Ahojky,
mám založené téma - Jsem úplně v koncích  - na psychologické, ale tohle patří sem.
Manžel se se mnou chce rozvést, nebudu ted popisovat důvody, ale zjistila jsem , že má milenku, tak jsem to chtěla vzdát, ale včera jsem asi udělala blbinu, trochu jsme se opili - měl svátek - a já se s ním vyspala, teda bylo to jako uragán, 4 hodiny jsme se milovali a bylo to krásný, ale ted je zase pryč a já ted nevím, jestli to byla chyby, nebo přirozenost - i když vím, že má jinou, hrozně jsem ho chtěla - bylo to po 4 měsících první milování a v tu chvíli, kdy jsem s ním byla, jsem byla štastná a také jsem to té milence hrozně přála - že je ted ona ta podváděná.
Dneska nemám dobrý pocit z ničeho.
Byli jste na tom někdo podobně?

Nelituj! A hlavně ani v hádce mu nikdy neřekni, že toho lituješ. Naopak - bylo to fajn - tečka.

Bylo to prima, ale já se tedka za to stydím, byla to moje iniciativa a všechno se mi ted vrátilo a chci ho zpátky

A co by asi udělala ta jeho milenka kdyby se to dozvěděla?přestala by mu věřit?

No to nevím, ale přece jí to nepůjdu prásknout...Nebo mám začít bojovat o manžela a nasadit všechny páky?

Jarčo,já bych bojovala. Jestli máš pocit,že on ti za to stojí,tak na co čekáš?

Jak bys bojovala? Co mám dělat? Jěště včera jsem byla přesvědčená o tom, že už to nemá cenu a že nechci, ale ted jsem zase na vážkách, sex s ním je úžasnej, taky jsem mu to včera řekla, a zase jsem se zamilovala...Jsem pitomá?

Jarčo, nelituj, protože to přece bylo krásný.

A teď budu narozdíl od holek drsná, pro chlapa to nemusí znamenat, že ještě nechce odejít, ale myslí na návrat. Byl to jen sex!!! Bojuj se sebou, z toho co čtu na od tebe na psychologickém jsi na výborné cestě. Jestli spolu máte být, budete. Jestli ne, tak zase jednou bude líp.

A co se taky může stát, jestli zavoláš jeho milence?? Jestli je to chytrá holka, tak to zkousne, než se chlap zbaví úplně sexuálního vztahu k bývalé ženě, tak to trvá. A jejich vztah to jenom posílí.

Jarčo, možná by ses měla nad to povznést a nezkoušet k sobě někoho poutat "násilím", stejně to takhle nejde udělat, popř. jen na chvíli (podle mě se nebude chtít zbavit ani jedné z vás). Nemáš se za co stydět. Co si pro sebe urvat to lepší, stát se milenkou svého muže, neřešit s ním JEHO problémy a nechat vše plynout..? Být šťastná za to co máš, užívat si sama sebe. Takhle by ti to třeba nevyhovovalo? ;) Přemýšlej :)

Bojovat? Jak se dá bojovat o někoho? Taky jsem používala takovýhle slova, ale když se nad tím spojením zamýšlím, tak mě napadá, že to je snad jenom iluze, že se dá bojovat o něčí lásku... (Holky fakt sorry, dneska mi to nějak moc šrotuje v hlavě).

Já bych asi nedokázala zavolat jeho milence, z toho mi leze mráz po zádech.
Jasně, byl to jen sex a já v tu chvíli chtěla sex, a byl to parádní sex,ale vrátilo mě to zase o krok zpátky a to jsem nechtěla..
Já nevím, jak se dá o někoho bojovat, ale tady je přece hromadu holek, co bojovaly a vyhrály.
Vím, že o lásku se nedá prosit.
Ale jsem zase tam, kde jsem být nechtěla a vím, že on taky..a vím, že jedna noc nic neřeší, neměla jsem to dělat

Jarčo, myslím, že teď je důležité nedělat vůbec nic. Pokud chlap nechce sám, netlač ho k ničemu. Usěchaný návrat, iniciativně popoháněný z jedné strany, by mohl všechno narušit. Vyžívej z toho krásna, co v Tobě po včerejšku zůstalo a nepřipomínej mu to. jak tu bylo správně řečeno, byl to jen sex. Dvou lidí, co si možná ještě mají co říct, co na sebe zcela určitě nedokáží zapomenout a co si třeba jednou, poučeni z krizového vývoje, otevřou dvířka již odemknutá, k dalšímu společnému životu. Netlač na pilu, venku je nádherně, jdi někam, jeď někam, dělej cokoli, co Ti bude příjemné. Počkej, až se ozve on. Nedopusť, aby mezi vámi dvěma poletoval, abyste se o něho přetahovaly. Buď za dámu. Dovol mu, aby přišel, až projeví zájem, ale ne tak, že na to budeš zoufale čekat. klidně, přímo mu řekni, že ho uvidíš ráda, až budeš mít čas a že si ho jistě uděláš, jenom až nebudeš mít tak napilno. Máš přece svůj život jako on a svoje aktivity. Ty mu do jeho volného času taky nemluvíš...! Zkus se trošku odpoutat, nebuď závislá a vázaná. Je to na škodu. Vám oběma, ale teď momentálně především Tobě.

Jarčo nic tím nevyřešíš. Nech to být. Stalo se to - ty si to chtěla, pistoli u hlavy mu nedržela, prostě je to fakt. Nepřikládej tomu žádný velký význam. Chlapi to mají jinak. Prostě buď a buď skvělá. Nic mu nevyčítej, nepřipomínej mu to. Je to na něm.

Jarčo,já nevím. Každá ti asi bude radit něco jiného. Víš,on si teď asi myslí,jak je jeho milenka úžasná,jak bez ní nemůže být. Ale každý se jednou zamilovanosti a lásky "nažere". Asi bych nic nelámala přes koleno,byla příjemná,milá,neodpírala si sex s ním,když o něj oba budete stát.Přinejmenším si užiješ hezký sex,kdyby to už nemělo být nic jiného. Nedělala bych scény,tím bys ho jen postrčila víc k ní,protože ona scény určitě nedělá,naopak je milá,chápavá atd. Buď se mu to rozleží v hlavě a dojde k názoru,že jsi vlastně fajn ženská,ne nějaká hysterická semetrika,sex je pěkný,život s tebou ho vlastně baví a tak sám bude chtít být s tebou. Nebo s ní bude chtít být za každou cenu a pak ho neudržíš ani párem volů. Nebo,jak píšou holky,nebude se chtít vzdát ani jedné z vás,protože mu to tak bude vlastně vyhovovat. Pak je na tobě,jestli tě takový život bude bavit.Možná i jeho milence se nebude líbit,že s tebou pořád zůstává,možná začne dělat dusno ona.
To je těžký. Zkus to,jak to cítíš,jen ty sama víš,co jsi ochotna zkousnout a akceptovat a co už je na tebe příliš.
Sexu nelituj,vždyť říkáš,že to bylo pěkný :).

Kalupinka to napsala hezky, tak si to myslím i já - nechci tlačit na pilu, ani tomu dávat větší význam, než to má.Bylo to fain, akorát je mi ted smutno, že už to nebude, nechám to být, záleží na něm, ale také se mi líbí názor Andromedy, ono by fakt nebylo špatné být milenkou vlastního muže, prostě být sama za sebe , žít svůj život a jenom spolu příležitostně spát...Hm, podumám :)

Zkusit bojovat- možná by za pokus stálo říct mu, že jsi se také zamilovala a s někým milovala...
Třeba by začal žárlit...
A chtěl jen tebe...
Ale nevím, nevím, co na to ostatní?

Vidíš Jarčo,ono to bude dobrý,uvidíš.

Je to teda hodně riskatní...
Jestli by ses mu "nezhnusila". Nevím. :usch:

Marsella napsal(a):

Zkusit bojovat- možná by za pokus stálo říct mu, že jsi se také zamilovala a s někým milovala...
Třeba by začal žárlit...
A chtěl jen tebe...
Ale nevím, nevím, co na to ostatní?

Tak je fakt,že chlapi jsou ješitní,ale co se jim honí v hlavách ví jen pán bůh.
Možná by to bylo jak říkáš,začal by žárlit a chtěl ji zpět. Ale taky by to mohlo být obráceně,jeho ješitnost by to nemusela unést,urazil by se,taková zrada přece :lol: od vlastní ženy :).
S tímhle nemám zkušenosti,možná poradí holky,co to takhle na toho svýho zkusily,jak reagoval,jak se to vyvíjelo. Nápad to asi není špatný,jestli ho některá zkusila,třeba poradí,jestli to pomohlo,nebo to jen vše zhoršilo...

Takhle tě má moc jistou a nemá důvod se snažit. Zajít za kámoškou a říct, že máš přítele. Je si moc jistej. Když začneš chodit pryč a řekneš, že někoho máš...
Třeba by to zabralo...
A začal o tebe usilovat...

Osobně si myslím,jak znám svého manžela,tak ten by začal žárlit v případě,že by viděl,že o mně stojí a tvrdě mně uhání někdo jiný....že o co on nestál,to jiný chce...to by ho možná přimělo k žárlivosti,nevím.
Ale fakt,že jsem do někoho zamilovaná a spím s někým,to by rozdýchával jen těžko...jak říkáš,zhnusila bych se mu :co:
Protože on přece,pán tvorstva,podvádět může,ale doma by chtěl mít tu nejvěrnější :/ .... v tom jak uvažují chlapi se fakt nevyznám..

Já myslím, že hrát s ním "hry" nemá smysl. Pokud by se vrátil kvůli žárlivosti nebo ješitnosti, tak zase odejde hned jak bude doma jistá půda. Musel by mít pořádný důvod se vrátit a ten si musí najít sám...

Ted mi volal, hrozně moc se mi omlouval a byl prý opilý, jinak by to neudělal....
To že jsem spala s někým jiným, to mě napadlo mu říct taky, taky jsem mu to řekla a řekla jsem mu, že to s tím dotyčným nebylo ono, že on je jednička, no nepomohlo to....Teda v tu chvíli jo, byl fakt miláček, ale ted toho asi faktlituje...

Lituje toho, že se mnou spal, ne toho, že jsem mu řekla, že jsem spala s jiným, to se docela naparoval, když jsem ho chválila, že je lepší..

Ale já toho aky lituju, asi jsem se docela slušně ztrapnila, ale fakt to byl sex na 100% A JÁ V TU CHVÍLI MYSLELA NA TO A TY POCHYBNOSTI PŘIŠLY AŽ RÁNO

Nemyslím, že by ses měla cítit nějak blbě ohledně toho co bylo včera.Za ten telefonát buď ráda, víš na čem jseš, nemusíš se utápět v marných nadějích ;)

Jasný - sex jsem si po dlouhý abstinenci zasloužila a na vztahu to asi nic nezmění. On má asi větší výčitky než já a dobře mu tak

Ať výčitky má nebo ne,prostě to bylo dobrý,ne ;) ? Tak čeho litovat.... jen bych mu asi neříkala,že byl lepší jak ten druhý....když už bych poznamenala,že jsem spala s někým jiným,dál bych to nekomentovala. Proč ho ujišťovat,že on je stejně ten nej,já bych ho nechala,ať mu vrtá hlavou,jestli ho ten druhý netrumfl,jestli to s ním nebylo lepší. Možná je to hloupost,ale ego jak on je ten nej bych mu prostě nezvyšovala...

Marsella napsal(a):

Je to teda hodně riskatní...
Jestli by ses mu "nezhnusila". Nevím. :usch:

Je to především hodně blbé a primitivní....

Jarčo,

tobě asi fakt není pomoci.... Zamotáváš se nejen do domněnek a předsudků, ale už i do lží..... Chjooooo...

Když je člověk v pohodě a štastný, těžko chápe, co se honí v hlavě člověku, který je na dně..Jěště před rokem bych taky radila a taky odsuzovala...

Jarča napsal(a):

Když je člověk v pohodě a štastný, těžko chápe, co se honí v hlavě člověku, který je na dně..Jěště před rokem bych taky radila a taky odsuzovala...

A zase ty tvoje pitomé domněnky.....
Jak ty můžeš vědět, jestli například já jsem v pohodě??? To samozřejmě nemůžeš, jediné, co vís na betla je, že tě všichni jen odsuzují a nikdo nechápe, co?
Dneska s tebou nesoucítím, dneska tě jen lituju, protože svoje soucítění jsem dnes dala někomu, kdo si s ním poradí lépe než ty. A kdo je v daleko větší kaši, než sis navařila ty.

Jarčo, hodně lidí tady si už svoje prožila a myslím, že naprosto chápe co právě prožíváš ty. Ty rady tu jsou proto, že se ti tu lidé snaží pomoci, aby ses třeba vyhnula chybám, které udělali jiní, a dalšímu naprosto zbytečnému trápení. Záleží jen na tobě, jak si je vezmeš k srdci. Nevšimla jsem si, že by tě tu někdo odsuzoval, jen se ti tu lidé snaží ukázat jak se s tím vypořádat.

Zvládneš to, já a spousta jiných jsme to taky zvládly. :hjarta::hjarta::hjarta:

Jarčo, proč běduješ ?? :co::co::co: Bylo to pěkný, užila sis to a basta !!
A jestli tě trápí výčitky nebo co, sveď to na pátek třináctýho a víc neřeš !!  :pussa:

Já už neběduju, já to tak beru....Fakt jsem si užila a manželovi jsem to taky řekla - už za střízliva - když se omlouval že jsem to proostě chtěla, on že vůbec nevypadal, že by nechtěl, bylo to fain a tím to končí...
Doufám, že o tom, jak jsem mu tvrdila že je lepší než vymyšlený milenec, tak to že si nepamatuje, na to že jsem to tvrdilamoc pyšná nejsem - ale byla jsme fakt opilá jako dán..
A když se to tak vezme, pomilovala jsem se se svým vlastním manželem, tak naa co výčitky ??
Pan, já to tak nemyslela, chtěla jsem říct, že já bych taky třeba jěště před půl rokem radila jinak, takový ufnukaný holce jako jsem já, bych prostě řekla, at nehysterčí a vfykašle se na chlapa, který za to nestojí, ale ted mě to prostě nejde, i když chci a dělám jednu kravinu za druhou, poř¨ád přemýšlím a přemýšlím a je to stejně naprd....Nechci nikoho schazovat, kdo mi tady odpovídá, jsem vám vděčná za každý slovo, kdybych s vámi ne¨komunikovala, už jsem v blázinci....
Jsem ráda, že jste tady, díky

Taky vím, že každou chvíli píšu něco jiného, ale já jenom popisuji jak mi je - chvilku jsem v poho a chvilku se nemůžu zvednout ze židle..Píši to sem, právě proto, že jsou tady lidi ve stejný situaci anebo stejnou situací prošli a moc mě pomáhá, když na to nejsem sama...

Jarčo,
já vím....
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci.
Jenže ty jsi už moc dlouho zoufalá a když se nesebereš, zamotáš se do těch zoufalých činů natolik, že to bude mnohem těžší než je to teď...
Probouzet mužovu žárlivost, to je jako dráždit hada bosou nohou.... hraješ na jeho temné stránky a na těch přece nikdy nemůžeš vybudovat něco hezkého.... Vrátili by se ti to, rozumíš?

Nevidím vůbec nic špatného na tom sexu, i když to bylo pod vlivem alkoholu. Spíš je průšvih to, co si od toho slibuješ, tvé iluze, které se snažíš podpořit právě tím lhaním.... Nepomůžeš si, věř mi.
A hlavně to není fer - vzpomínáš, chtěla jsi "čistou hru" a teď sama začínáš švindlovat. Přitom si myslím, že na to právě ty jsi dost přímá a moc by ti to nešlo....

Snaž se uklidnit. Sex neřeš, manžela neřeš, řeš sebe. Ty si za to přece stojíš. Máš dvě děti a spoustu věcí ještě před sebou. Tak klid.
Snaž si každý den udělat nějakou radost a najdi si něco, co tě rozptýlí. Věnuj se svým koníčkům a dětem, neupínej se na muže, který odešel.

A klidně ho zase "lov". Ale bez průhledných lží a hlavně za střízliva :)

Pan, moc Ti děkuju.
Za tu lež se fakt stydím.
Dneska jsem celou noc nespala, přemýšlela..Prostě to už nedokážu, já vím, že jsem pitomá, ale můj život je fakt na nic a já už nechci.
Chci si lehnout a usnout a už se neprobudit.
Jsem doma sama, děti jsou u tatínků a já nemůžu.
Děkuju vám všem za pomoc, za názory, za všechno - jste asi silnější než já, když jste to zvládly, já to nedokážu.
Mějte se krásně, líp než já

Jarčo haló, co blbneš? Koukej se vrátit, psát co tě bolí, udělej cokoliv, jen takhle neblbni!!!! Na světě tě čeká spousta nádhery, až tohle odžiješ!!!!!

Jarčo,
možná bys se měla začíst do PRVNÍCH textů těch holek, které to zvládly.
Určitě si všimneš, že jsou stejně zoufalé a plné beznaděje, jako teď ty tvoje.
Není třeba se za nic stydět. Člověk vždycky jedná tak, jak nejlépe to v danou chvíli umí. Hlavní je, že NĚJAK koná a nevzdává se.
Víš jistě velmi dobře, že to, co je cenné, se nezískává snadno - právě proto je to tak cenné.
Ty nejsi žádný vyvrhel, jen jsi teď nešťastná a zmatená.
Máš právo na to, dělat chyby.
Ale musíš taky nést jejich důsledky a tedy se z nich poučit.
A nic nemusí být HNED! Cesta je dlouhá, ale může být i příjemná a dobrodružná. Jde jen o to, jak to vnímáš, jak si to pro sebe nastavíš.
Zkus to vzít jako dobrodružnou výpravu za poznáním sama sebe, toho, co všechno dokážeš, když je ti ouvej.
Nevzdávej to, z každého spánku se člověk jednou probudí...

Jarčo, zrovna čtu knížku Okřídlený faraon (Joan Grantová) a narazila jsem na odstaveček, při jehož čtení jsem si na tebe vzpomněla, takže ho sem přepisuju:

"Setká-li se ten, kdo zná pravý soucit, s člověkem klesajícím pod svým zármutkem, pochopí rychle, co je příčinou jeho slz, a tudíž také ví, jak je zastavit. Protože si uvědomuje, nebo si možná dokonce pamatuje, že sám také prolil mnoho slzí a myslel si, že jeho noc je věčná a nikdy nenastane svítání. Přesvědčí nešťastníka, že každý zármutek se jednoho dne promění v radost, a když si plačící setře slzy, zjistí, že už mu na tvářích samy zaschly."

Andromedo, to je hezký....

A ty Jarčo neblbni. Vzchop se,ne že uděláš nějákou kravinu. Máš snad děti,ty tě potřebují. Teď tomu ještě nevěříš,ale ono bude líp. Já svého manžela taky miluju, taky mám pocit,že se mi zbořil celý svět,taky jsem měla depky a neviděla důvod,proč vůbec ráno vylézt z postele,ale musíš se vzchopit. Všechno jednou přebolí.
Jak já tady fňukala a skuhrala,nevěřila holkám,když říkaly,že bude líp....a měly pravdu,ono je líp...a časem to bude lepší a lepší. Depka přijde časem asi na každou, ale Jarčo,vždyť na světě je táááák hezky!!! Ono to přebolí, uvidíš :pussa:

Ahoj Jarčo,
vyplakala ses? A cítíš se trochu líp? :hjarta: Co tvůj malý a dcera? Povídej. :)

Jarči, ja som mala najkrajší sex už niekoľkokrát práv ena konci vzťhau - už nebol zaťažený bojom o moc, o postavenie vo vzťahu, o "prevahu", nebol poznačený ničím. Bolo to jedno krásne "Ďakujem za všetko pekné a - sbohem a šáteček" z oboch strán. Skús to tak pojať aj ty...

No nazdárek, Jarči, :hjarta:  nemohla jsem jsem ti sem napsat neboť jsem , no řešila, není správné slovo, a na žádné odpovídající si nevzpomínám, právě podobný vztah. Můj a mého BM, rozdíl jen v tom, že já jsem se s ním rozvedla a on se okamžitě po rozvodu oženil. Náš sex začal měsíc po jeho svatbě. Fantastický. Co se stalo, jsem zjistila až teď. Asi mě měl radši, než jsem si myslela a ze zoufalství, aby nebyl sám si vzal "převoznici" za ženu. :grater: Toho posledního půl roku, co jsme od sebe dělá jenom hlouposti. Strašlivě té NM ublížil, ani si to nedovedete představit. Teď je zpátky, nemyslete, že to bude legrace.

ahoj Tetomámo.Tak už svoju NM odviezol spat na Slovensko a teraz sa akože vyplakáva na Tvojom ramene??Je to dost sila..Ako to zvládaš??A ty-tak silná a emancipovaná ženská-uvažuješ nad jeho návratom k tebe??
Jarčo--ozvi sa.už mlčíš dost dlho--iste si to zvládla.čo nove?

To je dadko, těžké, stejně jsem platila hypotéku já, takhle tam alespoň může bydlet dcera.

No, nebudem si nic zastírat, asi jsem ještě větší debil, než jsem si sama o sobě myslela. On už v podstatě zpátky je, líže si rány. Ale zdá se mi, že tentokrát ho to opravdu hodně vzalo. Možná jsme svázaní něčím víc, možná je to něco z minulého života, nebo nevím, proč se nedokážeme definitivně rozejít. :reta:

Nesyp si zbytočne popol na hlavu:možno to tak má byť a po skusenosti,ktorú prežil si ťa bude viac vážit.

Na druhej strane--možno sa nájde nejaká--nie psych.narušená hadica o pár rokov--a bude to tu zas,akurát s iným koncom--a opat si rany budeš lízať Ty.A možno Ti medzitým ujde niečo, čo by stalo za viac...

Nemožme vediet,,akurat verím, že Ty si natolko inteligentná a už poučená,že sa budeš snažit ťažit zo situácie tentokrát pre seby viac,ako pre neho.

Já jsem stále rozvedená, samostatná s vlastním majetkem a prací, kterou dělám ráda. S dětmi,  kterým jsem neublížila a které mě mají rády. :hjarta: :hjarta: Pokud to nedopustím sama, nemělo by se mi nic stát.  Omlouvám se, ale moje "práce"  vedle mě křičí kakat........ :par:

Jarča napsal(a):

Pan, moc Ti děkuju.
Za tu lež se fakt stydím.
Dneska jsem celou noc nespala, přemýšlela..Prostě to už nedokážu, já vím, že jsem pitomá, ale můj život je fakt na nic a já už nechci.
Chci si lehnout a usnout a už se neprobudit.
Jsem doma sama, děti jsou u tatínků a já nemůžu.
Děkuju vám všem za pomoc, za názory, za všechno - jste asi silnější než já, když jste to zvládly, já to nedokážu.
Mějte se krásně, líp než já

Jarčo, co je s Tebou ? Už je líp ? Ozvi se nebo Ti půjde Babinet naplácat, dostaneš na pr... ... !!!! Ničeho nelituj, co se stalo, v tu chvíli to tak prostě přišlo a mělo to být pro oba tak ... Kdo nic nedělá, nic nezkazí a kdo se bojí, stojí v síni.... Já vím, ono se mi to mluví, ale věř, že všechno, zlí i dobrý,  Tě někam posune zase dál, otevře Ti nové "obzory" a možnosti a nevěř, že my ostatní jsme nějaké Xeny nebo hrdinky, který vše hladce a beze šrámů zvládly....

Tetamáma napsal(a):

No nazdárek, Jarči, :hjarta:  nemohla jsem jsem ti sem napsat neboť jsem , no řešila, není správné slovo, a na žádné odpovídající si nevzpomínám, právě podobný vztah. Můj a mého BM, rozdíl jen v tom, že já jsem se s ním rozvedla a on se okamžitě po rozvodu oženil. Náš sex začal měsíc po jeho svatbě. Fantastický. Co se stalo, jsem zjistila až teď. Asi mě měl radši, než jsem si myslela a ze zoufalství, aby nebyl sám si vzal "převoznici" za ženu. :grater: Toho posledního půl roku, co jsme od sebe dělá jenom hlouposti. Strašlivě té NM ublížil, ani si to nedovedete představit. Teď je zpátky, nemyslete, že to bude legrace.

Tetomámo, vieš, čo je mi čudné na tvojom príspevku??! Dozvedela som sa, čo tvoj BM, čo jeho NM, ale NIKDE ANI SLOVKOM sa nezmieňuješ ČO TY. Kde si zostala v tom cleom príbehu ty? Aké si mala pocity, keď bol preč, a aké máš teraz? Chcela si ho nazad? Nechcela? Je to výhra? Alebo začiatok nového boja...? On chudáčik, čo ťa miluje, strašne ublížil chuderke novej manželke(a nehovorím, že to tak nie je... ale zasa: neublížil tu niekto aj tebe? Ale teda najviac a prvá zo všetkých TY SAMA? :dumbom: ). A že to nebude legrace? Pre koho? Preňho? Preňho určite áno... Skôr pre teba. Ale prečo potom do toho ideš? Ako ovca na porážku? Že ťa mal a má rád? Nedávno som čítala takú vtipnú modlitbu na pohľadnici: Panebože, daj mi zdravia, dlhý život a aby moje ženy dlho vládali pracovať...(Zhruba, asi nie doslova). Takže toľko k láske tvojho muža. Sorry, ale toto už nevládzem ani čítať.

Ahojky holky,
já se vám všem moc omlouvám, že jsem tu tak dlouho nebyla, po posledním příspěvku jsem zase probrečela den, ale pak jsem musela řešit jiné věci než sebe, tak jsem ani neměla čas tady tlachat.
Zjistila jsem, že má moje dcera pořezané ruce, od zápěstí až k lokti jeden řízanec vedle druhého, tak jsem s ní dlouho mluvila, napřed dělala drsnačku, že je to nová moda, ale nakonec se mi sesypala, že je na tom taky psych, na dně a že když se řízne, tak se jí uleví..Že nechce, abysme se rozváděli, že chce, aby to bylo jako dřív. Byla jsem z toho v šoku, přiznám se, že jsem si nevšimla, jak to s ní je, ona mi na vševchno říkala, že je jí to jedno, ŽE JE V POHO. sPÍŠ JSEM SE STARALA O MALÉHO, FAKT JSEM TO PODOJILA...Takže jsem byla u dětský doktorky co s tím mám dělat, ta mi dala kontakt na dětskou psychiatričku, ta mi dnes řekla, že pokud jí tam přivedu, že je to hned na léky, tak jsem jí řekla, že si to jěště rozmyslím a nejdřív zkusím něci jiného...
Hrabu se tady v tom, jestli jsem spala nebo ne se svým manželem a mezitím se mi málem podřeže dcera...

Jarčo to jsou věci, který budou teď pro tebe prioritou. Tvoje dcera potřebuje pomoci a tebe to paradoxně může odvést od problémy a soustředit se na svůj život a život svých dětí. Je to blbý, ale ty si nemůžeš dovolit selhat. K psychiatrovi ji vezmi určitě a pořád jí opakuj, že ji máš ráda - a pokud ji dají léky, pořádně to s nima konzultuj a neboj se zeptat se i jinde, na řešení. Všechno se to zamotalo viď? Drž se holka, teď si ten pevnej strom o kterej se tvoje děti můžou opřít.

Já nejdřív zkusím psychologa, nechce se mi do ní rvát prášky

Jarčo už jsem ti to psala v psychologické, vzpomínáš ? :dumbom:
Jestli ne, je to na str.14, schválně sem si to znovu přečetla, tys tvrdila že je to s dcerou v pohodě
znovu ti zopakuju to slůvko DISKUTOVAT to znamená i poslouchat :dumbom:
Možná, že slyšíš jenom to co chceš poslouchat a to může být i problém tvého manželství, třeba ti manžel něco říkal a tys to neslyšela. Vzpomeň si na zrcadlení.
Budeš muset začít sama od sebe ...

Diskutovala jsem s ní skoro každý večer, ona je pořád drsná, všechno jako by šlo kolem ní, vyprávěla vždycky o škole, co dělají s holkyma, když jsem najela na tohle, tak se moc nevyjasdřovala...Ale to jsem s ní nemluvila jenom já, i moji rodiče...její tatka...pořád tvrdila, že je nad věcí...a opravdu tak vypadala, průsery měla i dřív, to už jsme si zvykli...
Musím najít dobrého psychologa...
a k manželovi - ten málokdy něco řekl, něco, co by chtěl řešit a najednou bomba....jeho reakce na to, co jsem mu řekla o dceři, byla taky docela hustá..

Jarčo, myslím, že 1. krok k úspěchu je že to ze sebe dostala, že je schopná se ti svěřit a mluvit o tom.
To řezání je fakt "jakási" móda, já jsem se s tím setkala loni u 2 holek co jsem tu měla na táboře a je fakt, že ty holčiny byli psychicky labilnější, každá asi z jinejch důvodů. A myslím, teda jestli tě to uklidní, že ty děcka to nedělají s myšlenkama na sebevraždu, ale spíš je to jakási demonstrace. Už je dost velká, buď jí spíš kamarádkou než mámou

To ubližování si, to je takový trest sebe sama za to, že to kolem nefunguje. Když něco není  v pořádku, tak se řízne a uleví se jí. Prostě si to dává taky za vinu, že věci nejsou o.k....právě pro to vypadá navenek, jakoby byla v pohodě. Nechce Vám asi dělat starosti, když vidí, že toho taky máte dost...a nezvládáte to. Ale je to určitě hodně vážné a je třeba to řešit. Takové dosti hlasité volání o pomoc. Rozhodně je POZITIVNÍ, ŽE TO SAMA NAHLAS PŘIZNALA. To je první krok, aby se s tím dalo něco dělat.

Hodně síly a štěstí - tohle musíte řešit jako rodina...promluvte s mužem, třeba se Vám pod tíhou tohoto problému podaří táhnout za jeden provaz. No a pokud ne, tak se na to vykašlete a pomožte hlavně dceři!

S mužem jsme si promluvila, žádný výsledek, začal zase omílat ty jeho věci...on sám je na tom špatně atd..pak se mnou po celou návštěvu ani nepromluvil, ani neřekl ahoj, když jel pryč...
Jsem ve spojení s dcery tatínkem, se svým BM, ten to se mnou řeší a pomáhá mi, ale je fakt, že on to nevyřeší, protože kvůli němu to ta holka nedělá, je to kvůli mě a současnému muži...
Ona to může být i moda z její strany, ale je fakt, že jednou může - i když nebude chtít - říznout vedle a pak už je to hotovo

Jarčo, to jsem ráda, že jsi se ozvala. :pussa:

Nedělá to sice kvůli němu, ale je to její otec a myslím, že jistota, že jí  táta i máma mají rádi, že jsou tu pro ní a že se na ně může spolehnout bez ohledu na jejich životní problémy by jí mohla hodně pomoc.

Jarčo, jdi s ní k tý psychiatričce, potřebuje pomoct, psychologická pomoc trvá dýl a ona potřebuje hned...
taky jsem chodila s dcerou po psycholozích... nevim jestli jsem jen špatně trefila... ale teď jsme začali chodit k psychiatričce, která je i psychoterapeutkou, myslim, že má úplně jinej přístup...

Jarčo,
neotálej, popadni holku a běž.  Běž třeba nejprve sama, promluv si s  psycholožkou a uvidíš co Ti řekne, ale podle mne každý den, kdy čekáš , je na škodu. Odsuň "svoje" problémy a soustřeď se na dceru.  Možná, že tenhle odstup od svých vlastních problémů Ti i paradoxně pomůže.

Jarča napsal(a):

S mužem jsme si promluvila, žádný výsledek, začal zase omílat ty jeho věci...on sám je na tom špatně atd..pak se mnou po celou návštěvu ani nepromluvil, ani neřekl ahoj, když jel pryč...
Jsem ve spojení s dcery tatínkem, se svým BM, ten to se mnou řeší a pomáhá mi, ale je fakt, že on to nevyřeší, protože kvůli němu to ta holka nedělá, je to kvůli mě a současnému muži...
Ona to může být i moda z její strany, ale je fakt, že jednou může - i když nebude chtít - říznout vedle a pak už je to hotovo

Tvůj manžel má sám psychické problémy, nemůže ti pomoci ani kdyby chtěl.
A navíc tvá dcera to vůbec nedělá kvůli němu a tobě. Ten důvod je daleko hlubší....

Sebepoškozování, kterým trpí tvá dcera, rozhodně není žádnou "modou". Je to těžký stav, kdy postižený trpí představou, že je za všechno vinen, že nestojí jako člověk za nic a že mu není pomoci.
Tvoje dcera postrádá pocit bezepčí, vždyť tobě se rozpadá už druhé mnanželství a ona je nejspíš přesvědčená, že je to její vina.

Je na tobě a jejím otci, abyste ji pomohli. Psyhiatr, který je součastně i psychoterapeutem, je to nejlepší řešení. Na nic nečekej a k některému dobrému, který bude zároveň léčit i tebe, co nejdřív začněte chodit.

Znám ještě jeden důvod sebepoškozování, bohužel z vlastní zkušenosti.  Já jsem se k němu uchylovala tehdy, když už myšlenky v hlavě byly tak hrozné a natolik mě trápily, že jsem si ublížila fyzicky, aby se hlava začala zabývat bolestí a aby ta bolest tělesná přehlušila tu psychickou. :( Pak jsem si říkala, že teď už chápu sebepoškozovače, proč to dělají. Opravdu pro mne byla fyzická bolest přijatelnější než psychická.

Ano majko, to se ztrátou sebeucty a především zutrátou pocitu bezpečí, se zhnusením nad sebou samým a sebeobviňováním zcela úzce souvisí....

Pan, vlastně ano. Ty myšlenky takové byly.

Pan, to bycg už musela být pořezaná od hlavy k patě

Jarča napsal(a):

Pan, to bycg už musela být pořezaná od hlavy k patě

Jarčo, ty to řešíš, vlastně neřešíš jinak.

no vždyt já vím...zklamala jsem jako manželka, ted už i jako matka..na co jsem?
celé dopoledne jsme se dohadovali s manželem o rozvodu..nevím k čemu jsme došli, asi k ničemu...
s dcerkou chci někam jít, ale dost mě překvapilo, jaké jsou čekací lhůty...mám o ní strach

Jarča napsal(a):

zklamala jsem jako manželka, ted už i jako matka..na co jsem?

Jari, za tohle bys zasloužila. TOHLE je jinak. Honem k psychologovi sama se sebou. :hjarta::pussa:

Jarčo odkud jsi?

Jarčo, na každém okrese existují krizová centra, kam si zavoláš a vezmou vás hned.

Jarčo nohy na ramena a i s dcerkou utíkejte co nejrychleji k psychiatrovi, taky jsem si říkala, že tam nepolezu, že nejsem blázen, ale po první návštěvě jsem se tloukla do hlavy, že jsem nešla dříve, opravdu ti pomůže z nejhoršího.
A k tomu sebepoškozování...když jsem se dozvěděla o nevěře svýho partnera, tak to tak strašně bolelo, že jsem si říkala, že bych raději snášela kdyby mně mlátil, teď s odstupem času zjišťuju, že pokud by přítel znovu selhal tak by byl konec a život bez něj bych si dovedla představit, už bych se nehroutila...a pokud by mně chlap mlátil tak by taky šel. Mám se ráda a přece si nenechám ubližovat!!  :dumbom:

Pandorraa napsal(a):

Ano majko, to se ztrátou sebeucty a především zutrátou pocitu bezpečí, se zhnusením nad sebou samým a sebeobviňováním zcela úzce souvisí....

Ja som si tak párkrát ventilovala bolesť a hlavne BEZMOCNOSŤ  - tá je tiež sviňa. Keď MUSÍŠ byť svedkom čohosi, čo nemôžeš ovplyvniť... No, čo budem tajiť, dlho som mala jazvy. Aj prenesene, aj celkom fyzicky doslovne.

Já se týrala cvičením.... :(

Tak jsem se s ní vnutila k mýmu psychologovi...napřed at jí prosonduje a potom, když řekne, že je to na prášky, půjdeme pro ně k psychiatrovi..zdá se mi totiž divný, bez pořádnýho probrání situace a vyšetření do ní začít rvát léky...Já s ní ted nechci nic probírat, abych jěště něco víc nezkazila, chci počkat, až mi řeknou, jak na to.
Jinak jsem od Domažlic..

Uff, Jarco, s dcerou k psychologovi mazej co nejdrive, nejpozdeji vcera
Je dobre, ze jsi na to vubec prisla a ze se dcera priznala. Zadna moda to neni, delo se to i drive, jen mozna ted se o tom vice mluvi a pise.
Mam sebeposkozovani taky za sebou a ono je to trochu jako droga, nejdriv staci malo, ale pak si clovek ublizuje vic a vic, takze to nemusi skoncit dobre.

Aha, ted jsem si vsimla, ze uz jste k psychologovi zasly   :supr:

Regina napsal(a):

Já se týrala cvičením.... :(

To nejni zas tak spatny, urcite jsi pak byla v kondici, Tak to bych ted docela potrebovala :D
Ted jsem si vzpomnela, ze ja jsem si zase zakazovala spat na posteli, protoze jsem mela pocit, ze si to nezaslouzim.
A spala jsem na podlaze ve spacaku :D

U psychologa jsem byla já..jsem objednaná zase na příští úterek, tak jssem tam volala, jestli jí můžu přivést sebou. Přeci jenom ví něco o naší situaci, tak má základ a bude se mu líp pracovat...Hlavně, at už jsme tam, já se o ní hrozně bojím.....

Jarča napsal(a):

Pan, to bycg už musela být pořezaná od hlavy k patě

Jarčo,
jednak jsme každý jinak psychicky odolný a pak... za tebe se řeže tvoje dcera...ona vnímá i tu tvou bolest! Všechno se vším souvisí...

A není o tom, že ty za to můžeš! Nemůžeš si na sebe brát VŠECHNU vinu, ani tvoje dcera to nemůže dělat!  Každý máme jen ten svůj díl, ten si musíme řešit a vyřešit. Pak můžeme pomoci i druhým.... a protože to často nechápeme, musí ten "náš díl " na sebe "vzít" někdo jiný, abychom si vůbec všimli, že se něco děje.... A vzali si to zpátky. To "svoje" totiž vždycky zvládneme, víc bolí to "cizí". Cízí trápení, trápení našich blízkých.

Takže absurdita: oni se trápí, abychom my se netrápili a my se trápíme, protože oni se trápí :rolleyes:
Někdo to prostě musí konečně zastavit a narovnat.

Selima napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Ano majko, to se ztrátou sebeucty a především zutrátou pocitu bezpečí, se zhnusením nad sebou samým a sebeobviňováním zcela úzce souvisí....

Ja som si tak párkrát ventilovala bolesť a hlavne BEZMOCNOSŤ  - tá je tiež sviňa. Keď MUSÍŠ byť svedkom čohosi, čo nemôžeš ovplyvniť... No, čo budem tajiť, dlho som mala jazvy. Aj prenesene, aj celkom fyzicky doslovne.

...ano bezmocnost...x pocit že NĚCO ovlivnit můžeš. Není to zas až tak z jiné, planety, že jo..Dneska radši běhám jako Regina cvičí, ale dobře ten pocit doteď chápu.

No jo, obcas je dusevna bolest taka silna, ze ak ju clovek nepretransformuje do fyzickej, scvokol by sa.  :(

ale ja si nemyslim Jarci, ze by si tvoja dcera bola schopna podrezat zily, to je o inom. Odbornu pomoc vsak rozhodne potrebuje.

Moje dcera má taky na rukou moje jizvy.

Ahojky,
tak jsme dneska byli u advokátky, všechno jsme sepsali, bude to rozvod dohodou, stálo nás to sice 10 000,- ale bude to bez tahanic....
Spíme spolu normálně dál, je to hezký a přirozený....ale už je to o něčem jiném....mě to nepomáhá, ubližuje mi to, protože ho mám ráda a vím, že on mě taky, ale je to tak jak to je a nedá se nic vrátit....
S dcerkou jsem byla u psycholloožky, jsme objednaný k psychiatrovi, měli bysme tam být do konce týdne, ael ona k sobě nikoho nechce pustit...Je to všechno takové divné, zdá se mi, že koukám na nějaký film, který nechápu a vůbec se mi nelíbí.....
Na konci školního roku se budu stěhovat k rodičům, snad to bude OK.
Držte mi moc palce, at to zvládnu, alespon tak blbě, jak to zvládám dosud...

Jarča napsal(a):

Spíme spolu normálně dál, je to hezký a přirozený....ale už je to o něčem jiném....mě to nepomáhá, ubližuje mi to, ...

Tak proč to tedy děláš..? Proč si vědomě ubližuješ..? Sama víš, že se nic zpět nevrátí, tak proč pořád doufáš..?

protože jsem pitomá

JARČO, můžu ti doporučit PhDr. Voláka v Domažlicích - pokud tedy k němu už nechodíš. A jak to že dohoda tě bude stát tolik peněz??? My jsme to sepsali podle vzoru na netu a platili pak už jen 1000,- Kč.

Tak nebuď pitomá a dělej věci co ti neubližují :dumbom:

Jarčo, vím že je těžké se po letech společného života z ničeho nic sebrat a začít žít po svém. Člověk, který si to nezažil tak z toho má strach. Osobně si myslím, že by ses k rodičům měla odstěhovat co nejdříve a snažit se s tím vším vyrovnat, protože pokud vnímáš současný stav jako ten co ti ubližuje, zbytečně si takhle budeš prodlužovat trápení. Chce to čas, ale věř, že si pak uvědomíš, že život v jednom má taky něco (ehm, hodně :vissla:) do sebe. Sama za sebe můžu říct, že mi to takhle začíná až moc vyhovovat :dumbom: :D

U pan Voláka jsem byla párkrát - poprvé mě docela pomohl - ale pak už to bylo jenom takové vlažné povídání...nevím..nezdá se mi a také to o něm říká většina lidí...
Odstěhuju se na konci školního roku - kvůli dětem...škole a tak...
Já jsem taky byla sama s dcerou, sice taky u rodičů, ale máš pravdu - bylo to fain...manž. trvalo moc dlouho, než mě přemluvil ke společnému životu...mě trvá vždycky hrozně dlouho, zvyknout si na změnu ..přestěhovala jsem se k němu - 50 km od rodiny, kamarádů, známých ... ted, když jsem si tady vybudovala zázemí, musím to zase všechno opustit a jít zpátky...........

Jarča, nejde to zařídit tak, aby ses nevracela k rodičům, ale sehnala si bydlení a přestěhovala se s dětmi tam? Když se zase vrátíš k rodičům, opět nebudeš "svobodná", nebudeš svou vlastní paní. Nebylo by lepší, byť s obtížemi a třeba menšími financemi, zkusit se už postavit na vlastní nohy? Taky jsem se toho velmi bála a teď si to nemůžu vynachválit. Konečně jsem našla sama sebe. Sebevědomí mi zvedlo i to, že jsem se přesvědčila, že dokážu žít s dětmi bez manžela, že se o nás dokážu postarat.

Scháním bydlení už od ledna...prostě na to nemám...myslím finančně...mě se k rodičům taky nechce...vracím se do pozice dcery..