Přítelova sestra přemýšlí nad rozvodem se svým manželem (ona 25, on 26). Mají spolu dvě děti (11 mes. a 5 let). Manžel dělá přes týden mimo domov, v žádné práci pořádně nevydrží a nedává jí téměř žádné peníze. Mají hypotéku na dům, tu zaplatí, ale jinak ona ze své mateřské platí inkaso, pojistky dětem a ze zbytku celý měsíc oni tři žijí. Takže jí třeba někdy zbyde jen 600,- na měs. (tedy než zvedly mateřskou). K tomu si přivydělává ještě nějakou prací na doma, takže něco málo si vydělá. Kam dává on ty peníze, to neví. Dělá všude jeden dluh za druhým a ona o všem co kde má ani pořádně neví. Když přijede domů, je na ni i na děti zlý a sprostý. Kolikrát napíše, že domů ani nepřijede, když nebude sex, že to jsou prý zbytečně vyhozený peníze.
No, takže ona by se s ním chtěla rozvést, ale nějak nemůže najít odvahu udělat ten první krok, prostě to rozjet. Bojí se jestli zvládne splácet sama dům, na kterém mají zástavu. Už ho prý ani nemiluje, má strach, že nadělá ještě víc dluhů a ona je pak bude muset platit, neví z čeho. Ale prostě neví jak na to! Jak jí pomoct..?

ahoj madelain, mám podobný problém, taky bych se chtěla rozvést a pořád na to nemám tu sílu tu odvahu, manžel je celý dny v práci večer příjde ani nás nepozdraví, neustále mi dělá žárlivé scény, ale když jdeme spolu někdy do společenosti tak si mě tam vůbec nevšímá dává mi najevo že jsem špína, víš něco podobného jako ve filmu vesničko má středisková pan Turek.Můj manžel mě také neustále vydírá sexem, asi takto, chceš tam jít? chceš si něco koupit atd....tak bud hodná (sex). je mi z toho zle, nenávidím sex sním beru to jen jako něco co musím a ne co by člověk chtěl, a běda když mu nejsem povůli, to pak se mnou třeba týden nepromluví ani slovo a vyčítá avyčítá, když mu to řeknu proč se ke mně takto chová, řekne jen Ajak se chováš ty, co mu na to odpovědět,  já bych snad i tu žádost o rozvod podala, jenže se ho bojím několikrát mi řekl že mi udělá ze života peklo když se sním rozvedu, nebo bude chtít vyplatit ale kde bych vzala peníze, musela bych si vzít půjčku a z čeho to splácet?Kdybych měla kam jít asi bych vzala děti a šla, peklo nepeklo, ale bydlíme v mém domě, dole bydlí moje rodiče, ty nic netuší a ani nemám odvahu jim něco říkat.

viki....:-(((((( :grater: to je teda příšerný....:-(((( už jsem četal něco vedle v tématu zase nevím kudy kam a chtěla reagovat a pak jsem nic nenapsala a koukám že píšeš i sem...neumím ti poradit - respektive rad tady všude je okolo dost - prože ty "životní hry" se neutále opakují....:-((( jde o to udělat ten první krok....a pak se to dá vše do pohybu a je to až neuvěřitelné...věřím tomu že strach z manžel je svazující...první co bych asi udělala je sdělila to rodičům...je to přeci tvuj život, bud te podpoří nebo ne...ale na tvém rozhdnutí odejít  --- be ne odejít vždyt bydlíš vew svém!!!!! o to to máš snažší ne? rodiče by ti pomohli, nebo jsu z těch co tom,u řeknou lidi??

Viki, přesně jak píšeš ty. Taky jí třeba napíše, jestli bude sex a že jestli ne tak nepřijede. Nebo když jí vyjímečně dá nějaké peníze na domácnost tak za to samozřejmě vyžaduje sex a pak po hospodách vykládá, že je to ku*va, že šu*a za peníze.
Na děti je strašně sprostej, byla jsem u nich na návštěvě a musela odejít, jinak bych mu musela něco od plic říct jak se k nim choval. Přitom kluk ho má strašně rád, to samo když ho vidí jen o víkendech.
Ona se taky bojí hlavně kvůli baráku, že je zastavenej, že nebude mít na splátky, kde vezme na vyplacení atd. Dokonce teď na ně málem přišla exekuce, kdybi se NAHODOU nedozvěděla, že měl něco zaplatit a vykašlal se na to. Ani by jí to neřekl.

Holky já to nechápu. I když jsou zde děti a hypotéka, proč to trpět? Obraťe se na nějakou organizaci, která v takových situacích poskytuje pomoc, nechte si dobře poradit a jděte do toho! Věřím, že tam mají zkušenosti s takovými bídníky.

Ti muži jednají vyděračsky a nelidsky, právě jsou si vědomi své moci zneužívají ji. Argument, že manželka bude muset vyplatit manžela mi přijde zcestný. Je tu společný majetek, ten se dá prodat, žít v miniaturním podnájmu, půjčit si od rodičů, kamarádů...ale žít volně a dýchat, nekazit dětem dětství atd.

Ano, chce to hodně odvahy, prošla jsem tím. Měli jsme jedno dítě a bydleli v rodinném domku s jeho rodiči. Nebyl násilník, ale rodina ho nezajímala, běhal za jinými. Napřed jsem si myslela, že nemohu odejít, dcera nebude mít otce a kam bych šla. Našla jsem malý pavlačový byt, vzala pár věcí, které nám nesebral a začala znova. Dnes jsem ráda, že jsem to udělala. Ve větších městech jsou azylové domy pro matky v tísni, s právními záležitostmi pomohou bezplatné občanské poradny. Nekazte sobě a dětem život.

Ahoj holky,
taky jsem na tom bylo nějak podobně, doma psychický i fyzický teror, bála jsem se něco říct, natož odporovat. Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem našla odvahu odejít (18 let), ale pak to jednou přijde. Já vím, měla jsem už děti velký (3), když jsem to zabalila, ale dřív to bylo těžší (najít si podnájem apd.) teď jsou už ty možnosti, že i v 1+0 se dá skvěle žít, jen když má člověk kousek klidu a nemusí se bát, co přijde za chvíli... Odešla jsem bez ničeho, prala jsem v umyvadle v ruce, neměla jsem talíř, lžíci, prostě každý měsíc jsem to nejpotřebnější koupila. Ani hmotný statky nevyváží ten pocit úlevy a svobody, když se dostranete z bludného kruhu. Taky jsem celé noci přemýšlela, co budu dělat, kam se vrtnu.
Viki, ty bydlíš ve svém, v tvém případě by se měl stěhovat on a na vyplacení majetku..? To je ještě dost času, než se všechno ukončí. Nedává Vám peníze na živobytí - podejte návrh na výživné na děti, na manželku (ještě před rozvodem). Podejte návrh na rozvod - já vím, každá by to měla ráda co nejdříve za sebou, ale domluva s nimi rozumná asi nebude, takže to bude na delší lokte, až po rozvodu řeště společný majetek.
Madelail: u tvé kamarádky by bylo dobré, kdyby podala žádost o zúžení majetku až na věci, tvoříci společnou domácnost. Pokud její manžel dělá dluhy, je za ně rovným dílem zodpovědná, toto je jediný krok, jak se dalších dluhů ušetřit. A potom to samé - výživné na děti, manželku, rozvod..
Oni ti chlapi přesně vědí, že když se jich bojíte, žádný krok neuděláte - taky jsem se bála (a bojím se stále, neboť mi fyzicky vyhrožuje), ale když už do toho nastoupíte a vytrváte, uvidí, že už nelze s Vámi manipulovat, že si začnete samy sabe vážit a cenit. Mějte se rády a myslete také na sebe !! Nebo chcete s takovým mužským žít do konce svého života? Představte si, jak to u Vás asi bude vypadat za 5-10-15-20 let. Chcete takhle žít? A bude to stále horší...

Jinak si říkám, že jsem byla blbá, že jsem s tou mou odvahou začala tak pozdě - ve svých 40 letech !! Kdyby šel vrátit čas, bylo by vše jinak - ale to člověk musí mít rozum. Jak říkám, být mladá a mít rozum, co mám te´d, tak jsem úplně někde jinde :-)

Je pravda, že do jistého věku bych napsala: " to je hrozné, holky, je mi vás líto, jak to mužete vydržet, to je ale darebák...."

Dnes: co jste jim (pánům) umožnily, to máte, jak jste jim dovolily se k vám chovat, tak se k vám chovají. A pokud umožníte, aby vaše děti byly svědky takového modelu rodiny, tak jim zaděláváte na dost problémů. Každá situace má východisko a řešení. Nemusí být příjemné, jednoduché, pohodlné........., ale to není podstatné. Podstatné je, že nastále situace se MUSÍ řešit. Pokud tedy je chcete změnit. Pokud ne, tak byste si neměly stěžovat a měly bejt spokojený.

jóóó....  :vissla:  vy jste tu W(v)iky dvě.... :dumbom:

Ahojte, ja som to tiež prežila. Po trojročnom manželstve so skoro dvojročným dievčatkom, som sa rozhodla ukončiť manželstvo bez lásky, sexu, plné výčitiek, psychického teroru, neuveriteľnej nervozity a agresie. Moja malá dcérka si začala ohrýzať nechty, bola plačlivá a chorľavá. Ja som bola vychudnutá, ubitá, pripadala som si ako chodiaca mŕtvola.
Až jeden večer som si povedala a dosť! Keď som zistila, že už veľmi dlhý čas nemôžem ani jesť.... a hlavne ma nahnevalo to, že to videla moja vlastná mama, keď mi ponúkala večeru a ja som si nemohla dať do seba ani sústo z jedla. Vtedy som si uvedomila, že ďalej už takto nemôžem! Ako budem vychovávať moju dcérku, čo jej to dám za príklad do života, keď sa sama nevzchopím a nepostavím sa čelom k ubíjaniu a živoreniu.
Poprosila som o pomoc mojich rodičov, aby ma podporili a pomohli mi ukončiť ten hrozný manželský zväzok. Išla som k nim, tam prišiel on a môj otčim mu spolu so mnou povedal, nech si ide domov zbaliť veci a do troch dní sa vysťahuje z bytu a dá kľúče do schránky. Byt bol môjho otčima. Ja som napísala žiadosť o rozvod a začalo sa peklo, ale OSLOBODZUJÚCE peklo. Vedela som, že to treba len prežiť a potom nám dvom bude lepšie. Dnes má môj BM už novú rodinu a ja mám skvelých priateľov, zaujímavé koníčky, veselú dcérku a je nám už lepšie.... :)
Treba sa len rozhodnúť a potom to už len vydržať! Dá sa to, som toho príkladom... :)
Držím päste! :styrka:

Emmo, moc graluju. Jsi silná holka a držím palce! :supr::godlike:

jo holky taky bych chtěla být silná jako vy, jsem slaboch jenom brečím anic neřeším. nevím já vím že bych měla utéct a všem radím utečte dokud je čas, jo a udělám to začnu to řešit. Díky všem za podporu, podám žádost o rozvod. děkuji

Wiki napsal(a):

Je pravda, že do jistého věku bych napsala: " to je hrozné, holky, je mi vás líto, jak to mužete vydržet, to je ale darebák...."

Dnes: co jste jim (pánům) umožnily, to máte, jak jste jim dovolily se k vám chovat, tak se k vám chovají. A pokud umožníte, aby vaše děti byly svědky takového modelu rodiny, tak jim zaděláváte na dost problémů. Každá situace má východisko a řešení. Nemusí být příjemné, jednoduché, pohodlné........., ale to není podstatné. Podstatné je, že nastále situace se MUSÍ řešit. Pokud tedy je chcete změnit. Pokud ne, tak byste si neměly stěžovat a měly bejt spokojený.

tak si to tu pročítám, napadá mě přísloví o tom " jak si kdo ustele.." A taky si říkám, proboha holky, vy jste snad vdávaly z "musu" po 3měsíční známosti, nebo jste šly do manželství s naivní představou, že on se změní..až si mně vezme, až budeme mít dítě..
Protože to, jak se k vám chlapi chovají dnes, v nich muselo dřímat už tenkrát.
S tvým  příspěvkem Wiki, souhlasím.

Taky podám žádost o rozvod :-)

Resp. jsem ji podal už před nějakou dobou. Rozvod se svým starým "hloupým" a rádoby-tolerantním já :-)
- rozvod se strachem, že mě někdo opustí, když nebudu ideální chlápek (vše umím, dovedu vydělat peníze, jsem něžný i vášnivý zároveň, naslouchám, přibiju, opravím a budu neustále dobře naladěn a k dispozici jako opora --- tak tohle mě už přestalo bavit :-))) )
- rozvod s ideou, že musím obětovat svá vlastní přání, potřeby a identitu na oltář vztahu ...protože se to musí a je to tak dobré a vztah je něco víc než dva jedinci.
- rozvod se svojí slabostí neřešit konflikty a nechat je vyhnít
- rozvod s bezbřehou chápavostí k vrtochům žen (tedy mých partnerek :-) )

PS: nikdy bych předtím neřekl, že být rozvedený s tímhle vším a ještě spoustou dalších věcí je tak fajn a že moje vztahy jsou k mému vlastnímu údivu lepší.

Je to pořád jedno a totéž. ROZHODNOUT SE. Rozhodnout se, že TAKTO UŽ NE!!!!! a jít krok za krokem.

Třeba i si udělat  na papír body a postupovat. S kusem odvedené práce stoupne  sebevědomí a je stará známá pravda, která tady platí také: nejlepší pocit je z dobře vykonané práce. Je to fuška, to ano, a právě proto to stojí za to.

A není to tak , že někdo je slaboch - tak to má blbý, a někdo je silný - tak to má dobrý. Všichni jsme stejně silní nebo slabí. Ti silní jsou proto, že se rozhodli a udělali to. Museli vydat stejné množství energie a úsili... Každopádně do své situace se každý dostal sám , je v ní svojí vinou (i když má chlapa darebáka), tudíž si zase musí pomoci sám, nikdo to za něj nevyřeší. Je to lenost a pohodlnost - výmluvy-"nemohu kvůli dětem", "nemám kam jít" atd. To jsou jen řeči, které maskují skutečnou nechuť ke změnám.

Př. pokud se budu chtít dostat z Prahy do Brna, tak v prvé řadě MUSÍM z Prahy ODJET. Můžu i bloudit, ptát se na cestu, atd, ale vyjela jsem!!! Pokud budu sedět doma nesbalená, bez lístku a fňukat, že v Praze je to blbý, tak si asi moc nepomůžu, že???

víš nicolasi ty asi vůbec nemáš přestavu o čem tady vlastně mluvíme, asi si to nikdy nezažil, a ty Wiki? ty jsi zažila něco podobného, tím se nechci omlouvat, alekdo to nezažil nemůže říkat jak je to snadné,myslíš že je jednoduché, říci dětem váš tata je takový a makový, co jim máím říct,vždyť on všechno dělá jen když ho nikdo nevidí, a pak to samozřejmě zapře, on se k dětem chová tak nějak normálně, ne jako u madelain, jo kdyby byl zlej i na ně tak to je asi něco jiného, on se ke každému chová jak milius jenom ne ke mně, tak to bude asi všechno moje chyba.
jak všichni říkáte jsem slaboch a jak jsem si ustlala tka jsem si lehla, já jsem se ale vdávat nechtěla, byla jsem těhotná a byla k tomu donucena, neměla jsem na výběr, bylo mi čerstvých 18, 6měsíců jsem odolávala ale pak jsem ustoupil.a a vdala se a doteď toho lituji, to že "přece nebudeš svobodná matka?! "mi hučí v uších už 11 let.
Jo jsem slaboch, a  co jsem si nadrobila at si taky sežeru.
Co bych vlastně chtěla že jo?

jo jsem vlastně úplně k ničemu, asi si všechno namlouvám, takže se vlatně ani nemusím rozvádět, spíš si jít lehnout do blázince, protože jsem blázen

Viki, ja jsem byla pred par lety tam, kde jsi ted ty. Znam tvoje pocity, znam tvuj strach. A musim se smat sama sobe jak nesebevedoma jsem tenkrat byla. Moje utrpeni byl muj svet. Bala jsem se toho pekla, ktere pro mne predstavoval rozvod. Ale to byla jenom iluze. Trpeni v manzelstvi je peklem. Neotalej, hlavu vzhuru, bud si vedoma sve ceny, zivot se ma prozit.

Viki,přece Tě nerozhodí názor pár jedinců.Víš ono se řekne rozvod,ale když nemá jeden kam jít-aspoň to předpokládám,tak se situace stane ještě horší.!!! Tak hlavu vzhůru!!Moc s Tebou cítím.

Nicolas napsal(a):

Taky podám žádost o rozvod :-)

Resp. jsem ji podal už před nějakou dobou. Rozvod se svým starým "hloupým" a rádoby-tolerantním já :-)
- rozvod se strachem, že mě někdo opustí, když nebudu ideální chlápek (vše umím, dovedu vydělat peníze, jsem něžný i vášnivý zároveň, naslouchám, přibiju, opravím a budu neustále dobře naladěn a k dispozici jako opora --- tak tohle mě už přestalo bavit :-))) )
- rozvod s ideou, že musím obětovat svá vlastní přání, potřeby a identitu na oltář vztahu ...protože se to musí a je to tak dobré a vztah je něco víc než dva jedinci.
- rozvod se svojí slabostí neřešit konflikty a nechat je vyhnít
- rozvod s bezbřehou chápavostí k vrtochům žen (tedy mých partnerek :-) )

PS: nikdy bych předtím neřekl, že být rozvedený s tímhle vším a ještě spoustou dalších věcí je tak fajn a že moje vztahy jsou k mému vlastnímu údivu lepší.

Nicholasi, SUPER!!!! Mluvis mi z duse!

Jari napsal(a):

Viki,přece Tě nerozhodí názor pár jedinců.Víš ono se řekne rozvod,ale když nemá jeden kam jít-aspoň to předpokládám,tak se situace stane ještě horší.!!! Tak hlavu vzhůru!!Moc s Tebou cítím.

Asi sis poradne neprecetla Vikin prvni prispevek. Pise, ze bydli ve vlastnim dome.
Tak tady opravdu, kazdy sveho stesti strujcem.

Jari napsal(a):

Viki,přece Tě nerozhodí názor pár jedinců.Víš ono se řekne rozvod,ale když nemá jeden kam jít-aspoň to předpokládám,tak se situace stane ještě horší.!!! Tak hlavu vzhůru!!Moc s Tebou cítím.

Ale teď čtu opožděně,že nemusíš nikam chodit -že Ty jsi doma.Ať jde on!!!!Jestli doufáš,že se změní,nebo se stane zázrak,tak děláš strašnou chybu a marníš své nejlepší roky.

[Asi sis poradne neprecetla Vikin prvni prispevek. Pise, ze bydli ve vlastnim dome.
T

[/quotetak tady opravdu, kazdy sveho stesti strujcem.

Maš pravdu nepřečetla, taky nechápu-že by ho ještě milovala????

Viki já mám za sebou anabázi jakou si člověk jen těžko dokáže představit. A protože jsem se tehdy nerozhodla sama "skočit do vody" a "plavat", tak jsem tam byla hozena. Což je o poznání méně příjemné. Bylo období, kdy jsem zůstala sama, bez zázemí , rodiny- muže dítěte,(rodiče již nežili) bez práce, bez koruny, bez bytu, bez sebevědomí...myslím, že vím, o čem mluvím.

Poznatek z toho plynoucí - bylo to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat, i když jsem se domnívala, že  je to naopak to nejhorší, co se mi mohlo stát.  Kdyby toto období neproběhlo, nikdy bych se neposunula. Dnes jsem tam, kde se mi nikdy ani nesnilo, že bych se kdy mohla dostat. Jen kdybych snad začla dělat změny sama a aktivně, tak to obrození nemuselo probíhat tak drasticky, .....ale, kdo chce kam...

Každý si zodpovídá za svůj život sám.Jedině sám.

nemiluju ho už ani trošku, spíš se z toho všeho stává nenávist. Já nemám strach o sebe, já už se o sebe postarám, ale co když se mi bude mstít přes děti? Co když jim ublíží?  "To tě radši zabiju, než abys patřila někomu jinému!!!" to jsou jeho slova na moji otázku, zda nebude lepší,když se rozvedeme?

Chce to dát věci do pohybu a pak už to pojede a vše se vyřeší. Přešlapování na místě je nanic. Viki ty víš, že to takto dál nejde a víš, že je to takto špatně. Udělej s tím, co víš, že musíš. Navíc nechápu, proč nezahrneš do akce rodiče - budou ti oporou a navíc ti pomohou.
Máš nejlepší věk změnit život, nejsi stará, máš svůj dům....vše mluví pro tebe!

Uvidíš, že až věc začneš a dostaneš ho pryč, s postupem času nebudeš chápat, proč jsi otálela a proč sis toto nechala udělat!

ahoj andro, víš s rodičema to bude asi v pohodě až jim to řeknu, víš já mám ale pocit, že jsem strašně zklamala, co když je to opravdu všechno moje vina. Nevím moje sebevědomí je fakt úplně na nule. Nejdřív ho asi musím najít a pak teprve budu schopna něco dělat dál. Jsem fakt neuvěřitelnej slaboch.

Wiki jen jsem se chtěla zeptat, máš měla si v té době děti?, kdybych byla sama tak už jsem dávno pryč, a on to ví, proto mám strach že se mi přes ně bude mstít, ví že je to mé "zranitelné místo" Mě by bylo jedno že zůstanu sama tak at, ale bez dětí ne!!!To bych nepřežila, kdyby se jím něco stalo.

Viki - měla jsem dítě, a dokonce jsem byla půl roku bez něj!. Nevěděla jsem, že mám nějaká práva, že muž má k manželce povinnosti atd, atd, já byla hloupá a věřila jsem na slovo muži . Jeho slovo - zákon. Bála jsem se. Byla jsem odkázána (odkázala jsem se - v překladu do skutečného stavu)na něj! Chtěla jsem se zavděčit, hlavně neudělat chybu, aby se nezlobil. A škaredě nedíval. .....páni......já mám husinu když to píšu. jak já byla blbá!!!!!!!!Jako tarzánek. Dneska se směju!!! On je mi dnes legrační, ale nesměju se mu, právní povědomí má minimální (příklad k návrhu na zvýš.alimentů - 1. po sedmi letech!"když víc nemám, tak víc dát nemůžu,a žádnej zákon mě mezajímá.".....apod.) a spíš je mi ho líto, jak neví jak na mě, jednu chvíli jsem jím i opovrhovala, ale to přešlo v lítost - páč je to otec mého dítěte  a chci aby jejich vztah fungoval.

Dneska absolutně nechápu proč jsem se ho bála, proč jsem ho uctívala??! takovýho moučku!. No, byla jsem blbá......dívala jsem se na to ze tří centimetrů od země. Dnes to jaksi vidím shora rozčleněné.

Děti si vybojuješ, máš svá práva a budeš-li chtít, tak to dokážeš.

viki napsal(a):

nemiluju ho už ani trošku, spíš se z toho všeho stává nenávist. Já nemám strach o sebe, já už se o sebe postarám, ale co když se mi bude mstít přes děti? Co když jim ublíží?  "To tě radši zabiju, než abys patřila někomu jinému!!!" to jsou jeho slova na moji otázku, zda nebude lepší,když se rozvedeme?

Viky, ani nevíš jak moc!!!!!Ti rozumím.Závidím Těm silnějším,které se rozhodnou jednou odejít a už se nikdy nevrátí.Já jsem to udělala mnohokrát. I v noci,(když přišel v ráži a jen tak mne zbil),jsem zbalila ,tenkrát ještě malé děti,a odjela vlakem k rodičům.Já jsem dojížděla do zaměstnání a od rána žila ve strachu,že je po návratu najdu všechny mrtvé.A to nebyl jen výplod mé fantazie,ale věděla jsem, čeho je schopný. Tak jsem se vždy,uzlíček nervů,raději vrátila.CHvíli bylo fajn a zase nanovo!!
A tak jsem to vydržela 27 roků. Sama nevím,jestli jsem byla tak silná nebo tak slabá!?!? Teď už je to o něco lepší, ale taky to za moc nestojí.Moje dcera je psycholožka,tak mne z toho trochu dostala(jenže ji vidím jednou za čas a ona se sama pomalu"zotavuje" z jejího dětsví).Takže, když teď vidím ty škody,co jsem způsobila,tak bych jednoznačně odešla-čím jsou děti menší,tím je to lepší.Mně takto utekl celý život a můj syn,který žije s námi mnou proto pohrdá !!!
Viky,asi jsem Ti moc neporadila,ale snad si z mého příběhu něco vybereš pro sebe.Držím palce.

Holky, jak vám rozumím. Sama jsem musela před téměř 10. lety sebrat odvahu a doslova utéct s 9. letou dcerou a 9. měsíčním miminkem od násilníka. Hodně mi pomohla sociálka, na první měsíce mi našla azylové bydlení pro matky s dětmi a když jsem se dostala z nejhoršího, pronajala jsem si s dětmi pidi garsonku ( 18 m, větší byt  jsem nebyla tehdy schopná zaplatit ). Taky jsem měla strach, jak to finančně zvládnu, ale sousedka mi asi po roce ,,dohodila,, úklid v jedné rodině, kam jsem chodila 2x týdně na 2 hod za 3.000,- Kč/měsíčně. A já z toho ještě dokázala ušetřit, abych vzala děti každý rok v červnu do Italie na týden. Celé roky jsem se bála s někým seznámit a před 3,5 roky mě ,, uhnal ,, kolega z práce. Je na mě a děti hodný, pomáhá mi s domácností, učí se synem a vůbec je na něho spolehnutí, je pracovitý, co slíbí to splní..... No a za pár dnů se nám narodí miminko.
Jsem strašně ráda, že jsem tehdy sebrala odvahu a odešla od násilníka. Kdybych to tehdy neudělala, težko bych byla šťastná, tak, jako jsem nyní. Všem držím palečky, aby statečné a udělaly sebe a své děti šťastnými.

holky moje pomáháte mi ani nevíte jak, dneska jsem už udělala první krok, pomalu jsem to sdělila mamce, jen tak trošku, ne všechno, nemůžu říct všechno už kvůli dětem ne, "je to jejich otec," a taky nechci aby to každý věděl jak trpím, pro okolí totiž působím jako velmi sebevědomá žena, která má ráda legraci a umí si ze sebe udělat srandu,
dělám to proto abych zastřela situaci ve které žiju.

asi mě pochopila, ale pořád má pocit že to mezi námi není ještě tak zl

Chci se rozvést v klidu, nedělat při tom zbytečný humbuk.

Nevím zda se mi to podaří, hlavně vše v klidu
Myslím že nervů jsem si užila až až.
Wiki omlouvám se, že jsem byla asi dost drzá, já nevim občas mám pocit že jenom plácám a plácám.


Určitě to dokážu!!!!poradím se jak se podává žádost a věci s tím spojené a začnu jednat. DĚKUJI VŠEM!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Jari proč když si našla tu sílu odejít, proč si se vracela, bože?????

Když to tak čtu byla jsi a pořád seš na tom hůře než já.

Bože tak čeho se bojím?????

mě totiž nebije, zatím, několikrát, si vzal sex násilím, chtěl mi jednu vrazit ale nevrazil, naštěstí.

ale co není může být,kdoví jak to bude pokračovat dál
lepší je udělat konec včas

děkuji děkuji děkuji

víte co je nejhorší na celém situaci, že mám někdy pocit, že si prostě něco namlouvám, že to není až tak zlé, ale pak  si to projdu znova aznova, určitě mám na to všem taky velký díl viny, jo vždycky musejí být dva,
největší vina je že jsem mu to vše dovolila , že jsem se mu nepostavila a neřekla DOST, takhle ne

viki napsal(a):

víte co je nejhorší na celém situaci, že mám někdy pocit, že si prostě něco namlouvám, že to není až tak zlé, ale pak  si to projdu znova aznova, určitě mám na to všem taky velký díl viny, jo vždycky musejí být dva,
největší vina je že jsem mu to vše dovolila , že jsem se mu nepostavila a neřekla DOST, takhle ne

Viki, člověk si napřed musí začít věřit!!!!!!!! mít se rád!!!!!a neobviňovat se!!!!( můj muž,když se mi omlouval,vždycky to zahrál tak,abych se také cítila vina). Přestože vám tady tvrdím,že už jsem na  všechno stará-že mi ujel vlak, přesto se snažím na sobě " pracovat"i a přesně vím,že takto do konce života žít nechci.
Viky.tobě přeji tolik síly,kolik ji měla Helča II. Moc ji obdivuji.přiznám se,že já bych to nedokázala.:hjarta::hjarta::hjarta:

přesně tak jari, vždycky když se ho zeptám, "Proč se ke mně takhle chováš?" odpoví -"A jak se chováš ty?"
začnu přemýšlet co jsem zase udělala špatně.

přiznám se nejsem svatá, ale ne nevěrná.
přece když se občas na nějakého muže usměju a prohodím s ním pár slov, to snad nevadí, nebo jo?
Potřebuji občas mít pocit že jsem žádoucí, když doma jsem jen zašlapávána pod zem a k ničemu.

nevim tak je to asi všechno moje vina.
když o tom tak přemýšlím, fakt nevím čeho se pořád bojím.už zase jenom plácám co kdyby a jak už jsem s tím asi únavná, ale já mám v hlavě takovej zmatek.

Viki, podle mně nejsi ještě 100% přesvědčená,zda je to nejlepší řešení ze vztahu odejít.-zmatek v hlavě. To,že se usměješ na někoho jiného HŘÍCH není!!!! Potřebuješ si zvednout svoje sebevědomí, už jen proto,aby s tebe neudělal vlastní muž jen "rohožku". Taky jsem svému muži ze strachu nikdy nezahnula ( on přitom zahybal kde se dalo-i s mou kamarádkou), ale nelituji toho,aspoň mám čisté svědomí. Zkus chvíli nad tím vším nepřemýšlet a užívat si každou vteřinu. Manžela ignorovat-jako že neexistuje.tím ho možná vytočíš nejvíc.  Doporučuji ti fantastickou knížku "NEBOJTE SE BÝT SAMA SEBOU"(Jacques Salomé). Pa a piš (také mi tím pomáháš-možná se navzájem k něčemu dokopeme)

Jari já už o tom přemýšlím nejméně 4 roky, ty jsou pořád neustále stejné, žárlivost, hádky , osočování, podezřívání,někdy mám pocit, už jsem to asi psala, že se nemůžu ani nadechnout aby mi neřekl že jsem se nadechla špatně.

Přemýšlím a díky těmto stránkám jsem si začala uvědomovat že to opravdu nejde, že to není jen v mé hlavě, že nebudu blázen jak jsem si myslela.
Nejsem, prostě ho už nemiluji, nedokáži si ho po to všem vážit, a myslím si "díky Wiki" že se opravdu bojím zbytečně.

Potřebuji jen čas abych mu to mohla vysvětlit v klidu, bez hádek (což asi nebude úplně možné), ale vzhledem k tomu že před ostatníma se chová jako že je vše v pořádku, "to sse nechce shodit před kámošema", myslím si, teda doufám, že se domluvíme v klidu.
Určitě se bude bát abych to na něho "nepráskla" jakej to je vlastně blbec.

To je hrozný mluvit takhle o svém manželovi, ale je to tak.

Díky WIKI, otevřela si mi oči.
Nejdříve jsem měla pocit že mi vůbec nerozumíš, ale když se na to začnu dívat kolem a kolem máš pravdu. Jsem hloupá, že jen brečím a nic neřeším, je to jen a jen na mě, "JAK SI KDO USTELE TAK SI TAKY LEHNE!!!!!!!!!!!"

A JARI máš pravdu doufám že se k něčemu dokopeme obě dvě.

Jari ještě jsem ti chtěla říct, že prakticky manžela ignoruji, celé ty roky, vždyť naše vzájemná komunikace je založena, jen tom "budeš sse mnou spát" když nebudeš tak se s tebou nebudu bavit.
Když se s ním tedy vyspím, aby byl doma klid, zase mi řekne, že chce znova, že toho bylo málo. Atd pořád dokola.
On vlastně s tím vydíráním sexu, tu chut na to milování ve mě udusil, ani nevím zda budu schopná milovat se s někým jiným.
Když podle něho v posteli stojím za h....
Poslední kapkou také bylo, že mě nutil dívat se na po*no, když jsem odmítla, řekl mi že nejsem normální!!!!

někdy mám pocit že by můj život byl na celej román.
A tu knížku si zkusím sehnat a přečíst.papapa

Viki, ten jeho názor na sex je opravdu hnusný!!!!!!!!!! Mám pocit,že místo mozku má přirození. Bude se ti s ním zřejmě těžko v klidu mluvit a něco řešit, ale nezapomeň co ti napsala Wiki!!!!!!!!!!!!!!
Já jsem se držela vždycky zpátky(jsem bohužel Ryba) a nic jsem tím nezískala. Blázen nejsi v žádném případě, jen si asi taková "měkota" jako já. Přeji ti hodně odvahy jako mělaWiki, HelčaII a další. Vidím.že tady někde jseš,ale já teď musím mému "tyranovi" vyplnit daň.přiznání-určitě zase "špatně". Tak se, i když nerada, na chvíli odmlčím.  Pa a drž se!!!!!!!

děkuji já jde uvařit nějaký oběd než se vrátí děti ze školy, mějte se všichni krásně, držte se.
ODVAHU UŽ MÁM, ted ji ještět použít v ten pravý čas.

Víš když o tom všem tak přemýšlím, náše problémy vlastně začali když jsem se po "odrostu" dětí z plenek, začala stavět na vlastní nohy, i když to taqk nevypadá, ale už jsem vlastně ten první krok udělala, našla jsem si "Své" přátele, ne jen "jeho", udělala jsem si řidíčák, abych ho pořád nemusela prosti o "svezení"
Já vlastně nevím proč ty depky mám, vždyť já jsem silná žena, jenom jsem si to nedokázala přiznat, protože mě pořád říkal že dělám všechno špatně, když to nědělám tak jak chce on.

Bože já jsem byla hloupá!!!!!

Viki, na Tvém sebevědomí se mužíček moc podepsal. Už si nic nenechej líbit, nenech si otravovat život, v takovém ovzduší ani děti nemohou být šťastné. A s tím sexem se neboj, až potkáš spřízněnou duši, bude vše jinak. Jedné mé kolegyni, která už se vymlouvala na bolest hlavy se dostalo odpovědi, že hlavu na to nepotřebuje. Někteří muži se příliš podobají zvířatům. Držím Ti palce, čím dřív, tím líp.

holky mě je dneska nějak dobře,  a to jen díky vám všem.

DEPKY CELÉHO SVĚTAĚŽTE DO PR.......!!!!!!!!!!

Bože máte pravdu, VŽDYŤ NA SVĚTĚ JE TAK KRÁSNĚ!!!!!!!!


bože můj já byla tak hloupá, děkuji všem co mi otevřeli oči. děkuji

pročítala jsem si postupně skoro všechny příspěvky, a je pravda co říkají všechny co se dokázali vzepřít.
Jsme hloupé že si necháváme kecat do života, máme přece svůj rozum a komu se to nelíbí nestojí nám za to abychom se kvůli němu trápili.

řeknu to znova a znova, byla jsem hloupá hloupá hloupá

ani nevíte jak se mi ulevilo,když jsem si to přiznala.

VIKI, KOUSNI HO!

Viki,jsem na Tebe hrdá!!!!!Vydržať!!!!!!!!!!!No a když budeš mít depku, tak od toho jsme tady všechny pro všechny a zároveň i pro sebe.:supr::supr::supr:

holky jsem strašně ráda že jsem se dostala na "babinet" víte když jsem mu řekla, že si najedu na chat, nebo tak něco a že si vytvořím svoji vlastní  e-mail schránku, měli jste vidět ten výstup,"to si chceš hledat milence, to jich máš málo........"""""" atd atd.
ale vytvořila jsem si ji , zajela jsem si na "babinet" a vidíte jak mi to pomohlo, dodat síly a odvahy.

teď už jen vydržet a nenechat se zase zdeptat. a bude zase dobře.
HOLKY DRŽTE SE!!!!!!
JSEM S VÁMI!!!!!!!!!!!!!
A VY SE MNOU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

máš pravdu Jari, až na mě zase padne depka, mám VÁS!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

viki napsal(a):

máš pravdu Jari, až na mě zase padne depka, mám VÁS!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Viki,když jsem měla před časem strašnou depku a ještě jsem netušila,že existuje Babinet,-jsem jenom tak naťukala "Jsem nešťastná" no a najednou se předemnou objevily  tyto stránky s Kvokálkovým příspěvkem"Jsem nešťastná a můžu si za to sama". Věř mi ,že to nebyla jen náhoda.Od té doby je mimnohem lépe,strašně ráda se sem vracím,-no prostě celý BABINET  je lepší než x psychologů.:storstark:

viki napsal(a):

máš pravdu Jari, až na mě zase padne depka, mám VÁS!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

A mrkni na stránku-"Život je příliš krátký než abychom ho prožily se špatným mužem".Pa:fuck:

tAK SE MI TO LÍBÍ !!!

Za pár měsíců, rok, dva budete jen litovat, že jste ten "svět" neobjevily o něco dřív e!!!

Takovej krásnej svět, plnej darů, bezvadnejch lidí, vůní, barev, úsměvů, lásky, pochopení....a vy se tam crcáte s nějakým drzým samolibým ubohým pitomcem(doplňte si samy - jen tipuji), kterej vám nesahá ani po kotníky!!!! A vlastně jen jedná z pozice síly !!! vrchol slabosti.

ŠKODA ZTRACENÉHO KAŽDÉHO DNE. Nikdo na světě nemá právo vám ubližovat!!!!!!Dtto= vašim dětem!!!!!!Už jsem se nas...a!!!

Wiki napsal(a):

tAK SE MI TO LÍBÍ !!!

Za pár měsíců, rok, dva budete jen litovat, že jste ten "svět" neobjevily o něco dřív e!!!

Takovej krásnej svět, plnej darů, bezvadnejch lidí, vůní, barev, úsměvů, lásky, pochopení....a vy se tam crcáte s nějakým drzým samolibým ubohým pitomcem(doplňte si samy - jen tipuji), kterej vám nesahá ani po kotníky!!!! A vlastně jen jedná z pozice síly !!! vrchol slabosti.

ŠKODA ZTRACENÉHO KAŽDÉHO DNE. Nikdo na světě nemá právo vám ubližovat!!!!!!Dtto= vašim dětem!!!!!!Už jsem se nas...a!!!

Wiki,průběžně čtu všechny Tvoje příspěvky -co slovo, to perla!!! Moc si Tě vážím, i za Tvou upřimnost.
Chystám se,  o všem co mne trápí ,co se mi nelíbí, promluvit z manželem.Už dopředu mám sice strach,že povedu jen monolog,nebo že mne přinejmenším zesmněšní .Ale přesto to musím  konečně udělat.protože  musím mít konečně j:dumbom::dumbom::dumbom:asno!!!

jari, děkuji za slova uznání, i když pro mě by bylo spíš fantastickou satisfakcí, že moje zkušenost - takto reprodukovaná - někoho popostrčí a ukáže mu jiný směr, napomůže mu nastoupit na úplně jinou kolej, než kde je doposud (je-li tedy ve sračkách podobných jako byla já).

Tady je spousta holek, na různých úrovních, které stojí za to vyposlechnout.(Lueta, Fatima, Avalonka, Poletucha... atd) Jde spíš o to, vybrat ten příspěvek, který tvůj přijímač přijme. Tvoji stejnou vlnovou délku. O Pandoře ani nemluvím, myslím není třeba.

Víš, já tenkrát neměla ani počítač, ani zdání o nějakém babinetu, či vůbec o jakékoliv kolegialitě. Myslela jsem si, a to smrtelně vážně, že jsem divná, nevděčná, neposlušná, jen dělám problémy a nezasloužím si nic. (a to jsem vlastně chodila do práce a starala se dceru - tak strašně jsem zlobila). Měla jsem zato, že jsem jediná!! Jéééžišmááárjáá mně je sebe samé lííííto!! No to bylo strašné. Přesně jako když dáš koni klapky na oči a chodí zapřažený kolem dokola.... Taky ani netuší, že by mu mohlo něco chybět. ...no fuj.

Tak, holky, já se tak rozlítostnila sama nad sebou (tolik blbě promarněnýho času!!!), že to zabalím a zajedu si do solárka a taky si něco pěknýho koupím. :D

Jari, pokud budeš mluvit s manželem otevřeně, tak už ale měj všechno pěkně  seřazené. Srozumitelně, klidně, ale důrazně, rozvážně....ale jen pokud máš už jasno. Jen tak plácat do vody, nechat se strhnout do hádky, vyhrožovat atd, je nesmyslné a důstojnosti to nepřidá. Po tvém vyjádření musí muži dojít, že se v tobě skutečně něco pohnulo a že to myslíš vážně. Dokážeš to už teď??? Znám dvě rybičky(velmi dobře) a nejsou to tedy žádné srágorky !!!!:)

Wiky,díky za Tvou uvážlivost.Ještě  si všechno znovu, beze strachu a emocí,(kterých jsem teď momentálně plná),rozmyslím.Také nechci jen brečet sama nad sebou,ale žít si svůj život, s kterým mi nebude nikdo manipulovat.!!!!!

Madelain, Viki, nerozumiem , že vám chýba odvaha rozviezť sa. Však vaši manželia nestoja za nič. Buďte hrdé a nenechajte sa využívať.

ahoj, dlouho jsem tady nebyla, jsem ještě stále slaboch, ještě jsem neudělala ten "krok " ikdyž možná, že ano, řekla jsem manželovi, že to takhle dál nejde, že už s ním nedokážu žít, a on jen nafoukl hubu a to bylo vše, dokonce asi po týdnu naprosté ignorace, přilezl ke mně do postele a myslel si že se to všechno spraví sexem.
Odmítla jsem ho s tím, že musíme nejdříve vyřešit náš vztah, jeho omezování vůči mě atd., bohužel jsem zase skončili  u věty :
"Bez sexu nic nebude!"
Už se za sebe stydím, že jsem takový slaboch, že jsem se ještě nerozhoupala, ale chtěla jsem zkusit všechno co je v mých silách, než "TO" ukončím, ale je vidět, že už opravdu nemá cenu v tom pokračovat.
Bože dej mi sílu.

Jari a to cy?
Taky si zde dlouho nebyla,
četla si příspěvěk - Zklamaná v manželství 1strana - od IVUSA, stojí to zato. je to proč ženy pláčou.

Viki, teď jsem četla příběh o ženě-týrané- psych i fyzicky manželem, která  ho zabila. Dostala myslím 8 let. Tam psal někdo příměr. Pokud hodíš žábu do vařící vody, tak okamžitě vyskočí, ale pokud ji budeš zahřívat pomaličku...., tak si zvykne.

Nemyslím, že máš doma až takový prezent, ale ten princip bude podobný. Začalo to pomalu, zvolna, a pokračovalo to léta. Dnes je z toho jakýsi zvyk (zlozvyk) pro oba. Tvůj muž to také tak bere. Hranice stanoveny nebyly, takže vše je dovoleno. I když se ti to nelíbí. Na tvoje semtam remcaní si jistě zvyknul....Není to opravdu jednoduché, asi se to v tobě mele- chvíli síla k vzepření, chvíli smíření s osudem...

A víš jak to je, ne??
Bože dej mi sílu ať dokážu změnit věci, které změnt lze, dej mi sílu přijmout věci, které změnit nelze, a hlavně....DEJ MI SÍLU TYTO DVĚ VĚCI ROZLIŠIT !!:)

J8 Vám holky držím palce, ať rozlišíte správně.:)

Wiki já ti závidím, že si tak silná žena. Já mám někdy pocit, že jsem "nic" schoulené do malé kuličky, kterou neustále někdo někam jen kope a není východisko. kdybych byla hranatá, tak se třeba někdě zachytím, ale koule se pořád kutálí a nikde není konec.
Vidíš už zase plácám nesmysly.

Vidíš Jari to jsi na mě byla hrdá, a jak jsem dopadla....zase mám depku, a nevím kudy kam.
S manželem se prostě nedá rozumně mluvit, dokonce mi řekl, "To na tebe ten tvůj milenec tak tlačí? že se chceš rozvést?"
Já už nemám sílu mu něco vysvětlovat, to on nevidí, že to prostě takhle dál nejde?
Asi mi nezbyde nic jiného, než mu ty"papíry" položil rovnou na stůl.
Taky jsem chtěla říct, že jsem už našla "Poradnu" v okolí mého bydliště, stačí se jen objednat, jo, stačí tak málo, ale pro mě to je tak vzdálený cíl.

Malý chlapec se zeptal maminky:
„Proč pláčeš?"
„Protože jsem žena," odpověděla mu.
„Nerozumím!" odpověděl syn.
Jeho máma ho jen objala a řekla:
„A nikdy ani neporozumíš."
Později se chlapec zeptal svého otce:
„Proč se mi zdá, že máma pláče bez důvodu?"
„Všechny ženy pláčou bez důvodu," bylo všechno, co mohl otec odpovědět.

Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, avšak stále nerozuměl, proč ženy pláčou.
Nakonec zavolal Bohu a když se dovolal, zeptal se:
„Bože, proč se ženy rozpláčou tak lehce??"
Bůh odpověděl:
„Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná.
Stvořil jsem její HRUĎ    dost silnou na to, aby unesla váhu světa,
ale natolik  jemnou, aby poskytovala pohodlí.
Dal jsem jí vnitřní  SÍLU, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí,
které častokrát zažije od svých dětí.
Dal jsem jí TVRDOST, která jí pomůže stále pokračovat,
i když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu i přes choroby a únavu, bez stěžovaní si.
Dal jsem jí  CIT milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy,
když ji její dítě hluboce zraní.
Dal jsem jí  SÍLU přijmout svého manžela i s jeho chybami
a vytvořil jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce.
Dal jsem ji MOUDROST, aby věděla, že dobrý manžel nikdy nezraňuje svou     ženu, ale někdy zkouší její sílu a rozhodnutí stát vedle něj bez výhrad.
A nakonec jsem jí dal SLZU, kterou uroní a která je jen a jen její,
aby ji použila kdykoliv ji bude potřebovat, aby to všechno zvládla.

Na tu slzu má opravdu právo, nikdo nevydrží bez slova tolik jako žena!

Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu jakým si češe vlasy.
Krása ženy musí být v jejích očích, protože ty jsou bránou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska.

Prosím, pošli to všem krásným ženám, které znáš.
Všechny si zaslouží naši lásku, za jejich trpělivost, sílu, moudrost, cit a vytrvalost.

Prosím, pošli to všem mužům, kteří  ještě neví, proč ženy pláčou.
Možná je to právě kvůli nim!

Wiki ani nevíš jak hodně o tom přemýšlím.
myslím, že vím jak to je ale  potřebuji sílu ještě s "tím pohnout" ale tu najdu až mě přejde zase ta depka, která mě shazuje dolů.

Bože dej mi sílu ať dokážu změnit věci, které změnt lze, dej mi sílu přijmout věci, které změnit nelze, a hlavně....DEJ MI SÍLU TYTO DVĚ VĚCI ROZLIŠIT !

Viki, prečítaj si ešte raz, čo si napísala. Nevidíš že tvoj manžel absolútne nemá záujem nič riešiť? Čo pri ňom ešte robíš? Dokedy chceš čakať? Veď na svete je kopa iných mužov. Chceš čakať, kým budeš stará a už nebudeš mať šancu spoznať niekoho iného? Ako sa môžeš nechať takto ponižovať?
Ty nepotrebuješ silu na to, aby si niečo urobila. Hlavne už viac nerozmýšľaj a konaj. Jednoducho to urob a opusti ho. Však čo stratíš?
Nič. Len sa konečne vyslobodíš!!!!!!

ahojky všem, dlouho jsem tady nebyla, jsem viki, ted mám jiný nick, protože jsem u toho starého zapomněla heslo, chtěla bych Vám všem říci, že už jsem si té odvahy dodala a konečně zažádala o rozvod, nevim čeho jsem se tak dlouho bála, je fakt, že se mi život otočil vzhůru nohama, protože se moje matka otočila proti mě, když jsem ji řekla že se rozvedu, a takový tři měsíce, bylo doma doslova dusno, ale už je to skoro za mnou, opatrovnický soud už máme zasebou a ted už jen čekám až příjdou rozvodové papíry a budu volná, chtěla bych moc poděkovat Wiki, protože to ona mě nakopla tím správným směrem, děkuji