Dobrý den,ráda sem k Vám chodím "jen" číst,je tu spousta zajímavích a poučných témat a některé ženy zde mají můj obdiv za to co si prožívají.Proto by mě zajímal názor jiných,nezůčastněných na můj problém.Můj přítel trvá na svatbě v kostele,já jí rezolutně odmítám.Nejsem věřící a byl by to pro mě něco jako podvod,slibovat si lásku před někým,nebo něčím v co nevěřím.Přiznávám,církev opravdu ráda nemám,ale věřící mi nevadí.Mám pár věřících přátel a nemáme žádný komunikační problém.Přítel je sice pokřtěný,ale nepraktukující.Tvrdí,že to je pro něj důležité a jediné opravdové,jinak ta svatba není ta pravá apod.Vyrostl v bigotní katolické rodině (naštěstí ho to nepozmanenalo:-))),ale mám pocit,že se spíš chce  zavděčit matce.:dumbom:Nečekám radu,spíš Vaše názory,jak mu vysvětlit,že bych ze svatby v kostele opravdu neměla radost a neužila bych si jí,jak bych si přála.I když jsem mu navrhovala různá jiná romantická místa,např zámek apod,tvrdí že to prostě není ono,Očividně mu jde  o faráře:mad:Díky za Vaše názory a omlouvám se za délku příspěvku:)

Lilith, asi bych zkusila si s přítelem ještě jednou v klidu promluvit o tom, proč je pro něj právě svatba v kostele důležitá, jen abys měla jistotu, že si rozumíte a že mu něco nepodsouváš (tohleto "já si myslím" a "očividně mu jde" může být zavádějící). Podobně bych se zamyslela nad tím, co od svatby čekám já, a snažila bych se tyto jednotlivé složky svých přání roztřídit na "rozhodně na tom trvám", "může a nemusí být" a "za žádnou cenu nechci".

Třeba dojdete k tomu, že on si přeje svatbu v kostele z jiných důvodů, než z jakých ji ty odmítáš. V tom případě by byl možný kompromis - například najít faráře, který ti svým přístupem bude vyhovovat, kterého budeš moci respektovat a který nebude mít ty rysy, které ti vadí na církvi.

A třeba bude jediným řešením to, že se jeden z vás přizpůsobí a udělá něco, co mu není tak úplně po srsti, a výměnou za to dostane něco, po čem touží zase on a co není po srsti tomu druhému.

Každopádně máte před sebou úžasný cvičný prostor, na kterém můžete pilovat vzájemnou schopnost naslouchat si, projevovat ochotu, respekt a toleranci, a spoustu jiných věcí, které jsou pro manželství více než potřebné.

Lilith, Judita má pravdu.
Jinak mě napadá - v případě, že se nedohodnete - šalamounské řešení. Co kdybyste se nechali oddat farářem na nějakém romantickém místě, třeba v létě pod širým nebem? Zámek, zámecká zahrada, jéje, takových tipů by se našlo... Svatba by neproběhla v kostele, ale církevní obřad by to stejně byl a možná daleko hezčí a romantičtější, než právě v kostele.

Kiaro, to je prima nápad na řešení :supr:

Lilith, měla jsem možnost být na svatbě v kostele i na radnici (naštěstí zatím ne aktivně v roli oddávaných :D). Musím říct, že za mě jsem se lépe cítila na té co v kostele nebyla (i když hostina byla na té po kostele srdečnějsí a na té po radnici snobštější). Ty řeči v kostele mi nesedí, věřím, ale není to nic pro mě, cítila jsem se tam jaksi nemístně, že tam nepatřím...

Nicméně...

Pokud toho svého opravdu miluješ a jemu by to určitě udělalo radost, nemyslíš, že bys mu těch pár minut nemohla věnovat..? Vždyť manželský život není o tom, kde se vezmete a jaké budete mít svatební fotky, ale co to pro vás bude znamenat a jak moc budete ochotni do vašeho vztahu investovat posléze... Je jedno, jestli se vezmete na Havaji na pláži nebo na Antarktidě, ale jak se ke svému manželství v konečné fázi postavíte... Nemyslíš, že bys mu z lásky mohla ten kostel věnovat, určitě to ocení a vynahradí ti to jinde... Zkus nad tím přemýšlet, tak moc to nestojí...

A oni by Vás v kostele oddali i když jsi nekřtěná ateistka?
To bys musela chodit na nějaký pohovory s farářem, ne? Jakoby katolický rychlokurs. :)
Alespoň myslím, že to tak je.

Eri, asi je to tak. Taky jsem nekřtěná, ale na určitá pravidla ohledně uzavření církevního sňatku si pamatuji.

Já osobně bych byla také proti kostelu....
TAdy jsem našla něco nutného před kostelním obřadem....

Co musím udělat, aby svatba mohla být v kostele? Jaké jsou procesní úkony, které musíme učinit před tím, než budeme oddáni před orgánem církve, jak od roku 1992 umožňuje zákon o rodině?
--------------------------------------------------------------------------------

    Volbu církevního sňatku do našeho právního řádu vrátila novela zákona o rodině z roku 1992 s účinností od 1. 7. Základním rozdílem je, že církevní sňatek může být uzavřen až poté, kdy snoubenci předloží oddávajícímu osvědčení vydané příslušným matričním úřadem, od jehož vydání neuplynuly více než tři měsíce, o tom, že splnili všechny požadavky zákona pro uzavření platného manželství.

    Matriční úřad prostě provede tzv. předoddavkové řízení, v rámci něhož jsou snoubenci povinni předložit stanovené doklady, jakož i prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující uzavření manželství, že navzájem znají svůj zdravotní stav a že zvážili úpravu budoucích majetkových vztahů, uspořádání budoucího bydlení a hmotné zajištění rodiny po uzavření manželství. Toto řízení ovšem nebude ukončeno stanovením termínu sňatku  jako by tomu bylo u občanského sňatku, ale skončí vydáním osvědčení pro oddávajícího. Není nutné splňovat jakákoliv jiná kritéria než u občanského uzavření manželství.
    Konkrétní detaily průběhu sňatku se řídí vnitřními předpisy. Manželství se uzavírá v místě určeném předpisy církve nebo náboženské společnosti pro náboženské obřady nebo náboženské úkony před osobou pověřenou oprávněnou církví nebo náboženskou společností.

TAdy je obdobný dotaz a odborná odpověď - co to obnáší...
http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=3224

A zde je odpověď na tu debatu ohledně příprav před sňatek u rozdílného páru...
http://www.katolik.cz/otazky/ot.asp?ot=2601

Ahoj Lilith,s toho co jsi napsala usuzuji,že Tvůj přítel (pokud není praktikující věřící) tak chce mít svadbu v kostele určitě k vůli své rodině.Pořádně si o tom promluvte ,a taky je dobré dopředu si promluvit o křtu případných potomků.Moje sestra(věřící)si brala ateistu(byl pokřtěn v pravoslavné církvi).Se svatbou nebyli problémy ,ale pak ,když byli děti tak vždycky byl "cirkus" kolem křtu.Já si myslím,že pokud někoho mylujeme tak chceme ať je ten druhý šťastný.Já osobně bych byla nešťastná kdyby můj přítel nechtěl mít svatbu v kostele.Hodně štěstí a ať Vám to výjde.:hjarta::supr:

tak z mé vlastní zkušenosti - já věřící, pokřtěná, biřmovaná, manžel naprostý ateista - nepokřtěný - sám přišel s tím, že budeme mít svatbu v kostele - šlo to v podstatě stejně "snadno", jako u párů, kde jsou pokřtění oba - šli jsme na čtyři sezení na faru + jedno, kde se řešily konkrétní věci týkající se už jenom naší svatby - a při obřadu samotném byl pro manžela jediný rozdíl - a to ten, že - řeknu-li to církevní terminologií - "nepřijímal tělo a krev Páně"... jinak při první domluvě na faře se ho kněz ptal, jestli se chce nechat pokřtít, a on mu odpověděl, že pokud půjde provést církevní sňatek i bez toho, tak ne, protože by to z jeho strany bylo jenom pro formu, abychom se mohli vzít, ne proto, že by to tak cítil... a šlo to...

Taky jsem měla svatbu v kostele, já nevěřící moje příbuzenstvo nevěřící, manžel věřící jeho rodina věřící.........manžel chtěl svatbu v kostele a já v podstatě taky, svatby na radnici mi připadaly fádní, neosobní, neromantické, svatba v kostele měla pro mě kouzlo i když jsem nevěřící...........pokřtěná jsem být nemusela, ale nechala jsem se.......kvůli svatbě jsme byli asi 4x u faráře, ale byl to pokrokový farář takže místo jakýchsi kázání jsme si povídali o mobilech a o autech, bylo mu tenkrát kolem 70 let a právě si kupoval auto a mobil...........svatba v kostele byla pěkná, i když ty řečí mít dvakrát nemusím přežila jsem to, protože jsem chtěla toho svýho mužskýho a stál mi za tu svatbu v kostele............po svatbě to u nás funguje tak, že on chodí do kostela já nechodím, zajdu na vánoce a velikonoce a obou nám to vyhovuje........bohužel ani svatba v kostele není na věky, trochu nám to teď skřípe a manžel uvažuje o stěhování a rozvodu............tak nevím

No a pokud přítel chce svatbu v kostele ale je v podstatě věřící nepraktikující tak se asi nemáš čeho bát chodit do kostela tě nebude nutit.........

O tom se musíš asi rozhodnout sama, jestli jsi ochotná to pro něj, potažmo, pro jeho matku udělat. Stejně musíte mít i občanský sňatek, takže by si každý z vás užil to své. Já, za sebe, bych mu to umožňila, když po tom tak prahne - vždyť by mě neubylo. Ale to jsem já - záleží na každém...

Jakýsi kompromis nabízejí unitáři. Můžeš se podívat na jejich stránky.
Já jsem našla http://www.unitaria.cz/sluzby/svatby.htm.

Unitářská svatba může být zajímavou alternativou lidem, kteří chtějí uzavřít manželství, ale nechtějí se spokojit s uniformním a neosobním obřadem na radnici, ani nechtějí podstoupit formální církevní obřad, ať už je důvodem rozdílná víra partnerů nebo nesouhlas s věroukou té či oné církve. Unitářská svatba je plně legální a uznaná matrikou, přece však respektuje přání a identitu novomanželů.

Napadlo mě v minulosti jak bych se vyrovnala s takovou situací kdyby nastala... jsem ateista silně antikřesťanksy zaměřený. Kdybych měla svatbu v kostele, nepřišla bych si právoplatně oddaná a otevírala by se mi kudla v kapse tam poslouchat ta jejich povídání a musela bych se ovládat, abych nezačala protiargumentovat.
Prostě jsem došla k závěru, že to po mě nikdo nemůže chtít, je to proti všemu mému přesvědčení.

Pokud manžel nepraktikuje tak si myslím, že je na něj vyvíjen tlak rodinou. Bereš si jeho za manžela a ne jeho matku.

Zvážit ale musíš sama jak moc je to proti tvému přesvědčení a podle toho se rozhodnout.

Pokud tomu druhému nevadí ty řeči a ta zima kolem, tak proč ne :D Dneska už u církevních sňatků není tak komplikovaná rozluka jako ve středověku ;) :D

Záleží na Tobě - jestli jsi ze zásady proti kostelu, tak bych do církevního obřadu nešla. Pokud je Ti to "jedno", tak bych to asi podstoupila. Mj. myslím, že až budou děti, tak je manžel bude chtít pokřtít a vím ze svého okolí, že v případě, že jste neměli sňatek v kostele, dělají někteří faráři "ofuky".
A pokud nechcete uniformní sňatek na úřadě, ani církevní, což takhle zkusit obřad na zámku, hradě nebo někde v přírodě?

Dobrý den,všem Vám děkuji za názory.V podstatě máte všichni pravdu,ono jde právě o tu domluvu.Musím přiznat,že nejblíž je mi názor Lepista.Já ho miluji a ráda pro něj "něco" obětuji,ale přiznávám,že "tohle"asi nezvládnu.Já jsem hodně svobodomyslný člověk a tímhle bych zradila sama sebe,je to proti mému svědomí.Vím,že to zní děsně pateticky,ale když hledám přirovnání,je to jako by mě někldo nutil vstoupit za komunistů do strany.Prostě bych šla sama proti sobě.Pořád se mu snažím vysvětlit,.že krásná svatba může být i jinde,ale trvá na svém(jako já:-))))Oprvadu to chce asi hlavně kvůli matce,její jediné přání je aby všechny její děti(má jich šest) se brali v kostele a jejich děti byli pokřtěny.A tam je další kámen úrazu,pro mě to je naprosto nepřijatelné.Svatbu bych asi ještě zvládla,kdyby nebylo zbytí,ale křest je pro mě "upsání"církvy a to si má podle mě rozhodnout člověk sám,až k tomu dospějě,Nebránila bych dítěti kdyby to jednou chtělo,stejně tak chodit do kostela.Navíc já jsem rozvedená a mám syna,s tím se "tchýně"dost těžko smiřuje.je nepokřetěný a tudíž nemanželský:-))))to se mi otevírá kudla v kapse:dumbom:Už jsem všechno zjišťovala,co je potřeba a ty sezení s farářem,no to bych si asi musela zacpat pusu-nevydržela bych mu neodporovat:-)))

lepista napsal(a):

Napadlo mě v minulosti jak bych se vyrovnala s takovou situací kdyby nastala... jsem ateista silně antikřesťanksy zaměřený. Kdybych měla svatbu v kostele, nepřišla bych si právoplatně oddaná a otevírala by se mi kudla v kapse tam poslouchat ta jejich povídání a musela bych se ovládat, abych nezačala protiargumentovat.
Prostě jsem došla k závěru, že to po mě nikdo nemůže chtít, je to proti všemu mému přesvědčení.

Pokud manžel nepraktikuje tak si myslím, že je na něj vyvíjen tlak rodinou. Bereš si jeho za manžela a ne jeho matku.

Zvážit ale musíš sama jak moc je to proti tvému přesvědčení a podle toho se rozhodnout.

Tak ty mi mluvíš z duše:-))))Přesně o to mi jde,je to proti měmu přesvědčení a i rozumu,je to pro mě lež a úřetvářka

Nety napsal(a):

Pokud tomu druhému nevadí ty řeči a ta zima kolem, tak proč ne :D Dneska už u církevních sňatků není tak komplikovaná rozluka jako ve středověku ;) :D

No právě že je těžké se pak rozvést:-)))))dělám si srandu,ale fakt,že když je obřad v katolickém kostele,musí ho povolit kardinál a snad i papež:-)))takže třeba si mě tím chce pojistit:-))))

Kiara napsal(a):

Lilith, Judita má pravdu.
Jinak mě napadá - v případě, že se nedohodnete - šalamounské řešení. Co kdybyste se nechali oddat farářem na nějakém romantickém místě, třeba v létě pod širým nebem? Zámek, zámecká zahrada, jéje, takových tipů by se našlo... Svatba by neproběhla v kostele, ale církevní obřad by to stejně byl a možná daleko hezčí a romantičtější, než právě v kostele.

Když mě vadí právě ten farář a ty jeho řeči:-))))Jsem hrozná já vím...

Podle mě nejsi hrozná. Já bych to asi taky nezvládla. Svatba v kostele je krásná na dívání, ale mně by vadily právě ty řeči - a ať si je povídají na zámku, na zahradě nebo v kotstele, pro mě to vyjde nastejno. Nejsem věřící a naštěstí ani manžel, máme známé, kteří věří, nemám proti tomu vůbec nic, dokážu se s nimi normálně bavit, ale ani svatbu ani pohřeb v kostele nehodlám nikdy praktikovat.

Lilith,já i manžel jsme ateisti ale vzhledem k početnému příbuzenstvu jsem zažila svatební obřady různých náboženství. Pro některého diváka zajímavé a možná i povznášející. Pro mě jako pouhého čumila stresující. Někteří hosté do chrámu ani nevstupují a účastní se pouze občanského obřadu ,jiní jsou jen v kostele. Do mešity jen muslimové.

Mě by k církevnímu sňatku asi nikdo nedonutil.

Jsem vyloženě vysazená proti obracení na víru a záchranu odpadlíků,fanatici a manipulátoři mě děsí. Na druhou stranu respektuju volbu dospělce a znám bezva věřící.

Vlaďka napsal(a):

Podle mě nejsi hrozná. Já bych to asi taky nezvládla. Svatba v kostele je krásná na dívání, ale mně by vadily právě ty řeči - a ať si je povídají na zámku, na zahradě nebo v kotstele, pro mě to vyjde nastejno. Nejsem věřící a naštěstí ani manžel, máme známé, kteří věří, nemám proti tomu vůbec nic, dokážu se s nimi normálně bavit, ale ani svatbu ani pohřeb v kostele nehodlám nikdy praktikovat.

Přesně tak,když jsem se byla podívat bylo to pěkné na koukání,ale ty řečiiii

Hannah napsal(a):

Lilith,já i manžel jsme ateisti ale vzhledem k početnému příbuzenstvu jsem zažila svatební obřady různých náboženství. Pro některého diváka zajímavé a možná i povznášející. Pro mě jako pouhého čumila stresující. Někteří hosté do chrámu ani nevstupují a účastní se pouze občanského obřadu ,jiní jsou jen v kostele. Do mešity jen muslimové.

Mě by k církevnímu sňatku asi nikdo nedonutil.

Jsem vyloženě vysazená proti obracení na víru a záchranu odpadlíků,fanatici a manipulátoři mě děsí. Na druhou stranu respektuju volbu dospělce a znám bezva věřící.

Naštěstí se přítel nepokouší obracet-ani bych se nenechala,jenže tlačí na mě a vypadá to,že buď bude svatba v kostele a nebo žádná...Taky mám pár přátel kteří jsou věřící,vyznávájí různá náboženství a nemáme žádný problém

Také jsem svatbu v kostele neměla, ale zúčastnila se. Bylo to neosobní, teatrální a stejně se za nějaký rok rozvedli. Křest byl ještě horší, 12 řvoucích dětí různého věku a mladí kněží (snad) běhající s mikrofony, zmatek. Vítání občánků s kulturním programem se mi líbilo mnohem víc. A to jsem prošla náboženstvím, děda byl kostelník, otec chodil pravidelně do kostela.
Jinak si myslím, že o tom, jaká bude svatba by neměli rozhodovat rodiče a příbuzní.

ita napsal(a):

Také jsem svatbu v kostele neměla, ale zúčastnila se. Bylo to neosobní, teatrální a stejně se za nějaký rok rozvedli. Křest byl ještě horší, 12 řvoucích dětí různého věku a mladí kněží (snad) běhající s mikrofony, zmatek. Vítání občánků s kulturním programem se mi líbilo mnohem víc. A to jsem prošla náboženstvím, děda byl kostelník, otec chodil pravidelně do kostela.
Jinak si myslím, že o tom, jaká bude svatba by neměli rozhodovat rodiče a příbuzní.

Přesně tak,mám stejný názor a proč se mám zavděčit budoucí tchýni?Ona pro mě není partner

Lilith a co kdybys mu ukázala tuto diskusi?

lepista napsal(a):

Lilith a co kdybys mu ukázala tuto diskusi?

tak to bych nedoporučovala, v některých případech to nemusí zapůsobit tím správným směrem ;)

Lilith, znova - co zkusit ty unitáře? Mají s tím zkušenosti, oddávat věřící s nevěřícími a snižovat napětí mezi rodinami. A v kostele by to nemuselo být.

Já jsem svatbu v kostele zažil asi jako 6-letý kluk a připradalo mi to krásný. Navíc velký barokní kostel se spoustou obrazů a oltářů, vzbuzovalo to úctu. Jsem ateista, ale bylo to rozhodně zajímavé a působivé i z mého dnešního pohledu. Nevidím na tom nic špatného. A ta iluze: .... dokud nás smrt nerozdělí ! Amen ! :gloria:

Ja by som sa nevydávala v kostole už len zo starchu, že by sa na mňa, pohanku a rúhačku, zrútil... A potom ,mám tendencie smiať sa aj na pohreboch, keď kňazi začnú tým hrozným monotónnym hlasom rozprávať nejaké banality o človeku, ktorého v živote nevideli :dumbom: ... Ale to som ja, možno niekto iný to má inak. Bola som na svadbe v kostole, ale to si nevesta doviedla svojho kňaza z inej farnosti, a ten bol úplne fantastický, rozprával internetové vtipy, žartoval... Mladý pár si navzájom recitoval z Biblie, až som sa rozplakala - Šalamúnova Pieseň piesní je nepekonateľná poézia. Ale ja osobne by som si radšej takúto krásu urobila niekde na lúke. Mmch, Lillith, ako sa ti mohol stať veriaci, ktorý chce navyše pokrstiť deti...? Vy ste sa o otm predtým nebavili? To ste mali podľa mňa mať vyriešené už dávnejšie... Pre mňa sú to po mojich skúsenostiach zásadné veci. Ja vyjdem lepšie s umierneným ateistom(verím v Boha, ale nie v cirkev) alebo hoci hinduistom, ako s fanatickým katolíkom(som pokrstená... :rolleyes: ). Je to vec tolerancie a ochoty prispôsobiť sa partnerovmu(nie mamičkinmu, ockovmu, farárovmu, kamoškinu) názoru.

mashanka napsal(a):

O tom se musíš asi rozhodnout sama, jestli jsi ochotná to pro něj, potažmo, pro jeho matku udělat. Stejně musíte mít i občanský sňatek, takže by si každý z vás užil to své. Já, za sebe, bych mu to umožňila, když po tom tak prahne - vždyť by mě neubylo. Ale to jsem já - záleží na každém...

a to ti řekl kdo, že musí mít i občanský? my měli jen ten v kostele.... tak jak píšeš, to fungovalo před revolucí...

Lilith, není komplikovaný rozvod, ale kardinál by ti musel povolit případný další sňatek v kostele - rozvod je stejný, jako u každého jiného, jenom před očima církve jste jakoby pořád manželé - ale to by ti asi bylo jedno, ne? kdybys pak chtěla další sňatek na úřadě, tak se nic neděje...

tina napsal(a):

mashanka napsal(a):

O tom se musíš asi rozhodnout sama, jestli jsi ochotná to pro něj, potažmo, pro jeho matku udělat. Stejně musíte mít i občanský sňatek, takže by si každý z vás užil to své. Já, za sebe, bych mu to umožňila, když po tom tak prahne - vždyť by mě neubylo. Ale to jsem já - záleží na každém...

a to ti řekl kdo, že musí mít i občanský? my měli jen ten v kostele.... tak jak píšeš, to fungovalo před revolucí...

Dokonca je to nelegálna bigamia. Jediný možný postup je opačný - najprv civilný sobáš a potom prípadne aj v kostole. Naopak je to porušenie zákona...

lepista napsal(a):

Lilith a co kdybys mu ukázala tuto diskusi?

Hmmm ten by vyletěl z kůže,kdyby věděl,že se tu o "něm" bavím:-)))

Pelikan napsal(a):

Já jsem svatbu v kostele zažil asi jako 6-letý kluk a připradalo mi to krásný. Navíc velký barokní kostel se spoustou obrazů a oltářů, vzbuzovalo to úctu. Jsem ateista, ale bylo to rozhodně zajímavé a působivé i z mého dnešního pohledu. Nevidím na tom nic špatného. A ta iluze: .... dokud nás smrt nerozdělí ! Amen ! :gloria:

Chápu,že se ti to zdálo krásné,jenže naopak na mě v kostele všechno působí depresivně.Ale hlavně,já právě nechci tu iluzi,pro mě to je lež,podvod když v to nevěřím a dokud nás smrt nerozdělí...nevím,ale trošku mě to děsí:-)))

Selima napsal(a):

Ja by som sa nevydávala v kostole už len zo starchu, že by sa na mňa, pohanku a rúhačku, zrútil... A potom ,mám tendencie smiať sa aj na pohreboch, keď kňazi začnú tým hrozným monotónnym hlasom rozprávať nejaké banality o človeku, ktorého v živote nevideli :dumbom: ... Ale to som ja, možno niekto iný to má inak. Bola som na svadbe v kostole, ale to si nevesta doviedla svojho kňaza z inej farnosti, a ten bol úplne fantastický, rozprával internetové vtipy, žartoval... Mladý pár si navzájom recitoval z Biblie, až som sa rozplakala - Šalamúnova Pieseň piesní je nepekonateľná poézia. Ale ja osobne by som si radšej takúto krásu urobila niekde na lúke. Mmch, Lillith, ako sa ti mohol stať veriaci, ktorý chce navyše pokrstiť deti...? Vy ste sa o otm predtým nebavili? To ste mali podľa mňa mať vyriešené už dávnejšie... Pre mňa sú to po mojich skúsenostiach zásadné veci. Ja vyjdem lepšie s umierneným ateistom(verím v Boha, ale nie v cirkev) alebo hoci hinduistom, ako s fanatickým katolíkom(som pokrstená... :rolleyes: ). Je to vec tolerancie a ochoty prispôsobiť sa partnerovmu(nie mamičkinmu, ockovmu, farárovmu, kamoškinu) názoru.

Selimo,taky se trochu bojím,buď tam byprsknu smíchy,nebo se s farářem pohádám:D Recitace z Bible mě neláká už jen proto,že v ní se spoustou věcí bytostně nesouhlasím.Bohužel jsem neporozuměla větě "Lillith, ako sa ti mohol stať veriaci, ktorý chce navyše pokrstiť deti...? "Jasně že jsme o víře apod mluvili,jenže jaksi jsme se nikdy neshodli a problém odsunuli,než se kvůli tomu pohádat...Hlavně přítel není podle mě věřící ve smyslu katolické víry-nechodí do kostela,nemodlí se,i když je pokřtěný.Takže to nikdy nebyl problém,jde v podstatě "jen"o tu svatbu (křest potencionálního dítětě bude tky velký problém)

No vidíš a já pokud bych se znovu vdávala, tak jedině v kostele, protože je to kouzelné!  Má  to atmosféru, kterou žádný úřad tomu nedá. Ale bohužel :reta: .

No, podľa mňa je proste problém, keď majú partneri rozdielny názor na takú blbosť, akou je "len" svadba... trebárs už otázka či vôbec :rolleyes: ďalej Kde... :dumbom: veľká alebo malá... podľa mňa to je slušné pole pre hádky a problémy a odsúvať to na čas, keď už budete beznádejne zaláskovaní a odhodlaní zostať spolu, aj keby ste mali absolvovať sedem obradov vrátane buddhistického niekde v Tichomorí - to asi nie je to pravé orechové... A zopakovať si to potom pri krste... Kamoška sa vydávala v kostole tiež lespsa jej želanie, hoci to stálo nesmierne sebazaprenie prakticky všetkých zúčastnených. Hádky boli o nevestine šaty(Také nemravné do kostola - s minisukňou a hermelínovým kožuštekom???? :dumbom: ), o kostol(v zime, na kopci príhodne sa volá Na Kalvárii - je to symbolická krížová cesta a kým sme sa stam vyšplhali, všetci sme s Kristom súcítili - aj bez kríža to bolo utrpenie... a tá zima vnútri), o hostinu - o všetko. A môj brat, ktorý je asi taký katolík ako moje ľavé stehno, bojoval so svojou umiernene evanjelickou ženou najprv o kostol pre svadbu("Prečo evanjelický??!!" "Lebo tam poznám farára, drahý... :rolleyes: Ty poznáš nejakého osobne?" :/ "Hm, to nie..." :butter: Tak bola pekná svdba v ev. kostole. Potom o pokrstenie spoločného potomka - tu už zasiahol môj otec a prezradil, ako sa to riešilo v zmiešaných regiónoch a zmiešaných manželstvách: synovia mali vieru po otcovi, dcéry po matke... narodila sa im dcéra a bol oheň na streche... Pokiaľ viem, malá nie je pokrstená dodnes. Nerozumiem síce týmto bojom o formality, ktoré podľa mňa nemajú veľký význam, ale priprav sa na ľúty boj s oponentmi :mad: .

a by som sa nevydávala v kostole už len zo starchu, že by sa na mňa, pohanku a rúhačku, zrútil... A potom ,mám tendencie smiať sa aj na pohreboch, keď kňazi začnú tým hrozným monotónnym hlasom rozprávať nejaké banality o človeku, ktorého v živote nevideli  ... Ale to som ja, možno niekto iný to má inak

Naprostý souhlas. Takhle mě chytil záchvat smíchu asi v 15 letech na pohřbu vzdálené tetičky, která byla lakomá a nesnesitelná a najednou ji tam farář začal oslavovat jako člověka, který by se pro druhé rozdal atd... Málem mě museli vyvést.

Lilith,
a kde se chceš vdávat ty? Zeptal se tě na to tvůj přítel? Já jsem věřící a od začátku můj  muž věděl, že když si mě bude chtít vzít bude to v kostele. Věděl, že je to pro mě důležité, ale já jsem zároveň věděla, že jemu to nevadí. Nějak mi moc nesedí to, že jak píšeš, je sice pokřtěný, ale praktikující není. Prostě bych se ho zeptala, proč doopravdy chce mít svatbu v kostele, proč je to pro něj tolik důležité. Ale hlavně mu řekni, proč ty nechceš mít svatbu v kostele. Jestli je to doopravdy jen pro rodiče a příbuzné, tak je to nesmysl. Jestli to totiž není alespoň pro jednoho z vás životně důležité, tak to nedělejte a vezměte se na nějakém hezkém místě, které se bude líbit Vám oběma. Jinak ten Váš společný život začnete jednou velikou lží.  Hodně štěstí.

Lawrence to vystihla!

Selima napsal(a):

No, podľa mňa je proste problém, keď majú partneri rozdielny názor na takú blbosť, akou je "len" svadba... trebárs už otázka či vôbec :rolleyes: ďalej Kde... :dumbom: veľká alebo malá... podľa mňa to je slušné pole pre hádky a problémy a odsúvať to na čas, keď už budete beznádejne zaláskovaní a odhodlaní zostať spolu, aj keby ste mali absolvovať sedem obradov vrátane buddhistického niekde v Tichomorí - to asi nie je to pravé orechové... A zopakovať si to potom pri krste... Kamoška sa vydávala v kostole tiež lespsa jej želanie, hoci to stálo nesmierne sebazaprenie prakticky všetkých zúčastnených. Hádky boli o nevestine šaty(Také nemravné do kostola - s minisukňou a hermelínovým kožuštekom???? :dumbom: ), o kostol(v zime, na kopci príhodne sa volá Na Kalvárii - je to symbolická krížová cesta a kým sme sa stam vyšplhali, všetci sme s Kristom súcítili - aj bez kríža to bolo utrpenie... a tá zima vnútri), o hostinu - o všetko. A môj brat, ktorý je asi taký katolík ako moje ľavé stehno, bojoval so svojou umiernene evanjelickou ženou najprv o kostol pre svadbu("Prečo evanjelický??!!" "Lebo tam poznám farára, drahý... :rolleyes: Ty poznáš nejakého osobne?" :/ "Hm, to nie..." :butter: Tak bola pekná svdba v ev. kostole. Potom o pokrstenie spoločného potomka - tu už zasiahol môj otec a prezradil, ako sa to riešilo v zmiešaných regiónoch a zmiešaných manželstvách: synovia mali vieru po otcovi, dcéry po matke... narodila sa im dcéra a bol oheň na streche... Pokiaľ viem, malá nie je pokrstená dodnes. Nerozumiem síce týmto bojom o formality, ktoré podľa mňa nemajú veľký význam, ale priprav sa na ľúty boj s oponentmi :mad: .

Ano máš pravdu,já to taky vidím jako velký problém,všechno co píšeš.Jenže...jak to vyřešit,když ani jeden nechce ustoupit a do krve se kvůli tomu hádat nechci.Takže řešení je v nedohlednu,protže domluva asi nemožná,sama nevím a docela mě to deptá...

lawrence napsal(a):

Lilith,
a kde se chceš vdávat ty? Zeptal se tě na to tvůj přítel? Já jsem věřící a od začátku můj  muž věděl, že když si mě bude chtít vzít bude to v kostele. Věděl, že je to pro mě důležité, ale já jsem zároveň věděla, že jemu to nevadí. Nějak mi moc nesedí to, že jak píšeš, je sice pokřtěný, ale praktikující není. Prostě bych se ho zeptala, proč doopravdy chce mít svatbu v kostele, proč je to pro něj tolik důležité. Ale hlavně mu řekni, proč ty nechceš mít svatbu v kostele. Jestli je to doopravdy jen pro rodiče a příbuzné, tak je to nesmysl. Jestli to totiž není alespoň pro jednoho z vás životně důležité, tak to nedělejte a vezměte se na nějakém hezkém místě, které se bude líbit Vám oběma. Jinak ten Váš společný život začnete jednou velikou lží.  Hodně štěstí.

lawrence,já se se chci vdávat kdekoli,kde nebude fařář ani jiný náboženský zástupce.Já jsem nevěděla od začátku,že jeho rodina je tak bigotní a on trvá na kostele-i když co je to na začátku?O tom proč jí tam chce mít jsem mluvili tisíckrát a v podstatě neřekl nikdy jasně a stručně proč,jen opakuje,že to je pro NĚJ důležité,opravdové a jediné správné..Taky to v podstatě moc nechápu,začíná mi poslední dobou připadat,že už jde o to,ustát si svůj názor a neustopit:mad:Já jsem mu jasně vysvětlila,proč je to pro mě nepřijatelné,právě proto,že by to pro mě byla lež,podvod a šla bych proti sobě.Takže je otázka,jestli to pro něj opravdu je "životně důležité"nebo jen nechce ustoupit:rolleyes:

Skúste to naozaj urobiť ako kompromis: Najprv svadba na úrade, potom v kostole(tvoj ústupok) - v otázke prípadnej hostiny alebo tak by zasa možno mal ustúpiť on tebe(hlavne aby celá svadba nebola v réžii tvojej svokry). Ale to je len môj nápad. Alebo skúste nájsť nejakého farára, ktorý by vám vyhovoval - možno nie sú všetci orvnakí a mohli by ste natrafiť aj na niekoho clekom civilného, vtipného... fakt som zažila celkom príjemnú cirkevnú svadbu, ale bola založená na tom, že si "importovali" farára, ktorého poznali... Alebo môže spočívať kompromis v tom, že vás bude oddávať farár, ale nie v kostole, ale trebárs niekde v záhrade, na zámku... v Prachovských skalách... :vissla: Niekde, kam sa svokra nedostane...

Selima napsal(a):

Skúste to naozaj urobiť ako kompromis: Najprv svadba na úrade, potom v kostole(tvoj ústupok) - v otázke prípadnej hostiny alebo tak by zasa možno mal ustúpiť on tebe(hlavne aby celá svadba nebola v réžii tvojej svokry). Ale to je len môj nápad. Alebo skúste nájsť nejakého farára, ktorý by vám vyhovoval - možno nie sú všetci orvnakí a mohli by ste natrafiť aj na niekoho clekom civilného, vtipného... fakt som zažila celkom príjemnú cirkevnú svadbu, ale bola založená na tom, že si "importovali" farára, ktorého poznali... Alebo môže spočívať kompromis v tom, že vás bude oddávať farár, ale nie v kostole, ale trebárs niekde v záhrade, na zámku... v Prachovských skalách... :vissla: Niekde, kam sa svokra nedostane...

Ono dneska už stačí jen svatba v kostele,na úřad se nemusí.Já jsem asi děsně zabejčená,ale faráře fakt nemůžu vydejchat.jakéhokoliv.A když si předstvím chodit na ty sezení před,no to mě děsí už dopředu.Víš on i kdyby ten farář nic neříkal:-))))tak mě prostě vadí,že bych lhala,slibovala bych něco  co není pravda a před někým v koho nevěřím, To je pro mě to nepřijatelné

aprill napsal(a):

No vidíš a já pokud bych se znovu vdávala, tak jedině v kostele, protože je to kouzelné!  Má  to atmosféru, kterou žádný úřad tomu nedá. Ale bohužel :reta: .

Když mě nejde o atmosféru,ale o moje svědomí,o to jak bych se cítila a že ybch lhala.Jinak vím,že svatba v kostele je pěkná,ale jen pro toho kdo tomu věří a užije si to.

Zažila jsem svadbu v kostele jednou, své sestry. Kdybych nebyla hlavní kameraman, nevím jak by to dopadlo s mým ovládáním. Točení trochu odvádělo moji pozornost, naštěstí.

Pro mne to bylo defilé neupřímnosti, nechápu jak někdo může vyznávat mrtvolu na kříži a ještě si s tím vyzdobit interiér. V obličejích věřících jsem spatřovala zvláštní škleb - říkám tomu výraz svaté idiocie. Gesta a kázání mi přišla nesmyslná.

A jak dopadli dva z kněžích po letech a na svadbě? Hlavní oddávající mě na svadbě položil ruku na holé koleno a cca za dva roky jsem zjistila, že ho poslali zpět pro jeho sexuální kontakty s děvčaty. Ten druhý ten se oženil protože " zbouchl" jednu věřící ovečku. Totéž v jiné podobě jsme koneckonců mohli vidět ve Výměně manželek, kdy otec Adventista sedmého či kolikátého nebe hladil cizí manželku.

Přemýšlela jsem doma co bych dělala, kdyby se můj vztah dostal do roviny svadba v kostele nebo nic. Těžké je to říci, když jste to neměli ošetřené dopředu. I kdybych se přemohla a svadbu v kostele absolvovala, tak nesvolím, aby mé děti byly křtěny a pak vedeny v křesťanském duchu...a to už není jen o mě, ale i o mých potomcích.

Držím palce, abyste se s partnerem dohodli na oboustranně vyhovujícím řešení! Dej vědět, jak to dopadlo.

Holky, já si nemůžu pomoct, ale mně by to bylo úplně jedno kde bych se vdávala. Kdyby to bylo možné, tak bych to vyřídila písemně. :)

Lilith,
nemáš to zrovna jednoduché. Ale, jestli se tvůj přítel nějak ve víře neprojevuje  a neprojevoval hned od začátku vztahu a teď si jenom umanul, že se bude ženit v kostele a nikde jinde, tak to nic jiného než pokrytectví není. Vždyť jste spolu o víře určitě mluvili, musíš vědět jestli doopravdy on tu víru v Boha cítí a jestli je to pro něj doopravdy důležité. To je tak zásadní věc v životě, že i když nechodí pravidelně třeba do kostela určitě bys to poznala. Jestli je on jenom umanutý a neslyší nebo spíše nechce slyšet tvůj názor, tak to  tu svatbu raději odlož, protože manželství je hlavně o toleranci. Myslím, že by jsi své pocity měla říc i jeho rodičům, třeba na něj naléhají oni.  Rozhodně víš co chceš a jsi k sobě i k přítelovi upřímná, což je dobrý základ. Nenech sebou manipulovat a drž se toho co v sobě cítíš. Myslím, že bys neměla ustupovat, abys pak neustupovala celý život. Nějak mi připadá, že to je u vás o tom, kdo vyhraje. Nechci , ale tvému příteli křivdit. Jestli doopravdy věří v Boha určitě poznáš a jinak by to ani pro něj nemělo doopravdy význam.

To vypadá, jako, že si Tě snad bere proto, aby Tiu dělal velikou laskavost. Tak mu řekni, že se nechceš vdávat za každou cenu a než v kostele, raději vůbec

Skoro každé vlákno tady na foru jasně dokumentuje, že spousta průserů mezi partnery je proto, že spolu nekomunikují. Hned, když si toto vlákno založila, tak si napsala, že ti oznámil, že bych chtěl mít svatbu v kostele, že je to pro něj důležité. Proč ne? Třeba se potřebuje vyrovnat sám se sebou a může tě mít o to raději. Jestli máš z kostela takovou fobii, jako já z jedovatých hadů, tak mu musíš, pardon, nemusíš, mohla bys mu říct, že je to pro tebe nepřekonatelná překážka, že to prostě neskousneš, nebo snad ne? Jestliže ti ten kostel nařizuje, tak to je potom něco jiného, to si potom rozvaž co dál s tím vztahem.

Tak Vám ještě jednou Všem děkuji za reakce a názory:-) Včera byla opět "úžasná"diskuze,zase jsme se kvůli tomu jen pohádali....včera to dokonce došlo až k hlášce-už s tebou nechci svatbu v kostele,celej živoj by jsi mi to vyčítala:-((( Tak nevím,jestli to řekl jen ve vzteku,nebo to myslel vážně.S jeho matkou bych o tom ráda mluvila,jenže,nemá to cenu,ona rozhodně neustopí,pro ní to je jasné a samozřejmé,naopak nechápe,proč by to tak nemělo být.Navíc asi by z toho byl pořádný konflikt,protže já bych se neudržela a asi jí poslala kamsi...Takže jsme stále kde jsme byli,ale zase tak nutně se vdát nepotřebuju:-)))))))))

Je ješto jedno radikální řešení, pokud se chce ženit hlavně tvůj drahý a ještě vypyskuje se svatbou v kostele (hlavně kvůli matce), tak bych mu navrhla, ano svatba bude, ale někde na neutrální půdě, např. na zámku nebo v kaplích, které už se nepoužívají k bohoslužbám a můžou se zde konat civilní sňatky.... a rozhodně bez rodičů.... pak do toho nebudou mít, co mluvit a jelikož už to bude hotový, tak to ani nějak měnit a kýblovat do toho.... TAkhle jsem vyřešila mnohaletý spor o to, proč chci svatbu pro 8 lidí a proč můj manžel v podstatě taky, ale tchýně pro 80 lidí... a jelikož dlužila pozvání na svatbu snad celému světu, tak nechtěla ustoupit ani o člověka.... Tak jsme to udělali bez rodičů ve čtyřech a bylo vymalováno.... Jelikož si na to chtěla brát úvěr a musela to deset let splácet, tak ve finále naznala, že vlastně ušetřila a že to bylo rozumné.... Svatbu dostala nahranou a nazdar....

Pokud chce tvoje přítelkyně svadbu v kostele zkuste udělat nějaký kompromis nebo máš i jinou cestu pokud ji miluješ a jí na tom záleží uděláš to pro ni.Věř,že ti to v životě oplatí,každopádně stojíte před prvním problémem už skoro jako manželé,možná je to taková zkouška,jak spolu budete vycházet,když budete mít každý jiný názor a jak to budete řešit.Manželsví není souboj kdo co chce,ale  jak budu žít,s kým budu vše sdílet a koho miluji.A jestě,né kdo má pravdu ale jak to spolu provedeme a vyyřešíme.Snad ti to trochu otevře oči.Věř,že to jsou zkušenosti dvacetiletého manželství.Rozvést se umí každý,ale vytrvat v dobrém i v tom zlém je opravdu umění.:hjarta:

Lilith, jak to nakonec dopadlo?

Kiara napsal(a):

Lilith, Judita má pravdu.
Jinak mě napadá - v případě, že se nedohodnete - šalamounské řešení. Co kdybyste se nechali oddat farářem na nějakém romantickém místě, třeba v létě pod širým nebem? Zámek, zámecká zahrada, jéje, takových tipů by se našlo... Svatba by neproběhla v kostele, ale církevní obřad by to stejně byl a možná daleko hezčí a romantičtější, než právě v kostele.

No, dobrý, anebo to jde i naopak: oddávat může civil v kostele, který byl odsvěcený...
Jestli to chápu, tak jde o to, že Lilith není věřící.
:gloria:

Jo a jetě taky stojí za zvážení, jak rozdílné jsou vztahy k víře a církvi v obou vašich rodinách: Budete spolu navštěvovat jedny i druhé
rodiče? Budou při tom i další sourozenci a jejich rodinky?
Pak musíte počítat s tím, že na téma víry či nevíry se bude mluvit.
V jedné rodině zcela vážně, v té druhé se bude spíš vtipkovat, mluvit s despektem...
Máte na to (žaludek), abyste to jeden či druhý strávili?
Tož tak.
Zvažte to, protože to může vést k nechuti partnera navštěvovat vaši rodinu a to by vás třeba mrzelo.

Slávku, ono se to řešilo před rokem, takže hádám je už po svatbě - a nebo po vztahu :rolleyes:

Je vlastně potřeba, abyste se vzali? Brání vám něco žít spolu jako doteď? Když momentálně nemůžete najít řešení, které by skousli oba, proč na to tlačit? Za pár let to jeden nebo druhý můžete vidět jinak, nebo vám svatba už nemusí připadat důležitá... Zatím mi přijde, že jste v situaci, kdy každé možné řešení pro někoho znamená nepřijatelný ústupek.. tak mi skoro přijde lepší nedělat nic :)

Dobrý den:-)zdravím po dlouhé době,překvapilo mě když jsem včera viděla znovu vytažené moje téma.Svatba se nekonala a nevím jestli se konat bude.Jsme spolu stále,ale o svatbě se nemluví a já jsem ráda.Ronja to vystihla dost trefně,i když s matkou přítele se vídáme velice málo.Spíš mě vadí,že jsme se nebyli schopni domluvit na komropisu.Další velký problém by stejně vznikl kvůli křtu...Takže se uvidí co bude,já se do svatby rozhodně neženu:-))))Jo a ty dvě L v mém nicku-na starý se mi nešlo přihlásit

Já nevím, ale "bude svatba v kostele nebo žádná, to mi přijde jako divný začátek šťastného života - rozhodně bych uvažovala o tom, jestli těch ultimat nezačne po svatbě přibývat.

Jinak, můžete mít přece obě svatby - v kostele i občanskou - to je jediný možný kompromis pro to, abyste se oba cítili právoplatně sezdaní

Omluva,dobře to vystihl Slávek:-))Marshanko,takhle to myslím není,prostě svatba se neřeší,ne že by jsme se oba kousli,že když není po mém nebude ani po tvém.Ono to nebylo aktuální,spíš mě zajímal názor ostních,jak by tu situaci řešili.Ale přiznávám,sama jsem zvědavá jestli se k tomu tématu doma někdy vrátíme:-)))