Maniše — 4. 4. 2007 9:21

včera jsem se koukala na TOP 10 a byla tam reportáž o celebritách co si adoptovali dítě na dálku (např. z Afriky...) Byla tam modelka Lucie Váchová a říkala, že má holčičku a platí na ní ročně něco kolem cca 4500 Kč. To není zase tak vysoká částka jak bych si myslela. Jaký máte na tohle názor, já bych o tom chtěla vědět něco víc a popřemýšlet o tom ... možná bych taky nějaké dítě adoptovala :)

Jessie — 4. 4. 2007 9:40

Zrovna jsem tohle řešila včera se sestrou a jsme jednoznačně pro. Říkala mi, že je ta částka sice kolem 6000 Kč ročně, ale i tak to není zase tak mnoho, když uvážíš jak moc pomůžeš. U nás je to málo peněz, ale v Africe zabezpečíš dítě na celý rok veškerou jeho výuku, zdravotní péči atd. To je přesně to, co tyhle státy potřebují. Více vzdělaných lidí. U nás v Evropě by byli zcela průměrní, ale ve svém domě budou "Někdo" popř. mohou odjet kam chtějí. Uchráníš dítě od těžké práce v dětství, násilí, hladomoru atd.

Míša Kulička — 4. 4. 2007 9:52

Chlapečkovi v Keni platíme školné 600,- Kč měsíčně, což je 7.200,- Kč ročně. Myslím, že to je tak optimální částka.

www.adopceafrika.cz

Maniše — 4. 4. 2007 10:36

Teď jsem našla adopci na dálku v Hradci Králové, specializují se na Indii. Tam si vyberete dítě a posíláte ročně 5000 Kč.
Začnu o tom vážně uvažovat

Romča — 4. 4. 2007 11:11

Mám pocit že adopci na dálku má i UNICEF.Taky jsem nad tím kdysi uvažovala, ale bohužel si to nemůžu dovolit.
Vyřešila jsem to aspoň tak, že jsem si zadala trvalý příkaz a každý měsíc zasílám určitou částku.
Vše na www.unicef.cz

maya — 4. 4. 2007 11:46

Přes Charitu jsme měli chlapečka z Indie. Myslím, že tenhle projekt je výborná věc - jde konkrétnímu dítěti a zabezpečí mu vzdělání, což je jedna z úplně nejzásadnějších věcí, na které pak může samo stavět dál.

Bety — 4. 4. 2007 11:50

Na magazínu Venušanka jsme se složily a adoptovaly jsme nedávno chlapečka z Ugandy.

dagi — 4. 4. 2007 13:48

tak co se domluvit i tady? :)

já o adopci na dálku uvažuji už delší dobu, ale bohužel si to zatím sama nemůžu dovolit. na škole jsme měly adoptovanou holčičku z ugandy.

Maniše — 4. 4. 2007 13:57

já bych právě do toho šla taky hned. Jenže problém jsou ty peníze. Sama jsem ráda, když vyjdu do výplaty. Jenže zase než utratit za nějaký blbosti, tak to radši pošlu tomu dítěti a udělám dobrou věc. Já bych z toho měla hrozně dobrý pocit. Přítel na to zatím nic moc neříká, nevěří, že ty peníze jdou opravdu dětem. :rolleyes:

Míša Kulička — 4. 4. 2007 14:15

Maniše napsal(a):

já bych právě do toho šla taky hned. Jenže problém jsou ty peníze. Sama jsem ráda, když vyjdu do výplaty. Jenže zase než utratit za nějaký blbosti, tak to radši pošlu tomu dítěti a udělám dobrou věc. Já bych z toho měla hrozně dobrý pocit. Přítel na to zatím nic moc neříká, nevěří, že ty peníze jdou opravdu dětem. :rolleyes:

Dětem jde cca 70% z té částky. Zbytek jde na provozní náklady. To je vcelku rozumný poměr. Přítele by bylo dobré vzít na nějakou akci, kterou daná organizace pořádá. Ta, u které mám adoptovaného Charlieho, promítá filmy o dětech, kterým pomáhá, o škole, o změnách které za určité období díky jejich působení nastaly... atd.... Je toho dost na to, aby se člověk přesvědčil, že to není blamáž, a že opravdu pomáhají. Navíc každé 4 měsíce nám chodí dopisy s vysvědčením (v Keni mají školní rok rozdělený na trimestry), nějakým obrázkem od Charlieho a s aktuální fotografií.

Bety — 4. 4. 2007 17:58

Na Venušance jsme se skládali kolik kdo mohl dát, podle možností. Jedna dobrá duše z nás to sesbírala a poslala a materiály o "synkovi" nám přeposílá mailem, tímto jí taky děkuji že se toho ujala. Sama už měla taky adoptované dítě. Ty peníze dostane určitě to dítě a pošlou vám i přesný rozpis, kolik z té částky jde na jaký účel, provoz toho všeho taky něco stojí.

aprill — 4. 4. 2007 18:41

Máme adoptovanou 12-letou  holčičku Fatimu z Indie, na školné platíme ročně 5.000 Kč a adoptovali jsme ji přes charitu v Hradci Králové. Posílá nám přání k vánocům, fotky a občas i dopis. Doufám, že bude dlouho studovat a splní se její přání stát se učitelkou.

Veranna — 4. 4. 2007 19:39

My máme holčičku z Indie přes Charitu. Platíme ročně 4.900,- a dostávám jakési vyúčtování od tamější administrátorky, co se za to nakoupilo. Holčičce posíláme drobné dárky (omalovánky, vystřihovánky, pexeso, prostě co se vejde do obálky). Dostáváme krásné dopisy, obrázky, fotky, kopie vysvědčení...

Jeňýk — 4. 4. 2007 22:03

Maniše napsal(a):

Teď jsem našla adopci na dálku v Hradci Králové, specializují se na Indii. Tam si vyberete dítě a posíláte ročně 5000 Kč.
Začnu o tom vážně uvažovat

Hradec bych doporučil. Pořádají jednou za rok i setkání adoptivních rodičů s biskupem z Indie kterej má na starosti rozdělování peněz mezi děti přímo na místě. Jednou za rok dostanete i nějaký ty fotky a dopis od synka nebo dcery. ;)

Jinak, já vim že 5tisíc není málo ale zase když si představíte že jedno dítě za to může rok chodit do školy....... ;)

Míša Kulička — 5. 4. 2007 16:18

Nejen chodit do školy, ale někde má díky tomu i pravidelnou stravu a školní uniformu... Jinak, taky posíláme dopisy, bonbónky, pastelky, nějaké ty drobné hračky a úspěch měly i anglicky tištěné Disneyho pohádky - konkrétně Mauglí a Tarzan :).

michigan — 5. 4. 2007 19:53

Mám adoptovaného chlapečka z Indie přes arcidiecézní charitu v Londýnské v Praze. Platíme 5 tis. ročně. "Naložila"  jsem si ho před 4 lety na Vánoce od manžela;-), takže mám dobrý pocit, že dárek splnil svůj účel,manžel se zavděčil a ještě tím pomůžeme někomu dalšímu.

LOCO — 9. 4. 2007 21:29

Mám adoptovanou holčičku z Keni ,taky platím 7.200 ročně,což je cca 20,-na den.
Pro nás je to většinou zanedbatelná částka/myslím těch 20,-denně/ a tomu dítěti to určitě pomůže.Je jí 11 a jmenuje se Veronica.

Májajája — 10. 4. 2007 11:53

Sice jsem o adopci uvažovala už dávno, ale vždy se našlo cosi proč to odložit ještě o měsíc, na jaro a po vanocích :skurt: a tak jsem se díky vám znovu rozhodla a teď už pro to i něco dělám,
chtěla jsem se ale zeptat, které jsou to adopce kde je v částce zahrnuta i strava ? přes jakou organizaci to máte Míšo zařízeno?

A protože to beru jako závazek a ne že letos můžu a příští rok kdo ví, tak jsem se domluvila s kamarádkami, budeme se skládat a tak už to nebude tak velký závazek.

Míša Kulička — 10. 4. 2007 13:10

Mám to přes Humanistické hnutí. Veškeré informace najdeš na webovkách www.adopceafrika.cz. Tam jsem si vybrala nejprve holčičku Jackeline (dnes už v programu není, má jiné starosti :dudlik:, což mě trochu děsí, protože je stejně stará, jako moje Káča) a letos v lednu chlapečka Charlieho.
U každého dítěte je i jméno a kontakt na koordinátora, který ti podá bližší informace o situaci a místě, ve které se dítě nachází.
Minimální období, na které je dítě možno adoptovat, je 12 měsíců a o ukončení adopce je nutné včas informovat koordinátora, aby stihl dítěti sehnat nového adoptivního rodiče.
Ta částka 7200,- Kč/rok je použita takto:
5 000 Kč (70 %) obdrží přímo dané dítě v Keni (kompletní školní uniforma, učebnice, školní pomůcky, školní poplatky a v některých oblastech, kde jsou kvalitní státní – bezplatné – školy, se hradí i zdravotní péče, jídlo nebo další potřebné věci, jako jsou matrace, deky, moskytiéry...).
900 Kč (12 %) příspěvek Humanistickému hnutí (financuje především organizační záležitosti všech projektů Kampaně lidské podpory, semináře pro koordinátory kampaně, částečně hradí cestovné hlavních koordinátorů
„Adopce afrických dětí“ a finančně náročnější projekty v Keni – vybavení škol, sirotčinců, zdravotních center atd.).
1 300 Kč (18 %) náklady přímo spojené s realizací projektu „Adopce afrických dětí“ – v Evropě i v Keni (poštovné, bankovní poplatky, kancelářské potřeby a provoz kanceláře, webové stránky, platy dvou hlavních koordinátorek, náklady koordinátorů v Keni – fotky, obálky, poštovné, cestovné...).

Na uvedených stránkách najdeš ještě spoustu dalších informací ... ale hlavně fotky dětí, čekajících na adopci a popis jejich životní situace....

1Marie — 10. 4. 2007 14:04

http://www.adra.cz/co-delame/projekty/p … sp#prilohy

Slyšeli jste někdy o tomto projektu: Adopce v balíčku? My jsme se do toho pustili letos poprvé, je to trochu jiný druh pomoci, každý rok dvakrát (na jaře a na podzim) posíláte přes Adru "svému" dítěti do Bosny nebo Kosova balíček s oblečením. To dítě Vám v Adře vyberou - my máme 4letou holčičku. Nakoupila jsem oblečení a nějaké hračky a teď v dubnu tam balíček pošleme.

mala.popelka — 10. 4. 2007 21:33

1Marie, na těch stránkách jsem četla, že tuhle metodu zvolili pro ČR, aby byl přístupnější (finančně) pro více rodin......... Když si vezmu, kolik ty věci stojí, na kolik tak ten jeden balíček vyjde ? A ještě jedna otázka --- podivná, ale to víš, český národ je podezřívavý --- ty balíky se zalepí a už do nich nikdo nejde, nebo pracovníci prohlíží, co jsi tam dala ? Směřuji na možnost (nepravděpodobnou, ale přece jen možnost), že si někdo někde z takového balíčku odebere, co se mu zrovna hodí ???

Díky za odpovědi ;)

Májajája — 11. 4. 2007 6:43

Jako nápad to není špatné, ale asi mi přijde pro mně schůdnější ta možnost čtvrtletně přispívat peníze, protože a teeď se přiznám, tak hezké oblečení se u nás doma nevidí a asi bych to nezaplatila, taky jsem četla doporučené vybavení balíčku, přišlo mi cca na 2000 minimálně a to jen pokud věci nakoupíš nové ale u stánkařů a ne v obchodě. Píší že po zkušenostech nechtějí použité věci, z jedné strany to dokážu pochopit, ale zrovna pro svoje dítě právě u bund a tepláků takovou možnost volím poměrně často........... a nepřijde mi že o to dýl ty věci vydrží že jsou nové, takové desetileté dítě z nich za zimu fakt vyroste.
Ale jinak jako nápad je to fajn, fakt.

1Marie — 11. 4. 2007 9:58

No, je pravda, že zrovna levné to není - budu letos posílat první balíček a už mám věci asi za 3000. Ale víš, mě dělá hroznou radost nakupovat věci právě pro tu konkrétní holčičku, vybírám s láskou, jako jsem před lety nakupovala pro tu naši cácorku. Ta je v pubertě a nakupování pro ni  je už prostě jiné. Mě to vrací asi o 10 let zpátky...Prostě mám pocit, že se konkrétně podílím na osudu jedné malé holčičky (i když samozřejmě jen malinko).
Balík tam vezeme zabalený, ADRA na svých stránkách pak zveřejňuje fotogalerii dětí, jak si balík přebírají (jsou vyfoceny u zabaleného balíku i při rozbalování. Samozřejmě je to věcí důvěry, že ten balík neotevře někdo jiný a něco nevezme...ale to by člověk nemohl pomáhat nikdy a nijak...

mala.popelka — 11. 4. 2007 10:21

jasně, 1Marie, jen maličké otázečky, nehledej v tom nic zlého ;) .... prostě mě to jen zajímalo, protože o tuhle problematiku se už nějakou dobu zajímám....  a chci co nejvíce informací :)

potom ale taková adopce, kde přispíváš na vzdělání, vlastně vyjde nastejno, možná i levněji......
a vy taky dostanete občas dopis nebo obrázek ? :)

1Marie — 11. 4. 2007 10:29

Já v Tvých otázkách nic zlého nehledám! Jen se ptej.
Já hledala něco takového hodně osobního a proto mi tenhle způsob vyhovuje. Mám teď s dcerou docela problémy (občas to řeším na Děti a rodina) a tak jsem se od toho chtěla na chvíli odpoutat a možná i zavzpomínat na dobu, kdy ta moje holčička byla tak roztomilá a bez problémů...Nevím, jestli to vyjadřuju dobře.
Cest jak pomáhat je určitě spousta, já našla tuhle a tak mi to vyhovuje, to je celý.
Obrázek asi nedostanem - jen ty fotografie z předávání.

Májajája — 11. 4. 2007 10:47

Mně právě nejdřív přišla fajn ta možnost že se stráš o to konkrétní dítko, ale pak mi to přišlo trošičku jednostranné to že ty dáváš a oni na to jaksi "nereagují" .......asi se nejvíce kloním k té organizaci ci psala Míša, kde jsou aspoň 4 obrázky za rok a ani nezakazují posílat balíčky jako v jiných charitách. Je sice nejdražší, ale  přijde mi to takové pro mně nejpříjemnější, doufám že pak taky půjde koupit třeba tričko a poslat ho v dopise,
ale určitě by mně moc těšilo takové to nakupování jak popisuješ, jen by mi snad chyběla ta odezva, v době kdy se to dá třebas i nahrát na kameru na cd, asi jsem na charitu moc náročná :D

Barbara — 11. 4. 2007 13:51

[Po delší době jsem se poohlédla po babinetu a tak mi padla do oka Vaše diskuse, takže z vlastní zkušenosti.
Před 4 lety jsem si také řekla, že udělám dobrý skutek a jelikož jsem kdysi dělala franštinu, tak jsem se
orietnovala na francouzsky mluvící země s tím, že jsem adoptovala dívenku z Keni asi desetiletou. Po kontaktu
s humanisty jsem obratem poslala celou částku s tím, že to jde na náklady pro to dítě. Leč za krátkou dobu mi
přišla vyplněná darovací smlouva s tím, že 25% částky daruji na konto humanistů. (provoz kanceláře apod).
Nepovažovala jsem takové jednání za férové, protože při tisícech adopt.dětí mi ta částka nepřijde zanedbatelná,
nemluvě o tom, že v případě zaslání většího balíčku se vyžadovalo zaplatit poštovné(250 Kč). Za celý rok jsem
dostala jednu fotku oné dívenky a namalovaný obrázek kýblíčku. Žeby něco ve francouzštině nehrozilo. Takže po
roce, kdy jsem nepoukázala další platbu mi přišla kopie vysvědčení a ještě fotka asi školy.
Mezitím jsem kontaktovala olomouckou diecézi, tam mi sestra řekla, že oni si nechávají 3%, ale že se soustřeďují
skutečně jenom na Indii. Tolik k rozhodování. Podotýkám, že jsem ateista, takže nemám zájem doporučovat katolickou charitu. Je to pro srovnání.

Jeňýk — 11. 4. 2007 14:31

Já bych osobně doporučoval organizaci která právě "zakazuje" balíčky.
Jak vy můžete vědět co potřebuje dítě kdesi v Indii? Ono opravdu není zrovna ideální zahrnovat ho obnošenýma (i novejma) věcma po svém dítěti, nebo nedejbože nějakejma hračkama či dokonce našima "dobrůtkama".
Ono totiž je taky důležitý aby sponzorované dítě příliš nevyčnívalo mezi nesponzorovanými vrstevníky. Jak by to asi vypadalo kdyby ve vsi pár dětí chodilo v trenýrkách Adidas, hrálo si s Legem a ostatní stále měli plátěný trenky a hráli si s bambusovým míčkem? ;)
Není nad to, když se o rozdělování peněz rozumně postará někdo všeobecně důvěryhodný přímo na místě.

1Marie — 12. 4. 2007 9:56

S tou Indií bych souhlasila, do Kosova balíček klidně pošlu. Je mi řečeno, co má balíček obsahovat, na fotkách vidím, jak ty děti asi jsou oblečené. Značkové oblečení samozřejmě kupovat nebudu, ale kvalitní věci třeba z Tesca nebo CaA klidně. Nemám nic proti posílání peněz, určitě je to taky dobrá cesta, jak pomáhat. Mně ale tohle přijde jaksi osobnější a mám z toho i já lepší pocit (naprosto sobecky přiznávám).

Zaba4 — 12. 4. 2007 15:31

Uniceff...myslim ze je to tak zr 80% jde na vydaje a 20% diteti ale jestli i tech 20% pomaha proc ne

Ferda — 13. 4. 2007 1:53

adoptuju chlapecka z Chadu, 30 dolaru mesicne :-)) ..a jsem rada ze alespon timto zpusobem muzu pomoci! Doporucuji vsem,je to super pocit ze muzu pomoci :-)

puccam — 13. 4. 2007 8:02

Dobrý den,Ferdo přřes jakou organizaci jste adoptovala chlapečka,mám taky zájem.Mocinky moc děkuju

puccam — 13. 4. 2007 8:05

Dobrý den,Ferdo přřes jakou organizaci jste adoptovala chlapečka,mám taky zájem.Mocinky moc děkuju

Míša Kulička — 13. 4. 2007 11:22

Jeňýk napsal(a):

Já bych osobně doporučoval organizaci která právě "zakazuje" balíčky.

I ty balíčky jsou spíš takové drobnosti - dopis, pár nálepek, malá knížka, pár bonbónků apod. Udělají stejnou radost, jak když posíláš balík dítěti na letní tábor. Ale je také striktně dáno, co dětem můžeš posílat a co ne. Některé věci se většinou vrátí už proto, že místní lidé nemají na zaplacení cla - tzn. to co je tady pro nás drobnost zaslaná v dopise, může být v Keni finančně nedostupné právě kvůli nutnosti zaplatit clo, na které většinou nemají (a nemůžeme po nich chtít, aby své úspory, pokud nějaké vůbec mají, dávali za clo pro pár nepotřebných drobnůstek)...

Barborko, já se nedivím, že u většího balíku chtějí poštovné 250,- Kč, když jsem posílala jeden "větší" dopis přímo kěňskému koordinátorovi, přišlo mě to na 340,- Kč (skoro tolik stál i obsah - kniha, nálepky a gumoví medvídci :)). A poměr 30% na administrativu na 70% na dítě mi připadá v pořádku. Nejsou to jen odměny těm, kteří na tom projektu pracují, ale další platby - výdaje na cestovné, materiál, nájem, nebo i pořádání dalších humanistických akcí, ale o tom jsem psala výše. Spíš by mě zarazily ty 3% u charity, ale je možné, že v tomto případě jsou administrativní a další výdaje hrazeny z jiných zdrojů. Vcelku nemile mě překvapil poměr v UNICEFu, jak tu někdo psal 20% dítě a 80% ostatní náklady.

Ferda — 13. 4. 2007 15:23

http://www.worldvision.org/

adoptuji pres ne ... je to v anglictine tak snad neva :-)... myslim ze by nemel byt problem adoptovat i z cech :-)
hodne stesti

Jeňýk — 13. 4. 2007 16:16

Jen takovou malou poznámku pro ty kteří zahořeli touhou si adoptovat nějaký dětičko.
Dobře si to promyslete, protože to není záležitost na jeden rok ale třeba na deset let. Ono totiž není zrovna nejlepší zaplatit dvakrát a pak se na to vykašlat. Organizace který se o to starají se sice snaží rychle najít další sponzorský rodiče ale jsou s tím dost problémy.
Takže přemýšlejte prosím trochu dopředu jestli to chcete udělat a jestli na to opravdu máte a budete mít. ;)

maya — 14. 4. 2007 1:48

I když samozřejmě souhlasím s tím, že dlouhodobá podpora je lepší než jednorázová, tak si naopak myslím, že rozhodně je prospěšnější zaplatit dítěti aspoň rok studia než vůbec nic.

Bety — 14. 4. 2007 12:03

Já taky - každý rok kdy si odpočine od té dřiny a cokoliv se naučí, je lepší!

Jeňýk — 14. 4. 2007 23:08

Zkuste si teda trochu představit co to udělá s dětskou psychikou, když si dítě někdo vybere, zaplatí mu studium, dostane šaty, pomůcky a třeba ještě kapesný. Ono si najde ve škole kamarády, zapojí se do kolektivu, zkrátka začne alespoň trochu spokojeně žít.
Uplyne rok........ všechno mu sebereme, ze školy vyhodíme a vrátíme zpátky do vesnice kde bude jenom makat na políčku a starat se o mladší sourozence. No nevim jestli není lepší mu radši žádnou školu vůbec neukazovat.

Samozřejmě to berte jako příklad. Ve skutečnosti se snad pokaždý nějakej ten další sponzor najde.
Jen si myslím že tohle není zrovna záležitost pro nějaký hurá akce, kdy někdo má záchvat dobrosrdečnosti, kterej za měsíc zase přejde. Na to jsou jednorázový sbírky kam lze poslat nějaký peníze když zrovna člověku něco přebejvá a není to závazek do budoucnosti.

maya — 14. 4. 2007 23:36

Ono to naštěstí ve skutečnosti opravdu tak není - aspoň podle toho, co nám říkala paní organizátorka z Charity. Je to už pár let, takže si její vysvětlení nepamatuju přesně, ale zhruba řečeno - pokud už někdo dál nemůže dítě sponzorovat, neznamená to, že ho ze školy vyhodí. Školné je mu zaplaceno z jakýchsi rezerv a hledají se další adoptivní rodiče (podle jejích slov to vypadalo, že úspěšně).

Ale i kdyby to opravdu znamenalo, že by dítě poznalo jen 1 rok života s přístupem ke vzdělání, já osobně si myslím, že to stojí za to. Kdyby se člověk předem bál zklamání, to by v podstatě nemohl dělat vůbec nic. Student z ČR by např. nemohl jet na stáž do ciziny, aby tam náhodou nepoznal lepší podmínky k práci i k životu. Musela bych mít strach přiblížit se k mužům, abych náhodou nezjistila, že (ač vdanou) by mě některý z nich mohl zaujmout. Asi záleží na povaze, ale zůstávat v omezenosti jenom proto, že už jsem na ni přece tak pěkně zvyklá, to mi připadá strašně ochuzující.

Bety — 15. 4. 2007 20:06

Jeňýku, tak to není, skutečně mu co nejrychleji najdou jinýho rodiče, on ten dotyčný ani žádné kapesné nedostává, když si prostuduješ ty stránky a pokyny, tak to vidíš trošku jinak, ta bída je strašně nepředstavitelná a zaplacený rok není měsíc, dvanáct měsíců už přece něco znamená!!! Je to celý rok lepšího života...
my jsme se složili na Venušance a vybrali jsme tolik, že máme už dobrou rezervu i na další rok a "synek" už má teď rok zaplacený a na další rok velkou rezervu takže i další rok má jistý... a z toho mám opravdu dobrý pocit...
neurčovali jsme kolik má kdo zaplatit a tak každý poslal podle svojich možností

Maniše — 15. 4. 2007 22:20

mi příjde že Jeňýk je ňákej moc chytrej!A nejen u tohodle tématu :dumbom: Každá pomoc je dobrá a't je jakákoliv :kapitulation: