Nedávno jsem přemýšlela o tom, co jsem si vysnila jako malá a co se mi zatím splnilo.. Moc toho tedy zatím není  :D , ale myslím, že mám ještě spoustu času před sebou...takže kdo ví?

Jaké jste měli dětské sny vy? A které z nich se vám vyplnily?

No já jsem například chtěla umět anglicky a řídit auto..a umím :-)

já jsem chtěla být sekretářkou.... a jsem sekretářkou:-)))
ostatní sny se snad vyplní časem...pořád je o čem snít....a sny si plnit a snít sny nové...abych neusnula na vavřínech :-))))

Já i moje mladší sestra jsme hrozně toužily po kolečkových bruslích. Rodiče, protože mají pud sebezáchovy, hovory na toto téma vždy kopli do outu. Letos jsme si je navzájem nadělily pod smrk. Jen si už trošku připadám trapně, když se na nich po ulici "mlátím"..

Já chtěla být velká. To se splnilo :D . Taky jsem si chtěla vrátit a stále chci našeho milovaného pejska, co jsme měli jako děti - irského setra. Zatím to nejde, ale snad si ho jednou pořídím.

ale no tak Ando...to jako že jsi na to "stará" nebo coooooo???!!!
u nás je to moda kazdým coulem a jezdí na tom i "baby" okolo padesátky:-))))

Měla jsem sen mít psa, měla jsem ho. A jezdit na koni-jezdila jsem. :). Teď mám sen mít baby :).

Ahoj Adři..No, minimálně to vypadá zvláštně, když skoro třicetiletá čůza škobrtá a chytá balanc a její dvanáctileté dítě se snaží, co může, aby si jeho matka nezpřelámala všechny kosti v těle. Největším problémem je asi brždění, už jsem takhle málem zprovodila ze světa dva psy.

lvice, a kolik bab? babinet je ti málo?
já chtěla hodně dětí, být paní učitelka, krásného hodného chlapa - to dá se říct všecko mám
a pak jsem chtěla, aby nikdo okolo mě neumíral - a to mít nikdy nebudu :(

Ando...já bych na to teda osobně nevlezla...jenže u mě je to tažký já nejsem kámoška se žádným sportem...:-(((( jedině ... :P :P

ty máš už velký dítě...hlavně že se za tebe na tý ulici nestydí...a snaží se ti pomoct, no nééé?
nebo jsi nám nenapsala všechno.... :reta: :lol: :lol:

Tino, bab mám dost, ale chci mimi :P. Jedno by stačilo vzhledem k mému věku ;).

Chtela jsem cestovat po vesmiru a navstivit ruzne galaxie a pak mit chatu v lese a hrat si na indiany a cowboye -
a ani jedno se mi zatim nesplnilo :grater:

Bubli, tys mi to vzala z huby! :D
Já chtěla být kosmonautka jako Těreškovová! Ale to bych nesměla mít tak blbý profil díky tetičce emigrantce a tatíkovi, co házel v roce 1968 po ruských soudruzích dlažební kostky. Později jsem se snažila , abych se dostala na archeologii a byl ze mě egyptolog. Jenže mě nevzali na UK. (No, zas tak ženiální jsem taky nebyla).
Taky jsem chtěla umět na klavír, ale řekli mi, že nemám hudební sluch.
Taky jsem chtěla být vysoká štíhlá blondýna. Jsem teď aspoň blondýna ;) .
Ale: chtěla jsem dva zdravé syny. Mám je. Mám práci, co mě moc baví. Mám teď prima manžela. Mám krásný byt. Mám squělý sex.
Domluvím se rusky a anglicky (ručně). Vlastně jediné, co mi z dětských přání zbylo, je, že pracuju na tom stát se spisovatelkou.
A je tu JARO !!!!

Regi, ale ja jsem nechtela byt kosmonautka, rakety mi pripadaly tezkopadne a poskakovat ve skafandru po Mesici by me asi nebavilo :D
Meli jsme takovou detskou knizku o klukovi, co v noci ve snu letal od planety k planete a pak dal k Mlecne draze, do dalsich galaxii. A presne to jsem chtela :)  Takze mi nezbyva nez se naucit astralne cestovat ;)

Jo a taky jsem vzdycky chtela byt kluk :rodna:  No a to tak napul jsem :D

ja som chcel byt smetiarom (popelarem) a nesplnilo sa mi to :grater:

a ked sa zmenil rezim a zacali oficialne existovat nezamestnani, chcel som byt nezamestnany miliardar a ani to sa mi nesplnilo :grater:

bublinka napsal(a):

Jo a taky jsem vzdycky chtela byt kluk :rodna:  No a to tak napul jsem :D

:co::o mas velke kozy aj pipika?! Ci ako?!

Oxi napsal(a):

a ked sa zmenil rezim a zacali oficialne existovat nezamestnani, chcel som byt nezamestnany miliardar a ani to sa mi nesplnilo :grater:

To mi připomíná moji sestru, když se jí ve školce zeptali, co by chtěla dělat až bude velká tak odpověděla, že by chtěla být v důchodu :D

zatím se jí to nesplnilo :)

Oxi napsal(a):

bublinka napsal(a):

Jo a taky jsem vzdycky chtela byt kluk :rodna:  No a to tak napul jsem :D

:co::o mas velke kozy aj pipika?! Ci ako?!

Oxi, smarja, co to je pipik? :D :D

bublinka napsal(a):

Oxi napsal(a):

bublinka napsal(a):

Jo a taky jsem vzdycky chtela byt kluk :rodna:  No a to tak napul jsem :D

:co::o mas velke kozy aj pipika?! Ci ako?!

Oxi, smarja, co to je pipik? :D :D

pindik, curacek, penis :)

Ja som chcela mať psa, tak mi rodičia na 5. narodky kúpili plyšového na baterky :grater: . Živého som si zaobstarala až v 24 rokoch- neskoro, ale predsa... :supr: . Potom som chcela byť Indián/ka, to sa mi splnilo čiastočne. Nepreháňala som sa síce nikdy nmajestátnymi Skalistými horami ani Nevadskou púšťou, ale na nádhernom statku v j. Čechách som zažila pravý Tanec Slnka, s bubnovaním, maľovaním, čarovaním... so všetkým.  Len kone chýbali, chvalabohu. Som posera. No a do tretice som chcela byť spisovateľkou. To sa mi zatiaľ nesplnilo, ale noc je ešte mladá... (Môj prvý román mal byť práve o Indiánoch, - May hadr - ale zakrnel po cca 3 kapitolách... :grater: Došla inšpirácia.)

pěkné téma - jednu dobu jsem chtěla mít červenou corsu a modrý kostým se zlatýma knoflíkama. Corsu jsem měla modrou a kostýmů několik.
Dětských snů bylo tolik, že se na ně nepamatuji (vzpomněla bych si, ale by bychom tu dlouho...)

Ando - bruslím dobře a rychle. Nevytahuju se, strčím do kapsy většinu lidí. A je mi 40. Strašně mě to baví. Jo a ZÁSADNĚ nebrzdím, to neumím. Raději si vyberu místo a ustelu si v trávě.

kukačko...modrou corsu??? to nebyl sice muj sen ale mám ji:-))))))

Holky brusle ??? Chcete vědět jak dlouho bolí taková naražená kostrč ? Já vám to řeknu - 3 až 4 týdny. Na tu věc mě už nikdy nikdo nedostane :-)

Oxi, tak jsem si zas rozsirila slovni zasobu :D
A pipika fakt nemam :D

:grater: :grater: :grater: :grater:  Já vždycky chtěla koně ......  :grater:  babička mi řekla ( v mých asi 10ti letech ) že mi ho bude kupovat po kilech u řezníka :grater:    jsem už velká a koníka nemám a asi nikdy mít nebudu  .... sice jsem strávila u koníků asi 15 let .....  nostalgicky na to vzpomínám

Oxi napsal(a):

ja som chcel byt smetiarom (popelarem) a nesplnilo sa mi to.

Nebreč, co není může ještě být :lol:. Romové jsou dnes raději na podpoře, tak tvůj sen není až tak nerealizovatelný :lol: :reta:

BB: tak to bylo hodně brutální, že ti bude koníka kupovat po kilech u řezníka :dumbom:  :lol: :lol:

BB, ha ha, to mě babička koupila porcelánového, protože živého mi dát nemohla :rolleyes:. Prášilo se na něj na poličce, zatímco jsem vyvážela kolečka s hnojem ve stáji :/.

BB napsal(a):

:grater: :grater: :grater: :grater:  Já vždycky chtěla koně ......  :grater:  babička mi řekla ( v mých asi 10ti letech ) že mi ho bude kupovat po kilech u řezníka :grater:

A předhodilas ji Hannibalovi Lecterovi?? :dumbom:
Já chtěla být kluk (to mě naštěstí přešlo)
mít krb(mám)
jezdit na koni Arizonou(to mě taky přešlo)
mít velkého černého vlka(mám)
plavat s kosatkami( to mě nepřešlo)
a hlavně jsem strašně toužila být vzorná holčička, což se mi nedařilo a nedařilo, takže jsem byla tichá a divná.(taky mě to úplně ještě nepřešlo :grater: )

Lupino, ty máš doma velkého černého vlka :co:? Nebo jen huskyho :D.

Mňo, vlka si můžem  občas uhnat snad každý ;)  :cool:
Mýmu muži (tehdy juniorovi, dávno tomu nazad) řekli, že jestli chce koně, tak si musí zajít na národní výbor pro povolení :D .

lvice napsal(a):

Lupino, ty máš doma velkého černého vlka :co:? Nebo jen huskyho :D.

Ne, ovčáka :D Vlkovi bych to neudělala, nebydlím na samotě u lesa :/ Ale vypadá, jak Anubis, škoda, že nejde poslat fotka.. :butter:
Hmmm...neudělala bych mu to ani na té samotě.. vždyť bych tam měla dnem i nocí navežený ozbrojený brigádníky, dychtícími po jeho krvi...nenene!

Lupino, moje fantazie se nechala unést tvojí ikonkou :D....... No pane, jo, to je škoda, ale pošli mi prosím jeho fotku na můj mailík, pesany já LOVE. Nedávno jsem viděla také černého ovčáka, bylo to tak roční psisko, krásné zvíře. Nedalo mi to a ještě jsem se po něm otočila :supr:

Regi, uhnat si vlka :co:? To neznám, já znám jen rčení uhnat si housera :lol:......... Jo a víte, co jsou to klubalky? :gloria:

No ráda bych, ale nějak jsem nepřišla na to, jak se ku zdejším meilům připojuje..:-(

ja som chcela dostať vejár. mala som.ale zožral mi ho škrečok :(

Já jsem chtěl:
- být kominíkem
- kosmonautem (nejméně užitečné povolání na světě)
- mistrem světa ve fotbale, tenisu, hokeji
- indiánem zn. Vinnetou
- jezdit na koni a mít vítr ve vlasech
- procestovat celý svět
- mafiánem

Vloni jsem to zredukoval na to, že chci být štastný :-)

Nicolas napsal(a):

Vloni jsem to zredukoval na to, že chci být štastný :-)

Nemáš malé cíle :D :D ..Já chtěla být Nšo-či, až na ten konec..

Já chtěla bejt rybářkou. A dodnes koketuju s tím udělat si rybářskej lístek. Jen kdybych se nestyděla si ho udělat.

lupina montana napsal(a):

Nicolas napsal(a):

Vloni jsem to zredukoval na to, že chci být štastný :-)

Nemáš malé cíle :D :D ..Já chtěla být Nšo-či, až na ten konec..

Viete, v južných Čechách sa mi fakt splnili podobné moje sny... Absolvovala som aj inidánsku saunu v teepee, aj magický rituál SunDance, aj výrobu prúteného koša(otrlejší aj výrobu bubnu zo smradľavej jelenej či kozej kože, lenže ja som mala v pláne vracať sa domov železným tátošom, tak ak som nechcela bežať za waggonom, musela som si smrady odpustiť). Keby som mala ešte trošku živšiu fantáziu, tak si môžem odfajknúť ďalšie želanie... A niekde na južnej Morave tuším tiež existuje wigwamové mesto, kde si môžete obliecť kožu z tchora a cítiť sa ako čistokrvný Rudokožec... :P

Já jsem chtěla vypadnout z baráku, provedla jsem to hned v osmnácti. Jinak si na žádné sny nevzpomínám... Docela dlouho jsem měla pocit, že nemám nárok něco si přát.

Na malé sny si nevzpomínám.
Ale už dlouho sním ( jsem holt kozoroh co myslí na budoucnost) o tom jaká já budu ve stáří babka čiperka.
Taková ta poťouchlá stařena, co vyťukává Mozarta hůlkou do chodníku a čas od času tou holí někoho přetáhne. :D
Asi mě bude děsně bavit dělat si ze všeho bžundu a každej mi to vzhledem k věku odpustí.
Budu chodit přes přechody schválně pomalu a nasírat kravaťáky za volantem.
Budu sice špatně vidět ale to nevadí, všechny knihy budu mít přečtený a budu o nich už pouze meditovat.
Budu se vyhřívat na sluníčku na lavičce a koukat jak lidi valej do práce.
Hooodně se budu smát lidský blbosti a nastavovat zrcadlo :P .
A budu laskavě hladit rozbitá kolínka dětí.
Budu vnoučatům vyprávět příběhy tak že se jim bude tajit dech.
A k tomu jim upeču nějaký koláč. A ne celozrnej jako dělám svým dětem :rodna: .
Budu chodit na nákupy se síťovkou, kde bude jen rohlík a jogurt, žádný plný auto jídla jako teď.
Už nebudu sice skákat přes švihadlo, ale budu babča s kondicí. No, celej život na tom kvůli tomu pracuji.
A budu podporovat mladé lidi v jejich snech.

Holky já se těším, to bude život!

Tys mi připomněla. Já strašně obdivuju takové ty staré (okolo 70-80) paní, co mají ty šmrncovní naušnice a krasné slabounké vlásky a takový tý ten moudrý laskavý výraz. Vtip na jazyku  a úsměv na tváři. Je jich teda strašně málo.. zvlášť těch, co vyzařují takovou vlídnost a vyrovnansot stáří.. Chtěla bych být jako ony, až příjde ten věk ...  (a pak moje babička je taky skvělá)
Takové babičky, co nevypadají jako babky mi vždycky přinesou slunce do života na hodně dní...

Jinak jsem chtěla mít dlouhé vlasy. 
Vymyslet perpetum mobile a nebo nějaký super ekologický zdroj energie. Tak to asi nevymyslím, i když naděje umírá poslední.
Přála jsem si mít staršího bratra. Tak to bylo nesplnitelné od začátku, leda že by mi někdo z rodičů něco zatajil. :D
A úplně mě fascinuje, jak jsem někdy ve čtvrté třídě uviděla poprvé mapu Itálie a přála jsem si jet někam až dolů a myslela, že je to nesplnitelný sen.. Jezdím se tam koupat každý rok :D

Ja jsem si jako mala snila o tom:
-mit alespon dva pary bot jako spoluzacky (mam, takze splneno)
-smet litat venku, vodit si domu kamaradky a vybirat si je sama (splnilo se po tom, co jsem se odstehovala od rodicu)
-aby me deti brali jako jim rovnou a neposmivali se mi za nejlevnejsi obleceni a veci (nikdy se nesplnilo)
-aby na me ucitele nekoukali jako na hajzla a pochopili, ze nejsem zlobiva ale jen sva a uprimna (nesplneno)
-mit sourozence, abych na rodice nebyla sama(nesplneno)
-mit psa a umet jezdit na koni (splneno po odchodu z domova)
-porodit dvojcata (snad se splni ted napotreti, jinak mam smulu)
-vystudovat prava a byt vyborny advokat v oboru trestni (na dosah :) )

poletucha napsal(a):

Budu chodit přes přechody schválně pomalu a nasírat kravaťáky za volantem.
!

Ze neuhodnes, co me dovede primo brutalne nas*** ?? P.S. Kravatu nenosim :lol: :gloria:

Já jsem chtěla být veteřinářka-nesplněno, chce se mi zvracet z pohledu na krev a bojím se jehel
Mít velký dům s bazénem,psem a dvěma dětmi-zatím nesplněno
Mít vlastní silné auto-již pár měsíců splněno
Nebydlet s mámou-splněno v den 18.narozenin
Být princezna nebo alespoň žít na zámku-to se mi asi nesplní

Dita.L:   Taky bys ty důchodce na přechodu nejraději popostrčila, aby byli na druhé straně rychleji??:)

Lucky2008 napsal(a):

Dita.L:   Taky bys ty důchodce na přechodu nejraději popostrčila, aby byli na druhé straně rychleji??:)

spis mam vzdy paradni chut poradne zmacknout klakson, aby predvedli beh, jaky umeji, kdyz jim jede autobus :rock:

Já jsem taky chtěla být veterinářka... ale naši mě strašily, že budu muset strkat ruce kravám do zadku, až jsem si řekla, že přece jenom si raděj pořídm chovnou stanici psů. :D
Jo, s těma důchodcema, to je občas opravdu humor :D

Já chtěla být také veterinářka a k tomu jsem chtěla mít dům, bydlet na vsi, mít psi, koně a spoustu jných zvířátek. Kromě tý veterinářky mám splněno, ale vzhledem k těm zvířátkům k tomu nemám daleko, už jsem schopná i koňovi píchnout injekci :)
Pak jsem chtěla 3 děti, mám 2 ale zlatý, to třetí už pomalu vzdávám ( není vhodný adept na tatínka ).
No a teď už jen nějakýho hodnýho chlapa, kterej to tady všechno se mnou vydrží ( a já s ním ).

Nšo-či,

být štastný mi přijde OK.
Ani to vlastně nepovažuju za cíl. A už vůbec ne velký. V podstatě mi "postačí", když poznám lépe sám sebe (což někdy není zrovna lehké, ale s tím se tak nějak počítá).

Vinnetou :-)

Být šťastná, být sama se sebou spokojená, ať se děje cokoliv, to je asi ten nejvyšší cíl, kterého člověk může dosáhnout. Po tom, co "mi život řádně nafackoval" je být šťastná i mým cílem. Vlastně to není až tak těžké. Myslela jsem si, že je to nedosažitelný cíl a ono je to obyčejné a prosté.
"Stačí" si DOSTÁVÁM TO, CO CHCI otočit na CHCI TO, CO DOSTÁVÁM.
To není z mé hlavy a dlouho jsem nechápala, co to znamená. Teď už to vím a funguje mi to. Protože vše, co chceme, nikdy nedostaneme (zjednodušeně řečeno), proto cokoliv dostávám, najdu si v tom to pozitivní a stavím se k tomu tak, že přesně tohle jsem chtěla a je mi prima. Můj "pocit štěstí" není žádná šílená euforie, je to takový klid, spokojenost v každou minutu mého života. Nefunguje mi to tak pořád a když se od toho odchýlím, vím už, co se sebou, jak usměrnit své myšlenky, aby jsem se k tomu štěstí zase vrátila.
Jsem šťastná, že po 44 letech mého nynějšího života a kdoví po kolika minulých životech, jsem tohoto stavu dosáhla. :-)

MAJKAFO, TO CO JSI NAPSALA JE MOC PĚKNÝ...TAKY JSEM PŘIŠLA, ŽE NIKDY NEDOSTANU TO CO CHCI A NĚKDY SE MI ZADAŘÍ TO I OBRÁTIT...ALE NE TAK ČASTO, JAK BYCH POTŘEBOVALA....
A MOJE SPLNĚNÝ PŘÁNÍ?....CHTĚLA JSEM MÍT DĚTI...ODJAKŽIVA JSEM BYLA CHŮVA,KTERÁ HLÍDALA VŠECHNY MALÝ ŠPUNTY NA SÍDLIŠTI A TO SE MI SPLNILO. JEN JE POTÍŽ S TÍM,ŽE JSEM DOSTALA "PŘIDĚLENO" :) DÍTKO NEMOCNÝ :gloria:....ALE S TÍM SE PODLE MAJKAFY SNAŽÍM VYROVNÁVAT KAŽDÝ DEN=CHCI TO,CO DOSTÁVÁM
NĚKDE JSEM ČETLA,ŽE NEMOCNÉ DĚTI,SE RODÍ RODIČŮM,KTEŘÍ TO JAK SE ŘÍKÁ USTOJÍ A VLASTNĚ ZA ODMĚNU.....TAKŽE JSEM BYLA NEJSPÍŠ HODNÁ... :rodna:

Od mala mě zajíma Egypt a vše kolem něj-příští rok se tam konečně podívám.
Chtěla jsem mít dvě děti,kluka a holku-to se mi splnilo.
Být šťastně vdaná-to jsem taky.

Od malička jsem snila houpat se v dešti v březovém háji v dlouhých bílých šatech na houpačce,nikdy jsem březový háj neviděla a na houpačce se mi dělá zle.(':(', '');

Sovo,

v Sovětském svazu je březových hájů velmi mnoho.
Bílé šaty se dají koupit ještě tento týden ve slevách v Tescu.
Jarní déšt přijde co nevidět.
Pár zhoupnutí prostě vydržíš :-)

Poletuško, ja mám tiež vysnívanú starobu: Osťahujem sa na bájny ostrov Kréta, oslním niekoľkých Kreténov, budem páliť keramiku v peci(Kréta je známa výrobou keramiky), pod rúškom tmy - aby som nedesila turistov ba ani miestnych - budem tancovať pri mori so závojom a cez deň variť grécke dobroty... Kto sa dožijete, ste pozvaní do môjho brlohu už teraz... Len musíte mať radi psov a mačky, tých budem mať celé kŕdle, budem kŕmiť túlavých a niekoľkých domestikujem...

Jů, je tu Nšo-či i Vinnetou. :D ...bezva
Já jsem chtěla být Ribanna - ale s blond copánkama :usch:          :rodna:

Mne sa želania a sny plnia neskôr a všelijakými okľukami, ale plnia... chcela som tiež byť veterinárkou, ale vzhľadom na to, že nie som schopná ani pichnúť injekciu môjmu psovi, som to vzdala. No keď som prekladala asi desať rokov diela Jamesa Herriota, teoreticky som sa ňou skoro stala :D - vedomosťami som bola priam nadupaná. Takže osud bol milosrdný a želanie mi čiastočne splnil, napriek mojej neschopnosti vyrovnať sa s krvou, bolesťou a utrpením(alebo ich dokonca spôsobovať, hoci aj v záujme uzdravenia). Inak, ja tiež počítam s tým, že skôr ako na Kréte skončím niekde v domčeku na Záhorí(to je vidiek okolo Blavy), kúpať sa budem v jazere a variť budem špeciality z kyslej kapusty(kysaného zelí-pozn, prekl.), ale ostatné platí. Keramika sa našťastie robí aj tu a tancovať môžem tiež hocikde... :cool:

sova napsal(a):

Od malička jsem snila houpat se v dešti v březovém háji v dlouhých bílých šatech na houpačce,nikdy jsem březový háj neviděla a na houpačce se mi dělá zle.(':(', '');

:) ...Březový háj :D
http://www.antiquepalkova.cz/index.php? … _section=3

Mam jeden velikansky sen, kdysi davno jsem byla na dovolene v Chorvatsku, byla jsem tam s pritelem a braskou a na plazi byla rodinka, dve holcicky tak ve veku 6 - 12 let a velmi sympaticti rodice a najednou ty holcicky vybehly z vody na deku k mamince, objaly ji a obe najednou rekli, ze meji toho nejskvelejsiho tatinka a maminku pod sluncem. Ja nejsem z idealni rodiny a tak touzim po tom,aby mi tohle jednou rekly moje deti,abych jim dokazala dat stastne detstvi a pevnou rodinu plnou pohody a bezpeci...

Já nikdy nevěděla pořádně co chci. Ale vždy jsem věděla co nechci. A to se mi splnilo. Nechtěla jsem pracovat na poště a tak jsem pracovala u kurýrní služby, nechtěla jsem být učitelkou a tak jsem byla školitelkou a tak to šlo dál....

Trochu se děsím toho, že vím, že nechci mít svůj dům (chci bydlet v bytě), nechci pracovat v rybárně a mít doma tchyni.

To je presne to, že človek si asi nemá želať veci zápo*n "NEchcem to a ono", lebo vesmírna objendávková služba nepozná zápor a nemá zmysel pre nezmysly a zápory... :rolleyes: Želaj si veci kladne formulované "CHCEM to a ono"... a mali by sa ti splniť.

Taky jsem chtěla žít v pohádkových časem princezen, ale né být princezna, to je otrava, nechat se sežrat drakem. Ale bydlet v krásné starodávné chaloupce se všemy těmi kredenci, truhlami, spávat na peci a mít se blaze.. :jojo:  Jojo, ach ty sny, nevíte někdo aspoň o té chaloupce ?  :)  (třeba jen na dovču).

SLUNÍČKO existuje krásná povídka o tom, jak Bůh vybíral matku, které dá postižené děťátko. Najdu ji doma a napíšu ti ji. :pussa:

Majkafo můžu o tu povídku taky mocmoc poprosit?  :gloria:

madelain napsal(a):

Taky jsem chtěla žít v pohádkových časem princezen, ale né být princezna, to je otrava, nechat se sežrat drakem. Ale bydlet v krásné starodávné chaloupce se všemy těmi kredenci, truhlami, spávat na peci a mít se blaze.. :jojo:  Jojo, ach ty sny, nevíte někdo aspoň o té chaloupce ?  :)  (třeba jen na dovču).

My máme podobnú chalúpku, ale uisťujem ťa, že keď stráviš týždeň rúbaním dreva(máme len šporák na pevné kurivo a kachle), nosením vody(nie je tam vodovod) a svietením petrolejkou, rada sa poženieš späť do civilizácie k elektrine, vodovodu a ústrednému kúreniu... na romantiku sa dobre pozerá z gauča, ale keď nemáš ochotné služobníctvo, tá radosť z jednoduchého života ťa rýchlo prejde...

Selima napsal(a):

Poletuško, ja mám tiež vysnívanú starobu: Osťahujem sa na bájny ostrov Kréta, oslním niekoľkých Kreténov, budem páliť keramiku v peci(Kréta je známa výrobou keramiky), pod rúškom tmy - aby som nedesila turistov ba ani miestnych - budem tancovať pri mori so závojom a cez deň variť grécke dobroty... Kto sa dožijete, ste pozvaní do môjho brlohu už teraz... Len musíte mať radi psov a mačky, tých budem mať celé kŕdle, budem kŕmiť túlavých a niekoľkých domestikujem...

Johohóóó! A můžu k tobě na prázdniny? Kréta je úchvatná - však je to dle Pogačnika kořenová čakra evropského energetického těla..

Si vítaná... :storstark: :hjarta: :pussa: či už na Kréte, alebo na Záhorí...

Stěhuju se na Krétu s váma !!!!!! :storstark:

mé dětské sny- mít psa pořídila jsem si jejve 37 -splněno
                     -koupit si své vlastní auto a naučit se řídit ve 34-splněno
                     -postavit si svůj vlastní domek ve 25 splněno

lupina montana napsal(a):

Selima napsal(a):

Poletuško, ja mám tiež vysnívanú starobu: Osťahujem sa na bájny ostrov Kréta, oslním niekoľkých Kreténov, budem páliť keramiku v peci(Kréta je známa výrobou keramiky), pod rúškom tmy - aby som nedesila turistov ba ani miestnych - budem tancovať pri mori so závojom a cez deň variť grécke dobroty... Kto sa dožijete, ste pozvaní do môjho brlohu už teraz... Len musíte mať radi psov a mačky, tých budem mať celé kŕdle, budem kŕmiť túlavých a niekoľkých domestikujem...

Johohóóó! A můžu k tobě na prázdniny? Kréta je úchvatná - však je to dle Pogačnika kořenová čakra evropského energetického těla..

To neviem, ale podša jednej mojej známej a učiteľky je to domov antických bohýň(určite aspoň Hadej bohyne), tak už len kvôli tomu ste šecky/šeci vítané/í... Som mierumilovná Amazonka, pripúšťam aj chlapov, ak sa budú dobre správať... :gloria:

A bylas v Diově rodné jeskyni, Sel? To je síííla! Taky jsem byla V Knóssu brzy ráno a do 10hod. jsme tam byli sami..jen s krkavci... Akorát ta Hadí bohyně v muzeu byla taková posmutnělá. Děkuji za pozvání, jestli se vykopu za sestřenkou do Modry, tak se stavím - jestli je to po cestě.. :storstark:

Keď si urobíš takú trasu... Ale vlastne by to mohlo byť po ceste... !  Modra cez Krétu- prečo nie?

Nicolas napsal(a):

Nšo-či,

být štastný mi přijde OK.
Ani to vlastně nepovažuju za cíl. A už vůbec ne velký. V podstatě mi "postačí", když poznám lépe sám sebe (což někdy není zrovna lehké, ale s tím se tak nějak počítá).

Vinnetou :-)

HOwgh

Selima napsal(a):

Keď si urobíš takú trasu... Ale vlastne by to mohlo byť po ceste... !  Modra cez Krétu- prečo nie?

No tak to mě teda nenapadlo... :rolleyes: Docela přízemně jsem chtěla spojit jen Modru a Záhore... To víš, jak jel Záhorák po dálnici a poslouchal Zelenou vlnu? :o

Ahoj, Majkafěnko, kdes byla?
Sovo, vykašli se na ně, moc pěkný březový hájek je i v Praze na Ořechovce :P
SLUNÍČKO- to je  přání všech přání a splní se ti. Když mně, tak proč ne tobě? :storstark:

lupina montana napsal(a):

No tak to mě teda nenapadlo... :rolleyes: Docela přízemně jsem chtěla spojit jen Modru a Záhore... To víš, jak jel Záhorák po dálnici a poslouchal Zelenou vlnu? :o

Myslíš, to ako že hlásili, že jeden debil jazdí na diaľnici v protismere a Záhorák si hovorí "Čo jeden, všetci..!!!" :dumbom: 
A keď pôjdeš do Modry, ohlás sa, keď nie chata na Záhorí, Blava vyjde určite :supr: ..!

Lupi, nestíhám, moc práce. :D

Pro SLUNÍČKO, madelain a všechny ostatní, kdo si chtějí přečíst.

Erma Bombecková: Zvláštní druh matky

Nejvíc žen se stane matkami náhodou, některé si to vyberou,několik málo podlehne společenským tlakům a pár to udělá ze zvyku. Tento rok se skoro sto tisíc žen stane matkami postižených dětí. Přemýšleli jste někdy nad tím, podle čeho se matky postižených dětí vybírají?
Představuji si, jak Bůh prochází po zemi a vybírá si své božské nástroje propagace s velkou péčí a rozvahou. Pozoruje svět a přitom dává instrukce svým andělům, aby si dělali poznámky do ohromné účetní knihy.
"Berth Armstrongová, syn. Patron svatý Matěj.
Marjorie Forestová, dcera. Patronka svatá Cecílie.
Carrie Rutledgeová, dvojčata. Patron ...  dejte jí svatého Gerarda. Je zvyklý na rouhání."
Nakonec udá andělovi jedno jméno a usměje se: "Dejte jí postižené dítě."
Anděl je zvědavý. "Proč právě téhle, Bože? Je tak šťastná."
"Právě," usměje se Bůh. "mohl bych dát postižené dítě matce, která neví, co je to smích? To by bylo kruté."
"Ale je trpělivá?" ptá se anděl.
"Nechci, aby měla příliš mnoho trpělivosti, nebo se utopí v moři sebelítosti a beznaděje. Až ji přejde první šok a odpor, zvládne to.
Dnes jsem ji pozoroval. Má to sebevědomí a nezávislost, které jsou tak vzácné a tak potřebné. Víš, dítě, které jí dám, žije ve svém vlastním světě. Musí dokázat, aby žilo také v jejím světě, a to není snadné."
"Ale Pane, myslím, že v tebe ani nevěří."
Bůh se usmál. "Nevadí, to se spraví. Tahle je dokonalá. Má přesně správnou dávku sobectví."
Anděl nevěřícně vydechne. "Sobectví? To je nějaká ctnost?"
Bůh přikývne. "Kdyby se nedokázala občas od dítěte oddělit, nepřežila by to. Ano, to je žena, kterou požehnám dítětem, které nebude dokonalé. Ještě si to neuvědomuje, ale bude jí co závidět. Nikdy nebude považovat za samozřejmé ani jediné vyslovené slůvko. Nikdy si nebude myslet, že ten nejmenší krůček je obyčejný. Když její dítě řekne poprvé MÁMA, bude svědkyní zázraku a bude to vědět. Když bude svému slepému dítěti popisovat strom nebo západ slunce, uvidí je tak jasně, jak je uvidí v životě jen málo lidí.
Dovolím jí, aby viděla jasně věci, které vidím sám - nevědomost, krutost, předsudky - a dovolím jí, aby se proti nim postavila. Nikdy nebude sama. Budu jí stát po boku každou minutu každého dne jejího života, protože ona dělá moji práci."
"A co svatý patron?" zeptal se anděl a pero se mu zastavilo ve vzduchu.
Bůh se usmál. "Bude stačit zrcadlo."

majkafa: :supr:
Při čtení mi přebíhal skoro mráz po zádech. Ano, takhle to prostě JE.

Taky mě to dojímá, a přitom cítím, že na tom vlastně nic dojemného není. Že je to zázračné, tajemné, velebné a trochu drsné zároveň, jako celý život ;) :hjarta:

MAJKAFO DÍKY,
MUSELA JSEM POČKAT AŽ UVIDÍM NA KLÁVESNICI,ALE BYLY TO SLZIČKY ÚLEVY, ŠTĚSTÍ A PRAVDY.NĚKDO DRUHÝ VÍ,JAKÝ JE ŽIVOT S POSTIŽENÝM DÍTĚTEM I KDYŽ HO DOMA TŘEBA ANI NEMÁ...
TO JE ÚŽASNÝ....
VŠECHNO CO JE V POVÍDCE JE PRAVDA....A JÁ SVÉ DĚTI MILUJI A O KOUSÍČEK VÍC TÉ LÁSKY DÁVÁM SVÉ DCEŘI.
A ABYCH TO TROŠKU ZLEHČILA....MÁ DCERA MÁ ÚPLNĚ STEJNÉ PŘÁNÍ,JAKO JÁ V JEJICH LETECH...CHCE MÍT DĚTI, RODINU A JEŠTĚ NĚCO NAVÍC...PEJSKA...

taky děkuju za pohádku - a nechci se rouhat, ale i (to tomu nahoře) za svoje zdravé děti - za to jedno, o kterém to vím jistě, a za to druhé, u kterého tomu vše nasvědčuje...

Majkafo, moc děkuju za povídku, je to opravdu moc krásné a dojemné a jak už bylo řečeno - pravdivé  :jojo:

Teď mě ještě napadlo, že bych moc chtěla umět hrát na klavír nebo na housle. Umím na kytaru.. Ale housle ani klavír nemám a věk na docházku do lidušky už taky ne ...

Ja som vždy túžila mať hudobný sluch - márne -alebo výtvanrý talent. V tomto živote sa mi to už nesplní... Ale aspoň jedno univerzálne zrozumiteľné(t.j. nepotrebujúce preklad) umenie sa učím - tanec :rodna: :reta:

Selima napsal(a):

Ja som vždy túžila mať hudobný sluch - márne -alebo výtvanrý talent. V tomto živote sa mi to už nesplní... Ale aspoň jedno univerzálne zrozumiteľné(t.j. nepotrebujúce preklad) umenie sa učím - tanec :rodna: :reta:

Já jsem někde četla, že, pokud jsi byla v minulém životě dobrá v jedné oblasti, tak v druhé už v tom dalším nebudeš, protože už to máš vyzkoušený :lol:
No já byla v minulém životě asi geniální malíř, teď nenamaluju ani čárku:D

Ani ja! A na spev mi brat povedal. Ségra, radšej tancuj, to stačí zatvoriť oči... :dumbom: A kaamrát: TY spievaj len v sebaobrane :grater:

Selima napsal(a):

Ani ja! A na spev mi brat povedal. Ségra, radšej tancuj, to stačí zatvoriť oči... :dumbom: A kaamrát: TY spievaj len v sebaobrane :grater:

Tak tohle kdyby mi řekl brácha, koledoval by si o nakládačku!!!! Teda faktem je, že už mnoho let bych ji dostala okamžitě nazpět a ještě s přídavkem . :dumbom:

Veď rpáve, odkedy ma prerástol(pred asi 18 rokmi) a zopár ráz mi zlomik okuliare alebo raz aj rozbil hlavu(skopol ma v hádke na roh stola), som opatrnejšia a kritiku pálkujem späť len cez maily... :supr:

Selima napsal(a):

Veď rpáve, odkedy ma prerástol(pred asi 18 rokmi) a zopár ráz mi zlomik okuliare alebo raz aj rozbil hlavu(skopol ma v hádke na roh stola), som opatrnejšia a kritiku pálkujem späť len cez maily... :supr:

Ještě že je ten net, že? Chudáci ti lidi kdysi před námi, asi holt dostávali pořád na budku :dumbom: A jako že jich bývalo v chalupách i deset,...to musel být nářez! :dumbom: :)

Já jsem si jako dítě hrozně přála klavír ale prý nemám sluch ale ten hlavní důvod byl to,že naši na to prostě neměli.A pak jsem chtěla mít dlouhý vlasy jako moje sestra a to mi zase bylo řečeno,že na to nemám ten správnej xicht ale nemohla jsem mít ani úplně krátký protože to jsem měla zase odstávací uši.TZakže mě mamča stříhala na takovej zvláštní spůsob že jsem furt vypadala jako debil.A dopadlo to tak,že klavír jsem nikdy neměla a vlasy jsem si nechala časem narůst a teď nosím prozměnu hodně krátké.

Ja som tiež túžila podlhých vlasoch a otec ma celé detstvo trimoval takým trhátkom, čo sa normálne trimujú psi... :grater: teraz mám polodlhé a cchem si nechať zahusiť a predĺžiť... uvidím.

Kukačka napsal(a):

pěkné téma - jednu dobu jsem chtěla mít červenou corsu a modrý kostým se zlatýma knoflíkama. Corsu jsem měla modrou a kostýmů několik.
Dětských snů bylo tolik, že se na ně nepamatuji (vzpomněla bych si, ale by bychom tu dlouho...)

Ando - bruslím dobře a rychle. Nevytahuju se, strčím do kapsy většinu lidí. A je mi 40. Strašně mě to baví. Jo a ZÁSADNĚ nebrzdím, to neumím. Raději si vyberu místo a ustelu si v trávě.

:supr: Taky ráda a často bruslím a brždění řeším přesně tak :) Občas v tý trávě ani neupadnu :)
Mám kompletní chrániče a prvních 10 jízd jsem měla i helmu na kolo.
A ani mi nevadí, že mám ty chrániče celý odřený. :)


Já jsem jako malá chtěla být sekretářkou Mariána Čalfy :) - a to se mi nepovedlo. Žádný jiný sen si nemapatuju.

To snáď buď aj rada, že sa ti nesplnilo :lol: - tam hore má niekto viac rozumu...

Tak já se přidám, já celý dětství chtěla ooobrovskýho medvěda, plyšovýho :rodna: a maminka  :rodna: mi ho loni koupila v Makru, k narozeninám.Má  2m a zabírá spoustu místa. :supr::D:supr: Škoda jen, že mi loni bylo 36 :lol::lol::lol:

Už neviem ktorá herečka, ale jedna rozprávala, ako so sestrou, mladšou asi o 2 roky, dostali k päťdesiatke deň strávený vo francúzskom Disneylande -sen splnený o púhych 45 rokov neskôr... :lol: Nie si sama!
Mne otec vyhodil všetkých plyšákov, Keď som mala 9 rokov, so slovami, že na to som už stará, a odvtedy som na nich zaťažená a ostala som citovo zachladená v tom veku :rodna: Za plyšáka som ochotná pomaly na čokoľvek...

no mně je vyhodila máma, když mi bylo 18, a to přes veškeré moje protesty!!! :grater: Michala Iványče, Nastasju Petrovnu, ba i Myšutku, si předestav!!!! :grater: Následkem toho mají mé dcery některé plyšáky dodnes, páč mě to taky zásadně poznamenalo. Až pojedu do tý Modry, přivezu ti.

Tak vydím, že to s tím vyhazováním je asi nějaká "tradice" či co. Nám je taťka taky vyházel, co vyházel, spálil :(. Včetně moji nejmilovanější panenky Marušky, s kterou mi ségra flákla a vypadli jí oči :grater:! Chtěla bych ji zpátky i když je mi už 23 :D  (dostala jsem ji k 1. narozeninám) i handicapovanou :)

no jo, mi ségra skočila v pěti letech z křesla na mluvicí panenku, urazila jí nohu a ještě mi moje bobuška přestala vyprávět - já pořád chtěla, aby zase kecala, tak jsem si ji ve čtrnácti vykuchala, jukla do toho strojku, a dneska sice pořád nemluví, ale zase to v ní rachotí... a tu nohu taky nemá - ale přesně vím, kde je, asi ji půjdu oprášit :)

Moji boli všetci starostlivo opatrovaní a nehendikepovaní... :grater: Modrý macko Miško(tiež som mu hoovrila Mišútko, niekedy), hnedastý najväčší, ktorý bol väčší ako ja, keď som ho dvojročná dostala :grater: , bábiky: Duňaška v ruskom kroji rovno z Moskvy, miminko Betka, Danka, čo vedela plakať, copatá Miška - mama zachránila len barbíny, aj to tajne a zo šporovlivosti, nie kvôli mojim citom... Kamoška mi rozprávala, ako to prebiehalo: My sme boli na prázdninách, keď v jeden deň kamošku zaujalo, prečo sa mi našom kontajneri zhlukujú davy detí. (Bývala v susednom vchode a jej mama ju nakazila zvykom šmírovať dianie na ulici.) Zistila, že náš squellý otec vynáša von celé sáčky macov a bábik... Aby som bola spravodlivá, keď bracho trochu dorástol, zopakovala sa akcia aj s jeho hračkami ,zachránili sa len drahé angličáky Matchbox... a lego. To bracho, inak, skladuje u našich dodnes... Keby som mala deti, nechám im hračky hoci aj do dospelosti, lebo vidím, aké úchylky potom vznikajú: Mňa potenciálni milenci nedostali na drahý parfum, ale na vééééľkého plyšaká. Ani ich teraz nemám veľmi kde skladovať...A bývalý ma dostal, keď mi na moje prvé narodky, čo sme oslavovali spolu, dal doktora, ktorý pil ozajstné tkeutiny a blikal, keď ich preglgol... No, blbosť nad blbosti, ale mňa tým absolútne dostal. Bola by som ya ním šla aj do pekla... :dumbom: (A skoro som šla...)
Čítala som o panej, čo zbiera starých makcov, opravuje ich a necháva si ich, hoci po povodniach nejakých poslala do vyplavneých domovov. Teraz ich má doma vraj "už len" 300. S tou sa musím zoznámiť...

Nicolas napsal(a):

Sovo,

v Sovětském svazu je březových hájů velmi mnoho.
Bílé šaty se dají koupit ještě tento týden ve slevách v Tescu.
Jarní déšt přijde co nevidět.
Pár zhoupnutí prostě vydržíš :-)

dík za nápad se Sovětským svazem, jen je to trochu z ruky ale třeba časem(':supr:', '');

co to proboha bylo za sadistický zvyk, házet vlastním dětem hračky do kanálu?? :dumbom: Ani kapička soucitu...  :dumbom: Volám nejsilnějším hlasem FŮŮŮŮŮŮŮŮJ ! Však ono se jim to někde vrátí :reta:

Já když nad tím tak přemýšlím, tak jsem si (zatím) nesplnila ani jeden dětský sen. Chtěla jsem být skvělou tanečnicí, dokonce jsem i závodně tancovala, ale pak jsem přerostla všechny partnery a s tancováním byl konec. A v pubertě jsem se k tomu už nevrátila, to jsem měla jiné zájmy :gloria: Dál jsem měla sen, stát se učitelkou na SŠ. To se mi málem vyplnilo, kdyby mě paní učitelka na SŠ nevysvětlila před podáním přihlášky na VŠ "výhody" učitelství. Překladatelství jsem zavrhla už asi v osmé třídě :lol: Pak jsem se chtěla naučit francouzsky a ohromovat svoje partnery sexy francouzštinou jako ta paní z Adamsovy rodiny :D Francouzsky bych se chtěla naučit doteď, ale třeba mě k tomu přinutí až nějaký pěkný Francouz....:vissla: Co bych si ale jednou ráda zkusila je herectví, jen nějaká malá rolička. Třeba "paní,nesu vám psaní" :D

Selima: čo to znamená - pani, čo zbiera starých makcov. Chcela si snáď povedať - paní, která sbírá staré medvídky? :) Neboj, já jsem vyrůstala v bývalé ČSSR a z této doby jsem vyrůstala napůl ve slovenštině :) takže je jen málo slovenských obratů, kterým bych nerozuměla.
Lupina Montana: Moje děti mají u mě doma nepřeberné množství plyšáků. Každej z nich má svoje jméno, mají je rozdělený, zač jednotlivé plyšáky dostali - narozeniny, jmeniny, braní krve, braní mandlí, pobyt v nemocnici...To, že jsou moje děti velké a na plyšáky "zapomněli" nehraje roli. Plyšáci se nebudou vyhazovat, budou se dědit. Klučičí plyšáky dostane syn, holčičí dcera. To je nevyřčené pravidlo.

sandra: ano, já mohla být nadějnou sportovní gymnastkou, bohužel vrozená kyčelní vada mě hezky rychle vrátila nazpět na zem. Ne, že by mi to nebylo líto, dost jsem to obrečela.
Nemá cenu se vracet do minulosti ... a vovo tom to je.
I můj podpis pod čarou o něčem vypovídá - tady je překlad:

Tak to konečně pochop
Nikdy neztrácej čas hledáním dávno promarněných let
Zvedni tvář... a zastav se
a začni konečně prožívat svůj zlatý věk :D

Tak začínám mít pocit, že je to fáákt o traumatech z dětství :lol: ...já své děti plyšáky zavalila, dodnes je mají v pokojíčku a 2 velké pytle chodím kontrolovat do sklepa, a schovám jim je .... hlavně velkého Soptíka a stonožku Marušku / ta má 1,6 m/ a kuře Pipi a táák .... mám pocit, že jsem je kupovala hlavně kvůli sobě , plyšáky ale ten nejmilovanější Honzíka / jmenuje se Kamarád, mu říkal kamauád, neznal jména / je s ním od 1 dne :P:P:P . Selimko, příště pro tebe vezu plyšáka :supr::hjarta::pussa:
A svoji milovanou opičku Džudy :lol: mám dodnes , jsem jí dostala asi k 3 narozeninám :jojo:, je jediná co přežila vyhazov :grater::grater:

Tak jsem si to celé přečetla a myslím že jsem šťastný člověk! Nejdříve ze všeho jsem snila o tom, že budu mít psa. Splněno - mám dva. Druhý sen vám bude připadat směšný, ale přiznám se: celý život jsem toužila naučit se plavat, opravdu hnusně jsem to všem záviděla ale strašně jsem se bála vody. Nakonec jsem se "zasekla" a ve 43 letech jsem se to naučila - splněno. Třetí sen: dovolená u moře - splněno několikrát.  Tak to jsou ty materiální sny, a ty "duchovní" se mi myslím splnily taky.:hjarta:

Bety, ano, taky jsem snila o dovolené u moře. Opravdu se mi o moři i zdávalo, v časech, kdy se mi zdál ten sen nesplnitelný - ještě za bolševika. A splnilo se. Sny se zdají proto, aby se mohly plnit.
Pamatuji se, jak jsem poprvé vstoupila do moře, otlapkávala jsem chodidly písečné dno a jako malé dítě jsem - aby mě nikdo neviděl - nabrala do dlaně mořskou vodu a ochutnala ji na špičce jazyka "jak to vlastně chutná". No jo, no. To jsem byla ještě cestovatelský nováček :)  O pět let později mě už nevyvedlo z míry, když se mi na mělčině přicucla chapadlem k chodidlu metrová chobotnice a za zády mi povykovaly moje dětičky: Mamííí, co to jéééé??? Nejsem žádná měkkota, ale od té doby jsem si odpustila plavecké výlety až k bójím hluboko do moře. Vzpomínka na katastrofické filmy typu Krakatice v kombinaci s tím, jak jsem si vždycky pochutnávala na kalamárách mi dala možnost si uvědomit, že tentokrát by se mohly role strávníka a hlavního chodu obrátit :)

My jsme celé dětství plánovali, že budem bydlet s nejlepší kámoškou v domku a budem chovat psy. Kámoška je v Americe a já mam psy dva.

Ja jsem jako mala zboznovala skeble a musle, vzdycky jsem si je prikladala k ouskum a verila, ze to co slysim je sumeni dalekeho more, kde jednou budu bydlet. A dnes mi more opravdu sumi za barakem.

Kiaro, ke mně kdyby se přicucla chobotnice tak je asi po mně... plaat jsem se naučila hodně pozdě a nejsem si moc jistá, plavu jenom tam kam dosáhnu na dno a to ještě nesmí být vlnky! V podstatě plavu s miminama.... No, jednou jsem se odvážila dál, začala jsem zmatkovat a mávat rukama, dcera mě chytla a postavila a pronesla památnou větu: "No mami, proboha, co kdyby se ti něco stalo, vždyť já ani nevím kam jsi schovala všechny peníze!":lol: (to jí bylo 15).

Taky si dávejte pozor na to, co si přejete - mohlo by se vám to totiž splnit. Já si vždycky přála vlastní malý domeček a fakt ho mám a fakt malý - 2+1 pro 4 dospělé a 2 velké psy. Že já blbec jsem si nepřála vilu u moře!:lol:

jako mala jsem chtela
- byt osetrovatelkou slonu (splneno castecne, dodnes "osetruju" tedy otiram prach z tech, ktere jsem pri vsech moznych prilezitosti dostavala v porcelanove i jine podobe :lol:  )
- mit psa a nebat se ho (dostala jsem plysaka, ktereho ho mam dodnes a psu uz se tolik nebojim :) )
- byt sekretarkou (splneno, pracovala jsem na tehle pozici par mesicu, ted zase touzim po jinem :rodna: )
- mit vlastni pokoj (splneno, kdyz jsem jsem si nasla podnajem)
- bydlet v bezpecne vzdalenosti od segry (splneno, deli nas nekolik tisic kilometru vzdusnou carou :vissla: a dneska mi schazi :grater: a kazde prilezitost se vidim osobne prozivama jako vzacnost :gloria: )
- mit bratra (nesplneno) :(
- mit vlastni dum se zahradou, konem, psem a jet k mori  ( (splneno castecne, bydlim v byte, mame zahradku a misto kone a psa mame zelvu a kocku  a bydlim cca pul hodiny od more :storstark: )
- umet vicero reci ( stale na tom pracuju :rolleyes:)

Já jsem si jako malá přála bydlet v chalupě po babičce a kde myslíte, že jsem skončila? Opravdu bacha na přání..... :dumbom: Teď žiju na vesnici kde lišky dávají dobrou noc, do Prahy jedu 3 hodiny, a doby, kdy mi cvrlikání ptáků připadalo romantické jsou ty tam. :co:

Bety, já taky plavu jako zednická tříska :)  Ovšem tohle bylo o hledání šklebliček a mušliček na mělčině v závěsu s dětmi. Kdo mohl tušit, že škebličky a mušličky bude hledat zároveň se mnou metrové mládě chobotnice :) a ještě na mělčině, kde mi byla voda sotva po kolena :) Kde má takovej líbeznej tvoreček maminku či tatínka jsem radši nedomyslela:)
Tetomámo, taky jsem si přála mít vlastní dům, což se mi do puntíku splnilo. Bydlím na vesnici, vedle mě působí soukromá dílna, která jede od pondělka do soboty. Od sedmi hodin ráno nastupuje buď  vrtačka, bruska, cirkulárka nebo hydraulickej lis. Ptačí cvrlikání za úsvitu a následné kohoutí kokrhání - jak velká vesnická romantika - si bohužel vychutnávám s polštářem přes uši a radši to zaspávám. Není se čemu divit - v sedm ráno se rozjíždí vedlejší minifabrika. Copak v pracovní den mi to ani tak nevadí, protože stejně vstávám do práce, ale o sobotách bych je fakt bacila.:(

To je Kiaro potom romantika v p..... U nás je největší romantika když v zimě napadnou do rána 2 m sněhu. Letos nás to minulo, protože jsem tam byla prvně sama, tak abyste věděly, proč byla letos ta zima tak mírná. :rodna:

Ja som od detstva milovala more a sen bývať pri ňom mám ešte otvorený... Ale šak sa ešte nechystám zomrieť. Plávam dobre, až tak, že ma už niekoľkokrát zachraňovali takí tí fešáci z Baywatch, lebo som plávala priďaleko... V Rumunsku som bola ešte len 12-ročná, to mi mama po pristátí na pláži jednu vrazila(vraj sa o mňa bála), ale ja som bola urazená: Ako sa mohla báť, keď vie, aká som squellá plavkyňa? Hádam si nemyslela, že ma zastavia nejaké blbé bójky? :dumbom: To nie je pre ľudí ako ja... V Slovinsku, keď som sa pokúsila odplávať asi až do Terstu(bolo to po mori len asi 3-4km...), už si na mňa netrúfla, mohla by som jej to vrátiť... To som mala tuším 16... Ale zaracha som dostala. A naposledy som odplávala priďaleko už ako dospelá, tak mi nemal kto dať facku. Záchranári sa na mňa skôr zubili, keď som im vysvetľovala, že ja som skrátka morský živočích a odmietam sa čľapkať s neplaveckými Nemcami na plytčine. Na druhý deň som šla na výlet člnom k jaskyniam...
Podľa mňa je najkrajšia smrť vyplávať na šíre more a už sa nevrátiť. Dúfam, že keď nadíde moja chvíľka, budem mať ešte toľko síl...

No Seli, ty jsi teda zazracne dilo! Skoro zavidim!

Co se týče mých dětských přání, tak jsem
1) chtěla být krásná éterická blondýnka s hustými vlnitými vlasy a zářivě modrýma očima
2) chtěla umět krásně zpívat a tancovat
3) chtěla mít za kamarády Rychlé šípy
4) chtěla jezdit s Old Shatterhandem prérií a bojovat proti banditům
5) chtěla žít na tropickém ostrově jako Robinson
6) chtěla mít černého chudelatého psa
7) chtěla mít kolo
No, v dospělosti se mi splnilo to kolo, jinak - nevím proč, nic... Možná že si v důchodu splním toho psa.
Co se týče přání týkající se budoucnosti a dospělého života, měla jsem vžzdycky jen jediné - nikdy nebýt dospělá, muset chodit do práce a mít dospělé starosti. No, a to se mi tedy taky vůbec nesplnilo.