Mám trochu problém a ráda bych se o něm s vámi poradila:

Před 2 dny jsem poprvé absolvovala regresní terapii a bohužel toho zatím spíš lituju... Je pravda, že jsem se dotkla nějakého zásadního problému v sobě, ale ten se jen dostal na povrch a teď nevím, co s tím. Bylo tam pár věcí, které se mě hodně citově dotkly. Třeba jsme s tou terapeutkou procházely období před mým porodem (mámino těhotenství) měsíc po měsíci. A ve chvíli, kdy řekla "6. měsíc", jsem se úplně automaticky a naprosto nekontrolovatelně nahlas rozvzlykala, začalo mi bušit srdce, klepala jsem se a cítila se strašně. Měla jsem z něčeho hrozný strach, šok, pocit totální opuštěnosti, zklamání a zmatenosti. Ale nedostala jsem se k příčině toho stavu. Jen vím, že je to "ono", že jsou to podobné pocity, jaké mi dělají problémy dodnes. Terapeutka si myslí, že tehdy buď mně nebo mámě šlo o život a osobně si myslí, že to má souvislost taky s mým tátou, se který mám hodně špatný vztah. Chtěla bych se na to mamky zeptat, ale jsem si dost jistá, že mi stejně nic neřekne, i kdyby věděla, že se tehdy něco dělo... Po tomhle zážitku cítím i výčitky vůči mámě - mám pocit, jako by mě tehdy před něčím nechránila, i když mohla a nechala mě totálně vydanou napospas, jako by mě vytrhla ze sebe... Ale přitom mi to vůbec nejde dohromady s tím, že mě prý chtěla a s tím, jaká je jinak celkově neuvěřitelně  obětavá. Jsem z toho teď hodně zmatená a necítím se zatím dobře ani fyzicky - mám jakoby trému a klepu se, měla jsem z toho pak ještě několikrát záchvaty pláče. Doufám, že se to brzo zlepší, je to teď hodně nepříjemný stav, pořád na to musím myslet, prolínají se mi zážitky z regrese do různých lidí a činností, které ve skutečnosti dělám. Mám teď brát asi 3 měsíce nějaká homeopatika na odblokování. Nevím, jestli  mám časem ještě jít na další regresi. Teď mám spíš pocit, že je lepší nevědět, než "vědět" - ale co?? a už vůbec se s tím nedokázat vyrovnat.

Zajímalo by mě, jestli někdo z vás, kdo máte s regresí zkušenost, měl potom podobné stavy. Počítala jsem s tím, že regrese asi nebude příjemný zážitek, ale bláhově jsem si myslela, že po skončení sezení mě nebudou obtěžovat nějaké nekontrolovatelné pocity a myšlenky. Původně jsem zvažovala mezi kineziologií a právě regresí a na doporučení jedné terapeutky (jiné, než u které jsem byla), jsem zvolila regresi, protože tam se to prý vyřeší raz dva... (ta "moje" terapeutka mi pak říkala, že to jsou jen řeči a že u ní samotné to trvalo roky, než se pomocí regresí zbavila závažných problémů...). Napadá mě, zda by se teď dalo navázat spíš kineziologií - připadá mi, že by to byla jemnější metoda, která by mi možná víc vyhovovala. Nemá někdo z vás zkušenost s dobrým kineziologem z Brna? Nechci svoje problémy zasouvat, ale taky bych se nerada např. zhroutila z toho, co nejsem asi zatím schopná unést.

Moc děkuju za všechny reakce.

Fakt za vsechny????

Pandorro, pokud nikoho neoznačuješ za hlupáka nebo jeho názory či otázky nálepkou "blbosti", pak budu opravdu ráda za všechny reakce na partnerské úrovni ;)

Hypnóza je zločin. Už som to tu písal a mnohí so mnou nesúhlasili. Ale viem, prečo to píšem. Ak nám dal Stvoriteľ pásku na oči, aby sme niečo nevideli, tak asi vie prečo to robí. Ale my, ľudia, chceme byť múdrejší ako On a stále pokúšame a potom sa čudujeme nad výsledkom. Preto Vás varujem pred takýmito pokusmi, lebo môžu Váš stav ešte zhoršiť. Ak máte problémy, s kľudom mi napíšte mail, môžeme sa s manželkou na to na diaľku pozrieť a odpovedať Vám.

julo napsal(a):

Ak nám dal Stvoriteľ pásku na oči, aby sme niečo nevideli, tak asi vie prečo to robí.

Ale tiež nám nechal možnosť nahliadnuť a tiež asi vie prečo to robí... ;)

Podle mě je ta regrese buď špatně udělaná nebo nedodělaná. Přece regrese je o tom dostat se k nějaké traumatizující situaci, která se odehrála někdy v minulosti, na kterou si nepamatuješ, celou ji rozkrýt a pak zpracovat to, co se tam objevilo. Takže podle toho co píšeš, mi připadá, že jste udělaly jen ten první krok, ale zbytek už ne. Tak se nediv, že máš teď problémy.  Podle mě bys to měla s pomocí nějakého dobrého terapeuta dodělat, zpracovat. Vůbec nechápu, že tě ta tvoje terapeutka nechala odejít v takovémhle stavu. ….Jen podotýkám, že nejsem příznivcem regresí, ale někdy je to jediný způsob, jak se k těm prožitým traumatům dostat a něco s nima udělat. Prostě někdy na to kineze nestačí…Je blbost je zatracovat je jako takové. Ale musí se to umět. Protože  jinak spíš ublíží než pomůže.

maya napsal(a):

Pandorro, pokud nikoho neoznačuješ za hlupáka nebo jeho názory či otázky nálepkou "blbosti", pak budu opravdu ráda za všechny reakce na partnerské úrovni ;)

No tak to radsi nic,  protoze ja jsem zodpovedna jen za to, co napisu, nikoliv za to, jak si to kdo prebere.

julo napsal(a):

Hypnóza je zločin. Už som to tu písal a mnohí so mnou nesúhlasili. Ale viem, prečo to píšem. Ak nám dal Stvoriteľ pásku na oči, aby sme niečo nevideli, tak asi vie prečo to robí. Ale my, ľudia, chceme byť múdrejší ako On a stále pokúšame a potom sa čudujeme nad výsledkom. Preto Vás varujem pred takýmito pokusmi, lebo môžu Váš stav ešte zhoršiť. Ak máte problémy, s kľudom mi napíšte mail, môžeme sa s manželkou na to na diaľku pozrieť a odpovedať Vám.

Regrese a hypnoze jsou dve zcela odlisne metody.

Mayo, zkus té terapeutce zavolat a vylíčit jí svůj stav. Pokud je to opravdu profesionálka, pomůže ti to zvládnout. Tím slzavým údolím ale budeš muset projít ty sama. Věř, že na jeho konci tě čeká velká úleva a spousta drobných, ale zásadních změn. :)

mayo, na tvem pripadu me zarazili dve zasadni veci.
1. neprisla jsi na to proc se ti takove pocity deji
2. mas brat homeopatika na odblokovani???

nezlob se, ale co je to za blbost?? V zivote jsem neslysela o homeopatii (a jejich daru plne vyuzivam) k tomu aby dokoncila neco z regrasni terapie.  maximalne muzes mit homeopatika na uklidneni, ovlivneni nervove soustavy a nebo jako antidepresiva, ale ne na "odregreseni" neceho, o cem ani nevis, co to bylo.
Tvuj pocit strachu muze vychazet z mnoha pricin.  Pokud te chtela matka, nechtel te otec, nebo se stalo neco tomu podobneho, je treba na to prijit.
dam ti maly priklad. pri autoregresi si pamatuju, ze mi bylo hrozne moc lito, ze otec chybi u porodu. Byla jsem z toho strasne smutna, skoro az zdrcena. trvalo mi tri dlouhe tydny, nez jsem na to prisla (s terapeutem by to bylo pravdepodobne kratsi), ale zase jsem se vyborne bavila pri lumparne, kterou jsem provedla, pri  porodu jsem si vystrcila ven levou nohu a mela jsem srandu z toho, ze nevedi co s tim, zato si pak velmi zive pamatuju, jak uz jsem byla cela venku, byla mi strasna zima, nemohla jsem se podivat co se deje a pak me chytli kolem hlavy studene kleste a tahli me ven. Fakt priserne zazitky. Je treba se s tim vyrovnat, prijmout to a pochopit, abys to dokazala ustat. najdi si jineho terapeuta, protoze ten soucasny je podle meho mineni neschopny. Skusenemu se toto absolutne nemuze stat a hlavne pro nej neni ani tak dulezite najit co se stalo, jako to, ze vi, ze musi najit reseni. tady se stalo evidentne to, ze davno zapomenuty zazitek vyplaval napovrch, ale nic se s tim dal nedeje. To je jako by ti doktor rekl - mate zapal plic a poslal te bez leceni domu.

Marek_ napsal(a):

julo napsal(a):

Ak nám dal Stvoriteľ pásku na oči, aby sme niečo nevideli, tak asi vie prečo to robí.

Ale tiež nám nechal možnosť nahliadnuť a tiež asi vie prečo to robí... ;)

To už není Jeho vůle, ale naše...takhle využíváme svoji svobodnou vůli ... jako obvykle proti Jeho ...

Regrese vytrhne nějakou skutečnost z celého kontextu našich prožití a nechá nás, nepřipravené, abychom si to zpracovali, jak umíme ...a pokud někdo neumí, má smůlu ...je to dobře ? Myslím, že ne. Pokud člověk ve svém vývoji dospěje tak daleko, aby mu ta skutečnost mohla být sdělená, tak se jí dozví. Obvykle jsou lidi líní, aby na sobě pracovali, chtějí přeskočit několik schodů a už tam být...a takhle to může skončit. Myslím, že ani sam terapeutka neví, kam Tě, Mayo, zavedla. Mně to připadá hrozné, až šílené, nechat se dobrovolně napospas takovému člověku ...

Dito, taky jsem měla regresi kombinovanou s homeopatiky, a docela se to osvědčilo. (Pochopitelně šlo o konstituční homeopatika.) Já to beru tak, že regrese uvolní emoce (ty by se rozhodně měly běhenm sezení zpracovat, ideálně nechat odeznít nebo možná spíš přepólovat - situace se často prochází tolikrát, kolikrát je třeba, aby ten negativní emoční náboj odezněl nebo se transformoval v pochopení), rozvíří hladinu, a homeopatika ukážou vzorovou strukturu, do které se ten chaos následně seskupí... (Vycházím z poměrně užívaného přirovnání, že homeopatika fungují jako vzorový krystal v nasyceném roztoku, který nechce začít krystalizovat - jakmile se dodá potřebá vzorová informace, všechno se přeskládá.)

Čekanko, při regresi se ti vždy objeví ty zážitky, které mají nějaký vztah ke tvé současné situaci. Tyto minulé prožitky nejsou "vytržené z kontextu", ony naopak ten kontext vytvářejí - vidím, že stav, který prožívám, jsem prožívala tehdy a tehdy, takhle to vypadalo a já jsem si z toho odnesla určité poučení, které ale dneska už vůbec nemusí být funkční.

Člověk vždycky dostane naloženo jenom to, co zvládne. Někdy je to na hraně, zpravidla potřebuje nějakou pomoc, a pokud ta pomoc selže, může z toho být průšvih.

Regresi bych rozhodně nedoporučovala každému a sama mám přesvědčení, jestli to člověk má nebo nemá vědět, tak někde napůl. Myslím, že je podstatné, abychom vynášeli na světlo jenom to svoje haramapádí a nenatahovali na sebe cizí viny, k čemuž může citlivější člověk snadno sklouznout. Já za sebe nelituju, že jsem regresi podstoupila, věřím této metodě, ale vím, že opravdu není pro každého.

Judito, mám jiný názor...z pohledu toho, co dnes vím, bych na regresi nešla...:kapitulation:

JUDIT o te homeopatii slysim opravdu prvne. To co o nich rikas je ale logicke. Zamerim se na to a diky za info :)

Jestlize mayi terapeutka nevi, kam ji zavedla, mela by vratit diplom a jit se znovu ucit. Ona ji totiz nedovedla do konce. Situace se ma prochazet nekolikrat, samozrejme, ale s tim by mel terapeut pocitat a udelat si na klienta tolik casu (alespon pri prvnim sezeni) kolik klient potrebuje a nenechat ho v situaci, ve ktere je maya. Pravda, s dobrym terapeutem by se taky citila mizerne, ale byl by to jiny stav. tam by vedela CO se stalo, PROC se to stalo a JAKE ponauceni z toho plyne, znala by duvod a s tim by se smirila. tzv. by problem odregresila. S tim by odesla domu a s temi homeopatiky a zamyslenim se nad sebou by problem doresila. To co si ale maya prochazi neni normalni. Nasla bych jineho terapeuta, ktery se osvedcil uz driv a rychle bych doresila to, co zustalo s otaznikem, pac tu je presne ta situace jak pise JUDITA - pozor, pozor

mozna bych jako klient regrese trvala i na zaznamu z naseho sezeni. K tomu bych se pak mohla pri praci na sobe kdykoliv vracet a terapeut, ktery je poctivy a jisty svou praci  by ho mel poskytnout

Já jsem absolvovala regresi před 4 měsíci.  Prožila jsem si při ní trauma minulého života, ale nepochopila jsem, co mi to mělo říct a proč se mi to všechno přihodilo. O nějaké úlevě a odpuštění nemohlo být ani řeči. Pořád jsem vyčkávala, že mi  časem dojde, jaký to mělo význam. Mezi tím jsem byla i na kineziologii, ta se mi zdála být srozumitelnější a víc mi pomohla.
Ale o té nevydařené regresi pořád přemýšlím a mám pocit něčeho nedořešeného.
Objednala jsem se na nové sezení, ale k jiné terapeutce. Ta mi ale navrhla, že zkusíme napřed kraniosakrální terapii.... Tak jsem zvědavá.
Beru to všechno s pokorou a s vědomím, že všechno má svůj čas a i když se člověk chce svého problému zbavit co nejdříve někdy zkrátka to řešení musí dozrát.
Včera se mi ale přihodila zvláštní věc.
Byli jsme na Formanově filmu Goyovy přízraky. Všem se  film moc líbil ale já jsem z něho měla velmi nepříjemný pocit. Po skončení filmu jsem urychleně opustila sál, myslela jsem, že už to tam nevydržím. Byla jsem tak nabitá negativní energií, že jsem to až fyzicky cítila. Ale vůbec jsem nevěděla proč. Cestou domů, jako by do mě uhodil blesk. Uvědomila jsem si že tohle ( nebo tomu filmu něco moc podobného) jsem už prožila a vybavila se mi moje  regrese se všemi pocity a detaily. Začala jsem hrozně plakat a třást se.
Celé to mělo očistný účinek. Byla jsem vyčerpaná ale cítila jsem uvolnění a lehkost.
Pořád na to musím myslet, jsem z toho dosti zmatená. Nikdy se mi nic podobného nestalo.....

Judita: "Čekanko, při regresi se ti vždy objeví ty zážitky, které mají nějaký vztah ke tvé současné situaci. Tyto minulé prožitky nejsou "vytržené z kontextu", ony naopak ten kontext vytvářejí - vidím, že stav, který prožívám, jsem prožívala tehdy a tehdy, takhle to vypadalo a já jsem si z toho odnesla určité poučení, které ale dneska už vůbec nemusí být funkční. "

Abych to trochu objasnila, jak to myslím ...
myslím, že všechno, co jsme doposud prožili, má souvislost s tím, co dnes žijeme. Každá událost, co byla v minulosti, souvisí s tím, co dnes prožíváme. Celý osud jsme si tkali sami, někdy hezky, někdy ne, někdy vznikli uzlíky a my bychom je měli někdy rozuzlit, pokud se chceme dostat dál. Všechno souvisí se vším, dostáváme příležitosti, abychom konečně nějaký uzlík rozpustili a my to neuděláme, uděláme ještě větší uzel ... Z toho potom plynou další situace, které nám osud - nebo vlastně mi sami, připravil. Z  pohledu všech životů jsou následky a příčiny už tak spletité, že žádný terapeut je nemůže dostatečně zhodnotit a vidět z takového nadhledu, aby nám dal klíč k rozpletení ... řešení takovýchto jednotlivostí problém nepostihuje, nemluví o příčině, proč mně to potkalo a co mně to má naučit ...můžeme to zdánlivě rozpustit, ale pokud z toho nepřijmeme to, co nám to chce říct, nachystáme si jen další prožití a pravděpodobně ještě intenzivnější ...

cekanka napsal(a):

..myslím, že všechno, co jsme doposud prožili, má souvislost s tím, co dnes žijeme. Každá událost, co byla v minulosti, souvisí s tím, co dnes prožíváme. Celý osud jsme si tkali sami, někdy hezky, někdy ne, někdy vznikli uzlíky a my bychom je měli někdy rozuzlit, pokud se chceme dostat dál. Všechno souvisí se vším, dostáváme příležitosti, abychom konečně nějaký uzlík rozpustili a my to neuděláme, uděláme ještě větší uzel ... Z toho potom plynou další situace, které nám osud - nebo vlastně mi sami, připravil. Z  pohledu všech životů jsou následky a příčiny už tak spletité, že žádný terapeut je nemůže dostatečně zhodnotit a vidět z takového nadhledu, aby nám dal klíč k rozpletení ... řešení takovýchto jednotlivostí problém nepostihuje, nemluví o příčině, proč mně to potkalo a co mně to má naučit ...můžeme to zdánlivě rozpustit, ale pokud z toho nepřijmeme to, co nám to chce říct, nachystáme si jen další prožití a pravděpodobně ještě intenzivnější ...

Čekanko, i když si teď povídáš s Juditou, nedá mi to, abych na tvoje slova nezareagovala :)
Naprosto souhlasím s první částí, co jsi napsala. Ale už nesouhlasím s tím závěrem, že se nedá dobře zhodnotit a porozumět tomu, co je regresí „objeveno“, respektive vyneseno na vědomou úroveň. Vzhledem k tomu, že jsem prožila x regresí, tak přesně vím, v čem mi pomohly. Podmínkou je ale, že je je regrese dobře vedená. Protože v opačném případě může člověku pořádně  ublížit.

Pro lepší představu uvedu příklad …. Teď v současnosti se pořád dostávám do stejných situací, které nejsem schopná zvládnout i kdybych se stavěla na uši. I když vím, že bych měla reagovat jinak, tak se mi to nikdy nepodaří. Může za tím být to, že jsem někdy – (a je fuk jestli jde o minulý život nebo jde o minulost současného života, na kterou se ale nepamatuji, protože jsem ji ze svého vědomí vytěsnila) - prožila nějakou situaci, kterou jsem „nezvládla“. Mohlo to být nějaké trauma nebo prostě JENOM nepochopení a tím pádem nezvládnutí té dané situace. No a na základě toho se v mém podvědomí  vytvořil blok/ program a ten se teď aktivuje pokaždé, když se dostanu do situace podobné té v minulosti.  -A pokud se mi podaří pomocí regrese tu situaci celou rozkrýt, pochopit, „vymlátit“ z ní všechny možné negativní emoce, které jsou v ní „ukryty“ a přehodnotit ji a hlavně „přešaltovat“ ve svém postoji  ve smyslu, že už tomu rozumím a tudíž chápu a spoustu dalšího….tak rozpustím ten blok/program…. a pokud se pak v budoucnu do té podobné situace dostanu, najednou mám možnost volby a už se můžu vědomě/svobodně rozhodnout, jak na tu situaci zareaguju. Předtím to nešlo, protože jsem měla v tom svém podvědomí ten blok/program. ....Kdyby to nezažila, tak bych o tom nemluvila....
Je to takhle srozumitelné? Co na to říkáš? :)

Ještě bych dodala – pro případ, že to předchozí bylo moc složité  :)….cílem  regrese je
•„objevit“  ve své minulosti situaci shodnou s tou, kterou teď v současnosti OPAKOVANĚ nezvládám,
•zjistit, co se kdysi odehrálo,
•dostat ze sebe/zpracovat  všechny negativní emoce, které jsou s ní spojené,
•pochopit, jak to všechno ve skutečnosti bylo (blok v podvědomí se vytvořil jenom proto, že jsem jí tehdy neporozuměla),
•změnit k té situaci přístup,
•přijmout ji.
Z toho se odvine  - že dneska  - v současnosti – už  tu situaci jsem schopná zvládnout.

Je to takhle lepší? ;)

A ještě na závěr - ač regrese fakt ráda nemám, uznávám, že mi pomohly jako by asi nepomohla žádná jiná terapie - ale jenom proto, že byly dobře vedené!

keito - Pomoc může být jen zdánlivá...tady a teď se to tak může jevit. Cítím to tak, že jsi to vyřešila rozumem, ale ne svým prožitím...toto se nestalo součástí tebe, jako tvoje prožití, neprocítila jsi to citem - který je projevem ducha. Myslím, že toto tvoje poznání nepůjde s tebou... :)

cekanka napsal(a):

keito - Pomoc může být jen zdánlivá...tady a teď se to tak může jevit. Cítím to tak, že jsi to vyřešila rozumem, ale ne svým prožitím...toto se nestalo součástí tebe, jako tvoje prožití, neprocítila jsi to citem - který je projevem ducha. Myslím, že toto tvoje poznání nepůjde s tebou... :)

Jak to neprocítila?  Nevím, jaké máš s regresemi zkušenosti,  jestli jde jenom o teorii nebo mluvíš o něčem, co jsi zažila. Ale můžu tě ujistit, že jsem to procítila a pořádně. To nešlo přes rozum, to šlo přes prožitky, přes srdce!

keito - chtěla jsi názor, řekla jsem ho ...nechci ti vyvracet tvůj, říkám, jak to cítím já :)

Máš pravdu, každá máme právo na svůj vlastní názor. V případě regresí jako takových, proč ne?  :)  Ale přijde mi trochu podivné až nepochopitelné, že ty hodnotíš prožitky druhého s tím, že o prožitky nejde. .. Stejně tak ty můžeš těžko zhodnotit, jestli mně nebo komukoli jinému regrese - či jakákoli jiná terapie pomohla, posunula ho dál. To přece může zhodnotnit  jen ten, co to absolvoval, prožil, ne? ;)

keito - Čím to bylo "tvoje" to prožití ? Když tě k tomu přivedla terapet(ka) - podle mně nepřirozenou cestou (můj názor) a ty jsi pak předložené zpracovávala - analyzovala, třídila, ... to jsou metody rozumu ... :)

cekanka napsal(a):

keito - Čím to bylo "tvoje" to prožití ? Když tě k tomu přivedla terapet(ka) - podle mně nepřirozenou cestou (můj názor) a ty jsi pak předložené zpracovávala - analyzovala, třídila, ... to jsou metody rozumu ... :)

Víš, mě nikdo přivádět nikam nemusí, já se tam – do toho příběhu dostanu sama – za pomoci terapeuta, který mě v tom příběhu jenom pomůže udržet, protože já z něj ráda „vyskakuji“ do přítomnosti :)…Takže to k tomu, že mě někdo někam násilím nacpe…NO a k tomu prožití. Neanalyzovala jsem, ale opravdu jsem prožívala….Možná bys to líp pochopila, kdybyses podívala na jednu  mou regresi, kterou jsem prožila nedávno. TA byla tak neskutečně prožitá jako ještě nikdy. Takže pokud chceš, podívej se na tenhle odkaz, http://www.volny.cz/hovory/
klikni na XI. Knihu a pak na 23. kapitolu. A potom mi řekni, jestli jsem analyzovala nebo prožívala :) ...Samozřejmě nenutím tě k tomu, ale pak budeme stále polemizovat - tvůj názor a můj ;)

keito - Je mi líto, ale pořád mi nerozumíš ...

cekanka napsal(a):

keito - Je mi líto, ale pořád mi nerozumíš ...

TAk mi to prosím tě teda vysvětli nějak jinak, abych pochopila :dumbom:

Jakákoliv nepřirozená násilná manipulace s podvědomím, může být nebezpečná, o tom není pochyb. Jenže je pochopitelné, že když je někdo ve srabu a má pocit, že něco v jeho minulosti, podvědomí, zlobí, že bude hledat cestu jak z toho ven... Ani, dle mě, regrese nic natrvalo nevyřeší, jeden problém, zdánlivě, odejde a na jeho místo se natlačí další... Kolik regresí by asi musel člověk podstoupit, aby vyřešil celou svou, mnoha životy lemovanou, minulost? Regrese je, dle mne, něco jako cestování v čase, ale znáte to, stačí jedna chybná změna v kontinuitě času, a následky můžou být všelijaké... Možná, kdyby se člověk víc zaměřil na vědomí přítomnosti, tak by ho stíny minulosti přestali otravovat sami...

:)

Pedro napsal(a):

Jakákoliv nepřirozená násilná manipulace s podvědomím, může být nebezpečná, o tom není pochyb. Jenže je pochopitelné, že když je někdo ve srabu a má pocit, že něco v jeho minulosti, podvědomí, zlobí, že bude hledat cestu jak z toho ven... Ani, dle mě, regrese nic natrvalo nevyřeší, jeden problém, zdánlivě, odejde a na jeho místo se natlačí další... Kolik regresí by asi musel člověk podstoupit, aby vyřešil celou svou, mnoha životy lemovanou, minulost? Regrese je, dle mne, něco jako cestování v čase, ale znáte to, stačí jedna chybná změna v kontinuitě času, a následky můžou být všelijaké... Možná, kdyby se člověk víc zaměřil na vědomí přítomnosti, tak by ho stíny minulosti přestali otravovat sami...

:)

mas urcite pravdu, jenze ona to nemusi byt vzdycky jenom nasilna manipulace.
jestlize podstupuje nekdo regresi ze zvedavosti, nebo pro to, jak tu uz bylo vyse napsano, ze chce preskocit par schudku pak s tebou souhlasim.
Nekdo to ale muze brat jenom jako sebepoznani a snahu o porozumeni. na tom nevidim nic spatneho. je ovsem pravda, ze me nezajimaji minule zivoty. me staci dochazet k bodu poceti a dal uz se necpu. neni to pro me dulezite.

keito - Asi to neumím, budu přemýšlet, dej mi čas, pak se ozvu. Těžko napsat něco na pár řádků, když všichni máme za sebou tu svojí cestu a jsme každý někde jinde a díváme se na jednu věc z jiného úhlu ... Jiné prožití, jiné přesvědčení...Četla jsem na těch stránkách a můžu říct, že mě to jen utvrdilo v tom, co si o regresi myslím...

Mayo, zkus se zeptat mamky, třeba Ti objasní, co se dělo, když se jí citlivě zeptáš, řekneš jí, jak se po regresi cítíš. Jestli Ti k tomu nic neřekne, tak si alespoň můžeš říct, že jsi to zkusila.

Já jsem měla těhotenství taky dost náročné, dítě nejdřív chtěné, pak hádky a rozchod s partnerem, pochybnosti, jestli dítě zvládnu, ne že bych ho nechtěla, ale měla jsem takový "vlažný" přístup. Až po porodu na mě přišly ty pravé mateřské pudy.
Co bych měla teď dělat, aby těhotenství nezanechalo na dítěti větší následky?

cekanka napsal(a):

keito - Asi to neumím, budu přemýšlet, dej mi čas, pak se ozvu. Těžko napsat něco na pár řádků, když všichni máme za sebou tu svojí cestu a jsme každý někde jinde a díváme se na jednu věc z jiného úhlu ... Jiné prožití, jiné přesvědčení...Četla jsem na těch stránkách a můžu říct, že mě to jen utvrdilo v tom, co si o regresi myslím...

Ok, tak dej vědět :kapitulation:…..Pokud budeme jenom teoretizovat, tak se můžeme navzájem mlátit argumentama po hlavě :dumbom:, každá si budeme stát za tím svým, ale k ničemu to nepovede. Proto raději diskutuji s někým, kdo nemluví o tom, že si někde něco přečetl, ale kdo i něco prožil. Protože pak to není o teorii, ale o tom, co nám vyplynulo z našich prožitků…. Každá máme svou vlastní cestu a taky svou vlastní pravdu. A ta se odvíjí právě z těch našich prožitků. Podle mě i přes rozdílné cesty a prožitky bychom měly dojít k tomu samému závěru – k té univerzální pravdě. Jenže zdá se, že každá jsme jinde.  Takže je otázka proč? :rolleyes:... Snažím se být otevřená, abych kvůli svému názoru nepřehlédla, že existuje i nějaký jiný. Proto by mě zajímalo, čím máš podložený ten svůj a proč je tak odlišný od toho mého. …Pokud by se ti nechtělo to probírat tady na netu, napiš mi maila.... Jak budeš chtít :)

Děkuju vám všem za názory. Večer jsem psala té svojí terapeutce. Odpověděla mi, že se to běžně stává, pokud se nepodaří odkrýt problém přímo při regresi a doporučuje mi další sezení.  Vůbec nevím, co je teď pro mě lepší řešení. Jít tam znova a riskovat, že se to stejně  ani tentokrát nevyřeší, všechno se to třeba jenom ještě víc rozrýpe a bude to ještě horší? Anebo doufat, že to pomůže, protože teď se cítím čím dál hůř, pořád se klepu strachy, chce se mi brečet a sama si pomoct neumím? Bojím se, že při další regresi se mi stejně ten konkrétní problém nevybaví. Když jsem tam vyprávěla jakési "minulé životy" - příběhy, co mě napadaly, měla jsem u toho pocit, že všechno to může být jenom výmysl, moje fantazie. Kromě toho zážitku z mého prenatálního období, který jsem tady popisovala a který byl naprosto nezávislý na mé vůli. Ale to byl jen ten strašný pocit při tom, ale žádné konkrétní souvislosti.

cekanka napsal(a):

Judito, mám jiný názor...z pohledu toho, co dnes vím, bych na regresi nešla...:kapitulation:

Mám z ní nedobré zkušenosti a dlouho mi trvalo, než jsem se z toho dostala. :butter:

Iwett, mohla bys mi, prosím Tě, napsat, co na regresi vadilo Tobě - byla jsi jednou nebo víckrát? Díky.

Regrese je metoda, ktera funguje pokud:
tam jde clovek pripraveny, to jest vi, co se tam bude dit, proc se to bude dit, jak to funguje a jak to nefunguje - je pouceny o tom, co je jeho ego, co je fantazie a co je skutecne minulost, kam se vraci, jak to vsechno rozezna - a taky co konkretne potrebuje najit. Co chce resit. Jen tehdy, mam-li zasadni informace, mohu verit nejen metode, ale i terapeutovi.
A abych je zjistila, musim na tom MAKAT. Na sobe makat.
Pripravenemu se nemuze stat, ze si spatne vybere terapeuta. Dobry terapeut by mel poznat, zda clovek, ktery k nemu prisel, je pripraveny.
Dobry terapeut neni ZACHRANAR a SPASITEL, ale HORSKY VUDCE.

Ja osobne na sve prvni regresi lezela se zavrenyma ocima a zatim co se terapeutka snazila ze vsech sil, resila jsem si v hlave pitomosti, jako kde se cestou domu zastavim na nakup :(
Nevedela jsem vubec nic a cekala, az zahrmi! Vesmir byl ke mne milosrdny a k zadnym informacim mne nepustil. Odesla jsem s tim, ze je to blbost a vyhozene penize. Dnes se v duchu stale omlouvam terapeutce, ktera sezeni predcasne ukoncila a pred odchodem mi rekla,  ze je to marne, protoze ja se nechci otevrit....nechci se vrastit ani do detstvi natoz do minulosti. Tehdy mela svatou pravdu. Cekala jsem, ze se to regresi vyresi tak nejak samo.

Nekdo zase muze mit opacny problem - otevre se prilis a terapeut ho vcas nezastavi, aby si nehrabl hloub, nez je pro nej prave snesitelne.....

Nesla bych znovu k terapeutovi, kteremu uz neverim. Ta prace bude k nicemu.

Nasla bych si na doporuceni kineziologa. Kinezka je setrnejsi a jemnejsi metoda. Dal , nez clovek unese, se temer nema sanci dostat, protoze telo samo se zacne branit a kineziolog to musi poznat, protoze to probiha na FYZICKE urovni.

maya napsal(a):

Iwett, mohla bys mi, prosím Tě, napsat, co na regresi vadilo Tobě - byla jsi jednou nebo víckrát? Díky.

Regresi jsem nevyhledala já, dotyčná osoba si myslela, že mi potřebuje pomoci. Neměla jsem v té době vůbec žádné potíže, ani na těla, ani na duši.  Byly mi otevřeny rány z dětství, které jsem měla dávno zacelené a přitom ta nejhlubší rána se mi otevřela a po regresi. Vím zcela bezpečně, že mi bylo regresí ublíženo. Trvalo mi nejméně půl roku, než jsem se dostala do stavu dřívější pohody.  Vzpomínám na ní, jako na něco, co  k ničemu nevedlo. Byla to jen zkušenost.
Zřejmě jsem tím měla projít. Dnes by se mi to již nestalo, vím  zcela bezpečně, už bych se nikým takovým nenechala oslovit!:)

Čekanko, mezi tím, cos mi napsala dopoledne (o těch uzlících) a tím, co jsem předtím napsala já, nevidím podstatný rozpor. Akorát že ta tvoje formulace je hezčí ;)

Dámy (a pánové), možná některým přispěvatelům něco podsouvám, ale z některých řádků cítím v podtónu něco jako: Hele, nepovedená regrese. Já jsem to vždycky říkal/a, že tohle je metoda nanic. Můžu to smést ze stolu jako nebezpečnou zbytečnost.  Uf, to se mi ulevilo. :D :D :D

Nevím, to je můj dojem. Co ale vím naprosto přesně: nejdůležitější a nejtěžší v procesu růstu a uzdravování je naučit se, kdy se cuká moje ego, protože to je třeba překonat, a kdy mi varovné signály vysílá moje intuice, protože té je třeba se držet.

Iwett napsal(a):

Regresi jsem nevyhledala já, dotyčná osoba si myslela, že mi potřebuje pomoci. Neměla jsem v té době vůbec žádné potíže, ani na těla, ani na duši.  Byly mi otevřeny rány z dětství, které jsem měla dávno zacelené a přitom ta nejhlubší rána se mi otevřela a po regresi. Vím zcela bezpečně, že mi bylo regresí ublíženo. Trvalo mi nejméně půl roku, než jsem se dostala do stavu dřívější pohody.  Vzpomínám na ní, jako na něco, co  k ničemu nevedlo. Byla to jen zkušenost.
Zřejmě jsem tím měla projít. Dnes by se mi to již nestalo, vím  zcela bezpečně, už bych se nikým takovým nenechala oslovit!:)

Promiň Iwett, ale vůbec nechápu, proč jsi na ni šla, když jsi neměla jediný důvod!!!...Ale konec dobrý, všechno dobré. Asice tvůj závěr - Měla jsi si tím projít a díky tomu už víš, že tebou nikdo nesmí manipulovat .... Lidi tě můžou oslovovat, můžou i něco vnucovat, ale ty sama  se už budeš rozhodovat o tom, co chceš TY   ;)

Ahoj maya,
myslim ze to co Ti terapeutka odpovedela,je dost kruta nezodpovednost.Jsem si jista ze dela neco o cem si jen  mysli ze tomu rozumi.Tohle je hodne nebezpecna hra.Neni mozne aby Te nechala v takovem stavu odejit.
Nechlela jsem Ti bortit iluze ale pokud se snad preci rozhodnes jit k ni znovu,mela by sis to s ni vice ujasnit.Zkus ji rict ze nesouhlasis s tim co rekla.Nesmis se bat s ni mluvit primo.Rekni ji ze potrebujes akutni pomoc a vratit se prinejmensim do puvodniho stavu.
Dost casto se stava ze tohle vsechno je jen o penezich a jen malo kdy o skutecne touze lidem pomoct.
Tam hledej odpoved a take uvnitr sebe.
Sama si tomu dala nazev -nevydarena! Tak vidis,Ty to citis sama,jinak bys teto diskusi nedala tento nazev.
A pak neco tam uvnitr Ti rika ze uz se bojis,ze to muze byt stejne, nebo i horsi.Tak nad cim uvazujes.
Nekteri lide ale i zivotni momenty maji silu lidi ovladat a vest ostatni tou cestou kterou ani jit nechteji.
Vim jak Ti je. Ale ver mi,odpovi Ti jenom Tvuj vnitrni hlas,tak mu naslouchej,zkus to.
Znam osobne take cloveka kdo me je blizky a kdo se ze zazitku z regrese uz pravdepodobne nedostane.Zapomnel bojovat.A ted kdyz jsem cetla Tve radky,napadlo me ze musim neco napsat.
Jedinej clovek o kterem si troufam rict,ze Ti pomuze jsi jen Ty sama.Nesla bych tam.Vim ze si muzes myslet,ze Te nemuzu pochopit protoze nejsem v Tve kuzi,ale neni to pravda.

Tvuj strach muze celou situaci jeste vice zavarit,tak tomu je protoze Ti Tva vira v pomoc od ni propadla na same dno propasti.
Tak rada bych Ti pomohla.Preju Ti stesti najit tu silu v sobe zacit bojovat. Ahoj

Iwett napsal(a):

Byly mi otevřeny rány z dětství, které jsem měla dávno zacelené a přitom ta nejhlubší rána se mi otevřela a po regresi. Vím zcela bezpečně, že mi bylo regresí ublíženo. Trvalo mi nejméně půl roku, než jsem se dostala do stavu dřívější pohody.

Včera jsem to pojala z pohledu, že jsi absolvovala něco, na co v té době nebyl ten SPRÁVNÝ čas. Nechala ses někým do něčeho vmanipulovat. Z toho vyplynulo tvé pochopení, že manipulace už nikdy!.... Jenže je tu ještě jeden aspekt.  Kdybys měla ty rány z dětsví zacelené = zpracované, tak ti je nikdo otevřít nemůže. Ony byly jenom milostí času zakryté, ale určitě ne zahojené. A tím pádem se jen dostalo na „světlo bóží“ = na vědomou úroveň  něco, co bylo dosud ukryté v podvědomí. Jenže se to stalo  v NESPRÁVNÝ čas.  Protože kdyby na to správný čas byl, tak jsi to tehdy zpracovala a měla bys od této záležitosti navždy pokoj. Bylo by to opravdu zhojené. Uvědom si jednu věc, pokud zažijeme nějaké trauma a nezpracujeme ho, tak pak v našem podvědomí tiká jako časovaná bomba. A to tak dlouho, dokud s tím něco neuděláme.  Zapomenutím, nebo vytlačením z našeho vědomí si nepomůžeme. Takže závěr?  Všechno chce ten správný čas.  ;)

Tak zatím nejsem o moc moudřejší. Psala jsem mj. o radu ještě Petrovi Velechovskému (u kterého jsem svého času absolvovala seminář Modré alfy), protože mám pocit, že má na regresi rozumný a mně blízký pohled. No - dozvěděla jsem se, jak regrese podle něj měla probíhat a neprobíhala, a s jeho připomínkami naprosto souhlasím (např. je prý zásadní chyba, pokud jsem z regrese odešla tzv. restimulovaná - s nezpracovanými zážitky, což se očividně stalo, nebo se na žádost terapeutky násilím cpát do minulých životů, když nebyl zdaleka zpracovaný ani ten současný atd.). Nicméně si myslí, že by to chtělo opětovnou regresí urychleně zpracovat. K té mojí původní terapeutce se mi pochopitelně už vůbec nechce (ačkoli ji nepodezírám, že by svou práci záměrně "odflákla").

Pandorro, dá se aspoň nějak zjednodušeně napsat, jak jsi třeba Ty sama rozeznala svoje fantazie od skutečnosti? Možná je to trochu komická otázka, ale zajímalo by mě to, protože já mám z té své regrese v tomhle směru strašně zmatený pocit. Myslím si, že to byla jedna fantazie za druhou (kromě toho prenatálu), ale zároveň jsem třeba brečela i v jiných situacích v těch mých "životech"; nicméně měla jsem z toho spíš dojem, že si můj mozek vytvořil něco, co si pro uvolnění emocí představit potřebuje, nehledě na to, jestli je to pravda nebo jen ztotožnění se s vymyšleným příběhem (třeba jako se člověk zbaví napětí tím, že se identifikuje s hrdinou filmu a pořádně se při něm vybrečí).

Ještě jsem zapomněla napsat, že jsem se dnes ptala mamky, jestli si nevzpomíná, že by se tehdy v jejím těhotenství se mnou něco dělo. Mluvily jsme o tom docela dlouho, ale nevěděla naprosto o ničem (věřím jí - myslím, že bych poznala, kdyby mi chtěla záměrně lhát).

Jinak ještě jednou moc díky všem za příspěvky a za podporu.

mayo,

pokusim se o to:
Ego je to, co chceme - tvorime obrazy nasim CHTENIM
Fantazie, to jsou jednotlive obrazy, ktere vlastne VEDOME skladame dohromady ve chvili, kdy si dovolime SNÍT
Regrese, to je PRIBEH, tedy neco, co ma DEJ, ktery behem treba i zlomku vteriny ci nekolika vterin probehne nasi mysli, ci se promitne pred nasim vnitrnim zrakem. Je to tedy nezavisle na chteni i nasem vedomi..... zkracene je to neco, co bys si proste NEVYMYSLELA ani NEVYSNILA, protoze mozek za tak kratkou chvili vlastne jekoby nestaci zareagovat.....

Mozna jsi zmatena jen proto, ze nektere veci, ktere jsi objevila, proste nedokazes prijmout, odmitas tomu verit. A terapeutka ti nepomohla to zpracovat, mozna ani nemohla, protoze tys to sama zavrhla...
Hele, nic si z toho nedelej. Ja se v zari malem utopila v mori, protoze mi zcela necekane (asi v dusledku povidani s astrologem pred tim, nez jsem si sla zaplavat) prislo neco, co bych nerozdejchala ani na slunne plazi. Byl to kratky pribeh, ktery mne vtahnul na vterinu nekam a do neceho, kam by mne ma fantazie (veeeelmi bohata) asi v ten krasny den a za te pohody, ktera panovala vsude kolem, asi nezatahla. Vzpamatovavala jsem se z toho v podstate do Vanoc a to si myslim, ze dost vydrzim :)
Klid. Pokud muzes, zajdi na regresi primo k Petrovi nebo si najdi nekoho jineho, jiste ti nekoho doporuci. A kdyby ne, napis mi SZ. Ja myslim, ze v tomhle pripade se vyplati jet i pres pul republiky, aby se udelalo to, co se udelat ma :)

Je mnoho cest,
ale v jednom se shodují všichni. Jestli jsme někdy něco nezpracovali, není jiná cesta, než to prožít znovu a naučit se s tím vyrovnat. Stejnou metodu používá i klasická psychologie. Jsou psychologové, kteří se ani nesnaží nalézt tu pravou situaci, mají názor že se to někdy ani nedá. To jde jedině, když člověk ve vteřině oněmí. Ale odvahu, dovést člověka do situace, kdy při násilném trestném činu ztratil řeč, každý odborník nemá, je totiž hrozně těžké odhadnout, zda to dotyčný unese a každý si netroufne. Člověk, který léčí tímto způsobem by měl umět rány nejen otevřít, ale i zavřít a případně by měl umět dát naději, ta je někdy podstatně důležitější než otevření ran.
Četla jsem úvahu regresního terapeuta, který došel k názoru, že neví, jestli se ti lidé dostávají opravdu do svých minulých životů jestli prostě nepřišlo to, co ten člověk přitahoval. Ale není to závada. Proč ne. Pro člověka s nevybitou fantazií je to dobrodiní, které by se mu jinak nedostalo.
Někdo zabírá na fantazii, druhý třeba zase změnu životního stylu. Je totiž otázka, co nás vlastně rozhazuje.
Mě k tomu přivedla známá která je psycholožkou, když mi přiznala, že polovina doktorů (myslela tam u nich)má labilní nervovou soustavu, ale jsou jen vytrenovaní. Někdy stačí, když si člověk uvědomí že situace, ve kterých se mu rozbuší srdce jsou stejného typu. Pak platí, že na strach, se musíme připravit, vytěsnit ho svou psychikou nebo jiným pozitivním zážitkem, překonávat ho po kouskách.
Mě napadlo, Mayo, že s Tvou maminkou to tak mohlo být, ale taky nemuselo. Nebo mohla jen zakopnout a leknout se.
Já bych na Tvé místě pro všechny případy maminku objala, potěšila se z krásného pocitu bezpečí a lásky a z toho, že maminku mám a třeba již něco odejde samo...

Proč reaguji.
zažila jsem, kdy dítě přijde od renomovaného odborníka, který s ním řešil mé manželství, naše snahy a zmatky a nedorozumění. Všechno tenkrát bylo jinak, dalo mi moc práce než jsem vysvětlila, že jsme normální milující ale chybující rodiče, že jsme vždy vše dělali tak, jak jsme nejlépe uměli, že terapeut nepoznal, jaké nemoce jsme při tom překonávali, jaké problémy jsme řešili. Nejvíce mě namíchlo, že rodinu, kde se nikdy nenechávali  děti samotné po večerech, kde se nedávají babičky do domova důchodců, kde se bere domácí práce, aby děti nemuseli do družiny, označil za rozumově založenou. Nakonec dítě uznalo, že jsme měli nárok, být z  toho všeho docela normálně lidsky utahaní.
Ale ze začátku jsem byla fakt na psychiatra.

Pandorraa napsal(a):

Ego je to, co chceme - tvorime obrazy nasim CHTENIM
Fantazie, to jsou jednotlive obrazy, ktere vlastne VEDOME skladame dohromady ve chvili, kdy si dovolime SNÍT
Regrese, to je PRIBEH, tedy neco, co ma DEJ, ktery behem treba i zlomku vteriny ci nekolika vterin probehne nasi mysli, ci se promitne pred nasim vnitrnim zrakem. Je to tedy nezavisle na chteni i nasem vedomi..... zkracene je to neco, co bys si proste NEVYMYSLELA ani NEVYSNILA, protoze mozek za tak kratkou chvili vlastne jekoby nestaci zareagovat.....

Pan, naprosto souhlasím.  :godlike: Protože to, co se při regresi objeví, to naběhne opravdu ve zlomku vteřiny - a hned celý děj. …Jak jsi to takhle hezky roztřídila, tak se mi trochu "rozsvítilo". Já jsem totiž tohle stále "řešila". KDe se ty info, prožitky vzaly? Stále jsem si lámala hlavu, jestli jsem si všechny ty příběhy vymýšlela  nebo je odněkud „opsala“ . Ale pravda je taková, že vymyslet jsem si je nemohla, neb tak bujnou fantazii nemám  :) a opsat jsem je taky nemohla, protože jsem se do té doby s takovými informacemi nesetkala. Takže odkud se to teda  vzalo? Buď je to opravdu vzpomínka na nějaký můj minulý život anebo je to ještě  jinak. Setkala jsem se s jedním názorem a je mi docela blízký. Vzhledem k tomu, že kolem nás je jisté - teď nevím jestli se tomu říká morfologické nebo morfoenergetické pole :), to je fuk, je to prostě tzv. Akáša , kronika lidstva , a v ní je uloženo všechno co se kdy stalo, tak  při té regresi se můžeme na tohle pole napojit a vytáhnout si  z něj info, prožitek, který se nás vůbec nemusel týkat (myslím tím minulé životy), ale se kterým se teď v dané chvíli – při té regresi - ztotožníme a díky tomu si pak tu příslušnou situaci prožijeme a tak ji zpracujeme. Takže se vůbec nemuselo jednat o situaci z nějakého mého minulého života, ale ze života úplně někoho jiného, já jsem na ni zarezonovala, protože zronva tento problém teď řeším a proto jsem si ji "přitáhla". …Tohle vysvětlení se mi zdá docela schůdné, protože tím odpadá takové to dohadování, jestli minulé životy ano či ne. Podstatné je to, že jsem ten „problém“ ve svém podvědomí zlikvidovala a díky tomu se mi žije líp. :gloria:

Pandorro, píšu SZ.

Blážo, díky. Mamce samozřejmě vědomě nic nevyčítám - mluvila jsem jen o jakémsi náhlém pocitu výčitek na základě toho zážitku. Taky nevím, jestli se tehdy v těhotenství se mnou ve skutečnosti něco zásadního dělo nebo ne a nepřijde mi to důležité, nepotřebuju se ze zvědavosti dozvědět konkrétní událost. Je mi jedno, jestli se něco dělo v těhotenství nebo jindy, jen jsem si jistá, že všechny ty zoufalé pocity byly skutečné a při té regresi vyplavaly napovrch; potvrdilo se mi, že to, co mě vlastně pořád obtěžuje, ale dá se s tím relativně v pohodě žít, s čím vlastně permanentně bojuju po kouskách, je ve skutečnosti hodně silné. To je právě otázka, jestli je lepší se snažit strach vytěsňovat, jak píšeš, anebo se pokusit "zrušit" v sobě tu informaci, která ke strachu vedla. Jinak ty své akutní pocity strachu, které po regresi zažívám a které mi teď hodně vadí, se samozřejmě "vytěsňovat" pokouším - rozumem se přesvědčuju, že se přece vůbec nic neděje, že je to jen na základě něčeho, co mě potkalo už dávno a je to pryč, ale nemusím asi ani říkat, že to absolutně nefunguje :)

Keito, přesně - mně je taky blízká myšlenka s tím informačním polem, ze kterého si člověk vytáhne to, na co má v tu chvíli jakoby nastavenou anténu, napojí se na shodnou frekvenci.

Ja naprosto souhlasim s nazorem, ze je naprosto jedno, zda jde o minule zivoty ci genetickou pamet bunek, informacni pole, Univerzalni pamet lidstva..... to nevime a jednou se to mozna dozvime, je to ale fuk, dulezite je, ze to funguje.
Osobne si myslim, ze tyhle vzpominky - informace nelze vytesnit a uz vubec ne rozumem jakkoliv zpracovat...
Lze to jen prijmout, prozit JINAK, odpustit, nechat odplynout.... Kazdy z nas prece v dane chvili dela to, co nejlepe prave umi. Neni to o tom, ze musim byt dokonala TED HNED, dokonce ja nemusim byt dokonala NIKDY...musim na tom ale stale pracovat :)
Proste je to jako s tou lidskou blbosti, jak rikal pan Werich: nelze ji porazit, ale clovek to nikdy nesmi vzdavat :)))

Mayo,
také jsem si vzpoměla, že při překonávání postraumatických stavů se doporučuje, aby si postupné zvykání nervové soustavy řídil člověk sám.
Mě zabírá třezalka a kozlíkové kapky, procházky, hudba, masáže, mazlení, hluboké dýchání a hlavně optimismus. Ten je potvora a přemůže všechno. Zkrátka, nějaký čas se opečovávat. A jestli máte domácí zvířátko tak bych si ho vzala třeba i do postele.
Držím Ti palce.
Bláža

Ahoj Mayo,
nevim, co delas za regresi, ja treba delam terapii vnitrni dite, coz je ciste psychologicka disciplina a nema nic spolecneho s tady na tomto foru casto prezentovanymi duchovnimi naukami.
Pri prvnich zkusenostech s vnitrnim ditetem (= nase detstvi), ty zkusenosti opravdu nemusi byt prijemne, jsou to opravdu nase nejinternejsi pocity. Nevim, ale od te terapeutky bys aspon mela mit nejaky aparat, napr. afirmace, jak je hojit a pracovat s nimi.
I ja jsem mel pri prvnich zkusenostech velmi neprijemne pocity, ale ty se pak castem mi povedlo zvratit. Jinak vykladat hned kazdy neprijemny pocit, jako, ze nam slo o zivot, mi pripada ponekud kratkozrake. To muze byt i tim, ze detstvi samo o sobe je proste velmi bolestive obdobi. Kdybys mela zajem, napis mi email a muzeme to rozebrat vice.
Viktor

Viktore, jaké máš vzdělání? Jsi lékař, psycholog?

Bláža.. napsal(a):

Viktore, jaké máš vzdělání? Jsi lékař, psycholog?

Ne nejsem psycholog, terminem "delam" v predchozim prispevku jsem myslel, ze pracuji na sobe jiz 5 let s vnitrnim ditetem, ne ze poradam nejake psychologicke kurzy na tema vnitrni dite.

Viktore, v tom případě pardon,
nenabízíš službu, chceš pomoci a předat zkušenosti.
Můžeš mi trochu vysvětlit, v čem spočívá tvoj terapie?
Máš pravdu, v tom, že dětství je samo osobě v určitém směru i bolestivé období. A určitě se některé  špatné postoje vytvářeli právě v dětství a už se nemění a to je škoda. Je vnitřní dítě způsob, jak měnit vytvořené principy jednání a postojů?

Bláža.. napsal(a):

Viktore, v tom případě pardon,
nenabízíš službu, chceš pomoci a předat zkušenosti.
Můžeš mi trochu vysvětlit, v čem spočívá tvoj terapie?
Máš pravdu, v tom, že dětství je samo osobě v určitém směru i bolestivé období. A určitě se některé  špatné postoje vytvářeli právě v dětství a už se nemění a to je škoda. Je vnitřní dítě způsob, jak měnit vytvořené principy jednání a postojů?

Ano, to je presne o tom. Casto nevime, proc jedname, tak jak jedname v zivote. Jedna se o odziti a procisteni nekterych problemu a traumat, ktere mame tedka v zivote, ci nalezeni pravdy v nekterych hlubsich souvislosti, proc delame veci tak jak jsou. Muzeme tomu rikat treba jako nejake programy, co v nas jsou, jak to prezentuji nektere regresivni terapie.
Jinak casto nemusi jit ani o zmenu, ale treba jen o urcite akceptovani a vyrovnani se se situaci. To v mnoha vecech urcite postaci. Muzu treba prijit na to, ze to, co chci zmenit, je jen dusledkem toho, ze se na dany problem jen spatne divam, a ze je to uplne OK. Tim samozrejme nevylucuju ten zasadni princip 'se zmenit'.
Jinak osobne zastavam nazor, ze nema smysl chodit na regresni terapii drive, nez mam nejak v poradku tento zivot. Pak se teprve zabyvat minulymi.
Jinak nebudu se tady tajit, ze zacatku to nemusi byt zadny med potkat se s svym vnitrnim ditetem (je to ciste individualni), jedna se o velmi silne emoce a z vlastni zkusenosti bych na to nedoporucil jit nekomu pred 25 rokem zivota (duvod: v dobe, kdy me trapi jeste veci jako prvni laska, by toto jeste nemusel zvladnout, je to trochu silneji kalibr).

evonox napsal(a):

...Jinak osobne zastavam nazor, ze nema smysl chodit na regresni terapii drive, nez mam nejak v poradku tento zivot. Pak se teprve zabyvat minulymi.
Jinak nebudu se tady tajit, ze zacatku to nemusi byt zadny med potkat se s svym vnitrnim ditetem (je to ciste individualni), jedna se o velmi silne emoce a z vlastni zkusenosti bych na to nedoporucil jit nekomu pred 25 rokem zivota (duvod: v dobe, kdy me trapi jeste veci jako prvni laska, by toto jeste nemusel zvladnout, je to trochu silneji kalibr).

Evonoxi, naopak, regresní terapií se řeší právě problémy tohoto života. Pro tebe je zřejmě pojem regresní terapie spojen JEN s návraty do minulých životů. Ale tak to není. Převážnou většinu  problémů si „zaděláme“ v tomto životě. Pomocí téhle terapie se máme možnost dostat do svého dětství, nebo do  jiné doby našeho současného života, na kterou se nepamatujeme, kdy se nám stalo něco traumatického, a protože jsme to tehdy „nezpracovali“ , proto  se v našem podvědomí vytvořil blok, program, schéma a pak podle něj žijeme, aniž bychom o tom věděli. Courání do minulých životů jen tak je blbost, a nikam nevede…..Ale pokud tě při regresi tvoje podvědomí „hodí“ do hluboké minulosti, tak je asi kořen - začátek toho problému tam a je zapotřebí ho vyřešit. …A další, čím dřív člověk začne pracovat s tím, co má uloženo ve svém podvědomí, tím dřív se vymaní z těch zajetých stereotypů chování a začne se mu líp žít. Tím ale neříkám, že regrese jsou všelék, to určitě ne. Ale je to jedna z možností. :)

maya napsal(a):

Mám trochu problém a ráda bych se o něm s vámi poradila:

Před 2 dny jsem poprvé absolvovala regresní terapii a bohužel toho zatím spíš lituju... Je pravda, že jsem se dotkla nějakého zásadního problému v sobě, ale ten se jen dostal na povrch a teď nevím, co s tím. Bylo tam pár věcí, které se mě hodně citově dotkly. Třeba jsme s tou terapeutkou procházely období před mým porodem (mámino těhotenství) měsíc po měsíci. A ve chvíli, kdy řekla "6. měsíc", jsem se úplně automaticky a naprosto nekontrolovatelně nahlas rozvzlykala, začalo mi bušit srdce, klepala jsem se a cítila se strašně. Měla jsem z něčeho hrozný strach, šok, pocit totální opuštěnosti, zklamání a zmatenosti. Ale nedostala jsem se k příčině toho stavu. Jen vím, že je to "ono", že jsou to podobné pocity, jaké mi dělají problémy dodnes. Terapeutka si myslí, že tehdy buď mně nebo mámě šlo o život a osobně si myslí, že to má souvislost taky s mým tátou, se který mám hodně špatný vztah. Chtěla bych se na to mamky zeptat, ale jsem si dost jistá, že mi stejně nic neřekne, i kdyby věděla, že se tehdy něco dělo... Po tomhle zážitku cítím i výčitky vůči mámě - mám pocit, jako by mě tehdy před něčím nechránila, i když mohla a nechala mě totálně vydanou napospas, jako by mě vytrhla ze sebe... Ale přitom mi to vůbec nejde dohromady s tím, že mě prý chtěla a s tím, jaká je jinak celkově neuvěřitelně  obětavá. Jsem z toho teď hodně zmatená a necítím se zatím dobře ani fyzicky - mám jakoby trému a klepu se, měla jsem z toho pak ještě několikrát záchvaty pláče. Doufám, že se to brzo zlepší, je to teď hodně nepříjemný stav, pořád na to musím myslet, prolínají se mi zážitky z regrese do různých lidí a činností, které ve skutečnosti dělám. Mám teď brát asi 3 měsíce nějaká homeopatika na odblokování. Nevím, jestli  mám časem ještě jít na další regresi. Teď mám spíš pocit, že je lepší nevědět, než "vědět" - ale co?? a už vůbec se s tím nedokázat vyrovnat.

Zajímalo by mě, jestli někdo z vás, kdo máte s regresí zkušenost, měl potom podobné stavy. Počítala jsem s tím, že regrese asi nebude příjemný zážitek, ale bláhově jsem si myslela, že po skončení sezení mě nebudou obtěžovat nějaké nekontrolovatelné pocity a myšlenky. Původně jsem zvažovala mezi kineziologií a právě regresí a na doporučení jedné terapeutky (jiné, než u které jsem byla), jsem zvolila regresi, protože tam se to prý vyřeší raz dva... (ta "moje" terapeutka mi pak říkala, že to jsou jen řeči a že u ní samotné to trvalo roky, než se pomocí regresí zbavila závažných problémů...). Napadá mě, zda by se teď dalo navázat spíš kineziologií - připadá mi, že by to byla jemnější metoda, která by mi možná víc vyhovovala. Nemá někdo z vás zkušenost s dobrým kineziologem z Brna? Nechci svoje problémy zasouvat, ale taky bych se nerada např. zhroutila z toho, co nejsem asi zatím schopná unést.

Moc děkuju za všechny reakce.

Mám dojem, že terapeutka buďto není dost profesionální, anebo ty k ní nemáš plnou důvěru nebo kombinace obou.
Popisuješ vlastně restimulaci, do které ses dostala procesem regrese, která ale nebyla dokončena, odreagována.
Pláč, různé emoční stavy jsou u regrese zcela běžné a neměla bys to brát jako ůjmu na zdraví. Naopak, plně si to užít, vyplakat, všechna somatika by se měla uvolnit.
Pustit klienta se somatiky domů a odkázat ho na jinou metodu - to není profesionální. Někdy je regrese moc dlouhá a musí se přerušit. Je pak potřeba pracovat i na víckrát. Ovšem obecně platí, že čím intenzivnější restimulace, tím lépe a rychleji člověk odreagovává, takže to pro paní terapeutku není dobrá vizitka, co předvedla, i když jsem u toho nebyl a nemohu soudit.
Regrese jsou relativně efektivní metodou, ale je potřeba je dělat dobře. A také jsou pro lidi, kteří se nebojí té trošky momentálního nepohodlí a emočních reakcí, které ji doprovázejí.
Je to jako psychická chirurgie: říznutí do emočního a karmického vředu bolí, ale následkem toho se můžeme uzdravit velmi rychle.
Už jsem snad psal, že sám jsem prožil asi 6 regresí a vždy mi to obrovsky pomohlo. Mohu vyjmenovat celou řadu potíží, které mi tím byly odstraněny. Ovšem tvrdit, že regresí něco půjde "raz-dva" to bych si netroufl.
Život není jednoduchý a proces regrese má také svá pravidla, které řídí duše. Proto by terapeut vždy měl spolupracovat s duší a skrze intuici a vizualizaci řídit proces regrese. Málokdo to ovšem umí, protože k tomu je potřeba mít specifické kvality, někdy poznatelné například v horoskopu.
Abych to shrnul, trval bych na tvém místě, aby paní terapeutka dokončila rozdělanou práci - tento konkrétní emoční blok, a pak bych si našel někoho jiného. Spolupráce s jiným člověkem může být příznivější, jde také o podobnost vibrací.