Je tu téma: Ovlivnily nějak radikálně témata "Babinetu" vaše životní cesty???
Dnes jsem se podívala, co kdo píše a zarazilo mne, že většina lidí našla Babinet skrze nevěru. Vlastně i můj partner sem přišel, když si v google zadal "nevěra".... Před pár dny jsem v rádiu zaslechla cosi (škoda, že jsem to moc neposlouchala) ve smyslu, že za naše neúspěšné životy mohou hlavně lži z dětství, které jsme poslouchali, mám na mysli pohádky. Mluvila tam známá herečka o tom, že od malička každá holčička, dřív než umí chápat, vstřebává do svého mozečku informace o tom, jak jednou potká toho pravého, na první pohled pozná, že on je ten nejlepší a skvělý, překonají spoustu problémů nastražených zlou macechou (všimněte si, od malička posloucháme, že macechy jsou zlé a to dřív, než víme, co macecha je), na čas se rozloučí, ale stále věří, že jsou si souzeni. Prostě oni dva naprosto vše zvládnou, vše se samo v dobré obrátí, a oni spolu pak šťastně žijí do konce života.....
Kolik znáte párů, kteří spolu žijí šťastně až do konce života??? Nejde o to, že by se rozvedli, tak to nebylo myšleno, ale kolik jich nepřekonávalo překážky, kolik jich to nechtělo vzdát?
Proč v těch pohádkách neříkají: jednou se princ zakoukal do princezny ze sousedního království.....? Proč se tam neříká, jakým způsobem naše princezna řešila tenhle stav? Jak překonala jeho nevěru? Jak překonala svůj pocit beznaděje a jak mu dokázala odpustit a pokračovat ve vztahu dál?
Když půjde o malého chlapečka, tak on slyší z pohádek jak bude statečný, jednou ranou usekne drakovi devět hlav, vysvobodí princeznu a ona ho bude milovat do konce života.... Jak se má pak k tomuto modelu postavit mladý muž, který nemá tu muskulaturu, kterou by zkolil saň jednou ranou a navíc není nikde děvče, co by ho milovalo od prvního pohledu? Vždyť jeho život je pak v rozporu s prvotními informacemi, které dostal ještě jako kojenec. Proč nikde v pohádkách neslyšel, že jeho vyvolená, bude pravděpodobně emancipovaná osoba, co si tu a tam zajde sama zatancovat a on bude muset být doma se řvoucím princátkem a bez podezírání bude čekat s důvěrou na svou ženu..... Nehledě na to, že i ona se může zakoukat do prince ze sousedství...
Jak jinak si vysvětlit, že většina lidí tu je kvůli nevěře? Je to jenmůj názor, podopořený pořadem v rádiu, ale po přečtení s příspěvky ve výše zmíněmém tématu s ním musím souhlasit.....
Neznám ani jeden pár, co by od počátku žil šťastně až do smrti, znám jen páry, kteří umí společně překonávat překážky..... a je jich moc málo.... Ale pokud nezemřeli, žijí dodnes ?????

Teda Cilko, to mě nikdy v životě nenapadlo :rolleyes: , ale určitě na tom je hodně pravdy. Myslím, že jako se na základce vyučuje nějaká rodinná výchova, tak by se děti měly učit o vztazích, dívky, jak si nenaběhnout s nevhodným partnerem, jak zvládat překážky, nástrahy a v neposlední řadě i věci kolem nevěry.
Jen si opravdu nedokážu představit ty pohádky, kde by byla opravdová realita :/

Cilko,
tohle je opravdu nádherné téma. Škoda, že se ted kvůli času tomu nemohu věnovat více.

Pohádky dle mého projektují odvěkou podvědomou touhu po vítězství dobra nad zlem, po kráse a lásce, po tom že nakonec vše dobře dopadne. Je to taková vizualizace něčeho hezkého a v podstatě svoje pohádky si každý tvoříme každý den. A je to dobře. Můžeme totiž mít cokoliv co si dokážeme představit.

Téměř v každé pohádce máte nějaký boj, nějaké překonávání překážky. Jako v životě. Na vrchol hory se vždycky šlape kopec.

Proč to však v životě mnohdy není jako v pohádkách?
Může za to naše myšlení, skepticismus, nerealistická očekávání, v našich pohádkách se projektuje i strach ze špatného konce, nízké seběvědomí - to nezvládnu, naše špatné zvyky, atd... Můžou za to naše nedokonalé vlastní pohádky

Celý život je o hledání sama sebe, i ten celý babinet je o tom. A nejlépe sám sebe nacházíš přes utrpení ve vztazích, protože ty doprovázejí nejsilnější emoce.
Takže, že jsme tu "kvůli nevěře" spíž znamená, že se ted zrovna intenzivně hledáme a stavíme svou novou pohádku.

Ja v pohadkach rozpor nevidim. Vznikly v dobe, kdy nevera nebo rozvody nebyly spolecensky pripustne a tak se v nich o princi/princezne ze sousedstvi ani mluvit nedalo. Popisovaly "realitu" :)
Kdyz se podivate na dnesni "pohadky" z oblibene latinske ameriky nebo serialy zpozamore uvidite, ze v rade z nich se uz jedno manzelstvi a jeden vztah na cely zivot nenosi. To jsou ty moderni pohadky, ktere davaji jiny priklad.
Za to, ze se tak rozmaha nevera nemohou podle mne ani tak pohadky a jejich rozpor mezi soucasnou realitou, jako fakt, ze ta realita se od dob pohadek zmenila. Lide uz nejsou tak svazani nabozenskymi kodexy jako drive ... a jelikoz mame "pravo" cloveka opustit, tak v pripade nejakych problemu je to velmi caste reseni situace, nebot se lidem nechce lezt na kopec nebo usekavat sani hlavu ... to si radeji najde princeznu ze sousedstvi, kde zadny drak neni a nebo prince, ktery se tvari, ze by draka klidne skolil, kdyby tu nejaky byl ... na rozdil od toho domaciho prince, ktery na draky neveri a vysmiva se tomu.

Lukas napsal(a):

Ja v pohadkach rozpor nevidim. Vznikly v dobe, kdy nevera nebo rozvody nebyly spolecensky pripustne a tak se v nich o princi/princezne ze sousedstvi ani mluvit nedalo. Popisovaly "realitu" :)
Kdyz se podivate na dnesni "pohadky" z oblibene latinske ameriky nebo serialy zpozamore uvidite, ze v rade z nich se uz jedno manzelstvi a jeden vztah na cely zivot nenosi. To jsou ty moderni pohadky, ktere davaji jiny priklad.
Za to, ze se tak rozmaha nevera nemohou podle mne ani tak pohadky a jejich rozpor mezi soucasnou realitou, jako fakt, ze ta realita se od dob pohadek zmenila. Lide uz nejsou tak svazani nabozenskymi kodexy jako drive ... a jelikoz mame "pravo" cloveka opustit, tak v pripade nejakych problemu je to velmi caste reseni situace, nebot se lidem nechce lezt na kopec nebo usekavat sani hlavu ... to si radeji najde princeznu ze sousedstvi, kde zadny drak neni a nebo prince, ktery se tvari, ze by draka klidne skolil, kdyby tu nejaky byl ... na rozdil od toho domaciho prince, ktery na draky neveri a vysmiva se tomu.

:supr::supr::supr: :supr:

:supr:
Jo, Lukasi a to o těch problémech jsi napsal pěkně. Ve svém zaměstnání jsem si udělala takový obrázek - rozvádí se tolik mladých lidí a i kvůli nevěře, ale nevěra byla, je a bude. Jenže dnes už není ochota pojmout to jako problém, ten překonat, vyřešit a jet dál. Dokáží to lidé, ale co já pozoruji, tak většinou "starší" ročníky. Proč také něco řešit, ženy jsou emancipované, nenechají sebou přeci zametat a muži? ...
Pohádky jsem jako malá poslouchala ráda, Ale taky jsem ve třetí třídě měla přečteno spoustu verneovek a mayovek, tak já mám asi hodně i z toho :styrka::D
Ale život je pohádkový, že ? :hjarta::hjarta::hjarta:

A když si pustíme seriály - a kdo na některý nekouká, že - o čem to tam je - samá nevěra, podvádění ve vztazích. Občas aspoň s morálním trestem, většinou však jako ukázka toho, jak si šikovně užít. A kolikrát držíme palce zrovna těm nevěrným - záleží jak šikovně je napsaný scénář. A když do sebe tohle vstřebáváme dnes a denně - proč by nám ty zálety měly připadat nějak nemorální. Ovšem dokud se nás nedotknou osobně ...

ale stále se do hlav malých dětí vtlouká model šťastného vztahu sám od sebe, beze snahy, bez boje.
Myslím si, že kdyby se od malička neříkaly "pohádky", ale přidalo se do toho i to, že jsou v životě nehody které se dají překonat a jak se dají překonat (asi stejně podané jako čtyřletému dítěti odpověď na otázku: kde jsem se tu vzal?), bylo by to pro spoustu lidiček snesitelnější. Všichni víme, že to jsou pohádky, ale všichni je máme hluboko v podvědomí..... A při prvním krutém styku s realitou si neumíme poradit. Nejsme připraveni.

Poletucha napsal(a):

Téměř v každé pohádce máte nějaký boj, nějaké překonávání překážky. Jako v životě. Na vrchol hory se vždycky šlape kopec.

jenže v každé pohádce po boji, následuje: a žili šťastně až do smrti..... V životě je to spíš jak s tím sudem :)
Myslím si, že kdyby se od malinka vědělo, že tak snadné a jednoduché to není, bylo by spoustě lidí v době jejich boje, lépe, nebyli by tolik v šoku, tolik nešťastní.... Proč pořád tolik lidí říká: mně se to stát nemůže?

Cilko a jak by sis představovala takovou reálnou pohádku ? Princ si vzal princeznu, poté co zabil draka, nicméně po pár letech u nich došlo k citovému ochlazení, sex už taky nebyl jako dřív, tak si princ začal s kuchařkou, nicméně princezna bojovala a manželství zachránila ????

Tiino a proč to od malinka takhle nevysvětovat, proč (tedy asi v jiných slovech) neříct, že něco jako nehynoucí láska až za hrob neexistuje, že po letech vztahu už nebude žádné zamilování? Proč od mala předkládat dítěti to, že až, tak to bude bomba? skvělý, dokonalý.... bez práce, bez snahy....

Ahoj Cilko,

tvůj příspěvek je krásný, zajímavý a hluboký.

Souhlasím s poletuchou v tom, že lidé ty "mýty" - pohádky - potřebují právě kvůli naději, že všechno dobře dopadne, kvůli víře, že svět je spíš dobré než špatné místo k žití. Zároveň je ale pravda, že pohádky mohou za hromadu iluzí, které nám dokáží strašně komplikovat život.

Já ale myslím, že nejde ani tak o pohádky dětské, jako spíš o romantickou masírku dnešních médií. Jakýkoli film vidíte (hlavně americký), tak je tam krásný hrdina s vysokým kontem a když nemá vysoké konto, má aspoň tak jímavé hobby, že to dostane každou holku do kolen. Navíc je empatický jako hrdinčina nejlepší kamarádka, je to i telepat (vždy ví, co hrdinku nejvíc potěší), je to dobrodruh (ničeho se nebojí) a tak.

Hollywoodští scénáristé jsou opravdoví profíci, takže dokáží tuhle iluzi zabalit tak šikovně, že i (nad)průměrně inteligentní holka uvěří tomu, že by mohla podobného Mr. Perfect potkat. Pak má laťku opravdu hodně vysoko. A je-li navíc perfekcionistka (tj. perfektně vypadá, vystupuje, pracuje a tak nějak všeobecně funguje), má pocit, že na nic menšího, než Mr. Perfect nemá nárok.

Jenže chlapi (většinou) nebývají tak úzkostní perfekcionisti, natož dokonalí podle filmových scénářů, takže se to prostě nepotká. Ta holka zezačátku miluje svou iluzi o tom klukovi, vidí v něm i to, co v něm není - a za pár měsíců (několik málo let) jí dojde, že je to úplně normální chlap a v tu chvíli je začátek konce.

cilka napsal(a):

Poletucha napsal(a):

Téměř v každé pohádce máte nějaký boj, nějaké překonávání překážky. Jako v životě. Na vrchol hory se vždycky šlape kopec.

jenže v každé pohádce po boji, následuje: a žili šťastně až do smrti..... V životě je to spíš jak s tím sudem :)
Myslím si, že kdyby se od malinka vědělo, že tak snadné a jednoduché to není, bylo by spoustě lidí v době jejich boje, lépe, nebyli by tolik v šoku, tolik nešťastní.... Proč pořád tolik lidí říká: mně se to stát nemůže?

Jojo, Cilko, to " a žili šťastně až do smrti..... " mě taky nikdy nesedělo.
Protože když se vrátíš z hory do údolí, tak tě zas čeká další výšlap...
některé pohádky opravdu popisují zvláštní pohled, speciálně ženy jako tvory co sedíc a vyšívajíc, ke krásnému princi a šťastnému životu přijdou. Ale kdo to psal? Kdo si do toho projektoval svoje touhy?

Důležité je zaměřit se na svou tvorbu, svoje vize, svoji verzi pohádky.

-----------
Lukáš, hezký!

Neznám pohádku, ve které by nebyl nějaký průšvih :D je to motivace, jak zdolat překážku, aby to dobře dopadlo. tak to vezmi takhle - zdolat nevěru, aby to dobře dopadlo a aby žili dále š´tastně až do smrti, protože pochopili, co je opravdu důležité. A malé dítě těžko v pohádce pochopí,co to znamená, že princ udělal současně jiné miminko i jiné princezně než té svojí. všechno má svůj věk. A pohádky se vypravují malým dětem. Se vzrůstajícím věkem už se objevují i jiné příběhy :) Já bych pohádky neměnila, lidová tvořivost přeci sahá podstatně dál než je posledních pár desetiletí......
Miluju pohádky, právě proto, že to jsou pohádky. Vše má svůj čas. Tříleté, čtyřleté dítě třeba poslouchá pohádku, které jakžtakž rozumí, ale už je třeba divočina vysvětlit mu koitus (te´d jsem to malinko nadsadila tedy...).
nevím,a le nemyslím, že za rozvodovost a nevěru mohou částečně právě pohádky :D :gloria:
Já jsem ve čtyřech letech s výrokem a tam žili š´tastně až do smrti neměla vůbec žádný problém :D

A ještě

Vždyť to je součástí učení tady na zemi,
nepřebírat cizí modely, cizí postupy, cizí životy,cizí pohádky
ale naučit se poslouchat svou intuici, žít svou vlastní cestu.
Takže vše je jak má.

Cilko,
opravdu hezké téma :)

A už je to tu zas, opět vadí pohádky :( Pohádky jako pradávné archetypy.....
Je to směšné a zároveň tak příznačné.....

V padesátých letech tu probíhal "boj o pohádku", protože komančům vadily nadpřirozené bytosti v nich a také "krutosti" v nich páchané..... To se přece nehodilo do doby zářných komunistických zítřků....

A dnes se zase hledá viník - kdopak to může za to, že lidé opklopeni všemi těmí vymoženostmi techniky a vědy nejsou šťastní? Hroutí se jim vztahy a nedokážou najít lásku k druhým a především sami k sobě??? No kdoby! Přece pohádka, která jim už od dětství lže!

Proboha! To je tak ubohé a nízké, že nemám slov..... Ale faktem je, že se tomu vůbec nedivím.... A přesně mi to zapadá do toho, co se kolem mne děje.

Lidská blbost je skutečně věčná :(

Lukas napsal(a):

... a jelikoz mame "pravo" cloveka opustit, tak v pripade nejakych problemu je to velmi caste reseni situace, nebot se lidem nechce lezt na kopec nebo usekavat sani hlavu ... to si radeji najde princeznu ze sousedstvi, kde zadny drak neni a nebo prince, ktery se tvari, ze by draka klidne skolil, kdyby tu nejaky byl ... na rozdil od toho domaciho prince, ktery na draky neveri a vysmiva se tomu.

Krásné téma, cilko. Zajímavé, na přemýšlení. Děkuji.
Jsem tady taky původně kvůli nevěře.
Lukáši, napsals to moc hezky. I můj princ a já bychom byli museli usekávat "svým saním" hodně hlav.  Ale můj princ  se mnou na kopec lézt nechtěl, přesně, jak píšeš. Raději si našel princeznu ze sousedství, kde měl pocit, že žádný drak není a začal s cizí princeznou žít novou pohádku. Teď s překvapením zjišťuje, že i do téhle pohádky se mu drak vloudil. Je na něm, jestli mu dojde, že v každé pohádce nějaký drak je a že to lze řešit i jinak, než útěkem do  pohádky jiné. Nebo možná ještě párkrát do jiné pohádky uteče, než mu to dojde. Jen pro tu naši pohádku je už pozdě. :(

pohádka je krásná chvilka co nosím v srdci, ale měla bych svým dětem říct, že v životě se nežije pohádka.... to je to, co jsem si odnesla z toho já.
moje babička říkala, že není šprochu aby na něm nebylo pravdy trochu...
Pohádku nechť každý vypráví, ale ať taky řekne, že to je pohádka...

(Místo toho abych pracovala, tak mě to nutí sem psát)

Když se Cilko koukneš po pohádkách, tak tam vlastně ten reálnej život taky je.

V mnoha pohádkách jsou problémy s tchýní, spor dítěte a macechy ( horor Sněhurka, tam je ten otec dost neschopnej, že?), nevlastní a vlastní sourozenci, tři synové, dva z toho bídáci, zaobalená nevěra (Jabloňová panna -. tam tu svou manželku nechal nakonec i setnout), zrada, láska, nešťastná láska, kolikrát nějakej král nechal svou ženu vyhnat ze zámku, ...
asi to tam někde všechno bude.
Myslím ale, že my, odchovaní B. Němcovou, máme jen úzké spektrum pohledu.

Ale vždyť přeci dětem říkáš, chcete si poslechnout pohádku? A tak to chodí v pohádkách.... A Ty jdeš zítra do školky :D proto jsou tam draci a jiné bytosti a vodníci. A když se dítě bojí do vody, že tam bude vodník, tak řekneš - ale to je přeci jen v pohádkách :pussa:

Pohádky .... není to  snaha o to "naprogramovat se " na úspěch ???  Vždyť se přece  tvrdí, že když si člověk věří, tak dokáže skoro všecko .....  Není to obdoba různých  meditací typu " jsem krásná, zdravá , úspěšná ......."  a na příslušných sezeních  Vám odborníci tvrdí, že když si něco naprogramujete do mozku, tak to funguje  .....

Proč by tedy nemělo fungovat to, že děti věří pohádkám a tomu, že všechno dobře dopadne ????  Protože se pak bohužel setkají s realitou  a přestanou tomu věřit a začnou pochybovat  .... o sobě, rodičích, spolužácích, společnosti .... a pak se zase na "stará" kolena musejí začít učit  meditovat a věřit, že  to fakt může dobře dopadnout .....

Takže neberme dětem pohádky .... stejně už jich moc není, krvavá Nova je postaví nohama na zem .... tak proč je nenechat chvíli snít o tom, že přes všechny překážky nakonec všechno dobře dopadne ..... ???? Počítat s tím, že celej život je jeden obrovskej průser ..... to by snad ani nemělo cenu žít, ne ??????    :gloria:

Detem ctu pohadky casto ... sice ne uz 2 denne jako driv, ale porad casto ... a mame jich celou radu, ktera nekonci stastne ... ale takove jim nectu rad, ctu jim pohadky pred spanim a se "zili stastne az do smrti" se usina mnohem lepe nez se smutnym koncem.

a není problém spíš v tom, že končí svatbou? že v nich je právě ta svatba cíl? že pak už "budou žít šťastně"

Při tomhle tématu musím napsat něco trochu :offtopic:

Už jsem mnohokrát přemýšlela, proč většině holek vadí byť i pomyšlení, že by se museli dělit o partnera s jinou. Co nám tak vadí na mnohoženstvi? Vždyť by to bylo docela praktické, kdyby žily třeba dvě ženy a jeden muž v jednom bytě, ne? Na domácí práce by ty ženy byly dvě, vařit by každá musela jen obden, vzájemně by si pohlídaly děti, pokecaly by si spolu, pokud jde o sex, určitě jen menšina z nás ho má denně. Tak proč je to tedy pro nás nepřijatelné? Protože žijeme v prostředí, kde jsme právě i díky pohádkám, taky však díky příběhům ve filmech, knihách, divadle, televizi  a samozřejmě i díky příběhům v našem okolí (i když dovnitř okolních vztahů nevidíme) vychovávané, že princ na bílém koni si přivede právě tu jednu princeznu a budou spolu šťastníi až do smrti.

Takže pravda je, že i pohádky mají na nás ohromný vliv.

Mimochodem, vzpomeňte si na pohádky z kulturní oblasti, kde je mnohoženství povoleno, např. islámské země ....

Teď se mi vybavil úryvek z Pána prstenů (Společenstvo prstenu) - Celeborn říká na jednom ze setkání Společenstvu asi toto - Nepohrdejte pohádkami, je možné, že báby chovají v paměti pověsti o věcech, které kdysi museli znát Moudří.

Vanilko, mně vadí i mnohomužství, mně to totiž nejde, já v tom neumím chodit, vždycky z toho byl průser :D

Nety napsal(a):

Vanilko, mně vadí i mnohomužství, mně to totiž nejde, já v tom neumím chodit, vždycky z toho byl průser :D

Já nikdy nic takového neprožila, mám své morální zásady, které jsou ale platné pouze v té kulturní oblasti, v které právě žiju. Kdybych se narodila do ortodoxní islámské rodiny, tak mi přijde normální že můj muž má víc žen, o to jde ....

Pohádky jsou obrazem skutečnost, dětské skutečnost. Jsou tedy určené dětem a jejich chápání. Horší v tomto smyslu jsou pohádky pro dospělé, které už jsou opravdu sci-fi a člověk by musel u toho hodně přemýšlet, aby se do toho nezamotal a neděla si zbytečné iluze. Řekl bych, že dnešní pohádky pro dospělé jsou jen pro velmi inteligentní lidi, to umí číst mezi řádky, co umí myslet. Když se an to dívá však průměrný člověk, je to nebezpečný, právě kvůli tvorbě iluzí.

Kterou pohádku pro dospělé konkrétně myslíš? Sanžím se inteligenčně zařadit :cool:

Jak říkají španělé, typičo je například Pretty woman, telenovely a podobně ;)

A když jsem viděla pretty woman a i jsem se při tom smála, tak jsem enteligenční nebo neentilegenční ? :dudlik:
Telenovely jsem nestihla a na seriály nekoukám, koukám na ČT 24 a anglickou ligu  a papriku :lol::lol:

Nety, pak si docela inteligentní, ale sráží ti to ten fotbal, páč to je taky taková pohádka pro dospělé ;)

Kali a nezapomeň taky na všechny ty terminátory, ramby a bondy :))))

KALIK napsal(a):

Nety, pak si docela inteligentní, ale sráží ti to ten fotbal, páč to je taky taková pohádka pro dospělé ;)

Já jsem totiž chlap víc než Ty :lol::lol::lol:

Pan, zbláznila ses ? Jednak jsi zapomněla na vetřelce a věc a za další Kalik určitě vůbec neví, o čem píšeš :lol::lol::lol: :supr:

Nety, jelikož tě znám, tak vím, že si aspoň dvojnásobnej bejk co já :lol:

Já se spíš pasuji na nějaký hmyz než jednoho z pánů tvorstva :gloria: :D

To jako štěnice? :D

KALIK napsal(a):

To jako štěnice? :D

:co::co::co:
:dumbom::dumbom::dumbom:
:D:lol:

No já bych Kalika zas tak nepodceňovala :) Já bych nepodceňovala žádnýho chlapa a už vůbec nechci být větší chlap než kterýkoliv chlap..... :) :) :)

Cilko a já vždycky myslela, že pohádky jsou o tom, že chce-li být člověk šťastný, musí na tom svém štěstí pořádně zapracovat, protože nic mu jen tak nespadne do klína .... ani věčná láska ne :) ... a vlastně taky o tom, že lidé, kteří si svou "lásku" (nebo cokoliv jiného) museli nějak vybojovat a protrpět, si jí potom daleko víc váží.

pohádka by neměla dávat iluzi, že boj je do svatby a po ní jsou šťastni až do smrti, bez boje a bez práce.....
začal jsem psát o om jak malinkým dětem vyprávíme pohádky.... a vlastně se ptám sama sebe, co když jim někde hluboko v jejich mozečku zůstalo zakódováno, že až najdou tu pravou, prvého, budou šťastní až do smrti? a když se štěstí nekoná a ono se nekoná, tak jak to nepřipravený člověk zvládá?
ono je to těžké, každý jistě má svůj názor a myslím, že žádný není stabilní, někdo řekne, že pohádky jsou o naději.... jiný může říct, že je to vymývání mozků....
četla jsem někde názor, že když se těhotná maminka hádá s tatínkem děťátka, děťátko hádku svých rodičů slyší a ve vlastním životě se potom podvědomě bojí ztráty jistoty. Tedy zůstává mu v hlavě nějaká informace......
na druhou stranu znám hodně dětí u kterých pohádka napáchala hodně škod. Ne že by jim ji někdo šaptěn vyprávěl, ale byly to děti u nichž se později vyvinula velká schopnost představivosti. Takové dítě slyšelo pohádku ve dvou letech a ve čtyřech se bálo parní žehličky. V pěti se přišlo na to, že mu připomíná funění draka. Pokud mohou pohádky u malinkých dětí (já nemluvila o dětech, které již schopné nějakého srovnání) napáchat i tyto komplikace, mohou tedy způsobit i jiné pochody..... Jenom nikdy nikdo neví, kdy, kde v čem....

omlouvám se slovosled, chybění písmen a pod, sedl na mne bacil a nějak nejsme schopni spolu komunikovat :)

Nety napsal(a):

Kterou pohádku pro dospělé konkrétně myslíš? Sanžím se inteligenčně zařadit :cool:

Vsetko od R.Pilscherovej? :D

:D

Nezávisle na tomhle příspěvku jsem o tom samém taky nedávno přemýšlela.
Myslím,že na každé dítě působí pohádky trochu jinak-záleží na temperamentu dítěte a různých vlastnostech.Na citlivé děti působí hodně.V zásadě hodně lidí říká,že by se pohádky/jak pro děti,tak pro dospělé/měly více podobat reálnému životu...já uvažuju naopak:že bychom se měli snažit,aby se reálný život podobal pohádkám.
Jinak rozumím,že to,co taky Cilka píše,není o tom,že pohádky by měly být realistické až hanba, se špatným koncem,ale že by měly ukazovat jakýsi návod,podpořený zkušenostma jejich matek,babiček,prababiček apod./smz.také otců apod..../.Problém je asi to,že malé děti se až tak nezajímají o detailně rozebrané vztahy mezi mužem a ženou a jejich řešení,malé děti by nejspíš nechápaly,o co jde,a nebavilo by je to...
Kdyby se tato problematika řešila na základní škole,bylo by to fajn,ovšem jako známkovaný předmět už by to nemělo takový účinek...spíš bych to nechala na rodičích...ovšem rodiče si často v těchto věcech neví rady sami se sebou,a děti také často kopírují jejich chyby,zvláště v těchto záležitostech...takže docházím k závěru,že by každý rodič měl chodit dvakrát týdně do nějakého kurzu,jak řešit manželské a partnerské problémy,vyřešit si vlastní život,a pak předávat dětem cenné rady.Možná by už ty děti potom do žádného podobného kurzu chodit nepotřebovaly..ale možná taky jen plácám nesmysly :tesi:

PS:Pretty Woman apod.jsou super, vždycky si u nich skvěle odpočinu :hjarta:

Nety napsal(a):

Já se spíš pasuji na nějaký hmyz než jednoho z pánů tvorstva :gloria: :D

Ještě, že ne králík, když si ho vybavím jak "jede" na samici jako šicí stroj ....:lol::lol::lol:

Víš co, Cilko, většině dětí se líbí Princezna ze mlejna I. - jednoduchá pohádka, která končí svatbou a "nadějí na štěstí až do smrti" ... II. díl už tolik dětí nenadchnul, dokonce dcerka jedné kamarádky (5 let) se vyslovila v tom smyslu, že to je natočené špatně, to tak vůbec nebylo, a že co se jí týče, tak ten druhý díl prostě neexistuje :).
Možná prostě děti v určitém věku potřebují mít vidinu štěstí a jistotu dobrého konce, ale ten druhý díl ji částečně popírá ... a dětem to vadí. Čím to je?
A možná pohádky nesedí do tohoto světa jen proto, že si neumíme zodpovědně vybrat partnera hned napoprvé, partnerské problémy už před svatbou zametáme pod koberec, mhouříme oči před varovnými signály a doufáme, že po svatbě se všechno změní a nastane vytoužený ráj ...
A možná jsou ty naše předčasně ukončená nešťastná manželství právě tou nesnadnou a trnitou cestou k té skutečné lásce na zbytek života (místo boje s drakem, nebo služby u macechy a nevlastních sester) :).
Já bych pohádky nezatracovala právě kvůli té naději, že jednou bude líp :). Co bychom bez ní dokázaly?

cilka napsal(a):

na druhou stranu znám hodně dětí u kterých pohádka napáchala hodně škod. Ne že by jim ji někdo šaptěn vyprávěl, ale byly to děti u nichž se později vyvinula velká schopnost představivosti. Takové dítě slyšelo pohádku ve dvou letech a ve čtyřech se bálo parní žehličky. V pěti se přišlo na to, že mu připomíná funění draka. Pokud mohou pohádky u malinkých dětí (já nemluvila o dětech, které již schopné nějakého srovnání) napáchat i tyto komplikace, mohou tedy způsobit i jiné pochody..... Jenom nikdy nikdo neví, kdy, kde v čem....

Ježiši cilko, to snad nééé :(

Pohádky dětem nedávají žádné iluze, protože malé děti nevědí, co to iluze vůbec je.....

Pohádky jim těžko mohou zpusobit trvalé poškození v dospělosti, to by kolem nich musely být pořád právě jen a jen ty pohádky..... jenže kolem dětí by měli být i lidé, kteří jim dají další podněty...... a taky srovnání - co je pohádka, co je realita, jak vnímat pohádky a jak vnímat a budovat realitu. A hlavně jim dají pocit BEZPEČÍ. Na takové dítě si pak žádný drak nepříjde :)

Pokud někdo přečte dítěti pohádku a nevšimne si, že to pak usíná s hrůzou a obavami, je to ididot  - neumí vybrat pohádku přiměřeně věku dítěte a hlavně si s ním nedokáže popovídat, dát mu ten pocit bezpečí..... na vině není pohádka.

A konec konců je třeba asi i rozlišovat, co to vlastně JE pohádka.

Pretty women mi příjde jako zrapované písničky od ABBy. Původně to je Pygmalion od G. B. Shawa, podle toho byl napsán muzikál My fair Lady. V Pretty women, to ztratilo nějak tu myšlenku, že člověk, který neměl příležitost a dostane ji, tak je schopen se vypracovat. Tam už zbyla jen ta Love Story.

Myslím, že pohádky asi nejprve vznikaly, aby lidé měli naději, že život může být snesitelnější, když dobro vyhraje nad zlem, když se o to lidi přičiní, třeba tak, že si to vyřídí s drakem a příjde sladká odměna.
Dnes?
Ramba policista vykáže za hranice města, ten se nas...re, protože on tam prostě chce a basta, je demokracie (ta americká zvlášť dobrá). Vrátí se a je z toho taková malá válka, protože on si nic nenechá líbit, pak příjde hodný strejda (jeho bývalý velitel) a přemluví ho, ať toho nechá a on se nechá zatknout a on jako charakter ukončí tu krvavou lázeň a vydá se NEspravedlnosti, zavřít ho můžou, pustit musí. Prostě Happy end. :cool:

Pretty Woman neni jen parafrázovaný Pygmalion,je to proste další oda na téma Jak chudá holka ke štěstí /princi/přišla,takové příběhy tu jsou už odpradávna a vždy mají úspěch ...počínaje už Popelkou ...přes J.Austinovou ... přes  Pygmalion ... přes Pretty Woman apod....po já nevím jaké filmy,co ted běží a budou běžet v kinech...prostě se to nikdy neomrzí ...vím,že je to kýč,ale relax je potřeba :-).Ale telenovely mi často přijdou až extrémně kýčovité,nemůžu se u nich ani odreagovat,spíš mě ta trapnost jejich rozhovorů irituje :o

Ale jo Pan, opravdu znám několik rodin, kde vlivem pohádky opravdu došlo k nějakým strachům. A nemyslím tím jednodenní strachy. Mluvíš o pohádce na noc, ale nejsou to jen pohádky na noc. Taky nemluvím o poškození v dospělosti, nemyslím, že pohádka může poškodit, ale rozhodně může ovlivnit.
Je tu zmiňovaná Pretty Woman, no taková moderní Popelka, hodně vzdálená..... Chudák holka, co i přes nepřízeň osudu, uchovala své jádro čisté a slušné a když dostala příležitost..... Zazvonil konec, přijel Richard Gerre ....
Stejně jako Popelka.... ta vzala si prince, tatínek král šel do důchodu a oni spravedlivě vládli a žili spolu šťastni až do smrti.....
Každá malá holka je ujišťovaná, že bude nevěsta v krásných bílých šatičkách.... skoro jako princezna... jo, princezna.... ta, co po svatbě s princem byla šťastná až do smrti a pokud nezemřela je šťastná dodnes...... Řekl někdo někdy té své holčičce, že právě tenhle okamžik, je start její celoživotní snahy? Řekl jí někdo někdy, že nebude po celý život šťastná? Nebo má v podvědomí zažitý model z pohádek co poslouchala celé velmi ranné dětství, tedy v době kdy to neměla s čím srovnat? Tedy model šťastného života a lá pohádka o princezně....
Pokud si myslíte, že tohle si ty děti nepamatují, tak je vlastně zbytečné pohádky dětem číst....
Proč se děti nevychovávají tak aby si byly od mala vědomé vlastní ceny, proč se pořád strkají do vzorců chování podle pohádek?

A aby nedošlo k mýlce, nehodlám nikoho přesvědčovat ani se hádat, ani netrvám na "jednom" názoru, jen mi hodně zajímá váš názor, psala jsem z počátku, že jsem na toto téma slyšela pořad v rádiu a tam ted mluvili tak, že jsem tomu musela dát za pravdu. Jenže jsem to neslyšela celé a stále nad tím přemýšlím a velmi mne zajímá názor ostatních. Protože tam mluvili o pohádce, o chvilce klidu a bezpečí, opravdu tahle chvilka klidu a bezpečí nemůže člověka pro budoucnost nijak ovlivnit? Třeba právě tím, že dokolečka poslouchá od mala jedno a to samé? Až pak ani na moment nepředpokládá, že by to mohlo být jinak?
Jem člověk, který velmi rád diskutuje (by George mohl vyprávět, kdyby nebyl línej), je jedno o čem, prostě narazím na nějaké téma, které neznám, či mne nikdy nenapadlo,  popřemýšlím, mám nějaký názor, milion otázek..... Projdu net, zeptám se koho můžu, proberu to s Georgem, dětma, sousedkou, to je fuk, hlavěn chci znát víc názorů, chci vědět,co si myslí jiní..... Tak se na mne nezlobte :)

Cilko,
bohužel malým dětem se čtou pohádky, dětí sní o krásné budoucnosti, o svém princi, o své princezně, o doživotní lásce...... ale povyrostou, dostanou rozum a najednou vidí kolem sebe realitu všedního života. Mnohde jsou vystaveny hádkám rodičů, jejich rozchodům, nevěře, novým tatínkům a maminkám. A najednou v tu chvíli pochopí, že život není jako v pohádce a o to víc si to přejí. Vstupují do dospívání a do života s růžovými brýlemi a strašně moc si říkají, že oni nikdy nebudou takoví, jako to vidí kolem sebe. Bohužel přijdou první problémy, starosti, hádky a naráží se na nekomunikativnost, neschopnost o něco bojovat, něco řešit. A tak sáhnou po příkladu, který vidí ve svém okolí - pálení mostů a hledání nového prince, princezny..... a to je asi momentálně "novodobá pohádka" ..... Za hory, za doly, v jednom malém panství žil mladý princ s princeznou a dvěma princátky. Princezna skvěle pečovala o princátka, zatímco se princ nudil. Princezna uspořádala veliký bál, na který pozvala i čerstvě rozvedenou Popelku ze sousedství. Princezna musela jít uspávat princátka a tak princ protančil celý večer s Popelkou. Vyměnili si čísla mobilů, začali si psát a hudrovat na svůj těžký osud. Po čase mobil nestačil a tak se začali setkávat. Až jedneho dne odešel princ za Popelkou, zanechal zadlužené panství princezně a ta požádala o rozvod........ takto určitě nikdy pohádky vypadat nebudou :D :D

Právě že pohádky jsou vlastně naše sny....
Když se trápíme, zavřem se někde samotné a prožíváme si v hlavinkách svoje pohádky o vysněném princi a šťastném životě...
Jsme lidé různých povah a nikdy to přece nemůže klapat na 100%....nemyslíte, že kdyby se tak stalo, začala by  to být pro nás nuda, ztratily bysme své sny a vše by bylo tak strašně dokonalé....A život není o dokonalosti, ale o cestě plné překážek a to nás všechny naplňuje a poučuje..
Některé to mají opravdu těžké...některé možná jen přehání díky své citlivosti....ale jedno jisté, každá bolest nás zoceluje...dělá z nás osobnost....
Každá z nás je skvělá a originální, ale málokterý z protějšků v nás to krásné dokáže najít a ocenit to...

Tedy Cilko, nevybíráš si jednoduchá témata. Podle mého názoru pohádky nemají odrážet realitu. Jak už tu zmínila Pandorra, představují archetypy a i když povětšinou končí šťastně, tak děj který je uvnitř bývá někdy dost drastický. Děti potřebují šťastné konce.

V takové pohádce může být zašifrován i složitý vztah mezi lidmi. Kdysi jsem byla u psychologa a pohádka mi pomohla osvětlit vztah mých rodičů. Nemyslím si proto, že v nich není zobrazena skutečná podoba vztahů a života. Je. Jen je zahalena mlhou představ. Vím, že existuje i kniha, která vysvětluje principy pohádek. Bohužel se ke mě nedostala a já si nevzpomenu ani na název.

cilka napsal(a):

Protože tam mluvili o pohádce, o chvilce klidu a bezpečí, opravdu tahle chvilka klidu a bezpečí nemůže člověka pro budoucnost nijak ovlivnit? Třeba právě tím, že dokolečka poslouchá od mala jedno a to samé? Až pak ani na moment nepředpokládá, že by to mohlo být jinak?

Myslím, že chvilka klidu a bezpečí s pohádkou opravdu nemůže nikoho negativně ovlivnit, naopak.
Ale člověk se vyvíjí a jinak vnímá tu samou pohádku ve 3 letech, jinak v 10 a jinak v 15 letech. Pokud to tak není, stala se někde chyba - ne v té pohádce, ale v životě toho dítěte, v jeho výchově, v jeho jistotách, v jeho vývoji ...

A Cilko, co je na tom špatného, že se ptáš a diskutuješ? Od toho jsou přece diskuzní servery, ne? Proč by se měl někdo na tebe zlobit?

Cilko,

já neslyšela ten pořed v rádiu, ale když jsem studovala literaturu, pročetla jsem mnoho o "sporu o pohádku"... a odnesla jsem si z toho toto poznání: kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
Pohádky, mám teď na mysli ty klasické pohádky, jsou plné lidové moudrosti a archetipů, metafor a alegorii... Rozvíjejí lidskou fantazii a smysl pro spravedlnost, jsou většinou prosty nějaké hluboké agrese a násilí.... Podle mého názoru je jim podsouváno něco, za co nese zodpovědnost někdo druhý - a to většinou rodiče a společnost.

Taky mi bylo vždycky divné, proč princeznu a půl království dostane ten nejblbější syn, který nic většinou nedělá a jen se válí za pecí... Jenže pak jsem pochopila, že je to zcela jasný archetyp tohohle národa, který by v téhle nárazníkové zoně prostě nepřežil, kdyby měl třebas vlatnosti hrdiny ruských pohádek.... A takových příkladů bychom jistě našli víc.
Navíc: čeký Honza je sice hloupý, ale přesto má NADĚJI a ÚSPĚCH..... a o to tu jde.
Konec konců podívej se na Švejka :)

Osobně nemám ráda Andersenovy pohádky, jsou většinou příliš smutné....
Miluju Čapkovy pohádky, protože jsou "reálně spravedlivé", plné krásné hladivé fantazie.
Nu a nedám dopustit na Němcovou a Erbena, protože to je prostě rodinné stříbro.

Obecně si myslím, že i tady platí: je "nůž" špatný??? Můžeš s ním zabít člověka, ale také mu s ním ukrojit chléb.....
Proto opakuji: chyba není v pohádce.

Já osobně miluji Němcovou, v jejím kraji jsem jako doma..... Vyrostla jsem na ruských pohádkách, vybírala jsem si Andersena, nepřipadal mi tak smutný, byl pro mne víc pravdivý. Já jsem vám moc vděčná, za každý váš názor, jeli jsme tenkrát autem v místě, kde byl blbý signál a rádio si ladilo, co "potkalo", nevím tedy co to bylo za stanici :), sice jsem se to pokoušela na netu najít, ale neuspěla jsem. Ten pořad mohl mít v něčem pravdu, jenže jsem nepodchytila začátek. A konec taky ne, ale to co jsem slyšela mne přimělo k zamyšlení a chtěla jsem vědět, co si o tom myslí víc hlav. Nezajímá mne v této souvislosti jasně daný archetyp, zajímá mne princip... Je možné, že když človíček od kolébky slyší: dobře to dopadlo, zda to nemůže v budoucnu také očekávat? Něco jako podprahové vnímání.  Naštěstí se mne tohle již netýká, dětičky už nemám a mít nebudu, prostě mne to téma zaujalo. Přišlo mi to stejné jako když tentýž človíček pořád slyší: to nezvládneš, tak to taky nezvládne....
Ale díky všem....

A protože je tak krásně, jdu na pivo, vám všem :storstark: :)

No samozřejmě, že v tomhle kontextu to může mít vliv! A nejspíš ho i má. Ostatně jako všechno, co ti někdo nerustále "dupe" do hlavy. Co ti někdo ať už úmyslbně nebo z vlastní blbosti špatně nastaví....
Ale to pořád nemění nic na tom, že to není vina pohádky :)

A tady bych se víc než pohádek bála mýdlových oper, bondů, rambů, supermanů....atd. Všeho, co není vůbec nijak propojeno s reálným životem.

Nicméně! Když mně všechno štve, čtu si zamilované příběhy, koukám právě na ty mýdlové opery a vůbec u toho nepřemýšlím nad tím, jak by asi dopadl Romeo a Julie, kdyby se v mladém věku nezasebevraždili :) Prostě relaxuju.

Ztotožňuji se s názorem Pandorry. Já si z pohádek odnesla vědomí, že člověk si všechno musí zasloužit. Že ho čekají útrapy a zkoušky, v kterých je třeba obstát, že musí používat svůj rozum a že lenost, hloupost a zloba dlouhodobě prohrávají. A dodnes si to ráda připomínám. :) Myslím si ovšem, že daleko větší vliv než pohádky mají nakonec výchova v rodině a příklad. Já jsem v žertu vyčítala rodičům, že nás děti nepřipravili na skutečný život, protože žili v harmonickém, láskyplném vztahu a nám dětem dali veškerou svou lásku. Myslela jsem si, že je to normální, že všichni lidi takto žijí. Až jsem už sama byla vdaná, tak jsem teprve viděla, že tomu naprosto tak není a zpětně ocenila to nádherné dětství, za které jsem nesmírně vděčná.  :hjarta

Ještě spí, a spí a spí, zámek šípkový,
žádná princ tam nesní-ptáky neloví.
Ještě sní a sní a sní, dívka zakletá,
u lůžka jí planá růže rozkvétá ...
Holky, kdopak z vás si pamatujete na tuhle písničku???

Zajímavé, jak kdo vidíme pohádky :gloria:
Tuhle písničku snad zná každý nebo ne? :jojo:

Kiaro ... pamatuju ... mooooc pěkná ...

Myslím si, že DALEKO horší vliv  než pohádky mají reklamy ....  jak oni se snaží natlačit dětem hovadiny o light cole a hambáčích, pak se  namažou krémem proti celulitidě a obličej proti vráskám  ..... pak polknou piluli na potenci  ..... a budou stále krásní štíhlí zdraví a potentní ..... a stačí pár pilulí  a krém ......   a na co třídit prádlo, když Vanish to krásně zvládne všechno v lednom studeným lavóru ..... a ty jogurty jsou tak plné opravdu čerstvého ovoce ...... a když dostane slečna menstruaci  , tak se může vyděsit, že nemenstruuje modře ..... děs běs .....   :dumbom:

BB napsal(a):

Kiaro ... pamatuju ... mooooc pěkná ...

Myslím si, že DALEKO horší vliv  než pohádky mají reklamy ....  jak oni se snaží natlačit dětem hovadiny o light cole a hambáčích, pak se  namažou krémem proti celulitidě a obličej proti vráskám  ..... pak polknou piluli na potenci  ..... a budou stále krásní štíhlí zdraví a potentní ..... a stačí pár pilulí  a krém ......   a na co třídit prádlo, když Vanish to krásně zvládne všechno v lednom studeným lavóru ..... a ty jogurty jsou tak plné opravdu čerstvého ovoce ...... a když dostane slečna menstruaci  , tak se může vyděsit, že nemenstruuje modře ..... děs běs .....   :dumbom:

BB :supr: :supr: :supr:
Jinak souhlasím s příspěvky od Pandorry, jen bych opakovala.
Já pohádky zbožnuju, nedávno jsem si koupila v antikvariátu pro sebe knížku pohádek Český honza a to je mi přes 50 let :lol: Na dobu, kdy mi maminka čítávala pohádky, vzpomínám jako na nejkrásnější chvíle svého života. Nijak mě to, myslím, nepoznamenalo na zvládáni trudných i tragických chvílí. Dokonce si občas koupím Harlekýnku, pohádku pro dospělé a nestydím se za to. Je to pro mě náramný relax :vissla:

Mně přijde zcestné házet vinu za něco, co se třeba nepovedlo dle něčích představ, na pohádky.
Dítě přece vždycky ví, že je to pohádka, nebo ne?

Myslím, že pohádky tu nejsou od toho, aby dávaly nějaký vzor (od toho jsou přeci rodiče) nebo aby se dle nich někdo řídil. Jejich hlavní roli bych viděla spíš v tom, že sbližují rodiče a jejich děti a všeobecně lidi mezi sebou.

Přece co je krásnějšího než číst dětem pohádky? Já na to mám krásné vzpomínky a stejně tak se těším, až budu číst zase svým dětem.

Vina nebude v pohádkách,osobně bych jí hledala v reálném životě.I děti utíkají k pohádkám v době klidu,nežijí jimi.Brzy se v kolektivu naučí že život je o něčem jiném a o vše že si musí trochu zabojovat.
Možná bude chyba v osobnosti která nedokáže odlišit realitu od iluze.
I kdyby přece život vypadal jako v pohádce - počínaje tou svatbou v krásných šatech a namydleným princem po boku- musí tomu něco předcházet.V poháce je to porážka draka,v životě jiný konflikt.S kamarády,rodiči, přáteli.
Vždy je tu něco,co neukazuje jen klady života.

Klasické lidové pohádky (Perníková chaloupka, Sněhurka, Popelka a spol.) jsou zdrojem velké moudrosti, která je dětem podávaná v přístupné - symbolické formě. Dítě si u pohádky může dovolit nenávidět své sourozence (Popelka) nebo dokonce matku-macechu. Může se bát, a přitom je v bezpečí.

Všem zájemcům o dětskou psychiku doporučuju knížku Marka Hermana  "Najděte si svého Marťana" - bohužel vyšla jen jako skripta, ale ve větších knihovnách snad bude. Nakladatelství Hanex, Olomouc 2006

Osobně čím dál víc zjišťuju, že ke každé složité životní situaci nacházím nějaký příměr v Pánu prstenů...

Miluju Alenku v Říši divů (a za zrcadlem) a Malého Prince. Klasika.
Jé, a když byly moje děti nemocné, předčítala jsem jim pohádky po manželovi - Veselé příhody kozy Lujzy a kocoura Bobka a knížku o ježourkovi (bohužel ji odnesl čas, takže neznám přesný název). Když už byly děti větší, odebíraly knížečky z klubu Walta Disneye, které si mohly už samy číst. Dodneška je mám schované :) společně s obrovitou sbírkou plyšáků. Jsem matka-cíťa, takže se upřímně přiznávám, že při každoroční údržbě plyšáčků :grater:

Kiara napsal(a):

Ještě spí, a spí a spí, zámek šípkový,
žádná princ tam nesní-ptáky neloví.
Ještě sní a sní a sní, dívka zakletá,
u lůžka jí planá růže rozkvétá ...
Holky, kdopak z vás si pamatujete na tuhle písničku???

Jáááá! jenže to měl Korn ještě spoustu vlasů.... :grater: Já miluju anglické vypravěče, kteří dovedou psát skutečné, nevymyšlené archetypální pohádky, báje a mýty ještě i dnes. Počínaje MAry Poppins a konče Holdstockem. Ale osudovou pohádkou mého života je Zimní královna, a na tý teda nic snadnýho není, a vlastně tam konec ani není moc důležitej. :)

Jeskumankote a znáte někdo Pohádky po telefonu?? Ty jsou úžasný, byť naprosto moderní a milujou je všechny děti, kterým jsem to kdy četla.

Káče se líbilo Putování za švestkovou vůní ... dneska si prý ani nepamatuje, že jsme jí něco takového četli ... ale trpaslíkům říká Pitrýsek pořád :)

lupina montana napsal(a):

Kiara napsal(a):

Ještě spí, a spí a spí, zámek šípkový,
žádná princ tam nesní-ptáky neloví.
Ještě sní a sní a sní, dívka zakletá,
u lůžka jí planá růže rozkvétá ...
Holky, kdopak z vás si pamatujete na tuhle písničku???

Jáááá! jenže to měl Korn ještě spoustu vlasů.... :grater: Já miluju anglické vypravěče, kteří dovedou psát skutečné, nevymyšlené archetypální pohádky, báje a mýty ještě i dnes. Počínaje MAry Poppins a konče Holdstockem. Ale osudovou pohádkou mého života je Zimní královna, a na tý teda nic snadnýho není, a vlastně tam konec ani není moc důležitej. :)

Korn ? :o nezpíval to náhodou Jiří Schelinger ???

Jistě, že to zpíval Schelinger. :supr:¨

BTW ale je pravda, že v té době, kdy to Schelinger zpíval, měl Korn ještě na hlavě vlasy :lol::lol::lol:

Prosim, neberte mne pohádky. A to už jsem blíž k 50, ale dodnes nejsem schopna vyhodit své dětské knížky a pohádky.
Já osobně k nim utíkám a ráda si je přečtu třeba i dnes, když se něco "těžkého" děje v současném životě. Prostě když čtu, zapoměnu na vše kolem, neslyším, nevidím a těším se, že alespoň v pohádce to dopadne JAK MÁ. žádný tunel, žádné superpodvody, špionáž a podobně. Zasním se, jak to bylo hezké????, když byl člověk malý, co vše neviděl, čemu nerozuměl, jak se o nic nemusel starat a pod.
Bojim se moderních pohádek a filmů, když vidím Harry Potra a pod.filmy, tak nechápu, jak může ženský mozek vyplodit takové strašidelné věci! A že to ty děti ještě i baví.
Myslím, že dnešní děti jsou dokonale připraveny na život. Naše klasické pohádky a moderní filmy - dětské je připravit prostě musí. Myslím, že klasické pohádky oproti dnešním moderním nejsou ani slabý čajíček..

Já to nechápu. Tohle "hlásám" už nejmíň 2 roky vlastní dedukcí a nikdo mě neposlouchá, každý to nechá projít bez povšimnutí. A teď to napíše někdo jiný a všichni jsou z toho u vytržení :D

Pohádky jsou i důvodem, proč ženské věnují tolika péče o svůj vzhled. Vždyť chlapovi stačilo, aby byl odvážný (klidně i "hloupý" a nešlechtického původu) a nakonec dostal tu nejkrásnější princeznu. Naproti tomu, aby dívka udělala v pohádce terno, musela být právě tou nejkrásnější a nejmladší. Většinou, když je pohádka o chytré princezně, tak v tom smyslu, že byla její "chytrost" (dobrá i namyšlenost) potrestána.

Ano, ve většině pohádek vždycky platilo, že nejkrásnější princeznu ulovil téměř vždycky šerednej blbec. Buď ve formě ohyzdné ropuchy, nebo ve formě slaboducha, který potencionální nápadníky fikaně přelstil :)
Ovšem pohádky nepovídají, jak to bylo po svatbě dál. Krásný princ se po dvaceti letech soužití smrsknul opět na úroveň políbené ropuchy a blbec byl natolik blbej, že ho po každém setkání měla princezna chuť trefit pokličkou mezi oči.
Milé děti, opravdu nejsem cynik. Do manželství jsem vcházela s určitými ideály, leč život mě naučil xtát rovnýma nohama na zemi :)

No...ve skutečnosti je to tak, že políbíš prince a on se změní v ropuchu... proto máme pohádky, abychom se utěšily... :vissla:

lupi, mně stačí být pouze jednou denně v přítomnosti manžela a k útěše mi nepomohou opravdu ani ty pohádky.
V souvislosti s ním mě napadají jen tři věci - jistá ruka, pevné kladívko a "Francouzská žabí kuchařka"  :D
Tak, a je po pohádce.
Po dvaceti letech se ti dva měli rádi natolik, že by se samou láskou snědli :)

No jo, proč vlastně není žádná pohádka o tom, jak si ta nejblbější a nejošklivější Mařena vzala toho nejkrásnějšího a nejhodnějšího prince? A když, tak se na poslední chvíli nutně změnila v krasavici inteligentní.... To tak trochu zavání diskriminací pohlaví. Třeba má Cilka pravdu, třeba mají pohádky opravdu negativní vliv na děti... Stejně jako reklamy, kde chytrý Horst musí vysvětlovat blbé Gábi, jak se používá mixér, pračka, nebo čistící prostředky... :)

Míša Kulička napsal(a):

No jo, proč vlastně není žádná pohádka o tom, jak si ta nejblbější a nejošklivější Mařena vzala toho nejkrásnějšího a nejhodnějšího prince? A když, tak se na poslední chvíli nutně změnila v krasavici inteligentní.... To tak trochu zavání diskriminací pohlaví. Třeba má Cilka pravdu, třeba mají pohádky opravdu negativní vliv na děti... Stejně jako reklamy, kde chytrý Horst musí vysvětlovat blbé Gábi, jak se používá mixér, pračka, nebo čistící prostředky... :)

A co Shrek, há??

to ale nejni nejhodnější a nejkrásnější princ. Oficiálně je to zlý zlobr, ne? A navíc, princezna je tam tak roztomilá.... baculka k nakousnutí... :lol:

Rozhodně si nemyslím, že bych měla v něčem pravdu, to vůbec ne, jen mne to téma zaujalo a chtěla jsem znát názory vás ostatních, což se zadařilo :)
Jak píše Pan, všechno tohle závisí na rodině a okolí v kterém dítě vyrůstá i na jeho osobnosti. Vychovatel by měl včas poznat, zda konkrétně tenhle človíček by také neměl slyšet ty horší věci. Nemůžou všichni slyšet jen to, že to dobře dopadlo, někteří musí být připraveni i na to horší. Vznesla jsem názor, zda to, že všichni od mala posloucháme jak se nakonec našli, překonali moře problémů a pak žili šťastně až do smrti, nemůže u některých lidí mít za následek to, že nepočítají s tím horším.... třebas s princeznou ze sousedství :)
Já třebas měla bezpohádkové dětství, pohádky jsem si začala číst až sama, táta s mámou se řezali do krve a tak když prvně zbil manžel mne, nepřišlo mi to divné, když měl první milenku, nešokovalo mne to, byla jsem zvyklá. Kdybych žila v rodině, kde vše dobře končí dle pohádek, ztrávila bych svůj život nebo ne? Vzala bych ho nakonec tak, že mi něco dal? Nevím, neumím na to odpovědět, jen si myslím, že je mezi námi dost lidí, kteří jsou pak zbytečně víc nešťastní než kdyby slyšeli, že ten Honza taky běhal za Barunou....

Jo tak tobě se zdá roztomilá, jo??? A co všechny ty protitlusté stob kampaně, to s ní očividně nic nedělá, jak se zdá.... :dumbom: Podle mě měla být jakože škaredá, ale taky se mi zdá, že se to nějak nepovedlo.... To já bych chtěla pohádku, kde si překrásný a přeudatný rek nabrnkne přenádheru všech přenádher, ta se mu v jistém okamžiku změní v hnusnou satórii a on ji přesto bude milovat dál.. :lol: :lol: Bych takovýho chtěla vidět.... Ale mám v jedné starší sbírce pohádek jednu francouzskou, která je o šeredném, ale chytrém princi a krásné, ale pitomé princezně. Oba měli úspěšnější sourozence, tak se ze žalu začli bavit spolu a zamilovalise. A má to happyehd - princezna se v princových očích stávala pod vlivem lásky chytřejší a chytřejší a on dtto hezčí a hezčí. Tak to je móóc hezká poháda... dokonce možná i ze života.... :co: .........Co??

Jo a Cilko, naši se taky řezali, i když "jen" slovně, ale my je na kolenou prosili, ať se rozvedou... No a pohádky jsem poslouchala a četla hodně, ale je teda pravda, že mi pod kůží nejvíc zůstala Zimní královna (jak jsem psala nahoře) a z obrázků Krásná Vasilisa, jak kráčí od chaloupky Baby Jagy se svítící lebkou na tyči v ruce a kolem další lebky se svítícíma očima... Tak si vyber.. :cool:

A já si stejně pořád myslím, že ty pohádky kromě obsahu mají spoustu jiných důležitějších funkcí.

janica napsal(a):

A já si stejně pořád myslím, že ty pohádky kromě obsahu mají spoustu jiných důležitějších funkcí.

Například ten obsah :lol: :lol: :lol:
Ale vždyť my je máme rády! Co se škádlívá, rádo se mívá :cool: A vůbec, je přece přirozená vlastnost ženská vymýšlet pohádky....

Ve skutečnosti je taky fajn, vědět že někomu to klape v manželství v reálném životě. Takovou tu pohádku o šťastném konci.
A mít v tom tu metu, mýtus, že to lze.
Ty mýty, vzory z nás potom dolují to nejlepší pro náš vlastní život.
Do pohádek je projektovaná touha po kráse a svobodě a taky naše sny. Něco co si pak postavíme na konec cesty.
A ta touha po ideálu je věc pro život zatraceně dobrá.

Jo takovou pohádku mám doma, ale nerada bych to zakřikla, naši jsou spolu už přes 30 let :) Ale furt to není konec. :jojo: naštěstí :jojo: takže nikdo nemůže říct, jaký ten konec vlastně je :lol:

já snad stojím na začátku pohádky.... ale 30 let to nebude, nejsem ztepilý kazach :lol:

janica napsal(a):

Jo takovou pohádku mám doma, ale nerada bych to zakřikla, naši jsou spolu už přes 30 let :) Ale furt to není konec. :jojo: naštěstí :jojo: takže nikdo nemůže říct, jaký ten konec vlastně je :lol:

Jo, to my taky.. :jojo: A já si říkám- vždyť co: takovej komix je přece taky pohádka... svého druhu.. :lol:

Pohádka je vysněný svět, ideál, kterej by chtěl každý žít. Pohádka je něco, co nás žene dál, co nás nutí na sobě pracovat. Bez pohádek by byly samé horory.

Bejk,dycinky bejk a do smrti smrťoucí :D

Tak ti přemítám, Kaliku, s jakýmiže pohádkami jsi to vyrůstal... ideál, říkáš...hmmmm :/ ......... :)

lupina montana napsal(a):

Jo tak tobě se zdá roztomilá, jo??? A co všechny ty protitlusté stob kampaně, to s ní očividně nic nedělá, jak se zdá.... :dumbom: Podle mě měla být jakože škaredá, ale taky se mi zdá, že se to nějak nepovedlo.... To já bych chtěla pohádku, kde si překrásný a přeudatný rek nabrnkne přenádheru všech přenádher, ta se mu v jistém okamžiku změní v hnusnou satórii a on ji přesto bude milovat dál.. :lol: :lol: Bych takovýho chtěla vidět.... Ale mám v jedné starší sbírce pohádek jednu francouzskou, která je o šeredném, ale chytrém princi a krásné, ale pitomé princezně. Oba měli úspěšnější sourozence, tak se ze žalu začli bavit spolu a zamilovalise. A má to happyehd - princezna se v princových očích stávala pod vlivem lásky chytřejší a chytřejší a on dtto hezčí a hezčí. Tak to je móóc hezká poháda... dokonce možná i ze života.... :co: .........Co??

To mi připomíná Prince Chocholouše ... to bývávala jedna z mých zamilovaných :)

Hele a vůbec, myslíš, že dřív byly princezny anorektičky? Houby, to je až vliv potrhlé módy posledního století....

No vidíš, tak tu zrovna neznám..

No ta je o hloupé princezně a ošklivém princi... a oni se do sebe zamilují, tajně, a když se to provalí, tak si najednou všichni všimnou, že je princezna o něco chytřejší a princ o něco hezčí :)

A co anorektičky! tuhle jsem měla v ruce letošní katalog jedné velerenomované módní firmy a všichni tam vypadali, jako z kolonky nekde v Manchesteru 1925.... A na přehlídkách dělají dojem, že je právě přivezli z Březinky... zelený, holý hlavy, kolena jak grapefruity a omdlívaj hlady... :usch: Někdy si myslím, že je to a) závěrečná fáze boje s "ďáblem v ženě", b) vytváření rovnováhy k naší přežrané společnosti...

no jo no, člověk je vidí v časopisech až po té, co jim nějaký photoshopista zatře vystupující žebra a kyčle, přibarví tváře a vymění šílený lesk v očích za vášnivý....

Myslím, že kyprá Fióna, která snad měla být původně ošklivá, všechny ty vychrtlé princezny převálcovala půvabem i šarmem :D.

Míša Kulička napsal(a):

Myslím, že kyprá Fióna, která snad měla být původně ošklivá, všechny ty vychrtlé princezny převálcovala půvabem i šarmem :D.

No jo ona někdy ta štíhlá a krásná princezna je taky pěkně praštěná a blbá, ale zase všechny tlusté šeredky nemusí být ženy do nepohody :jojo: Teď babo raď podle čeho si vybírat???

Dáš jim 3 úkoly a budeš sledovat, jak si s nimi poradí, ne?

Míša Kulička napsal(a):

Dáš jim 3 úkoly a budeš sledovat, jak si s nimi poradí, ne?

Miš! Ty už to máš dočista popletený! Úkoly plněj kluci!! Holky si vybíraj! :dumbom:

A není to jedno? Já být krásným a chytrým princem, tak nechám baby plnit úkoly nustále ... víš jak by pak královské hospodářství vzkvétalo?

No to není jedno, nebo bys snad chtěla, aby vejce honilo spermie? :lol:

detajlistko :lol: ... hele, ale co ty víš, kdyby to napomohlo demografickému vývoji ... ženským asi mateřský pud zůstane, ale chlapi nám pohodlnijó .... :lol:

No však...nějak se to musí na chvilenku přibrzdit... Přece já se ve škole učila, že jsou lidí na světě tři miliardy... a už tenkrát se bilo na poplach, jakože demografická katastrofa... Naštěstí se za chvilku přestěhujou všichni do velikomegalogigapolí a nám.....................nám zůstane vééééénkooooooov! Cééééélýýýýýýýý! S jedléééééma! A vílama! A trpajzlikááááma!! :rock: :rock: :rock:

už aby to býýýýlooooo.... :lol:

Stačí si vyjet mezi jéééédle.... :cool: :cool:

lupina montana napsal(a):

No to není jedno, nebo bys snad chtěla, aby vejce honilo spermie? :lol:

tak to mě teda dostalo :D

Jak mladá krásná spermie se snaží překonat překážky, aby se dostala k vajíčku se zlatými vlásky...
:lol:

lupina montana napsal(a):

Stačí si vyjet mezi jéééédle.... :cool: :cool:

Máme je za barááákééééém :lol:

Míša Kulička: No toto! Však jsem si myslela, že jsi ze velkoměsta Brna a ty...jedle! A to máte ušlechtilé, plebejské přírodní, nebo zdivočelé?
Host eska:
Přesně tak! Tak to je a má být! A teď si představ, že by si to vajíčko se zlatými vlásky rozmyslelo, že jako nebude sedět a pěkně vybírat, kterou že to spermijku pustí dál...ne, ono by si řeklo, že nějakou tu spermii samo užene....ach, prsty mi odmítají klepat do klávesnice při té představě....

Já su sice rodilá brňanda, ale teďkon přebývám těsně vedle (cca 20 km od Brna) ... a v Brně jen pracuju. Optimální model :)