Moje 7 letá dcera chodí do kláves. Nebaví ji to, je do toho nucená. Nechceme z ní mít žádného virtuóza, jen ať se na to naučí alespoň trošku hrát. Já vždycky chtěla být učitelkou v MŠ, ale protože jsem neuměla na nic hrát, byla jsem najednou mimo hru. Naše malá od malička básní o tom, jak jednou bude učitelkou a říkám si, aby na tom jednou nebyla stejně jako já. Navíc manžel má k hudbě hodně blízko...

Nutili by jste svoje děti naučit se hrát na něco?

Taky jsme nutili syna, po dvou letech si mě učitel zavolal, že je to trápení pro oba. Je to škoda, dnes ho to mrzí. Dcera se sama s učitelkou domluvila, že místo klavíru budou raději zpívat, později se sama naučila na kytaru.

Moniko, mně rodiče přihlásili do houslí v 5-ti letech a skončila jsem, když mi bylo 19 let! Nenáviděla jsem je! Dokonce když jsem jednou v zimě šla na výuku, třískla jsem s futrálem na zem a pak řekla, že jsem spadla na ledě, chtěla jsem, aby se rozbily a já delší čas nemusela zkoušet-dali mi náhradní (prože jsem prý byla nadějná!!!).Když jsem neudělala zkoušky na konzervatoř a nastoupila na jinou školu, ještě chvíli jsem hrála v souboru a pak definitivně skončila. Dnes zahraju jen můj jediný oblíbený ČARDÁŠ!
Nenuťte prosím děti do nástroje (jakéhokoli), když nechtějí a nebaví je to! Já mám čtyřletou dcerku a chci ji (jen zkusit) dát příští rok na flétničku (i kvůli dýchání)-uvidím. Když vycítím jen malý nezájem a nechuť-končíme. Nechtěla bych, aby zažila, to co já! Tři hodiny denně cvičit a p.ředitelka mně vždy, když jsem vyloudila falešný ton, mně pleskla pravítkem přes prsty na houslích!

Nenutila bych je. Možná se jí jenom teď nechce a pokud vytrváš, tak ji to přejde a bude hrát. To jsme doma taky měli - sice se sportem, ale to je jedno. Jestli je vytrvalá a chodí s odporem, nech ji být. Ona si najde něco jiného.

Mám opačnou zkušenost, než Káča - byla jsem nucená (cha, občas i násilím!) do hodin klavíru, dneska jsem za to vděčná, hraju ráda, dost a s chutí. Ale je fakt, že jsem měla suprovou učitelku, takže nakonec, v pubertě, jsem chodila hrát hlavně kvůli ní. Moje dcera, která má podstatně větší nadání než já, chodila hrát od čtyř let (protože sama chtěla), ale zhruba od druhé třídy jí to "přestalo bavit", bojovala jsem s ní ještě dva roky a pak jsem to vzdala. Osobně si myslím, že v tom měla "drápek" i paní učitelka, jenže žijeme na malém městě a vybírat pro dceru učitele nemohu... Dost mě to mrzí, protože jsem se těšila, že si občas zahrajeme spolu, ale utěšuju se tím, že jestli to v ní je, tak se k hudbě vrátí.

já taky musela chodit na na hodiny klavíru, od 1. třídy. Nebavilo mě to, vydržela jsem po bojích 4 roky a konec. Teď mě to docela mrzí. Sama jsem pak začala hrát jen tak rekreačně na kytaru. Sestra chodila na klavír taky a hrála až do ukončení střední školy. Pak už taky přestala a dnes nehraje vůbec... Přítel nechodil nikdy nikam, na kytaru se učil sám a hraje skvěle a rád.
Takže jestli to dítě baví, tak proč ne. Nutit nemá význam, musí do toho mít chuť samo.

Moje dcerka se učila hrát na klavír od 4 let. Vybrala si jí přímo ve školce. Má talent, ale klavír jí nebavil, tak jsme jí v 9 letech nechali, ať si sama vybere nástroj. Vybrala si housle, cvičí na ně sama, do ničeho jí nenutím. Hraje průměrně, ale ráda a s láskou.
Ale ten klavír se jí hodí i dnes... Když se jí nechce hrát na housle přímo z not, přehraje si to nejprve na klavír a pak už hraje podle sluchu. :)

Nevzdávala bych to při prvních projevech typu "nebaví"... taky jsem hrála na housle uuž do 1.třídy a těch let "nebaví" bylo nespočet.... vystřídala jsem spoustu učitelů a stejně nic nepomáhalo - já byla prostě lenoch, kterýmu se nechtělo a naši mě stejně vždycky "přemluvili" - teď jsem jim za to nesmírně vděčná - ve čtrnácti jsem se dostala do první kapely a od té doby jich spoustu vystřídala - a teď rozjíždíme s přáteli velmi zajímavý hudební projekt a já jsem ráda, že se můžu realizovat. Taky jsem mohla bez problému studovat hudební obor na pajdáku. Navíc to jsou silné zážitky, když se opravdu něco povede - už jen proto ta dřina stojí za to...
Já jsem pro udržení dítka u hudby - pokud je alespoň nějaký náznak talentu....

ono hodně záleží i na učiteli jak bude dítko motivovat.. já jsem v druhé třídě objevila kouzlo hraní na flétnu, bohužel mi ale chyběl dostatečný hudební sluch, hraní mě strašně bavilo, cvičila jsem sama od sebe (!!) denně, jenže paní učitelka to nějako neviděla a neustále mi před všemi nadávala jak to flákám a kdesi cosi, psala do deníčku rodičům at doma víc cvičím, tak jsmem to vzdala.. možná bohužel protože mě to ze začátku bavilo

Nutit, pokud má dítko aspoň trochu talent a ze začátku i zájem. Krize přijde vždycky, a v tu chvíli jsou rodiče nutiči důležití. Tolik moje zkušenost. Můj syn měl krizi od šesté do deváté třídy, hlavně vinou paní učitelky, protože odmítal hrát koncerty. Hudebku dokončil - s pěnou u huby. Hned v 15 letech na veřejnosti prohlásil, že nám děkuje, že jsme ho k tomu donutili. Naučil se hrát na další nástroje, hraje s muzikama, vydělává si na studia, poznává nové lidi a také cestuje. Dnes už ho nemusím nutit aby cvičil, ale aby toho na chvíli nechal. Má hodně kamarádů, které mrzí, že neměli stejně důsledné rodiče. Teď už to těžko dohánějí.
Druhý syn taky začal, bohužel je hluchý po mamince, tak toho nechal a vrhl se na sport.
Nejdůležitější je asi odhadnout nadání a povahu dítěte.
A základy neublíží nikomu.

Dítě by mělo prý zkusit vše. Holka hraje na klávesy,hudebku už má za sebou a nutit jsem jí nikdy nemusela.
Znám ale dětií které chodily do hudebky násilím a s odporem.Pak to nemá význam.

Vidím, že Vaše názory jsou fakt rozdílné. :/
No holt bude chodit do konce školního roku a potom se uvidí, co dál.

Myslím si, že málokteré dítě je ve věku např. 6 let tak uvědomělé, aby dokázalo poctivě cvičit samo... Ale všeho s mírou. Z mé zkušenosti je dobré nechat dítě, aby si mohlo aspoň částečně druh nástroje zvolit samo. Např. zobcová flétna mi připadá pro začátek nejvhodnější - odpadají nemalé problémy se čtením více not (i notových osnov) najednou, rychleji se dostaví motivující výsledek. Z flétny se pak dobře naváže na jiný dechový nástroj. Klávesový nástroj je zas dobrý v tom, že rozvíjí harmonické cítění a každý muzikant aspoň základy klavíru stejně nevyhnutelně potřebuje, ale podle mě to není nutné hrotit hned zpočátku. Sama jsem byla nucená 8 let hrát na klavír, ačkoli jsem chtěla chodit na zpěv. Pak jsem se částečně naučila hrát sama na kytaru, dobře i na zobcovku, a nakonec jsem vystudovala i ten zpěv, kterým se živím. Takže - sice jsem ráda, že ty klavírní základy mám, ale za ty slzy to tehdy asi fakt nestálo. K muzice jsem se pak dostala stejně, protože jsem sama chtěla, ale kdybych s tím zpěvem nebo flétnou začala už jako malá, šlo by to celé trochu menší oklikou a hlavně bez zbytečného trápení.

Taky si vzpomínám, jak můj tatínek říkal ..."co Čech, to muzikant".. takže nás taky se ségrou trápili od dětství s výukou hudby, já měla lepší dispozice, ségra
zase poctivěji cvičila. Z dětství se mi nevybavují žádné negace, v období dospívání mě to trochu brzdilo - zatímco ostatní byli venku, já musela na hodinu..
Taky jsem občas zdrhla :-))
Dneska jsem za své znalosti v oboru hudby vděčná - ať po té stránce teoretické,
že umím noty, že umím hrát na pět hudebních nástrojů a že své znalosti můžu
předávat svému dítěti.
Jinak celkem souhlas. Běžně se začíná s těmi nejmenšími dětmi kolem 4-5 let,
je to víceméně seznamování s hudbou, tónem, ve většině MŠ mají flétničky, které umožňují především nácvik správného dýchání. Dobrou průpravou je i
trénování dítěte v slabikování.. Asi nemá smysl dítě doslova do něčeho nutit, k čemu má averzi. Ale spíš motivovat. Jistě si většina vzpomene, že je v liduškách
nejdřív trápili stupnicemi a veškeré pobrnkávání bylo na hony vzdálené hudbě.
Mně se osvědčil výběr jednoduché písničky, kterou se dítko naučilo po paměti
hrát (u menších či roztěkanějších dětí lze použít i taháček - třeba na klávesy nalepit kousek leukoplasti s označením kláves ) a to nadšení, že jeho oblíbená
písnička opravdu zní tak, že ji každý pozná je nejlepším motorem pro další výuku.

Jo - ještě jsem si vzpomněla na historku, jak Beethovena v dětství ke klavíru přivazovali... Takže fakt těžko říct, co je lepší. Asi jak kdy a jak pro koho.

Jsem muzikant, a učila jsem před MD 4 roky na hudebce. Většina kolegů by se mnou nesouhlasila, ale já bych to opravdu nechala na dětech. Chtějí? A´T hrají! Nechtějí? Ať dělají cokoliv jiného.
Naše děti nevypadají na velký hudební talent a nikdy jsme je do hraní nenutili. Kolegové to nechápou a jedna kolegyně mi dokonce řekla, že hudební vzdělání patří mezi základní vzdělanost, a měla bych děti k tomu vést. Že kluky baví judo a fotbal, to ji nezajímalo. Prostě muzika a šmytec.:godlike:

Já jsem s muzikou začala až ve 4. třídě ZŠ, nikdo mě k tomu nevedl, sama jsem chtěla, a je ze mě hudebník. Prostě když to má být, ona si ta muzika cestičku najde. Ostatně ani v padesáti není pozdě začít na něco hrát. Jen to musí přinášet radost. Ne drill, strach. Ale láska k hudbě a radost z ní, to je přece cílem.
Tak ať vám dětičky hrají z radosti a s radostí...!:)

Myslím, že každé dítě při hraní na nástroj padne jednou krize a záleží na rodičích, jak se k tomu postaví. V páté třídě jsem urputně bojovala, abych se toho "po*nýho klavíru" zbavila...Rodiče nepovolili, řekli, ať dokončím první cyklus, pak prý bude volba na mě...a hraju dodnes.
Taky mi to nešlo, taky mě to nebavilo, taky jsem raději chtěla být venku s kamarády, taky jsem místo hodin chtěla koukat na tv...A teď je klavír součástí mýho života.
Ale je to asi individuální - někdo je nezlomný dlouhá léta, pak nemá cenu tlačit na pilu.

Taky nejsem zastáncem vyloženého nucení, ale ono takové to "nebaví"  přijde na každého a chce to občas jen překonat a vytrvat! A pokud opravdu dítko nemá na hudební nástroj vlohy  a talent, tak  fajn,  ale musí dělat něco jiného. Neexistuje aby se mi dítě jen tak flákalo  doma u PC nebo někde po ulicích.
Takže  nenutit do jedné určité věci, ale něco dělat musí, ať už hudební nástroj, tanec, zpěv, nebo nějakej sport.
Já se učila na klavír od svých 5ti let a co pamatuju tak ve dvanácti jsem toho taky měla plný zuby a nechtěla cvičit a chodit na hodiny až naši o rok později nakonec povolili, já toho nechala a dnes mě to mrzí. Většinu jsem zapoměla, takže umím vybrnkat max. jednoduché dětské písničky.

ahoj, chci dceři na Vánoce koupit klávesy. máte tip kde je za rozumnou cenu pořídit?

já jsem kupovala na www.kytary.cz, mají obrovský výber a super ceny :)

vypadá to suprově a mají i dobré ceny, takže tam asi určitě něco vyberu, dekuji

není zač, já jsem s věcmi od nich hrozně spokojená, takže ráda doporučím :)

V tomhle případě bych se dceři snažila vysvětlit, proč je to pro ni dobré.. naše děti tedy rozhodně do ničeho tlačit nemusíme.. naše malá Agáta už nás celý rok uhání, že chce od Ježíška bubny. No.. nakonec jsme je koupili, a to konkrétně tyhle - https://hrackyzadobrekacky.cz/interakti … ci-sestava - tak snad toho nebudeme litovat. :D