Před měsícem a půl jsem přišla na nevěru manžela. Odešel, s tím, že se oba rozhodneme jestli se k sobě vrátíme nebo ne.  Po měsíci se vrátil. Já jsem mu dala šanci a chci to zkusit, asi ho pořád hodně miluju.
Ale je to jiný. On se na mě bojí sáhnout, mě se po intimitě stýská (i když na sex se taky necítím).:par:
Když sme se jednou spolu trošku připili tak mi říkal jak moc mě chce, ale že prostě zatím nemůže, že se stydí.
Za jak dlouho se to vrátilo tak nějak k normálu? Nevím jestli to vydržím třeba měsíce..
Snažíme se být na sebe hodní, já se na nic neptám, nevyčítám. On se snaží, je hodně semnou. Ale prostě jakoby mezi námi byla zeď. :dumbom:

Díky :hjarta:

Ahoj, tady si myslím, že je důležité vše hodit za hlavu z obou stran pokud to oba dokážete,je třeba to udělat co nejdřív a nějak se to vrátí samo aniž by sis toho všimla a buď to bude fungovat nebo ne, takhle si můžete vytvořit časem ještě větší zeď kterou už třeba překonat nepůjde vůbec, to je jen můj názor,mé manželství to po 10letech dnes už říkám bohudík neustálo ;), ale přeji mnoho štěstí a sil si nic nevyčítat a věřím,že pokud vážně oba budete chtít tak to zvládnete.. ale na nic nečekejte..:dumbom:

Když manžel opustil milenku a rozhodl se pro mě, svěřila jsem se mu, že mám problémy zjistit, zda návrat myslí opravdově, že se mi rozpadla moje jistota, kterou jsem v něm měla, že potřebuju alespoň na čas nějakou malinkou jistůtku že mu na mě záleží. Takže mi pomůže, když budeme dodržovat rituály (moje jistoty): ráno při odchodu do práce si dáme pusinku, okolo poledne mi zavolá, dáme si pusinku na dobrou noc a když budeme spolu usínat, budeme se spolu vzájemně dotýkat. Tím že to bylo vzájemně dohodnuté, neměli jsme stresy, dál jsme o tom nepřemýšleli ze začátku jsme to prostě mechanicky vykonávali, potom už nadšeně. Podotýkám že šlo o věci, které jsme za léta vztahu už mezi sebou nedělali, během jeho nevěry - rok a půl - jsme spolu měli intimity stále méně, takže už tyhle pro někoho samozřejmé věci pro nás znamenaly velkou změnu ve vztahu směrem k milenecké složce.
Co se týká sexu - manžel se k ničemu neměl, styděl se, já si zase nevěřila. Dle rady psychologa jsem se snažila na mé nízké sebevědomí v téhle oblasti nemyslet a poprvé po provalení a návratu manžela ke mně jsem ho parádně jak nikdy předtím asi tři týdny po provalení svedla. Za dobu jeho nevěry mi totiž sex chyběl a tak jsem se po provalení při milování snažila myslet jen na to, jak si tělesně užívám, cit a láska v tom nějakou dobu ještě nebyly. Protože se mi sex s manželem líbil (po tak dlouhém půstu není divu) a taky trochu natruc té jeho milence (v duchu jsem si říkala, že pokud on bude trpět nedostatkem sexu, tak ho to může vehnat zpět do milenčiny náruče) tak jsem ze začátku byla hlavně aktivní já, ale časem se to změnilo. Taky se mi líbilo, že i po letech ho sex se mnou tak bere.

Jinak obecně - náš vztah se "do normálu" zatím nevrátil a doufám že nevrátí, je to teď ve všech směrech lepší než před "TÍM".

Vanilka69 napsal(a):

Když manžel opustil milenku a rozhodl se pro mě, svěřila jsem se mu, že mám problémy zjistit, zda návrat myslí opravdově, že se mi rozpadla moje jistota, kterou jsem v něm měla, že potřebuju alespoň na čas nějakou malinkou jistůtku že mu na mě záleží. Takže mi pomůže, když budeme dodržovat rituály (moje jistoty): ráno při odchodu do práce si dáme pusinku, okolo poledne mi zavolá, dáme si pusinku na dobrou noc a když budeme spolu usínat, budeme se spolu vzájemně dotýkat. Tím že to bylo vzájemně dohodnuté, neměli jsme stresy, dál jsme o tom nepřemýšleli ze začátku jsme to prostě mechanicky vykonávali, potom už nadšeně. Podotýkám že šlo o věci, které jsme za léta vztahu už mezi sebou nedělali, během jeho nevěry - rok a půl - jsme spolu měli intimity stále méně, takže už tyhle pro někoho samozřejmé věci pro nás znamenaly velkou změnu ve vztahu směrem k milenecké složce.
Co se týká sexu - manžel se k ničemu neměl, styděl se, já si zase nevěřila. Dle rady psychologa jsem se snažila na mé nízké sebevědomí v téhle oblasti nemyslet a poprvé po provalení a návratu manžela ke mně jsem ho parádně jak nikdy předtím asi tři týdny po provalení svedla. Za dobu jeho nevěry mi totiž sex chyběl a tak jsem se po provalení při milování snažila myslet jen na to, jak si tělesně užívám, cit a láska v tom nějakou dobu ještě nebyly. Protože se mi sex s manželem líbil (po tak dlouhém půstu není divu) a taky trochu natruc té jeho milence (v duchu jsem si říkala, že pokud on bude trpět nedostatkem sexu, tak ho to může vehnat zpět do milenčiny náruče) tak jsem ze začátku byla hlavně aktivní já, ale časem se to změnilo. Taky se mi líbilo, že i po letech ho sex se mnou tak bere.

Jinak obecně - náš vztah se "do normálu" zatím nevrátil a doufám že nevrátí, je to teď ve všech směrech lepší než před "TÍM".

Jo, jo, Vanilko, když cítíš, že by jsi ho mohla ztratit, zafunguje tvůj strach v jeho prospěch... víc sexu.. u mě to bylo to samé, a je dodnes. Kouká jako blázen, že tom, co dřív bylo spíše z donucení, dnes funguje a já si to užívám....dokonale...

Ale taky se to zase ustálí, po 3 letech to zase není tak žhavé- jen se nebojíte večera a panicky neutíkáte v 9 hodin dopostele, že by zase mělo dojít k manželským povinnostem.... Tak třeba není nad to na svoji  lásku hupsnout uprostřed seriálu, protože vás nudí(ten seriál) a vy máte pocit, že vás zanedbává,  a oznámíte mu, že ho šíleně chcete a jestli  to nebudete mít teď hned, tak explodujete  ;)  . Spolehlivě to zabírá. A pak ještě zbyde čas na knížku, protže narozdíl od mužů my potom tak rychle neusínáme, že....

Mě se líbil i sex s exmanželem, který se oženil, věrnost mu vydržela měsíc a zahnul se mnou. Nevěděla jsem, proč se mi to tak líbilo, asi proto, že v tom nebyla láska, taky to bylo po dlouhé době. Ale i opakování bylo fajn.

ja osobne s tým nemám ksúsenosť, náš vzťah pred neverou a rozchodom už mal k normálu ďaleko, takže sme sa k sebe už nevrátili, ale kamoška tvrdila, že im to trvlao niekoľko mesiacov a že ona(bola to ona, kto prvý "zahol", aj keď mužíček jej to potom s chuťou oplácal) pri TOM psočiaktu musela zatínať zuby, predsa len - čerstvé psomienky... Neksôr to išlo u žsamo a dnes hovorí, že ďakuje bohu a svojej prozreteľnosti, že to sa vrátila a že to odkázala ustáť aj s tým seoxm. Nie je to vraj ľhaké - zrejme ani pre "previnilcov" - ale je to nutné vo vyššom záujme zachovania vzťahu. Sám sa ten sex totiž akosi neobnoví...

ahoj holky !!!!!!!!

Pikolo, šlo to rychle. u nás to bylo, já nevim, k čemu to přirovnat - jak když zrestartuješ porouchanej počítač a ještě mu nainstaluješ lepší upgrade. prostě co to udělalo se vztahem, co to udělalo se mnou (ve všech možnejch jinejch směrech)....čumim jako puk. začátky byli takový malinko rozpačitý, nejistý, hledali jsme cestičky znovu k sobě navzájem i k sobě sami, pořád se to vyvíjí, já se hrozně změnila (díky díky za to!!!), nevim, stala se ze mě možná malinko fatalistka s heslem "užij dne", ale osvobodilo mě to, je to úleva, řekla bych, že jeho mám ráda tak nějak jinak - už vim, že neni rozhodně žádnej neomylnej princ a že ve fůře věcí, který mi lezly na nervy, se nezmění, ale konečně jsem to pochopila a teď už vím, že ho mám ráda prostě tak a nic od něj neočekávám a nechci, do ničeho mu nežvanim, nenutim a paradoxně začlo všechno co moc nefungovalo fungovat, že to co mu dávám dělám proto, že mě to těší, že to dělám vlastně pro sebe, abych uspokojila svoje pocity a potřebu dávat, ale už nemám ten pocit - já dávám - co dostanu ?? a dostávám daleko víc než předtím. ale taky vím, že jedinej člověk na koho se kdy můžu opravdu spolehnout jsem já a žádný jiný jistoty do budoucna nemám a nikdo jinej mi je dát nemůže. přesto věřím a doufám, že spolu budem spokojený, ale už na to koukám tak nějak jinak. ale přeju si to, takže já z mojí strany pro to udělám co budu moct a ostatní....je ve hvězdách. ale dneska je dneska a co bude za rok...kdo ví.

Lucinko, mluvíš mi z duše, přesně, přesně, přesně tak! Doslova slovo od slova ....

Regi, bože, jak ty mi mluvíš z duše !!!
ten sex - já blbka v 34 letech pochopila, jak ho mám vlastně ráda. pořád jsem měla nějaký zábrany, předsudky nebo kdovíco...., taky jsem měla pocit, že po všech povinnostech za celej den mě čeká ještě ta další....ale bylo to o nás o obou, že jsme si nějak nedokázali porozumět a já si vlekla fůru nenaplněnejch očekávání a nahromaděnejch blbejch pocitů....a tak to šlo a šlo, až to došlo.....už jsme z toho nedokázali vybruslit, každej jsme se snažili způsobem, kterej ten druhej nechápal.
a teď ??? už jsem se 3/4 roku nevyspala...:):) a ano v první fázi to by spíš boj o toho chlapa a strach, co člověka hnalo k tomu sexu a taky touha po něčem co by člověk moh najednou ztratit a považoval to za samozřejmý jistý a leckdy už i nežádoucí.....
ale pak jsem najednou začla po 15ti letech (hovádko) poslouchat svoje tělo, svoje potřeby, zbavila se všech možnejch bariér a ty brďo - nikdy jsem si to tolik neužívala. prostě je to úplně o něčem jiným. a on by mi snes modrý z nebe.

a nejvíc ze všeho mě rozčiluje :), že kdyby on mi nezahnul, tak bysme živořili vesele dál a bože já teprv teď vidim, jak jsem byla nespokojená, apatická, nešťastná, odevzdaná....takže bych mu lumpovi měla snad děkovat, protože nevim, co jinýho by se muselo stát, abysme se probrali. na nic jinýho jsem bohužel nepřišla. nevim, někdy se mi zdá život šílenej, ale asi to tak funguje. holt bez bolesti se člověk asi tohohle nedobere - no někdo to holt třeba ví všechno rovnou a pak si asi leccos ušetří. ale třeba si toho po týhle trnitý cestě víc vážim, než kdybych byla chytrá jak rádio furt pryč. a rovnou.

jo a taky jsem zjistila, že si hajzlík :hjarta: vlastně pomoh i v jinejch směrech - tak nějak zved laťku toho, co mě dokáže vytočit. já nevim, jak to vysvětlit - dřív mě rozčilovala už každá blbost - ale teď nějak mám úplně jiný měřítka. takže on si tim všim jednoznačně polepšil - má doma konečně sexuální dračici, která mu neřiká, co má a nemá dělat, miluje ho, když něco chce, tak si o to řekne a nečeká, až se on dovtípí, když něco nechce, tak to taky řekne, nerozčiluje se kvůli blbostem......spoustu věcí hází za hlavu, spoustu věcí nechává na něm (on vypadá za to šťastnej), nechává ho rozhodovat, chválí, naslouchá, ale taky mele pantem a nutí ho poslouchat.....nevyčítá, ale komunikuje..ale taky si umí prosadit svou a říct ne.....a ono to najednou nějak jde :)
božínku, jen ať nám to vydrží. proto sem chodim, proto si to připomínám proto čtu to, co píšete, protože v tom vidím sebe - abych na nic z toho nezapoměla a nezapoměla, proč jsem se stala trošku jinou ženskou, se kterou jsem sama o hodně radši a spokojenější.

Regina napsal(a):

Ale taky se to zase ustálí, po 3 letech to zase není tak žhavé- jen se nebojíte večera a panicky neutíkáte v 9 hodin dopostele, že by zase mělo dojít k manželským povinnostem.... Tak třeba není nad to na svoji  lásku hupsnout uprostřed seriálu, protože vás nudí(ten seriál) a vy máte pocit, že vás zanedbává,  a oznámíte mu, že ho šíleně chcete a jestli  to nebudete mít teď hned, tak explodujete  ;)  . Spolehlivě to zabírá. A pak ještě zbyde čas na knížku, protže narozdíl od mužů my potom tak rychle neusínáme, že....

zase jen souhlas, dnes už pokolikáté, jak přes kopírák

vždycky mě překvapí jak lze to lidské chování rozškatulkovat dle určitých vzorců, jak to třeba dělá při nevěře Plzák. Ten si popíše vztah manželů (podle závislosti), pak popíše vztah milenců (zase podle závislosti kdo na kom) a pak klidně popíše, jak to s největší pravděpodobností po provalení bude probíhat - viz Manželské judo ....

ale taky mám občas hroznou chuť na něj vychrlit, že takhle se přece problémy neřeší, nevěrou a proč nebyl schopnej vymyslet něco jinýho, co by nám pomohlo, když si já nevěděla rady, něco co by tolik nebolelo....co by mi nevzalo iluze a jistotu a bezpečí...protože získat to zpátky je pěkná dřina.....a já už jsem upracovaná jak včelka Mája.....ať je to jak je to  - nevěra je na h....o. ale vždycky to nějak rozchodim a řeknu si holka - rozhodla ses bejt s ním, ty stejně jako on s tebou, odpustit mu.....tak na nějaký proč a kdyby a ty jsi....tady není místo. ale chuť mívám. někdy když spí, na něj koukám a řikám si - proč jsi mi to udělal ???? no jsem jen člověk, že jo, ale vždycky to nějak zvládnu. ono se to přestane vracet, čas to odnese, jen někdy mám pocit, čim je to hezčí, tim mi to připadá zbytečnější - že se to stalo - ale vim, že v tu chvíli bylo všechno úplně jinak...tak se držim na zemi a při smyslech a v realitě.....a koukat dopředu.

a pak si taky někdy řikám - holka, ty to máš blbý, protože nemůžeš bejt moc nespokojená, jelikož to on nezvládá, tak bacha na to a všechno to závisí na všem a na obou a je to takovej tenkej led a těch let před námi.....bude to fuška......prostě mám pocit, že já jsem tak nějak silnější a pevnějc stojim na zemi....takže to musim zvládat hlavně já, aby se zas nějak nerozložil - a tahle odpovědnost se mi nějak moc nelíbí. protože bohužel vim, že kdybych já naše problémy dokázala z mý strany zvádnout a bejt přes úvanu, stereotyp, práci, starosti pořád milující, chválící, obdivující a oddaná - k nevěře nedošlo. a to mu v mejch očích malinko tak jakoby sráží reputaci :), jelikož bych chtěla, aby on byl ten silnej chlap a podržel mě, když nebude zrovna ejchuchu ejchuchu. ale snad teď už to budu umět zvládat líp, i on, už si budu umět o podporu a oporu říct a on je vnímavější než dřív. jen abysme s tim vydrželi, protože si myslím, že z týhle situace můžeme žít pár let....a dál......no to je právě v těch hvězdách, třeba opravdu dospěl, třeba ale ne...a o tom asi nemá opravdu cenu dumat. jo, asi mám strach z toho, že ten vztah do budoucna můžu ovlivnit jen ze svejch 50ti procent a že taky mívám horší chvilky a tak a on mě chce na maximum.....takže je to fuška. on je nejistej a špatně snáší jakýkoliv moje oddálení, odcizení, únavu, nezájem.....tak já tak nějak jedu na plný pecky, jen aby nám to vydrželo, ještě nám neni ani 40.

Pikolko, já od tebe četla na psychologický, tak tě tu vítám. ty začátky jsou těžký, ale pokud máte oba jasno v tom, že chcete bejt spolu, zřetelně to zaznělo, i že vztah skončil - je potřeba na tom vztahu zamakat. a čim dýl bude zeď, tím bude těžší jí bourat - myslím. takže buď svá, buď sama sebou a i když prožíváš bolest, zmatek, vztek a všechno to ostatní, co tu tak dobře známe - zkus do toho vztahu dát, co ti půjde a uvidíš, že to nezůstane bez odezvy. mě se všechno tohle v těch začátcích - co jsem zvládla, obrousila hrany, jemu situaci svým chováním trošku ulehčila - mě se to strašně vrátilo....a i tím, jaká jsem byla a jsem - mám dojem, že tu cestu k sobě jsme našli tak rychle -  hlavně on ke mě - to bylo řečí - cesty se rozešly, cit vyhořel, nevidím společnou budoucnost, sex nestojí za nic, nemám na něj chuť.....kašlala jsem na to..... a dala do toho celý bolavý srdíčko, řekla si, buď to půjde nebo ne, ale jdu do toho.....a 3/4 roku mě noc co noc drží jak klíště, o sexu jakej máme se nám ani nesnilo, ani uši si pomalu beze mě nevyčistí..:)..pokud to teď zvládneš - vrátí se ti to.a nečekej až on se přestane stydět, protože to by ses taky nemusela dočkat - začni od sebe. a začni pracovat i ty na sobě, uvidíš, že za půl roku budeš psát podobně, jako my. budeš jiná, silnější, lepší, svobodnější. a ten chlap to moc dobře pozná. :):hjarta:

Pikola napsal(a):

Před měsícem a půl jsem přišla na nevěru manžela. Odešel, s tím, že se oba rozhodneme jestli se k sobě vrátíme nebo ne.  Po měsíci se vrátil. Já jsem mu dala šanci a chci to zkusit, asi ho pořád hodně miluju.
Ale je to jiný. On se na mě bojí sáhnout, mě se po intimitě stýská (i když na sex se taky necítím).:par:
Když sme se jednou spolu trošku připili tak mi říkal jak moc mě chce, ale že prostě zatím nemůže, že se stydí.
Za jak dlouho se to vrátilo tak nějak k normálu? Nevím jestli to vydržím třeba měsíce..
Snažíme se být na sebe hodní, já se na nic neptám, nevyčítám. On se snaží, je hodně semnou. Ale prostě jakoby mezi námi byla zeď. :dumbom:

Díky :hjarta:

já mám holky normální absťák, jak sem v práci nemůžu. mě se po vás tak stejská, já už vás úplně beru jak součást života, jak, kdybych vás znala. mám vás ráda.

a jsem vám všem za moc vděčná. pořád si to uvědomuju. a všechno co píšete - je mi to tak blízký....:)

Přesně tak jak píše sharon a Lucie, hodit to za hlavu a upgrade a restart. Já ještě dodám co mi poradili v manželské poradně: uzavřít to do šuplíčku někam dozadu a nevytahovat to, pouze o tom vědět, že to tam je a brát to jako memento aby se to už neopakovalo. Jistej blok jsem taky měl a to jsem po partnerce toužil ani nevíte jak, úplně v normálu to bylo asi tak za měsíc. Je třeba opravdu myslet dopředu, minulost (a ještě k tomu špatná) tě drtí a utrápí.

macháček napsal(a):

Přesně tak jak píše sharon a Lucie, hodit to za hlavu a upgrade a restart. Já ještě dodám co mi poradili v manželské poradně: uzavřít to do šuplíčku někam dozadu a nevytahovat to, pouze o tom vědět, že to tam je a brát to jako memento aby se to už neopakovalo. Jistej blok jsem taky měl a to jsem po partnerce toužil ani nevíte jak, úplně v normálu to bylo asi tak za měsíc. Je třeba opravdu myslet dopředu, minulost (a ještě k tomu špatná) tě drtí a utrápí.

No jo, macháčku, ale když se s ti ta minulost celkem pravidelně ukazuje ve formě telefonátů s tvým m.? Tak ono je to přítomnost, ne? Nebo když se máš s ní vidět, bavit,.. ach jo. To by ti měl tvůj partner v první řadě pomoci najít tvé ztracené sebevědomí a vědomí, že tě už nikdy nepodvede. Ale to leckdo neumí.

heko10 napsal(a):

macháček napsal(a):

Přesně tak jak píše sharon a Lucie, hodit to za hlavu a upgrade a restart. Já ještě dodám co mi poradili v manželské poradně: uzavřít to do šuplíčku někam dozadu a nevytahovat to, pouze o tom vědět, že to tam je a brát to jako memento aby se to už neopakovalo. Jistej blok jsem taky měl a to jsem po partnerce toužil ani nevíte jak, úplně v normálu to bylo asi tak za měsíc. Je třeba opravdu myslet dopředu, minulost (a ještě k tomu špatná) tě drtí a utrápí.

No jo, macháčku, ale když se s ti ta minulost celkem pravidelně ukazuje ve formě telefonátů s tvým m.? Tak ono je to přítomnost, ne? Nebo když se máš s ní vidět, bavit,.. ach jo. To by ti měl tvůj partner v první řadě pomoci najít tvé ztracené sebevědomí a vědomí, že tě už nikdy nepodvede. Ale to leckdo neumí.

Hmm, to máš pravdu.

Ba ne, podle mě je to bohužel tak, že ztracené sebevědomí si musíš nalézt sama bez ohledu na to jak se chová Tvůj partner, dokud v něm budeš hledat pomocníka, berličku, tak jseš pořád na něm závisla a sebevědomí = citová nezávislost (to ale neznamená že partnera nemiluješ, když jseš na něm citově nezávislá).

A vědomí nebo lépe jistotu, že Tě nikdo (tzn. jakýkoliv partner) už nikdy nepodvede tak tu nikdy mít nebudeš. Jedině lze nalézt v sobě jistotu, že když se Ti to v budoucnu stane znovu, tak že to ustojíš stejně nebo možná líp než doteď. Ale to bych neřešila, pokud to přijde, tak to holt přijde. Tu jistotu že nás nikdy nepodvede jsme neměli nikdy, ani při svatbě, jen jsme si mysleli, že ji máme.

Vanilka69 napsal(a):

Ba ne, podle mě je to bohužel tak, že ztracené sebevědomí si musíš nalézt sama bez ohledu na to jak se chová Tvůj partner, dokud v něm budeš hledat pomocníka, berličku, tak jseš pořád na něm závisla a sebevědomí = citová nezávislost (to ale neznamená že partnera nemiluješ, když jseš na něm citově nezávislá).

A vědomí nebo lépe jistotu, že Tě nikdo (tzn. jakýkoliv partner) už nikdy nepodvede tak tu nikdy mít nebudeš. Jedině lze nalézt v sobě jistotu, že když se Ti to v budoucnu stane znovu, tak že to ustojíš stejně nebo možná líp než doteď. Ale to bych neřešila, pokud to přijde, tak to holt přijde. Tu jistotu že nás nikdy nepodvede jsme neměli nikdy, ani při svatbě, jen jsme si mysleli, že ji máme.

Jéžišmaríííja, to je pravda pravďoucí. Tady se dozví člověk nic než pravdu, ..a k tomu mi  dopomáhej bůh.

Máš ještě dvě jistoty :D jsi holčička a umřeš jako ostatní. Cynické, ale když se mluví o jistotách....Zbytekje podle té písničky: Jaký si to uděláš, takový to máš!

Regi, ta jistota že je někdo holčička nebo chlapeček taky přece neplatí stoprocentně, ne? :)

Ahoj Pikolo a ostatní!!!
Už jsem to tady dneska někde psala,ale neodpustím si to ještě jednou.Vanilka69 tady píše,že vzorce lidského chování jsou jak přes kopírák,jo,jo,jo a ještě jednou jo!Nevím jestli nás to má těšit nebo ne,ale fakt je to tak.Když čtu příspěvky od Lucie33,tak mám pocit,jestli jsem to v nějakém zapomenutém opojení smyslů nepsala já sama!!!Je to na 90% všechno stejný,i "doba temna",myslím,nějak odpovídá,ale to jsem ještě neměla přístup na internet,tak jak bych to sem asi tak nacpala,že?Jinak to je fakt tak nějak na stejno,i mé uvědomění si příjemnosti sexu(někdy mám pocit,že zdárně doplňujeme republikový průměr za ty z nás,které na to ještě nepřišly,nebo nemaj příležitost) :tesi:
Takže se snažíme,já i manžel,pinožíme se,abychom to zdárně ustáli,no a snad,snad se nám,teda hlavně mě,to nějak daří.Ale někdy ten ošklivý čertík pochybností vystrčí růžky a dělá z mýho odhodlání mít všechno v pořádku pěkný rodeo.No nic,věřím,že ho zadupávám a jednou ho snad do toho jílu,co máme na zahradě zadupu úplně.Už se fakt těším. :vissla:

caute som tu prvykrat.Možno ma manžel ani nepodviedol ale ja som bola taka ziarliva ze som neverila a nase vstahy su na bode mrazu.Lenze teraz ked som mu povedala ze mu verim a vsetko okolo sa zase on chova velmi cudne stale niekam chodi von nič mi nepovie a ja som ticho snazim sa nehadat a nic nevypytovat ale vo mne je stale cervik pochybnosti.Chcem to nejak ustat a vsetko vratit do normalu sex mame spolu len ked to vyryjem sama ale bojim sa ze sa mu sprotivim ak sa mu budem nanucovat.Ozvite sa niekto

No,kočičko,každá rada drahá,já jsem taky žárlivá a tak dlouho jsem to přehlížela,až jsem si jednoho krásnýho dne uvědomila,že teď už to není möje žárlivost,ale intuice,která mě přímo burcuje k tomu,abych začala zachraňovat,co se ještě dá.Na druhou stranu,kdybych dřív dala průchod mý žárlivosti,tak bych si taky nepomohla,protože by mi prostě nevěřil,že ona dáma to s ním nemyslí zas až tak dobře jak se tváří.
Zkusila jsi si s ním nějak promluvit?Ono to sice je někdy jak mluvení do větru,ale on musí vědět,co a jak cítíš.Já jsem přes všechno optimista,takže teď bych opravdu věřila tomu,že třeba si našel nějakou neškodnou zábavu a jen ti o ní nechce nic říkat,abys zbytečně nežárlila a nebylo nějaké nedorozumnění,ale bohužel tady těch příkladů-těch špatnejch-je víc než dost.
Pokud se vám nedaří se nějak dorozumět,tak mu zkus navrhnout nějakou manželskou poradnu.Pokud chce s tebou zůstat,tak by mohl být pro.Hodně,hodně štěstí. :hjarta:

Bazalka:
on so mnou do poradne ist nechce ja som mu to uz navrhovala, on mi povedal ze so mnou ostava iba koli dcere ma iba 6rokov a ku mne neciti nic iba hnev ale stale tvrdil ze nikoho nema.Mozno nemal a ja som ho k tomu dohnala aby si s nou naozaj zacal.Chova sa strasne zvlasne.Ale pred vsetkymi (rodinou,v praci) obidvaja pracujeme v jednej firme a dotycna tiez sa chova ako ze vsetko je ok.On je momentalne strasne naladovy a chladny a pritom sme az do nedavna mali spokojne a stastne manzelstvo co potvrdil aj on.Len by som chcela vediet na com som ale bojim sa ho spytat na rovinu pretoze ak to nie je pravda tak znicim uz upln vsetko a ak je uz mal tiez dost prilezitosti mi to povedat ale preco teraz tie odchody z domu ked som v praci a ja sa to vzdy nejakou nahodou dozviem a hned mam tie pochybnosti.Je to ako zacarovany kruh

No nevím,já bych to takhle asi neustála.Myslím,že pro vaši dcerku je důležitý,abyste byli oba v pohodě,ale takhle ty v pohodě nemůžeš být.Nejsem zastáncem rozvodů,to ne,sama dělám úplný harakiri,abychom se z toho našeho problému dostali,ale pro děti je kolikrát lepší,když se ti rodiče rozvedou a dál se snaží spolu aspoň trochu vycházet normálně.Jestli dělá něco tajně,za tvými zády,tak je to přinejmenším divný.

Ještě,abych ilustrovala jaká jsem nezdolná optimistka a naivka:
Nějak mezi Vánocemi a Silvestrem(asi dva měsíce po velkém třesku) jsme se na večer vydali s dětmi střílet rachejtle.Vždycky to tak děláme,protože děti jsou na Silvestra u rodičů.Tak teda,vybereme nějaké místo mimo město,aby byly rachejtle pěkně vidět,loni to bylo na polní cestě,která vedla do lesa.M zaparkoval auto částečně na poli a jal se vše chystat na show,ale foukal strašnej vítr,že nic nešlo podpálit,tak jsme odpálili asi dvě nějaký rakety a že to sbalíme a necháme na jindy.Když jsme to měli už skoro v autě,tak z lesa začalo vyjíždět nějaký auto.My teda naskákali do auta,že mu rychle odjedem,abychom nepřekáželi,jenže jako na potvoru,náš plechový miláček ne a ne nastartovat.Po chvíli se to M podařilo,jenže...Mezitím přijelo to první auto k nám a z lesa se vynořilo druhé,zhruba stejně velké.Netuším značky ani typy,ale obě byly zelené a prostě rodinná auta.No,než jsme se z té cesty vykodrcali,tak nás ta auta dohonila-v jednom chlap,v druhém ženská.Protože M věděl,že při jakémkoli náznaku nevěry apod.začínám se okamžitě sesypávat a vyvádět,tak se na mě podíval takovým tázavým pohledem,co já na to,jestli to ustojím.A víte co já na to?Řekla jsem:No co,manželé si jeli zpestřit vánoční sex!!!Já,po svý zkušenodti vypustím takovou hovadinu,ale v první chvíli jsem tomu fakt věřila.Až asi za dva dny se mi to rozleželo v hlavě a říkám si,že to asi zas až tak nevinný nemuselo být.Ale tenkrát bych za to i ruku do ohně dala.Jsem blbá,co?
Pokud se někdo z oněch dvou tady poznal,a moje nařčení jsou nepravdivá,napište mi to,prosím,aspoň si nebudu připadat jako úplná blbka.Jo a rovnou se omlouvám! :godlike:
A tím jsem,jankavanka,chtěla říct,že já bych i věřila tomu,že tvůj M si chodí někam za svojí nevinnou zábavou,jen ti to nechce říct,aby tě třeba vytrestal za tvou žárlivost,oni to někdy vymyslej tak,že to jinej nepochopí.Ale-třeba jsem jen oopravdu blbá a naivní,ale snažím se toho zbavit,fakt!! :dumbom:

..nejsi v tom sama bazalko, to ja kdyz jsem mnou manzel prestal spat (delal jako ,ze nic,ale proste fyzicky nemohl) tak se o nej dokonce zacala strachovat,jesli neni nemocny.Honila ho na vysetreni s prostatou apod.
Taky dobra naivita,ze ....:-)))) Sice me neco takoveho napadlo a zeptala se ho taky,jestli za tim nekdo je..Ale samozrejme jsem uslysela proslov,co si to o nem myslim a ze jsem sexualni maniak - to,ze jsem touzila mit sex aspon 1x mesic ....?! Podotykam,ze pred tim jsme spolu spali tak obden.Myslim,ze on byl taky dost naivni,kdyz uverim tomu,ze je jen prepracovany...Kdyz se to provalilo,zduvodnil to tim,ze se prede mnou stydel....No ted uz si spis myslim,ze se opravdu zamiloval a tak jsem mu ja nic nerikala at jsem se snazila jak jsem mohla.Z toho je mi dodnes nanic...
No nic,uz je to pryc. Obratilo se to proti nemu,protoze me pak dlouho jako chlap zase nerikal nic on. Te to konecne zacina byt OK...:-)

Bazalko....!!!!!! :dumbom:  Proč přemýšlíš nad takovými věcmi, jen si zatěžuješ mozek myšlenkami na věci, které nevyřešíš.....Třeba tam jeli odpalovat rachejtle.... :reta: Tohle by mě teda netrápilo.

Žabko, to o tom vašem tehdejším sexuálním životě, to není možné, to je úplně přesně jako u nás!  Přesná intenzita před a pak při nevěře - sotva jedenkrát za měsíc když jsem si řekla),
moje naivita že má něco s prostatou ... na moje dotazy přesně stejné odpovědi jako ten Tvůj ....  a že je přepracovaný .... ale já vím, i on mi to po provalení přiznal, že byl na milence sexuálně závislý a moje tělo mu nic neříkalo, nepřitahovala jsem ho ... grrr.


Ale zajímavá poznámka: jeden můj kamarád se úplně stejně choval ke své manželce, když jí byl asi před třemi lety nevěrný. Pak se to provalilo (ona si najala soukromého detektiva, ale to je jiná historie, to jsem nechtěla psát) no když se to provalilo tak si se mnou o tom povídal a uznal, že to byla chyba, když manželku zanedbával, protože díky tomu byl odhalen. No a teď je jí znova nevěrný (tedy asi, on to popírá), ale ta jeho manželka je přesvědčena že jo, právě proto, že s ní zase nespí. Takže si asi někteří chlapi neumějí poručit, protože ten můj kámoš nechce o manžeku přijít, nechce aby jeho nevěra se provalila a přesto není schopen teď s manželkou spát, protože se zamiloval jinde ...

...no teda brrr. doufam,ze ti nasi nejsou jako ten tvuj kamarad....:-(
Jak videt nemaji ti m. moc velkou predstavivost a a vetsina ma asi stejnou reakci -zacne se branit utokem..
Muj m. teda nepriznal,ze byl na ni sex.zavisly,ale nejspis byl...Rikal,ze ja jsem ta kterou vzdy miloval a nikdy neprestal,jen nekdy me miloval trochu min...no nejspis vedel,ze kdyby priznal zamilovanost,tak bych ho za ni vypakovala....sice pry ho nejdriv pritahovala a pak nevedel jak z toho,bal se,ze mu udela prusvih v praci a tak doufal,ze to vysumi. Kdyz se to provalilo ( tradicne - jeji SMS) jeste pul roku zatloukal a pak se priznal a rekl,ze se mu ulevilo...no me ne - no nemela jse to z nej tahat- dobre mi tak...

Žabko, i to je u nás to samý - manžel mě prý nikdy nepřestal milovat (teda podle mě má divnou představu, co je to milovat, pro mě to znamená třeba i neubližovat). U něj to taky začalo jako flirt - byl mi nevěrný i předtím, ale to jsem nevěděla, bylo to čistě kvůli sexu - já jsem byla jeho první a on můj no a on si chtěl vyzkoušet to, co měl udělat před svatbou.

No takže on si k flirtu vždycky vybíral zadané ženy. I ta poslední byla vdaná, ale nešťastně, nakonec jsme jí oba (já ji brala jako kámošku) pomáhali s rozvodem. A on nepočítal s tím, že se ona do něj zamiluje a že je obratná manipulátorka. Takže on žil v představě, kterou mu sunula do hlavy ona, že s ním žádný vztah nemá, že ho má jen na sex a popovídání, ale ve skutečnosti s ní měl regulérní vztah. Pomohl jí s rozvodem, pomáhal jí v praktickém životě atd. Taky mu vtloukala do hlavy, že ona jeho rodinu rozbít nechce, protože on od začátku každé tvrdil, že se roizvádět nechce. Ale něco jiného tvrdila a něco jiného dělala - zařídila, aby se to provalilo, myslela si že ho vykopnu a pošlu jí ho na podnosu, nepočítala s tím, že mu budu schopná tu nevěru odpustit.

Jinak - musím se pochválit, včera jsem si na ní poprvé vzpomněla až večer, a to jen proto, že jsem jela kolem domu, kde dřív bydlela. že by se už konečně blížil den, kdy si na ní třeba ani nevzpomenu?

...no ja tedy nevim,podle toho co rika,bylo to pry "poprve a naposled". Tato jeho "kolegyne" byla pry sama (asi rozvedena) on o ni nechtel nic vypravet,pry ani nevedel,jestli ma nejake deti. Zije pry v podnajmu. Uznal,ze mu asi napsala v dobe ,kdy jsem to mohla precist naschval,abych se to dozvedela,takze na nej asi zacala delat natlak i kdyz ji pry nikdy nenaznacil,ze by me chtel opustit.Rekla jsem,ze  co asi cekal,kdyz si vybral nezadanou zena,ze ho nespis chtela ulovit vic nez jen do postele,on ma velmi dobre posstaveni a tak by mela o sebe postarano ne. Uznal,ze jsem mela pravdu....zase....
Me se taky jeste nedari mit den bez vzpominek,ale urcite tak jednou bude...i kdyz ja jsem takova palice,ktera nerada odpousti a zapomina

Jé, Žabko, prosim Tě, to já ani na chvíli nepomyslela, že ten Tvůj by byl nevěrný víckrát, to ne, to mě ani nenapadlo.

Já to sem psala spíš proto, že ač on chtěl být vždy nevěrný "kultivovaně" abych se nic nedozvěděla, naposledy mu to nevyšlo, protože jeden z aktérů (milenka) "kultivovaně" nevěrná být nechtěla, zamilovala se do něho ... Prostě argument  proti "kultivované" nevěře ...

..ja to tak Vanilko vubec nebrala...:-))
uz tehdy  me napadlo,ze mozna az tato holcina chtela dojet az do garaze..:-) zkratka je chlapci neodhadli...

blby na cele veci je to,ze ted ho pozoruju,jestli se nezacina chovat tak jako predtim,sice me uz SMS ani telefonaty vubec nevzrusuji,ale to,ze na nej mluvim a on me nevnima,me jeste vytaci a hned se ozyvz cervik...Ale onito tak maji asi i verni chlapi....

Tetamáma napsal(a):

Bazalko....!!!!!! :dumbom:  Proč přemýšlíš nad takovými věcmi, jen si zatěžuješ mozek myšlenkami na věci, které nevyřešíš.....Třeba tam jeli odpalovat rachejtle.... :reta: Tohle by mě teda netrápilo.

Tetamámo,teď už mě to taky netrápí,jen to beru jako dost dobrou příhodu pro zasmání a když už mi to v tom mozku naskočí na nějaký přemýšlení,tak je to docela bez emocí,ale tenkrát...To mi ta hlava vůbec nefungovala,říkala jsem si,že můj mozek je můj největší nepřítel,protože on,parchant si pamatuje úplně všechno a vytahuje to na mě v tu nejméně vhodnou chvíli(pořád mluvím osvém mozku).Ještě pořád se najdou chvíle,kdy mě to všechno dostává na kolena.Hlasuju pro lobotomii!!!Jste ještě někdo pro? :supr:

..ja teda jo,
ale prosim jen takovou castecnou, neco bych si v tom mozecku prece jen rada ponechala,ale to co mi nejde vypustit - prosim pryc  :-))

Hele, jak jste tu psali o důveře, naivitě a optimsmu. Já už mám prostě takovu povahu, že k lidem přistupuju prvotně s důvěrou a spíš se musím krotit, abych se nechovala moc důvěřivě a naivně.

Taky i já vidím v lidem spíš to lepší.

No možná vám tu za pár dní, týdnů nebo roků budu psát o tom, jak můj muž mé důvěry opět zneužil, ale o čem jsem teď alespoň stopro přesvědčena, tak už by to bylo naposled.

Ale stejně nebudu nikdy těchto svých vlastností litovat, pokud on se zachová znovu tak, že zklame mojí důvěru, tak to bude jeho velký problém a nechtěla bych být v jeho kůži, vím ale jistě, že se z toho nesložím.

bazalka napsal(a):

Tetamámo,teď už mě to taky netrápí,jen to beru jako dost dobrou příhodu pro zasmání a když už mi to v tom mozku naskočí na nějaký přemýšlení,tak je to docela bez emocí,ale tenkrát...To mi ta hlava vůbec nefungovala,říkala jsem si,že můj mozek je můj největší nepřítel,protože on,parchant si pamatuje úplně všechno a vytahuje to na mě v tu nejméně vhodnou chvíli(pořád mluvím osvém mozku).Ještě pořád se najdou chvíle,kdy mě to všechno dostává na kolena.Hlasuju pro lobotomii!!!Jste ještě někdo pro? :supr:

:rock:

Ahojky, já jsem bohužel taky ten případ, co je schopný zapomenout to špatné, pamatovat si jen ty hezké chvíle. Moje špatné vzpomínky vyčpí a pak mi ty situace připadají legrační. Já jsem rozený odpouštěč. A u nás se to po BM nevěře zvrtlo opačně, pán tvorstva si začal myslet, že si může všechno dovolit, když jsem mu odpustila a  terorizovval mě i děti až to už došlo i mě a odešla jsem a rozvedla jsem se. Já potřebuji lobotomii proto, abych neměla pocit, že mu přesto všechno musím stále pomáhat...... Copak pocit, sle já mu stále pomáhám a pomáhám..... :reta:

:dumbom: :dumbom: :styrka: :supermario:

Tetamáma napsal(a):

Já potřebuji lobotomii proto, abych neměla pocit, že mu přesto všechno musím stále pomáhat...... Copak pocit, sle já mu stále pomáhám a pomáhám..... :reta:

I já ...... zrovna mám jeho prádlo v mojí pračce. Prý si ho po práci přijede pověsit. Chudák, neumí prý zapnout pračku. :dumbom: Jak jsem si ho vychovala ....... :lol::lol::lol:

Po BM včerejší návštěvě mě charitativní nálady vůči němu začínají přecházet. Odvezl mě sice do Strakonic, čímž mi jakoby pomohl, ale choval se divně, v bufetu si koupil plněnou housku, ani se nezeptal, jestli nechci taky. :butter: Tak u mě dostal ze slušnosti kafe a hotovo. Psa stále hlídám....... :reta:

Myslím, že tu lobotomii budu mít díky chování BM........

No to je teda moula,rychle ho z tý hlavy vymaž sama,tetomámo!!!Ani na housku tě nepozve,což takhle kdybys po něm chtěla krevety,že jo! :co:


No a já,děvčata,já jsem zase v ......Předevčírem jsem si brala nářadí z jeho šuplíku (chodím do něj a on to ví!,takže žádný prolejzání) a co jsem asi tak neobjevila:nějakej doklad od ní z práce.Abych vysvětlila:dřív spolu dělali,M pak šeldělat jinam,ale dál se kamarádili,snad,a pak se to zvrtlo,zjistila jsem to,prý to skončilo až na její nářky a sms až domů,ale pak to vypadalo na úplný konec.Před Vánoci mu z tý práce volali(někdo jiný),že tam je nějakej opravnej doklad pro švagra,ať se staví.Mě slíbil,že tam nepojede,ale najednou máme doklad doma.Klepu se jak ratlík.Pro ten doklad musel někdy v době od Novýho roku do teď prostě dojet a samozřejmě se s ní viděl.Prý se tam za ní stavil z minulýho kamarádství,s tamtím to prý nemá nic společnýho.A já teď vůbec nevím.Strašně mu chci věřit,ale zase se mi vybavujou všechny vzpomínky.Co když.....co když je pro něj tak neodolatelná,že se to všechno vrátí.Někde jsem tady četla,že si hlavně musím věřit já,že jsem to zvládla,ale to mi teď zrovna moc nejde.Takže,jen doufám,že mi,kočičky,pěkně umejete hlavu. :grater::grater::grater:
Jinak,když jsem tady zas začala "vyvádět",tak mě přesvědčuje,že to OPRAVDU bylo jen z toho kamarádství,že už na ni jako milenku nepomyslí a že OPRAVDU chce zůstat se mnou.Ach jo,ten mozek!!! :(

Bazalko, cítím s tebou. Ona i podstatně menší maličkost dokáže člověka vrátit. Někdy stačí zaslechnout melodii, ucítit vůni... a do hlavy se cpou hlouposti, co už chceš dávno zapomenout. Pomáhá mi vždycky, když si uvědomím, že ten smutek a obavy, co cítím, jsou jako všechno pomíjivé, že stačí chvíli počkat a bude líp. A taky, že se v každém okamžiku můžu rozhodnout, jestli budu šťastná nebo ne, (věřím, že štěstí je stav mysli), jestli chci prožívat pěkné chvíle a tím i většinu svého života, nebo se chci tím životem protrápit a to jen kvůli takové "hlouposti", jako je nevěra mého muže. Většinou se mi podaří poslechnout rozum a uvědomit si, že nechci být otrokem svých představ a myšlenek, že MOHU být z velké části pánem svého života. Užívej si, Bazalko, toho, že m s tebou chce OPRAVDU být. Vybral si tebe, v tobě vidí tu hodnotnější a přitažlivější. Nedopusť, aby se váš vztah pokazil díky tvým představám. Foukám na bolístku, M.

Bazalko, to jsem si všechno už prožila, pokud to jen trochu dokážeš, ber to tak, jako že se opravdu nic nestalo, protože pokud se stalo, tak to zpátky nevrátíš, kdyby ses na hlavu postavila, a pokud se nestalo, tak "vyvádíš" zbytečně a jen ho tím odpuzuješ. :dumbom:

Já když si na to vzpomenu, jak jsem chodila spát v teplákách, ruce rozleptaný od vápna a od cementu a černá od přikládání do kotle......no teď to s tématem moc nesouvisí..... no, já jsem musela vypadat, spousta známejch mě teď nepoznává.....ale říkají, že vypadám líp. Tak doufám, že je to pravda. :pussa: Drž se.....

Mě se udělá špatně někdy i teď, stačí ucítit kouř z cigaret, on mě totiž BM podváděl s barmankou, celé noci s ní vysedával v baru. Já nekouřím, BM taky ne. Ale nebyl to ten typický kouř z  jedné cigarety, ale taková ta směska, čím načichne oblečení, když v tom celou noc tráví v uzavřené místnosti. Jednou si ona zapoměla v našem autě svetr a ten smrděl přesně tak. Myslím, že bych ten puch poznala i teď, a to jsou to už skoro 3 roky.
Jednou, bylo to rok a půl po nevěře, dělala jsem pořádek v papírech a našla lístky z bankomatu, kdy BM dobíjel telefon své bývalé milence, bylo to za období jednoho měsíce 4x po 500,- Kč, takže 2.000,-. Prý neměla práci a peníze, tak jí to zaplatil. A to už býval na svém účtu v mínusu. Dobře věděl, že já znám její číslo a že to určitě najdu. A to mi tenkrát, když to s ní skončil, tvrdil, že už ji nechce nikdy vidět. Vím kde byl s ní na dovolené, na výletě a nikdy na ta místa nechci jet. Nenosím ani červené spodní prádlo, jako nosila ona, to mi BM taky sám řekl. Loni v září si našel druhou. Poznala jsem to podle blonďatých vlasů na jeho oblečení, psaní SMS, ty její vlasy byly i v autě. Později, když u ní přespával, nechci říct přímo bydlel, protože svoje věci měl u mě, u své matky, pak ve svém pronajatém bytě a u ní, poznala jsem, které prádlo mu vyprala ona - podle vůně snad aviváže nebo pracího prášku, nevím. Takže než já si koupím něco na praní, tak si čichnu, jestli to náhodou není "ta" vůně, tu bych si tedy v žádném případě nekoupila. A to už jsme dva měsíce rozvedení. Toto všechno si snad budu pamatovat do smrti. Je to teď lepší pouze v tom, že o tom dokážu mluvit a psát. Taky bych potřebovala tu lobotomii, alespoň na tohle.

Bazalko, ten doklad z práce určitě není důkaz, že by s ní chtěl znovu být. Sleduj, jak se manžel chová k tobě a snaž se nehledat, co není. Vím, je to strašně těžké a naprosto tě chápu. Buď klidná, už jen kvůli sobě.

Tetomámo, to o těch teplákách a rozleptaných rukách taky znám. Já chodila do práce, starala se o manžela, syna, čistila cihly na baráku..... chtěla jsem prostě mít všechno OK, já byla na posledním místě. Prostě jsem se odbývala. Proto si možná ten můj našel tu načančanou dvacítku, s melírem, s umělými nehty, která si s ním jen užívala po barech a výletech. Já byla ráda, že jsem se dostala večer do postele. Neměla bych sílu ještě se večer načančat a celou noc prosedět v baru. Místo, abych si koupila něco na sebe, tak jsem šetřila na stavební materiál, na barvy, na nábytek.... Brzy ale poznal, že ta jeho dvacítka neumí uvařit, a to ani kafe... Loni si našel starší přítelkyni, taky načančanou, o odrostlýma dětma, a jak mi sám řekl (a já zjistila jinde), tak chodil nakupovat, pomáhal jí v domácnosti, chodil s ní do společnosti, vozil ji i její děti po výletech, staral se i o jejího psa... a jaksi mu docházely peníze, neměl čas na svoje koníčky, kterým se, když byl se mnou, věnoval až dost. Takže si vyzkoušel všechno. Teď by se snad zase chtěl vrátit ke mě? Když je zadlužený? Přišel o práci? Nemá peníze na výživné pro syna?

Mimochodem, já už mám taky melír, umělé nehty, dost jsem zhubla... možná nám to bez těch "bývalých" chlapů  svědčí. Co tetomámo?  :P

AlixaZS, přesně...... BM mi sice tak nevěrný nebyl, přišla jsem na to jen jednou a pak už jsem radši moc nepátrala....:reta: A přesně jak píšeš. BM se oženil hned po našem rozvodu, a teď s NM jezdí po doktorech. Těžká schizofrenie, pořád se rozcházejí a scházejí..... :rodna: Když si posledně stěžoval, řekla jsem mu: "To jsou tvoje lekce, já mám svoje snad už za sebou..."

Vždycky mě rozesměje, když si vzpomenu, jak šikovně jeho bývalá milenka políbila jeho bílé slipy tak, aby na nich byl otisk rtěnky..... :supermario:

Já jsem rovnou blondýna, zhubla jsem, koupila jsem si kosmetiku a občas si udělám radost něčím na sebe.......

Tetomámo:
Haha, úplně si představuju bílé slipy s otiskem červené rtěnky přesně uprostřed...(samozřejmě vpředu, ne vzadu  :lol: )  Možná ona jednou najde v prádle to samé...

A jak jsi psala tady i jinde, pamatuji si tvé příspěvky, tak tvůj BM v tobě myslím vidí matku, ke které si chodí stěžovat, chce po tobě, abys mu pomáhala řešit jeho problémy, starala se o něj  i dál...
Něktěří chlapi jsou snad padlí na hlavu, když chodí k bývalé manželce stěžovat si na současnou manželku...

A to moje pátrání po nevěře toho svýho? To ani nebylo pátrání, stačí mít oči otevřené, správně kombinovat a dosazovat, a pak pravda stejně vyjde najevo... Holky v práci mi říkaly, že jsem takový "pátrací baloňák"...
Popravdě mě se to celkem osvědčilo, protože od loňského září, kdy BM podal žádost o rozvod a pak se párkrát chtěl ke mě vrátit, jsem věděla, že to co mi říká, jsou samé lži, nesedělo to s fakty, co jsem zjistila (výpisy z účtu, telefonáty, různé informace přes známé, pak si u mě nechal i igelitku dokladů, různé účtenky...atd. no bylo toho hodně), dokonce si nepamatoval, co mi říkal před týdnem, najednou všechno obrátil, kolikrát mi tvrdil úplné nesmysly... alespoň jsem věděla, jak je to doopravdy a nenechala ze sebe dělat blbce. 
No, když to po sobě čtu, tak jsem vlastně přece jen pátrala. Nejsem na to hrdá, ale asi bych to za dané situace udělala znova.

Nedávno mi kamarádka řekla, že "když potřebuje kabát matka i dítě, má si ho koupit matka". Hodně jsem o tom přemýšlela. Já vždycky upřednostňovala, aby synovi nic nechybělo. A když chybělo mě, nějak jsem to už přežila. První byl ale syn. Nelíbí se mi, když někde potkám načančanou maminu oblečenou podle poslední módy s dítětem v obnošených věcech. Vím, že děti rychle rostou, ale přece jen...  No, to jen tak na okraj, že jsem si na to vzpoměla.

Taky mám na některé věci dodnes alergii - oslovení sluníčko, jak mu psala jeho milenka atd. Když jsme spolu jeli kamionem v době, kdy jsme se snažili naše manželství dát dokupy, spávala jsem na horní posteli. Nikdy dřív za ty roky by mě tam nikdo nedostal, ale já prostě na té spodní nemohla. Věděla jsem, že na ní spolu .... když vidím kamion a že jich je na silnicích dost, sevře se mi srdíčko. každý den, když jdu do práce, jdu kolem jejich firmy, srdce mi buší, bojím se, abych ho náhodou nezahlídla....když vidím stejný typ ženské jako byla ona (tmavé vlasy, tmavé či - vždy si na ni vzpomenu). Přála bych si na všechno zapomenout.
Ale je fakt, že teď vidím věci, které jsem dřív neviděla. Možná je to jen dojem, ale všimla jsem si, že vztahy, ve kterých to klape - ženská se s chlapem prostě nesere (sorry za ten výraz). Chlap přijde, potřebuje vyprat? Baba mu řekne, dej si to do pračky na 40. Navaří jen občas (pak mi vysvětlila, že kdyby vařila pořád, chlap to bere jako samozřejmost, takhle když uvaří občas, tak on je z toho unešenej, nadšenej, váží si toho..)
Neběhá kolem něj, nedělá mu služku, nechá ho, ať běhá on kolem ní... Myslím, že my, co jsme kolem chlapa běhaly, snažily se a čekaly, že si toho bude vážit a ocení to - hloupost, chlap to skutečně bere jako samozřejmost - a pak, pak odtáhne za nějákou, která kolem něj neběhá, kolem které musí běhat on. Ten můj měl veškerý servis, všechno hotové od A až do Z a byla to chyba. Hlavně moje, že jsem tohle dopustila. Už bych takhle hloupá nikdy nebyla, jak se říká - hodné holky se dostanou do nebe, ale potvory kam chtějí.

AlixaZS, no ono to někdy nejde nepátrat, viz slipy od rtěnky, umístění otisku jsi uhádla přesně........ :rodna:

Zatímco děti dospěly a osamostatnily se (téměř), BM zůstal dítětem, nad kterým i naše děti kroutí hlavou. Nejhorší je, že je hrozně "přesvědčivý" když vykládá tu nejhorší, prachsprostou lež, snad jí i on sám v tu chvíli věří....... Kouká co by tu ještě sebral, když už tu skoro nic není..... Že by přinesl synovi tatranku, to ne, on mu o ní sice nestojí, ale jen tak symbolicky. Ještě nám závidí, že vyděláme peníze, ale to, že chodíme na rozdíl od něj do práce, to nevidí...... :skurt:

Tetomámo týjo ty píšeš o votřesovi :lol:, taky chudáček, kterej nic nemá........no bodejť ne, když dělá jenom občás a navíc všechno utratí za pí.....y. A lži - ty on má moc rád, opravdu jim věří.........KATASTROFA.

ffly napsal(a):

Tetomámo týjo ty píšeš o votřesovi :lol:, taky chudáček, kterej nic nemá........no bodejť ne, když dělá jenom občás a navíc všechno utratí za pí.....y. A lži - ty on má moc rád, opravdu jim věří.........KATASTROFA.

Je to všude stejný - pánové si rádi lžou do vlastní kapsy a hlavně všem okolo a opravdu těm lžím věří....že by to bylo jak se říká 100x opakovaná lež se stává pravdou :co::co:

PPavlaa napsal(a):

Ale je fakt, že teď vidím věci, které jsem dřív neviděla. Možná je to jen dojem, ale všimla jsem si, že vztahy, ve kterých to klape - ženská se s chlapem prostě nesere (sorry za ten výraz). Chlap přijde, potřebuje vyprat? Baba mu řekne, dej si to do pračky na 40. Navaří jen občas (pak mi vysvětlila, že kdyby vařila pořád, chlap to bere jako samozřejmost, takhle když uvaří občas, tak on je z toho unešenej, nadšenej, váží si toho..)
Neběhá kolem něj, nedělá mu služku, nechá ho, ať běhá on kolem ní... Myslím, že my, co jsme kolem chlapa běhaly, snažily se a čekaly, že si toho bude vážit a ocení to - hloupost, chlap to skutečně bere jako samozřejmost - a pak, pak odtáhne za nějákou, která kolem něj neběhá, kolem které musí běhat on. Ten můj měl veškerý servis, všechno hotové od A až do Z a byla to chyba. Hlavně moje, že jsem tohle dopustila. Už bych takhle hloupá nikdy nebyla, jak se říká - hodné holky se dostanou do nebe, ale potvory kam chtějí.

No, jak jsme si ty chlapy vychovaly...
Moje kamarádka svého manžela naučila hned ze začátku všechny domácí práce, aby věděl, co to obnáší, je to zvláštní, ale on nemá žádné koníčky, za nic neutrácí. Jinak všechno zařizuje a plánuje ona. Ale na druhou stranu on se dokáže postarat o dítě (mají malou dceru), zavede, odvede ze školky, do kroužků, jede sám s malou na koupaliště, na výlet, na návštěvu, dokáže i uvařit, na vánoce upeče i vánočku - to bych chtěla někdy zažít.

Je to přesně tak, jak píšeš. Ten můj jak chvíli "bydlel" u své přítelkyně a pak se chtěl ke mě vrátit, tak mi řekl, že spoustu věcí pochopil, že neumí hospodařit s penězi, že mě šidil, jako že jiná ženská si chodí k holiči, na kosmetiku, do solárka ....., že by mi určitě pomáhal v domácnosti, že ví co to dá práce, že jsem skákala jen kolem něj.... Nevím co u ní všechno dělal, ale vím, že mu třeba zavolala do práce, aby se zastavil v obchodě a nakoupil to a to, že umýval nádobí, vozil ji i její děti kam chtěly... a sám na své koníčky už čas neměl.  Ještě před rozvodem, kdy se chtěl vrátit, týden u mě bydlel, automaticky umýval nádobí, že prý je zvyklý, sám bez řečí mi vařil kafe a nosil mi ho, když jsem uvařila, strašně mu chutnalo, sám po sobě umyl nádobí, uklidil ....za týden ale zase běžel za ní. Sám mi kdysi řekl, že jsem ho měla kolikrát okřiknout... Jeho teta zase, že jsem na něj byla moc hodná, měla jsem ho prý fackovat...
Jedna moje teta je zase nemocná, pořád fňuká, že to nemůže a támhleto... a strejda věší prádlo (pere pračka), věší záclony, žehlí (protože tetu bolí záda), uklízí (teta se nemůže zohnout, má nějaké návaly nebo co..), nakupuje (teta nemůže ven, protože ve městě padá smog a ona má přece astma), jezdí na zahradu (teta nemůže, je to moc daleko) atd. Jediné co teta dělá, tak vaří. Nic víc.   Ne že bych chtěla dopadnout jako moje teta, to v žádném případě, jen pro příklad, jak to chodí jinde...

Tetamáma napsal(a):

AlixaZS, no ono to někdy nejde nepátrat, viz slipy od rtěnky, umístění otisku jsi uhádla přesně........ :rodna:

Zatímco děti dospěly a osamostatnily se (téměř), BM zůstal dítětem, nad kterým i naše děti kroutí hlavou. Nejhorší je, že je hrozně "přesvědčivý" když vykládá tu nejhorší, prachsprostou lež, snad jí i on sám v tu chvíli věří....... Kouká co by tu ještě sebral, když už tu skoro nic není..... Že by přinesl synovi tatranku, to ne, on mu o ní sice nestojí, ale jen tak symbolicky. Ještě nám závidí, že vyděláme peníze, ale to, že chodíme na rozdíl od něj do práce, to nevidí...... :skurt:

Mě taky chování BM poslední dobou připadá jako chování malého děcka, spousta lidí ho nechápe. Alespoň nejsem jediná.
U nás nic nechtěl, že si všechno koupí, že přece "správný chlap od manželky a dětí odchází jen s igelitkou". No, pak mi stejně vyčetl, že mi nechal zařízený byt. Řekla jsem, ať si vezme co chce. Co se odstěhoval, tak ještě půl roku měl klíče a chodil si k nám, kdy se mu zachtělo, i když jsme nebyli doma a mohl si odnést cokoliv.
A synovi taky nic nenosí. Ani pitomou čokoládu k svátku. Do práce sice chodí, ale jen do konce června, pak se uvidí. Jak mi říkal, když podával žádost o rozvod, že má všechno promyšleno, co bude dělat dál, tak všechny jeho plány se hroutí jako domeček z karet, nic není tak, jak si plánoval a jak si to maloval. A vidí, že my se synem jsme v pohodě, klidu, že ho nepotřebujeme.... No už zase je mu po nás smutno...:co::)

PPavlaa napsal(a):

Taky mám na některé věci dodnes alergii - oslovení sluníčko, jak mu psala jeho milenka atd.

Jojo,tohle můžu jen potvrdit,já jsem ho např.začala zdravit "ahoj",protže jednou jsem slyšela,když volal,to její čáááuuu,takový protáhlý,vlezlý,protivný.No,už to mám zažitý,takže jedeme dál :reta: .

Jinak vám moc a moc děkuju :godlike: ,nějak se snažím,už to zase jde,až na pár okamžiků.Já to tušila,když jsem se na psychologický-mám radost-kasala,jak jsem úúúžasně spokojená a šťastná,že to nebude jen tak zadarmo.Ale,chová se pěkně,tak zatím mi to za to asi stojí,abych se snažila zapomenout.Jen doufám,že tady nebudu příští týden zase hučet,že se něco stalo.

AlixaZS :supr:  BM sem takhle volně jezdil až doteď, pro změnu si vzal všechno, co mu připadalo jeho, na něčem jsme se domluvili, že mi to nechá, tak si to nakonec vzal taky. Nšco, co bylo vyloženě moje chci vrátit, řekl, že to přiveze, ale nějak s tím nespěchá. Všechno co jsme měli, starožitnosti, nádobí, stroje (sekačka, pila...) všechno prodal a utratil. Dětem prodal Snowboardy, nebo jak se to píše... Hrnky prodával po 20 korunách v bazaru.... :reta: Je to vůl.

Tetomámo a já ti měla pocit, že jsem mentálně postižená jenom já, když jsem podotýkám naprosto dobrovolně žila s člověkem, který se chová jak popisuješ ty, ale vidím, že postižených je nás víc... :lol:

Já si tak připadám i teď, navíc se to špatný vytrácí první.....  Jenže on se neudrží a zase odkryje svoji pravou tvář. Stokrát může říkat co teď pochopil, co dělal špatně, pochopit mohl, ale se nepředělá, protože v podstatě nechce.....:rodna: A ty plány, vzdušné zámky, ty kdyby se zhmotnily, tak je multimilionář........ :reta:

Tetomámo, my máme BM taky pořád doma. Starší dcera už to v sobotu komentovala, že taťka asi neví, co chce. Když bydlel ty tři měsíce u nás, tak byl pořád v pr ..... a teď je zas pořád u nás. :dumbom:

Ale já už to teď ale VUBEC neřeším, co ho k tomu vede. Vím, že je cvok nevyrovnanej, že se v tom životě plácá, jak ryba na suchu a že to už lepší nebude. Že by se to nikdy nezměnilo a taky už o to ani nestojím.

A já si počkám na toho vyrovnaného :lol::lol::lol:

Tetomámo, to, že prodal věci dětí, je sprosťárna... a ty hrnky, to už je snad ubohost a pro zasmání  :)

Můj BM má taky OBČAS světlé chvilky, jako že mu bylo s námi dobře, že je mu po nás smutno, ale třeba druhý den je schopný na mě řvát, že platí vysoké výživné na syna a že mi nechal zařízený byt....
A ty vzdušné zámky :supr:  taky trefné. V době rozvodu toho tolik nasliboval... chce si koupit novou lyžařskou výbavu (neumí lyžovat, a na běžkách, co má, mu to taky zrovna nejde), chtěl by si pořídit chatu, aby měl kam jezdit o víkendu, chtěl si vzít hypotéku na dům, nebude přece někomu platit nájem, chtěl lepší auto, motorku (tu si tedy koupil), chtěl něco ohledně svých koníčků... jediné co si splnil, je ta motorka. Ale nemá peníze na výživné.
A taky jednu dobu u nás pořád vysedával, vůbec mu nevadilo, že já si dělám svoje a syn si ho taky moc nevšímá.

Dneska zase vypustil z pusy perličku: ráno mi volal, kdeže má založený nějaký doklad a já mu slušně vysvětlila, že to má všechno zabalené, jak to chtěl, v garáži, že si to prostě v té hromadě musí najít. Za hodinu mi volal znovu, jesli nevím, kde je u nás ve městě živnostenský úřad. Je to 14 dní, kdy zase chtěl vědět  telefonní číslo na jeden úřad u nás. To si sakra nemůže zjistit někde jinde? Volá mi, jako bych byla nějaká informační kancelář. Ale dopoledne, když jsem ho už měla na drátě, ptala jsem se ho, kdy mi zaplatí to výživné, že mi to chybí, a on mi řekl, že když zaplatí výživné, taky mu ty peníze chybí.... 

Dnes jsem slyšela názor na to chování těch "našich" chlapů, prý se tomu říká andropauza. Ženy mají menopauzu a chlapi andropauzu. Jenže u žen je to spojeno s věkem, u chlapů to může přijít kdykoliv. Prý za to můžou hormony. Ale nedostalo se mi vysvětlení, jak dlouho to období trvá, jestli to přejde, jestli se to třeba nevrátí, nebo to bude už napořád... Takže oni ti chudáčci za to vlastně ani nemůžou... A ten můj BM má zrovna tohle období, kdy jeho chování nechápe nikdo z okolí. Prý až se sám za pár let ohlédne, co vyváděl, bude kroutit hlavou... no to si počkám...

bazalka napsal(a):

Jinak vám moc a moc děkuju :godlike: ,nějak se snažím,už to zase jde,až na pár okamžiků.Já to tušila,když jsem se na psychologický-mám radost-kasala,jak jsem úúúžasně spokojená a šťastná,že to nebude jen tak zadarmo.Ale,chová se pěkně,tak zatím mi to za to asi stojí,abych se snažila zapomenout.Jen doufám,že tady nebudu příští týden zase hučet,že se něco stalo.

Bazalko, když ten tvůj se k tobě chová pěkně, ty ho chceš, stojí ti to za to, tak si to užívej. Určitě jsi šťastnější s ním než bez něho, nějaké ty drobnosti se upraví časem. Prostě všude je něco. A všechno ukáže čas. Držím ti palce...

AlixoZS, tak to je úplně přesné. Mně volá z pošty, ať mu řeknu adresu na finanční úřad, za chvíli zas potřebuje vědět něco jiného. Každou chvíli se pokouší mne něčím úkolovat. Teď už se nedám.

V podstatě se není ani čemu divit, že. Když jsem celý náš společný život všechno zařizovala a obíhala, tak on se v tom teď velice špatně orientuje. Kladu to za vinu hlavně sama sobě a s odstupem doby to vůbec nechápu, jak jsem mohla být tak blbá, že jsem se do takové role mohla nechat vmanipulovat. Když jsem se snažila odmítnout následovaly výčitky a hodnocení mé povahy (jaká to jsem, že ani takovouhle maličkost nechci udělat), takže než abych to poslouchala jsem běhala a zařizovala. A pak byla ještě sepsuta, pokud jsem čirou náhodou něco málo zapomněla nebo spletla (například koupi stěračů, které byly ve finále dobře). :dumbom:

Fanny5:
Já taky spoustu věcí raději zařídila nebo udělala sama. Než abych čekala věčnost nebo poslouchala, že je to zbytečné, různé výmluvy, že to nejde, na co to chci ...to jsem si radši všechno zařídila a udělala sama. V klidu bez nervů...taky už vím, že to není dobře. Ale nejsem doprošovací typ.
A to že mi BM volá nebo píše? Jak mi dnes vysvětlil jeden chlap, prý je to jasný, chce mě alespoň slyšet, proto si vymýšlí různé záminky...i nesmysly. Na jeho SMS neodpovídám, tak alespoň zavolá (nebo se přijde osobně zeptat, jestli mi ta SMS přišla  :)  )   
Taky mi ten známý řekl, že chlap, když pozná neštěstí, rád by se vrátil do toho "štěstí", co opustil. Jenže nechápe, že svým odchodem taky ovlivnil chování a myšlení té ženské, že už to prostě nebude takové jako dřív, tak jak on si představuje.  Holt risk nemusí být vždycky zisk...

Tak na vymýšlení záminek ke kontaktu je můj BM přímo geniální. O tom bych mohla psát romány.

Ten tvůj známý má asi pravdu, ale my jsme to zkusili znovu, po roce od rozvodu. Vydrželo to tři měsíce a musela jsem to ukončit. Nešlo to. Měla jsem tady na Životě po nevěře na vláknu druhý rozchod téměř v přímém přenosu. Bylo to pak už rychlé, žádné velké štráfy. Byl odejit, ale stejně je, jak jen to jde, u nás.

Myslím, že je nevyrovnaný a neví, co chce. Byl vždycky takový. Nikdy u ničeho dlouho nevydržel. Ale jsem ráda, že jsme ten návrat udělali, teď už nemám pochybnosti o tom, že jsem udělala chybu.

Holky čau, k tomu sexu.....................Je mi 55,M má 56, před dnem D byl sex obyč.,zítra brzo vstáváme, bacha děcka ještě nespí, atd..........................dnes ? Mohla bych jít do po*n, přečetla jsem si a naučila nové praktiky!!!!!!!!!!!!!!!ty brďo, a s tím jsem na něj vyrukovala, ten čučel, a já taky, moc se mi to líbí, užívám si to jak nikdy, mám orgasmus několikrát, užívám si to hlavně já, on se taky snaží mnohem víc, první měsíc jsme měli sex každý večer a třeba do 3 hod. ráno, parrráda, teď jen tak 3 krát týdně, ale je to skvělé a vlastně, holky jsem se to naučila, jako např. vyšívání, jde to, jde to, ale musíte si nějak na to připravit hlavu a myslete na sebe!!!!!!!!!!!!A ta představa, že bych to předvedla ještě někomu jinému............., ale na to zatím nemám, ale?............ale asi ne

Vero to je panečku teď divočina, co?? Užívej si,

Holky,holky,ta hlava!!!Já prostě CHCI tu lobotomii.Včera byl na nějaký oslavě,když jsem pro něj přijela,tak byl protivnej(žádná stíhačka,si mě zavolal!!!),teď akorát vstal,oblíkl se a jel do práce.Ale co ten mozek vyvádí za kotrmelce?!?!To je fakt na odstřel. :dumbom::dumbom::dumbom:

Bazalko, ona ta lobotomie nakonec přijde sama,  já mám pocit, že čím víc se v tom vrtám, tím to rychlejí mizí. :reta: Neboj se, ono se to vytratí..... Mě už to začíná být tak nějak jedno, vrátí se, nevrátí, když se vrátí, tak zase odejde, nechávám tomu volný průběh..... Člověk si zvykne i na šibenici. :kapitulation:

Bazalko, nechej ho, třeba nemá svůj den. Nemysli na to, udělej si hezký den  (i když tady u nás prší), udělej si něčím radost, sama sobě. Každý den nemůže být posvícení. Já vím, když se tenkrát ten můj BM taky mračil, byl nervózní, viděla jsem za tím jen jedno... A přitom to tak nebylo...  :jojo:

Já vím,já vím....Ale stejně moooc děkuju :pussa:.To prostě ten hajzlík mozek,ale já ho jednou přepéru(teda snad).
Alixo,dneska už na radosti moc nemám nárok,řádila jsem v pátek i včera.Ale stálo to za to!! :supr:

Jen jsem si musela postesknout,protože mě to unavuje,prostě bych chtěla,aby to bylo za mnou a abychom byli zas v pohodě.I když,ono to tak asi je.Promiňte,to se nechci chlubit,jen se na to snažím dívat nějak nezaujatě,ale vždycky to nejde.Hééle u nás vzlézá sluníčko....Radost bude!!! :D
Tetomámo,já asi fakt budu muset jít na tu trávu :/

No, já asi taky budu muset na tu trávu, ale tady prší a mám tupou kosu...... :reta:

Na trávu...? :co: Ty v niečom fičíš, alebo si nakŕmila bývalého a došli ti potraviny...?!

Nee, nefrčím i když bych tu věděla, kam na ní.... My jsme tady taková malá Kolumbie. :P Ale to se jedná o trávu obyčejnou, která mi tu potvora obrůstá barák a já se jí musím nějak zbavit, abych prošla...... :reta:

Kdyby mi došly potraviny, mohla bych to žvýkat rovnou.... bůůůůůů