo přede mnou. Cítím ale potřebu Monče123 pomoct a napsat jí následující:

Pro mě je důležitá informace, že dítěti je už rok, pro manžela tedy existence nemanželského dítěte není novinka. Nové na tom je, že se to Monča dozvěděla právě teď.

Co tím chci říct? No že má Monča už časem celkem prověřeno, že manžel opravdu považuje za svoji životní partnerku Monču, že ani otěhotnění milenky pro něj nebylo důvodek k tomu, aby Monču opustil (mnohé tady na Životě po nevěře by takového manžela braly všema deseti). Dokonce tak má svoji budoucnost spojenou s Mončou, že si s ní pořídil další dítě.  Je to výhoda, protože  ke všem ostatním problémům nemusí Monča alespoň řešit, jestli manželovo odhodlání zůstat s ní je míněno vážně. Taky Monča ví, že manžel je schopen se občas vídat s nemanželským dítětem a jeho matkou (tak jako doposud) aniž by to nějak ohrozilo vztah s Mončou.

Zrovna tak zřejmě alimenty a hypotéku manžel už platí delší dobu a Monča to nezaznamenala,
což je dobré, protože to znamená, že rodinný rozpočet tohle zatížení utáhne.
Proč tedy v tom nepokračovat, vždyť je pochopitelné, že pokud je manžel charakter, chce každé svoje dítě zabezpečit a postarat se o něj.

Závěr: manžel Ti Mončo byl nevěrný, takových je spoustu. Ale na rozdíl od jiných Tě podle všeho opravdu moc miluje. Tehdy před necelými dvěma roky, kdy mu milenka řekla, že je těhotná Ti dal přednost před svým nenarozeným dítětem! Pokud si to opravdu uvědomíš, tak zjistíš, že váš vztah nemůže narušit ani setkávání s tím nemanželským dítětem ani s bývalou milenkou, nemusíš se toho bát. Ber to tak, jak berou manželky z druhého manželství partnerovi děti z bývalého vztahu a jejich matky.

Pokud to ustojíš, nechala bych hlavně na partnerovi, aby on určil, jak má styk s jeho nemanželským dítětem probíhat.

Je samozřejmě v pořádku, že si ošetříš majetkové poměry tak, aby Tvoje děti a i Ty nepřišli zkrátka. Taky je dobré si pohlídat, aby nároky manželovy bývalé milenky se nevymkly z obvyklých mezí.

Ale myslím si že velkorysostí a láskou k manželově nemanželskému dítěti nic nezkazíš. Naopak, myslím si že váš vztah s manželem se ještě upevní a zlepší.

Ja by som asi mala strasny problem "odpustit"  manzelovi to, ze si nedal pozor a dopustil, aby splodil s nejakou inou zenou dieta nahodou, ak teda neplanoval zacat s nou novy zivot. Nedokazala by som asi pochopit, ako mohol byt taky neopatrny, toto by ma asi sklamalo najviac. :(

Asi by som to nepredychala, lebo by som mala pocit, ze uz sa na neho nemozem spolahnut.
Ale to je len moj pocit, ked tak premyslam nad tym, ako by som sa v danej situacii citila ja.


A suhlasim s nazorom, ze to dieta za nic nemoze a nemalo by trpiet za chyby svojich rodicov, ale na druhej strane, nechcela by som sa pasovat ja za jeho rytiera-zachrancu.  V prvom rade by som sa starala o svoje deti, neublizovala tomu manzelovmu, ale ani nedovolila, aby bolo nejako ublizene mojim a mne.


strasne tazka situacia. :/

Apolenko, ty jsi trochu drsná na manžela, když nechceš, aby viděl svoje dítě. Když už jsi odpustila nevěru... což je velký krok, tak jak po něm můžeš chtít, aby se vykašlal na své dítě?
Zkus si to představit obráceně, že by jsi se třeba rozvedla, jedno Tvoje dítě bylo svěřeno tátovi, ty by jsi si našla nového partnera a ten by Ti zakazoval navštěvovat dítě, protože by jsi měla příležitost vidět bývalého a představoval by si hned mnohem víc...
Chápu, že o majetek se nechceš dělit, to je druhá kapitola a jednala bych úplně stejně jako ty...
Jen se může stát, že Tvůj manžel, pokud je to citlivý chlap, bude stále v hlavě řešit, že má někde dítě, které nemůže vidět a bude mu to vadit. Bude se cítit tebou omezovaný a manipulovaný...
Zatím si netroufne moc protestovat, protože má špatné svědomí vůči Tobě. Možná ho doženeš do dalších lží (půjde se na dítě podívat a Tobě to nebude smět říct.)
A co se té nevěry týče - nevyzpytatelná potvora. Doma vám to může klapat, ale nevyzpytatelná může být jen cizí ženská. Někteří (nebo všichni???) chlapi potřebují dobrodružství, trochu adrenalinu a to už sex doma po x letech není...
Znáš ta pořekadla: Nové koště nejlíp mete. Zakázané ovoce nejvíc chutná.
... a po nějaké době takový chlap přijde na to, že: Všude dobře, doma nejlíp!
A tak to bude asi i u Vás.

Nedá mi to... Naprosto souhlasím s Vanilkou69. Přijde mi kontraproduktivní dokonce rozhodovat o tom, jestli má manžel dítě vídat, nebo ne ... Asi to je tím, že pokud by mně někdo zakazoval vídat moje příbuzné, tak by prostě u mě skončil. Kvůli dětem bych možná zůstala, ale vážit bych si ho nemohla ... Tím nechci říct, že jiné názory netoleruju. Jen to ale neumím pochopit.

Ach ach, po přečtení téhle diskuze mi krvácí srdce a velkými písmeny tu na obrazovce křičí slovo !!!!MOJE !!!!
MůJ manžel, Můj majetek, moje peníze ,MOJE děti, MůJ dům..... a SVOJE teritorium si bráním ostrými lokty, drápy a zuby aby nedej bože do něj někdo nevnikl se svými nehodnými a nevhodnými požadavky. Neštítím se používat na obranu ani lži, spekulace a manipulace....
Mílé přítelkyně,  povzneste se trošičku nad horizont svého vnímání, složte zbraně a zamyslete se nad tím, že s holou "pr..."  a SAMY jste na tento svět přišly a stejně tak po krátkém čase i odejdete. To všechno "MOJE" je nám jenom na krátký čas půjčeno a je na nás jestli se s tím budeme rvát a prát nebo přistupovat k složitým výzvám trochu smiřlivěji . A hlavně velká většina komentářů jsou tu jen spekulace. Já myslím, že teprve čas a odstup od dění může situaci vyřešit a ne zjitřené emoce.

Somaio, přesně ti co tak lpí na tom MOJE projdou zkouškou, při které zjistí, že MOJE není vůbec nic, jen já sám(a)

Apolenka napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

Apolenko...

haha,, samozřejmě,  že  nakonec  dojdeš   k   názoru,  že to co máš   doma,není  zas tak nejhorší, mohlo   by  být hůř. ale   už  jsi   zvyklá,  haha


nakonec   co   nějaká  nevěra?!?!?

Takže   si opravdu   můžeme gratulovat.....nakonec,  kdyby   jsme   doma měly    nějaký....tak  by   o   ně   ty případné milenky nestály,  že???

Ale ne, až tak to zlehčovat nehodlám, to bych tomu Cassanovovi mohla ještě odpustit a to NEUDĚLÁM. NIKDY. Ale na druhé straně - nemlátí mně, na děcka neřve... :co:

Apolenko, jen odpuštěním se dá dojít nějakého klidu duše. Já si osobně neumím představit život s partnerem, kterému jsem neodpustila. Vždyť je to taky jen člověk, navíc ty na něj nemáš výsadní právo. Něco pos.al, to ano, ale zase je to jeho zodpovědnost a on se s tím musí vyrovnat. Není na tobě, abys ho soudila. Tak to aspoň cítím já. Pokud neumíš odpustit, bylo by férovější od něj odejít. Myslím si já, tedy.

Evi36, naprosto s Tebou souhlasím. Pro mě by to byl nepředstavitelný život být s někým jen proto, že neřve na děti a nemlátí mě a užírat se.

Já vím, Apolenko , nejste v lehké situaci a já jí taky nechci zlehčovat, jen je možné se  na celou situaci podívat trochu z jiného úhlu, když se odpoutáš od všech materialistických pohledů na věc. Jednak se takové "věci" dějí běžně dnes a denně. Velice často bývají výsledkem nehod, které neovlivníme ani atikoncepcí a už vůbec ne potratem. Jak a proč se to stalo mouhou vědět jen ti, kteří byli v okamžiku zplození u toho, ostatní jen speklují..... lidské vztahy jsou složité právě proto, že nejsou  omezeny jen na jednu jedinou materiální existenci. Zkus přemýšlet o tom, že jsme vlastně všichni lidé jedna velká obrovská rodina..... no a jeden život do ní přibyl, patří zrovna tak k tobě jako ke komukoliv jinému a jestli mu můžeš v budoucnu nějak prospět, to se uvidí, to ukáže čas, třeba ano, třeba  to nepůjde, ale to bude záležet na okolnostech a okolí, ty jsi otevřená diskusi a návrhům jiných lidských bytostí, už s nimi nebojuješ, ale kooperuješ a nabízíš řešení..... to je ten jiný  možný úhel pohledu.  Rozhodně bych neměla strach, že se tímto způsobem nějak shodím či znemožním. Smiřlivost není slabost, je to známka silné osobnosti. Nechtěla jsem jen teoretizovat, tak jsem se musela ještě ozvat. Ahoj a hezký den.

No jo, ale zase na druhou stranu : proč je to takhle na světě zařízeno ? Proč jednoduše a prostě se nenechají ženy oplodnit mužem a pak v lásce a porozumnění nevychovávají všechny svoje i cizí potomky všechny ženy v jednou houfu?  Bohužel nežijeme jako ptáci, kterým stačí umotat hnízdečko, vysedět vajíčka a pak vyšoupnout mláďata z hnízda .... Lidské matky se asi chovají tak, jak se chovají, protože se snaží pro SVOJE potomky o to nejlepší. Musí zařídit jejich výživu, vzdělání a výchovu a pokud na to zůstanou samy, je to sakra těžší . Proč se tady pořád pranýřuje ta snaha  matek o to aby otec jejích dětí měl mozek v hlavě a ne v jiném orgánu.............. protože je jim jasné , že zblbnutý chlap sice časem dostane mozek zase zpátky nahoru ale v mezidobí napáchá spoustu hovadin. Co je na tom špatně, když mamina chce aby její děti vyrůstaly v úplné  a pohodové  rodině ?  Tady se většina omlouvá tím, že "se zamilovali" ... milenka do ženatého, ženatý do milenky, vdaná do ženatého  .... vyrobí si další děti někde jinde a manželka musí všechny ty levobočky a milenky s láskou a pochopením přijmout , protože jsou to přece životní druhové jejího milovaného ..... tak takhle daleko teda nejsem a jsem zvědavá, jestli to někdy pochopím ( jen připomínečka ... můj muž žádné jiné děti jinde nemá, tak to není o mě, jen o těch příspěvcích ...). Chápu že když už  dal jeden partner druhému slib ... měl by se doržet ....  Na co pak  slibovat? Bylo by daleko jednoduší ,  aby se zavedlo registrované partnerství i u heterosexuálů ... to by se  žena s mužem zaregistrovali, že chtějí bydlet spolu, vyrobí si potomky a když se jim to přestane líbit, tak to prostě zruší ... a je to! Našli si přece někoho jiného, do koho se zamilovali a ti ostatní to přece MUSEJÍ chápat  a s láskou a porozumněním popřát nové dvojici všechno nejlepší do dalšího života ......     :gloria: :gloria: :gloria: :gloria:

Odpouštět dokáží jen velmi silní a láskyplní lidé.
Ti ostatní hází na druhé jen to, co je vlastně jejich.... a tak se pořád trápí.
Tak dlouho, dokud to nepochopí.
Že odpouští především sobě... a proto, aby jim bylo dobře :) A tím i těm druhým.

Somaia napsal(a):

Ach ach, po přečtení téhle diskuze mi krvácí srdce a velkými písmeny tu na obrazovce křičí slovo !!!!MOJE !!!!
MůJ manžel, Můj majetek, moje peníze ,MOJE děti, MůJ dům..... a SVOJE teritorium si bráním ostrými lokty, drápy a zuby aby nedej bože do něj někdo nevnikl se svými nehodnými a nevhodnými požadavky. Neštítím se používat na obranu ani lži, spekulace a manipulace....
Mílé přítelkyně,  povzneste se trošičku nad horizont svého vnímání, složte zbraně a zamyslete se nad tím, že s holou "pr..."  a SAMY jste na tento svět přišly a stejně tak po krátkém čase i odejdete. To všechno "MOJE" je nám jenom na krátký čas půjčeno a je na nás jestli se s tím budeme rvát a prát nebo přistupovat k složitým výzvám trochu smiřlivěji . A hlavně velká většina komentářů jsou tu jen spekulace. Já myslím, že teprve čas a odstup od dění může situaci vyřešit a ne zjitřené emoce.

Mne to pripada jako normalni reakce, ale ja bych s nekym kdo ma zapotrebi si delat dalsi deti jinde asi byt nechtela.

Apolenka napsal(a):

Michaela.43 napsal(a):

Dám do placu zřejmě  hyenovitý názor:
Ty , Apolenko , píšeš: ...."té malé  je mi líto..." - ty jsi holka  svatá, nebo normální ženská pro jiné... Takže dotaz: jaktože nebylo  milence líto tvých dvou  kluků, když  š....  s tvým  mužem( a nakonec  i zřejmě chtěla  otěhotnět)....já vím, nehody se stávají, ale  v dnešní době  nejen antikoncepce, ale i možnosti legálních potratů ( jen si zgustněte na mně) mi  početí  tohoto dítka opravdu  připadá jako velmi promyšlená záležitost - ovšem to dítě za to nemůže - to já vím

No mně je té malé hlavně líto proto, co má za matku - taky si ji nevybrala a ještě k tomu pak bez otce... ale to ať si jednou vyřídí s tou, co jí to tak zařídila - s její matinkou. Bylo to promyšlené, bylo to plánované. Toť vše k mé lítosti. Drsný, co?
A jestliže ona neměla kus slušnosti a udělala co udělala, já s ní taky slitování nemám a ať táhne k čertu. Totéž říkám svému muži - ale od něj potom slyším: ale já tě mám přece rád... No comment k tomuto, když to slyším, otvírá se mi kudla v kapse. Kdyby mě měl rád, neudělal to co udělal atd. Ne?..................

Krásné téma k svátku matek :tesi:

Teda, Apolenko, to si děláš srandu, ne? Kdyby mě měl rád, neudělal to, co udělal..... A to je jako co? .... tak mi to přijde jako reakce puberťačky .... netvrdím, že to máš lehký, nevím, jestli bych ho já neposlala k čertu (asi jo) ... na druhou stranu když čtu "Kdyby mě měl rád, tohle by neudělal", dělaj se mi vzteky mžitky před očima ... Vždyť i ty máš právo rozhodnout, jestli chceš takového chlapa. Proč toho práva nevyužiješ? Štěkáš zatím a motáš se ve víru dogmatu "Kdyby mě měl rád...", .... houby, i on je jen člověk, i on dělá chyby a taky to bude on, kdo za ně bude platit. jestli platíš spolu s ním, tak si uvědom, že to je taky tvoje volba....

BB, já s tebou souhlasím, ne takhle to opravdu nefunguje a já jsem ani neměla na mysli, že bychom měli usilovat o to, aby to tak bylo. Já jsem ve svém komentáři nenabízela jiné "snadné řešení" jen jiný ÚHEL pohledu na celou situaci, takový, který nabízí širší obzor a tím zákonitě i více možností k řešení. Já jsem jen chtěla, aby se Apolenka podívala dál než jen k plotu SVÉHO pozemku.

Apolenko,

nelituj tu malou, ani s její matkou ty nemáš co mít jaké slitování, ona ho od tebe nepotřebuje, polituj raději sebe - to máš jako jediné ve své pravomoci. A udělej to hodně rychle, třeba ti to pomůže.
Protože ty jsi moc pyšná, víš? Takže sis o tenhle "průšvih" koledovala. A je docela možné, že pokud se hodně rychle nevzpamatuješ, bude to časem ještě horší...

Protože ty máš právo na to být smutná, být zraněná, být nešťastná a zoufalá. Ale nemáš právo nikoho soudit. Ani svého muže, ani jeho milenku.
Ty se máš právo jen rozhodnout, zda ho i tak chceš milovat a žít s ním. Pokud to nedokážeš bez zloby a výčitek, budeš ještě víc nešťastná a bude to jen a pouze tvé rozhodnutí, takže to nebude ničí vina, jen tvoje volba.

Jak to říká Eva - neodpustíš-li a setrváš, nejsi fér a nebudeš šťastná.

P.S. Nic, zhola nic na téhle Zemi není jednoduché, ale jsme tu od toho, abychom  se tu  učili, nikde jinde ty lekce  učení  tak rychle a účinně nedostaneme. Je to učení o  LÁSCE a ODPOUŠTĚNÍ.  Někomu stačí napovědět, někomu to musí být vtlučeno do hlavy zkrze mnoho osobních bolestí. Záleží opravdu jen na nás všech jaký způsob přijímání si zvolíme.

Ivana*M napsal(a):

Mne to pripada jako normalni reakce, ale ja bych s nekym kdo ma zapotrebi si delat dalsi deti jinde asi byt nechtela.

Já třeba taky ne, já nevím, ale o tom jestli zůstat nebo odejít jsem nemluvila.....

Tak jsem se dočetla o milenkách-potvorách svádějících ženáče, o matkách, které budou bránit majetek SVÝCH dětí proti tomu "cizímu parchantovi" ...
Ale všechno má svoje ale...
Žádné svádění a následná nevěra není jen "akce" milenky, ale i toho chlapa.
Pokud už neodolá a zahne, dejme tomu (nikdo nejsme svatý), ale neměl by se spolehnout na její řeči o antikoncepci a postarat se sám. Neplatí v případě, že je rozhodnut odejít od původní rodiny a založit novou.
Milenka může být bestie po penězích jdoucí, ale začne-li si se ženáčem, nemůže na 100 % počítat s tím, že ho orve o majetek - taky může splakat nad vejdělkem.
Když se milenka rozhodne, že otěhotní a partnerovi to neřekne, je to podraz a svinstvo, ale zas musí uvážit všechny možnosti, tedy i to, že s dítětem zůstane sama a alimenty zas nejsou taková sláva (viz jiné příspěvky zde).

Kupodivu jsem ale nečetla (pokud mi to neuniklo), že
- dospělý chlap by měl být natolik odpovědný, aby si při případné nevěře (stává se) nepořídil další dítko,
- jakkoli ublížená manželka "levobočka" nemusí přivítat, ale přijmout ho aspoň jako fakt, se všemi důsledky z toho vyplývajícími,
  ne jako "Něco", co její, z početsného lože manželského zplozené, dítky, chce připravit o dědictví.

Není to možná nejlepší přirovnání, ale - když opilý manžel vlastní vinou nabourá, způsobí škodu, přejede chodce a nadosmrti mu
bude platit - taky ho budeš do smrti nenávidět, nebo spíš hledat možnosti, jak všechno vyřídit tak, aby se to rodiny dotklo co
nejmíň?

Som, myslím si, že vyšší úroveň, než je odpuštění, je smíření. Smířit se s daným stavem věcí. Udělala jsem vše, co jsem udělat mohla, a odpuštění je jen součástí. Dál ale v pohodě můžu žít jen když se smířím a naučím se žít s tím, že nic nejde  jenom podle mě  a podel mých představ a přání. A pak už nastupuje vysoká duchovní, a tou je POKORA a TRPĚLIVOST....
Řekni mi, kolik lidí, kteří cítí bolest, je trpělivých a pokorných a smířených?

Regi, když už jsme tu debatu zavedly trochu bokem :) , tak já bych zase spíš sázela na LÁSKU, jako nejdůležitější pojem  ze všeho co se tu učíme,  je tím co zahrnuje i všechny ostatní pojmy v jeden celek (odpuštění, smíření, pokoru a trpělivost. ) Bez lásky jsme jako dunivý zvon, jak psal ap.Pavel, že ??? :)

Tá debata sa podľa mňa, naopak, vracia ku koreňom problémov... Prvým krokom je POCHOPENIE(alebo aspoň pokus oň), ďalším odpustenie(ak je čo, ale ja si neosobujem právo odpúšťať, nie som pánboh), potom prijatie a zmierenie. Láska tam podľa mňa je prítomná po celý čas a nikam neodchádza, len sa trochu mení.

Selima napsal(a):

Tá debata sa podľa mňa, naopak, vracia ku koreňom problémov... Prvým krokom je POCHOPENIE(alebo aspoň pokus oň), ďalším odpustenie(ak je čo, ale ja si neosobujem právo odpúšťať, nie som pánboh), potom prijatie a zmierenie. Láska tam podľa mňa je prítomná po celý čas a nikam neodchádza, len sa trochu mení.

Neodpustím si vstup do této akademické debaty:

Vzpomínám na průběh toho pro mě zatím nejhoršího průšvihu - nevěry mého muže - ač byla má situace o mnoho lehčí než Monči, Apolenky nebo třeba Mazlíka a asi mnohých dalších, nemanželské dítě tam u nás naštěstí nefigurovalo, kupodivu nevím proč jsem tu nevěru snášela mnohem hůř než třeba když jedno moje dítě stálo kdysi na hraně mezi životem a smrtí a tři týdny jeho pobytu na JIP jsme nevěděli, jak to dopadne. No nic, to jen na vysvětlení, že  i pro mě  byla nevěra zatím ta nejtěžší situace k vyřešení.

No a u mě to probíhalo následovně: SMÍŘENÍ se se situací, pak PŘIJETÍ toho faktu, pak ODPUŠTĚNÍ aktérům a teprve jako poslední přišlo POCHOPENÍ jejich motivací, příčin a důvodů.

Neříkám že to mám vše už zmáklé a za sebou, ale alespoň začátky těch procesů šly takhle za sebou.

Selimko, to jen pro zajímavost jak to každý máme jinak. ....

Vanilko, to je celkem pochopitelné, protože v tvé situaci, kdy jsi bojovala a bála se za své dítě, tak jsi asi cítila v tu chvíli podporu i ostatních a sílu z nevyčerpatelného zdroje důvěry v sebe sama a v naději, kdežto v té druhé situaci se octneme úplně sami sraženi na kolena a v pokoření. Intuitivně cítíme, že nemáme být na co hrdí a bojíme se osamění. Obě situace jsou velmi těžké, ale tvoje  rozdílné pocity nejsou nepochopitelné.

Jsem moc ráda, že do diskuze zasáhla somaia, Pandora a další....

Axi to zřejmě myslel podobně, leč vypíchnul jen výsledek nebo spíš šel ještě dál - do důsledků, což je až na samém konci, kam stěží diskutující mohli dohlédnout. Ale nemyslím to ve zlém, spíš tam byla naladěna jiná frekvence, než do toho zasáhla "svobodná evropa" :)

Somaio, to co jsi napsala, je úplně přesné, naprosto se s tím ztotožnuju. Jen bych to nedokázala takto napsat....

Krásně se nám to tu zrcadlí.
Holky já vás chápu, jste zraněný, bolavý, navztekaný, ale věřte, že to, že se k vám dostávají právě tyhle písmenka o lásce a pokoře má svůj smysl. Taky mi bylo mizerně, ale stačilo pár dobře mířených slov, který mě donutily přemýšlet a vidět to jinak i když jsem měla v tý době zamlžený zrak bolestí a zradou. Držte se a přemýšlejte o tom, že přístupem buldozeru tuhle situaci nevyřešíte....

to Axi:

jenom tak pro zajímavost jsem se chtěla, proč se ta známá tak těšila na nemanželské dítě manžela ?(Tvůj příspěvek asi tuším ze třetí strany diskuze) Zkus nám o tom napsat, třeba se na věc podíváme i z druhé "pozitivní" stránky. Díky.

Apolenko, původně sem to nechtěla psát, ale je pravda, že kdyby jsi dovolila manželovi nějaký aspoň minimální kontakt s tím dítětem, tak si Tě manžel bude vážit a milovat ještě více než teď. Vím sama ze své zkušenosti (partner má také dítě s milenkou, které vzniklo po 4 letech našeho vztahu, nyní jsme spolu 9 let po asi půl roční pauze, co mě oznámil, že se mu narodí to dítě), že to chce velikánskou dávku pochopení, tolerance atd.,atd., ale dá se to "přežít". Nakonec jsem většinou ráda, že u nás malá byla, podnikli jsme nějaké akce a bylo nám všem hezky. A vím, že si mě partner za to nesmírně váží a to, že jsem k němu taková tolerantní, mě vynahrazuje zase jinak, chová se ke mě moc hezky, protože ví, co všechno jsem kvůli tomu zkousla.
A té milenky bych Tebou se vůbec neobávala, protože si myslím, že je Tvůj manžel za ten podraz s antikoncepcí tak naštvaný, že už by s ní nechtěl nic mít. Aspoň to tak bývá.
Je to opravdu nezávidění hodná situace,ale už se to stalo, zpátky se to vzít nedá a pokud chceš s manželem zůstat, měla bys mu umožnit styk s tím dítětem. Nemusíš být tomu ani přítomna. Může s ním jít třeba na vycházku, do parku apod.
Pokud spolu zůstanete, může se totiž stát, že ve stáří budete ve stavu takovém, že ty mu budeš vyčítat, co udělal, kolik vás to stálo na alimentech a on Tě nakonec vyčte, že kvůli Tobě má dítě, které ani neví, kdo je jeho pravý otec a vůbec neměl možnost ho poznat. A to by bylo moc smutné.

Děkuji za podporu a pochopení.Já se snažím odpustit a to malé příjmout do naší rodiny,ale je za potřebí ,aby milenka pochopila ,že tím to končí ,že dítě ano ,ale ji ne!!!Pořád se snaží vstupovat do mojí rodiny píše e-maily ,SMS chodí k manželovi do práce, kde se předvádí s klukem a čeká, že manžel vyskočí se židle a poběží ji přivítat.Ale nevlezu do toho kolik moc k ní ještě cítí nebo bude cítit zarok.Je to pro mě velká nejistota a to mě ubíjí.

Mončo myslím, že u manžela jseš jednoznačně na prvním místě ty a jako v jeho životě žena jediná, takže z milenčinýho ohrožení Tebe bych si těžkou hlavu nedělala. Ale měl by jí manžel jasně naznačit, že na dítě bude finančně přispívat, bude se s ním v rámci možností vídat, ale ona ať mu dá pokoj!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Mončo
- zůstal s tebou, tak si jednoznačně vyhrála !  ?!?!?.......a teď jde o to kdo vlastně vyhrál...a v čem -víš, to mi připomíná situaci, kdy milenka mého manžela jeho vyměnila za jiného milence( asi perspektivnějšího, nebo už ji jen přestal bavit a on posléze  mi tvrdil: tys vyhrála, ona chtěla zaujmout tvé místo ( asi chtěl dodat po mém boku), ale tys vyhrála - ano, povídal to s nějakou  promilkou v krvi a menším hostem za krkem( opičkou)....přiznám se, že jsem nevěděla, zda se mám smát nahlas, či jen ve skrytu duše, či co jiného....a nejlepší na tom je, že občas přemítám: kdo vlastně vyhrál...

Jinak žij současností, je důležité, aby jakákoliv nastálá situace tobě vadila co nejmíň...samozřejmě, že už vše bude jinak než bylo, ale o tom ten život je...drž se....holt  ona jak vidno o otce svého dítěte bude ještě bojovat...(no, to je taky blbý slovo, tak jinak bude se snažit získat jeho opětný zájem  - ale  to musí uznat ON, kam až lze zajít - Můžeš říct: žádné sms, maily, zbytečné návštěvy, ale zakázeného chleba chutná nejvíc, že?

ffly napsal(a):

Somaio, přesně ti co tak lpí na tom MOJE projdou zkouškou, při které zjistí, že MOJE není vůbec nic, jen já sám(a)

ffly, tohle je úžasné prohlášení a tak pravdivé. :pussa: To si někam napíšu, kde to budu každý den mít na očích.

Mončo, držím ti moc palečky, aby jsi všechno hezky zvládla  :pussa:
Teď je tvůj manžel s tebou. A to, zda jej za čas milenka neužene, teď neřeš. Tento problém můžeš řešit, až se to skutečně stane a je zbytečné si pro strach kazit hezké dny, které spolu s manželem můžete trávit.

Monča123 napsal(a):

Děkuji za podporu a pochopení.Já se snažím odpustit a to malé příjmout do naší rodiny,ale je za potřebí ,aby milenka pochopila ,že tím to končí ,že dítě ano ,ale ji ne!!!Pořád se snaží vstupovat do mojí rodiny píše e-maily ,SMS chodí k manželovi do práce, kde se předvádí s klukem a čeká, že manžel vyskočí se židle a poběží ji přivítat.Ale nevlezu do toho kolik moc k ní ještě cítí nebo bude cítit zarok.Je to pro mě velká nejistota a to mě ubíjí.

Mončo, tak za takovouhle ti tvůj manžel rozhodně nepoběží ... buď v klidu. :hjarta:

Mončo, myslím, že sa netreba zbytočne báť dopredu, naozaj si radšej vychutnaj prítomnosť... Manžel ti už párkrát dokázal, na kom mu záleží, a ak ťa raz niekedy v budúcnosti opustí - to sa môže stať aj bez milenky, dieťaťa a ďalších vecí. Mňa môj posledný ex nevymenil za "záložnú verziu", prosto dospel k záveru, že vlastne vôbec žiaden vzťah nechce. Aj to sa stáva... A nedá sa proti tomu nič robiť, ale aspoň mám dosť veľa pekných spomienok, zážitkov a nádej do budúcnosti, že ešte takéto príjemné veci s niekým blízkym na mňa čakajú. Ty ich teraz reálne zažívaš, tak si to nenechaj pokaziť pochybnosťami, nedôverou a zlosťou voči milenke. Tú nerieš, ona si podľa mňa svojím správaním koleduje o to, aby zostala vo finále opustneá, nakrknutá a zatrpknutá - a to vďaka vlastnému správaniu. Dieťa je iná kapitola, ale to som už písala.

Monča: "ale je za potřebí ,aby milenka pochopila ,že tím to končí ,že dítě ano ,ale ji ne!!!"

Mončo, rozumím ti  CO tím myslíš, ale bohužel - bohudík -není v tvé kompetenci organizovat chápání či nechápání milenky. Je to něco, co ovlivnit zkrátka nemůžeš. Můžeš (a každý z nás) ovládnout a ovlivnit jen sebe!!! A nepíšu to proto, abych fandila milence, pletichám, atd. Jen se obávám, že to v životě nebude vždy tak, jak si ty,( já)  přeješ(ji). Pandora to napsala naprosto přesně (viz.odst. o pýše) a obdivuji ji za ten čistý (leč bolestivý) chirurgický zásah. Holky Apolenko, Mončo -  přeju vám z celého srdce, abyste na TO , co nejdříve přišly a neplýtvaly životem. :hjarta:

babky, prečítaje si príspevky od Tory, ak sa vám ich pdoarí nájsť - to je najlepšia škola života, kaú si trúfnem odporúčať... Jej muž má dve deti s milenkou, ona s ním tiež dve - a vyriešila to celé s absolútnou eleganciou - a k svojej spokojnosti! Jej riešneie určite nie je univerzálne, ale skúste si ho apsoň prečítať...

Selima napsal(a):

babky, prečítaje si príspevky od Tory, ak sa vám ich pdoarí nájsť - to je najlepšia škola života, kaú si trúfnem odporúčať... Jej muž má dve deti s milenkou, ona s ním tiež dve - a vyriešila to celé s absolútnou eleganciou - a k svojej spokojnosti! Jej riešneie určite nie je univerzálne, ale skúste si ho apsoň prečítať...

Ja jsem se to jednou pokousela hledat, ale nezdarilo se. Jeji pribeh mne naprosto fascinuje , asi proto , ze jsme naprosto odlisne.

Je to naozaj fascinujúca žena s fascinujúcim príbehom... Skúsim dať sem link.

Skús pozrieť vlákna Manžel čeká dítě s milenkou, Co je vlastně BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA?, Jak se vyspořádat s nevěrou alebo si vyhľadaj jej príspevky: daj Hledat na hornej lište Babinetu, podľa autora-Tora a vyhodí ti jej príspevky... držím palce.

jTory příběh je taky tady

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=6967&p=1

příspěvek 18


Má také moje sympatie, cítím to hodně podobně.

Tora je úžasný člověk, zrovna včera jsme spolu telefonovaly, nemá vůbec čas chodit na Babinet, ale říkala jsem jí, že je jí tady třeba! Ona je naprosto v pohodě, když její manžel jde ke druhé ženě a dětem, říká, že jde " do práce" , ještě je mu schopná dát na cestu svačinu a políbení! Říkala jsem jí, že si ji umím představit, že se bude třeba starat i o ty druhé děti ( když bylo podezření na vážnou nemoc té druhé) a ona se jen tak podívala a řekla - a proč ne, ta rabátka za to nemůžou!! A nejúžasnější na tom je, že to myslí vážně a je tak plná lásky, že si může dovolit rozdávat kudy chodí!! A buďte si jisté, že svého VELKÉHO TÁTU rodiny, jak mu říká, opravdu miluje, váží si ho a respektuje!!

Jj luet.... jenže tora je výjimečná..... zvládla to a tak je šťastná :)
Věřím tomu, že spousta žen se na ni dívá jako na "chudinku" a vůbec si neuvědomují, že "chudinky" jsou vlastně ony samy.....

Ano, a to je něco, co člověk zprvu absolutně odmítá brát, zlobí se na své okolí - na všechny a všechno. Pak jsou dvě cesty: a)zahořknutí, utvrzení se ve své pravdě a křivdě na mně spáchané, čímž "zvítězím" a s křivdou zemřu. (viz  úryvek "zemřel s úsměvem na rtech,že měl přednost v jízdě"). A druhá, láska, odpuštění, smíření a pochopení - to si netroufám - a úplně vážně- napsat to pořadí (přemýšlím o tom) Nebo je to pochopení 1.??? Budu si vážit sama sebe, že jsem překonala své ego, budou si mě vážit i druzí. :godlike: Tora je třída!!!:supr:

:) A ještě bych dodala Wiki, že jakmile si začneš za tyto své pozitivní změny vážit sama sebe, začneš přitahovat i jiný okruh lidí. Lidí, kteří jsou stejně naladěni , můžou ti prospět a nejen ubližovat .....a to je první krok k šťastnější budoucnosti. Pak ten boj se sebou má nějaký smysl a cíl.

Hm, ja nakoniec Toru tiez obdivujem a to som si zo zaciatku po precitani jej prispevkov myslela kadeco.

Ale ono je to o tom, ze clovek nieco chce, ma nejake predstavy. Jedneho dna sa moze stat nieco, co nam tie predstavy a nasu nalinkovanu ruzovucku vidinu buducnosti poriadne prevrati hore nohami. No a potom je na kazdom z nas, aby sme celu situaciu prehodnotili a vysli z toho co najlepsie s tym, ze vsetky prezite neprijemnosti nas nakoniec posilnili.

A je hrozne dolezite uvedomit si, ze jedine, cim plne disponujeme je nasa vola, nase konanie, nase zasady a tak podobne. Neda sa ovpyvnovat druhych, mozeme sa len my sami zariadit tak, aby sme zo vsetkych skusok a zivotnych tornad vysli co najlepsie.

Ja osobne este stale myslim, ze je mozne mat vztah nekomplikovany roznymi "lavobockami", detmi s prvou zenou, milenkami partnera. Preto by som este stale hladala dalej, keby som zistila, ze ten moj vztah je iny, nez sa zdalo. Ale co ja viem, ako to budem vnimat niekedy v buducnosti?

Tora si dokonale ujasnila priority, nasla samu seba, aspon teda ja som z nej mala taky pocit. A preto je to clovek hodny obdivu. :godlike:

Bez falosnych iluzii, ublizovania, kopania okolo seba najst svoj pokoj a stastie, vytlct z reality to najlepsie... no, proste parada. :)

Ahoj,díky za ten tip přečíst si o Tore.Moc mi to udělalo dobře, zlepšilo náladu a znovu se mi objevil úsměv na tváři a pokoj v duši.Má pravdu .Je to jistě silná osobnost a pokusit se vyřešit celou záležitost s nadhledem a v klidu.Musím říct, že za celou tu dobu byl můj manžel milý hodný ke mě i k dceři,staral se o nás a byli jsme v pohodě.Společné výlety, dovolené vše v pohodě.Rozumíme si ,ale o to větší je to pro mě šok a zklamání.I teď se snaží.Plánujeme budoucnost a těšíme se na miminko.Ale vidím na něm, že je mu taky líto toho malého od milenky.Když jsem se ho zeptala co by dělal kdyby to prasklo dřív řekl ,že by to ukončil.Je to pro nás oba další zkouška životem a zkouška naší lásky.Uvidíme co bude dál...
Pravda je, že člověk pochopil, že je jenom sám a spolehnout se a věřit může jenom sám sobě.

Somaio, víš co jsem si vlastně uvědomila??! Já jsem v období cca 16-29 let dokonce byla pyšná na to, že jsem nekompromisní, a že bych nevěru absolutně a jednoznačně netolerovala. Vlastně žádný "prohřešek" kterého by se na mně přítel- manžel "dopustil". Byla jsem si jista, že se to dělá tak a tak (nesmí volat ženské, neexistuje na kávu, či oběd se ženskou- to už je pak "jasné", nesmí zalhat, vždy při dotazu musí říct pravdu, musí mě milovat strašně - úplně nejvíc, nejlépe aby mi všichni záviděli....a 1000 dalších. I když jsem o tom nikdy s nikým nemluvila, jaksi mi vyplynulo, že to tak "má být". Ale někde uvnitř mi to nesedělo......nedokážu to vysvětlit, sama jsem to cítila trošku jinak..... Možná je člověk v zajetí představ, vlastních omezení, které si dal sám či jeho okolí, příbuzenstvo atd. Nikdy jsem se vlastně s nikým "moudrým" o tomto nebavila a ani neměla potřebu něco zjišťovat. Vše mi bylo jasné!!! Bože.:dumbom:...... pak zlom...

Strašně se mi ulevilo, že už nemusím "držet" tu fasádu, že se můžu uvolnit, že to je tak , jak jsem cítila a skládat kamínky do ještě neúplné mozaiky. Všechno to do sebe zapadalo, když jsem začla číst knihy s duchovní tématikou. Všechno najednou začlo být tak jasné, tak logické, tak jednoduché a příjemné....no a dorazil mě babinet - zase pár kamínků - a těším se pátrám, čtu, vyhledávám, protože jsou ještě další a další věci, v kterých člověk nemá jasno, další a další odpovědi. To je nádhera !!!!

Ač to vypadá, že jsem již mimo téma, myslím že ne, že každá z nás může stejně tak objevovat další "kamínky", které by nikdy nenašla, kdyby je život nepostrčil do té konkrétní situace, v které právě teď jsou.....

To je moc fajn Wiki. Bude nás tady asi podstatně víc, které můžeme napsat přesně to co ty a  z pohledu psychologie, je dokázano, že určitá léta (cca + -40) jsou pro většinu lidí zlomem, který je nasměruje právě k tomuto způsobu uvažování.  Příčinou  bývá,  nějaká ta emocionálně vypjatá dramatická zápletka, nějaké to nakopnutíčko. U mě to bylo naprosto to samé. Dokonce jsem četla i spoustu autobiografických příběhů na toto téma (nejsme samy)" Robin Norwoodová: Proč já, proč tady, proč teď." Mě se dost ulevilo v okamžiku, kdy jsem rozpoznala pravou podstatu mé masky a pochopila jsem, že se jí nemám kvůli sobě, ale kvůli okolí. Když jsem si ujasnila, že mi může být naprosto úplně šum a fuk, co si o mě myslí sousedi, rodiče či blízcí přátelé,tak jsem konečně začala být sama sebou a začala se svobodně vyjadřovat, přesně jak popisuješ ty.
Víš já, jako sposta jiných lidiček tady, taky nejsem žádný vzor cností, jsem si vědoma toho, že přestože mám teorii poctivě nastudovanou, teprve praxe může ukázat moje skutečné reakce, proto přesně jako Pan ctím rčení: nikdy neříkej nikdy. Často jsem se i po svém duchovním přerodu  dostala do situace, kdy jsem teoreticky přesně znala, jak bych měla reagovat, ale neudělala jsem to tak, ale přesto všechno cítím, že jsem ohromný pokrok udělala  a má to význam i pro ostatní, (stejný jako ty), od těch nekompromisních postojů k větší smiřlivosti a toleranci. Moc ti držím palce, tvoje zpověď je mi citově blízká.

Wiki, :supr: :godlike: !!! To chce dávku pokory! :hjarta:

Somaio, Wiki, díky za Vaše příspěvky, tak nějak bych své pocity napsala taky. Doufám, že se s Váma někdy potkám! Třeba v Černošicích???  :hjarta:

Lueto, ano, chystám se letos do Černošic  :D  :D  :D  A pokud mi   neočekávanými událostmi nebude zabráněno dorazit, tak se tak stane.... :D

Přečetla jsem si Tořin příběh a nedá mi to,abych si nepoložila otázku, co vede ženu (nemám na mysli přímo Toru) k tomu, aby tolerovala manželovi dlouhodobý mimomanž.vztah, nemanželské děti..
Je to žena, která je na na manželovi závislá, finančně i psychicky? Je to žena, která  nechce být  opuštěná a domnívá se, že být rozvedená je cejch?
Nebo je to naopak žena tolerantní, nezávislá, milující a respektující?
Nebo je to tím, že sama má dlouhodobější mimomanželský vztah a tak si říká,ať si taťka taky užije?

zaznělo tady, že způsob, jakým se k tomu postavila Tori, je ten správný. Vážně nevím..ale pokud by to tak opravdu bylo, nevedlo by to časem k tomu, že si někteří muži, kteří jsou finančně zajištěni a mohli by si to tedy dovolit, budou pořizovat paralelně 2 rodiny? Proč ne, doma na něj přece čeká milující manželka.

lindaB napsal(a):

Přečetla jsem si Tořin příběh a nedá mi to,abych si nepoložila otázku, co vede ženu (nemám na mysli přímo Toru) k tomu, aby tolerovala manželovi dlouhodobý mimomanž.vztah, nemanželské děti..
Je to žena, která je na na manželovi závislá, finančně i psychicky? Je to žena, která  nechce být  opuštěná a domnívá se, že být rozvedená je cejch?
Nebo je to naopak žena tolerantní, nezávislá, milující a respektující?
Nebo je to tím, že sama má dlouhodobější mimomanželský vztah a tak si říká,ať si taťka taky užije?

zaznělo tady, že způsob, jakým se k tomu postavila Tori, je ten správný. Vážně nevím..ale pokud by to tak opravdu bylo, nevedlo by to časem k tomu, že si někteří muži, kteří jsou finančně zajištěni a mohli by si to tedy dovolit, budou pořizovat paralelně 2 rodiny? Proč ne, doma na něj přece čeká milující manželka.

Někdo je spokojený v bigamii.Je to normální.Znám muže ,který je již několik let "druhým" manželem, souběžných vztahů které jsou obdobné jako popisuje Tora mám kolem sebe hned několik. Někdo je single,někdo monogamní,někdo polygamní. Když to všem zúčastněným vyhovuje není problém. Ovšem párový typ těžko předěláš.Já si taky nedovedu představit ,že bych manželovi sdělila očekávání milencova dítětě,on by zapálil svíčky ,zameditoval a radostně plánoval dětský pokoj. Lidi jsou různí.Každý si musí najít co mu vyhovuje.

Já si myslím, že správný způsob,  je ten, který vyhovuje TOBĚ....a každý má mantinely nastaveny někde jinde, takže co jedna tolerujeme, jiná by nepřenesla přes srdce a zase naopak....

I když slovíčko TOLEROVAT se mi nějak nelíbí.....

Já mám dojem , že Tořin příběh tady na této debatě nikdy nebyl prezentován jako správný návod na řešení pro všechny partnery bez rozdílu. Pouze jako elegantní  způsob řešení hodný zamyšlení, prezentovaný jako protipol k militantním návrhům na řešení.

lindaB napsal(a):

Přečetla jsem si Tořin příběh a nedá mi to,abych si nepoložila otázku, co vede ženu (nemám na mysli přímo Toru) k tomu, aby tolerovala manželovi dlouhodobý mimomanž.vztah, nemanželské děti..
Je to žena, která je na na manželovi závislá, finančně i psychicky? Je to žena, která  nechce být  opuštěná a domnívá se, že být rozvedená je cejch?
Nebo je to naopak žena tolerantní, nezávislá, milující a respektující?
Nebo je to tím, že sama má dlouhodobější mimomanželský vztah a tak si říká,ať si taťka taky užije?

zaznělo tady, že způsob, jakým se k tomu postavila Tori, je ten správný. Vážně nevím..ale pokud by to tak opravdu bylo, nevedlo by to časem k tomu, že si někteří muži, kteří jsou finančně zajištěni a mohli by si to tedy dovolit, budou pořizovat paralelně 2 rodiny? Proč ne, doma na něj přece čeká milující manželka.

Já v toře vidím přesně jak jsi popsala: tolerantní, nezávislá, milující a respektující. Nevím jak jsi přišla na to , že přístup tory je "ten správný". Nečetla jsem v příběhu tohle. Četla jsem o ženě, která dokázala být  nad věcí, která je schopna do svého srdce zahrnout všechny. Četla jsem pro mě obdivuhodný přístup člověka, který přemohl své ego a dokáže svého muže milovat. Takového jaký je. Prostě jen ho milovat, bez podmínek.Nemyslím si, že to každý dokáže. Proč si to nepřiznat???? To je každého věc. A absolutně už v příběhu nebyla zmínka, že je to paušální návod. Je to Tořin příběh. Pro člověka, který by to takto udělal(jako Tora), přičemž by doživotně měl trpět a být v roli ukřivděného člověka, to evidentně význam nemá...., ne?? Je to každého věc, ponese si důsledky. Já třeba za sebe - vůbec si nejsem jista, zda bych toto dokázala atd, ale je to pro mne zkrátka obdivuhodné.

Ja si myslim, ze Torin pristup bol spravny z toho pohladu, ze si zvazila, ci chce toho muza aj nadalej ako svojho partnera. No a ked prisla na to, ze napriek vsetkemu chce jeho, tak proste akceptovala situaciu taku, aka je a nestresuje sa tym zbytocne. :)

lebo najhorsie co moze byt, je v takejto situacii lipnut na svojej poslapanej iluzii o partnerovi a v duchu si dupat nohou a zurit a aj tak partnera neopustit. To potom clovek len zbytocne nervaci sam seba. Bud sa zmierim s niecim, co som necakala, ale napriek tomu vidim kopu pozitiv, alebo sa nezmierim, idem dalej, ale bez vecneho hnevu a hryzavej zlosti.

lindaB napsal(a):

zaznělo tady, že způsob, jakým se k tomu postavila Tori, je ten správný. Vážně nevím..ale pokud by to tak opravdu bylo, nevedlo by to časem k tomu, že si někteří muži, kteří jsou finančně zajištěni a mohli by si to tedy dovolit, budou pořizovat paralelně 2 rodiny? Proč ne, doma na něj přece čeká milující manželka.

Kdyby, kdyby kdyby kdyby..... kdyby rostly na stromě ryby, neplavaly by v rybníce.....

Žena muži, stejně jasko muž ženě, nemá co tolerovat. Buď ho/ji bere tak, jak je a nebo lže, přetvařuje se, dělá se hezčí, než je..... a pak se nemůže divit, že příjde něco, co tu masku strhne.

Jak říká Hannah, každý jsme jiný, každý máme jiný přístup k životu a tak se jedině můžeme učit jeden od druhého.

Tořin přístup je ten správný pro ni, protože jen tak se ona netrápí, nehysterčí, nevyčítá, prostě spokojeně žije. V tom může být příkladem. Pokud totéž někdo zvládně nějak jinak, je i jeho přístup správný a i ten může být příkladem.

O to jde: být v pohódě a nechat druhé žít. Především ty, které miluju, nevnucovat jim své vlastní představy a chtění.

lindaB napsal(a):

Přečetla jsem si Tořin příběh a nedá mi to,abych si nepoložila otázku, co vede ženu (nemám na mysli přímo Toru) k tomu, aby tolerovala manželovi dlouhodobý mimomanž.vztah, nemanželské děti..
Je to žena, která je na na manželovi závislá, finančně i psychicky? Je to žena, která  nechce být  opuštěná a domnívá se, že být rozvedená je cejch?
Nebo je to naopak žena tolerantní, nezávislá, milující a respektující?
Nebo je to tím, že sama má dlouhodobější mimomanželský vztah a tak si říká,ať si taťka taky užije?

zaznělo tady, že způsob, jakým se k tomu postavila Tori, je ten správný. Vážně nevím..ale pokud by to tak opravdu bylo, nevedlo by to časem k tomu, že si někteří muži, kteří jsou finančně zajištěni a mohli by si to tedy dovolit, budou pořizovat paralelně 2 rodiny? Proč ne, doma na něj přece čeká milující manželka.

Lindi, podľa mňa NEEXISTUJE nič správne alebo nesprávne, eixstuje len niečo, čo obom partnerom vyhovuje alebo nevyhovuje. A Torin príbeh vrátane jej riešenia je len jedným z návodov hodných zamyslenia. Ako som ju mala možnosť poznať, je to vyrovnaná žena, ktorá veľmi ľúbi svojho muža a obdivuje ho nie za to, do akej situácie dostal seba, ženy a deti, ale za to, ako sa k tomu potom postavil. To je celé. Aj mne jej muž svojím spôsobom imponje, ale priznám sa, že Tora mi imponuje ešte oveľa viac. Obdivujem ju a uznávam, že ja tak ďaleko nie som.
A to, či jej postoj k niečomu vedie alebo nevedie, je bohapustá špekulácia. Odhliadnuc od toho, že už len vyfinancovať dve rodiny so 4 deťmi je drina, na akú sa väčšina mužov veru nezmôže... A ak zmôže- koniec koncov, prečo by to neurobil? Ako píšeš, doma ho čaká milujúca manželka, ktorú aj on miluje, spolu majú milujúce a milované deti - a on ich zvláda aj popri ďalších záväzkoch. Keď si vezmem mnohé rodiny s "tatíkmi", čo nevedia ani uživiť, nieto ešte stmeliť, ani jednu rodinu s 1 -slovom jedným-dieťaťom, tak za seba môžem povedať: Klobúk dolu!

No,musím přiznat, že Tora má také můj obdiv. Její manžel už tolik ne.Snad jen za to, jak se k tomu postavil. Chápu, že každý může udělat chybu,ale když si pořídí s milenkou 2 děti, to už je vůči manželce dost sprosté.
Pokud jim to ale tak vyhovuje, je to v pořádku.

lindaB napsal(a):

No,musím přiznat, že Tora má také můj obdiv. Její manžel už tolik ne.Snad jen za to, jak se k tomu postavil. Chápu, že každý může udělat chybu,ale když si pořídí s milenkou 2 děti, to už je vůči manželce dost sprosté.
Pokud jim to ale tak vyhovuje, je to v pořádku.

Tořin manžel miluje dvě ženy a o obě se vzorně stara. Kdyby žil v jiné části světa nebo třebas v jiné době, nikdo by se nad tím vůbec nepozastavil.... To jen nás pořád ovládají naše předsudky..představy, jak má správná, ta obdivuhodná láska vlastně vypadat :(

Myslím si, že postoj Tory je postojem velice, velice vyzrálé ženy.
Z mého hlediska -smekám.
Ocitnout se v podobné situaci, skutečně nevím, jak bych se zachovala. Strašně nerada to na sebe prozrazuji, ale pravděpodobně bych tenkrát  zamlada rozjela stupňované peklo.
Postupem času mě a manžela posunuly životní peripetie úplně někam jinam a i když bych už s mužem nedokázala žít pod jednou střechou, dalo by se říci, že jsme pár, který spolu dokáže vycházet vcelku lidsky.
Každá manželská nesnáz má několik variant řešení - ale přijít na tu správnou tak, aby netrpěly děti ani manželka představuje "vyšší školu životní". A samozřejmě - je to všechno o lidech a o tom, co je v nich.

Ahoj a děkuji za vaše názory a příspěvky.Jsem moc ráda ,že díky babinetu si mohou sdělovat názory a postoje lidé se kterými bych se pravděpodobně nikdy nesetkala.Musím ještě dodat, že naštěstí nejsem na manželovi finančně závislá.Podnikám a daří se mi po této stránce v pohodě.Manžel je také schopen zabezpečit rodinu na vysoké úrovni.Tudíž jestli si někdo myslí, že žena trpí a snaží se i takto složitou situaci řešit tak , že chce v tom vztahu pokračovat nemusí to být z finanční závislosti.Když se svěřil kamarádovi,který nás zná oba vyslovil mu obdiv nad tím jak to řeším a rozdýchávám a taktéž právnička, které jsme svěřili náš případ.Myslím, že si i on sám uvědomuje o co všechno by přišel kdyby nás neměl.Nikdy s ní nebyl přes noc nebo nebyl na služebce.Pouze se občas stýkali.Ve finále zjistil, že ho podvedla a že ji nezná tak jak si myslel.Milenka nemá ani trochu studu,empatie je to sobec, který myslí jen na sebe.

Mončo , jak nám to tak servíruješ je tvůj manžel světec a :) je ta blbá milenka ,
obdivuje tě , jak manželovi věříš všechno , co ti řekne . Ale nebyla jsi u toho , co
říká milence , když jsou spolu sami a možná by jsi se divila , co všechno zněj vypadlo,
když tě neměl za zády ...
Sama jsem podobnou situaci zažila a dost jsem se divila , čeho byl můj muž schopný,
jak lhal a podváděl na všechny strany , aby si zachránil kůži .

Mončo, už to nepitvej.Co bylo bylo.Teď musíte vyřešit ryze praktické záležitosti - výživné a kontakt s dítětem. Tvůj muž je párový typ a pár je s tebou. To jak zorganizuje svůj kontakt s dítětem záleží i na tobě.Vem rozum do hrsti a snaž se být co nejvíc racionální.Teď je dítě malé ale dobré vztahy s ním oceníš i za dvacet,třicet let.A nejde jen o peníze,dědictví atd.Proč si pěstovat nepřítele?

Nevím... Ono je vždycky nejjednodušší řešit problémy ve vztahu vzájemným házením špíny na toho druhého, ultimáty, zákazy a psychickým vydíráním. Ale co se tím vyřeší..? Že ti dva vedle sebe třeba zůstanou, ale ve finále cítí, že je to z jejich stany oběť? Nebo se tím vším negativním mezi sebou stejně odcizí a utečou si? Proč se držet zuby nehty v takovém svazku..? Nebo nezůstanou a do konce života se vnitřně užírají a nadávají na sebe jak si zkazili život???

Nechci teď řešit jestli je nevěra špatná, dobrá, tečkovaná nebo pruhovaná. Asi nejdůležitější je nakonec ten pocit, který nakonec zůstane. Zvládla jsem to s grácií..? Jsem sama spokojená s tím jak jsem to ustála jako člověk..? Dokážu se protějšku po tom všem podívat zpříma do očí..? Není špatné to ukončit, stejně jako není špatné vztah udržet. Spíš jde o to, jestli jsme dokázali zůstat Člověkem ;)

Jsem ráda, že tu přesto jak se diskuze na začátku rozjela objevily názory a příběhy i o tom, že si lze zachovat obyčejnou lidskou důstojnost :supr: A takoví lidé mají můj obdiv :hjarta::hjarta::hjarta:

Andromeda napsal(a):

Nevím... Ono je vždycky nejjednodušší řešit problémy ve vztahu vzájemným házením špíny na toho druhého, ultimáty, zákazy a psychickým vydíráním. Ale co se tím vyřeší..? Že ti dva vedle sebe třeba zůstanou, ale ve finále cítí, že je to z jejich stany oběť? Nebo se tím vším negativním mezi sebou stejně odcizí a utečou si? Proč se držet zuby nehty v takovém svazku..? Nebo nezůstanou a do konce života se vnitřně užírají a nadávají na sebe jak si zkazili život???

Nechci teď řešit jestli je nevěra špatná, dobrá, tečkovaná nebo pruhovaná. Asi nejdůležitější je nakonec ten pocit, který nakonec zůstane. Zvládla jsem to s grácií..? Jsem sama spokojená s tím jak jsem to ustála jako člověk..? Dokážu se protějšku po tom všem podívat zpříma do očí..? Není špatné to ukončit, stejně jako není špatné vztah udržet. Spíš jde o to, jestli jsme dokázali zůstat Člověkem ;)

Jsem ráda, že tu přesto jak se diskuze na začátku rozjela objevily názory a příběhy i o tom, že si lze zachovat obyčejnou lidskou důstojnost :supr: A takoví lidé mají můj obdiv :hjarta::hjarta::hjarta:

Ano souhlas. A za tou důstojností ještě doplním lásku !!!!

Pandorraa napsal(a):

lindaB napsal(a):

No,musím přiznat, že Tora má také můj obdiv. Její manžel už tolik ne.Snad jen za to, jak se k tomu postavil. Chápu, že každý může udělat chybu,ale když si pořídí s milenkou 2 děti, to už je vůči manželce dost sprosté.
Pokud jim to ale tak vyhovuje, je to v pořádku.

Tořin manžel miluje dvě ženy a o obě se vzorně stara. Kdyby žil v jiné části světa nebo třebas v jiné době, nikdo by se nad tím vůbec nepozastavil.... To jen nás pořád ovládají naše předsudky..představy, jak má správná, ta obdivuhodná láska vlastně vypadat :(

Určite, keďže vie aké je to krásne tak veĺmi a silno milovať svoje rodinky a ženičky, toleroval a pochopil by keby si obe jeho ženy dali spraviť detičky zasa so svojimi ďalšími milovanými mužmi - len aby sa nestratil prehľad pri tom super tolerantnom milovaní sa.

eset napsal(a):

Určite, keďže vie aké je to krásne tak veĺmi a silno milovať svoje rodinky a ženičky, toleroval a pochopil by keby si obe jeho ženy dali spraviť detičky zasa so svojimi ďalšími milovanými mužmi - len aby sa nestratil prehľad pri tom super tolerantnom milovaní sa.

A proč ta kousavost, eset??? Že by i u tebe fungovalo to zaklínací KDYBY??? A KDYŽ ON, TAK PROČ NE JÁ: A KDYŽ JÁ, TAK PROČ NE ON???

Vždyť ty tvrdíš, že jsi v naprosté pohodě..... Nebo ne?

ahoj Pan, ďakujem chvalabohu sa ma to netýka a som v pohode, len ma trošku premohol pocit, že od žien sa očakáva pochopenie v takýchto veciach, pričom muži by nezvládli ani desatinu toho - ale to je všeobecné tvrdenie. Nalomila ma kolegynka, kt. mužíček si to zariadil podobne a ona je samozrejme múdra a tolerantná a zrelá a rozvážna atď. My ju v tom podporujeme, lebo je to správna reakcia, ale ale ale .... aj ona pripúšťa, že si to takto nepredstavovala, toť vše.

Hmmm Eset, ja som v tychto veciach postupne zacala vidiet "prakticku" stranku a nie zranene ego. Mne by take spoluzitie vadilo preto, lebo by mi vadilo, ze moj chlap travi vela casu mimo. co podla Torinych slov travi, ibaze jej to nevadi. A pre mna je jedno, ci by nemohol byt cely trebars stedry vecer so mnou a nasimi spolocnymi detmi ( alebo pardon, nechcel ) kvoli tomu, ze ide este za inymi detmi a ich mamkou, alebo sa vozit na motorke, alebo pracovat, alebo cokolvek.

Mam to nastavene vo vztahu tak, ze dvaja partneri travia maximum casu spolu, a najma, ked uz su rodina. Este dufam, ze ked tak ziju ini, podari sa tak zit aj mne. a ak nie, prehodnotim svoje potreby a uvidim, co dalej.

eset napsal(a):

ahoj Pan, ďakujem chvalabohu sa ma to netýka a som v pohode, len ma trošku premohol pocit, že od žien sa očakáva pochopenie v takýchto veciach, pričom muži by nezvládli ani desatinu toho - ale to je všeobecné tvrdenie. Nalomila ma kolegynka, kt. mužíček si to zariadil podobne a ona je samozrejme múdra a tolerantná a zrelá a rozvážna atď. My ju v tom podporujeme, lebo je to správna reakcia, ale ale ale .... aj ona pripúšťa, že si to takto nepredstavovala, toť vše.

Eset, to NENÍ pravda ,příliš paušalizuješ, na světě je mnoho lidských bytostí ( v mužském těle), kteří zvládli se ctí podobně složité vztahové zádrhele. Znám i osobně. :godlike:

takže faf nepochopila som , takže chceš tráviť čo najviac času s partnerom najmä keď ste rodina , alebo ti nevadí a je ti jedno ak on má iné činnosti a záujmy napr.  na štedrý večer? nejak mi to celé znie protichodne

Somaia napsal(a):

eset napsal(a):

ahoj Pan, ďakujem chvalabohu sa ma to netýka a som v pohode, len ma trošku premohol pocit, že od žien sa očakáva pochopenie v takýchto veciach, pričom muži by nezvládli ani desatinu toho - ale to je všeobecné tvrdenie. Nalomila ma kolegynka, kt. mužíček si to zariadil podobne a ona je samozrejme múdra a tolerantná a zrelá a rozvážna atď. My ju v tom podporujeme, lebo je to správna reakcia, ale ale ale .... aj ona pripúšťa, že si to takto nepredstavovala, toť vše.

Eset, to NENÍ pravda ,příliš paušalizuješ, na světě je mnoho lidských bytostí ( v mužském těle), kteří zvládli se ctí podobně složité vztahové zádrhele. Znám i osobně. :godlike:

ano je to pravda, a obdivujem každého človeka, čo vie byť silný a zachová si úroveň a spôsoby, keď si to prečítaš pozorne, všimneš si že som napísala: to je všeobecné...a poznám takú - onú už spomínanú kolegyňu, takže neviem s čím bojuješ

Eset, to bol len taky priklad...asi som to napisala zmatene...

ze mam proste urcite predstavy, ako by mal vztah vyzerat a vadilo by mi, keby to neslo tak, ako to vyhovuje mne. Ale ze uz je v podstate jedno, z akeho dovodu to tak nejde... takto nejako to bolo myslene. Ze ked ma chlap druhu rodinku, automaticky jej musi venovat aj dost casu, no a mne by hlavne vadil ten samotny fakt, ze potom moze menej casu travit s nami.

A tu je pre podvadzanu partnerku "vyhoda", ak nevie o nevere a jej nasledkoch, a partner sa to snazi zamlcat. Automaticky si potom nemoze dovolit robit veci, ktore by to prezradili a tak... aspon ja som to tak zazila.

je to zmatok, viem.  :D

Já s tím nebojuji..... proč? , jen mi vadilo  právě to zevšobecňující konstatování, (viz výše ) a to mi bude vadit vždy a všude, pokud někdo bude dělit bytosti na muže a ženy a hodnotit jejich kvality podle této specifikace a dokonce v procentech.

Míla H. napsal(a):

Mončo , jak nám to tak servíruješ je tvůj manžel světec a :) je ta blbá milenka ,
obdivuje tě , jak manželovi věříš všechno , co ti řekne . Ale nebyla jsi u toho , co
říká milence , když jsou spolu sami a možná by jsi se divila , co všechno zněj vypadlo,
když tě neměl za zády ...
Sama jsem podobnou situaci zažila a dost jsem se divila , čeho byl můj muž schopný,
jak lhal a podváděl na všechny strany , aby si zachránil kůži .

Mončo, k tomuto příspěvku bych já napsala. Máš-li muže ráda, měj ho ráda dál, buď šťastná, žij přítomností, nepátrej, věř, dávej lásku = rozzáříš se jako sluníčko a všechno se ti  bude vracet....:hjarta:

eset napsal(a):

ahoj Pan, ďakujem chvalabohu sa ma to netýka a som v pohode, len ma trošku premohol pocit, že od žien sa očakáva pochopenie v takýchto veciach, pričom muži by nezvládli ani desatinu toho - ale to je všeobecné tvrdenie. Nalomila ma kolegynka, kt. mužíček si to zariadil podobne a ona je samozrejme múdra a tolerantná a zrelá a rozvážna atď. My ju v tom podporujeme, lebo je to správna reakcia, ale ale ale .... aj ona pripúšťa, že si to takto nepredstavovala, toť vše.

Neviem, nepoznám mužov presne v takejto situácii, ale poznám dvoch, ktorí si zobrali ženu tehotnú s niekým iným, dobre sa postarali o ňu i o dieťa... a nemali s tým problém. Tiež by som sa neodvážila zovšeobecňovať. Pričom musím priznať, že mňa by teda Torina situácia vôbec nenadchla, lebo moje hranice sú nastavené tak akosi presne pri deťoch... Ani neviem prečo. Asi by som ich chcela brániť pred pravdou, ktorá mne samej nevadí... Možno. Neviem. Ale Toru fakt obdivujem.

eset napsal(a):

ahoj Pan, ďakujem chvalabohu sa ma to netýka a som v pohode, len ma trošku premohol pocit, že od žien sa očakáva pochopenie v takýchto veciach, pričom muži by nezvládli ani desatinu toho

Takže se tě to týka....
Dávej si pozor, protože obvykle to, co člověk nejvíc odsuzuje, byť i na podvědomé úrovni, to mu život brzy nadělí jako jeho vlastní lekci...

Pan neodsudzujem to, naopak dávam dole klobúk pred každou bytosťou ktorá tieto veci zvláda, a ďakujem za radu, vážim si jej - máš pravdu - myšlienka je najsilnejšia na svete

Díky, žes to pochopila, jak to bylo myšleno - upřimně. Je zbytečné, aby člověk prožíval něco, co nemusí, když si dá pozor na své myšlenky :) Jejich energie je skutečně veliká. Většinou tomu věřáme v tom negativním slova smyslu - přivolal si na sebe neštěstí - ale ono to funguje i v tom pozitivním :)

Ahoj všem, dlouho jsem nic nenapsala, neměla jsem sílu, i když občas nakouknu... Možná si vzpomenete, když ne, tak na str. 1 a 2  jsem odpovídala svým příběhem...chci vám jen napsat, jak jsem měla skvělé prázdniny...já a moje děti.
Manžel od nás na začátku prázdnin odešel podruhé s tím, že má stále plnou hlavu milenky a nedokáže na ni zapomenout. Když odešel měsíc před tím, po 3 dnech se vrátil. Před tím také vyšlo najevo, že se s ní celý ten rok stýkal, spal...prostě i když tvrdil opak, opět udržoval vztah, který měl dávno zkončit (podle jeho slov). Tak jsem ho nechala jít - trápili jsme se oba. Doma si nevšímal mně, byla jsem jen inventář, nemluvil na děti, nestaral se o ně (pouze je financoval, když něco potřebovali). Byla jsem strašně vyčerpaná z jeho nerozhodnosti, nezvládla jsem ani skvěle placenou práci (psychicky). Myslela jsem, že toto je dno, že už níž padnout nemůžu...ale houby, na dno jsem si sáhla, když odešel právě podruhé a jel rovnou na Slovensko za tou svou nádherou na dovolenou.
Zhroutila jsem se, ta bolest a ponížení a to, že odešel kvůli ní od 2 dětí se nedala vydržet, skončila jsem na antidepresivech. Proplakala jsem dny i noci, měla jsem pocit, že nemůžu dýchat, chtěla jsem jen někam zalézt a nebýt...a tady jsem zjistila, kdo kdo je má kamarádka a kdo si na ni jen hrál, zač stojí rodina - brácha a švagrová mi pomohli přes víkendy, abych nebyla sama (popravdě - on nich bych to nečekala), byl to brácha, který mě odvezl po kolapsu k nim i přes moje prostesty, prostě mně vyzvedl u našich, vzal kluky a kámoška mi sbalila v bytě věci a bylo, byly to 2 kamarádky, který na mě řvaly, když jsem chtěla umřít, že mám děti...věřte, byla jsem tak na dně, že mi ani na dětech nezáleželo. Věděla jsem, že se naši o ně postarají...ale ne, neudělala jsem to, jak říkám, dobré duše mi nedali možnost být sama. A naši - taťka byl vždycky tvrďák, ale když jsem doma v noci sotva dolezla k telefonu, než jsem omdlela, jak se mi udělalo zle, tak tady hned byl a snad poprvé v životě na mně neřval...nedá se to ani popsat, ale podle doktorky to bylo totální vyčerpání organismu, právě ty 2 roky mě takto dostaly.
Jenže nemůžu zapomenout na 12 let šťastného manželství. Takže když manžel odešel potřetí - tentokrát i kvůli jejich dceři a kvůli tomu, že mě má rád, milenku miluje, byl pryč skoro měsíc, věděla jsem, že ho pořád miluji. Blázen, viďte? Nesla jsem to hodně těžce, ale když jsem ho neviděla, bylo mi líp, jenže když přišel a pak jsem viděla jeho záda, bylo mi příšerně. A do toho kluci. Bohužel, kdybych bývala já blbá měla víc síly nebrečet před nimi...ale nešlo to... a myslela jsem, že to nevnímají, ale opak je pravdou...takže jejich otázky kde je táta, kdy přijde, proč je u paní a ne doma...měli strach, že i já odejdu...prostě psycho. Do toho mi manžel začal vypisovat, že se mu rozsvítilo, že miluje mně, kluky a že je mu smutno...nevím, co se tam stalo, zřejmě něco jo, ale pustil se do nádherných mailů, sms, že se chce vrátit, že mu chybíme, že s ní není šťastný...začal se chovat jako v době, kdy jsme spolu chodili. Dokonce když jsem měla narozky, tak mě pozval na kafčo, přišel s kytkou a poprvé od té doby, co se topíme - pardon - ve sračkách - tak mi řekl, že mně miluje, ne jen má rád. No prostě pohádka...ale už růžové brýle nenosím...takže je mi jasné, že to taky mohla být trochu hra.
Takže je doma týden a když jsem si pro něj jela, nezaváhal ani minutu, sbalený byl okamžitě. Jenže - do auta mi vlítla ta jeho šmudla (ona tak vážně vypadá). A začala na mně řvát, že on od jejich dcery nikdy neodejde, že budu čekat do rána...a že se mnou chce mluvit, že chce probrat kluky (MOJE děti, ta, která jim ukradla tátu, tak se na nich chtěla domlouvat - a v životě je neviděla). Takže jsem jí řekla, že se s ní nemám o čem bavit...no hnus to byl. Ale nepochlubila se, že tam manžela nechala s děckem samotnýho a vzala klíče a utekla, aby on nemohl odjet... Večer, když jsme seděli doma, manžel byl rád. Tak spokojeného jsem ho dlouho neviděla.
A teď řešíme další věc. Začalo mu být smutno po dceři. Ona mu ji totiž nechce dávat, pouze za podmínky, že k ní přijede na víkend a budou si hrát na rodinku a samo že skončí v posteli (tohle jsem totiž zažila taky, když tady byl manžel na návštěvě - prosím, neodsuzujte mně, berte to jen jako fakt, že jsem jí to chtěla udělat schválně a manžel mě taky mooooc chtěl - tak proč ne, že), takže mu nabídla stejný model. S tím ale on nesouhlasí, tak mu řekla, že ji tedy vídat nebude vůbec a že jí najde plnohodnotného tatínka.
Můj názor manžel znal a zná - i když jsem o tom přemýšlela, že bychom si ji brali spolu (soudně se to dá, co si budeme povídat), i když mi to manžel navrhoval - nedokážu se přes toto dostat. Ona je totiž živý důkaz mého ponížení - ona je plánovaná, chtěná a navíc holka. Kdyby byla výsledkem úletu na jednu noc, dokázala bych to přejít a holt - stalo se, ale takto...a pak ty odchody manžela k její matce...vím, říkáte, ta malá za to nemůže - ale vím jistě, že by mi to ubližovalo. Můj názor je tedy ten, i po zkušenosti s tím, jak málo tu manžel býval na náštěvě s klukama a jak to pak těžce nesli - že tohle nemá význam. Malé je rok a její matka jí ještě může vytvořit novou rodinu - ona je z těch, které se s chlapama moc nemazlí a jdou si za svým, takže v tom problém nevidím, že by jí nikoho nesehnala. Ona může říkat jinému člověku tati, někomu, kdo s ní bude denně, kdo ji vychová - a ne jen navštíví. Můj brácha takto vyženil holčičku a je pro ni TÁTA, znám i další případ z okolí... Takže manžel smutní, já jsem naštvaná, že je to tu ZAS (když byl u ní, smutnil po nás, teď je tady a smutní po děcku).
Nevím, jak z toho ven. Nechci,aby na malou zapomněl, to ani nejde, když s ní byl, ale chci po něm, aby se tomu postavil normálně, ne náladově. Takže nevím, jestli to mám za každou cenu v sobě potlačit a přistoupit na to, že se budou stýkat (toho ubližování kvůli milence bylo strašně moc). Bude to zase strašně ponižují a bolestivé. Nebo vydržet, jestli se manžel časem uklidní a uvědomí si, že ta malá má opravdu šanci na novou rodinu.
Je tu někdo mezi váma, kdo má podobnou zkušenost? Je to toiž jiné, než kdybych si vzala chlapa, který už dítě měl. Ale já si vzala chlapa, se kterým jsme založili SVOJI rodinu.

Apolenka, tvoj manzel s tebou zameta. Nie je zla ta milenka, ale on. Vie, ze cokolvek urobi, ty mu odpustis, postaras sa,...................A co tvoje deti? Ked skoncis na psychiatrii, mozno sa milenka postara aj o ne. Si naozaj tak slepa? Co si ty pre neho? Kus handry? Vyraz s nim dvere, on sa musi chciet vratit, dokazat, ze vas lubi, ze ste jeho naj.... Ak nie, nech si ide, pro jedno kviti slunce nesviti, ver mi.

Buba 1 napsal(a):

Apolenka, tvoj manzel s tebou zameta. Nie je zla ta milenka, ale on. Vie, ze cokolvek urobi, ty mu odpustis, postaras sa,...................A co tvoje deti? Ked skoncis na psychiatrii, mozno sa milenka postara aj o ne. Si naozaj tak slepa? Co si ty pre neho? Kus handry? Vyraz s nim dvere, on sa musi chciet vratit, dokazat, ze vas lubi, ze ste jeho naj.... Ak nie, nech si ide, pro jedno kviti slunce nesviti, ver mi.

:supr::godlike::godlike:

ach jo,ty teda vydržíš!!!!měl jít někam jinam bydlet a rozmyslet si co vlastně chce to zase přijde nějaká jiná a zase kolečko? na to teda nemám nervy asi bych mu to nedokázala věřit, že mě chce a to napořád seš dobrá, ale to zase bude psát jí?že se mu stýská? je to dost tristní, že otec od dětí se chová jako puberták toto není dospělé chování co ještě bude muset přijít aby dospěl.

sisa napsal(a):

ach jo,ty teda vydržíš!!!!měl jít někam jinam bydlet a rozmyslet si co vlastně chce to zase přijde nějaká jiná a zase kolečko? na to teda nemám nervy asi bych mu to nedokázala věřit, že mě chce a to napořád seš dobrá, ale to zase bude psát jí?že se mu stýská? je to dost tristní, že otec od dětí se chová jako puberták toto není dospělé chování co ještě bude muset přijít aby dospěl.

:supr::supr::supr: některým jedincům puberta nikdy neskončí

PetrHl napsal(a):

sisa napsal(a):

ach jo,ty teda vydržíš!!!!měl jít někam jinam bydlet a rozmyslet si co vlastně chce to zase přijde nějaká jiná a zase kolečko? na to teda nemám nervy asi bych mu to nedokázala věřit, že mě chce a to napořád seš dobrá, ale to zase bude psát jí?že se mu stýská? je to dost tristní, že otec od dětí se chová jako puberták toto není dospělé chování co ještě bude muset přijít aby dospěl.

:supr::supr::supr: některým jedincům puberta nikdy neskončí

:jojo::jojo: neskončí...nebo je to o tom, že ti chlapi jsou více méně všichni stejní :rolleyes:

PPavlaa napsal(a):

:jojo::jojo: neskončí...nebo je to o tom, že ti chlapi jsou více méně všichni stejní :rolleyes:

s tím nemohu souhlasit  :dumbom: :P:P:P

Apolenko....když jsem četla tvůj příběh, běhal mi mráz po zádech. Nechápu jak může být někdo tak sobecký jako tvůj muž. Je to přesně takový ten oslík, jak se píše na jiném vlákně. Bude vždycky chtít to co zrovna mít nebude. A ty v tomhle kolotoči můžeš zůstat nebo odejít.

Víš, ta malá je jeho dítě....a takovéto pouto přetrhnout nejde. Nemůžeš koukat na to tak, že ona je důkaz tvého ponížení. Spíše je důkaz jeho hlouposti a nevyzrálosti. A jestli ty pořád stojíš o svého manžela, budeš se s tím muset vnitřně vyrovnat. Jinak tahle holčička bude pořád stát mezi vámi. V tomhle by ses měla poradit s nějakým psychologem...bude to totiž hodně těžké. A já ti držím palce, aby jsi to všechno hezky zvládla. Hlavně žij, tak jak chceš ty....aby jsi byla šťastná. To je totiž to nejdůležitější. A věř mi, jde to i bez manžela s kterým několik let žiješ   ;)


A ještě něco.... psala jsi, že kdyby jsi to vzdala, tví rodiče by se o kluky postarali. Apolenko, kluci, by šli k tatínkovi a ten by se o ně staral nejspíš se svou milenkou. Na tohle mysli. Taky mi to vtloukali do hlavy a já vím, že tohle bych 100% nechtěla.

Apolenko,
štípou na tobě dříví, kopou do tebe, smějou se ti, nadávají ti.... a ty pořád nic!
Pořád řešíš prkotiny - dcera důkazem tvého ponížení! no to snad nemyslíš vážně - a na podstatné věci - sebrat konečně ze země svoji vlastní sebúctu a hodnotu - na to dlabeš. A taky na to, že v tom nejsi sama, jsou v tom kromě tebe i všechny vaše děti....

Asi budeš ještě hodně "bita" :( A nestěžuj si, to peklo si připravuješ sama, víš? Za tu dobu, co v tom lítáš, už bys mohla něco udělat hlavně s tou "svojí" rodinou.... nikdy už nebudeš mít tu "svoji" rodinu, protože tvůj milovaný muž má dítě s jinou ženou.... a ty to buď příjmeš a skončí trápení nebo nepříjmeš a budeš se smažit v pekle dál... a stebou všichni ostatní.

Ne on, na to je moc velký slaboch, ale ty sama se sebou zacházíš neskutečně krutě. Proč?

Apolenka,
písala som Ti aj súkromne a držím Ti palce. A nie je pravda, že to jeho dieťa musíš prijať. Nikto od Teba predsa na to nepýtal vtedy povolenie. To je ako keď chce niekto dodatočne zlegalizovať čiernu stavbu. Môže to prejsť, ale aj nemusí. Záleží od Teba.  A Tvoj manžel, ak chce byť s Tebou to musí rešpektovať.
Je to Tvoja voľba. Už za to, že si ochotná brať jeho dieťa na spoločné víkendy alebo výlety by si mal brať ako obrovský dar, ktorý Ťa musí stáť veľa sebazaprenia.  Nech sa spýta on sám seba ako by prijal Tvoje pokĺznutie a prípadné nemanželské dieťa. Veľmi Ťa obdivujem a prajem Ti veľa síl do budúcich dní.
Ešte prídu krásne dni. Na to nezabúdaj.

Apolenka napsal(a):

Můj názor manžel znal a zná - i když jsem o tom přemýšlela, že bychom si ji brali spolu (soudně se to dá, co si budeme povídat), i když mi to manžel navrhoval - nedokážu se přes toto dostat. Ona je totiž živý důkaz mého ponížení - ona je plánovaná, chtěná a navíc holka. Kdyby byla výsledkem úletu na jednu noc, dokázala bych to přejít a holt - stalo se, ale takto...a pak ty odchody manžela k její matce...vím, říkáte, ta malá za to nemůže - ale vím jistě, že by mi to ubližovalo. Můj názor je tedy ten, i po zkušenosti s tím, jak málo tu manžel býval na náštěvě s klukama a jak to pak těžce nesli - že tohle nemá význam. Malé je rok a její matka jí ještě může vytvořit novou rodinu - ona je z těch, které se s chlapama moc nemazlí a jdou si za svým, takže v tom problém nevidím, že by jí nikoho nesehnala. Ona může říkat jinému člověku tati, někomu, kdo s ní bude denně, kdo ji vychová - a ne jen navštíví. Můj brácha takto vyženil holčičku a je pro ni TÁTA, znám i další případ z okolí... Takže manžel smutní, já jsem naštvaná, že je to tu ZAS (když byl u ní, smutnil po nás, teď je tady a smutní po děcku).
Nevím, jak z toho ven. Nechci,aby na malou zapomněl, to ani nejde, když s ní byl, ale chci po něm, aby se tomu postavil normálně, ne náladově. Takže nevím, jestli to mám za každou cenu v sobě potlačit a přistoupit na to, že se budou stýkat (toho ubližování kvůli milence bylo strašně moc). Bude to zase strašně ponižují a bolestivé. Nebo vydržet, jestli se manžel časem uklidní a uvědomí si, že ta malá má opravdu šanci na novou rodinu.
Je tu někdo mezi váma, kdo má podobnou zkušenost? Je to toiž jiné, než kdybych si vzala chlapa, který už dítě měl. Ale já si vzala chlapa, se kterým jsme založili SVOJI rodinu.

Teda, nie že by som ťa nechápala, ale: tebe sa nepáčilo, že TAMTÁ ONÁ sa stará do vašich detí, ktoré nikdy nevidela(otca im nemohla odlákať, keďže to nie je pes, ale svojprávny dospelý človek, povedzme, že ho zviedla, ale snáď aj on bol pritom), ale ty sa snažíš robiť presne to isté a ideš kafrať do života dieťaťu, s ktorým nemáš ABSOLÚTNE NIČ SPOLOČNÉ. Nechaj dvoch rodičov toho dieťaťa, nech sa dohodnú sami - je to tak či onak ICH záležitosť. Ty máš samozrejme právo povedať svoj názor na celú vec - predsa len to ovplyvňuje život tvoj a tvojich detí - ale na druhej strane, prečo riešiš prúsery svojho muža? To máš takého bŕídila, že si ich nevie vyriešiť sám?
Mmch, verím, že ťa táto situácia bolí, ale to decko si skutočne nevybralo svoj osud a určite za nič nemôže. Vaše deti už nie sú také malinké, aby sa raz nespýtali, kde je a ako sa má ich nevlastná sestra... Tak to proste je.

Pandoro, Selimo - no jasně, kritizujte, zavrhujte mně, myslete si o mně, že jsem zlá, že se jim nemám do toho montovat ,že odmítám něco, co je vlastně úžasné a já jim asi bráním, stojím mezi nimi. JÁ SI TO DĚCKO NEVYBRALA ANI JSEM JIM K TOMU NEPÍSKALA, když je dělali - když tedy chtěli být spolu, měl manžel táhnout okamžitě a ne dělat rok divadlo!!!!! A ONA TOTÉŽ!!!!!! Ale uvědomte si, že jen hledám cestu jak s tím dál žít a žít slušně, ne se trápit, je to taky MŮJ život!!!!! Proto o nějakou vaši kritiku nestojím, za svoje chyby se kárám sama, k tomu nikoho nepotřebuji.
A Selimo, nemáš pravdu, že je to jen jejich věc - to není pravda, tím, že se manžel vracel a vrátil ke mně JE to taky MOJE věc! Kdyby odešel a už se nevracel, rozvedli jsme se, tak prosím, ano, byla by to jen jejich věc. Ale takto NENÍ.

Apolenka napsal(a):

Pandoro, Selimo - no jasně, kritizujte, zavrhujte mně, myslete si o mně, že jsem zlá, že se jim nemám do toho montovat ,že odmítám něco, co je vlastně úžasné a já jim asi bráním, stojím mezi nimi. JÁ SI TO DĚCKO NEVYBRALA ANI JSEM JIM K TOMU NEPÍSKALA, když je dělali - když tedy chtěli být spolu, měl manžel táhnout okamžitě a ne dělat rok divadlo!!!!! A ONA TOTÉŽ!!!!!! Ale uvědomte si, že jen hledám cestu jak s tím dál žít a žít slušně, ne se trápit, je to taky MŮJ život!!!!! Proto o nějakou vaši kritiku nestojím, za svoje chyby se kárám sama, k tomu nikoho nepotřebuji.

A jak ty můžeš vědět, co já si ve skutečnosti myslím???? Ergo kladívko, jak jsi vůbec došla k tomu, že bys působila jako zlý člověk???
S tím vším, co jsi tu teď podsunula mně a Sel, jen prostě bojuješ a děláš to tak, jak umíš. Prskáš na nás úplně zbytečně, nikdo tě neodsuzuje. Na to si bohatě stačíš sama....
To, že sis to dítě nevybrala, to je sice pravda, ale vybrala sis jeho otce, dokonce ho přes to všechno, co ti do života přinesl, miluješ. Tedy..."miluješ".... víš vůbec, co to obnáší? Pokud ano, tak ho prostě musíš vzít takového jaký je - s dcerou i s tím ročním divadlem,  nebo ho postav mezi futra ať jde a jde a jde :)
Třetí možnost prostě není. Věř mi, že až to pochopíš, nesmírně se ti uleví. Nu a pokud ti někdo tvrdí něco jiného a ty tomu chceš věřit, tak si tomu věř. Můžeš si dělat, co chceš. Ale jak jsem řekla: pak neprskej a nestěžuj si.

Apolenka: Ano, je to tvůj život. A tak proč ho nežiješ, jak ty chceš? Souhlasím s Pandorou i Selimou. Měla by sis vybrat, co chceš. Buď muže přijmeš i s tím, že má dítě s jinou, bude se o něj starat, případně bude i spát s jeho matkou atd., nebo to nepřijmeš a pošleš ho o dům dál. Jiná možnost není. A rozmyslet si to, to je na tobě. Netrap se víc, než musíš. Když něco nemůžeš změnit, musíš to buď nechat být (tj. přenechat manžela jeho osudu a začít žít sama), nebo se s tím musíš smířit. Ale vážně smířit, ne tak aby tě to uvnitř žralo. Je to těžký, ale jedou v tom i ty děcka. Nezkoušelas chodit někam k psychologovi? Tedy myslím někoho jiného, kdo by ti jen nepsal prášky, někoho, kdo by s tebou mluvil, rozebíral příčiny tvého chování, ukazoval ti trošku cestu, jak z toho kolotoče ven. ... Navíc já mám vážné podezření, že ty manžela nemiluješ. Ty jsi na něm jen psychicky velmi závislá. A to je rozdíl. Nepeskuju tě za to, taky jsem si to prožila. Kdybys našla svoji ztracenou cenu, pomůže ti to od té závislosti. proto se ptám, jestli chodíš k někomu, kdo ti v té situaci pomáhá (myslím odborníka, ne kamarádky, ne babinet).

To nie je kritika, to je MOJ názor, ktorý je asi iný ako tvoj. Ja ti - ak si schopná vnímať - radím do budúcnosti, ani slovkom som sa nevyjadrila k minulosti a k minulým chybám, ktoré si - zrejme - porobila... Proste mi prišlo, že nemuíš otrocky opakovať NAŠE chyby, ktoré sme tu každá jedna(alebo skoro každá) urobili, ale keď na tom trváš...
Je to tvoj život a ty máš právo robiť chyby, aké len chceš. A zodpovednosť bdueš za ne niesť tiež TY...
Takže tak, ja tu končím, veľa šťastia do budúcnosti, budeš ho potrebovať. S

Ahoj Apolenko, divím se ti, že po všech těch lžích a tvém psych. sesypání pořád stojíš o svého manžela.Myslíš, že se nemůžeš sesypat znovu?Měla bys víc myslet na své děti a sebe.
     Můj známý se ve 20 letech několikrát vyspal se známou holkou z vesnice.Otěhotněla. Ona myslela, že ho tím dotáhne k oltáři.Nedotáhla.Na rovinu jí řekl, že povinností otce k dítěti se nezříká, ale jí si nikdy nevezme.Za rok nato se oženil.Měl své dítě.Ani nedokážu napsat, co jeho žena všechno musela snášet od té první.Neustále se jim montovala do života a manželství, žárlila na jeho ženu.Všichní se k ní i k dceři chovali hezky, známého mamka jí brala jako svou první vnučku.Stejně to bylo málo.Nakonec se ze vsi raději odstěhovali, protože ona pořád doufala, že známý změní názor a bude s ní.Přitom jí to hned řekl na rovinu, že s ní nikdy nebude.Jak mi známého žena říkala, bylo pro ní hrozně těžké tu dotyčnou i s dítětem potkávat.A zvlášť v jedné vsi.Nakonec se ta první vdala, má hrozně hodného muže a tomu řekla, že s ním žádné dítě nechce.A pořád před ním mluví o tom mém známém.Je mi ho líto.Malou má rád, ale někdy mi přijde, že ona si ho vzala jen z trucu.
     Nebudeš to mít Apolenko jednoduché i z toho důvodu, že tvůj manžel nevypadá zrovna jako vyzrálý typ a přijde mi, že neví co chce.Bude pendlovat mezi vámi a ty to budeš odnášet.

Apolenka,
staré príslovie hovorí: Psi štekajú a karavána ide ďalej!.
Ty najlepšie vieš čo si prežila,Ty najlepšie vieš aké ste mali manželstvo, Ty si svojho manžela nezradila, ani Vaše deti.
Niekto iný v tomto zväzku zlyhal. Musí za to prijať nejaký účet.
Ak chce ostať pri Tebe a Vašich deťoch, musí brať teraz on ohľad na Tvoje pocity a potreby. Je to naozaj ťažká situácia.
Každý sa oháňa tým dieťaťom, že ono za to nemôže. Samozrejme že je to tak. Ale má svoju matku, ktorá mu takýto osud pripravila zámerne a dobrovoľne. Musela počítať aj s takými následkami. Ak je gramotná a vie čítať, tak v každom druhom časopise sa dozvie, že väčšina mužov svoje rodiny napriek zaláskovaniu neopúšťa. Nedaj sa a bojuj o svoju rodinu,
ak Ti za to stojí. Ale neboj sa klásť aj svoje podmienky.
Ak nie si schopná prijať to dieťa povedz to narovinu svojmu manželovi. Že Ťa to bolí a nemôžeš taký batoh uniesť. AkŤa má rád tak to pochopí. Nedaj sa vydierať slzami. Ty si preliala dosť a on vtedy na to ohľad nebral.
Kto niečo také neprežil ťažko pochopí.
Veľmi, veľmi Ti držím palce a verím, že za to všetko utrpenie
čo si prežila Ťa čakajú v živote aj krásne dni, pretože život je
naozaj ako hojdačka. Raz si hore, raz dole.

Apolenko,
nějak jsem to možná přehlédla, ale vědí Tvoji synové, že má Tvůj manžel ještě další dítě?  Jinak myslím, že určitě trpíš, ale bojím se, že v každém případě se Tvůj muž bude se svojí dcerou stýkat, alespoň mě by to přišlo normální. Mám pocit, že to co chceš ty, jestli jsem to dobře pochopila, tzn. svého muže doma bez styku s dcerou, to už asi nepůjde. Líbí se mi názor Pan, jsou fakt jen dvě možnosti, buď se s tím vyrovnáš a přijmeš situaci nebo jdi od toho a rozveď se. A vykašli se na to, myslet si, že je všechno jenom její vina, že se ta holčička narodila, vždyť manžel u toho přece asistoval! Tak proč to oblbování? Možná Ti to bude připadat divný, ale já bych si nemohla vážit chlapa, který se nestará a nestýká se se svým dítětem, ať je to dítě z manželství nebo ne.

Pokud tě má rád, ať se vykašle na svoje dítě. Ty už tu nikdy nehovoř o selhání, zradě, cti a morálce, Jeannne.

Stacilo by, keby sa vykaslal na jeho matku.... :lol:

Apolenka, nebolo by vazne dobre pokusit sa trochu "pohrabat" v sebe a prist na to, co vlastne TY chces ? a potom na zaklade toho konat dalej? S ohladom samozrejme na to, ze nie vzdy sa vsetko da hned zariadit tak, ako si zelame?

Stanov si priority, zvaz mozne a nemozne a potom chod dalej.

Mne osobne by uz asi taky clovek akym je tvoj muz za to trapenie nestal... ale jeden nikdy nevie... :)

kazdopadne, drzim palce, nech je bolavych chyb co najmenej.

Axi, neklaď mi, prosím, do úst slová, ktoré som nenapísala.
Kde si čítal, že " vykašli sa na dieťa". Ja o niečom takom neviem.
Nestýkať sa s dieťaťom neznamená, nepostarať sa oň finančne.
Tak by dal možno väčšiu šancu matke toho dieťaťa aj tomu dieťaťu nájsť si iného spoľahlivého partnera.
Možno pred 3,5 rokom by som sa na to pozerala Tvojimi očami.
Neviem, vtedy som sa nad takým niečim nezamýšľala. Ale teraz
tú skúsenosť mám, je to prežité a preto viem čo cíti Apolenka.
Koľko manželiek, ktorých opustil manžel sa stará o svoje deti
a muži sa o ne ani neobzrú a súdia sa o výživné. A pritom tie  PRVÉ manželky išli do vzťahu a manželstva s tým, že budú na výchovu a starostlivosť o deti dvaja.
Apolenka predsa dala manželovi možnosť aby žil s dotyčnou
a ich drérou. Tak mal možnosť stretávať sa so všetkými. Tá v poradí druhá s tým musela počítať.
Jemu to predsa nevyhovovalo. On sa chcel vrátiť.
Prečo by práve Apolenka, ktorá tlačí pred sebeou obrovskú káru
bolesti si mala dať na ňu nakladať donekočna. Prečo by ona mala stále fúkať jeho boliestky. Prečo má byť stále ona tá, ktorá
ustupuje hladí utešuje. Ona nezradila, neranila a trpí.
Ona je predsa tá ranená ktorú treba utešiť.

Aha, takže odbýt vlastní dítě penězi. Ty jsi fakt taková velkorysá a morální osoba, to se jen tak nevidí. Nedávno jsem viděl, jaké má takovýhle postoj následky. Hrůza.

Axi napsal(a):

Aha, takže odbýt vlastní dítě penězi. Ty jsi fakt taková velkorysá a morální osoba, to se jen tak nevidí. Nedávno jsem viděl, jaké má takovýhle postoj následky. Hrůza.

Axi, ráda bych Tě viděla, jak bys řešil situaci z jiného zorného úhlu - kdyby se manželka zapletla s cizím mužem, otěhotněla by, manželovi by bylo nad slunce jasné, že on otcem není a dítě by se přesto narodilo. Jaký by měl podle Tebe podvedený manžel k dítěti zaujmout postoj, hm?
Pokud jsi toho názoru, že by měl své ženě odpustit a dítě, které zplodila s milencem přijmout za svoje a společně s manželkou ho vychovat, tak jsi borec, před kterým regulérně smekám :godlike:

Kiara napsal(a):

Axi napsal(a):

Aha, takže odbýt vlastní dítě penězi. Ty jsi fakt taková velkorysá a morální osoba, to se jen tak nevidí. Nedávno jsem viděl, jaké má takovýhle postoj následky. Hrůza.

Axi, ráda bych Tě viděla, jak bys řešil situaci z jiného zorného úhlu - kdyby se manželka zapletla s cizím mužem, otěhotněla by, manželovi by bylo nad slunce jasné, že on otcem není a dítě by se přesto narodilo. Jaký by měl podle Tebe podvedený manžel k dítěti zaujmout postoj, hm?
Pokud jsi toho názoru, že by měl své ženě odpustit a dítě, které zplodila s milencem přijmout za svoje a společně s manželkou ho vychovat, tak jsi borec, před kterým regulérně smekám :godlike:

To právě ukazuje charakter člověka. jestli dokáže povznést nad to co se stalo. Pokud za to manžel stojí.
Nejde o to dítě jiného přijmout za svoje, ale uznat že i to dítě má právo stýkat se s oběma rodiči a chovat se k němu normálně - to že je to sourozenec vlastního dítěte, na tom už nikdo nic nezmění.
Monča by naopak měla manžela dokopat k tomu ať se kouká o svoje dítě pořádně starat, ne jenom posílat peníze, ty dítěti k ničemu nebudou.

Pánové, ráda bych vás viděla, jak byste VY v praxi řešili skutečnost, že Vám Vaše zákonitá žena povila kukaččí mládě. Dnes a denně byste se na dítě museli dívat, představovat si situaci, ke které došlo devět měsíců předtím, než se dítě narodilo a vůči manželce a dítěti být happy.
Opravdu, ale opravdu neznám chlapa, který by takovouhle situaci dokázal schroupnout - tím myslím manžela, který je ze dne na den postaven před důsledky manželčiny nevěry, není impotent a není sterilní.
Mám pocit, že jste hodně tolerantní k problému, který se vás nikdy netýkal...
Asi tak.

Dámo, jsem si jistý, že bych unesl i to, ale domnívám se, že se tady řeší styk pána s dítětem, ne to, že by paní musela vychovávat cizí dítě. K tomu jí nikdo opravdu nutit nemůže. Těžko ale může chtít po pánovi, aby se nestýkal se svým potomkem. Ty si fakt dovedeš představit, že ti partner řekne: jestli mě máš rád, s tím svým synem/dcerou se mi stýkat nebudeš, jasný?

Pokud jsem to špatně pochopil, tak sorry, nemám čas tohle vláno číst celé.

Kiara napsal(a):

Pánové, ráda bych vás viděla, jak byste VY v praxi řešili skutečnost, že Vám Vaše zákonitá žena povila kukaččí mládě. Dnes a denně byste se na dítě museli dívat, představovat si situaci, ke které došlo devět měsíců předtím, než se dítě narodilo a vůči manželce a dítěti být happy.
Opravdu, ale opravdu neznám chlapa, který by takovouhle situaci dokázal schroupnout - tím myslím manžela, který je ze dne na den postaven před důsledky manželčiny nevěry, není impotent a není sterilní.
Mám pocit, že jste hodně tolerantní k problému, který se vás nikdy netýkal...
Asi tak.

Kiaro, ony jsou jisté rozdíly mezi muži a ženami. Bohužel si nevzpomenu kde jsem četl právě to, že muži jsou spíše schopni zkousnout tento problém než ženy. Pokud chlap snese být po nevěře s tou ženou, tak to dítě určitě neni překážkou

Axi napsal(a):

Dámo, jsem si jistý, že bych unesl i to, ale domnívám se, že se tady řeší styk pána s dítětem, ne to, že by paní musela vychovávat cizí dítě. K tomu jí nikdo opravdu nutit nemůže. Těžko ale může chtít po pánovi, aby se nestýkal se svým potomkem. Ty si fakt dovedeš představit, že ti partner řekne: jestli mě máš rád, s tím svým synem/dcerou se mi stýkat nebudeš, jasný?

Pokud jsem to špatně pochopil, tak sorry, nemám čas tohle vláno číst celé.

Axi - k první větě - tak to jsi teda fakt třída :supr:
Ale teď vážně - znám manželství, kdy manželka zaujala velkorysé stanovisko s tím, že už se teda holt stalo, manželovi dala dost velký prostor ale se striktní výjimkou: DOMA SE O TOM MLUVIT NEBUDE.
Což mi připadá jako velice rozumné řešení :jojo:

Kiara napsal(a):

Axi napsal(a):

Dámo, jsem si jistý, že bych unesl i to, ale domnívám se, že se tady řeší styk pána s dítětem, ne to, že by paní musela vychovávat cizí dítě. K tomu jí nikdo opravdu nutit nemůže. Těžko ale může chtít po pánovi, aby se nestýkal se svým potomkem. Ty si fakt dovedeš představit, že ti partner řekne: jestli mě máš rád, s tím svým synem/dcerou se mi stýkat nebudeš, jasný?

Pokud jsem to špatně pochopil, tak sorry, nemám čas tohle vláno číst celé.

Axi - k první větě - tak to jsi teda fakt třída :supr:
Ale teď vážně - znám manželství, kdy manželka zaujala velkorysé stanovisko s tím, že už se teda holt stalo, manželovi dala dost velký prostor ale se striktní výjimkou: DOMA SE O TOM MLUVIT NEBUDE.
Což mi připadá jako velice rozumné řešení :jojo:

A v tom tvém případě se ten muž "směl" stýkat se svým mimomanželským dítětem? Pokud ne, tak to slvo "rozumné" se k tomu nehodí ani náhodou

Kiara: jo, to zní rozumně. Dobrou.

PetrHl: nejenomže směl, on dokonce mohl... Ale za striktních podmínek: DOMA SE O TOM MLUVIT NEBUDE.

Kiara napsal(a):

PetrHl: nejenomže směl, on dokonce mohl... Ale za striktních podmínek: DOMA SE O TOM MLUVIT NEBUDE.

OK. Dobrou noc

Zakazovat styk rodiče s dítětem je při nejmenším strašně hloupé. Ano, Apolenka jim u toho nepískala a odtrpěla si svoje, ale na tenhle zákaz nemá nikdo právo.
Apolenka by si měla dobře rozmyslet co vlastně chce. ONA. Ale k tomu, aby to tak bylo nemůže dávat žádná taková ultimáta. Pokud svého muže miluje a chce s ním zůstat i nadále, MUSÍ akceptovat to, že má dítě s jinou. Musí protože se to již stalo, vrátit to nejde a to dítě prostě je. Jestliže, ale nezvládne tento fakt, měla by to se svým mužem ukončit. Bude se totiž trápit do nekonečna Ona, její muž, děti....

Vím, že to není vůbec jednoduché a je to hodně těžké. Ale ony ty peníze opravdu nenahradí péči rodičů.

A samozřejmě podmínka milenky, že se bude vídat s dcerou pouze u nich s případným sexem, tolerovat nelze. Pokud by to nešlo řešit dohodou, tak se soudně určí styk a dítě bude trávit určené víkendy u otce.

Kiara napsal(a):

Pánové, ráda bych vás viděla, jak byste VY v praxi řešili skutečnost, že Vám Vaše zákonitá žena povila kukaččí mládě. Dnes a denně byste se na dítě museli dívat, představovat si situaci, ke které došlo devět měsíců předtím, než se dítě narodilo a vůči manželce a dítěti být happy.
Opravdu, ale opravdu neznám chlapa, který by takovouhle situaci dokázal schroupnout - tím myslím manžela, který je ze dne na den postaven před důsledky manželčiny nevěry, není impotent a není sterilní.
Mám pocit, že jste hodně tolerantní k problému, který se vás nikdy netýkal...
Asi tak.

Kiara, nerada ti to kazím, ale ja takého poznám. Je to síce výnimka, ale je... živý človek z mäsa a kostí.

A ja osobne som proti extrémoím- t.j. proti absolútnemu zákazu styku s dieťaťom okrem mesačného šeku, ale zároveň aj proti "styku" s dieťaťom aj s mamičkou, pričom sa doma rozoberá do detailov, čo sa udialo, čo sa neudialo, čo sa mohlo udiať... :/

Selima napsal(a):

Kiara napsal(a):

Pánové, ráda bych vás viděla, jak byste VY v praxi řešili skutečnost, že Vám Vaše zákonitá žena povila kukaččí mládě. Dnes a denně byste se na dítě museli dívat, představovat si situaci, ke které došlo devět měsíců předtím, než se dítě narodilo a vůči manželce a dítěti být happy.
Opravdu, ale opravdu neznám chlapa, který by takovouhle situaci dokázal schroupnout - tím myslím manžela, který je ze dne na den postaven před důsledky manželčiny nevěry, není impotent a není sterilní.
Mám pocit, že jste hodně tolerantní k problému, který se vás nikdy netýkal...
Asi tak.

Kiara, nerada ti to kazím, ale ja takého poznám. Je to síce výnimka, ale je... živý človek z mäsa a kostí.

Kiaro, tak abych ti ochladila horkou hlavu... před nedávnem jsem četla statistiku, že DOKONCE  1/3  všech dětí není odchována svým pokrevním sploditelem.
Jinak se přidávám k Selimě, taky osobně znám muže  vyspělého charakteru a vyskokého EQ, že vychoval  /ne/svého potomka s láskou a své ženě byl a je partnerem, který  ani v krizových okamžicích nezapochyboval o svém počátečním rozhodnutí. Howgh.
Opravdu jsou i tací...., věř mi, nelžu... :D

Upřímně - neznám na vlastní kůži takovou situaci, ale myslím, že bych asi unesl i toto, kdybych věděl, že partnerka o mne stojí, že je při mně a že se jednalo o (určitým způsobem..) její chybu, omyl či nedorozumění - ovšemže by se to jistě neobešlo bez nějakého ospravedlnění či výčitek z mé strany.. Jistě, bylo by to hoooodně těžké, to ano.. A asi bych se také ptal sám sebe, proč k takové situaci vůbec došlo, co jsem vlastně provedl špatně.. Ale není to o tom, abych zavrhl dítě samo o sobě, to dítě za hlouposti rodičů nemůže.. Taky by záleželo na partnerce, zdali by unesla třeba i situace ve výchově, kdybych byl nucen toto dítě například trestat a podobně..

Klokane, jestliže partnera miluješ bez výhrad , jsi schopen zahrnout do své lásky i dítě, které je jen jeho součástí. Není to zrovna ideální začátek, ale také nic, co by se nedalo zvládnout se ctí jako určitá životní lekce. Myslím, že to vnímáme stejně.
Pokud bych si vzala osamělého muže s dětmi, tak bych na jeho děti určitě pohlížela stejným způsobem, jako součást jeho života  a nedovedu si představit, že bych s nimi žila a nemilovala je.

Somaia napsal(a):

Klokane, jestliže partnera miluješ bez výhrad , jsi schopen zahrnout do své lásky i dítě, které je jen jeho součástí. Není to zrovna ideální začátek, ale také nic, co by se nedalo zvládnout se ctí jako určitá životní lekce. Myslím, že to vnímáme stejně.
Pokud bych si vzala osamělého muže s dětmi, tak bych na jeho děti určitě pohlížela stejným způsobem, jako součást jeho života  a nedovedu si představit, že bych s nimi žila a nemilovala je.

Somaia: Možná jsem se špatně vyjádřil - u osamělé partnerky a Tebou zmíněného začátku bych to bral jako naprostou samozřejmost - aniž bych se na cokoli ptal... Šlo mi o situaci, kdy by partnerka během vztahu se mnou otěhotněla s někým jiným.. V tom případě bych to posuzoval trochu kritičtěji, jak jsem již uvedl výše.. ;)

Ne, vyjádřil ses dobře, já to později trochu zamotala. Já jsem taky původně  psala jen o variantě "otěhotnění s někým jiným".
Jinak druhá varianta je třeba pro tebe naprostou samozřejmostí , ale obecně platné to není....

Somaia napsal(a):

Klokane, jestliže partnera miluješ bez výhrad , jsi schopen zahrnout do své lásky i dítě, které je jen jeho součástí. Není to zrovna ideální začátek, ale také nic, co by se nedalo zvládnout se ctí jako určitá životní lekce. Myslím, že to vnímáme stejně.
Pokud bych si vzala osamělého muže s dětmi, tak bych na jeho děti určitě pohlížela stejným způsobem, jako součást jeho života  a nedovedu si představit, že bych s nimi žila a nemilovala je.

No, ja tuná nemusím teoretizovať, ja som vychovávala syna, ktorého som neporodila... A ku koncu viac než obaja jeho pokrvní rodičia dokopy, bohužiaľ...

Ale teda nebol počatý POČAS nášho vzťahu, upresním. O cca 6 rokov skôr...

Selima,
Ty si sa zoznámila s bývalým partnerom počas jeho vzťahu s matkou dieťaťa, alebo už boli rozvedení, prípadne rozlúčení.
To čo Ty popisuješ je nečo diametrálne rozlišné. Keď vstupuješ do vzťahu, kde vieš, že je dieťa, je to predsa niečo úplne iné, ako keď príde podraz počas dobre fungujúceho vzťahu a zamilovanosť partnera  rozmetá celé roky budované základy.

jeannne napsal(a):

Prečo by práve Apolenka, ktorá tlačí pred sebeou obrovskú káru
bolesti si mala dať na ňu nakladať donekočna. Prečo by ona mala stále fúkať jeho boliestky. Prečo má byť stále ona tá, ktorá
ustupuje hladí utešuje. Ona nezradila, neranila a trpí.
Ona je predsa tá ranená ktorú treba utešiť.

Zajímavý úhel pohledu..... a právě že právě proto!

Selima napsal(a):

Kiara napsal(a):

Pánové, ráda bych vás viděla, jak byste VY v praxi řešili skutečnost, že Vám Vaše zákonitá žena povila kukaččí mládě. Dnes a denně byste se na dítě museli dívat, představovat si situaci, ke které došlo devět měsíců předtím, než se dítě narodilo a vůči manželce a dítěti být happy.
Opravdu, ale opravdu neznám chlapa, který by takovouhle situaci dokázal schroupnout - tím myslím manžela, který je ze dne na den postaven před důsledky manželčiny nevěry, není impotent a není sterilní.
Mám pocit, že jste hodně tolerantní k problému, který se vás nikdy netýkal...
Asi tak.

Kiara, nerada ti to kazím, ale ja takého poznám. Je to síce výnimka, ale je... živý človek z mäsa a kostí.

Já takové znám DVA! Oba velice rychle pochopili, že mají máslo na hlavě a tak to za ni prostě hodili. Djóóó borci :)

Znám "jiného" borce. Dvě dospělé děti. Našel si milenku, odešel. Kamarádka se zamilovala, otěhotněla, nový přítel byl na ni zlý, mlátil ji, vyhodila ho, ale rozhodla se, že děťátko přijde na svět. Vždy si přála mít ještě třetí dítě. Manžela  v tu dobu milenka opustila. Začali se scházet, manžel řekl, že by se rád vrátil, ale ať jde kamarádka na interupci. Ona řekla, že nepůjde, že jestli se chce vrátit, tak k nim  ke všem, i k dítěti, kterému není biologickým otcem. On se 2 měsíce rozmýšlel a pak se po roce a třičtvrtě od svého odchodu k milence vrátil. Byl i u porodu. V srpnu byly holčičce dva roky, on je z ní celej vedle, s kamarádkou mají po tolika letech nádherný vztah, kamarádka říká, že mnohem lepší, než kdy "před milenkou". :D

:jojo: Život je nevyspytateľný, a to mám na ňom tak rada....