Už nevím jak dál. Jsem podruhé vdaná, z prvního manželství mám dceru - 13 let a spolu s nynějším manželem máme syna - 6 let.
S manželem jsme se v poslední době docela hádali, ale podle mě naprosto v normě - jako ve všech manželstvích.
Na Silvestra mi řekl, že už dál nemůže, že ho deptám a že se chce dát rozvést. Od té doby se mnou minimálně komunikuje - když už není zbytí, na domácnost mi nedává peníze ( ale platí elektriku atd ) A CHCE, ABYCH SE ODSTĚHOVALA. A to je právě ono - kam se mám s 2 ma dětma odstěhovat? On tvrdí, že k rodičům, mým.Ale to by vůči nim přeci nebylo fér. Od nového roku jsem bez práce, měla jsem smlouvu na dobu určitou, neprodloužili mi jí. Jsem tedy na podpoře - 4000,- měsíčně. Jak mám uživit sebe a hlavně děti a platit si někde byt?
A navíc nevím, co to udělá se synem, ten má tatínka moc rád, navíc je tady doma, má jít v září do 1 třídy, jak ho mám vzít a někam odstěhovat?
Jsem úplně v pr..., třesou se mi ruce a brečet už snad ani nemůžu.
Vím, že nemá cenu přemlouvat chlapa, který se mnou nechce být, aby byl, ale jak k tomu přijdou děti? Na ty by se mělo myslet nejdřív, né?

a nepomohlo by, kdyby jste si zkusili ještě promluvit? Ledasco si vysvětlit, udělat nějakou dohodu, kompromisy... za kterých by se dalo vaše manželství zachránit? Nebo manželská poradna? Rozvést se, utéct ze vztahu... to je v podstatě to nejjednodušší řešení.... (jako pro chlapy si myslím) .....

Ahoj Jarčo, to jsou smutný zprávy :-( Asi jsem naivní, ale co jít za manželem a požádat ho rozumně bez křiku a pláče o debatu. Třeba si otevřít lahvinku vína a říct, že jeho rozhodnutí akceptuješ, ale že máš obavu o děti a tedy že navrhuješ alespoň dočasně žít pohromadě - už kvůli dětem. Rozpočítat nákloady na domácnost, podělit se o ně apod. Postuopně to vysvětlit dětem a získat trochu času na to, než si najdeš práci a nový byt a utáhneš domácnost s 2 dětmi sama. Také možná se ho zeptat, jak vidí příspěvky na děti - třeba bude rozumnej a pomůže ti...

Jarčo a řekl ti tedy muž něco o dětech? O tom jak si to představuje? A jestli není možnost že kdyby jsi změnila chování tak by s tebou zůstal?

On už prý prostě nemůže. Žádné diskuze už nepřipouští, už jsme toho prý nařešili tolik...Fakt nejsem zaujatá, ale pro něj, jakmile nesouhlasím s tím, co on řekne, znamená, že se mnou není možné se domluvit...Bydlím v jeho domě. Všechny peníze, co jsem kdy měla, jsem do toho baráku vrazila a nepatří mi tady ani klika u dveří.
Jo a děti mi prý nechá:) Když jsem mu řekla, že já jsem schopná udělat cokoli, aby děti netrpěly, tak on na to řekl, že má děti rád, ale JEHO PUD SEBEZÁCHOVY JE SILNĚJŠÍ.
Myslela jsem si, že mám toho nejlepšího chlapa na světě. Teď na něj koukám a nechápu....

Podotýkám, že 29,12 večer, jsem spolu normálně spali, jěště mi šeptal, že jsem jeho miláček....30,12 měl službu, 31,12 ráno přišel, řekl mi to o tom rozvodu a od tý doby se to táhne....
Ale je skoro konec února a od soudu jěště nic nepřišlo, tak nevím, jestli o rozvod vůbec požádal....

Hele, to je nějaký divný... oni tedy chlapi po sexu naslibujou cokoliv, ale tohle?!?!? A on se s tebou prostě vůbec nebaví? jakože ani nepozdraví? A "JEHO PUD SEBEZÁCHOVY JE SILNĚJŠÍ," než potřeba postarat se o vlastní děti (resp. dítě, ale jak by k tomu přišla i dcerka, že jo)? Tak to je fakt blbec! Nemá to být náhodou tak, že milující rodič by pro své děti zemřel? Hele, bu´d je tak strašně zahnaný do úzkých, že kolem sebe seká a kouše, aniž by si to uvědomoval, že tím zraňuje, anebo je to fakt magor a v tom případě ani debata nic nevyřeší. Odvolávám, co jsme psala shora...

Něco se stalo. Nemá deprese? Co pomluvy?Nesnížili mu plat?Nekoupil si kamarád nové auto ,motorku nebo tak něco?

nebo má   ž e n s k o u ....??

Já si myslím, že deprese má..Začal hodně kouřit,  kolikrát ho vidím jak sedí a kouká do blba a nevnímá...V práci to má taky na nic - je hasič, plat jim snížili, výjezdy mají poslední dobou docela hustý..
Já o sobě vím, že nejsem 100% - ale kdo je, že jo. Kolikrát vyjedu ,ani to tak nemyslím, taky jsem chodila unavená z práce a neměla náladu ...  ale já si myslím, že to je přece normální, nikdo není svatej - až teda asi na něj, protože všechno hodil na mě, já za všechno můžu... jsem v takovém stavu, že tomu snad i začínám věřit...

Do manželský poradny jdu zítra - sama, samozřejmě - ale potřebuju si s někým promluvit, vím, že tam za mě nic nevyřeší, ale alespoň mě vyslechnou a snad trochu poradí.

Nešel by k psychologovi? Jako hasič musí snad takovou možnost mít?

A proč se neodstěhuje on ?

Vím, že je to těžké a dá to hodně přemáhání, ale asi bych v této situaci přistoupila k nejhoršímu - nechala mu tam děti, protože jsou tam doma a jsou i jeho a dopis, že jsem odešla, když ho deptám a zmizela na pár dní - třeba do lázní nebo ke kámošce - ještě by Tě sháněl, na to vem jed

nebo má   ž e n s k o u ....??


--------------------------------------------------------------------------------
Možná si řeknete, že jsem naivní, ale ženskou asi nemá, to by se přiznal - je totiž hrozně pravdomluvnej.
Před 4 mi lety byl v lázních a když přijel, tak první co bylo mi řekl, že si našel přítelkyni a že se chce rozejít..No nakonec jsme to překonali, ale taky to tenkrát hodil všechno na mě - musel si někoho najít, protože se mnou už to nešlo vydržet atd.To jsem mu dodnes nezapoměla - ne to, že mě podved, ale to, že to hodil na mě a ted to dělá zase.

Taky bych radila psychologa. Při jeho povolání... mohlo se mu něco stát u výjezdu, bouračka s vyprošťováním dítěte nebo něco takovýho. Ten stres je tam hroznej, i když takováhle reakce, no nevím... Ale za pokus by to určitě stálo. Držím palce! :hjarta:

Ta manželská poradna je dobrý nápad,uspořádáš si myšlenky. Psychický problém má ale on. Zlom vaz!

A proč se neodstěhuje on ?
To jsem mu už taky řekla a nejenom já, ale i jeho rodina, ale ON se přeci nebude stěhovat z jeho vlastního baráku.
Vím, že je to těžké a dá to hodně přemáhání, ale asi bych v této situaci přistoupila k nejhoršímu - nechala mu tam děti, protože jsou tam doma a jsou i jeho a dopis, že jsem odešla, když ho deptám a zmizela na pár dní - třeba do lázní nebo ke kámošce - ještě by Tě sháněl, na to vem jed

Na to jsem už myslelä, ale pokud odejdu od dětí, může se taky stát, že až přijde k soudu, tak o ně přijdu-teda o malýho, když od nich odejdu

Vzhledem k tomu, co napsaly holky, poradnu. Však když když už jste toho nařešili tolik, tak jednou konstruktivně a objektivně už by ho snad nezabilo, ne?
Měla bys ho přesvědčit nějakými rozumnými argumenty  bez emocí, aby to dejme tomu zkusil a pokusil se pochopit celou situaci. To bych určitě zkusila.
Je zvláštní, že vůbec nevíš, proč se jemu v manželství nelíbí. :/
Možná je to jen nějaký vrtoh, ale lidé se se většinou radikálně nemění. Bylo by dobrý zjistit, co zatím, že už to nemůže vydržet, skutečně vězí. Ovšem samozřejmě vyptávání z pozice ženy, která se ho snaží udržet a chce jeho peníze to nepůjde asi zjistit běžným rozhovorem. Musíš se spolehnout  na intuici. Co se změnilo, chová se jinak, dělá jiné věci? .

A už to čtu.... ten je teda až moc pravdomluvnej, hází na tebe všechno odpovědnost za oba už  dlouho?

"Nesnížili mu plat?Nekoupil si kamarád nové auto ,motorku nebo tak něco?"

Počkej, Hannah, to snad nemůže být důvod...nebo jo????

V manželství se mu nelíbí prý proto, že prý nemáme žádné společné zájmy - on si totiž představuje, že budeme 100% všech věcí dělat spolu, držet se při tom za ruku a vrkat..On chce jít na ryby - já půjdu samozřejmě s ním.Já jedu na návštěvu - on pojede se mnou... Ale podle mě to přeci nejde. Lidi sice musí být spolu, ale zase ne 24 hodit furt a furt.
A já přeci nechci jeho peníze, to jsem nikdy neřekla.Stejně mi řekl - ale to jenom pro zajímavost, že když po něm budu něco chtít, tak dá výpověd v práci, bude žít z renty a nic z něj stejne nedostanu.
Podotýkám, že i on je ženatý podruhý,jeho první žena si našla přítele a odstěhovala se od něj i s dětma, já ho tenkrát tak litovala, protože podle toho, co o ní vyprávěl, fakt děsná ženská, lae ted zjištuju, že přesně to, co tenkrát říkal o ní, ted kydá na mě, fakt úplně stejně, tak kde je chyba

Taky mě napadlo, Jarčo, jestli on to "nehází na tebe" třeba jen proto, že jinak má pocit, že všechno leží na něm( je přece hasič a..no třeba se mu doma už hasit nechce).Volila bych psychologa, jestli tam s tebou bude chodit, stejně potřebujete nezaujatého posluchače, ne? Běž pryč z mého domu- to zní jako běž pryč z mojí hlavy..

lupina montana napsal(a):

"Nesnížili mu plat?Nekoupil si kamarád nové auto ,motorku nebo tak něco?"

Počkej, Hannah, to snad nemůže být důvod...nebo jo????

To si piš.

Nehledej chybu, nic si tím nepomůžeš.
hledej všechny dostupné možnosti co máš, jsi na netu to je dobrý začátek... Hledej vše co by ti mohlo pomoct, jak dávky sociální podpory, tak rpáci i bydlení.
Nepřemýšlej nad tím proč ti jeden vyznává lásku  a druhý den se chce rozvést, tak to prostě u chlapů je, nemluví o tom, udělají to.
hledej bod o kterého můžeš začít, půjde to těžko, ale půjde to.

Jarčo problém má on. Odmítá svou odpovědnost.Vše je proti němu.Když se nedaří, najde viníka.Manželka je první po ruce. On se musí změnit!!!  I když po tom co jsi napsala asi by musel překročit svůj stín .A proč byto sakra dělal!! Nenech se zatáhnout do jeho hry.

Postupovala bych jak radí Cilka.

ahojky Jarčo,
chtěla bych tě také podpořit jako holky. Je moc dobře, že jdeš do manželské poradny. Napadá mě ještě občansko právní poradna anebo právník, který by ti řekl jaká práva k tomu domu máš. Jenom se nenechej vyhodit! Jste manželé, máš s ním dítě a mám pocit, že tě vyhodit tak snadno zase nemůže. Součástí rozvodu je také majetkové vypořádání. Není to tak, že odejdeš i s dětma a hotovo. Zbavil se vás a dům mu zůstal. Bez informací budeš hodně zranitelná! Navíc rozvrat manželství nechceš - byl by to rozvod ztížený.
Pokud nebudeš mít práci a nebudeš moci práci sehnat máš také právo na výživné v takové výši jaká je jeho životní úroveň. Nebude to mít tak snadné s tím  PUDEM SEBEZÁCHOVY! :dumbom:

Drž se! Hodně síly!

:hjarta:

Ale já nepřemýšlím ani tak o sobě jako o dětech - kdybych byla sama, tak se seberu a jdu, práce s ubytováním je dost - třeba někde na horské chatě. Ale jak k tomu přijdou děti?
Já prostě musím být fakt hrozná svině - že se to na mě takhle valí...

Jarča napsal(a):

V manželství se mu nelíbí prý proto, že prý nemáme žádné společné zájmy - on si totiž představuje, že budeme 100% všech věcí dělat spolu, držet se při tom za ruku a vrkat..On chce jít na ryby - já půjdu samozřejmě s ním.Já jedu na návštěvu - on pojede se mnou... Ale podle mě to přeci nejde. Lidi sice musí být spolu, ale zase ne 24 hodit furt a furt.
A já přeci nechci jeho peníze, to jsem nikdy neřekla.Stejně mi řekl - ale to jenom pro zajímavost, že když po něm budu něco chtít, tak dá výpověd v práci, bude žít z renty a nic z něj stejne nedostanu.
Podotýkám, že i on je ženatý podruhý,jeho první žena si našla přítele a odstěhovala se od něj i s dětma, já ho tenkrát tak litovala, protože podle toho, co o ní vyprávěl, fakt děsná ženská, lae ted zjištuju, že přesně to, co tenkrát říkal o ní, ted kydá na mě, fakt úplně stejně, tak kde je chyba

Áha..a neříká náhodou něco jako "Já nechápu, proč to nemůžeš(te, ou) dělat jako já?" a na konci ten otazník je Táákhle velikej a zní tak červeně.Co? A neříká náhodou "dělěj si to klidně po svým, ale musím ti říct, že to děláš BLBĚ! "..."nedělám to blbě, dělám to JINAK!".. " a blbě":jojo:

Hannah napsal(a):

lupina montana napsal(a):

"Nesnížili mu plat?Nekoupil si kamarád nové auto ,motorku nebo tak něco?"

Počkej, Hannah, to snad nemůže být důvod...nebo jo????

To si piš.

frackové rozmazlení!

Jarča napsal(a):

Ale já nepřemýšlím ani tak o sobě jako o dětech - kdybych byla sama, tak se seberu a jdu, práce s ubytováním je dost - třeba někde na horské chatě. Ale jak k tomu přijdou děti?
Já prostě musím být fakt hrozná svině - že se to na mě takhle valí...

Ať s dětmi nebo bez, musíš někde začít, musíš si najít nový začátek. Bud ráda, že je máš, máš jedinečnou možnost ukázat jim, jak se mají postavit v životě k problémům. Vstaň, přestaň hledat chyby, bezesporu je tvůj muž ten mizera, jenže sám se nenapraví a pomoc nechce, tak co s tím mámo?

kolikrát budu jěště takhle začínat?
Já už fakt nemůžu

Ahoj Cilko :)

A pak bych se snažila zařídit prostě dle svých omezených možností. Pokud jsi ten, kdo se stará o děti, budeš je mít v péči. On, jak to vypadá ani nebude dělat problémy a nechá ti je. Myslím, že v tomhle státě je podpora matek s dětmi celkem velká. Existují nějaké ty podpory na byt , na oblečení, byly dřív nějaké ty jednorázové příspěvky.. přídavky, výživné..
  :)

to jsem jí napsala jako první, ale pak jsem si to rozmyslela, aha... (chyby ve čtění) ukončit ve dvou měsících je si trošku moc naráz. Nejdřív bych se pokusila řešit, ale samozřejmě s vědomím, že musím být připravená na odchod.

Takže pomáhej hlavně sama sobě, pokud odmítně jít do poradny, tak už bych se zařídila jen podle sebe.

Jarča napsal(a):

kolikrát budu jěště takhle začínat?
Já už fakt nemůžu

budeš začínat tak dlouho, dokud budeš žít....
nezoufej, já taky začínám potřetí.....

JARČO,KVŮLI DĚTEM I KVŮLI SOBĚ NAJDI VEŠKERÝ  ZBYTKY SIL CO MÁŠ...A NEBOJ MÁMY JE MAJÍ ASI NĚKDE SCHOVANÝ NA HORŠÍ ČASY....A BOJUJ...ZA SEBE I ZA DĚTI!
POKUD SE MANŽÍLEK ŠPRAJCNUL A NECHCE S TEBOU ANI MLUVIT A ANI VÁŠ PROBLÉM ŘEŠIT ..TAK TO JE TĚŽKÝ...
ŽIJETE SPOLEČNĚ UŽ NĚJAKOU DOBU A ZA ZA TEN ČÁSEK JSI DO BARÁKU UŽ TAKY VLOŽILA NĚJAKÝ FINANCE....TAKŽE ŽÁDNÝ TAKOVÝ,ŽE JE VŠECHNO JEHO....A TAKY MÁTE SPOLU SYNA...TOMU SNAD TAKY NĚCO NÁLEŽÍ!....A S VÝŽIVNÝM MAJÍ HOLKY PRAVDU...MÁŠ NA NĚJ NÁROK I TY,PROTOŽE ZATÍM NEMÁŠ PRÁCI.
DRŽ SE MAMČO,TŘEBA SE MUŽ VZPAMATUJE A SPOLEČNĚ TO NĚJAK VYŘEŠÍTE A KDYŽ NE BUDEŠ SE DO TOHO MUSET PUSTIT SAMA....

Ono to s dětma není vůbec jednoduchý jak si většina žen myslí - můj názor je taky tedy ten, že děti patří k mámě, pokud teda není alkoholička, šmudla atd, víte jak to myslím.
Ale když jsem si muže brala, měl ve svý péči syna, jeho bývalá pak dceru, prostě jim je u soudu rozdělili.
Hlavně také proto jsem si ho zamilovala - to jak se dokázal postarat o syna¨, bylo mu tenkrát 5, stejně jako mojí dcerce.
Malýho jsem vychovávala jako svýho, dokud se nezašprc a neodstěhoval zpátky k mámě - bylo to pro mě moc těžký, přišla jsem najednou o jedno dítě, najednou jsem degradovala z maminky na tetu...
Manželova verze toho, proč se malej odstěhoval je, že ho bývalka zbláznila...Já si myslím, že se odstěhoval po manželovo aférce se slečnou v lázních - najednou se u nás přestal cítit bezpečně a jeho mamka právě v té době zakládala novou rodinu...Ale když tohle řeknu, samozřejmě blbost, že jo...

Holky, ted odbočím a trochu to zlehčím...koukám se na seriál Ulice.. Můj manžel taky. Nevím, jestli na to koukáte, ale umíte si představit jak je to hustý (výraz mé 13 ti leté dcery) když na to koukáme společně a je tam zrovna kauza Boháčová-Boháč, nebo Jordánová-JordáN??

Jestli chce, aby ses odstěhovala...tak ti musí sehnat náhradní bydlení....haha....a myslíš, že sežene?Do jakého krcálku by dal své dítě?Takže nevěš hlavu. Je vidět, že  manžel je člověk, jako dítko, kterého když přestane bavit jeho hračka( 1. žena, pak ty), tak by jí nejraději odhodil do kouta a šel si koupit jinou...

Milá Jarčo,
možná je problém a zároveň nový začátek v tom, že tě doteď nic nepřimělo naplno si uvědomit svou cenu. Píšeš:"Já musím být fakt hrozná svině- že se to na mě tak valí...." Tak takhle nikdy ne!!! Takový způsob myšlení ti nejvíc podráží nohy. Právě naopak - jsi schopná krásná žena a jsi sama sebou a svými dětmi. Řekla bych, že osud do tebe šťouchá a říká ti: jestli chceš žít naplno, probuď se, nauč se z toho všechno co můžeš, a hledej pro sebe a svoje malé cestu ven. :) :hjarta:

JARČO...HLAVNĚ SI PROSÍM NEBER PŘÍKLAD Z BOHÁČOVÉ A NEKRM DĚTI PROJÍMADLEM :D
JE DOBŘE,ŽE TI ZBYL KOUSEK SNYSLU PRO HUMOR :lol:
NEDEJ SE MAMČO A NEBOJ...SYN UŽ JE DOST VELKÝ U SOUDU BY URČITĚ BRALI OHLED I NA JEHO NÁZOR S KÝM CHCE ŽÍT....
JO A S TÍM NÁHRADNÍM BYDLENÍM...MUSÍ TO BÝT ODPOVÍDAJÍCÍ NÁHRADNÍ BYDLENÍ..TAKŽE ŽÁDNEJ HOLOBYT!

Sluníčko,
to právě myslím. Syn má tatínka moc rád, on není špatnej táta....Naopak.V tomhle směru OK. Co kdyby řekl že chce s tátou?? To  bych asi nepřežila.
Ale s Boháčovou - dceři je už 13 a není hloupá, ví, že něco není v pořádku, tak jsem jí to řekla na rovinu - přeci jenom to není táta, ale strejda. A malá je bezvadná. Když má ráno vařenej čaj nebo kakao, nikdy se nezapomene zeptat KDO TO VAŘIL -jesli jí tam náhodou strejda něco nešoup:)
A když jsme ted jeli na prázdniny k našim, tak manžel stál na verandě a ona se ho bezelstně zeptala - Strejdo, ty s námi nejedeš?A proč né?
Kdybych se nedržela takovýchhle drobností a nezasmála se jim - tak se asi zbláznim...

Michaelo, sehnat náhradní bydlení není nic složitýho- byt si najdu do druhýho dne, ale jak ho budu platit??V práci jsem brala 7000,- čistýho, někdy i mín a to jsem nedělala dělnici, ale skladovou účetní 6 dní v týdnu.
Od rána do večera v práci, 2500 jsem projela....Tady u nás fakt takový výdělky jsou normální. Když se Ti to nelíbí tak jdi. Já se ozvala a neprodloužili mi smlouvu..

Jarčo nebuď blázen a neodcházej, když podá žádost, žádej výživné na sebe, na dítě a u majetkového vyrovnání mimo jiné i náklady co jsi investovala do jeho domu.
To, že Ti vyhrožuje, že zůstane na rentě je blbost. Třeba zůstane, ale soud by měl zkoumat, proč pustil dobře placené místo a vyměřit mu alimenty ve výši jeho možného výdělku.

Jarčo, žádný náhradní bydlení si nehledej, když manžel hasič má horkou hlavu a "řeší" s vervou, s jakou hasí, ty zkus být klidná, nevšímej si ho, neřeš s ním nic, když nechce, ale na rozvod nepřistupuj..Pokud máte malé dítě a ty jsi bez práce, nemůže tě odhodit jak nepotřebnou věc. Nebudeš-li s rozvodem souhlasit, určitě vám dají odklad a do té doby třeba vychladne a změní názor ...A do poradny zajdi ..držím palce!! :hjarta:

Jarčo, zákon o rodině mimochodem říká, že manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Tudíž by nemělo existovat, abys ty a děti živořila a on si žil jako pán. Dál má vyživovací povinnost vůči dětem a musí se podílet na úhradě nákladů společné domácnosti. Pokud ti nedává na děti (plus na tebe, když jsi nezaměstnaná) nebo odmítá hradit náklady společné domácnosti, pohrozila bych mu, že se obrátím na soud a taky bych to udělala. Vzory podání žalob najdeš na www.juristic.cz , v odkazu na rodinné právo. Podává se to u soudu, kam místně příslušíte a nestojí to na děti ani korunu, na stanovení vyživovací povinnosti manžela vůči tobě taky nic a na tu domácnost pak 600,-. Nenech si to líbit, to podání zvládneš napsat i sama a donést to na soud taky. Tohle by ti mělo pomoct vyřešit aspoň finanční otázku. Držím ti palce, i v té poradně :pussa:

Já souhlasím s Ra. Každopádně, první věcí je zajistit zázemí sobě i dětem. On tě nemůže jednoduše vyhodit ...jste manželé. Zjisti si skutečně svá práva z pozice manželky i matky dětí. Pokud je dům jeho, je jistě jeho, dobře, ale to neznamená, že půjdeš někam na ulici. Já jsem se také "nechala" vyhodit z bytu a myslela jsem si, že se musím podřídit. Že co ON řekne, tak že to tak prostě je. (tak jsem byla blbáááá:grater:).

Psycholog je samozřejmě 1.pomoc jasná. Své soužití, lásku, nelásku můžete dořešit i časem, ale pokud nebudeš mít zázemí a fin.jistotu, tak tě to bude nutit do závislosti na jakýchkoliv podmínkách.

Změna v chování tvého muže je zvláštní......ale se z těch  pár vět jen těžko posoudí.
Nedej se!

Jarča napsal(a):

Podotýkám, že 29,12 večer, jsem spolu normálně spali, jěště mi šeptal, že jsem jeho miláček....30,12 měl službu, 31,12 ráno přišel, řekl mi to o tom rozvodu a od tý doby se to táhne....
Ale je skoro konec února a od soudu jěště nic nepřišlo, tak nevím, jestli o rozvod vůbec požádal....

Já nevím, Jarčo, mě se tak nějak zdá, nemá on nějakou jinou ženu? :(

Holky, děkuju moc za účast. Já jsem z těch, kdo se musí ze všeho vykecat. Držt mi moc palce zítra u psachologa...
Jinou ženskou asi fakt nemá....
Jo a mám nové informace, dneska jsem byla u švagrové. On jí řekl, že se chc přesěhovat k bráchovi - máme společný dvojdomek. Takže já s dětmi v 1 půlce a on se švárou v druhé- husté, co

Jarčo, je to lepší, než kdyby ses musela s dětmi stěhovat někam do pronájmu. Není to sice nic moc, ale aspoň jedna pozitivní zpráva - že zatím nebudeš muset vyklízet pole. A máš navíc další plus - že v případě rozvodu si nebude chtít miláček vzít do své péče syna, což Ti sám řekl.
Jarčo, děti sice patří matce, pokud není šmudla, psychicky nemocná, narkomanka či alkoholička. Nenech se zmýlit - spousta otců, kteří dítě chtěli do vlastní péče, tak ho taky dostali a matka dítěte nemusela být žádný asociál. Nemuselo to být ani těsně po rozvodu, ale jak šel čas, dítě v pubertě najednou nabylo pocitu, že u táty mu bude lépe a bylo vymalováno. Bohužel, v naší české společnosti je stále zakotven názor, že pokud po rozvodu vychovává dítě otec, biologická matka selhala, je naprosto neschopná a jako na takovou je na ni některými lidmi pohlíženo. Buď ráda, že manžel dopředu netrvá na tom, že by chtěl mít syna ve vlastní péči. Je to takové plus, že si to ani neumíš představit.

Jarčo, jde o to, udělat pár kroků po té nevyšlapané cestě a neleknout se hned, když přijde nějaká překážka. Teď Ti je samozřejmě těžko z toho všeho, ale každá situace je řešitelná. Dříve či později. Samozřejmě, že by se mu hodilo, abys odešla a nic po něm nechtěla. Aby ses prostě takříkajíc vypařila i s dětmi. Jenže Ty mu to nemůžeš takhle usnadnit. On ví, že Ty musíš s dětmi někde bydlet a že máš právo po něm něco chtít. On se rozhodl, on musí nést následky. Zachovat se jako pořádnej člověk a pokud s ním nepohneš Ty, děti, či svědomí, je tu ještě babinet, poradna pro mezilidské vztahy, a právníci při rozvodu. Nejsi na to sama! Hlavu vzhůru. Synovi prostě vysvětlíte OBA dva, že už se rádi nemáte, ale jeho máte rádi stejně a že vás má oba dva jako tátu a mámu stále. Dcerka věc chápe a máš ji na svojí straně, ne? Už to chápeš, že zdaleka nejsi na ty starosti sama? Hlavu vzhůru a kdybys zakopla, bystře vyskoč a pokračuj dál. Nemusíš utíkat. Jdi ale dopředu. Řeš situaci tak, abys z toho měla dobrý pocit, že bude lépe. A ono pak bude. Ahoj.

Jarčo, co takhle použít na svého manžílka trochu té ženské rafinovanosti ? Muži jsou zvláštní stvoření, nechtějí se dívat doma na utrápenou, neupravenou či stále s nějakými problémy se potýkající ženu, raděj si odskočí za  veselou, usměvavou kočkou odvedle -  je přece tak fajn. Vzchop se mamino, vzpomeň si na  začátky vaší známosti, čím jsi ho okouzlila, co na tobě obdivoval ? Pokud chceš manželství zachránit, zkus to. Načančej se,
usmívej se, buď na něj milá, však on se ,,pán tvorstva " probudí. Hlavně se vyvaruj výčitek, pláče a hysterických výstupů či dokonce vyhrůžek - to pány spíše odpuzuje.  Držím ti pěsti pro štěstí !  :pussa:

Ahojky, tak jsem zase tady. Jěště jsem nenapsala všechno, co mi včera řekla švagřice - přišel totiž manžel a tak jsem to musela utnout. Přestěhuje se vedle k bráchovi - protože si je jistej, že kdyby se mnou zůstal v jednom bytě, tak by se ke mě vrátil...Myslíte, že je to normální?
Ivulko, tuhle strategii zkouším, přestala jsem fnukat - před ním, pobrečím si o samotě, byla jsem u holiče, koupila jsem si nějaké nové oblečení, pyžamo...Je na něm vidět, že kouká, ale drží se..:):)
Kiaro, já moc dobře vím, že to, že nechce syna je velké plus, ale i on ví, že v tom případě bych se jen tak nedala a že by to neměl tak jednoduché, jak si představuje.
Jedu do té poradny, jsem zvědavá a až se vrátím, dám vědět.
Děkuji vám jěště jednou všem, jsem ráda, že nejsem sama........

Jarča, z toho, čo povedal, mám dojem, že máte prosto krízu, ktorá nemusí, ale môže znamenať koniec. Pomohol by asi úprimný rozhovor, ale ten by museli chcieť dvaja... Určite napíš, ako sa ti páčilo u psychológa.

Jarčo, držím ti palce, aby Ti to dobře dopadlo, ale jestli se bude chtít vrýtit, přijmi ho se ctí, zeptej se ho jestli si to dobře uvážil a tak, aby viděl, že to celé byla vážná věc, jestli se dohromady nedáte, chtěj fakt polovinu zhodnocení domu za manželství a zajištění náhradního bydlení a rychle sháněj práci.

ivulka41 napsal(a):

Jarčo, co takhle použít na svého manžílka trochu té ženské rafinovanosti ? Muži jsou zvláštní stvoření, nechtějí se dívat doma na utrápenou, neupravenou či stále s nějakými problémy se potýkající ženu, raděj si odskočí za  veselou, usměvavou kočkou odvedle -  je přece tak fajn. Vzchop se mamino, vzpomeň si na  začátky vaší známosti, čím jsi ho okouzlila, co na tobě obdivoval ? Pokud chceš manželství zachránit, zkus to. Načančej se,
usmívej se, buď na něj milá, však on se ,,pán tvorstva " probudí. Hlavně se vyvaruj výčitek, pláče a hysterických výstupů či dokonce vyhrůžek - to pány spíše odpuzuje.  Držím ti pěsti pro štěstí !  :pussa:

Přikláním se k Ivulce, nech ho odtěhovat vedle. Zkus se postavit na vlastní nohy, najít si práci, ale dávej mu najevo, že o něj pořád stojíš, že jsi tu pro něj, že ho potřebuješ. Nech péči o děti stějně jako dosud, ať je s nima co nejvíc v kontaktu. A zkus s ním nic neřešit.

Ahojky, tak jsem byla včera u psachologa - byl perfektní, ale to co mi řekl, jsem stejně věděla, lae zase jsem se ujistila v tom, že nejsem blázen:)
Řekl, že naše manželství je naprosto normální a pokud by soudy pracovaly tak jak mají, nikdy by nás nerozvedly.A já, že mám 2 možnosti, jak situaci změnit - 1 svést ho a manipulovat s ním přes sex
                                                                                   2 nechat mu tam děti a tak na měsíc se odstěhovat
Doporučuje spíše variantu č. 1
Jinak mi také řekl - a to jsem s ním také souhlasila - že pokud chci se svým manželem dál žít, musím se naučit to, co prý perfektně uměli naše prababičky- neustále chválit, nechat ho, at si myslí, že má pravdu, že je bezvadnej a prostě že vyhrál a při tom si myslet svý a tak s ním manipulovat.Bude tak všechno po mým, ale on si bude myslet, že je po jeho a snese mi modré z nebe. Ale také mi na rovinu řekl, že né každý tohle dokáže a že to není na 14 dní, ale na zbytek života a že si musím JÁ dobře promyslet, jestli takový život zvládnu a jestli mi to bude vyhovovat. Ve všem má pravdu - pokud jsem to takhle dělala - nejsem blbá a taky mi to napadlo - bylo u nás vše OK a já byla obletovaná princezna. Jenže já to nikdy nevydržela napořád.
A tak mi to ted šrotuje v hlavě... jestli to mám fakt zkusit anebo být ráda, že to takhle dopadlo a odpoutat se od něj a už se nikdy nepřetvařovat a žít po svém...

Jarčo,
prolítla jsem to tu a musím souhlasit tak trošku s tím psychologem..... Momentálně nemáš východisko. Pokud manžela jseště chceš, tak o něj bojuj. je v nějaké krizi a sám neví co se s ním děje. Chce mlčet, mlč také, bude chtít abys s ním někam šla, jdi, promluví, odpověz, ale tak aby to nevypadalo jako dolézání. Začni si žít svůj život po jeho boku, ale chtěj od něj, aby se o vás staral. Vždyť i ty se o něj staráš - pereš, vaříš, uklízíš.... Udělejte si nějaká pravidla soužití, která vám budou vyhovovat a o děti se starejte společně. Třeba jednou přijde na to, že mu jako žena chybíš a sám se vrátí. Hlavně na něj netlač, neproš, nevnucuj se. Tím bys ho ještě víc odradila. Sama vycítíš, kdy přišla ta pravá chvíle promluvit si s ním... Hodně štěstí, neboj zvládneš to ! V dnešní stresové a nejisté době je tvůj případ dost častý. Ta nejistota ho zavedla na samý okraj psychické snášenlivosti a neví co sám se sebou....

Marie,
máš pravdu, to samé mi ten psycholog taky říkal..Úplně jsem se divila, že i když to byl chlap, do chlapů dost šil, do jejich ega .Řekl, že manžel je zřejmě trochu psychicky labilní - když líčil příznaky, naprosto se trefil.
To co píšeš, dělám, myslím, že to na něj působí, včera mi dokonce sám od sebe dal nějaké peníze na nákupy - moje první myšlenka byla - hod mu je na hlavu, ale pak jsem si je vzala, poděkovala.....
Jinak jěště pro odlehčení..Názor psachologa mi naprosto přesně připoměl názor mojí bývalé kolegyně z práce, její návod na štastné manželsví(byla vdaná 30 let!!!) - usmívám se, kývu a v duchu si říkám - VYLIŽTE MI VŠICHNI pr........

Ahoj, omlouvám se, jestli vám sem nevhodně lezu, zkouším získat nějakou radu (jestli existuje)... Je mi 29, s přítelem jsem 10 let, po 3 letech vztahu jsme spolu začali bydlet, po dalších 3 letech se rozešli, pak se po 1/4 roce zas sešli, řekli jsme si, že se hrozně milujeme... ALE: jak jsme se rozešli, tak on odešel k rodičů a DOSUD se zpátky nenastěhoval, takže já bydlím 3. rok sama, chlapa mám ve stejným městě, ale u rodičů... Je mu 31, má náročnější práci (IT, časově) a sport jako zájem. O mě se stará finančně a vídáme se jen o víkendech, a to skoro vždy odjede i na noc k rodičům. Zkoušela jsem si s ním několikrát v klidu promluvit o naší budoucnosti, občas i v neklidu, ale bez výsledku, to se zapškne a buď se vzteká, nebo říká NECHCI nebo říká, že ho nechápu, že už nechce zažít rozchod a stěhování. Jak ho znám, tak je to taková jeho obrana, ale já bych to potřebovala nějak protrhnout. Nevím, jestli má jinou nebo co, ale on není takovej prevít, že by si se mnou zahrával a plánoval budoucnost s jinou, vidím to tak, že je zhýčkanej z domova, tam má servis, nikdo po něm nic nechce (on na baráku ale udělá dost, nechtěj po něm hlásit příchody, společný dovolený atd...). Je typický Vodnář, jak se o nich píše v horoskopech, citlivý, ale nelze na něj tlačit, aby se přizpůsoboval... Takže jsem taková na nervy vždycky jednou za čas, ale totálně. Vím, že chci s ním žít a mít děti (mimčo bych si přála úplně nejvíc), pořád cítím, že to nějakej smysl má, ale nevím, jak ho přimět ke společnému životu a neřešit to rozchodem:(Věřím v náš vztah, ale nechci jen věřit.
Děkuju za vaše případné názory.

Ajo, já za sebe - pokud tě chlap chce - doopravdy - tak to bezpečně poznáš. A naopak. Něco podobného se tady někde řešilo. Já to beru podle sebe - jak jinak. Cítím z jeho(tvého přítele) chování jistou rezervu(a je jedno čím je zapříčiněná), a ta je vypovídající. Pokud by mi tento styl života vyhovoval, setrvala bych, pokud ne, chtěla zakládat rodinu apod., zařídila bych se jinak. Zůstávat ze setrvačnosti je nesmysl. Pročti si pár témat zde..........všechno xkrát bylo , a velmi pěkně řečeno. ......

Wiki, děkuju, nějak to zkusím pročíst. Setrvačnost zatím necítím, ale možná si to jen špatně vykládám.

Tak jsem pročetla mujvztah.cz a docela mě to povzbudilo. problém není jen černobílý, tak je to v několika článcích hezky popsané. Mějte se fajn:)

Nikoho nemôžeš prinútiť k niečomu, čo sám nechce(viem to čerstvo z prvej ruky, som cca 2 mesiace rozídená), ale môžeš sa ho aspoň spýtať, čo vlastne chce, ako si predstavuje budúcnosť- s tebou, bez teba, bývanie každý sám, alebo spolu... a potom sa zariaď podľa toho, čo chceš ty. Vzťah je o kompromisoch - obojstranných.

Ahoj Selim, to jsem se ptala, tak vím, že chce mě a být se mnou, ovšem neví KDY....což je ta depka. Kašlu na to, nějak se s tím poperu. Tobě přeju hodně štěstí, ať najdeš někoho, kdo za to bude stát. Papa

Selima napsal(a):

Nikoho nemôžeš prinútiť k niečomu, čo sám nechce(viem to čerstvo z prvej ruky, som cca 2 mesiace rozídená), ale môžeš sa ho aspoň spýtať, čo vlastne chce, ako si predstavuje budúcnosť- s tebou, bez teba, bývanie každý sám, alebo spolu... a potom sa zariaď podľa toho, čo chceš ty. Vzťah je o kompromisoch - obojstranných.

Jarča napsal(a):

pokud chci se svým manželem dál žít, musím se naučit to, co prý perfektně uměli naše prababičky- neustále chválit, nechat ho, at si myslí, že má pravdu, že je bezvadnej a prostě že vyhrál a při tom si myslet svý a tak s ním manipulovat.Bude tak všechno po mým, ale on si bude myslet, že je po jeho a snese mi modré z nebe.

Kristova noho, to je rada, jak od mojí tchýně!Neříkal taky, že od toho nosíš zástěru, abys s ní všechno přikryla? Chceš říct, že ten psycholog přesvědčně tvrdí, že je to jediný možný způsob, jak vyjít s chlapem? Haló haló, vždyť tady někde jsou i chlapi, řekněte někdo něco! Tohle je přece tak ponižující - a pro obě strany!!

No já jsem na něj taky čuměla ....Na to že to byl chlap, měl docela hustý názory - ale je to tak, já to mám vyzkoušený

Ách jo. No držím ti palce, ať tak, nebo tak, hlavně ať máš v životě kousek toho potěšení. Ale řeknu ti, já bych tohle nedokázala...A jen tak mmch, tchýně to aplikovala plošně a pozor; štěstí jí to teda nepřineslo. Věřím ráda, že to funguje -ku značné spokojenosti dotyčného muže. Ale řek ti ten psychoň, jak to zařídit, abyste byli spokojení OBA?

On vysloveně řekl, že záleží na mě - jestli takhle dokážu žít dalších x let....A to já právě nevím...Vím, že pokud jsem to takhle praktikovalo, fungovalo to, ale když já to nikdy nevydržela...Taky nejsem svatá, že jo

To nie je o svätosti :gloria: - ale o tom, že ani mňa by asi nebavilo VEDOME manipulovať s partnerom... a keby mi to "žral", časom by som si ho asi prestala vážiť...

To je přesně o tom - já nejsem zrovna typ, kterej se umí přetvařovat, mě když něco štve, tak to řeknu na rovinu a taky to ale očekávám od druhých - je lepší, když mi někdo do očí řekne, že jsem blbá, než když se na mě usmívá, říká mi, jaká jsem šikovná a za zády mě pomlouvá.
Ale on je asi život o něčem jiném, jak jsem zjistila..

Kdybychom my ženské jednaly podle rady chválit, přizpůsobit se,manipulovat s mužem přes sex a talíř...ubylo by rozvodů. To bezesporu. Ovšem, dámy, jsou všichni chlapi opravdu takoví blbci, že neunesou normální rovnou komunikaci? Že jim nemůžeme říct,  Tys mě tedy naštval, že jsi slíbil nakoupit, protože jsem dlouho v práci a teď tu nic nevidím? A my máme místo toho povědět - to nevadí, však se bez večeře obejdeme, pojď si ten večer užít jinak, než jídlem? Může normální ženskou, která má na víc, než celej život lhát a přetvařovat se, může jí takový způsob partnerství, který je vpodstatě naprogramovanou přetvářkou, přinášet radost a zdravý způsob života ve dvou? To znamená nalajnovat se tím jedním směrem a znamená to taky vztah nerozvíjet. Nechat ho v téhle koleji napořád. Spousta žen s tím svým nehne. Donekonečna opakuje, je potřeba vymalovat, omílá, co by chtěla pro rodinu, pro manželství, zlobí se, dohaduje, atd.
Ony se ženy mnohdy přizpůsobovaly, přetvařovaly, omezovaly, snažily...a pak jim došla trpělivost.
Tohle nemůže vydržet celej život. Leda tak, když ženě na tom muži, na tom vztahu, nezáleží. Chce být zabezpečená, chce mít klid, občas to skousne... To znamená, že mi nebude přinášet radost ani sex, protože bude mou odvedenou prací, aby byl klid, to znamená, že nebude nic nového, pouze to, k čemu je muž ochoten, ke stereotypnímu společnému chození např na ryby či do fitka, protože to on rád. To znamená, že žena prostě zapomene na to, že by ráda šla za kulturou /on ji nesnáší, tak v pravidlech se slovo kultura škrtne/, že by ráda šla s holkama na babinec /mohla by, ale musí si to "zasloužit" a ještě riskuje protesty a řeči/, to znamená, že se nikdy nedočkáme překvapení typu "mám nápad, pojeďme na víkend, už jsem to zařídil", to znamená, že se žena vzdá takových těch po*ných akcí, které BY NEPROŠLY a mohly by se stát jablkem sváru.
To znamená hlídat si každý slovo, naprogramovat se dopředu, uhlazovat spory ještě dříve, než vzniknou, naučit se souhlasit, případně opatrně rozmlouvat s cílem najít kompromis, aby měl chlap pocit, že je po jeho, a to znamená de facto mít doma ne chlapa, ale troubu, co to sbaští a neprokoukne. To znamená se uvnitř užírat a nikdy neříct, co mám na jazyku...To nejde přece dělat celý život!
Teda holky, upřímně, tohle není moje parketa!

Jarča napsal(a):

To je přesně o tom - já nejsem zrovna typ, kterej se umí přetvařovat, mě když něco štve, tak to řeknu na rovinu a taky to ale očekávám od druhých - je lepší, když mi někdo do očí řekne, že jsem blbá, než když se na mě usmívá, říká mi, jaká jsem šikovná a za zády mě pomlouvá.
Ale on je asi život o něčem jiném, jak jsem zjistila..

A ty budeš o něčem jiném než o sobě- jestli na to přistoupíš. Někomu to neva, někomu zas jo...

Páni, tak rada pana psychologa je docela šílená. Na tohle bych neměla. Naprosto nechápu proč by se mělo kolem chlapů neustále skákat, chválit je za každou blbost ( hezky si vynesl smetí miláčku, ty si taak šikovnej ) připadala bych si jako magor. A on předpokládám taky.

Ahojky, už jsem tu zase.
O víkendu měl malej svátek - měli jsme návštěvu, mýho bráchu s přítelkyní, manželovo rodiče, trochu se popíjelo, fakt pohoda.Normálně jsme se bavili, smáli se, žertovali...Bylo to moc fain. Podotýkám, že k ničemu nedošlo.
Když švagrová odjížděla, povídá mi - prosímtě, vždyt vyy se vůbec nerozvádíte, vy jste úplně v pohodě..
Včera byl manž. v práci a dneska zase přišel jako bubák....
Tak já jsem z toho fakt blázen.....

Páni, tak rada pana psychologa je docela šílená. Na tohle bych neměla. Naprosto nechápu proč by se mělo kolem chlapů neustále skákat, chválit je za každou blbost ( hezky si vynesl smetí miláčku, ty si taak šikovnej ) připadala bych si jako magor. A on předpokládám taky.

No to je právě asi naše ženské myšlení - já bych si taky připadala jako blázen, kdyby se mnou někdo takhle jednal. Ale já nejsem chlap, ale ŽENSKÁ . On ten psychouš přece musí vědět o čem mluví, nebyl nejmladší, dělá v tý poradně prý už dost dlouho a je dost vyhledávaný. Oni jsou chlapi prostě jiný...

lupina montana napsal(a):

Jarča napsal(a):

pokud chci se svým manželem dál žít, musím se naučit to, co prý perfektně uměli naše prababičky- neustále chválit, nechat ho, at si myslí, že má pravdu, že je bezvadnej a prostě že vyhrál a při tom si myslet svý a tak s ním manipulovat.Bude tak všechno po mým, ale on si bude myslet, že je po jeho a snese mi modré z nebe.

Kristova noho, to je rada, jak od mojí tchýně!Neříkal taky, že od toho nosíš zástěru, abys s ní všechno přikryla? Chceš říct, že ten psycholog přesvědčně tvrdí, že je to jediný možný způsob, jak vyjít s chlapem? Haló haló, vždyť tady někde jsou i chlapi, řekněte někdo něco! Tohle je přece tak ponižující - a pro obě strany!!

Lupino, nemáme společmnou tchýni ???? Zvláště to s tou zástěrou mě pěkně krkalo, proč by taťka neměl vědět, že dítko mělo průšvih ? Proto, aby se později zjistilo, že jim přerostlo přes hlavu a už se s tím nedá nic dělat ??? Nebo proto, aby nebyl Pán domu obtěžován ??? A coby tomu řekli lidi ????

Ale je fakt, že pánové jsou z chvály živi a potřebují ho jak koza drbání .......

kalupinka napsal(a):

To znamená hlídat si každý slovo, naprogramovat se dopředu, uhlazovat spory ještě dříve, než vzniknou, naučit se souhlasit, případně opatrně rozmlouvat s cílem najít kompromis, aby měl chlap pocit, že je po jeho, a to znamená de facto mít doma ne chlapa, ale troubu, co to sbaští a neprokoukne. To znamená se uvnitř užírat a nikdy neříct, co mám na jazyku...To nejde přece dělat celý život!
Teda holky, upřímně, tohle není moje parketa!

Kalupinko, mluvíš mi z duše. Možná to tak někdo dělá a vyhovuje mu to, ale za sebe můžu říct, že než tohle, tak radši nadosmrti sama. :mad: :mad: :mad: Jak bych si asi tak mohla vážit člověka, se kterým vědomě manipuluju, a jak bych si to vyříkala se svým vlastním svědomím, že vůbec s někým dokážu manipulovat? Fakt to nebude řešení pro každého... :rolleyes:

Jarča napsal(a):

Páni, tak rada pana psychologa je docela šílená. Na tohle bych neměla. Naprosto nechápu proč by se mělo kolem chlapů neustále skákat, chválit je za každou blbost ( hezky si vynesl smetí miláčku, ty si taak šikovnej ) připadala bych si jako magor. A on předpokládám taky.

No to je právě asi naše ženské myšlení - já bych si taky připadala jako blázen, kdyby se mnou někdo takhle jednal. Ale já nejsem chlap, ale ŽENSKÁ . On ten psychouš přece musí vědět o čem mluví, nebyl nejmladší, dělá v tý poradně prý už dost dlouho a je dost vyhledávaný. Oni jsou chlapi prostě jiný...

Jsou jiní ... to je fakt a je komické, že nepoznají, když to člověk nemyslí upřímně ......  Pamatuju si , jak jsem po mateřské vždycky uštvaná doběhla k píchačce po raním běhu domov ..  školka ... MHD .... pracoviště  a pak se překulila do výtahu s tím, že se v kanclu zklidním a pokud se mi nastoupivší muž  snažil lichotit, jak dobře vypadám ( a já si připadala ulítaně, zpoceně a vůbec na houby .... )  tak jsem jen povinně vycenila zuby a myslela jsem si něco o zadnici....  Předpokládala jsem tedy to stejné u pánů  ale  po dlouholetém průzkumu musím konstatovat, že mají rádi chválu, bez ohledu na to, jestli je upřímná a nebo ne ....... a jejich ješinost jim většinou ani nedovolí to rozeznat.  Není to o inteligenci .... s tímhle se většinou chlapi rodí ......  mají to asi jako přívěšek ke svému pindíkovi   :gloria:

BB napsal(a):

Jsou jiní ... to je fakt a je komické, že nepoznají, když to člověk nemyslí upřímně ......  Pamatuju si , jak jsem po mateřské vždycky uštvaná doběhla k píchačce po raním běhu domov ..  školka ... MHD .... pracoviště  a pak se překulila do výtahu s tím, že se v kanclu zklidním a pokud se mi nastoupivší muž  snažil lichotit, jak dobře vypadám ( a já si připadala ulítaně, zpoceně a vůbec na houby .... )  tak jsem jen povinně vycenila zuby a myslela jsem si něco o zadnici....  Předpokládala jsem tedy to stejné u pánů  ale  po dlouholetém průzkumu musím konstatovat, že mají rádi chválu, bez ohledu na to, jestli je upřímná a nebo ne ....... a jejich ješinost jim většinou ani nedovolí to rozeznat.  Není to o inteligenci .... s tímhle se většinou chlapi rodí ......  mají to asi jako přívěšek ke svému pindíkovi   :gloria:

Já jsem jednou (opravdu jen v rámci experimentu :D ) začala s manželem mluvit v tomhle duchu (jakože "ty jsi úžasnej, ty jsi vážně tak šikovnej... atd.") a nesežral mi to ani náhodou. Chvilku na mě tupě civěl a pak řekl "nemohla bys se mnou mluvit trochu víc jako s debilem?" :lol: Tím nechci říct, že BB a spol nemají vůbec pravdu, asi je takových chlapů, jak popisuje, taky dost. Jen chci říct, že jestli to má někdo jako já, není všechno ztraceno, najdou se i chlapi, kteří mají u pindíka výhradně jiné přívěšky :lol:

On mi taky ten psychouš řekl, že to nesmím přehrávat, musím to dělat prý tak, aby to nepoznal....On taky není blbej a když na něj začnu infantilně žvatlat - ty seš náš šikovnej tatínek atd... tak mi to aky nezbaští.
Musí se nenápadně a důsledně:) :)
Ten psychouš vysloveně řekl, že jednat s chlapem jako jednáme třeba s kamarádkou - prostě jako se ženskou - na 99% nejde.

BB napsal(a):

.........Předpokládala jsem tedy to stejné u pánů  ale  po dlouholetém průzkumu musím konstatovat, že mají rádi chválu, bez ohledu na to, jestli je upřímná a nebo ne ....... a jejich ješinost jim většinou ani nedovolí to rozeznat.  Není to o inteligenci .... s tímhle se většinou chlapi rodí ......  mají to asi jako přívěšek ke svému pindíkovi   :gloria:

:supr: :supr: .... když NIc jiného tak jsem se aspon opravdu s chutí zasmála :D:D:D

myslím že většinou to ti chlapi žerou...tu chválu ... at už to myslíme i neupřímně a ze zištných důvodů...jde spíš o to umět tu "chválu i podat"... v tom je taky velký kus úspěchu, žéééé   :reta::reta:

NO TAK MOMENT:
Já zde pravím beze vší legrace, že chci taky chválit. Taky mi to dělá dobře. A nevím o tom, že by se dlouze diskutovalo na téma..kterak si chválením a hýčkáním udržeti ženu. Jestli někde něco takového hoši probírají, prosím, odnavigujte mě tam.
A ta z vás, která o žádnou chválu nestojí, ať pošle :reta: !!

No tak žádný :reta: posílat nebudu :) Já jsem se dokonce naučila si o chválu i říct, jakože "hele já bych dneska fakt potřebovala pohladit po hlavičce a říkat, jak jsem úžasná :lol: " a manžel ochotně hladí a říká :pussa:  A já mu dělám totéž, akorát je to tak nějak na férovku, řekla bych, není na tom nic manipulativního, což mi sedí :gloria:

Kubula napsal(a):

No tak žádný :reta: posílat nebudu :) Já jsem se dokonce naučila si o chválu i říct, jakože "hele já bych dneska fakt potřebovala pohladit po hlavičce a říkat, jak jsem úžasná :lol: " a manžel ochotně hladí a říká :pussa:  A já mu dělám totéž, akorát je to tak nějak na férovku, řekla bych, není na tom nic manipulativního, což mi sedí :gloria:

Jéééééžíííííííš! Já chci taky takovýhooooooooooooooo! :grater: (já vím, řekneš mi - ulov si!!)

lupina montana napsal(a):

Kubula napsal(a):

No tak žádný :reta: posílat nebudu :) Já jsem se dokonce naučila si o chválu i říct, jakože "hele já bych dneska fakt potřebovala pohladit po hlavičce a říkat, jak jsem úžasná :lol: " a manžel ochotně hladí a říká :pussa:  A já mu dělám totéž, akorát je to tak nějak na férovku, řekla bych, není na tom nic manipulativního, což mi sedí :gloria:

Jéééééžíííííííš! Já chci taky takovýhooooooooooooooo! :grater: (já vím, řekneš mi - ulov si!!)

No jo, no... ale můžu ti ho naklonovat, jestli dodáš vybavení :D

Kubula napsal(a):

No jo, no... ale můžu ti ho naklonovat, jestli dodáš vybavení :D

Anoano!A bude už na Vánoce? :storstark:  Počkej - co že to mám dodat?

lupina montana napsal(a):

Kubula napsal(a):

No jo, no... ale můžu ti ho naklonovat, jestli dodáš vybavení :D

Anoano!A bude už na Vánoce? :storstark:  Počkej - co že to mám dodat?

No jen takový maličkosti, jako ochotný doktory, plně vybavenou laborku a tak... a já pak laskavě dodám třeba jeden jeho fous, abys získala nějakou DNA :lol: :lol: :lol:

Hleďme dobračku od kosti! A pak mi z toho inkubátoru, či co to tam maj, vyleze Barbucha, co, Kubulo? :co: :co:

lupina montana napsal(a):

Hleďme dobračku od kosti! A pak mi z toho inkubátoru, či co to tam maj, vyleze Barbucha, co, Kubulo? :co: :co:

Jo, přesně tak! Dyt je tak roztomilá... :lol: hladí, podporuje, spolupracuje... :lol: lepšího manžela abys pohledala :vissla:

Ahoj holky,
tak už jsem zase v krizi.Po týdnu, kdy to u nás docela klapalo a já jsem si myslela, že se to docela lepší, včera došlo zase k výbuchu. Od rána to bylo fain, bavili jsme se normálně, pak mi řekl, že mu přijede kamarád, tak jsem uvařila oběd a šla jsem ke kamarádce na kafe - to když jsem mu oznámila tak už se tvářil divně, když jsem se vrátila nic moc atmosféra, ale šlo to. Pak přijela jeho ségra s rodinkou, jěště popřát malymu k svátku, manžel se nijak moc nebavil a vyvrcholilo to, když švagrová chtěla něco pít, tak jsem šátrala ve špajzu a našla jsem jenom bílé víno a malou flašku šampáňa. Tak jsem myslela že jí otevřeme a on se do mě pustil, že je jeho, že jí dostal on, atd. tak jsem jí zase odnesla ale on pořád hulákal a vrchol byl, když na mě zařval abych už držela hubu...
Švagrová jenom koukala, pak mu řekla, že e asi zbláznil, sebrali se a jeli domů. Vůbec nechápali, proč je na mě tak sprostej..Já si vzala bundu, že jdu pryč. Na chodbě mě chytil ubrečený syn a Maminko kam jdeš, tak jsem mu řekla, že jestli chce, at jde se mnou, on se oblík, sedli jsme do auta a jeli...Já vůbec nevěděla kam mám jet...Nakonec jsem skončila u kolegyně z práce, myslela jsem,. že tam i přespím, ale nakonec jsem se vrátila odmů.
On volal švagrovce a prý se moc omlouval, ale se mnou neutrousil ani slovo...

Jarčo z toho je myslím vidět, že se nezmění, být tebou, šla bych od něj, takového hulváta nemáš zapotřebí. Na mě tedy někdo zařvat abych držela hubu, měl by kufry za dveřma během deseti minut. Netvrdím, že se lidi na sebe musejí neustále usmívat, občas jeden druhého naštve, to je normální, ale určitá elementární slušnost by se měla dodržovat za všech okolností, čehož tvůj muž evidentně schopen není.

BTW teď u nás byli o víkendu kamarádi a to jsem se taky nevěřila...kamarádka se mimo jiné dozvěděla, že je úplně blbá, protože nechápala jeho velmi zmatený popis čehosi...docela mi zatrnulo..

Ok Tiino, sbalila bys mu kufry za dveře....Za dveřma jeho baráku?
Jinak bych se chovala, kdybych bydlela ve svým, ale já bydlím s 2 ma dětma u NĚJ...Já mu nrmůže jen tak sbalit kufry.Atak ráda bych to udělala.
Sbalila bych i svoje....ale kam s nima???

Jarčo to by jen slovní obrat, být u něj v baráku, tak bych uvážila svoje možnosti jak se odstěhovat, kam a jak to celé pořešit dle aktuální situace. Každopádně bych odešla

Jarčo

ale nechat se takhle pořád urážet taky nejde ...

Já vím že to nejdenevím jak to jěště dlouho vydržím....
A možnosti jak a kam už zvažuju dost dlouho, bohužel jěště jsem na nic nepřišla...

najít podnájem ...
najít práci s ubytováním ...
najít přítele s bytem ...

jde o to aby jsi se postavila na vlastní nohy, ale samozřejmě že bez pěněz to nejde ... tak přemýšlej dál

O všem jsem uvažovala-
podnájem s 2 ma dětma a 2ma psama je v nedohlednu....
práci s bytem systematicky hledám, fakt se snažím.....
přítele s bytem to je z bláta do louže.....


jsem úplně v pr... nedělám nic jinýho, než přemýšlím - už mám asi uvařený mozek, pořád volám na nějaké inzeráty a chodím po konkurzech..

fakt nesedím doma a nečekám, že se to nějak vyřeší, taková nejsem...

tak to je dobře, jednou to výjde vydrž :-)

no taky doufám:)

děkuji moc všem, kdo jsou alespon takhle se mnou, když se vapovídám, dá se to lépe snášet....

Jarča napsal(a):

no taky doufám:)

děkuji moc všem, kdo jsou alespon takhle se mnou, když se vapovídám, dá se to lépe snášet....

Jarčo,mimo toho,že jsme jmenovkyně,máme i podobné manželství.Já už jsem si na netu s děvčatama pokecala na téma"Jsem nešťastná a můžu si za to sama". Dost to pomáhá.Sice se nic moc nezměnilo,ale já se cítím aspoň uvnitř svobodnější. Jestli můžeš, tak na pár dní odjeď i s dětima k rodičům. Řekni např. že jim jedeš s něčím pomoci. Třeba vám to oběma prospěje. Ale dobrovolně se trv.bydliště nevzdávej!vyhodit tě nesmí a pokud nemáš jiné bydlení,tak bysis ublížila ještě víc,a hlavně dětem.Budu na Tebe myslet a přeji Ti ,aby se Tvému muži v hlavě"rozsvítilo":dumbom:-to by bylo to nejlepší :hjarta::hjarta:

Jarčo proč je podnájem s dvěma dětmi a dvěma psy v nehodlednu ? Jak staré jsou děti a jak velcí jsou psi ? Možná to dá trochu víc hledání, ale najdeš. Mrkni se po netu třeba na reality.cz. Dnes už ty podnájmy tak drahé nejsou, tedy záleží odkud jsi. Nemusíš si přece hned pronajímat obrovský byt, pro začátek stačí i něco menšího, třeba 1+1. Pravda bude to asi trochu nepohodlné, ale představ si tu pohodu, až na tebe nebude nikdo ječet abys držela hubu a dělat scény kvůli blbé lahvi šampusu jako by šlo o život.

Práce s bytem...zkus třeba nějaké horské chaty, hotely nebo tak něco, tam by možná nebyli problém ani ti psíci. Držím palce, ale nesmíš se zabetonovat na pozici, že  nic nejde.

Jarča: Sakra, už přestaň bulet a konečně se začni probírat tím, co chceš TY. Jedině to je důležitý, tak už to pochop!!! ... Jak daleko necháš druhé zajít, tak se k tobě budou chovat. ... Zatím si jen stěžuješ, ale neděláš nic, abys svoji situaci zlepšila. Promiň, možná jsem krutá, ale stěžováním si u sebe doma nic nezlepšíš. Tím nechci říct, abys už nepsala, ale začni u toho myslet taky na sebe, prosím tě .... Já než žít s takovým imbecilem, tak půjdu bydlet radši na ubytovnu i s dítětem...nehledě na to, že já bych ho dala k soudu kvůli tomu výživnýmu apod. ... já bych si takový chování nedala líbit...vždyť ty mu ho umožňuješ! Jen TY a TY ... tak se nediv...

Eva36 napsal(a):

Jarča: Sakra, už přestaň bulet a konečně se začni probírat tím, co chceš TY. Jedině to je důležitý, tak už to pochop!!! ... Jak daleko necháš druhé zajít, tak se k tobě budou chovat. ... Zatím si jen stěžuješ, ale neděláš nic, abys svoji situaci zlepšila. Promiň, možná jsem krutá, ale stěžováním si u sebe doma nic nezlepšíš. Tím nechci říct, abys už nepsala, ale začni u toho myslet taky na sebe, prosím tě .... Já než žít s takovým imbecilem, tak půjdu bydlet radši na ubytovnu i s dítětem...nehledě na to, že já bych ho dala k soudu kvůli tomu výživnýmu apod. ... já bych si takový chování nedala líbit...vždyť ty mu ho umožňuješ! Jen TY a TY ... tak se nediv...

Vždyť něco dělá.

Jarčo, já chodila po konkurzech rok a půl než jsem našla, co jsem hledala, takže vydrž, jednou ta chvíle přijde. Jinak ty horské chaty, to je dobrý nápad.

Frankie: Hm...dělá....a přitom dělání v klidu nechává manžela dál, aby jí nedával na domácnost a byl na ni hrubý ... no tak to toho teda vlastně moc nedělá... Říkám, já bych mu pohrozila soudem a pak bych tam tu žádost o výživné dala, on by vyměk´.... je fakt, že to říkám teď. Před takovými pěti lety bych takového povedeného manžela taky omlouvala a jít s tím k soudu by mi přišlo vyloženě nemorální. Jenže z toho jsem vyléčená. Zmetek je chlap, který se nestará, zmetek není ten, kdo ho kvůli tomu dá k soudu.... a když to nejde po dobrým .... já pak s úsměvem umím být i dost tvrdý protivník ... Je potřeba si uvědomit, že člověk jen vyžaduje, nač má právo, a ne si někde fňukat, jak byl manžel ošklivý, že mi vynadal kvůli flašce šampusu... (on nebyl ošklivý, on byl přímo hnusnej a nedivím se, že Jarča fňuká, jenže sama mu dovolila tu hranici posunout tak, aby k ní hnusnej byl...)

Hm, on mi nedává peníze, ale platí elektriku , internet, pojištění....Minulý týden jsem mu vrazila 1/2 peněz na elektriku a na internet, tak je nechal ležet na TV ,že je nechce.Tak tam leží dodnes.
Děti mám 2 - 13 a 6 let a pejsky malé pinče.Všichni dost živí...
On je asi fakt nemocnej - dneska  jsem se ho zeptala, jestli to bylo -ten výstup před švagrovou - nutný a on mi řekl, že má jenom 1 nervy a že jsem ho k tomu vyprovokovala ...Fakt ne, tentokrát to viděli i ostatní, takže to není jenom můj názor..
Ale bodovala jsem - řekla jsem mu, že jestli má takový nervy, tak at si někam zajde, at mu pomůžou.On mi na to řekl, že bych si někam měla zajít já, já jsem totiž ten blázen :) Tak jsem mu s úsměvem řekla, že JÁ už jsem si zašla a že ted je řada na něm....:)  :)
Koukal na mě s otevřenou pusou, tak jsem mu jenom dala vizitku toho psychologa a on řekl, že si to rozmyslí....

jarčo...pripomína mi to faze mojho M, ked sa snaží ospravedlnit svoje správanie hladaním chyb iba vo mne..Je to strašné...čokolvek urobíš, čokolvek povieš a kam pozrieš, všetko bude zle..
ja som momentalne pred dlllho planovaným odchodom---a spravam sa podobne ,ako chlapi---ked viem, že je doma /napr.dnes/,tak sa snažím príst čim neskor/od rana sedim v praci a ešte planujem zotrvat/ , prip.zorganizovat nejaku navštevu /navonok sa spravame ako užasna dvojica-ja ho reprezentujem zrejme lepšie, ako jeho pipiny/.
Rieš to čim skor, lebo ten napor na psychiku je šilený...

Když jsem to líčila psychologovi, tak mi řekl, že je to jasný případ psychozy....Ne já :) ALE MANŽ.

Jarčo, uvidíš....mně to jen připomíná bývalého - blázen jsem byla já, on mi "nic nedělal". Peníze mi dával a ne že ne, domů chodil včas a ne až po půlnoci, když se něco stalo (hádka třeba), mohla jsem za to já....já byla tak nemožná, že by mi museli sebrat dítě, kdyby to byla pravda.... Dadka má pravdu, že to je šílený nápor na psychiku. Já docházela pravidelně na terapii, kde jsem si i uvědomila, co on dělá a proč asi a pomohlo mi to se tím nežrat, ale hnusný to stejně bylo...
Mimochodem - nedělej si nějaký naděje s tou vizitkou na psychologa. Můj tam byl taky, ale už předem mi řekl, že ví, že to bude na hov...no ... no a tak to pro něj taky tak bylo ... (PS: Já jsem ho nenutila ani za mák, šel dobrovolně...je fakt, že pak všudemožně vykřikoval, jak on se snažil zachránit vztah, protože šel i k psychologovi...zapomínal ovšem dodávat, že věděl, že to bude na hov...no...) No, hlavně si nenech nakukat, že jsi cvok....já už si svýho času i psala jeho příchody do kalendáře...tak mě zblbnul, když mi tvrdil, že jsem blázen, že ani nevím, kdy chodí domů....(a já o sobě začala pochybovat, tak jsem psala do kalendáře...za čtrnáct dní nepřišel jednou před půlnocí...když jsem mu to pak ukázala, označil mě za stíhačku....ale pro mě to bylo potvrzení toho, že nejsem blázen)...tak i takhle daleko se dá dojít. Od tý doby jsem vůbec nedala na to, co on kdáká. Drž se.

Jo přesně...Něco se stane a já za to můžu, já jsem ta špatná...Tak dlouho to říká, že kolikrát o sobě začnu pochybovat a říkám si, fakt jssem asi udělala chybu a že on má pravdu.
Po rozhovoru s psychologem jsem se tedy ujistila, že mám snad pravdu, ale je fakt, že on slyšel jenom mojí verzi, že jo. Já bych chtěla, aby si vyslech i jeho a pak to nějak vyhodnotil a řekl mi co a jak.
Mě vždycky zajímala psychologie, četla jsem o tom dost knížek, já jsem, docela TEORETICKY v obraze, ale s tou praktickou stránkou jsem  no víte kde

Jarčo, dej si pozor. Mě taky psychologie vždycky zajímala, jsem celkem empatická, takže jsem si vždycky říkala, že třeba já nevidím situaci objektivně, že třeba muž má nějaké své důvody, možná i depresi (chudáček).... jenže právě tohle mě stáčelo do toho bludnýho kruhu, začínala jsem pochybovat o sobě, o svým vidění, o svojí pravdě... a jeho jsem omlouvala... Nenech se zblbnout. On sice může mít svý důvody a svoji pravdu, ale co ti je do toho, když tobě je z tý jeho pravdy blbě? Já se časem naučila, že když mě něco dusí a druhý na tom nemíní se mnou spolupracovat, aby se nám oběma žilo dobře, tak to je pro mě konečná. Neztrácím s takovým čas ... Pokud má svoje důvody či deprese, měl by vyložit karty. Když nechce, neztrácím čas ... proč? ... Nedej se, za čas by ses možná bála i uvařit čaj, jen abys ho nespálila...

Mluvíš mě úplně z duše, asi máme fakt stejné postižení - myslím tím manžele :), JÁ HO TAKY POŘÁD OBHAJUJU. jSEM ASI FAKT BLBÁ,

No, tipla bych, že budeme mít společně "blbýho" otce. Jaký byl tvůj? (Můj byl po*ný hrubián, alkoholik.)

Jé tak to néééééé. Můj tatínek je skvělej, já pořád říkám, že všichni chlapi stojí za prd a jedinej slušnej je můj táta a ten je už bohužel zadanej :)  :)  :)

Jarčo,Evo, je nás mnohém víc.Já mám takového hulváta,že mi nadává za každou blbost-i to jak držím vařečku ,a když se ohradím, tak jsem blb a stará p..a.Nemám kam odejít a zatím se mi nechce.Nedávno jsme si koupili domeček se zahradou(můj i jeho sen)Myslela jsem ,že se změní,ale bylo to jen na chvíli.Přišli starosti a výdaje s tímto "našim snem" spojené a je po iluzi. Mám psa,kterého miluji.tři kočky, a dvě děti,které jsou tu také doma.Po nedávné hádce jsem prostě začala držet bobříka mlčení.Bavím se jen stím koho mám ráda a hledám si každý den nějakou radost.Zatím to jde, -je potichu ,ale asi je to jen ticho před bouří. Už se ho nebojím(napadal mě i fyzicky!) a to ho asi nejvíc překvapuje.Dost blbé,že se tady na baráku vzájemně potřebujeme,prostě to nejde abych trucovala podle mých představ,ale denně si říkám,že každou minutu se psychicky i fyzicky  chystám na lepší život. Je to zase o psychologii-také o tom hodně čtu,a dost mi to pomáhá!!!!!!!!!!!
Jo a taky mi hodně pomáhají vaše názory.Ahoj  A BUĎME SAMY SEBOU! A co se týká toho "blbýho" otce,tak mi skutčně jedna fantastická psychyatrička řekla, že díky rodinnému vzorci mi úplně chybí mužský princip a to se podepsalo od mládí i na mém zdraví i psychyce.:grater:

Jo holky třeba budete mít po nich aspoň slušné vdováky, já bych mu opáčila jinak, jsem bojovnice a když mi manža něco řekl/ BM/, se zlou se potázal, ale měl many, tak jsem s dětma nemohla odejít moc hrrr, ale užila jsem si ho, vychutnala jsem si, jak hulvát přišel o ego. Protože jsem tu ps.taky měla ráda, veděla jsem jak tít, aby to zabralo.

Jari: tak to, co vyvádí ten tvůj nebo Jarčin, to bych vážně nesnesla. Ten můj byl proti vašim vlastně moc hodnej kluk. Byl hodnej, koupil dárek, řekl, jak mě má rád, občas nás vyvezl na výlet .... nikdy neječel, nepraštil by mě ani nikoho jinýho ani náhodou....on "jen" nechodil domů, nepomáhal, nedával na domácnost a byl slibotechna, ke všemu žárlivá slibotechna a když jsem se začala díky práci s psycholožkou měnit, začal ztrácet půdu pod nohama a pak i sem tam nadával (ale v porovnání s vašima velmi jemně - třeba "jen" že jsem blbá a blázen .... to je proti p...če slušný) .... ale ono to docela stačí ... Holky, nic nestojí za to, abyste žily tak, jak nechcete. A je na vás, jestli se odpoutáte, nebo ne.

Jarča: A co tedy tvoje maminka, Jarčo? ... (když to nebude táta, tak soudím, že v tom bude mamina....ze zkušenosti to tak vídám kolem sebe)

Jarča napsal(a):

Jo přesně...Něco se stane a já za to můžu, já jsem ta špatná...Tak dlouho to říká, že kolikrát o sobě začnu pochybovat a říkám si, fakt jssem asi udělala chybu a že on má pravdu.

Ježišmária, ja som už pred rozchodom mohla aj za politickú situáciu na Slovensku, čiastočne aj v Čechách, za počasie nad Azormi, za svetové konflikty a prepad dolára... :dumbom: Ale až to ma spamätalo... Keď sa ma s vážnym xichtom spýtal, čo som urobila pre prípadnú zmenu politickej situácie(panoval práve vrcholiaci mečiarizmus), odpovedala som mu už kľudne, že pravidlene volím a okrem toho, NA ROZDIEL OD NEHO spolupracujem s opozičnými novinami, ktoré uverejňujú odvážne články. Tie noviny čítal a páčili sa mu, tak sklapol... na chvíľu. :rolleyes: Ale pre mňa si tým definitívne uzavrel cestu späť. Ani nie tak neverami, ale týmito nenápadnými, ale šikovnými manipuláciami. Takže ani po rozchode s mojou nasledovníčkou som sa s ním už nedala dokopy. Stačilo spomenúť si na jeho keci, môj pocit viny  a osypala som sa :usch: :skurt: .

Tedy někteří pánové jsou fakt pěkní blbečci.

Je mi Tě moc líto, mužský  jsou opravdu prevíti. Držím Ti  pěsti!!!!!

Reník, Oáza: Každej je jen takovej blbeček a prevít, jak daleko ho druhý pustí. (Je fakt, že někdy ženský snesou až zbytečně moc. A někdy i chlapi...já když vidím v krámě chlápka, jak tlačí vozík za megerou, která na něj pyskuje a ječí, div ho nepohlavkuje....taky se divím...)

Jarča: A co tedy tvoje maminka, Jarčo? ... (když to nebude táta, tak soudím, že v tom bude mamina....ze zkušenosti to tak vídám kolem sebe)

Moje maminka je taky moc fain, měla jsem super dětství a se svými rodiči mám dodnes super vztah...
Blbá jsem prostě jenom já.

Jari: tak to, co vyvádí ten tvůj nebo Jarčin, to bych vážně nesnesla. Ten můj byl proti vašim vlastně moc hodnej kluk. Byl hodnej, koupil dárek, řekl, jak mě má rád, občas nás vyvezl na výlet .... nikdy neječel, nepraštil by mě ani nikoho jinýho ani náhodou....on "jen" nechodil domů, nepomáhal, nedával na domácnost a byl slibotechna, ke všemu žárlivá slibotechna a když jsem se začala díky práci s psycholožkou měnit, začal ztrácet půdu pod nohama a pak i sem tam nadával (ale v porovnání s vašima velmi jemně - třeba "jen" že jsem blbá a blázen .... to je proti p...če slušný) .... ale ono to docela stačí ... Holky, nic nestojí za to, abyste žily tak, jak nechcete. A je na vás, jestli se odpoutáte, nebo ne

A můj manža byl prostě super - alespon já jsme si to myslele po zkušenosti z bývalým. Akorát musím být taková ta, co na všechno kývne - ano, máš pravdu miláčku, jsi super......
Peníze mi dával, o děti se staral, kytku jsem dostala ke každému výročí, k narozkam, k svátku, Valentýnu....
Prostě dokud jsem neprojevila svůj názor, tak všechno klapalo a byl to miláček... Ale jiný názor než jeho - rovná se špatný názor...

Jarča: Jde o to, jak moc ti to vadí. Jestli umíš kývat a myslet si, ať ti políbí, tak bych to neřešila ... za sebe bych řekla, že já bych to nezvládla. Měla bych pocit, že jednám s malým dítětem, který si vynucuje, aby bylo po jeho a když není, tak zlobí ... Jak se cítíš?

Irenko, ....myslím, že holky tady píšou o něčem docela jiném......

Jarčo, nevím, jak máte velký dům, i když je jeho. Děti jsou jeho?
NIKAM se nestěhuj, není lehké začínat s dvouma dětma z ničeho. Když v tom máš peníze, tak teprve NE v dnešní době. Leda, žeby tě vyplatil resp. ti našel jiné bydlení i pro vaše společné děti (ale zařízené, i to stojí hodně). Nebot i ty máš pud sebezáchovy, a to 3x větší než ON, protože myslíš na DĚTI, ale on ne. Nedej se lehce, muži vždy svádějí své problémy na ženy, nikdo jiný přece za ně nemůže. Oni jsou totižto DOKONALI.
Copak máš peníze na nový byt? Jsem s dítětem sama a není pravda, že tě nějak extra stát s dávkama podpoří. Hledají výmluvy, proč co nedát, pokud nejsi přiměřeně tmavá. Děti jsou nevýhoda, práce se hledá těžko. Kdysi jsem měla manažerské místo i plat, po dítěti jsem ráda, že vůbec mám práci, jedno jakou (protože je dítě často nemocné). I mé vzdělání je nevýhodou. Když mne došla podpora z pracáku a nebylo už od koho půjčit, první peníze od listopadu přišli až v koncem ledna, ale musela jsem prodat z bytu co šlo (luxus dle sociálky...oni řeknou co to je. Třeba TV, videopřehravač-taky starý 15 let kdo to tak dnes koupí????, mrazák, auto staré 20 let se superluxus...) Nikdy jsem nemyslela, že padnu až tak na dno....
Vyhýbej se mu. Jde rozdělit nějak barák? Jakože tak, aby měl každý nezávislý kus, vchod nebo tak?
Snad mu psycholog pomůže. Nemá dluhy??????? tajné, o kterých nevíš?Neinvestoval? To bude ta tajná láska....?...u nás to taky tak začalo.  Nehraje automaty?

Jarča: Jde o to, jak moc ti to vadí. Jestli umíš kývat a myslet si, ať ti políbí, tak bych to neřešila ... za sebe bych řekla, že já bych to nezvládla. Měla bych pocit, že jednám s malým dítětem, který si vynucuje, aby bylo po jeho a když není, tak zlobí ... Jak se cítíš?


To je právě ono - já to vždycky nějaký čas vydržela, bylo to u nás super a on by mě na rukou nosil. Jenže tupě koukat a kývat to prostě nejde pořád - nebo alespon já to nedokážu a pak jsem vyletěla kvůli blbosti...

Por Musim - Já se taky tady držím zuby nehty :) nikam se zatím nestěhuju, ale je fakt, že hledám , práci s ubytováním, ale je to těžké, protože je to většinou 1 místnost a já mám 2 děti a 2 psi.
Dítě je jeho jedno, druhé je moje z předchozího manželství.
Máme 1/2 baráku, v druhé 1/2 bydlí švagr, máme 3+1, ale předělané z 2+1, takže si nemůžeme nikterak jít z cesty...
Já se snažím s ním normálně komunikovat a on bud mluví také normálně anebo kouká jako - celý svět mi ubližuje a moc nemluví - tak to přehlížím a dělám že ho nevidím...
Dluhy nemá - na to je moc poctivej a automaty nehraje. A kdyby měl ženskou, tak to řekne - jje fakt tak moc pravdomluvnej, až to bolí....A také by nebyl doma, ale on chodí fakt jenom do práce - to jde bud v teplákách anebo rovnou v pracovním, anebo řekne, že jede k nějakému kamarádovi a to jede fakt také v teplákách, to by na rande nechodil :) to on na sebe dbá...Také má starost, abych si nemyslela něco špatného, vždycky mi řekne, kam jede, nebo to spíš řekne malýmu - tak abych to slyšela...........
No jsem zvědavá, jestli k tomu psychoušovi půjde a hlavně, jestli se pak přizná, že tam byl....

Kdybych z prvního manželství nevěděla, jak vypadají problémy - byl to alkoholik a také honil ženské, tak bych se taky moc nesnažila manželství zachranovat, ale protože jsem zažila, to co jsem zažila, tak si myslím, že naše manželství je normální, jako každé - jednou si dole, jednou nahoře....
A na sociálku jsem také chodila, když jsem po rozvodu zůstala sama s dcerou a vím jak to vypadá, také jsem přemýšlela o tom, že vždycky než tam půjdu, tak se natřu hnědým krémem na boty....

Hm, já svůj život taky řešila odchodem, ale byla jsem sama a našla jsem si práci s ubytováním hoodně daleko (ale to byly jiné doby). Leda najít místo tam, kde nabízí i byt (Nošovice?hunday auta????)??? Co na horské chaty - trvale pracovat -žít? Ale to je zásadní změna, zásadní odstěhování se a samota pro tebe. Já tady taky nikoho na pomoc nemám.
Ale to vyklidíš pole a jak mám neplatiče výživného, pravdomluvec nebo ne, raději nepočítej, že se výživného dožiješ! Nepočítej dnes s ničím, jenom to co vyděláš, budeš mít (v případě, že ti firma vyplatí výplatu!).

lupina montana napsal(a):

Jarča napsal(a):

pokud chci se svým manželem dál žít, musím se naučit to, co prý perfektně uměli naše prababičky- neustále chválit, nechat ho, at si myslí, že má pravdu, že je bezvadnej a prostě že vyhrál a při tom si myslet svý a tak s ním manipulovat.Bude tak všechno po mým, ale on si bude myslet, že je po jeho a snese mi modré z nebe.

Kristova noho, to je rada, jak od mojí tchýně!Neříkal taky, že od toho nosíš zástěru, abys s ní všechno přikryla? Chceš říct, že ten psycholog přesvědčně tvrdí, že je to jediný možný způsob, jak vyjít s chlapem? Haló haló, vždyť tady někde jsou i chlapi, řekněte někdo něco! Tohle je přece tak ponižující - a pro obě strany!!

Lupini, diky, ze to umis tak pekne napsat. Ja jsem si to precetla a udelalo se mi uplne zle. Tuhle pretvarku uplne nesnasim !!!! Aspon jsem se ujistila, ze cesta za psychologem by byla v mem pripade zbytecna :butter:

Jo tak to já jsem si taky myslela, jak to musí být ponižující hlavně pro toho chlapa, já bych nechtěla, aby se mnou někdo takhle manipuloval...
Ale když nad tím tak přemýšlím, taková ženská, která to dokáže se má většinou fakt dobře.
Taky bych to chtěla dokázat, myslet si o zadní části těla a usmívat se a kývat, ale když já to fakt neumím:(
On je život prostě úplně o něčem jiném, než si člověk myslí

Tak já toto neumím a odmítám a mne by to ponižovalo. Ale mám kamarádku a uprosí i skálu, že ji ráda vydá své poklady. Na některé muže to zabírá....
Jarčo, kde hledáš tedy to místo s ubytováním? Na ubytovně jsem bydlela v 1 pokoji s kolegyní..(předtím v bytě 4 osoby celkem, ale i tak 2 v jedné ložnici)ale dnes už za ubytování chtějí platit. A jestli by tě vzali s dětma, u psů velice pochybuji. To tedy nehledáš ubytování, ale byt.

No to já jsem si právě myslela, že mám manžela na úrovni a že s ním mohu jednat na rovinu a nijak se nepřetvařovat....Ha ha ha , už jsem vystřízlivěla
S tím místem s ubytováním jsem taky vystřízlivěla, je to tak jak říkáš, tak pro samotné svobodné, s dětma se to nedá a byt neutáhnu, zaměstnání s BYTEM, to je už snad jenom vzpomínka na doby minulé...

Žila jsem v 1+1 v člověkem, který se mnou nemluvil v podstatě 1,5 let. Taky jsem neměla kam jít -utéct a to byl můj byt! Když už byl skutečně nebezpečný a žadala napadat naše dítě, musela jsem situaci řešit a nechtít víc snášet "vše". Měla jsem štěstí a našla práci na půl roku i s ubytováním i pro dítě.
Tak jsem utekla s pár taškama ze svého bytu (to snad ještě nebyly azylové domy pro matky s dětma). Nikdo na úřadech mne nevěřil psych.týrání.
Co se stalo? Bydlel tam dál, já dál platila nájem! a vše ve svém bytě, vyměnil si zámek na mém bytě a prý čekal, jak se k němu vrátíme. Ale on nikdy nechtěl chodit do práce...tak prý i práci si našel.
Vyřešila jsem to s policií a vystěhováním jeho věcí (to už stejně vše z bytu odvezl a NIC tam jeho nebylo, přišel kdysi jenom s kufrem. Svůj byt někde???probednil???).
Je na tobě, jak jsi silná. Tak mysli na azylové domy, ale se psi asi ani tam tě nevemou. Jestli půjde o život, psi důležití nebudou, věř mi.
Půjde o válků nervů, kdo díl vydrží.

Musim napsal(a):

Žila jsem v 1+1 v člověkem, který se mnou nemluvil v podstatě 1,5 let. Taky jsem neměla kam jít -utéct a to byl můj byt! Když už byl skutečně nebezpečný a žadala napadat naše dítě, musela jsem situaci řešit a nechtít víc snášet "vše". Měla jsem štěstí a našla práci na půl roku i s ubytováním i pro dítě.
Tak jsem utekla s pár taškama ze svého bytu (to snad ještě nebyly azylové domy pro matky s dětma). Nikdo na úřadech mne nevěřil psych.týrání.
Co se stalo? Bydlel tam dál, já dál platila nájem! a vše ve svém bytě, vyměnil si zámek na mém bytě a prý čekal, jak se k němu vrátíme. Ale on nikdy nechtěl chodit do práce...tak prý i práci si našel.
Vyřešila jsem to s policií a vystěhováním jeho věcí (to už stejně vše z bytu odvezl a NIC tam jeho nebylo, přišel kdysi jenom s kufrem. Svůj byt někde???probednil???).
Je na tobě, jak jsi silná. Tak mysli na azylové domy, ale se psi asi ani tam tě nevemou. Jestli půjde o život, psi důležití nebudou, věř mi.
Půjde o válků nervů, kdo díl vydrží.

Mela by je snad strcit do utulku, protoze zrovna resi neco jineho ?

Myslíš teď koho do útulku? Znám matku, že dala jedno ze svých 5-ti dětí do děcáku, protože něco jiného řešila a pak se divila, že ještě by zato měla platit a každé dítě má s jiným. Ale to se nepatří.

Musim napsal(a):

Myslíš teď koho do útulku? Znám matku, že dala jedno ze svých 5-ti dětí do děcáku, protože něco jiného řešila a pak se divila, že ještě by zato měla platit a každé dítě má s jiným. Ale to se nepatří.

Pises, ze psi nebudou duleziti, tak jestli ma dat do utulku nebo rovnou utratit , kdyz uz se ji nebudou hodit do kramu?
Ma prece za ne zodpovednost, kdyz si je poridila nebo ne ? Tak by s nimi ve svych planech mela pocitat .

Azylové domy jsou snad pro ženy týrané, kterým jde o život,  tak špatně na tom jěšttě nejsem.
Já ve své ituaci myslím hlavně na děti - jkdybych je neměla, zž tady nejsem, nechci je vláčet někde po ubytovnách, aby neměly žádnou jistotu atd.
A za psi mám zodpovědnost stejně jako za děti - je pravda, že jsem si je pořídila a tak se musím snažit.
Je jasné, že kdyby mě nebo nedejbože dětem šlo o život, psi jdou stranou, to je snad jasné, ale to můj případ není, fakticky.
Manžel se k dětem chová špičkově, to mu nemůžu vytknout, ale o to větší rána to bude pro syna, až najednou bude bydlet někde jinde a tatínek nebude.....

Jo jo, než se choval k dceři hezky, taky jsem vše snášela, protože jsem si říkala, všude něco je. Ale když se obrátil (opakovaně a trvale) i proti ní, tak to jsem řekla dost. To tedy NE.
Jarčo, tak buď silná, nakonec od ledna to ještě není tak dlouhá doba. Budeš muset čekat, zkoumat, hledat... Ale když se máš kde poradit, i to je velká pomoc. Nejhorší je bezmoc a vše tutlat v sobě a nemít komu to říci.
Třeba to přejde. Je to první velká krize?

J to krize č. 2. Před 4 mi lety odjel můj muž do lázní a vrátil se s tím, že si tam našel přítelkyni a chce se rozvést...Odjela jsem na týden k rodičům, se všema dětma - v tu dobu jsme měli i jeho syna ve vl. péči..
Nechala jsem ho, aby si to všechno rozmyslele a rozhodl se. Přijel si pro nás.
Možná je chyby ve mě. Já mu to sice odpustila, ale nikdy jsem nezapoměla na ty řeči - že to udělal, protože to se mnou nemůže vydržet, že jsem ho k tomu dohnala atd. Sakra, když si najdu milence, je to moje vůle a nebudu svojí vinu házet na někoho jiného.
Ted nikoho nemá, ale zase já jsem ho dohnala k tomu, že to nezvládá a že už dál nemůže atd.
Ale je zajímavé, že návrh na rozvod jěště nepodal...Já ho určitě - tedy pokud nevyřeším bydlení a práci atd - podávat nebudu, jestli tedy čeká na tohle - aby on nebyl ten špatnej kdo rozbije rodinu, ale abych to byla já

Není to jednoduchá situace a musí se řešit. Proto mě naprosto odrovnal pohoršený názor "přece bys nedala psy do útulku". Racionálně uvažující člověk (a to je v takovéhle situaci jediná možná cesta ze sr***) by měl vzít v úvahu i tuto možnost. Radši teda psy než děti. Nebo je nechat manžílkovi, ať se taky o něco stará, nepořídila si je přece sama???
Ta reakce mi přijde pěkně pokrytecká. Samozřejmě, že kdybych neměla kam jít a co do huby, dvě malé děti, tak na nějaké psy bych se fakt vykašlala. Dala bych je (nerada sice) tam, kde se budou mít určitě líp než se mnou a já bych měla o starost míň. Sorry.

No, ale to, že by si to urobila ty, neznamená, že to JE SPRÁVNE. V kríze človek robí krízové kroky, ale chodím venčiť psov do útolku a poviem it, že mám plné kecky ľudí, ktorí pri prvom probléme strčia psa do útulku a ďalej sa nestarajú... Pes NIE JE nábytok, ktorý si buď odnesieš, alebo necháš bývalému, ale v najhoršom necháš stáť na ulici. A radiť čosi také druhému(reps. pohoršovať sa, že to niekto nazve zlým riešením)...? Jasné, že neporovnávam deti a psov, ale ak si si vôbec čítala vlákno, tak by si mohla vedieť, že Jarča zatiaľ nie je v núdzovej situácii, tak je lepšie premyslieť si veci dopredu - vrátane toho, kam so psami.
Nakoniec, verím, Jarča, že by si ich v prípade núdze niekam umiestnila, ku kamošom, príbuzným... možno nie oboch spolu, ale aspoň jednotlivo. Dôležité je vôbec začať plánovať nejakú zmenu, povedala by som. Akonáhle urobíš prvý krok, ďalšie pôjdu ľahšie a niečo sa vyrieši úplne samo...

No, vždyť právě - mluvíme o tom samém. Všecko promyslet. Moje řešení by bylo pravděpodobně takovéto, ale ani slůvkem jsem se nesnažila někomu podsunout, že by bylo takové či makové. Reagovala jsem nikoli na Jarku, ale na tu osůbku s dogmatickými sklony, co se bála týrání zvířátek - dost mi nadzvedla mandle tím svým mirkodušínovstvím.

No, každý hovorí z vlastnej životnej skúsenosti a žena, ktorej pes pohrýzol decko bude mať iný názor ako žena, čo chodí pomáhať do útulku... ale netrúfla by som si súdiť, ktorá má pravdu - asi každá svoju. Vieš, ono na tej obrovskej škále možných riešení a rád sa vždy nájdu niekde v strede také, čo sú prijateľné skoro pre všetkých... takže tak. A priznám sa, že po tom ,čo zažívam v útulku, som aj ja brala tvoje príspevky trošku osobnejšie... ale neštartovala som na prvé našliapnutie, lebo už mám skúsenosť, že je lepšie položiť kontrolné otázky a snažiť sa zistiť čo najviac. Chápem aj Jarču, že cíti okrem detí zodpovednosť ja za psov -darmo, je to tvor, ktorého si človek k sebe pripúta a potom je zaňho zodpovedný(pes, kt. žil v rodine, už nie je schopný túlať s anavoľno). Taká je pravda, ale zasa riešenie nie je len čierne alebo biele, je ich viac a farebných.

Jarčo, napadlo mě - co kdybys zkusila jiného psychologa? Ten tvůj sice má možná pravdu, ale co kdyby na to měl někdo jiný názor? ... přece musí být způsob, jak jednat s partnerem jako s rovnoprávným člověkem a ne mu pořád mazat med kolem huby...

PS: s těma psama jsem si vzpomněla, jak se moje máti rozvedla a tenkrát měla dva ovčáky (jeden jí "zbyl" po bývalém a jeden byl její), chodila s nima na cvičák, byla to její jediná zábava, vytržení z toho rozvodovýho smutku....bývalý neplatil výživné a když to na něj napráskala sociálce, tak baba přišla, koukla, že má máti dva psy a řekla jí, že to je nadstandard a že by je měla dát utratit..... :co: ... to, že to je naše jediný povyražení, protože i pro nás jako pro děcka byly ty zvířata jediný, čím jsme se bavily (na lyže, kino a tak nebyly peníze) a že jsme se měli všichni rádi, to babu nezajímalo... Když jí máti opáčila, jestli by se neměla spíš starat o to, aby vymámila z bývalého výživné, tak na ni jen blbě koukala....(máma psy samozřejmě nikam nedala, natož aby je utratila, nebojte)....

Ahojky Evo,
to víš, že mě napadlo zkusit jiného psychologa - jsem objednaná na 19,3, je to pro změnu ženská, tak potom dám vědět.
A pejsky nikam nedam, nebojte, ani je nedám utratit :)
J

Pejsky mám moc ráda, jsou to moje zlatíčka a je fakt, že mi moc pomáhají, na nic se neptají, nenadávají, nad jídlem se nešklebí, prostě mě jenom mají rádi...
Máš určitě pravdu, mamce museli moc pomáhat, když je měla.
A děti je mají taky rádi, nechtěla bych, aby o ně přišly.
A to máme jěště vlčici na dvorku, tu budu opouštět moc nerada, ale to zvládnu.
Taky máme morče :) kočka nám utekla :)  :)
Ale fakt nebydlím v ZOO :)

Jarča napsal(a):

J to krize č. 2.
Možná je chyby ve mě. Já mu to sice odpustila, ale nikdy jsem nezapoměla na ty řeči - že to udělal, protože to se mnou nemůže vydržet, že jsem ho k tomu dohnala atd. Sakra, když si najdu milence, je to moje vůle a nebudu svojí vinu házet na někoho jiného.
Ted nikoho nemá, ale zase já jsem ho dohnala k tomu, že to nezvládá a že už dál nemůže atd.

Škoda, že neposloucháš to, co ti muž SKUTEČNĚ říká...... proč hned mluvíš o vině???? Pokud mám nějakou vůli - rozhodnu se, je to vždy na základě nějakých PODNĚTŮ.... a ty mu přece svým chováním dáváš i ty sama, ne?

Ale já poslouchám, co mi říká...Pokud nedělám všechno tak jak on si představuje, jsem děsná a on se mnou nemůže vydržet..On je hodnej, hrozně moc, ale jenom, když je po jeho.
Já jsem se s ním změnila moc a spíš se mi zdá, že už to ani nejsem já.
Podněty, které od něj dostávám já by znamenaly, že si mám jít rovnou hodit mašli...

Jarča: Pokud jeden vyžaduje neustálou "poslušnost" a jednotu názorů, pro mě by byl jako partner nepřijatelný. Podle mě se ten tvůj snaží přenést odpovědnost za svůj život na tebe - ty jsi ta špatná. Tak s tímhle bych nesouhlasila ani náhodou. Pokud to nemůže s tebou vydržet, tak proč to neřeší? Proč neřekne jasně, co chce? .... Jarčo, začít se měnit a přestat být sama sebou, to nemá smysl...ani kvůli chlapovi ze zlata... Mimochodem, zkusila jsi mu někdy nějak říct, že ti ta jeho posedlost po jeho pravdě docela vadí? ...

No právě, proč to tedy neřeší?
Já si myslím, že on sám neví, co chce.
To, že se chce rozvést, mi řekl 31,12,06 - ale dodnes se nic neděje.
Já jsem mu kolikrát řekla, že mi to vadí, ale ted se to zase obrátilo proti mě, že jsem od něj pořád celou tu dobu chtěla odejít. A ted, když chce abych odešla, to neřeším. Tak jsem mu řekla, že JÁ odejít nechci, at to řeší on, když to chce, že až já budu chtít odejít, tak to pozná - prostě se seberu a odejdu a nebudu o tom 1/2 roku povídat.....

Hm. Je to nějaký zamotaný, bych řekla, že nejlíp pomůže dobrý psycholog.

Jenže k tomu psychologovi bysme museli jít oba- to co jsem mu řekla já, je můj názor na věc, ale pokud neuslyší i ten jeho, tak jak může něco poradit?

Víš, u mě taky psycholog pomohl jen mně. Já si porovnala hodnoty, viděla náš vztah najednou jinak. Pořád jsem byla ochotná pracovat na zlepšení, ale už jsem se nehroutila, když jsem viděla, že druhá strana ochotná není. Přijala jsem to jako fakt a svůj postoj jsem změnila z "nepřežiju rozvod" na postoj "bude lépe se s takovým člověkem rozvést". A to bývalý opravdu není žádný psychopat, ale k žití to s ním není. ... on dokonce říkal, že ano, že se u toho psychologa měním, jenže se měním k horšímu :) Bodejť by ne. Já si totiž pomalu přestala nechávat s..át na hlavu... Máš jedno, že psycholog neuslyší jeho názor, může radit jen tobě. A zas je na tobě, jak to vezmeš a jestli to přijmeš za svý a budeš se tím řídit. Je manželův problém, jestli se k vašemu vztahu staví jako pštros a strká hlavu do písku. Můj bývalý jednou byl v poradně se mnou. Když jsem se po asi dvou letech od té doby viděla s psycholožkou na jednom srazu, který občas mi "blázni", co k ní chodili, děláme, řekla mi, že on byl tenkrát tak "uvolněný" a tak se smál, že bylo vidět, že mu vůbec nic nedochází, on si to nepřipouštěl a všechno bral, že je v pohodě (a to jsem říkala na plnou pusu, že není).... Když se jeden nezmění, je na druhém, jestli se s tím smíří, změní svůj postoj k tomu a žije v manželství dál, nebo se s tím nesmíří, přes to vlak nejede, jde o zásadní věci ve vztahu a pak - jdu od toho. Dobrovolně, sama a nakonec ráda.

zápo*ná napsal(a):

Není to jednoduchá situace a musí se řešit. Proto mě naprosto odrovnal pohoršený názor "přece bys nedala psy do útulku". Racionálně uvažující člověk (a to je v takovéhle situaci jediná možná cesta ze sr***) by měl vzít v úvahu i tuto možnost. Radši teda psy než děti. Nebo je nechat manžílkovi, ať se taky o něco stará, nepořídila si je přece sama???
Ta reakce mi přijde pěkně pokrytecká. Samozřejmě, že kdybych neměla kam jít a co do huby, dvě malé děti, tak na nějaké psy bych se fakt vykašlala. Dala bych je (nerada sice) tam, kde se budou mít určitě líp než se mnou a já bych měla o starost míň. Sorry.

Napsala jsem reakci, protoze mam take dva psy a tim, ze jsem si je poridila beru na sebe zavazek cca 15 let.
Pro spoustu lidi je to , ale jak vidim opravdu pouze vec, ktera kdyz se mi nehodi, tak se nekam odstrani. Nedovedu si predstavit , ze bych neco takoveho svemu psovi mohla udelat. A myslim, ze situace tak kriticka, ze by nemela kam jit a co jist neni, ale mozna jsem spatne cetla.

Ivo, nesuď. Vždycky přeci záleží na dané situaci, na okolnostech, na psychice každého. Já bych taky svoje čokly nedala za nic, vyrůstala jsem se psy od mala a jsem zvyklá, že pes = parťák, tyhle vztahy se nezahazujou. Situaci bych taky řešila tak, abych s tou zvěří mohla zůstat.... Ale kdybych měla třeba malý děti a chlapa, co nás tejrá, tak bych šla i do azyláku a psům bych se snažila najít náhradní pány holt.... A Jarči situace asi takhle kritická není, vždyť i Jarča sama zatím má pocit, že není tak zle, aby se psy dál nepočítala.

Ivana*M napsal(a):

zápo*ná napsal(a):

Není to jednoduchá situace a musí se řešit. Proto mě naprosto odrovnal pohoršený názor "přece bys nedala psy do útulku". Racionálně uvažující člověk (a to je v takovéhle situaci jediná možná cesta ze sr***) by měl vzít v úvahu i tuto možnost. Radši teda psy než děti. Nebo je nechat manžílkovi, ať se taky o něco stará, nepořídila si je přece sama???
Ta reakce mi přijde pěkně pokrytecká. Samozřejmě, že kdybych neměla kam jít a co do huby, dvě malé děti, tak na nějaké psy bych se fakt vykašlala. Dala bych je (nerada sice) tam, kde se budou mít určitě líp než se mnou a já bych měla o starost míň. Sorry.

Napsala jsem reakci, protoze mam take dva psy a tim, ze jsem si je poridila beru na sebe zavazek cca 15 let.
Pro spoustu lidi je to , ale jak vidim opravdu pouze vec, ktera kdyz se mi nehodi, tak se nekam odstrani. Nedovedu si predstavit , ze bych neco takoveho svemu psovi mohla udelat. A myslim, ze situace tak kriticka, ze by nemela kam jit a co jist neni, ale mozna jsem spatne cetla.

Vidím to úplně stejně.Psy jem si pořídila a musím se o ně postarat.A situace tak kritická, abych musela volit mezi necham si psy anebo je někam umístím není.

OK, tohle chápu, to nedorozumění zřejmě nastalo ve výkladu, k čemu se která připomínka přesně vztahuje, a zda jde o zobecnění či nikoliv. :-)

Eva36 napsal(a):

Víš, u mě taky psycholog pomohl jen mně. Já si porovnala hodnoty, viděla náš vztah najednou jinak. Pořád jsem byla ochotná pracovat na zlepšení, ale už jsem se nehroutila, když jsem viděla, že druhá strana ochotná není. Přijala jsem to jako fakt a svůj postoj jsem změnila z "nepřežiju rozvod" na postoj "bude lépe se s takovým člověkem rozvést". A to bývalý opravdu není žádný psychopat, ale k žití to s ním není. ... on dokonce říkal, že ano, že se u toho psychologa měním, jenže se měním k horšímu :) Bodejť by ne. Já si totiž pomalu přestala nechávat s..át na hlavu... Máš jedno, že psycholog neuslyší jeho názor, může radit jen tobě. A zas je na tobě, jak to vezmeš a jestli to přijmeš za svý a budeš se tím řídit. Je manželův problém, jestli se k vašemu vztahu staví jako pštros a strká hlavu do písku. Můj bývalý jednou byl v poradně se mnou. Když jsem se po asi dvou letech od té doby viděla s psycholožkou na jednom srazu, který občas mi "blázni", co k ní chodili, děláme, řekla mi, že on byl tenkrát tak "uvolněný" a tak se smál, že bylo vidět, že mu vůbec nic nedochází, on si to nepřipouštěl a všechno bral, že je v pohodě (a to jsem říkala na plnou pusu, že není).... Když se jeden nezmění, je na druhém, jestli se s tím smíří, změní svůj postoj k tomu a žije v manželství dál, nebo se s tím nesmíří, přes to vlak nejede, jde o zásadní věci ve vztahu a pak - jdu od toho. Dobrovolně, sama a nakonec ráda.

Víš, já bych byla ráda, kdyby mi ten psycholog řekl na rovinu, co JÁ dělám špatně, abych mohla začít pracovat na sobě i já, vždyt já neříkám o sobě, že jsem bez chyb.
Jenže na to musí znát názor druhé strany, mě řekl to, co dělá špatně manžel, na základě toho, co jsem mu řekla já.

Eva36 napsal(a):

Ivo, nesuď. Vždycky přeci záleží na dané situaci, na okolnostech, na psychice každého. Já bych taky svoje čokly nedala za nic, vyrůstala jsem se psy od mala a jsem zvyklá, že pes = parťák, tyhle vztahy se nezahazujou. Situaci bych taky řešila tak, abych s tou zvěří mohla zůstat.... Ale kdybych měla třeba malý děti a chlapa, co nás tejrá, tak bych šla i do azyláku a psům bych se snažila najít náhradní pány holt.... A Jarči situace asi takhle kritická není, vždyť i Jarča sama zatím má pocit, že není tak zle, aby se psy dál nepočítala.

Evo, neco takoveho bych si nedovolila .jen jsem reagovala na  Musim, ktera jen tak v klidu napsala, ze psi nebudou duleziti, kdyz bude resit jine problemy.

Jarca sama napsala , ze to vidi podobne , tak se psy urcite ve svem zivote pocita.

Jeste nekdo napsal, at je necha manzelovi , ze bude mit o starost min ?  To je videt jak se na to da nahlizet, ja bych to nikdy jako starost nebrala .

Holky, tady přeci neřešíme moje pesky...
Kdybych měla chlapa, comlátí mě i děti tak taky neřeším, jestli si nechám nebo nenechám psy, ale sbalím kufr a jsem pryč, ale našla bych jim lepší ale provizorní bydlení, NIKDY bych je nenechala manželovi, chudinky ty by zkusily...On jim totiž říká lehkožilové a moc je rád nemá, on byl totiž na vojně u psovodů a tudíž má na výchovu psů úplně jiný názor, než já, já je mám jako partnery, ale podle něj pes musí poslouchat na slovo a nesmí mít svojí vůli..Je fakt, že vlčici vychoval, že na slovio poslouchá, ale tak moc se ho bojí, že už ho párkrát kousla...Moji pinčíci sice moc neposlouchají :) ale ten základ mají a jsou mi fakt někdy oporou...

No, tiež som chcela pripomenúť, že psíci sú fajn, ale trochu :offtopic: - väčšinou kto chce, nejaké prijateľné riešenie pre nich nájde...

Jarča napsal(a):

Ale já poslouchám, co mi říká...Pokud nedělám všechno tak jak on si představuje, jsem děsná a on se mnou nemůže vydržet..On je hodnej, hrozně moc, ale jenom, když je po jeho.
Já jsem se s ním změnila moc a spíš se mi zdá, že už to ani nejsem já.
Podněty, které od něj dostávám já by znamenaly, že si mám jít rovnou hodit mašli...

Ne ne Jarčo.....
Já myslím, že ty jsi pořád "zakletá" kdesi v "osudové smyčce"... To není o tom poslouchat, co on chce. To je o tom mu NASLOUCHAT. A to je dost velký rozdíl. Pokud tohle neumíš, nikdy nemůžeš správně využít rady, které ti dal pan psycholog... Ono to totiž chce lékárnícké vahy, abys přesně "odměřila" únosnost daného chování, zvážila jeho příčiny a zhodnotila, co je TVÉ  co je JEHO....
A pokud ta JEHO kupka je výrazně větší, tak pak je podle mne nejlepší rada jediná: Najdi si dobrého rozvodového advokáta.

Nezlob se na mě, ale píšeš docela v hádankách a docela teoreticky..Abych řekal pravdu, moc Ti nerozumím...

Jarča, nehľadaj stále chyby u seba alebo uňho, ale skôr sa pozri na váš vzťah ako na kombináciu dvoch ľudí, ktorí sa buď k sebe hodia, alebo nehodia, alebo by sa mohli hodiť, keby zlepšili či zmenili a,....... b,........ c,....... . atď. Vzťah je živý organizmus, ktorý sa stále vyvíja, kým sa nedostane do slepej uličky - vtedy prípadne môže pomôcť psychológ. Navyše tým, že vzťah je o dvoch ľuďoch navzájom prepojených, stačí keď  TY zmeníš správnaie, a celý vzťah to niekam posunie. Niekedy ťažko dopredu odhadnúť kam presne, ale určite posunie...

Já ale nehledám chyby jenom u něj, fakt, právě proto jsem šla i do tý poradny, aby mi poradili, co dělám blbě.Já jenom říkám, že není přeci chybä jenom ve mě, jak tvrdí on, píšu co říká on a co si myslím já a doufám, že mi poradíte, nechci abyste ho odsoudily a říkaly - Jarčo, ty jsi dobrá, on je ten špatnej...

Jarčo, chtěla jsem říct, že mně psycholog pomohl v tom smyslu, že jsem se naučila vidět věci střízlivěji. Dřív jsem měla dost sklon obviňovat sebe a stačilo, když manžel hrknul "To je tvoje vina" a já si byla jistá, že jsem ta nejšpatnější baba na světě... Já u psychologa našla rovnováhu. A to i bez toho, aby k ní (psycholožka to byla) chodil i manžel. Hledala jsem "sebe", svojí rovnováhu... a pak vážila, jak říká Pan, na těch lékárenských vahách, jestli moje pohnutky jsou dostatečným důvodem k jeho chování. (Já zjistila, že ne a že to nechci a dala se rozvést, ale to už bych byla zas :offtopic: )

No právě, uvedu příklad - pohádali jsem se kvůli něčemu, já byla přesvědčená, že mám pravdu. Jenže on tvrdil něco jiného a tak mě vydeptal, že jsem si třeba už druhý den začala říkat - no jo , on má asi pravdu, deptání - tedy hlavně pohrdlivé mlčení pokračovalo a za 2 dny jsem již byla přesvědčená, že já jsem te blbá a on má pravdu. A tak to bylo pořád.
Ted když např. proběhla ta hádka kvůli šampánu - kdyby tam nebyla švagrová se švagrem a neslyšeli to, tak už jsem zase pochybovala o svém rozumu a fakt by mě přesvědčil o tom, že jsem to vyprovokovala
Já ho mám moc ráda, ale také už nejsem přesvědčená o tom, jestli to chci takhle dál...

Nejseš, Jarčo, náhodou až moc hodná? ... koukni, já už tady tisíckrát psala, jak když jsem muži řekla, že se mi nelíbí, že chodí domů hodně pozdě, tak mi nadal do bláznů, který si nic nepamatujou a řekl, že pozdě chodí tak jednou do měsíce....já mu skoro uvěřila, ale nedalo mi to a začala jsem si ty jeho příchody psát. Čtrnáct dnů jsem tam měla zápisky jako 03:20, 23:40, 01:15 apod...když jsem mu to ukázala, ještě mě obvinil, že jsem stíhačka...a nedal si vysvětlit, že jsem to dělala kvůli sobě, abych si dokázala, že mám pravdu, že nejsem blázen ... Od té doby jsem mu nevěřila snad ani pozdravení a už mě nenapadlo pochybovat, jestli mám já pravdu. Taky k tomu přispělo, že jsem v tu dobu navštěvovala tu psycholožku a rovnala jsem si všechno v hlavě. Ty jsi možná taky ten typ, co se dokáže pořádně duševně zmrskat a nakonec uvěřit, že může za ledacos ....

Jarčo když si to vezmu od první strany, tak jednu noc s tebou spal a za dva dny mu křuplo v bedně. Proč? Podle mě mu nějaký debil o tobě něco řekl - to víš, dělá mezi chlapama a někteří jsou rádoby samci chytří, něco se tam semlelo. Postupně, ale pomalu byl možná, jistný si nejsem, ochoten to trochu změnit, ale pak přišel nový výbuch, dobrý kamarád(ka) mu zase něco nakukali nebo si vzpomněl na to co mu kdo řekl, uvaříš návštěvě a chceš jít ke kamarádce a příjde to - nemyslí si, že jsi mu nevěrná? Lhostejno, že bez příčiny, on zřejmě šíleně žárlí a hezky ho to strávilo. Plácá se v tom jako nudle v bandě a neví čí je, někdo zasil nějaké semínko jedu, tak to na mě působí.

To není omluva jeho chování, jenom pokus poznat, v čem to vězí. Typoval bych "dobrou duši", která tě navíc může dobře znát a lhát. ;)

A ještě mě napadlo, že jsem si taky jednou ve vzteku naši hádku zapsala, hned po ní jsem chytla tužku a psala, co kdo řekl. Za pár dní jsem se na to podívala a našla jsem mechanismus, kterým mě ovládal.... Při té hádce jsem si toho ani nevšimla, jak otočil a jak mě dokázal zmanipulovat, abych se chovala, jak on chtěl.

Tak to bolo presne o tom, že nemáš čakať na muža, ale ísť k psychologičke sama, aby si aspoň torchu získala nezaujatý pohľad na situáciu, aby si dokázala potlačiť vzbúrené emócie a krok za krokom zistiť, aké chyby robíš ty, aké on a aké obaja... Vo chvíľach, keď si buď pod vplyvom jeho alebo svojich vlastných pocitov, sa ti to ťažko podarí. Človek zvonku ti pomôže zmeniť uhol pohľadu...

Pelikan napsal(a):

Jarčo když si to vezmu od první strany, tak jednu noc s tebou spal a za dva dny mu křuplo v bedně. Proč? Podle mě mu nějaký debil o tobě něco řekl - to víš, dělá mezi chlapama a někteří jsou rádoby samci chytří, něco se tam semlelo. Postupně, ale pomalu byl možná, jistný si nejsem, ochoten to trochu změnit, ale pak přišel nový výbuch, dobrý kamarád(ka) mu zase něco nakukali nebo si vzpomněl na to co mu kdo řekl, uvaříš návštěvě a chceš jít ke kamarádce a příjde to - nemyslí si, že jsi mu nevěrná? Lhostejno, že bez příčiny, on zřejmě šíleně žárlí a hezky ho to strávilo. Plácá se v tom jako nudle v bandě a neví čí je, někdo zasil nějaké semínko jedu, tak to na mě působí.

To není omluva jeho chování, jenom pokus poznat, v čem to vězí. Typoval bych "dobrou duši", která tě navíc může dobře znát a lhát. ;)

Já si taky myslím, že se v něčem motá, ale v čem?
Já mu přece nevěrná nejsem...Když jsem se ho na to zeptala - jako že proč se mnou tedy spal, když už to se mnou nemůže vydržet, na to mi řekl, že si prostě myslel, že to bude dobrý, ale jak o tom přemýšlel, tak zjistil, že to dobré nebude.......

Selima napsal(a):

Tak to bolo presne o tom, že nemáš čakať na muža, ale ísť k psychologičke sama, aby si aspoň torchu získala nezaujatý pohľad na situáciu, aby si dokázala potlačiť vzbúrené emócie a krok za krokom zistiť, aké chyby robíš ty, aké on a aké obaja... Vo chvíľach, keď si buď pod vplyvom jeho alebo svojich vlastných pocitov, sa ti to ťažko podarí. Človek zvonku ti pomôže zmeniť uhol pohľadu...

Ale já u psychologa byla, to už jsem psala, ale jak mi může říct jaké chyby dělám já, když neslyší názor z druhé strany??

Jarča, NERIEŠ ho, keď bude chcieť, sám príde a povie, čo  sním je - možno to nevie ani sám, možno vie ale nechce povedať. TERAZ RIEŠ SAMA SEBA!!! Ako prvý bod programu.

Já mám dneska zase nějakou depku, či co, někdy si říkám, jak to zvládnu a jak dokážu být sama, ale pak to na mě padne, když on mi tak hrozně chybí

Jaruš, mysli na sebe. Na to, co chceš ty, na to, jestli ti to může tvůj muž dát. Měj se ráda a nebuď zbytečně skromná. Taky už jsem to tady napsala stokrát - kdysi mi pomohlo napsat si do jednoho sloupečku, co bych chtěla od chlapa a do druhého to, co mi můj chlap dává. Pak jsem o tom docela dlouho přemýšlela (několik týdnů asi)...pomohlo mi to zjistit, že si svého muže spíš idealizuju a že žiju iluzí, že mi jednou dá to, co bych potřebovala... Nežij tím, co asi může tvůj muž cítit, proč se tak chová atd. Nedávej si otázky, na které zná odpovědi jen on. Když ti je neřekne, musíš se smířit s vnějšími projevy jeho chování a zaujmout k nim stanovisko vadí-nevadí. .... Já jsem po nějaké době zjistila, že jsem milovala svůj vysněný ideál, ale vedle mě uléhal noc co noc někdo úplně jiný, s jinými hodnotami ...

Já jsem dneska fakticky v krizi. Nic nezvládám. Ve středu jsem měla pohovor kvůli práci, dneska jsem tam volala - nevyšlo to. Já jsem prostě fakt k ničemu.
Nezvládnu to - být sama , postarat se o děti, bydlení, jídlo, dětem zajistit stejnou životní úroven na kterou jsou zvyklý....
Silně začínám přemýšlet o tom, že to zabalím...........

Určitě to zvládneš, víš kolik holek tady bylo v takové situaci a žijeme, já kdybych nevěděla, jak uživit děti, začnu něco podnikat nebo třeba dělat něco podřadnějšího, ale hlavně, aby se měly dobře. Buď drsňák , nesmíš hledět zezačátku a na čas ani na námahu, nedá se nic dělat, já tady každý pátek usínám vysílením, ale stojí to za to.

Hm, asi jsem fakt v depresi, celou noc jsem přemýšlela, asi se sbalim a odejdu, už fakt nemůžu.
Přemýšlela jsem o dětech - pro ně bude asi lepší, když budou žít doma, kde jsou zvyklý, sice beze mě, ale zabezpečený, než je tahat někde po podnájmech a nemoct jim koupit ani nanuka....

Jarča, nič nebaľ, preboha - a fakt by si nechala deti s človekom, s ktorým TY SAMA nevieš vydržať? neviem, aké sú veľké, ale čo takto spýtať sa ich na ich názor...? V prípade, že by si naozaj bola odhodlaná odísť. Ale než to urobíš, skús ešte nejaké iné riešenie. Podľa mňa neexistuje len jedno jediné riešenie, vždy je ich viac a treba ich proste vyskúšať, kým neprídeš na to správne pre teba. Mne osobne sa zdá psychológ dobrým prvým krokom k hľadaniu riešenia.

To víš, dceři jsem to řekla, zý je 13, řekla jsem jí, že mám možnost odejít do Krkonoš do horského hotelu - to jsem objevila v pátek - že by mě tam vzali i s dětma, akorát psy bysme museli dát k našim, měli bysme 2 místnosti s malou koupelnou, bez kuchyně. Ona mi řekla včera večer, že do žádných Krkonoš nejde, že odmítá jezdit do školy na sánkách :) a že jestli tam půjdu, tak jde k babičce nebo kamkoli, ale tam ne.
Malýmu je 6, je hoznej závislák na mě a manželovi a nesnáší jakoukoli změnu - to ho rozhodí.
Takováhle změna by pro něj byla hrůza.U něj si to prostě neumím představit. Proto si myslím, že by bylo lepší je nechat doma - ale nevím, jak bych to přežila já... Asi vůbec...

Ahoj, Jaruško. Zkus se uklidnit, zjistit možnosti pro děti, školu atd. a taky tvoji perspektivu (abys s nima pořád nependlovala)... Napiš si pro a proti...co by se stalo, kdybys opravdu odejít chtěla a děti to nepřijaly, jak by se dala situace řešit (babičkou a na víkendy třeba domů)... apod... Vymysli co nejvíc možností, jak by to jít mohlo a sepiš si je ....třeba ti to pomůže v tom rozhodování. Víš, já si dneska říkám, že cokoli se děje, děje se dobře. Opravdu nevíme nikdy, k čemu to může být v budoucnu dobré. .... A nechávat děti doma? Ty? ... Která si neumí dost dobře představit dát pryč psa? ... To by chtělo změnit svůj postoj. I to jde a neříkám, že ty děti by na tom musely být bity ...

Mimochodem - zvládneš to. Věř si. Jeden známý říká, že ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo :)

Já vím, že to musí nějak dopadnout..
Už jsem se zase trochu dala dohromady, já jsem někdy v pohodě, ale někdy je to na mrtvici, zrovna o víkendu jsem měla fakt depku, ted je to zase celkem v pohodě.
Objednala jsem se zase do poradny, na příští pondělí, moc mě zajímá, jestli tam manža byl anebo ne a co mi tam řeknou na vývoj situace - i když žádný vývoj není.
Mě se po něm fakt moc stýská, , chtěla bych ho obejmout a být s ním, ale za chvilku si zase říkám, že už ho nechci ani vidět.....
Myslíte že jsem normální?

Jo, jseš naprosto normální. Rovnáš si to teptv v hlavě. Já už srovnáno mám a říkám si, že lepší sama než s chlapem, který je jako tvůj.

Tak jak pořád přemýšlím....také se cítím hrozně moc ponížená, kdyby se zamiloval do jiné, možná bych to nesla jinak, ale když nikoho nemá a řekne, že se mnou končí protože UŽ SE MNOU NEMŮŽE BÝT, připadám si jako ta poslední,,,,,,,

Never tomu, Jarča, zlé je aj jedno, aj druhé... Ak si to vztiahneš na seba. Skús to nejako neutralizovať alebo otupiť...

Občas to otupím Diazepamem:) Aebo si dám frtana, abych mohla spát :) Možná ze mě bude alkoň:))
Ale je to fakt na nervy. Kdyby alespoň bylo pořád špatně a byl hnusnej pořád, to bych se od něj třeba rychlejš odpoutala, ale on třeba dneska přišel z práce a 1/2 hodky jsem si fain povídali o normálních věcech, byl milej jako dřív...A já pak nevím, jestli na mě hraje to, když je hodnej, anebo to, když je protivnej a hnusnej......

Jaruš, jestli ty taky nejsi ta "hodná holka".... Teď jsem dočetla knížku Proč muži milují potvory (a hodným holkám zbydou oči pro pláč). Doporučuju! ... Víš, ten můj taky střídal nálady - občas byl "zlej", občas "hodnej". To mi dost ztěžovalo situaci, protože v době, kdy byl zrovna "hodnej", jsem měla tendenci říkat si, že není tak špatnej, že je vlastně hodnej atd. Nakonec jsem doznala, že mnou pěkně manipuluje.... nejspíš věděl dobře, kdy už mám "dost" a kdy budu zlobit a půjde do tuhýho, takže pak začal cukrovat a tím mě uklidnil ... Jednoho dne to na mě přestalo zabírat, je pravda, že jsem si v těch cukrujících situacích vědomě opakovala situace, kdy byl hnusnej ... To mi pomohlo nepodlehnout tý iluzi, že mě miluje ... (Já spíš myslím, že na mě byl závislej, ale to je jiná kapitola.) Uvědomila jsem si, že mi nestačí ty chvilky, kdy je fajn a že když je porovnám s těma chvílema, kdy fajn není, tak mi to jednoznačně ubližuje a cítím se pod psa. Tak jsem se rozhodla s tím skoncovat, byl to vztah, kde jsem se předtím, než jsem se rozhodla pro konec, už jen trápila ... Rozhodnutí je, Jarčo, na tobě. Zvážit ty pro a proti není lehký, ale já už se dneska řídím tím, že co je dobrý pro mě, je dobrý i pro ostatní (děti apod.). Dám na svůj vnitřní hlas a dělám to, co chci. Nenechám se ponižovat, urážet. Než tohle, tak raději sama. S dětmi je potřeba citlivě mluvit a nenechávat je v nevědomosti. Taky jsem svýho času ležela v knížkách, abych situaci svojí dceři nějak ulehčila (tenkrát jí bylo 11 let). Nemysli si, taky se nechtěla stěhovat, nechtěla přijít o rodinu ... Nakonec jsme to zvládly...chtělo to trpělivě vysvětlovat, že jí stále milujeme oba, že o nikoho nepřijde atd....

Jarčo, dej na sebe! Jestli nechceš žít v tom marastu, nemusíš. Je to na tobě :pussa:

Takže ten můj ae právě vrátil od toho psychologa -přiznal se, že tam jde, protože nevěděl, kde to je - a nemluví.........Nemám z toho vůbec dobrý pocit.....

Protože tvůj  muž s tebou "NEMŮŽE UŽ BÝT", proto si připadáš ponížená a jako ta poslední....???
Ježiši a proč????

Představ si, že máš polárkový dort a poliješ ho octem..... Máš to?.... Hnusný, co??
A myslíš, že za to může ten polárkový dorta nebo ten ocet??? Že je ocet ŠPATNÝ???? Přece když ho přidáš do láku na okurky, tak ten celek je pak mňam mňam   :D

To není o ničem jiném než o kompaktibilitě..... a dost možná, že o MOMENTÁLNÍ kompaktibilitě.... Třeba se ve vašem případě ukáže, že polárka není polárka a ocet není ocet, že je to všechno ve skutečnosti knedlo zelo vepřo, které k sobě bezva ladí, ale jen si z nějakého podivného důvodu nechalo vsugerovat, že je ocet a polárka....
A nebo jde skutečně o ocet a polárku, které si chvíli mylně myslely, že jsou knedlo zelo vepřo.....

Pokud tvůj muž začal chodit k psychologovi, jistě se velmi brzy dozvíš, jak to je. A hlavně taky pochopíš, že ať je to jak je to, není to NIČÍ vina, tím méně tvoje.

Holky, tak nové zprávy, manžel si sehnal byt a prý se zítra odstěhuje, já jsem byla ted na 2 dny u rodičů, protože máme babičku v nemocnici, je to s ní moc špatný, včera už mě ani nepoznala, když jsem se vrátila domů, tak manžel se mnou vůbec nemluvil, jenom se mě zeptal, jak je babi, když jsem mu to řekla, tak se jenom ušklíb a dál hrál na počítači, malýmu to řekl - že se odstěhuje, malej je úplně v pr..., pořád brečí, a dceru mi taky zblbnul - to vám taky musím napsat, ve čtvrtek se vrátila ze školy s pírsinkem v jazyku a hodnej strejda jí to nejenom povolil, ale dokonce jí na to dal peníze a navíc jí napsal omluvenku do školy, že byla u zubaře, málem mě šlak trefil, v pátek jsem celé dopoledne lítala po doktorech, aby jí to někdo vyndal, dcera ted se mnou nemluví, to víte zlá maminka jí to nedovolí, a manžel mi jěště vynadal, že z každý blbiny dělám humbuk a scény....
Nějak se to na mě valí ze všech stran....
Nejvíc mě ale štve, že blbne děti a tahá je na svojí  stranu.Malej je hodně citlivej a nesnáší změny a kdoví co mu nakukal a že takhle zblbnul i dceru...za normální situac by jí to nikdy nedovolil..

ježíši, Jarčo, ty jsi teda psycholog! To ses na ten pírsing vážně nemohla protentokrát vykašlat? Tak by to chvíli nosila, no a co, má to každá řetí holka. Teď abys splakala nad vejdělkem: manžel je za toho hodného a fajn, co jí dovolí a ty, místo abys byla zticha a nevšímala si situace, rovnou se zařadíš mezi tyrany a katy, co holčičce nedopřejou... :grater: Všimni si prosím, že tvůj manžel jediným elegantním tahem dostal tebe i dceru tam, kam chtěl. :dumbom:  nehraje náhodou šachy?

taky bych řekl, že jsi s tím pírsingem přestřelila ... i ta dcera potřebuje žít podle svého a v téhle situaci je to o to těžší že se to hůř zakazuje a sobě přiděláváš starosti, třeba by ji to ani nešlo a hnisalo a byl by klid, takhle jsi špatná ty. Už se stalo, příště víc empatie :-)

To jako mám hrát jeho hru a dělat hodnou maminku a dcera si bude dělat co chce, jenom abych já byla za hodnou???To snad nemyslíte vážně!Dceři je 13 let a vy byste nechali svojí 13ti letou dceru, aby si žila svým vlastním životem? když pominu, že v pololetí dostala 2 z chování, tak kouří a dokonce jsem jí našla ve skřínce 3 flašky od piva a skleničku od vodky a já budu dělat jako by nic, když přijde s pírsinkem v jazyku i přes to že jsem jí to nejen já, ale i její táta zakázali, jenom proto, abych si to u ní nepolepila?

Hmm tak to asi ne, ale spíš pořádně na pr... :-) no to bude těžká puberta, ikdyž si myslím, že ten pírsink bude to nejmenší....

To mi řekli všichni, že by potřebovala přes tlamu.Máš pravdu, je v silné pubertě,myslí si, že si bude dělat co chce. A on by jí to manžel za normální situace taky nepovolil, to se nebojte.
Stýská se mi poněm, mám ho pořád ráda, ale tohle byla snad ta poslední kapka, co je mezi námi, to je mezi námi, ale tahat do toho děti, to je podle mě ubohost, malej mi včera celej večer brečel, nemohl usnout, já dělala tvrdáka, vyprávěla jsem mu pohádky a nejraděj bych se schoulila a brečela taky ,mám toho ted dost, když pominu manželskou krizi, tak když zavřu oči, vidím babičku v pamperskách a s flaškou s dudlíkem a je mi fakt hnusně

Tak se schouli a breč, pak utři slzy a řekni si, že musíš jít dál. Babičce pomoct nemůžeš, na manžela se vykašli a věnuj se dětem.

Vždyt to dělám...Ale stojí mě to hrozně moc sil.A ty síly mě dochází..

Jarčo, to s tím kouřením a alkoholem u dcery, tak s tím se svěř manželovi. Jestli je normální, tak by určitě nechtěl, aby se dcera dostala do nepříjemností. To vyžaduje spolupráci obou rodičů, bez ohledu na váš partnerský život. Třeba s ní tříská puberta, ale určitě i vycítila, že to mezi vámi není v pořádku. Nehledě na to, že ve vypjatých situacích se někdy dá poznat, kam se zvrtne třeba i ten váš vztah. No držím palec

Jarča napsal(a):

To jako mám hrát jeho hru a dělat hodnou maminku a dcera si bude dělat co chce, jenom abych já byla za hodnou???

Ne. Myslela jsem tím, že v téhle konkrétní situaci jsi v očích své dcery velice pomohla svému muži a sobě ublížila.

Ale on to manžel naprosto přesně ví, taky byl asi 2x kvůli tomu ve škole, když já nemohla...To je na tom právě to nejhorší.
A to, že jsem manželovi u dcery pomohla a sobě ublížila to taky vím, ale myslím si, že dceři bych ublížila o mnoho víc, kdybych jí nechala, at edy lže a podvádí, at si dělá co chce , kam by to spělo?

Tak se manžel právě odstěhoval....

Jarčo, drž se a nenech se nadále nikým vyštvat. Jestli se odstěhoval on, tak je u dětí špatný jakože on (a nakonec to je pravda, ne?)
Neboj, i kdyby totálně zblbnul děti, pochybuji, že by si je chtěl vzít do péče a každý den se o ně starat. Holka to nezvládá, byla na něm závislá jako na otci?
NO jo, jak zvládneš placení? Tak si hledej práci a nepochybuj o sobě. Třeba zase někdy přileze....s tím bych počítala, až se mu tamta znelíbí....

Jarča, nepočítaj radšej  sničím, ale zariaď sa sama čo najlepšie v rámci možností... Keď sa odsťahoval, tak je apsoň jansá situácia, je rozhodnuté, ostáva už len vyrovnať sa s tým. Možno, že deit, ak to vezmeš za správny koniec, sa s tým vyrovnajú lepšie, ako dúfaš... A možno sa trochu urovná aj váš vzťah, aby ostal aspoň slušný a vencý, keď už nie partnerský. Aj to je dôležité. Držím ti palce, aby ste to obaja zvládli s noblesou.

On se neodstěhoval k žádné jiné, našel si byt protože nemůže být se mnou, i když mě má rád...
Příští týden jsem objednaná k advokátce, když se k tomu nemá on, tak sepíšu žádost o rozvod já, uvidím, co mi poradí, na co mám nárok..
Platit se musí jenom elektrika a internet, taky auto, ale to snad zvládnu, mám něco málo našetřeno. Musím přežít do konce školního roku, pak se budu muset pokorně vrátit k rodičům, protože muásím uznat, že dlouhodobě to sama nezvládnu, už jenom to, jak vypravit malýho od školky, která je od 7, když bych dělala od 6 a dcera jezdí do školy 2x týdně v 6,30...Když si najdu práci třeba od 9, tak to zase s dětma nezvládnu odpoledne.....
A dcera ne že to nezvládá, ta to silně zneužívá....
Malej je z toho špatnej, ten to odnese nejvíc a to mě moc mrzí...

Nic nepodávej, jen žádost o svěření dětí do péče, tam se rozhodne i o alimentech. Proč bys podávala žádost o rozvod?

On si asi vůbec neuvědomuje co dělá a že je to napořád...Bral si věci a povídá - tohle si tady zatím nechám, tohle taky...Když jsem mu řekla,že at si nemyslí, že sem bude normálně chodit jako domů, tak to asi ne, já že k němu taky chodit nebudu, tak se hrozně divil...

No abys se časem nedivila ty.......
Možná bys si měla hodně rychle uvědomit, co vlastně chceš - jestli rozvod a nebo funkční manželství. Čím dřív to budeš vědět, tím líp pro tebe, pro manžela a hlavně pro děti.... počítej s tím, že především ty ti to řádně osladí.... Chování tvé dcery se vůbec nedivím a řekla bych, že bude hůř....

Pandorraa má pravdu, nedělej žádná zbytečná gesta. Jestli chceš manžela, snaž se k němu chovat co nejklidněji. Jak s ním začneš bojovat, je konec. On se začne bránit a pak budou jen nervy a nervy. Když uvidí, že jsi rozumná, dokážete se na mnohém dohodnout a třeba on zjistí, že mu rodina schází. Když začneš hysterčit a dělat ukvapené kroky, smiř se s tím, že je konec a ošklivý konec.
Jsi teď hodně rozhozená, nech si vychladnout hlavu a pak začni uvažovat, co dál, rozhodně mu ale nedělej žádné naschvály ani mrzutosti, to se ti jen vymstí.
My jsme s BM za dobře a jsme schopni se na spoustě věcí dohodnout a děti jsou v pohodě. Jak jsou rodiče ve stavu boje, trpí tím hlavně děti, ale i ty budeš mnohem hůř snášet rozchod ........ Věř mi.

Ale já nechci bojovat.Chci jenom, aby si uvědomil, že tohle není žádná hra, že je to napořád.Vždyt už to trvá 3 měsíce a pořád nic neřeší.Já se rozvádět nechci, alekdyž se nedá nic jiného dělat, tak at je to za námi, takováhle nejistota je strašná, já jsem ted 3 dny na diazepamu.Jak můžu doufat ve funkční manželství, když odešel,?

S dcerou je to hustý už od lonska, ta to určitě nemá z našeho rozchodu. Ona manžela nikdy moc nebrala, spíš si z něj dělala srandu, ona je naprosto celá po tatínkovi, ten si jede celý život po svém a proplouvá životem naprosto v pohodě, nic ho nerozhází.

Bože Jarčo! Ty snad vůbec nečteš to, co ti tu lidé na těch 9 stranach napsali...... a o tom, čeho je plný babinet ani nemluvě.....
Začínám toho tvého chlapa chápat...a což teprve dceru! Vždyť ty vůbec nevnímaš, co ti kdo říká, jedeš si jen v koleji: JÁÁÁÁÁ  (NE)CHCÍÍÍÍÍÍÍ :(
Hele rychlá rozhodnutí můžeš dělat v obchodě nebo ve vybijené...ale ne ve vztazích.

Jarčo - 3 měsíce - žádná doba ve vztahové krizi, fakt :-). A klidně zůstaňte nějakou dobu odděleně a uvidí se. Proč se chceš hned rozvádět? Hrozí že by udělal nějaké dluhy nebo něco podobného, co bys s ním jako manželka sdílela? Pokud ne, tak na co spěchat s tak závažným krokem. To můžeš udělat vždycky.

pochopila jsem to správně, že celá vaše krize trvá tři měsíce? Nebo mi něco uniklo?

Já se nechci rozvádět, ale on jo, pořád to říká a nic nedělá.
Dcera je v pubertě, tu já na jedný straně taky chápu, protože ona bojuje proti všemu a všem, ted prostě využila situace a zkusila co to se mnou udělá.
Já jsem do dneška o rozvodu nemluvila a dělala jsem všechno jako dřív - měl vařeno, uklizeno, vypráno a vyžehleno a o všem jsem se s ním vždycky snažila poradit...
Ale když už dospěl tak daleko a odstěhoval se, tak se to prostě řešit musí, už jenom proto, že jsem ted samoživitelka, ale pořád vdaná a nemám nárok ani na vyšší přídavky, natož na nějaké doplacení alespon do životního minima, beru 4000 podporu a 1500 alimenty na dceru a 520 přídavky na 2 děti.
Ted si píšu veškeré výdaje a už jsem na 4500 a to je dneska 19,
Ono se dobře řekne, 3 měsíce není tak moc, čekej co se z toho vyvine, já bych ráda čekala, ale děti taky musí něco jíst, jezdí do školy a do školky a školka se taky platí, ono to není tak jednoduchý..
Na jedný straně jsem mu vděčná, že mi malýho nechá, na druhý straně si ale myslím, že sebrat se.,odejít od rodiny astarat se jenom sám o sebe je docela zbabělý..........ale jednodušší

Jsem úplně v pr..., celou noc jsem nespala, třesou se mi ruce , malej zase večer nemohl usnout ,  brečel,nemůžu vůbec nic dělat, jenom sedim a koukám. V 9 mám být ¨v poradně nevím, jestli budu schopná tam vůbec dojet.
Já vím, že bych měla zatnout zuby a jít dál, přestat na to myslet, ale když ono to nejde a tak strašně to bolí, šíleně.

Ale do té poradny jdi, všechno je lepší než sedět doma a užírat se.

Jarčo, četla jsi, co jsem ti psala? Zažádej u soudu o svěření dětí do péče, tam se řeší i alimenty a pak můžeš požádat i o vyšší přídavky na děti. Manžel ti musí přispět na výživu dítěte, ikdyž to není ještě stanovené, jinak ti bude muset doplatit. Budeš si muset sehnat práci a trochu máknout, to je jasné. Hlavně se snaž vzchopit a sebrat rozum do hrsti. Držím ti pěsti. :rock:

Bolí, ale to přejde .... věř mi .... bude líp. :hjarta:

Jarča napsal(a):

Už nevím jak dál. Jsem podruhé vdaná, z prvního manželství mám dceru - 13 let a spolu s nynějším manželem máme syna - 6 let.
S manželem jsme se v poslední době docela hádali, ale podle mě naprosto v normě - jako ve všech manželstvích.
Na Silvestra mi řekl, že už dál nemůže, že ho deptám a že se chce dát rozvést. Od té doby se mnou minimálně komunikuje - když už není zbytí, na domácnost mi nedává peníze ( ale platí elektriku atd ) A CHCE, ABYCH SE ODSTĚHOVALA. A to je právě ono - kam se mám s 2 ma dětma odstěhovat? On tvrdí, že k rodičům, mým.Ale to by vůči nim přeci nebylo fér. Od nového roku jsem bez práce, měla jsem smlouvu na dobu určitou, neprodloužili mi jí. Jsem tedy na podpoře - 4000,- měsíčně. Jak mám uživit sebe a hlavně děti a platit si někde byt?
A navíc nevím, co to udělá se synem, ten má tatínka moc rád, navíc je tady doma, má jít v září do 1 třídy, jak ho mám vzít a někam odstěhovat?
Jsem úplně v pr..., třesou se mi ruce a brečet už snad ani nemůžu.
Vím, že nemá cenu přemlouvat chlapa, který se mnou nechce být, aby byl, ale jak k tomu přijdou děti? Na ty by se mělo myslet nejdřív, né?

Ahoj, manželé mají mezi sebou vyživovací povinnosti  a jejich živnostní úroveň by měla být stejná (Zákon o rodině). První krok zkus na sociálním odboru (dle trvalého pobytu). Vím o čem píšu. MB mi ze začátku nedával peníze na malého, měla jsem dluhy a on si jezdil na luxusní dovolené s milenkou atd. Řešila jsem vše přes sociální odbor ale hlavně pak jsem si vzala právníka (ale to už je dost drahá záležitost). A na dítě Ti peníze dávat musí, na to jsou zákony.

Jarčo, jdi do poradny za prvé, případně i za dětským psychologem o rady co s dcerou, jdi na OPD na sociální odbor za druhé, sepíšou ti zadarmo žádost o úpravu poměrů nezl. dětí a výživné i za manželství a šup rychle podat na soud. Pokud manžel nedělá dluhy, s rozvodem si zatím hlavu nelámej, to je poslední věc k řešení. No a ber to tak že odjel na neurčito pryč, prostě ho neřeš a udělej si od něj prázdniny, hned si naplánuj činnosti co budeš dělat, pěkně jako rozvrh, a pusť se do nich. To nebude tak strašný, uvidíš.

Jarčo, jsou dvě věci - tvoje manželství a peníze na živobytí. Manželství nevyřešíš ze dne na den. Peníze řešit musíš. Už jednou jsem ti dávala odkaz na www.juristic.cz Tam najdeš odkazy (v sekci Rodina), jak máš podat žádost o výživné na děti, případně na tebe apod. Nezáleží na tom, jestli jsi vdaná. Tvůj muž vyživovací povinnost neplní, nešetři ho. Zajisti si peníze, pak uvažuj o manželství. Hodně sil přeju a nezmatkuj, holka.

Tak jsem byla v té poradně, psycholog mi řekl, že tam byl manžel ve čtvrtek a že na mě hodil snad i druhou světovou válku. On je totálně na dně, já si krásně proplouvám a jsem spokojená. Dokonce i za jeho problémy s močákem můžu já.
Řekl - ten psycholog - že je dobře, že se odstěhoval, že si to musí srovnat v hlavě, já že mám vydržet a čekat. Že je lepší, když se odstěhoval on, než kdybych šla já, to by byl ve výhodě vl.bytu.
Že se mu to nezdá vůbec tak ztracený a že si myslí, že pozná, co ztrácí a vrátí se. Ale že je to běh na dlouhou trat.
Tak mám z toho takový divný pocit.
O rozvodu tam prppý vůbec nemluvil, ale se mnou včera jo - co si z toho mám vybrat, nevím.
Mám prý tomu prostě nechat volný průběh.

Jarča napsal(a):

Mám prý tomu prostě nechat volný průběh.

Jenže to ty moc neumíš, viď? Ty potřebuješ jasné řešení teď hned, co??......
Jenže pokud budeš chtít to manželství zachránit, tak se to prostě budeš muset naučit - netlačit na pilu a nechat věci volně plynout.... Řešit jen to, co ti přísluší a ostatní nechat být...

Především se tedy uklidni a hlavně se přestaň litovat.
Pokud se tvůj chlap vedle tebe cítil tak, že je teď na dně, tak je to asi nejen o něm, i když samozřejmě je to především o něm, ale také o tobě...Něco mezi vámi "drhne". Není dobré se za to obviňovat, je dobré to najít a společně vyřešit.
Je pak jedno, zda tím řešením bude překonání krize či rozvod, důležité je, že budete mít jasno, oběma se pak uleví. Chce to ale čas. Tak buď prostě trpělivá, určitě se to máš naučit. :jojo:

To máš pravdu, to já moc neumím, to přiznávám.
Nelituji se, popisuji svoje pocity, chci si přečíst názory těch, co byli v podobné situaci a protože nikoho takového neznám, napsala jsem to sem.
Já svého manžela nikterak nepomlouvám, sám ten psycholog mi dneska řekl, že mám střízlivý názor na věc, ale on že se pohybuje ve svém světě, lituje se , všechno moc prožívá, ale že je to prostě jeho názor na život, já, nebo i on mu můžeme říct svůj, ale on si stejně pojede posvém.
Já se po jeho boku změnila hodně, hrozně moc jsem ustupovala a ted když si to přehrávám, nevím, jestli to bylo dobře - ted myslím pro mě. Kdybych ale dělala věci jenom tak, jak chce on, musela bych si přestat vážit sama sebe.
Ale já vím, že se ted v tom plácám, ale snad to nějak přežiju, hlavně, aby to bylo dobře pro malýho, on totiž to, jak se cítí špatně a jak má nervy v kýblu atd. vypráví i jemu, já se snažím ho do toho nezatahovat a když mě vidí náhodou brečet, tvrdím, že mám rýmu :) :)

Jarčo,
já věřím, že každá krizová situace nás má něco naučit...
Neposuzuj vůbec to, co dělá tvůj muž...to je zase jeho lekce. Spíš se skutečně zabývej jen sama sebou v kontextu s tím, co se kolem tebe děje...
Na mne to působí tak, že ty jsi přiliš racionální typ. Všechno řešíš teď hned z "jedné vody na čisto" a jen "hlavou"...
Protože v téhle situaci nejsi poprvé a jak sama říkáš, i tvůj první muž se takhle choval, nejspíš si tedy vždy přitáhneš "přecitlivělého" partnera, který ti "zrcadlí" tvou "malou citlivost"...Víš, to není nic špatného, člověk pak alespoň ví, co se to kolem něj vlastně děje a proč a může na tom zapracovat.
Taky pracuji na své "citlivosti". Jsme na tom možná podobně, není to o tom, že bychom ji neměly (by se všichni divili, kolik jí je, viď :)), ale neukazujem ji na potkání.  Jenže ono je potřeba ji přád neskovávat a vědět, kdy ji pustit ven. Je to důležité hlavně ve vztahu k dětem..

A nediv se, že tvůj syn není v pohodě, on to všechno "chytá" od tebe. Děti vůbec nejsou "blbé" a jejich mimosmyslové vnímání je mnohem vyvinutější než u dospělého člověka. Řečmi o rýmě ho moc neoblbneš. Takže se hoď do pohody, nelámej nic přes koleno, řeš jen to, co teď momentálně skutečně můžeš vyřešit, a uvidíš, že se i tvůj chlapeček uklidní :)
Drž se a nespěchej.

Holky, včera jsem zase byla na mrtvici. Manžel přivezl děti - byly u něj podívat se na nový byt, on klidně přišel domů, kouk se do ledničky, pak si vzal jablko, sedl si k počítači a začal hrát hry. Asi po hodině se rozloučil s dětma a jel domů....
I když jsem v pr.. musela jsem se smát, on si totiž asi vůbec neuvědomuje co dělá.
Když se stěhoval, tak jsem m uřekla, jak to chce tedy praktikovat, že ted se od nás prostě odstěhoval a nemůže k nám chodit jak se mu zlíbí, že já k němu taky chodit nebudu, tak na mě jenom divně koukal a včera tohle..

Pandoro - držím se a nespěchám, malej byl včera docela OK, snad když uvidí, že k tatkovi může jezdit, že bude v pohodě.

Jarčo, když se hroutilo mé manželství, tak jsem navrhla půl roku pauzu. Žít každý zvlášt a za tu dobu si uvědomit, zda chcem pokračovat dál spolu nebo ne. On si, resp. jedna ženská si ho našla-nastěhoval se k ní, ale taky mne začal chodit domů, jakoby se nic nedělo, nechával si vyprat věci, bral si jídlo a pod. Pak odešel na noc a nikdy neřekl, když přijde-nepřijde. Já jsem to těžce snášela, to byl polostav a rval mne srdce (já zůstala v bytě ...sama). Já věděla, že ho chci, ale on měl "svou" krizi. My jsme si byli oba první ve vztahu, takže absolutně bez zkušeností a možnosto srovnávání.....Ale to už jsme byli manželé a chodili jsme spolu 7 let, než jsme se vzali. Já chtěla fakt půl roku být bez sebe, aby si udělala v hlavě jasno on.
Takže půl roku jsem to nevydržela, tak jsme rozvedeni. Ale nebylo žádné dítě...
Nicméně dnes víme oba, že jsme byly nezkušení a hloupí a právě ty zkušenosti mít, tak jsme dál spolu...
A dnes bych ti taky radila, abys vydržela a vydržela a zase vydržela. Kvůli dětem. Jestli ti psycholog říká, že váhá, tak mu dej čas. Chemie vyprchá (ta láska z léčení) a ono mu to dojde...

JEN NE KVULI DETEM....

Ale právě kvůli dětem

Jarča napsal(a):

Ale právě kvůli dětem

Nu až pochopíš, že to takhle nefunguje, nemůžeš dělat něco kvůli někomu jinému než kvůli sobě, budeš z toho venku :)

Kvúli dětem... :dumbom: :rolleyes: - tak to sa vráti do funkcie otca(možno je ním stále), ale nie tebe ako manžel. Ustojíš to? A ako dlho?

Myslíte tedy, že bych měla myslet hlavně sama na sebe?
já v tom prostě tápu.
jeden den ho nechci ani vidět a druhej den mi hrozně schází. Schází mi aby mě vzal za ruku, dal mi pusu...
a s dětma je to o tolik složitější, než kdybych byla sama.....

Jarča napsal(a):

Myslíte tedy, že bych měla myslet hlavně sama na sebe?

Když se to řekne takhle, zní to pěkně blbě a ledaskdo si řekne - no fůj, takovej sobec já teda nebudu!No, tak přesně to ale musíš, protože právě kvůli dětem. Dokážeš se samya na sebe podívat jako na vzácný dárek, který sis moc přála? Jako na něco, co jsi strašně chtěla, teď to máš a staráš se o to ? Umíš si představit, jak se o to staráš? Tak přesně tak se starej sama o sebe  :pussa:

a s dětma je to o tolik složitější, než kdybych byla sama.....

No tak to si vůbec nejsem jistá...

Jarčo, v první řadě si opravdu zvaž, jestli jsi schopná s tímto člověkem žít dál s takovým jaký byl je a bude, nevím jaký jste měli vztah,ale něco málo o tom, že jsi musela ustupovat aby byl klid jsi tady psala a tobě se to zjevně nelíbilo... tak zvaž hlavně jestli to budeš chtít dělat dalších x let, zvaž jestli to ustupování je jediná věc která ti vadí a na kolik je pro tebe důležitá ve vztahu, nevím jak líp to podat, neumím to tak jak spousta holek tady, ale myslím to tak jako napsat si na jednu polovinu papíru co od svého protějšku vyžaduješ a na druhou co ti je schopen dát nebo dává (někde jsem to taky vyčetla, už nevím jestli tady:) ), pak zvažuj jestli čekat, nebo jít jinou cestou, mě to osobně moooc pomohlo, vypadá to jako hloupost,ale když to má člověk černé na bílém, tak ho to většinou trefí do očí co má dělat... nevyřešíš vše samozřejmě hned,ale pomůže ti to alespoň v rozhodnutí kde začít a co vlastně opravdu chceš.. ;) Přeji hodně sil..:hjarta:

jarča, ty moc dobre vieš, že to nestojí za nič a moc dobre vieš, čo by si mala urobiť. Takže už stačí len odvaha... Držím palce!!!

Určitě ne jen myslet sama na sebe. Jen mít se ráda, mít své hodnoty, nenechat si ubližovat, být srovnaná, vědět co chci, co nechci - pak můžu být dětem kvalitním zázemím a oporou. Když budu rozervaná, nejistá, tápat, necham se někým organizovat, tak, jak se mi nelíbí a příčí, tak nemůžu dobře vést děti, nemůžu jim dát ten správný vzor- budou také tápat atd.
Tak to bylo myšleno, vlčice o tom také psala.

"Kvůli dětem zůstávat "- může ve skutečnosti (v překladu) znamenat cokoliv.Jsou ženy, které to používají jako alibismus. Samy by do toho šly, ovšem mají děti ....tak (hurá) nemohou. "musí" zůstat a ještě navrch získají metál oběti. Ale to jsem napsala obecně....ne k vašemu příběhu

Tvůj muž půjde také k psychoušovi??

Odvahu!!
Odvahu!!
Odvahu!!

To si kricim jen tak sam pro sebe při boji s vnitřními démony.

A přeju Jarčo, odvahu tobě také, abys ji našla a vykročila.
Myslím, že v tomto období ti věty "mysli na sebe" zní jako z Marsu. Ale je to téměř jediný návod.

Myslet na sebe znamená třeba (v mém chápání):
- vědět, co ti dělá dobře
- dávat to najevo přijatelným způsobem
- stát si za tím
- vědět, co ti dělá špatně (např. ustupování)
- dávat to najevo (aby partner vůbec věděl, jaká jsi)

Je jedno, jestli víme či nevíme, jak fungují principy vztahů a vesmíru. Ale to jedno málo pro sebe můžeme udělat, rozhodnout se, zda-li chceme nebo nechceme být ve vztazích a situacích, které nám dělají špatně na duši. A postupně se učit říkat ne. A více říkat ano těm věcem, které se nám líbí.

PS: miliony žen se vrací do hovnového vztahu s debilním mužem jen proto, že jim schází "pohlazení, chycení za ruku, přitulení"... V dobrém vztahu je toto součástí a cítíš se ve vztahu po většinu času fajn. Ale pokud se necítíš opravdu ve vztahu dobře, tak občasná pusa je příliš drahá dan za pocit v 59 letech "sakra, proc jsem neodesla uz davno..."

PS2: založil jsem firmu na pohlazení, chycení za ruku a pusu na dobrou noc. Je to první pomoc pro vymluvy, že nemůže někdo změnit svůj život proto, že mu to bude chybět. Kreditní karty přijímáme. Nejde o služby hrazené pojištovnou VZP ani žádnou jinou.

..a držím palce neb vím, jak je to kurevsky těžké.

Nicolas napsal(a):

Odvahu!!
Odvahu!!
Odvahu!!

To si kricim jen tak sam pro sebe při boji s vnitřními démony.

A funguje ti to?

PS2: založil jsem firmu na pohlazení, chycení za ruku a pusu na dobrou noc. Je to první pomoc pro vymluvy, že nemůže někdo změnit svůj život proto, že mu to bude chybět. Kreditní karty přijímáme. Nejde o služby hrazené pojištovnou VZP ani žádnou jinou.

Jako zkušený tuleň hlásím se případně na místo splečníka. :D
Ale neměl bys ty spíše psát speciálky pro muže o vztazích ??? co?

Určite nie kvôli deťom, však deti vyratú a odídu a už ťa nebudú potrebovať tak ako predtým a ty zostaneš sama!

Používám to často a funguje to :) Takže Jarčo, komtrolní otázka: Sedíš spolu se svými dětmi v letadle, které má velké problémy. "Spadly" před tebe už dokonce i kyslíkové masky. Tři - dvě pro tvé děti, jedna pro tebe...komu nasadíš tu první masku? Kdo ji dostane nejdříve, aby se určitě jako první zachránil???
Odpověz bez rozmýšlení TEĎ :)

jo, pochopení této odpovědi, mně trvalo několik let.... ale když jsem ji pochopila, nechápala jsem, jak jsem tohle mohla nevědět.
je to tak jednoduché a tak jasné.....

jASNÝ.Nejdřív musím zachránit sebe, abych mohla zachránit děti :)
Jste fakt moc fain. Díky.:)
Ale stejně to bolí a bolí,:(
Když jsem se poprvé rozváděla, bylo to jednoduché, manžel byl alkoholik a děvkař a když mě potkalo to štěstí, že odešel, cítila jsem jenom velkou úlevu.
Ted je to jiný a navíc takovej ten pocit viny a stud - 2x rozvedená, s 2ma dětma, každý s jiným...

No hurá :)
Tak to udělej.
Na pocit viny se vykašli a vezmi si příklad z Bolka Polívky, který se donedávna chlubil tím, že každému svému dítěti dopřál ten luxus mít vlastní maminku :)) A hlavně přemýšlej nad tím, co ti tvé vztahy "zrcadlí"..... proč se "nedaří".
Nic, co uděláme, není špatně nebo dobře. Vždycky je to správně v daném čase a v dané situaci. Vždycky nás to má něco naučit. Tak se zklidni a uč se....  Mnoho zdejších žen by ti jistě potvrdilo, že když změnily sebe, začali se měnit i lidé kolem nich :par:

Jarča: Ahoj, Jaru. Co je to za blbost? Pocit viny a studu? .... Jé, na to se vykašli. Moje máma byla taky taková černá ovce. Dvakrát rozvedená, dvě děti, každý s jiným...a to bylo v osmdesátých letech! To bylo něco. Bylo jí k pětatřiceti a myslela si, že život skončil .... houby. Jen to chtělo se uklidnit, myslet 1. na sebe a za 2. se věnovat koníčku a dětem a hlavně - na okolí zvysoka kašlat. A happyend se konal - za dva roky se našel ten, s kterým už bude teď skoro dvacet let a jsou spolu v pohodě ... :) Souhlasím s Pan, chce to se zklidnit, pozorovat, občas si něco přečíst a učit se ... to, že s vnitřní změnou přichází i změna okolí, to je pravda. O některé lidi sice možná "přijdeš", ale nebývá to důvod k lítosti, ale mnohé nové lidi potkáš.

Já vím, ale já jsem ted v takovém stavu, že nemůžu ani číst, ani koukat na televizi, nejraděj bych někam zalezla a už nevylezla
Vůbec nevím, jestli takovej život má jěště cenu

To přejde, hodně znás důvěrně tyhle stavy zná ....... :hjarta::hjarta::hjarta:
Přejde to. Vydrž.

Jarča: Ale má, má takovej život cenu :pussa: Vzpomeň si, určitě to není poprvé, co se takhle v životě ptáš. Určitě už jsi někdy zažila ten pocit "nemá to cenu".... a nakonec to cenu mělo, viď? :hjarta:

Jarčo, má cenu, věř v to a to že je ti teď takhle to je známkou, že brzy bude o hodně lépe, záleží jen na tobě jak brzo... přeju opět mnoho sil..:hjarta:

Připadám si zbytečná, taková jako navíc...
Snad to časem pejde, ale ted je to fakt na provaz

Jarčo, ty pocity, které teď máš, jsou uiplně normální reakcí na to, co prožíváš. Jen se v tom moc nerochni, abys v tom neuvízla :( Nezapomínej, že energie následuje myšlenku, takže když budeš mít jen takhle černé myšlenky, budeš je svou energií posilovat a nevymotáš se z toho. Snaž se myslet pozitivně - myslet na hezké věci, které tě jistě čekají, udělat si každý den nějakou drobnou radost, chodit mezi lidi...
Chce to čas, který ale nesmíš prosmutnit, víš? :)

Prosím Vás, vysvětlete mi následující:

můj manžel mi před půl rokem hodně ublížil (provalila se dlouholetá nevěra). Ublížil mi snad nejvíc ze všech lidí, co mi kdy ublížili. Moc ráda bych s ním tehdy vztah ukončila, rozvedla se a nejradši byla od něj tisíc světelných let daleko. Sama od sebe prostě nemám potřebu být s lidmi, co mi ublížili a bylo by to pro mě i nejjednodušší řešení. Jsem docela samostatný člověk a vím že bych v pohodě zvládla život bez manžela (teď myslím materiální stránku).

ALE mám s mužem tři děti, nejmladší měla v té době 8 měsíců. PROTO jsem se rozhodla souhlasit s řešením, které navrhnul manžel a sice že to spolu zkusíme dál. Bylo to pro mě těžké, ze začátku jsem tomu říkala "noci s nepřítelem". Dnes je náš vztah skvělý, lepší než kdy byl a nelituji toho rozhodnutí.

V hlavě mám, že jsem se rozhodla jak se rozhodla KVŮLI DĚTEM. Je to tedy špatně? Nebo je to celé jinak?
V prvních dnech po provalení jsem si připadala jako oběť, dokonce jsem si v duchu přála, aby se manžel rozhodl, že bude nadále žít s milenkou a opustí nás. Dnes se cítím jako vítěz.

Omlouvám se Jarče, že sem lezu se svým příběhem, ale to KVŮLI DĚTEM jste tu právě probírali ...

Vanilko, nemám slov. na mne působí Tvůj příběh tak, že jsi dokázala obdivuhodnou věc. Dala jsi mu po zradě šanci a nikde není psáno, že si chlap takové šance neváží a nemyslím, že vždy platí - kdo zradí jednou, zradí zase. Určitě to byly těžké měsíce a já naopak vidím v tom, co jsi kvůli dětem dokázala, velký čin a nechci aby to vyznělo nějak hloupě.  Děti pro tebe byly v ten moment to nejdůležitější a čas ukázal, že Tvé rozhodnutí bylo správné a doufám, že další roky ukáží totéž. Kdyby někdy na něco podobného došlo, přála bych si dokázat to, co Ty. ne odkopnout toho chlapa okamžitě  s tím, že kvůli dětem nebudu obětovat sama sebe...., ale naopak přes tu překážku nějak přešplhat.  Tvoje volba se mi zdá ta správnější.
Samozřejmě jde to případ od případu, každý je jiný, jak chlap, tak žena. ne všichni dokáží zapomenout a odpustit, nebo aspoň odpustit a jít dál. Někde to ani nejde, protože zkrátka chce jen jedna strana.
Jsem ráda, že mezi těmi děsivými problémy s radikálními řešeními existují i takové  možnosti :pussa::godlike::godlike::godlike:
Přeji vám moc štěstí s dětičkama :storstark::supr:

Nety, díky moc, ani nevím proč, ale rozbrečela jsem se, když Tvůj příspěvek čtu, díky za ty slova ....:hjarta::hjarta::hjarta:

Trochu z jiného úhlu pohledu...

Podle mě není nic "špatně". Rozhodla ses tak, jak jsi cítila, že by to bylo nejlepší. Možná to bylo opravdu kvůli dětem, třeba je tohle jenom záminka a pravý důvod byl jiný... To víš jen ty sama. Ale nezapomeň jedno, bylo to tvoje rozhodnutí, jehož následky neseš ty (ať už dobré či zlé) a nesmíš čekat (od dětí), že ti za toho MUSÍ být vděčné.

Proč to píšu. Moje mamka se taky rozhodla kvůli mně a bratrovi zůstat. Teď není v manželství spokojená a od nás dětí čeká, že jí budeme vděční za to, jakou oběť pro nás přinesla. Že jsme mohli vyrůstat v nerozvedeném manželství, měli otce i matku. Přitom ona není šťastná (a teď záměrně přeženu) a nepřímo dává vinu nám, že to tak je a že my to teď nedokážeme ocenit... Nevím, jak to správně vyjádřit, nedává nám vinu... ale tak nějak nepřímo to tak vyznívá. A když vidí, že my tohle neoceňujeme, tak ji to zraňuje...

Díky Andromedo za zas jiný úhel pohledu. No já to beru spíš jako povinnost vůči svým dětem, zajistit jim co nejlepší dětství, vím že to nutně nemusí znamenat že se nikdy nerozvedu. Ale v té chvíli mi prostě přišlo moc sobecké, abych já rozhodovala o konci manželství, když vlastně všichni kromě mě (a milenky mého muže :D ) chěli pokračovat v našem manželství, tj, mažel se rozhodl pro nás a děti ? Ty o ničem nevěděli, měli v té době a snad mají pořád pocit šťastné rodiny, v jiných směrech manžel fungoval, jako táta např. bezvadně.

Napsala jsi něco, co jsem si fakt chtěla jednou přečíst, že to prostě i takhle lze....  Vždycky jsem si říkala, že když oba partneři vědí, co je pro ně opravdu důležité a shodují se v tom, že se s takovým problémem dokážou poprat. Vám se to povedlo. nedovedu si ani představit, jak strašné to období muselo být. Každý někdy udělá chybu a zraní své bližní. Nikdo nemáme svatozář. Porvala ses s tím a vypadá to dobře, tak a´t je to jen lepší.  Až budu někdy chtít se zraněnou ješitností a pocitem neodpustitelné zrady ukvapeně reagovat, snad si na tenhle příběh vzpomenu a zbrzdím ....  :)

Vanilka69 napsal(a):

Díky Andromedo za zas jiný úhel pohledu. No já to beru spíš jako povinnost vůči svým dětem, zajistit jim co nejlepší dětství, vím že to nutně nemusí znamenat že se nikdy nerozvedu. Ale v té chvíli mi prostě přišlo moc sobecké, abych já rozhodovala o konci manželství, když vlastně všichni kromě mě (a milenky mého muže :D ) chěli pokračovat v našem manželství, tj, mažel se rozhodl pro nás a děti ? Ty o ničem nevěděli, měli v té době a snad mají pořád pocit šťastné rodiny, v jiných směrech manžel fungoval, jako táta např. bezvadně.

Já vím, asi je to blbé, ale strašně jsi mne te´d vanilko rozesmála s tím pokračováním manželství :lol::lol::lol:
Já za to nemůžu :vissla:

Nety napsal(a):

Vanilko, nemám slov. na mne působí Tvůj příběh tak, že jsi dokázala obdivuhodnou věc. Dala jsi mu po zradě šanci a nikde není psáno, že si chlap takové šance neváží a nemyslím, že vždy platí - kdo zradí jednou, zradí zase. Určitě to byly těžké měsíce a já naopak vidím v tom, co jsi kvůli dětem dokázala, velký čin a nechci aby to vyznělo nějak hloupě.  Děti pro tebe byly v ten moment to nejdůležitější a čas ukázal, že Tvé rozhodnutí bylo správné a doufám, že další roky ukáží totéž. Kdyby někdy na něco podobného došlo, přála bych si dokázat to, co Ty. ne odkopnout toho chlapa okamžitě  s tím, že kvůli dětem nebudu obětovat sama sebe...., ale naopak přes tu překážku nějak přešplhat.  Tvoje volba se mi zdá ta správnější.
Samozřejmě jde to případ od případu, každý je jiný, jak chlap, tak žena. ne všichni dokáží zapomenout a odpustit, nebo aspoň odpustit a jít dál. Někde to ani nejde, protože zkrátka chce jen jedna strana.
Jsem ráda, že mezi těmi děsivými problémy s radikálními řešeními existují i takové  možnosti :pussa::godlike::godlike::godlike:
Přeji vám moc štěstí s dětičkama :storstark::supr:

Vanilko:supr:

V pohodě, já už se tomu taky směju, jeho bývalou milenku i docela lituju. Jen pro info, ona to totiž tak narafičila, aby se nevěra provalila, nechala mi doma dáreček - vlastní kalhotky - doufala, že já manžela sbalím a pošlu jí ho na podnose, tak by to skutečně totiž udělalo 98 žen ze 100. Ale já nechala jednat jeho, a on rozhodl tak jak rozhodl.

Vanilko, každopádně tě taky obdivuju, že jsi to takhle ustála :supr: Ale jsou manželství, kdy to zkrátka mezi rodiči nefunguje a je na pováženou, jestli pak je lepší opravdu "kvůli dětem" manželství zachovat, protože pak si to ty děti taky pěkně "užijou" - pokud je ve vztahu napětí, tak to spolehlivě poznají...

Díky Andromedo, no víš ani náš vztah samozřejmě není ale hlavně nebyl bez chybičky, ale jak to poznat, kdy manželství přestává být pro děti přínosem, toť otázka ...
Možná že děti dnes mají pocit, že je to horší než dřív, protože před provalením jsme s manželem hlavně byli rodiče, teď jsme stejně tak i milenci, jestli mi rozumíš jak to myslím, takže teď děláme s manželem mnohé na úkor dětí, víc času trávíme spolu bez dětí.
Ale samozřejmě je nijak nezanedbáváme, máme chůvu a jinak se jim věnujeme hodně, ale paradoxně míň než před provalením nevěry, zase se teď s manželem skoro nehádáme, to předtím docela jo, i když to nikdy nebylo nějak dramatické, ale občas děti říkaly, už se nehádejte.

Pro Jarču
Je to přesně tak, jak píšou nade mnou Pandora a další. Zkus takovou hru: Usmívej se (i když nechceš), myslím nasaď takovou tu vyrovnanou laskavou tvář(přemož se). Mmch. uvidíš jak zkrásníš- nepochybuji o tom, že jsi krásná i tak....ale přesto..a ZAKAŽ si - prostě si zakaž- myslet smutně, negativisticky a zkrátka jenom mysli pozitivně: bude to fajn, toje moc dobře, že prší, to je prima, že mi krásně uschlo  prádlo, jak krásně mi jde od ruky žehlení, D1 bude krásně průjezdná, jé tam mám krasně 1 místečko na zaparkování,to je krásné počteníčko,mám se přece jen fajn, děti jsou bezvadný, zdravý,...atd, atd. Já si fakt nedělám srandu!!!! Jen to 1 den zkus- stojí tě to mimochodem úplně stejně sil jako když jsi negativně vyladěná, smutná, zklamaná, naštvaná atd. Jde o zvyk. V tom dni může být 5 nepříjemných věcí - ano, ale stejně záleží na úhlu pohledu(došel mi benzín- hmm..načerpám a budu mít plnou!!!!! A opravdu to mám vyzkoušené...nejsou to plané řeči.

Udělej si hru - 1  příjemný úsměvný den. Poté můžeš bilancovat. Nemáš co ztratit. Můžeš jen získat!!!!

Van, myslím, že děti spíš ocení rodiče, kteří se tulí a jsou v pohodě, i když častěji mimo domov a děti než ti co jsou doma pořád a štěkají po sobě ;) Myslím, že to co děti ocení je ta správná domácí atmosféra, spíš jde o to, jak se jim rodiče věnují než jak dlouhý čas s nimi stráví :supr: Takže v konečném součtu ten váš "stav" není na úkor dětí. Věřím, že vaše děti si to teď taky užívají víc, však neteoretizuj a zeptej se jich sama co vnímají, že je pro ně lepší ;)

Vanilko, tady to bylo myšleno na manželství, kde je ženě ubližováno, která má manžela naprostého darebáka, který je zlý, surový, sobecký a v tomto případě nemůže být řeč o zůstávání "kvůli dětem". Tvůj případ byl asi jiný(asi určitě)

Pokud je chlap fajn, dobrý táta, ale má úlet či bokovku, pak nevidím nic špatného, pokud žena souhlasí s udžením rodiny. Pokud je to pro děti lepší varianta. Pokud je to pro ni schůdné a nepoznamená ji to. Myslím, že se dostáváme do jemných nuancí, které já neumím zobecnit. Raději zase příklad. Kdyby můj muž měl milenku a já to zvládla, nedotklo by se mě to uvnitř, nebyla bych zahořklá, zlá a nedělala doma denně rodeo a zpověď, pokud bychom dokázali fungovat "jako" rodina, tak také nechápu proč bych rozbila dětem rodinu.

Dokonce znám ženu, která rozbila - doslova- manželství pro pár pozdních příchodů a pro bezvýznamnou nevěru svého muže(který ji měl stále rád a svéí děti taktéž) a své děti již protáhla třemi dalšími novými "rodinami" a "domovy". A byla to jen reakce, páč utpělo její ego, či ješitnost "jak si to mohl dovolit" a "počkej já ti ukážu". A také řekla: "dělám to hlavně kvůli dětem".

Nedávno jsme se o bavila s nejstarším synem (13 let) a ten mi řekl, že už nejsem taková hodná máma, co jsem byla a myslel tím, že už za něj nedělám tolik věcí jako dřív (už jim tak neposluhuju), spoustu rozhodnutí nechávám i na manželovi (ten je přísnější), víc času trávím mimo rodinu. Dřív jsem byla víc inventář. Ale stejně si myslím, že to neumí dobře rozpoznat, že takhle je to lepší i když se musí víc o sebe starat (úklid atd.)

Vanilko, budoucí snacha ti za to jednou (možná) poděkuje :D

Tak to každopádně, takové návyky u chlapa nejsou k zahození, v dospělosti to už jaksi nejde dohnat :gloria:

Nicolas napsal(a):

Odvahu!!
Odvahu!!
Odvahu!!

To si kricim jen tak sam pro sebe při boji s vnitřními démony.

A přeju Jarčo, odvahu tobě také, abys ji našla a vykročila.
Myslím, že v tomto období ti věty "mysli na sebe" zní jako z Marsu. Ale je to téměř jediný návod.

Myslet na sebe znamená třeba (v mém chápání):
- vědět, co ti dělá dobře
- dávat to najevo přijatelným způsobem
- stát si za tím
- vědět, co ti dělá špatně (např. ustupování)
- dávat to najevo (aby partner vůbec věděl, jaká jsi)

Je jedno, jestli víme či nevíme, jak fungují principy vztahů a vesmíru. Ale to jedno málo pro sebe můžeme udělat, rozhodnout se, zda-li chceme nebo nechceme být ve vztazích a situacích, které nám dělají špatně na duši. A postupně se učit říkat ne. A více říkat ano těm věcem, které se nám líbí.

PS: miliony žen se vrací do hovnového vztahu s debilním mužem jen proto, že jim schází "pohlazení, chycení za ruku, přitulení"... V dobrém vztahu je toto součástí a cítíš se ve vztahu po většinu času fajn. Ale pokud se necítíš opravdu ve vztahu dobře, tak občasná pusa je příliš drahá dan za pocit v 59 letech "sakra, proc jsem neodesla uz davno..."

PS2: založil jsem firmu na pohlazení, chycení za ruku a pusu na dobrou noc. Je to první pomoc pro vymluvy, že nemůže někdo změnit svůj život proto, že mu to bude chybět. Kreditní karty přijímáme. Nejde o služby hrazené pojištovnou VZP ani žádnou jinou.

..a držím palce neb vím, jak je to kurevsky těžké.

:rock: :hjarta: :pussa: Hlásim sa ako zákazníčka! Berieš aj také, ktoré neodišli samy, ale "boli odídené..."? :rodna:

Holky, tak si manžel zase včera vzal malýho, přivez ho o hodinu dřív, zase přišel normálně domů, hrál si s ním na počítači, bavil se, pak si dal palačinku a jel domů...
Odstěhoval se v pondělí, to tu byl skoro celý den, pak tu byl hned v úterý, ve středu ne, to měl směnu, včera tu taky byl a dneska že prý přijede znova, aby šel se psem na procházku a aby viděl na chvíli malýho, než pojedeme k rodičům....
Tak co si o tom myslíte-?

... že se neodstěhoval si myslím. tedy, jestli je tam celý den, tak jen jinam chodí spát.  :kapitulation:

Ale co to má tedy za význam?Platí 5000 měsíčně za pronajatý byt...No nevim

Navíc ten byt je asi 20 km od nás, takže neustálé přejíždění sem tam. A to jěště říkal, že dneska se staví tak kolem 1, dopoledne že bude pomáhat u kamaráda se stavbou, včera tam prý dopoledne taky byl..On nedokáže být sám

Třeba si to jen zařídil tak, jak mu to vyhovuje...... :/

Ahoj Jarča, ocitla si sa v nezavidenia hodnej situacii. No ja ti napisem, ako to vidim ja. Z tvojich prispevkov mi vyplyva, ze si zena, ktora potrebuje byt zavisla na nejakom muzovi a preto urobi vsetko preto, ponizi sa, rozda sa, hlavne aby bol on spokojny. Co sa vsak potom stane ? On si to nevazi ! Prekvapena ? Ja nie, tiez by si si nevazila, keby si vsetko dostala bez snahy... tak to berie ako samozrejmost a citi sa ako pan a dovoluje si na teba. Cim viac sa snazis, cim viac sa ponizujes, tym je jeho ego silnejsie a tym viac si dovoluje. A ty ho este obhajujes...
Mala by si popracovat na svojom sebavedomi a velmi ! Lebo tvoje deti ta potrebuju. Hlavne tvoja dcera, ktora to zjavne (podla mna) nezvlada. Deti su v puberte velmi citlive a rozvod (ako som zazila ja v puberte) ci akekolvek konflikty/zmeny v rodine velmi zle znasaju. V puberte totiz zacinaju hladat vlastnu identitu, zistovat kto vlastne su a co v zivote budu robit, ked sa osamostatnia. Deti z vysporiadanych rodin sa identifikuju vacsinou podla jedneho rodica... ale co deti z rodin, kde je doma peklo (a ver mi ze u vas je), tie maju pokrivene triezve zmyslanie, ale vedia jedno, ze sa nebudu identifikovat s tym, co je doma a tak velmi sa tomu chcu vyhnut, ze sa identifikuju s cimkolvek inym, hlavne aby to bolo odlisne a vtedy maju dosah na ne pochybne partie, lebo take deti nerozmyslaju triezvo a ty zrazu nachadzas alkohol (u 13rocnej!!!) v skrini, pirsing v jazyku, ze chodi poza skolu a ktovie co vlastne robi este ? Budes cakat, kym sa vrhne na drogy alebo z teba urobi mladu babicku ?
Prestan sa uz lutovat a zacni riesit, co je fakt dolezite ! Ja hovorim, z vlastnej skusenosti. Nasi sa rozvadzali, ked som bola v puberte a tak ked to slo bola som z domu prec, nebavilo ma pocuvat ich hadky, ci vidiet vecne frustrovanu sebalutujucu sa matku a tak som sa zmenila. Sotva som doma prehovorila. Vlasy na cierno, vyrazny make-up, dokazovala som si aky mam vplyv na chlapcov, zury, domov som zacala chodit po vecierke, raz som prisla opita ako druk a vtedy som prvykrat dostala od mami facku, ale taku ze som pobozkala zem... sotva som stala na nohach, druhy den som mala prisernu opicu a mrzelo ma to, ale ta facka, ta ma stvala a este viac som znenavidela matku... nastastie ona vtedy vytriezvela a uvedomila si, ze nie je dolezita ona, ale ja a moja sestra a v ten den sme neprehovorili (bol vikend a vies si predstavit to dusno a ticho, navyse mne bolo strasne po tom flame) a potom vecer si ma zavolala do obyvacky a na stole boli same dobroty (zakusky, kofola, oriesky, ... ), oci mi len tak zaziarili, ale som bola oduta a nenechala som na sebe znat, som cakala, ze ma bude zase vydierat a bude na mna hucat a pod., tak som len chladne opytala, co chce a ona sa len opytala, ci si nieco nedam, ze vie ze tieto su moje oblubene atd. Chvilu som vahala, cakala som podraz (ako ofucana pubertacka zvyknuta ze mama na mna len vrieska a zakazuje to ci ono), ale ona ze len nechce jest sama a chce mi urobit radost. Tak som si prisadla a zacali sme jest a ona zapla telku a usmievala sa. Nepovedala mi slova ! Ver tomu, ze som bola v soku, cakala som nejake rodicovske mudrovania a nic. Dobre sa bavila na filme, ale ja som ho nemohla sledovat naplno, bola som prekvapena, co sa deje. Zrazu sa nelutovala, co jej muz robi, zrazu neplakala, nekricala, neriesila, len sa dobre bavila. Ked sme spratali, co sa dalo a film skoncil, vstala a poodnasala zo stola. Potom prisla ku mne, objala ma a povedala, ze aj ked na mna krici, tak ma lubi a robi to preto, ze sa boji a ze ked budem mat akykolvek problem, mam  prist za nou a ze ona sa bude ucit vypocut ma, pomoct mi a nekricat. Potom si sla zapalit, pustila si dobru muziku a asi hodinu „meditovala“ na balkone. Vyzerala zrazu tak pokojne napriek rozvodu, sudu, neposlusnej dcere... nevedela som ako reagovat ale v tej chvili vsetka zlost zo mna opadla, zrazu som ju prestala nenavidiet. Sla som k sebe do izby a tam som premyslala. V ten vecer som za nou uz nesla, ale potom o par dni som to skusila. Mala som trapenie s laskou a tak som si prisadla, ze oskusam, ci plati, co slubila. Fakt som sa bala a tak som si len prisadla a pozerala s nou telku. Ona vedela, ze nieco chcem, ale nepytala sa, iba ma pohladila a usmiala sa a pozerala film dalej. Nenaliehala a tak som sa osmelila a povedala jej o svojej platonickej laske...  ona ma vypocula a jej reakcia bola velmi mila. Naozaj nekricala, nementorovala. Len ma objala a povedala, ze aj ona sa natrapila kvoli prvej laske, ale ze to boli aj krasne chvile atd.... co chcem povedat bolo to, ze od tej chvile sme sa stali najlepsie kamosky a trva to uz 10 rokov a ja za nou mozem prist otvorene s akoukolvek temou a viem, ze nech by sa stalo cokolvek, nezanevrie na mna. Vypocuje si ma a aj ked nesuhlasi, neodsudi ma, ale da mi padne argumenty a necha to na mne. Je dobre, ze vtedy zasiahla (a viem si s odstupom casu predstavit, ake tazke to bolo, pretoze ona bola na dne, zadlzena, dve deti, maly plat a ponizujuci vtedy este manzel...) a prekonala sa. Nase vztahy sa ocistili a sme sa naucili, ze ked sa trapime, nepytat sa nasiliu, nevyzvedat, iba jedna druhu obime a povie, ze stoji pri nej keby potrebovala poradit a to pomoze viac ako 1000 slov. Vies v tom obdobi mi uz po rozume behali kadejake nepekne veci a ktovie  kde by som dnes bola, keby sa mama vtedy nezmenila. Dnes je vyrovnana samostatna zena. Samozrejme zaciatky boli tazke, dlzoby a dlzoby, ale bola slobodna a dnes stoji na vlastnych nohach, samozrejme so sestrou jej pomahame, obe uz pracujeme a az teraz je stastna a muzi ju obdivuju, no ona sa rozhodla, ze uz ziadneho do „naseho sveta“ (rozumej bytu) nepusti, lebo nechce uz byt zavisla a predstav si, ze sa k nej partner uplne inak preto chova. Nema ju istu a preto si ju vazi.

Ja viem dlhy príspevok, no pre sebalutost zabudas na deti a tie vnimaju co sa deje a moze ich to poznacit. Oni nechcu doma mamu trosku ale mamu pozitivne mysliacu a bojovnicku ! Vykasli sa na lieky a alkohol (sa cudujes ze aj dcera si vypije ked to doma vidi ?) a zacni pracovat na vlastnej samostatnosti.

Manzel sa moze poriesit len sam so psychologom. Ty ries seba a deti. Vy ste prvoradi a cim skor to pochopis, tym skor budes stastna, tak ako povedal psycholog ! Necakaj na manzelove reakcie a neanalyzuj ich. Zi !

PS: Mozes ma nenavidiet, ze ta nelutujem, ale ty nepotrebujes lutost, ty potrebujes objavit svoju vnutornu silu a nieco so sebou urobit !!!

Jarčo, zase opakuju -neřeš manžela. Neřeš, proč co on udělal. Zbytečně se tím užíráš, bere ti to jen sílu. Mysli na sebe, mysli na děti.

Selima napsal(a):

Nicolas napsal(a):

Odvahu!!
Odvahu!!


PS2: založil jsem firmu na pohlazení, chycení za ruku a pusu na dobrou noc. Je to první pomoc pro vymluvy, že nemůže někdo změnit svůj život proto, že mu to bude chybět. Kreditní karty přijímáme. Nejde o služby hrazené pojištovnou VZP ani žádnou jinou.

..a držím palce neb vím, jak je to kurevsky těžké.

:rock: :hjarta: :pussa: Hlásim sa ako zákazníčka! Berieš aj také, ktoré neodišli samy, ale "boli odídené..."? :rodna:

Selimo, jasne!! Pro odejité tohle platí dvojnásob.

Takže si píšu:
1 x "osobní prohlídka" Selima + Míša II (množstevní sleva, platba hotove nebo kartou)
1 x procedura pohlazení, etc. alias první pomoc - Selima.

Jarčo,
vypni ten svůj mozek :) Jestli plati za byt a stejně je porád doma, to nereš. Že ty v tom nevidíš žádný smysl, to neznamená, že to žádný smysl nemá. Uvidíš to možná později :)

Nico Nico...ty si zahráváš   :rolleyes:

Jsem ted fakt na dně. Umřela v sobotu babička....Tolik moc bych potřebovala jeho blízkost, jeho pomoc a on tu není

Ahoj Jarčo, je mi líto, že ti babička odešla... bohužel mi to jen potvrzuje teorii, že dokud nechápeš, že máš žít sama za sebe, dokud na někom (nebo na něčem) tvrdošíjně lpíš, tak ti život servíruje další a další průsery. Můžeš je brát jako ránu osudu a litovat se, nebo můžeš pochopit, že něco děláš blbě ... Čím dřív pochopíš, tím líp ti bude. (Jsi jako jedna moje známá. On ji nechce, ona se na něj stále upíná. Její děti se v tom mlátí, ona jim je vzorem toho, jak situace nezvládat, pubertální dcera přestala komunikovat, osmiletý syn je stále rozjívenější....ona se pořád soustředí na to, jak by manžela chtěla zpátky....nedávno se jí syn vyboural na kole, odvezli ho v bezvědomí na JIPku....dneska už je kluk v pořádku, ale já se trošku s obavou ptám, co se jí ještě musí stát, aby pochopila, že nemá na nikom lpět...život je fajn i bez lpění. Tak se koukej vzchopit, ať neschytáš další facky.)

Jarča napsal(a):

Jsem ted fakt na dně. Umřela v sobotu babička....Tolik moc bych potřebovala jeho blízkost, jeho pomoc a on tu není

:dumbom: Jarča ty si zjavne nečítala moj (dlhý :gloria:) príspevok a nevnímaš ani čo ti tu ostatní vravia. Schop sa konečne ! Nie ty potrebuješ oporu teraz, ale tvoj rodič, ktorý stratil mamu ! Tak sa zober a choď a buď mu oporou ! Prestaň vyžadovať oporu a začni ju dávať, už nie si dieťa, ale máš deti a tie oporu potrebujú. :dumbom:

Ak konečne získaš samostatnosť a sebavedomie, tvoj manžel sa vráti, lebo už sa nebude cítiť ako v klietke, že mu visíš na krku a dusíš ho. Chápeš ??? :dumbom:

Jarčo, to s babičkou je smutné. Ale není to tak, že jen Tebe život kamenuje. Nemůžeš se v tzom svém neštěstí pořád jen tak vrtat a špekulovat, jak se zrovna Tobě všechno sype a další rána bude jen toho důkazem. tohle vše se stává "i v lepších rodinách". nechceš taky zkusit z toho života brát něco hezkého a přestat vyzdvihovat jen ty špatné situace? Možná by stálo za to konečně začít a nepromarňovat tolik času.....
vždy´t máš oporu v dětech, přijde Ti to tak strašně málo?????

Ahoj Jarčo, v pátek jsem si přečetla tvé příspěvky i příspěvky, těch kteří Ti chtějí pomoc. Bylo mně až úzko, jak jsi jsou naše příběhy a hlavně pocity podobné. Mě se to táhne už druhý rok. Dnes jsem si přečetla, že Ti zemřela babička. To se mi stalo asi čtvrt roku potom, co mi manžel ukázal tu svoji stránku, o kterou nestojí žádná milující žena. Ačkoli má babička si už přála odejít (nemohla téměř chodit, najíst se a spoustu dalších věcí a hlavně mluvit ) zasáhlo mne to v tu chvíli tak, že to nastartovalo depresi. Lidé kolem mne se mi snažili pomoci a poradit. Někteří byli militantnější, někteří opatrní a citliví. I když to všichni mysleli dobře, přece jen říkali jen to, jak by to řešili oni. Poskytovali vlastně inspiraci. Pak bylo na mně, co využiji. Rozhodovala jsem se obvykle podle toho, co je mi bližší. Žiji svůj život, když budu žít něčí jiný, stejně mne to dříve nebo později položí. Svého manžela z hlavy vyhnat zcela také neumím, je to běh na dlouhou trať. Doufám, že obě dokážeme změnit, co změnit jde a najdeme sílu přijmout, co změnit nejde.

Holky, to co mi radíte, jste všechny moc hodné, ale upřímě - já to všechno teoreticky taky vim. Nikdy jsem nemyslela, že se dostanu do takovýhle situace - tím nemyyslím že odešel manžel atd, ale to, co to se mnou udělá a jak na tom budu. Kdybych měla někomu, kdo by furt takhle fnukat radit jěštěv před 1/2 rokem, taky bych řekla kašli na to, jdi dál , máš děti atd.
Jenže twd jsem v tom a ono to nejde. Já už prostě nmůžu. Nelituji se a nechci politovat, ale píšu prostě to, co je fakt. Nemůže, nemůžu i když moc chci, ono to nejde

Když to nejde, tak najít psychologa. Dobrýho, ne takovýho, co bude jen psát antidepresiva, a pak na sobě pracovat. Přináší to ovoce, i když ne hned. Pokud už se vezeš vážně v depresi, měl by to taky poznat a podle toho s tebou dál pracovat.

A PS: Jinak tě celkem chápu, taky jsem měla stav, kdy ani dcera mi nebyla tak nějak motivací všechno překonávat. Ale dokázala jsem se zvednout a jít s ní třeba do bazénu, i když bych nejradši zůstala doma a čučela na televizi. Namísto toho jsem šla plavat, holce to udělalo radost a já šla z bazénu tak nějak o malinko lehčí. Příště jsme zas šly aspoň na procházku, narvat nějaký luční kvítí apod.....a zas bylo o trochu líp. Musela jsem si tenkrát nějak zaměstnat tělo, to mi částečně pomohlo. (plus u mě psychoterapie a svůj problém jsem zvládla)

Jarčo, nelámej to přes koleno, no tak to teď nejde.... Nenakládej si žádné úkoly, prostě jen vegetuj, hodˇza hlavu, vše co jde a nech to být, ono zcela upřímně, kdžy to nejde, tak to nejde.... počkej, ono to půjde. Dělej co musíš..... On ten čas, kdy se to začne pomalu měnit, přijde. Prostě jen buď.... Vydrž, není to napořád, bude líp :)

Dělání, dělání, včechny smutky zahání .....
I mozek je jen kus masa, který se někdy převelikým přemýšlením, nekonečným rozpitvováním apod.... prostě unaví. Buď začne stávkovat a vypne, a to je ještě dobrý, nebo to člověka hodí ještě do větší deprese z duševní únavy, zapracuje nějaká chemie nebo co...
Proto je dobrý , co říká Eva36. Zajdi si, Jarčo, někam ven, třeba zaběhat si nebo do toho bazénu a pak do sauny, vypoť ze sebe všechny ty "jedy". Zaměstněj tělo, fyzicky unav se, vyprázdni mysl. Úleva od nehezkých a depresivních myšlenek se bude zrcadlit na Tvé tváři, unavené tělo si bude zase chtít dobít energii, je to osvobozující koloběh. Pozitivním myšlením a pozitivní tváří budeš k sobě "vábit" stejně naladěné lidi. Manžílka už neřeš, evidentně se v něčem plácá, ale to je jeho věc .Ty se koukej naučit se radovat ze života, děti to ocení .Uvidíš, zase bude líp. :jojo:

cilka napsal(a):

Jarčo, nelámej to přes koleno, no tak to teď nejde.... Nenakládej si žádné úkoly, prostě jen vegetuj, hodˇza hlavu, vše co jde a nech to být, ono zcela upřímně, kdžy to nejde, tak to nejde.... počkej, ono to půjde. Dělej co musíš..... On ten čas, kdy se to začne pomalu měnit, přijde. Prostě jen buď.... Vydrž, není to napořád, bude líp :)

Já se přidávám. Přece když tě šíleně bolí třeba vytržený zub, tak taky někam zalezeš a když na tebe někdo mluví, nebo po tobě něco chce, tak ho zaženeš.......prostě musíš počkat, až se to zahojí, ne? A NEREJPEŠ SE V TOM, že ne? Vždyť když bolí duše je to úplně totéž, jako když bolí tělo; tohle prostě musíš akceptovat.
Décimo - člověče, někdy nejenže nezahání, ale spíš ještě přidá na depresi.....

Holky,
tak včera jsem byla totálně na dně. Nikdy jsem se tak jěště necítila a fakt jsem měla chut s tím skončit. Všechno to na mě padlo a kdybych nemusela pro malýho do školky, tak nevím. Když vám řeknu, že mám dokonce udělané hromádky - co kterému dítěti atd. tak to mluví za vše.
Dneska je to trochu lepší, ale fakt kdybych v takový situaci nebyla, tak bych nevěřila, že se do ní člověk může dostat a někomu jinýmu bych poradila, aby se nechoval jako blázen a něco dělal...
Je to tak, jak to je a snad to přejde, nevím.

Jaruško, fakt to přejde. Zkus se nějak zaměstnat, třeba běhat nebo vytírat nebo něco takovýho....mně to pomáhalo....za čas to odezní :pussa: Jo, taky mi pomáhaly knížky. Úplně obyčejný knížky, většinou takový, který jsem ráda četla jako dítě (třeba Děti z Bullerbynu) nebo takový oddychovky (Veterináři od Jamese Herriota atd.)....hlavně když jsem nemohla usnout, protože jsem pořád myslela na to, co bude, tak jsem vzala knížku, otevřela uprostřed a četla a četla, až jsem vyčerpáním usnula.... Byla to blbá doba, ale opravdu to přešlo. :hjarta:

Ahoj Jarčo,
jak se dnes cítíš? Popošla jsi o kousek dopředu, nebo to pořád ještě je úplně nadraka? Cos dělala včera a co je lepší? Napiš. :)

Včera mi bylo dobře. Nadělala jsem hrozně moc práce - velikonoční výzdobu, přesadila jsem kytky, zasila ředkvičky. Mluvila jsem s tchýní, dodala mi trochu elánu, stojí při mě. Pak tu u mě byla na kafi kamarádka - naše společná, pokecali jsme, manžel tam byl minulý týden 3x, už jsou z něj také na nervy, pořád si stěžuje, lituje se...
Dneska si má zase přijet pro malého a tak jsem trošku nervní, zase se mi třesou ruce a tluče mi srdce, ale už nemám blbý myšlenky, zvládnu to...
Jsme moc ráda, že si na mě někdo vzpoměl, je mi také blbý pořád psát dokola, jak se cítím, ale musím s ze všeho vykecat a pak se mi trošku uleví..
Také mi včera volala mami, že bybička má pohřeb v pondělí - napsala jsem SMS manželovi a bývalému manželovi a z reakcí jsem byla docela překvapená - bývalý manžel obratem odepsal, že mi moc děkuje, že jsem mu dala vědět a že tam určitě bude, že měl babi moc rád, můj současný manžel ani neodepsal..Zamrzí to a dost, ale zase to dává odpověd o charakteru a docela mě to pošouplo...

Jaruš, drž se :hjarta: ... ani nevíš, jak se mi ulevilo, když jsem viděla, že jsi napsala....

Děkuju, děkuju a jěště jednou děkuju. Hrozně moc mě držíte.

Jaruš, :)
klídek...dokážeš všechno, jako každá správná ženská. A ozvi se tak často, jak budeš potřebovat. Jsme tu jeden pro druhého tak dlouho, jak je třeba, a určitě přijde doba, kdy ty ze zkušenosti poradíš jiným. S nadhledem a v pohodě. :hjarta:

No, tu sa už nedá veľmi pomôcť, cez tento les musíš sama, ale držím ti aspoň palce a som zvedavá na ďalší vývoj. Určite píš... :supr:

Tak jsem tady zase s vývojem - manžel vyzvednul kluka ve školce, přijel k nám, na zahradě si udělal ohýnek, opek si přivezený buřta - už to je krok kupředu, neujídá mi oběd :) A OD TÉ DOBY S MALÝM SPRAVUJE KOLA NA DVORKU. jÁ S NÍM JĚŠTĚ NEMLUVILA, MÁM VOLNÉ ODPOLEDNE, VÁLÍM SE NA GAUČI A ČTU hERRIOTA

Holky, já vím, že bych takhle neměla o svém jěště zatím manželovi mluvit, ale on je fakticky asi marod, myslím na nervy, protože jak se chová to není normální, odstěhuje se a kromě dní co je v práci anebo kdy já s dětma byla u rodičů je tady a chodí po známých a stěžuje si, jak je mu strašně smutno atd.
Co myslíte, mám s ním promluvit, aby k nám tak často nejezdil a malýho tím neblbnul anebo mám dělat mrtvého brouka a čekat co bude, jak mi radil psycholog?
Ten řekl, že když bude někde sám, tak si třeba uvědomí, co dělá za blbosti, ale když je pořád tady, tak tam sám není a těžko mu něco dojde... Poradte

zatím dělej mrtvýho brouka a počkej až na to sám zavede řeč, pak mu řekni svoje...

já si to taky myslím, tak budu dělat mrtvolu
jsem jenom zvědavá, jestli půjde na ten pohřeb...
to bude docela ostuda, jestli nedorazí

Tak na pohřeb nejde, udělal včera docela zase scénu, přišel dovnitř a povídal, že na pohřeb nemůže, že ho v práci nepustí a dovču mu taky nedají, tak že prostě nepůjde, když jsem mu řekla, že si dělá srandu, že nepůjde na pohřeb mojí vlastní babičce, začal hulákat, tak jsem jenom řekla, že je to jeho věc, ž s tím se bude muset vyrovnávat on sám, tak zařval, že se mnou se prostě fakt nedá domluvit, bouchnul dveřma a odešel..
Bylo mi z toho fakt hnusně, ale upřímně musím říct, že na druhý straně mě to docela pomáhá se od něj odpoutávat...pomalu, ale přeci

Jaruško, tak se mi zdá, že začínáš nacházet tu půdu pod nohama. Zníš tak nějak klidněji... to bych byla ráda. Aby nedocházelo ke zbytečným hádkám, tak bych ti doporučila, abys nijak nekomentovala to, co on dělá nebo chce udělat. Nechce (nebo nemůže) na pohřeb? Tak bych jen kývla, aby pochopil, že jsem ho slyšela a beru na vědomí. Takhle jsem se vyhnula dost hádkám s bývalým. Pochopila jsem, že nejsem jeho máma, abych ho kritizovala nebo mu doporučovala, co má a co nemá...je to dospělý člověk, svéprávný, tak ví, co dělá. Drž se, zatím ahoj :pussa:

Jarčo :) ,
už ti to tu holky psaly, neřeš, co asi manžel cítí nebo co (podle hlasu lidu) dělá,
co bude ostuda nebo ne. Neber si na záda něco, co ti nepatří. Odpoutej se od toho a bude ti zase o něco líp. Máš na starosti dvě děti a dům, to stačí víc než bohatě. Raději udělej něco pro svou pohodu, udělej malou radost dětem, změň třeba něco v domě nebo na zahradě, dělej to, co máš ráda. Vrátí se ti to v dobrém, to mi věř. :)

Je fakt, že to s tím pohřbem mě fakticky hodně postrčilo kupředu..

Holky, tak ted mi manžel volal, že ho na ten pohřeb v práci pustí a půjde a já už zase začínám mít ty myšlenky, jako že není tak špatnej atd. Kopněte mě některá..

Jaruš :),
proč bychom ti působily újmu na zdraví (tím myslím ten kopanec) :) , když víš,
že to, co ti našeptávají "myšlenky" je pitomost. Tvůj muž má problém, který musí řešit (ať s psychologem, nebo sám), a to s účastí na pohřbu někoho z rodiny nijak nesouvisí. A ty se drž. :hjarta:

Já vím naprosto teoreticky, že myšlenky jsou pitomost...Ale když oni nejdou vyhnat z hlavy..
Ale DRŽÍM SE...

Jarčo,
pusť z hlavy představy, co by bylo, kdyby....vracíš se tak ke dni, kdy jsi založila tohle vlákno. Podívej se raději za dětmi do jejich světa, poslouchej a povídej si s nimi, buď sobě pro radost kočka hlavou i vzhledem za každého počasí...to je tvůj boj. Muže nech, ať vede svou vlastní bitvu. Když začnete každý sám za sebe vítězit, jste na dobré cestě. :)

Ahojky,
jsem tu zas, popíšu vám průběh týdne - v pátek jsem odjela k rodičům, v sobotu si manžel přijel pro malého, v něděli ho vrátil, v pondělí na pohřeb dorazil, ale hned po obřadu zase odejel, v pondělí večer jsem se s dětma vrátila domů, on byl v byt+ě v neděli - i když je odstěhovanej, hrál si s počítačem a nevím co tu všechno dělal, včera zase přijel za malým, já tu měla návštěvu, on přišel domů jako by se nic nestalo, s návštěvou žertoval, hrál si s malým,pak ho vzal na ryby - to si vzal úplně samozřejmě nějaké rohlíky, večer tady seděl asi d 19,30, pak odešel, ale zjistila jsem, že přespal ve vedlejším bytě u švagra - ten ale byl v práci, ráno nám jěště vyndal popelnice před vrata - dnes se vyváží a odjel.
Podotýkám, že e  mnou nijak nekomunikuje, baví se jenom s dětma...
Jsem z toho na mrtvici, ale zase se bojím toho, že když mu něco řeknu, bude mi pak dělat naschvály a třeba i chtít malýho do vl. péče.
No dneska až přijdou děti ze školy a školky odjíždíme zase k našim, tak doufám, že ho až do pondělí neuvidím....

Ahoj Jaruš :) ,
myslím, že jsi ještě rozhozená z pohřbu a situace, kterou popisuješ, také není nic moc. Ale není to tragedie, jen tvoje napjaté a pocuchané nervy. A když tvůj muž mluvit nechce, nech ho být. Klid. Tím víc mluv s dětmi a s přáteli, aby ses cítila co nejlíp. A máš před sebou Velikonoce u rodičů, to je změna prostředí, povídání, trochu jiné starosti.
Jak jsem tvůj příspěvek četla, vybavily se mi čtyři zásady. Když si je skloubíš dohromady a použiješ jako lék na svou situaci, mohlo by se ti ulevit. 1) Nehřeš slovem (to děláš, nevyvoláváš hádky, muže nepomlouváš atd.) 2) Nevytvářej si domněnky (tady máš asi problém, co kdyby muž chtěl syna do své péče....nešílej...) 3) Nic si neber osobně (tady je možná taky velká rezerva v tom, jak ti jde muž na nervy, když "hospodaří" ve vašem bytě....kašli na to...) 4) Dělej všechno jak nejlíp umíš (to myslím že děláš, staráš se o dům, o děti, o sebe, snažíš se děti a sebe co nejlíp zabezpečit, i když zrovna nemáš práci.....sama víš, jestli to jde ještě líp.) A hlavně si nezapomínej dělat radost, každý den aspoň malou. Přeju ti pohodové velikonoce. :par:

P.S. Ty zásady jsou od pana M. Ruíze.

A držím ti pěsti, aby jednání u advokátky ohledně výživného dopadlo SKVĚLE. :)

Ahojky,
tak jsem byla včera u advokátky, docela dobře mi poradila, ale pak jsem byla u švagrové a tam jsem zažila zase šok, řekla mi, že zjistila, že manžel má nějakou - teda řekla i jakou konkrétní - ženskou a že už jí má od listopadu.
Takže všechno je kvůli mě, já jsem ta hrozná, se kterou nemůže být a přitom má jinou a není schopen to narovinu přiznat.
Byl zase u nás a tak jsem se ho zeptala, všechno zapřel a já jsem prý vyšupaná, když tomu věřím...
Tak mi řekněte, co si o tom myslíte....

Jarčo, můj manžel má milenku už 3roky a také už 3roky žijeme každý zvlášť,ale hlavně je schopen ji zatloukat i když synek vidí u něj doma její boty a spodní prádlo.Jo a ve finále mi vždy řekne,že vše je moje vina,protože bla bla bla.....Zkus ho neřešit a kašli na to co ti říká.Sama vím,jak je to těžké,ale jinak se z toho zblázníš.

Víš, mě už je jedno, že jí má, at si ho milá paní užije, ona neví do čeho jde... ale to ,jak zase všechno hodil na mě a není schopen přiznat, že je to on, kdo to zavinil...
Stav, že se z toho asi zbláznim už mám snad za sebou, ted jenom přežívám. Špatně, ale jde to.
Kdyby to přiznal rovnou, tak je to všechno o něčem jiném,,já tady sedím a přemýšlím, čím jsem mu ublížila, že je ze mě na nervy, co jsem udělala špatně, v čem se musím zlepšit.. a ono je to jak to je, no jsem z toho zase špatná, ale ted jinak než před tím, ted jsem spíš naštvaná, na něj a taky dost na sebe, že jsem tak blbá a všechno jsem mu zase spolkla

ale Jarčo, on si to musí odůvodnit....
není vůbec důležité, co on... ale jen a pouze co ty

Já vím, že on si to musí zdúvodnit. Jenže tak at si to zdůvodní sám v sobě a ne všude kolem, já už se stydím jít i do krámu, po tom všem, co on tady všude  o mě povídá, já vím, že řeknete že se mam vykašlat na lidi, ale ono to na vesnici není tak jednoduché, není to vůbec jednoduché a on je ten chudinka, kterému žena satorie nerozumí a já ta špoatná...Ti co mě znají, ví jak je to, ale nemůžu chodit od chalupy k chalupě - jako on a líčit jim mojí verzi, a fakt se stydim vystrčit nos

Jarčo, jsem z hodně malý vesnice.... a teda že bych řešila klepy :rolleyes: to ani náhodou...
je každýho problém co si myslí...

Já si taky říkám, že to řešit nebudu, ale ono mi to nejde..
A taky si na jedný straně říkám, že už jsem nad věcí, ale na straně druhý, když si ho představím s někým jiným leze mi mráz po zádech a je mi nedobře.Myslíte, že jsem hloupá??

Jarčo nejsi... každá jsme si tim prošla... jsi v tý nejbolestivější fázi...
a tim řešenim, co si asi kdo myslí stejně ubližuješ jen a pouze sobě...

Jarča: Můj bývalý je v tom lhaní a házení špíny podobný tvému.... nic s tím nemůžeš dělat. Můžeš se jen od toho oprostit a říkat si, že je to jeho problém, nikoli tvůj. To opakování mi pomáhalo, když jsem o sobě začala pochybovat a snad (proboha) začínala věřit tomu, jak jsem já ta hrozná... Jestli ti někdo řekne něco do očí, odkázala bych ho do patřičných mezí. Kdo tě pomlouvá, ten ti na chleba nepřidá, říkávala už moje babička. A má pravdu. Když se tím budeš zabývat, jen si zbytečně přiděláš starosti. Jsou to věci, na který nemáš vliv, tak proč si tím zaplácávat duši?

Já si to taky pořád opakuju, někdy to pomůže :)
Včera mi to tedy dalo ránu a to jsem si myslela že už jsem fakt nad věcí..
S tím rozvodem taky...Žádná akce z jeho strany. Mě řekla právnička, že nemám nic podnikat, at se stará on. On mě tvrdí, že se rozvést chce, ale nic nepodniká. Myslí si totiž, že mu všechno odkejvu a na všem co si představuje se s ním dobrovolně domluvím...
Já jsem mu včera zase řekla, že pokud se chce rozvést, at to udělá, já že se rozvádět nechci a tak nic podávat nebudu - jenom proto, že je to jeho přání.
On řekl,že když nechci, tak to tedy takhle můžeme táhnout dál, jemu že je to jedno..Mě když se to tak vezme taky..Právnička mi poradila, že pokud se nerozvedu, mám nárok na výživné pro manželku a to je větší než po rozvodu..
Takže s manželem jsme se na ničem konkrétním nedomluvili, počkám do výplaty, kolik mi dá peněz, pak to kdyžtak budu řešit přes tu právničku a tím by se mohlo všechno rozhoupat..

Abyste si nemysleli, že jsu po penězích - nejdu,ale zůstala jsem sama na barák, zahradu, 2 děti a 3 psy, je moc jednoduché být sám, brát 20000 čistého a neustále chodit a stěžovat si, jakej jsem chudák.
Já fakt nevím, kam jsem dala oči a hlavně rozum, když jsem se s ním seznámila, ale on byl fakt jinej, anebo já byla tak moc zamilovaná, že jsem to neviděla, neslyšela?

Jarčo, peníze jsou taky důležité. Myslím, že se ti tady nikdo divit nebude, že uvažuješ i takhle. Já naštěstí mám dobrou práci a dítě jen jedno, takže ta moje volba rozvést se-nerozvést se byla pro mě v tomhle jednodušší. Pokud uneseš takovej vztah, proč ne? (Já bych to tedy nezvládla, když jsem si ho přestala vážit, nebylo nic, co by mě u něj byť i jen papírově udrželo...a to byl z celkem zazobaný rodinky a byl jedináček, takže žádný dělení se sourozencema.)

Musim to ustát tak jako tak, co mi jinýho zbejvá - nejsme spolu a jestli na to máme papír, že jsme rozvedený anebo ne , to na vztahu nic nezmění...
Řešila bych to asi já, kdybych měla jinej vztah, ale na ten ted nemám ani pomyšlení, ale ted upřímě si budu řešit finanční stránku a tamto nechám na něm- a vážit jsem si ho taky přestala, ale ted v tuto chvíli i když se snažim sama sebe přesvědčit o opaku ho mám pořád ráda a moc mi chybí - ale ten starej manžel, ne ten člověk, co je tu ted místo něj. Nemůže se přeci někdo ze dne na den takhle moc změnit, takže bud se přetvařoval před tím, anebo ted...

... jo, to se člověku honěj´ někdy hlavou věci... to znám... ono to přejde, drž se.

Oni jsou v tom chlapi skoro (čest výjimkám) všichni stejní - jejich největší problém je něco vyřešit tváří v tvář - vlastně vůbec něco řešit. Ono je vždycky jednodušší najít si nějakého obětního beránka, který za jejich situaci může a v uražené pozici se litovat - nejlépe ještě s publikem (já si je vždycky představuji jako malá ubohá batolata, která usilovně řvou na písku, protože je sousedova Anička bouchla....když jí předtím vysypaly kýbl písku na hlavu). Prostě je jednodušší o Vás tvrdit, jaká jste "příšerná baba", se kterou se nedá žít, než přijít a všem na rovinu říci, že má milenku a Vy už ho nezajímáte. Ale na druhou stranu zase není takový hulvát, aby někde ve skrytu jeho "ubohé dušičky" nehryzalo svědomí, že je docela velkej hajzl - to je vidět v tom, že nakonec se i zajímá o děti, že se odstěhoval on, že přišel na pohřeb babičce, že všem na potkání vykládá, že špatná jste Vy (to vlastně přesvědčuje nejvíc sebe...). No a pak hraje roli klasická mužská pohodlnost - jemu vlastně vyhovuje se takto litovat a setrvávat ve statu quo...on ten rozvod, to znamená něco řešit, to znamená udělat změny (to je další věc, kterou 99% chlapů vlastně nechce, které se bojí... :co: ), že třeba milenka si začne na něj dělat větší nároky a "ó hrůzo" třeba si ho bude chtít vzít, že se bude muset o sebe postarat za všech okolností sám....Protože dneska: když chce, tak je sám (ale teda podle mě, tak on se samoty vlastně docela bojí - asi proto, že se mu pak v hlavě rodí různé pro něj nelichotivé myšlenky a taky se ozve "to blbý" svědomí :dumbom: ); když chce, tak se "nakvartýruje" k Vám :storstark: ; když chce, tak je u milenky (ale zase se má na co vymluvit, když s ní být nechce) - hlavní je, že může vždycky "hodit zpátečku", když po něm někdo zase chce, aby to nějak řešil (to je strašný, že celej svět nechápe, jak jeho fyzicky bolí něco řešit, furt po něm "drobečkovi" něco chcete - "hnusný baby" :lol: ) No a zase a zase... jsou tu "ty blbý problémy", který 99% chlapů nejraději nechává "vyhnít". No tak se nedivte, že je "chudáček" celej na nerv, když po něm chcete, aby se něco dělo - to je to, čeho se nejvíc bojí...
A když si tohle uvědomíte, tak zjistíte, že je to vlastně duševní invalida a že je k politování...já být jím, bych se sebou sama taky nemohla vydržet :usch: :grater: . No a pak už je jen krok k tomu, se začít těm jeho nervům smát a jít si vlastní cestou, kde se problémy řeší, když nastanou, a kde si lidi nelžou do kapsy.... A tohle je Váš úkol: začněte v jeho reakcích vidět to malé dítě, které je nešťastné, že musí řešit v podstatě triviální problém, KTERÝ SI SÁM ZAVINIL (to není Vaše vina!!) - a začněte se mu smát....no a pak už Vás nebude vytáčet to, co dělá. Nic už s ním neřešte a snažte se působit (jasně, že ze začátku se budete muset nutit) naprosto nenuceně a nad věcí - hlavně být neustále v klidu a pohodě - ono ho to taky "nasere", ale ať si sní, co si navařil. Rozhodně nezařizujte rozvod, na to on čeká, že to vyřeší někdo za něj (on se možná i za to modlí :grater: )...nene, musí to konečně udělat sám. Na druhou stranu mu danou situaci nenápadně "zpestřete" nějakou překážkou...třeba nebuďte vždycky v dispozici, neumožněte, aby se u Vás v poho najedl, když má chuť apod - ale toto nesmí být přímý útok, ale taková nenápadná a naprosto "nevinná" schválnost... A hlavně už neanalyzujte sebe jako příčinu všeho, protože tou nejste. Stejně tak i se sousedy - hezky bradu hrdě vzhůru, protože pokud oni uvidí, že už když lezete z baráku, tak se "propadáte studem", tak si tím spíš řeknou, že ten Váš "chudák" má pravdu. A takovou radost mu přeci neuděláte, aby se mu jeho "duševní berlička" v podobě "nesnesitelné fúrie" povedla udržet až do konce. Obecně platí, že lidé si troufnou jen tam, kde vidí, že jejich řeči padají na úrodnou půdu...když vidí, že Vám je to jedno, tak je dokonce i brzy přestane bavit Vás pomlouvat, protože nebudete ta správná oběť. A taky "není nic staršího, než včerejší zprávy" - ono to časem nudí...

Hodně štěstí!!

Madabouttraviata-klobuk dole pred tym, ako dokážete dat ucelené a jasne myšlienky "na papier".
                          Hlboko sa skladam a tiež just a little závidím.Prajem pekný deň.

:rodna: děkuji :rodna:

madabouttraviata,  super,ten můj manžel takhle čeká už 3roky až to za něj vyřeším a konečně se začnu rozvádět,ale naštěstí ty 3roky bydlí už jinde,tak to nechávám na něm ať si to zařídí.Jo a milenku má stále,ale rozvod je moje vina,protože já byla ta nespokojená atd.............
Napsala jsi to perfektně!!!!

Jo jo, naprosto přesný...
Ted jsem byla u kamarádky, to víte, že tam byl nejméně 5x za posledních 14 dní, neustále si stěžuje, jo já holt jsem ten škodič a on obětní beránek..
Ale je fakt, že o tý ženský nikomu neřek, vůbec nikdo o tom od něj neví, ona je ta, která chodí a libuje si, jakýho klofla prima chlapa a jak je zamilovaná, od něj nepadlo nikde ani slovo....
Bylo bynejlepší pozvat jí na kafe :)  :)  :)

madabouttraviata napsal(a):

:rodna: děkuji :rodna:

Hmmmm..... dobrý, ale zapomněla jsi na jeden dost podstatný detail: manželství je TÝMOVÁ práce a pokud se nezadaří, mají na tom podíl OBA členové týmu  :par: A je celkem jedno, kdo větší a kdo menší. Jedno ale není to, pokud si oba ten SVŮJ podíl neuvědomí a nevezmou.  To je pak konec hry, to už je jen pat...

Nu a pokud budu nazírat muže jen tvou optikou, tak to snad bude nejlepší koupit si na ně Raid, ne?

Nie, Pan, najlepšie je hľadať takého, ktorý by bol iný... Ja sa o to pokúšam už skoro 22 rokov, ale zatiaľ som slobodná a momentálne single... :/

Jarčo, na to oni čekají,že manželky a milenky to vyřeší za ně!Naše milenka je má bývalá nej. kamarádka,ale na kafe s ní jít nehodlám a řešení nechávám na manželovi.Jsem to mrcha proradná.

Selima napsal(a):

Nie, Pan, najlepšie je hľadať takého, ktorý by bol iný... Ja sa o to pokúšam už skoro 22 rokov, ale zatiaľ som slobodná a momentálne single... :/

No já nevím Sel - "iných" je dle tohoto dělení jen 99%. A to uznej, to máš teda pidi šanci. Nu ale pokud hodláš hledat dalších 22 let :vissla:

Já spíš myslím, že se spíš budu řídit základním fyzickým, ale i kosmickým zákonem - zákonem akce a reakce,     

čili:
jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá,

nebo-li:
co dáš, to dostaneš,

zkráceně:
jaký hopkál, taků dostál :jojo:

Jen škoda,že se z toho lesa vždy ozývají ženáči.

Rena napsal(a):

Jen škoda,že se z toho lesa vždy ozývají ženáči.

Tak nevolej na ně. :vissla:

Pandorraa napsal(a):

Selima napsal(a):

Nie, Pan, najlepšie je hľadať takého, ktorý by bol iný... Ja sa o to pokúšam už skoro 22 rokov, ale zatiaľ som slobodná a momentálne single... :/

No já nevím Sel - "iných" je dle tohoto dělení jen 99%. A to uznej, to máš teda pidi šanci. Nu ale pokud hodláš hledat dalších 22 let :vissla:

Já spíš myslím, že se spíš budu řídit základním fyzickým, ale i kosmickým zákonem - zákonem akce a reakce,     

čili:
jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá,

nebo-li:
co dáš, to dostaneš,

zkráceně:
jaký hopkál, taků dostál :jojo:

Ja som od chlapov tak nejako "od prirodzenia" očkávala hlavne úprimnosť. Nie večnú lásku, nie plané sľuby, nie milosrdné lži, len a iba úprimnosť. A myslím, že som sa správala tak, že som si ju "zaslúžila". Z toho posledného, najférovejšieho, som slovo "rozchod" vytĺkla skoro fyzicky, prakticky už nemal kam uhnúť.  Mnohí predošlí, po vzťahoch kratších menej intenzívnych či prepletených(s týmto sme už poznali navzájom svoje rodiny i kamarátov) sa mi už skrátka neohlásili. A neodpovedali na moje otázky, telefonáty, SMS-ky.  Čo mi zrkadlili? Pochopila som, že keď som im hneď na začiatku pvoedala: "Chcem od teba len úprimnosť," programovo som si zarábala na neúprimnosť. Prestala som s tým. Nič sa nezmenilo. Snažila som sa hľadať iné typy chlapov. Rozchody sa nezmenili. Dokonca s jedným kamarátom, kde to mierne iskrilo, sme sa "rozišli" takto do stratena. Raz či dvakrát sa mi to stalo aj kamoškou, tiež ma to mrzelo, ale to boli výnimky, kdežto u chlapov je to pravidlo. Prečo???? :grater: Už som to tu riešila na nejakom vlákne, ale nevyriešila. Dozvedela som sa, že chyba je vo mne(tušila som), ale inštrukcie na nápravu veškeré žádné...

Pandorraa napsal(a):

madabouttraviata napsal(a):

:rodna: děkuji :rodna:

Hmmmm..... dobrý, ale zapomněla jsi na jeden dost podstatný detail: manželství je TÝMOVÁ práce a pokud se nezadaří, mají na tom podíl OBA členové týmu  :par: A je celkem jedno, kdo větší a kdo menší. Jedno ale není to, pokud si oba ten SVŮJ podíl neuvědomí a nevezmou.  To je pak konec hry, to už je jen pat...

Nu a pokud budu nazírat muže jen tvou optikou, tak to snad bude nejlepší koupit si na ně Raid, ne?

Samozřejmě je to trochu přehnané - ovšem psáno pro danou situaci...jako možné vysvětlení tohoto konkrétního chování. Jasně, že na vztah jsou dva a že určitě existují věci, které nebyly naprosto o.k. z druhé strany...No ale tady mi příjde, že se snaží něco řešit jen jeden - druhý jen hledá viníka všude s výjimkou sebe.
A já mám opravdu tu zkušenost, že i docela fajn chlapi prostě raději nic neřeší a nemají rádi změny...no asi jsou i takoví, kteří nečekají, až se vyřeší samo... Ale na druhou stranu, někdy se tak chovají i ženy. Já jen tak konstatuji, jak se věci mají...no vážně: kolik mužů ve Vašem okolí v okamžiku, kdy budou mít problémy příjde za ženou a rovnou jí to řekne? Pokud to považujete za normu, tak vážně žiji na jiné planětě - teda asi přitahuji špatné typy - no jo, s tím se musí jednou ženská smířit: muž má ženu, kterou si zaslouží, ale naopak to nefunguje! :mad: - ale neberte to všechno tak vážně...:lol: :kapitulation: .
Ale ten Raid by možná někdy pomohl... :supr: - teda zvláště na mého "osudového bývalého" by byl fakt dobrý - on to byl Španěl děsně nepoužitelný pro život :dumbom: , ale větší srandu jsem z nikým nezažila... Teda Raid, to mu řeknu... :godlike:

Jarča napsal(a):

Jo jo, naprosto přesný...
Ted jsem byla u kamarádky, to víte, že tam byl nejméně 5x za posledních 14 dní, neustále si stěžuje, jo já holt jsem ten škodič a on obětní beránek..
Ale je fakt, že o tý ženský nikomu neřek, vůbec nikdo o tom od něj neví, ona je ta, která chodí a libuje si, jakýho klofla prima chlapa a jak je zamilovaná, od něj nepadlo nikde ani slovo....
Bylo bynejlepší pozvat jí na kafe :)  :)  :)

Pozvat jí na kafe!!!!!!!!!!!!!!! Jóó, to by bylo - scénáristická licence hadr :godlike:

Já vím, Pan, že manželství je týmová práce. Já jsem nikdy neřekla, že můj manžel je nějakej hajzl a zmetek a já jem čistá jako lilie, to bych nikdy nevrdila.
Ale jsou zásadní věci, za které ho odsuzuju a to je právě ta neupřímnost a utíkání od problémů.
Porblém, který nastane by se měl řešit a ne čekat, že to, co já chci udělá za mě a hlavně, když se mě něco nelíbí, řeknu to hned a nedělám, jaké je to skvělé a za pár měsíců to vpálit do tváře ve chvíli, kdy už je to pasé..
Už jsem to tu myslím psala - když se rozhodnu, že se rozvedu a budu o tom tak pevně přesvědčená jako on, půjdu, podám žádost o rozvod a bude. Ale on to všude tvrdí, rozhlašuje, pomlouvá mě ale nic se neděje...
Možná je to právě ta chyba - že jednám na rovinu a nepřetvařuju se, nevím.
Ale když čtu vaše reakce, skoro bych řekla, že většina chlapů je podobná, ne-li stejná...
Tak jsme asi divný my...

Jsem dneska zase nějaká mimo a tak pořád píšu, potřebuju se prostě vypovídat, moc mi to tady pomáhá.
Ted mě teba dojal malej, on si totiž usmyslel, že chce sestřičku, nemůžu mu to vymluvit - že bez tatínka to prostě nejde, tak jsem mu řekla, že bych si musela najít nějakýho jinýho tatínka, na to mi řekl, že jinýho tatínka nechce, že to by se musel odstěhovat ke svýmu tatínkovi. A když jsem se ho zeptala, co bude dělat, když tatínek má taky jinou paní a on mi řekl - to se teda rači zabíju...Co můžete na tohle 6ti letýmu ťuntovi říct?Nechci mu lhát, aby si myslel, že bude všechno jako dřív, ale zase mu nechci nijak ublížit...Sama se v tom motam a je mi 33 a co má dělat malej kluk?

Jarča napsal(a):

Jsem dneska zase nějaká mimo a tak pořád píšu, potřebuju se prostě vypovídat, moc mi to tady pomáhá.
Ted mě teba dojal malej, on si totiž usmyslel, že chce sestřičku, nemůžu mu to vymluvit - že bez tatínka to prostě nejde, tak jsem mu řekla, že bych si musela najít nějakýho jinýho tatínka, na to mi řekl, že jinýho tatínka nechce, že to by se musel odstěhovat ke svýmu tatínkovi. A když jsem se ho zeptala, co bude dělat, když tatínek má taky jinou paní a on mi řekl - to se teda rači zabíju...Co můžete na tohle 6ti letýmu ťuntovi říct?Nechci mu lhát, aby si myslel, že bude všechno jako dřív, ale zase mu nechci nijak ublížit...Sama se v tom motam a je mi 33 a co má dělat malej kluk?

No jo tohle je na rozchodech vždycky to nejhorší...že ubližují dětem...
Jediné, co se na to dá říci: že i když se život změní a už nebudete žít všichni pohromadě, tak jeho budeme mít rádi pořád stejně, že na vztazích k němu se nic nezmění...Určitě není dobře dětem tvrdit, že se nic neděje, ony to stejně nějak vnitřně poznají...

On ví, že to není dobré, ale pořád si myslí, že se to spraví..Na rovinu, já si to pořád v takovém tom koutku duše myslím taky ale rozumem vím že ne...
Perlička - moje dcera chodí se synem oné přítelkyně do třídy...

chudák dcera....

Dcera to bere s nadhledem, manžel není její táta, je z minulého manželství..Jestli jste četli celou diskusi, víte, že manža hrál poslední dobou hodného strejdu - všechno je povoleno, vše se může a hlavně se pomlouvá maminka.
Včera jsem to dceři o té přítelkyni řekla, ona se ho prý potom také ptala  a on to zapřel, tak se dneska zeptala toho spolužáka a on jí to dosvědčil, tak se snad konečně přesvědčila o strejdovo charakteru....

Ahoj Jarčo, jsem tu s tebou poprvé,ale sleduju to od začátku.
Jednoduché to určitě nemáš, ale když něco ztrácíš, můžeš zas něco získat.
Tím myslím dceru. Někde jsi tu už psala, že s ní prožíváš krásnou pubertu, teď by ti mohla být při tvých problémech blíž. Hlavně se s ní bav, diskutuj, ale nebuď na zlá a pomlouvačná. Víš děti to rychle poznají. Ale při těchto diskuzích, když ji necháš mluvit se možná i dozvíš, co děláš špatně ty. Protože ta tvoje holčina je Vašemu problému nejblíž, a protože se nejedná o tatínka, tak to může řešit s větším odstupem. Ale bacha, pokud se dozvíš na sebe něco špatného, dceru nehubuj a neshazuj, ale zamysli se nad tím.

Jarča napsal(a):

.......tak se snad konečně přesvědčila o strejdovo charakteru....

pánbůh s ní....

Já v žádném případě manžela před dětmi nepomlouvám, před synem nemám důvod - jako táta má k němu dobrý vztah a syn k němu také, dceři nic zbytečně neříkám, ale ani nic nezatajuju.Obrázek si musí udělat sama-nemusí přijímat můj názor, ale udělat si svůj.Je už dost velká, aby věděla o co jde, manžel si jí samozřejmě také na mě stěžoval, že to se mnou nemůže vydržet atd..to už znáte.

Jarča, úprimne - ty chceš byť rovnaká ako on? Vlastne už taká si... Tak čo sa nad ním pohoršuješ, keď používaš tie isté zbrane... deti... Chúdence deti, tých je mi oboch fakt ľúto. To je tvrdá škola života, priam polepšovňa života...

Jarčo, já jsem psala diskutovat :dumbom: to znamená sdělovat svůj názor a poslouchat názor druhý :dumbom::dumbom::dumbom:
chápeš to????????????
Zeptej se jí,jak to vidí ona, kde se podle ní stala chyba, jaké by si ona přála řešení.
Dávej bacha, ono to fakt může bolet.
Jestli to potom nění i problém ve tvém manželství. Vy se prostě neumíte spolu bavit. Občas vyslechnout co dělám já jinak než by si ten druhý představoval a občas to zase říct jemu. Ale v přátelském hovoru, bez výčitek a hádek. Připustit i svou chybu :kapitulation:
U nás takhle řešíme problémy dětí a celkem úspěšně, ale taky v manželství. My si prostě pokecáme. :par:
A to i po dvaceti letech manželství.
A nezačni hned tvrdit, že to s ním nejde. Určitě ano. Aspoň si vyjasnit vaši situaci. Bez hádek. Pomalu, začít třeba banálním problémem.
:)

Ale s dcerou takhle diskutujeme, kolikrát si na strejdu stěžovala já jí vysvětlovala, že ho musí brát, že ted zastupuje tátu atd. a nebojte, diskutujeme i o tom, co já dělám špatně atd. Pak ,když nejednou začal mě pomlouvat a jí všechno dovolovat - i to proti čemu celou tu dobu byl - ho začala obhajovat a přebírat jeho názory, ted už si myslím, že si dělá názor svůj - ne můj, ne jeho, ale SVŮJ a já jsem ráda. Já nechci aby papouškovala moje názory, ale měla svoje a ona je má.
S manželem už ted nevím, jestli si chci něcovyjasnovat...ted zrovna s nim nechci vůbec mluvit, jsem taky jenom člověk a nechci už všechno chápat a přizpůsobovat se. Ted se fakt soustředím jenom na to, abych vydržela od rána do večera, kdy si jdu lehnout...

Holky,
já už jsem zase v pr...od včerejška brečím a nejde to přestat, už nán i horečku, dozvěděla jsem se pár podrobností manželova vztahu, já už prostě nemůžu, jsem zase tam, kde jsem byla před tím a co jsem si myslela, že už mám za sebou, fakt se na to asi vykašlu, asi jsem slaboch, ale už nemám sílu.............

Jarčo, ono se ti to bude vracet, to je normální. Ale časem se bude ta doba, kdy ti bude líp, prodlužovat, uvidíš. Jednoho dne ten mučivý pocit odejde a už se nevrátí. Znám to taky a spousta dalších ženských určitě taky....ono přeci jen jste spolu nějakou dobu prožili, takže to raní, když se dozvídáš takový ty podrobnosti, který vlastně je lepší nevědět...ale to přejde, opravdu to přejde. Mně se to nevracelo v době, kdy už jsem měla jasno, že líp mi bude bez manžela, i když ty pěkný věci zapomenou nejdou a i když je smutný, že spolu dál žít nedokážeme. Byla to doba, kdy mi došlo, že vztah s ním mě ubíjí, to jeho chování atd... začala jsem zkrátka vycházet ze situace, jaká opravdu byla, a ne z toho, jaké to bylo dřív nebo co bych si přála....k tomu musí člověk dozrát....já se rozešla s bývalým po asi tak roce trápení...to už mi opravdu srdce nijak nedrásalo, když jsem se dozvěděla o něm něco "pěkného"... přejde to, uvidíš. Až si to v sobě definitivně porovnáš. Pa  :pussa:

Jarčo, nevzdávej to, prosím!! Taky jsem byla zoufalá, na dně, myslela jsem, že to nepřežiju, chtěla jsem umřít. Ale překonej to, třeba s pomocí psychologa, psychiatra apod. Zkus se objednat do manželské poradny, můžeš tam chodit klidně sama. My tě tu můžeme podpořit slovně, ale ty musíš bojovat. A vyhraješ, věř mi! Chce to taky čas, to je nejlepší lékař. a vědomí, že nejsi sama, je spousta žen, kterým se přihodilo to, co tobě. Jsi v dobré společnosti.

Tak zkuste nějakou pomoc - dobrého psychologa by to chtělo...než se takhle v tom plácat sama... Není to o ničem jiném, než sebrat odvahu a všechny síly a postavit se tomu, máte přeci nějakou hrdost a nemusíte všechno snášet - natož pořád rozebírat, jak se máte chovat, aby byli  ostatní spokojeni... A taky: opravdu je manžel po tom, co od něj zažíváte, pro Vás tak důležitý.
Jistě - ve vztahu nikdy není jen jeden špatný, každý dělá nějaké chyby, každý se nese v podvědomí nějaké vzory (a ne vždy dobré), ale aby byl jeden pořád na koni, všechny problémy dával za vinu všem jenom ne sobě a druhý brečel, kudy chodí...a nebyla nějaká možnost se pohnout z místa...to je lepší toho nechat úplně a jít dál. Nebo opravdu řešit - sednout si a NA ROVINU si věci vyříkat...navrhnout manželskou poradnu (přesně - vždyť tam nakonec můžete jít i sama)...
Ono je sice těžké začínat od nuly, ale já si myslím, že všechno v životě má nějaký význam - všechna rozhodnutí, náhody apod...posouvá nás to dál a pomáhá nám to pochopit sebe sama... Někdy odchod opravdu není zbabělost, ale stav věci a dobré rozhodnutí.
Hlavu vzhůru :styrka:

V manželský poradně jsme byli - nejdřív já, pak on a pak zase já. On tam o mě napovídal všechny ty jeho řeči, takže podruhé už na mě psycholog koukal jako na vyvrhele a navíc tam prý brečel, jak mě má rád, ale že ho psychicky ničím, že musí být chvíli sám, aby si to srovnal, psycholog mi řekl, abych mu dala čas, že se na 95% vrátí, že mě má pořád rád a že se zapřísahal, že nikoho jiného nemá....a přitom už dávno měl.
Zrovna před chvilkou jsem se tam zase objednala, abych panu psychologovi vyjasnila situaci ale taky hlavně kvůli sobě- já to fakt nezvládám.
Mě se strašně dotklo to jeho divadlo -- já jsem ten chudáček, kterého žena týrá atd, ale přitom je to úplně jinak, já tady už 4 měsíce ssedim jako ta kráva, přemýšlím, jak se změnit, jak jsem fakt hrozná ženská, jak mu pomoct a on přitom je v pohodě a hraje divadlo,
kdyby to řekl na rovinu hned v lednu, souhlasím s rozvodem a už mi dávno mohlo být líp - ne dobře, ale líp,protože tohle je už jeho druhá nevěra oa ono jednou se to dá odpustit, ale podruhý - no nevím, ale pořád nechápu proč mě takhle trápí, ponižuje a pomlouvá, proč nehraje fér

Jarča napsal(a):

V manželský poradně jsme byli - nejdřív já, pak on a pak zase já. On tam o mě napovídal všechny ty jeho řeči, takže podruhé už na mě psycholog koukal jako na vyvrhele a navíc tam prý brečel, jak mě má rád, ale že ho psychicky ničím, že musí být chvíli sám, aby si to srovnal, psycholog mi řekl, abych mu dala čas, že se na 95% vrátí, že mě má pořád rád a že se zapřísahal, že nikoho jiného nemá....a přitom už dávno měl.
Zrovna před chvilkou jsem se tam zase objednala, abych panu psychologovi vyjasnila situaci ale taky hlavně kvůli sobě- já to fakt nezvládám.
Mě se strašně dotklo to jeho divadlo -- já jsem ten chudáček, kterého žena týrá atd, ale přitom je to úplně jinak, já tady už 4 měsíce ssedim jako ta kráva, přemýšlím, jak se změnit, jak jsem fakt hrozná ženská, jak mu pomoct a on přitom je v pohodě a hraje divadlo,
kdyby to řekl na rovinu hned v lednu, souhlasím s rozvodem a už mi dávno mohlo být líp - ne dobře, ale líp,protože tohle je už jeho druhá nevěra oa ono jednou se to dá odpustit, ale podruhý - no nevím, ale pořád nechápu proč mě takhle trápí, ponižuje a pomlouvá, proč nehraje fér

No tak nevím, jestli je tohle ten správný psycholog...já bych se objednala někam jinak, kdyby mi toto řekl....to Vám asi moc nepomůže...

Můj manžel je dost přesvědčivej, hrozně sympatickej na pokec, kdyby mluvil s váma a všechno vám to vyprávěl z jeho pohledu, věřím tomu, že byste mu to na 100% věřila taky...Já mu taky věřila všechno, co mi navyprávěl o svý předchozí manželce a moc jsem ho litovala, co si užil za trápení a snažila se mu všechno vynahradit a taky to bylo trošku - trošku víc - jinak....
Co se týká psychologa, v manželský poradně je to zadarmo, jinde se platí a já jsem na tom dost bledě, to si raděj necham rezervu na právničku, 1 sezení mě u ní stálo 500 a to je můj rozpočet na týden na jídlo...

Jarča,neklesaj na duchu.U nas je to stejne--keby si počuvala M,tiež by si myslela, že je tak užasny a sympaticky chlap.--a ta strašna žena mu robi peklo zo života..
Ja som tiež mala / a stale mam-aj ked už iba sporadicky/ strašné plačlivo-depkove dni.Ani mne a okoliu nikdy nepriznal milenky / a že ich bolo!!!/ tak som to -teda až po 15 rokoch non-stop podvadzania vyriešila tym, že som si našla prácu inde a od 1.4. dochadzam 110km denne,ale ked skonči školsky rok ,prestahujem sa s detmi tam..
a od chvile definitívneho rozhodnutia ho neriešim a venujem sa sebe a deckam..a on otočil uplne--venuje sa nam, snaží sa.Ja -ked sme nahodou spolu doma-sa vyrazne vyhybam jeho snaham zatiahnut ma do nejakych rozhovorov.ktorými sa ma  snaží doviest k tomu,aby som sa obvinovala a doprosovala sa mu.Ved vlastne za všetko možem ja.Ten posledny som opisala tu - vŽivote po nevere-Ked je srdce silnejšie ako rozum.
A čo z  toho vyplýva??čokolvek povieš a uobíš--vždy bude hadzat vinu na teba-moment.je tak naprogramovaný a na nejaku zmenu nema chut,lebo je to preňho pohodlne.A či ty sa trapiš,alebo nie mu je srdečne jedno,akurat sa utvrdí v tom, že je mu lepšie pri nejakej vysmiatej a spokojnej hviezde,ktorá ho ešte aj obdivuje.
Fakt si vymysli niečo iba pre seba--ak nemáš dost peňazí, tak si zbal batoh--a vyraz niekam na pešiu turu,...iba chod preč a nesed v depkách doma.A on ked zbada, že sa trháš a si schopna akehokolvek samostatneho rozhodnutia, tak sa minimalne zarazi a začne aspon trocha uvažovat inak..

Víš, já si myslím, že on to nedělá proto, aby ublížil, ale proto, že je o tom naprosto přesvědčenej a taky proto, že sám před sebou si musí zdůvodnit a obhájit svoji vinu - milenku

Presne.A k tomu,aby si sám pred sebou tu milenku obhájil, potrebuje sa utvrdit  tom, že TY si tak strašna /neurotická,ubrečená,hystericka../že vlastne nemá inu možnost.
Tak mu nesmieš davat ešte "zbraň" do ruky.A iba vo chvíly, ke zistí, že si v pohode, začne uvažovat nad tým, či mu tá milenka za to stojí.
Neverníci majú veľmi krátku pamať-možno vtedy,ked sa nevera prevalí,je im to aj ľúto,ale postupne sa -pomocou  momentalnej atmosfery v rodine-iba utvrdzuju v tom, že boli k tomu prinútení /aj ked pred tým to mohlo byt uplne ináč a fajn/

A je snad tak naivní, že si myslí, že jsem mu to uvěřila - to jak to zapřel...
Nechápu ho - 4 měsíce mi tvrdí, že se chce rozvést a když se konečně provalí ten důvod a musí vědět, že já bych už neprotestovala, tak to zapře..

Jarča napsal(a):

no nevím, ale pořád nechápu proč mě takhle trápí, ponižuje a pomlouvá, proč nehraje fér

A tady je ten zakopanej pes...
Tvůj muž ti svým chováním rozhodně něco zrcadlí a ty se na to nejsi schopná podívat.... Chodíš stále v kruhu.

Jarča napsal(a):

Můj manžel je dost přesvědčivej, hrozně sympatickej na pokec, kdyby mluvil s váma a všechno vám to vyprávěl z jeho pohledu, věřím tomu, že byste mu to na 100% věřila taky...Já mu taky věřila všechno, co mi navyprávěl o svý předchozí manželce a moc jsem ho litovala, co si užil za trápení a snažila se mu všechno vynahradit a taky to bylo trošku - trošku víc - jinak....
Co se týká psychologa, v manželský poradně je to zadarmo, jinde se platí a já jsem na tom dost bledě, to si raděj necham rezervu na právničku, 1 sezení mě u ní stálo 500 a to je můj rozpočet na týden na jídlo...

No ale dobrý psycholog by se tím neměl dát jen tak oslnit... A není nějaká možnost i mimo manžel poradnu - přes praktického doktora?

Pan, ty pořád píšeš v jinotajích, nevím proč nepíšeš normálním způsobem. Já nepotřebuju, aby mi něco zrcadlil, já chci aby jednal fér a když se mu něco na mě nezdá, aby přišel a řek - je to takhle a takhle, přesně a výstižně a ne zrcadlil...a navíc to říct v tu chvíli, kdy se to stane a ne jeden den říkat jak je všechno v pořádku a druhej den jsem kráva, právě za tu věc, co den před tím pochválil...

Jarčo, dovolím si něco napsat já, snad to nevadí. To není o tom, jestli ty potřebuješ, aby ti něco zrcadlil. :-) To mě pobavilo. Když bude jednat fér, to ti taky bude něco zrcadlit, stejně jako když jedná nefér. Každý kolem nás nám něco zrcadlí, stejně jako zrcadlíme my. A nezrcadlíme proto, že bychom si řekli, tááák a teď budu zrcadlit. :-) Chápeš? Jen přijít na to, co nám ti druzí zrcadlí, když to vnímáme negativně, proč to zrcadlí a začít s tím pracovat.

No takhle jsem to pochopila - nevím jestli dobře nebo špatně - že zrcadlí tak, že dělá něco, abych já pochopila, ale něco úplně jiného - asi jako když někdo spáchá sebevraždu - ne proto, že chce umřít, ale proto, aby si ho ostatní všimli a měli ho rádi. Tak ale nevím, jestli to chápu dobře...
Já jsem totiž taková, že se neumím přetvařovat - co na srdci, to na jazyku

Majko,
Jarča není zvyklá uvažovat tímhle způsobem. Můžeš jí prosím vysvětlit jednodušeji, o co jde? Případně s nějakým příkladem?

Jarčo, přestaň se zlobit a utři slzy. Nikoho neobviňuj - to je nanic. Utrácíš jen zbytečně síly....

Largo, díky, také prosím o vysvětlení..


Jarčo, přestaň se zlobit a utři slzy. Nikoho neobviňuj - to je nanic. Utrácíš jen zbytečně síly....

Largo, jak to mám udělat? Já bych to tolik chtěla, přestat na to myslet , rozumem si to také říkám, ale nejde to a nejde

Sice jsem o tom zrcadlení nezačala já, ale podle mě Vám zrcadlí přesně to, co jsem psala v příspěvku 325... Zrcadlení tady snad (teda možná tím autorka myslela něco jiného - to se předem omlouvám) znamená, že chováním nepřímo vyjadřuje svoje pocity uvnitř - jak k Vám (co se týče toho, co si může dovolit, abyste to vzala přesně tak, jak potřebuje; nesouhlas s Vašimi "chybami", Vaším způsobem uvažování a chování v urč situacích), tak k celé té situaci (nerozhodnost, strach ze změny, strach z chyby, únava z nerozhodnosti, únava z tlaku na řešení), která se kolem něj vyvinula...a také svůj postoj v řešení toho všeho (dejte mi všichni už konečně pokoj!)

Pokud to není ono, tak jsem také zvědavá na vysvětlení...

Jarči, mňa zasa zaujalo, že on si potrebuje obhájiť svoju vinu - milenku... Netvrdím, že mať milenku je v manželstve tá najlepšia vec, ale aká vina, aké obhajovanie...? :co:
A ďalej mám pocit, že ty proste aj od psychológa potrebuješ počuť, že tvoj muž je sviňa a ty svätica, ktorá je v práve... Ale psychológ takto nefunguje, jeho úlohou je previesť vás "bez ztráty desítky" situáciou, nech je táto akákoľvek - vrátiť sa k sebe, rozísť sa ako slušní ľudia, dočasne sa odlúčiť a pracovať každý sám na sebe... Určite nie je jeho úlohou robiť vám rozhodcu, ba ani zmierovacieho sudcu. Takže je jedno, čo tam narozpráva tvoj muž, podstatné je, ako vnímaš situáciu ty, čo chceš do budúcnosti a čo si ochotná a shchopná pre to urobiť. Prípadne čo by si určite robiť nemala... ja osobne by som sa možno cítila lepšie u psychológa, kam nedochádza aj môj muž, ale v príapde dobrého psych. by to v zásade malo byť jedno.
Tvoj muž sa správa pre mňa nečitateľne a nelogicky, ale to neznamená, že jeho správanie nemá akúsi vnútornú logiku, ktorej rozumie len on. Navyše v krízových situáciách logika neraz ustúpi emóciám(na oboch stranách), a tam už naozaj ťažko niečo rozumné hľadať. Môj bývalý sa v čase nového vzťahu a následného rozchodu správal ako dokonalý blbec(neskôr to priznal aj sám, ale vtedy mi to už bolo akosi jedno), prosto otočil o 180° a popieral veci, ktoré predtým sám skandoval a trval na nich ako na písme svätom(v jeho prípade ešte oveľa viac). Ber to ako dočasné pominutie zmyslov, obmedz komunikáciu a snaž sa pracovať na sebe a svojej budúcnosti.

Jarčo,
když se podíváš do zrcadla, hned vidíš, jestli ti ten svetřík sluší nebo že máš jedno voko namalovaný víc na modro než to druhý, že máš šmouhu na nose..bla bla bla!

Stejné je to s lidmi, kteří se k nám "nějak" chovají, většinou stejně, jako se my chováme k nim - jsou vstřícní a milí, pokud jsme takoví i my a stanovíme jim jasné hranice, šlapou po nás, když si to necháme líbit, jsou agresivní a úskoční, když mají pocit, že je ohrožujeme nebo jim nevěnujeme dost pozornosti ap.

Říká se tomu zrcadlení.

Ze svého pohledu nemluvím v hádankách, jen se tě snažím jemně popostrčit k tomu zrcadlu, abys konečně uviděla i tu třísku ve svém oku...

Kdybych chtěla být "přímá a fér", jak ty se stále dožaduješ, aby byl tvůj muž, tak tě rovnou vezmu palicí po hlavě, protože za celou tu dobu, co jsi tu, jen naříkáš nad tím, jaký je ON.

Myslím,že tvůj psycholog zas naní tak úplnej blbec. Něco na tom, co ti řekl, asi bude. Ty pořád chceš rovnou hru... Jenže lidské vztahy jsou složité a žádný "mustr" tady nenexistuje. A tvůj muž má stejná práva jako ty. Tak nevím, proč všechno, co psychologovi řekl, už předem shazuješ....

Tvůj muž není žádný vyvrhel, kdyby totiž byl, dávno už tě vykopnul z domu, který patří jemu. Místo toho se odstěhoval a ty řešíš to, že nájem stojí zbytečné peníze. To je dost, ale dost přízemní. Je to stejně pitome, jako když se potápí loď a kapitán se bude zabývat odřeným nábytkem v kajutách.

Ty i tvůj muž za sebou už jedno zkrachovalé manželství máte. Co takhle se poučit? A když to nejde NAVZÁJEM, tak prostě každý zvlášť.

Přestaň skuhrat, jak on je hroznej, jak strašně tě zradil, jak tě pomlouvá a jak ho pořád miluješ. Začni se jako milující žena chovat - přestaň chtít, aby byl takový, jakým ho ty chceš mít, příjmi ho takového, jaký je a rozhodni se: zůstanu s ním  x  nezůstanu s ním. A podle toho se prostě zařiď. Přestaň sbírat informace o jeho vztahu a začni budovat své vlastní sebevědomí a svůj vlastní život.

Jo a pamatuj si jedno: dokud si to sama v sobě nevyřešíš, budeš pořád sahat do "stejnýho pytle". Až se rozvedeš a oklepeš, zase si najdeš podobnýho týpka, jako je tenhle. Ba řekla bych, že spíš horšího, protože to bude chtít větší "grády", aby ti to konečně všechno došlo....A to budeš dělat tak dlouho, dokud nepochopíš, co ti to vlastně "zrcadlí".

Jaruško :) ,
řekla bych, (obsah jeho "řečí" není důležitý), že ti tvůj muž zrcadlí tvé nízké sebevědomí jako ŽENY a tím pádem schopnost být šťastná jen skrz partnera, (tedy skrze něho), ne SAMA ZA SEBE A ZE SEBE. Stalo se ti, že jsi závislá... Vzpomeň si na čtyři zásady, narovnej záda a najdi schopnosti, krásu a jistotu v sobě. Určitě najdeš. A pokud příště při seznámeni někdo bude pomlouvat svou ženu, určitě mu na to neskočíš. :) Držím ti pěsti. :hjarta:

No to určitě neskočím..Přišla jsem totiž na to, že  - většina alkoholiků chlastá proto, že mají doma manželku satorii a většina chlapů, co mají milenku, jí má proto, že to s manželkou už nejde doma vydržet  :)

Jarko, Pan ti to hezky vysvětlila. Ale na to, co ti tvůj muž zrcadlí a proč, musíš přijít ty sama. Když ti budeme podsouvat nějaká řešení, to není správná cesta. Musíš přijít na to ty sama a když to bude to pravé, pocítíš to.

Jarčo,
ještě k tomu zrcadlení:

Ty svým chováním vzbuzuješ u okolí nějaké reakce. A to je to zrcadlení. Takže Tvůj muž se chová tak jak se chová i kvůli tomu, jak na něj reaguješ.

Možná Ti pomuže příklad z mého života: S manželem jsme 17 let. Za ta léta společného soužití jsem získala špatné zkušenosti z některého manželova chování (např. nespolehlivost, sklon k alkoholismu, pasivita). Štvalo mě to, dost jsem ho za to stírala. Nevšimla jsem si, že on se mezitím změnil, že už tolik nepije, že umí být spolehlivý a že když není se mnou tak vůbec pasivní není. Ale tím, že jsem ho podceňovala  a všechno zařizovala sama tak jsem ho vlastně do takového chování nutila.

Našel si milenku. Ta jednak s ním žádné špatné zkušenosti neměla, jednak si ho vážila a chovala se tak  k němu úplně jinak než já a tím pádem on (pořád ten stejný člověk) ve vztahu k ní byl spolehlivý, aktivní, pečoval o ní.  To je to zrcadlení.

Po provalení nevěry jsem si to uvědomila, dala jsem mu prostor se projevit, přestala jsem ho srážet a ejhle: začal se chovat tak, že mě neustále v dobrém překvapuje. Za celých 17 let jsem nevěděla, že žiju s člověkěm, který toho dokáže tolik zařídit, který mě dokáže povzbudit když to potřebuju, který je tak zábavný společník, galantní romantik, spolehlivý táta.

Přeju Ti, abys v něm neviděla jen netvora, který dělá všechno špatně, ale aby jsi dokázala pochopit, proč se chová tak jak se chová.

Vanilka69 napsal(a):

Jarčo,
ještě k tomu zrcadlení:

Ty svým chováním vzbuzuješ u okolí nějaké reakce. A to je to zrcadlení. Takže Tvůj muž se chová tak jak se chová i kvůli tomu, jak na něj reaguješ.

Možná Ti pomuže příklad z mého života: S manželem jsme 17 let. Za ta léta společného soužití jsem získala špatné zkušenosti z některého manželova chování (např. nespolehlivost, sklon k alkoholismu, pasivita). Štvalo mě to, dost jsem ho za to stírala. Nevšimla jsem si, že on se mezitím změnil, že už tolik nepije, že umí být spolehlivý a že když není se mnou tak vůbec pasivní není. Ale tím, že jsem ho podceňovala  a všechno zařizovala sama tak jsem ho vlastně do takového chování nutila.

Našel si milenku. Ta jednak s ním žádné špatné zkušenosti neměla, jednak si ho vážila a chovala se tak  k němu úplně jinak než já a tím pádem on (pořád ten stejný člověk) ve vztahu k ní byl spolehlivý, aktivní, pečoval o ní.  To je to zrcadlení.

Po provalení nevěry jsem si to uvědomila, dala jsem mu prostor se projevit, přestala jsem ho srážet a ejhle: začal se chovat tak, že mě neustále v dobrém překvapuje. Za celých 17 let jsem nevěděla, že žiju s člověkěm, který toho dokáže tolik zařídit, který mě dokáže povzbudit když to potřebuju, který je tak zábavný společník, galantní romantik, spolehlivý táta.

Přeju Ti, abys v něm neviděla jen netvora, který dělá všechno špatně, ale aby jsi dokázala pochopit, proč se chová tak jak se chová.

Vanilko, jsi obdivuhodně příkladná, těžko hledám slova, aby to nebylo klišé..... nenacházím. Naše babičky říkaly : koho pánbůh miluje, toho s křížkem navštěvuje. Jsi pro mě vzácným příkladem toho, jak lidé mohou na osobních krizích vyrůst, někdy i o několik tříd.... :supr:

Já v něm nevidím jen netvora....Pořád ho mám ráda a to je to nejhorší....
Také si o něm myslím a shodla jsem se na tom s více lidma, co nás znají, že on by chtěl žít pořád jako na začátku vztahu - v takové té bláznivé zamilovanosti, kdy se lidi neustále líbají, milují se 3x denně a 100x denně si říkají, jak se mají rádi..Pak přijdou normální dny, starosti, obyč. život a to on neunese. Neunes to s 1 ženou, našel si milenku. Při mě si jí také už jednou našel - pak, když se to urovnalo jsme asi rok žili zase v líbánkách a bylo to 100%, ale pak jsem nastoupila do práce, on se musel začít starat, já neměla tolik času, byla jsem víc unavená, neměla jsem na něj tolik času, jak dřív - a začaly problémy...
Neumí žít ten normální život...

Jarko, zase řešíš jeho. Stále ti to ještě nedochází. :(

Hele, Somaio, díky, ALE!  Jsem člověk a tak mám i své chyby. Nejsem anděl. Podívej, z nějakého důvodu mě potkalo to co potkalo. A že ta nevěra přišla v období, kdy jsem byla dost oslabená (rizikové těhotenství, porod, pak po porodu poměrně vážná nemoc)., tak to byla fakt škola. Au.

Jarčo, Majkafa má pravdu. Nejde o to, pořád popisovat co on dělá špatně.

Tak nám napiš, co na něm miluješ, napiš nám o něm něco pozitivního, když v něm nevidíš jen netvora. Co dělá správně?

Další věc. Přečti si znovu svůj příspěvek z 14.24 a zkus vymyslet nějaký důvod, proč se chová tak jak se chová.

Třeba Ti to pomůže uvědomit si, co děláš špatně Ty. Tudy totiž vede ta cesta. Pokud chceš, aby se k Tobě začal chovat jinak on, musíš se nejprve začít chovat jinak Ty.

Pokud se Ti to zdá nespravedlivé, věz, že ve vztahu má víc práce ten kvalitnější z partnerů.

Vanilko, ten tvůj nedávný příklad zrcadlení... Musím za něj móóóc poděkovat, budu nad tímhle muset ještě večer pořádně popřemýšlet vzhledem k lidem okolo mě. Dík :godlike:

Vanilka69 napsal(a):

Hele, Somaio, díky, ALE!  Jsem člověk a tak mám i své chyby. Nejsem anděl. Podívej, z nějakého důvodu mě potkalo to co potkalo. A že ta nevěra přišla v období, kdy jsem byla dost oslabená (rizikové těhotenství, porod, pak po porodu poměrně vážná nemoc)., tak to byla fakt škola. Au.

Jarčo, Majkafa má pravdu. Nejde o to, pořád popisovat co on dělá špatně.

Tak nám napiš, co na něm miluješ, napiš nám o něm něco pozitivního, když v něm nevidíš jen netvora. Co dělá správně?

Další věc. Přečti si znovu svůj příspěvek z 14.24 a zkus vymyslet nějaký důvod, proč se chová tak jak se chová.

Třeba Ti to pomůže uvědomit si, co děláš špatně Ty. Tudy totiž vede ta cesta. Pokud chceš, aby se k Tobě začal chovat jinak on, musíš se nejprve začít chovat jinak Ty.

Pokud se Ti to zdá nespravedlivé, věz, že ve vztahu má víc práce ten kvalitnější z partnerů.

Neschazuj to, není proč. Všichni děláme někdy  úúplně úděsné chyby, ale dodré příklady táhnou.

Milovala jsem  na něm zodpovědnost, péči o rodinu, lásku, kterou mě zahrnoval, povídání o nejrůznějších problémech, po předchozím manželství mě vrátil takovou tu jistotu, která mi chyběla v předchozím vztahu..ale to bylo...on se najednou úplně otočil a to je to, co mě nejvíc mrzí...
Máte pravdu v tom, že jsem na něm asi moc závislá. V tom je asi moje chyby...Dokud jsem nebyla a byla pořád jakoby na vážkách, byl on ten nejlepší partner, kterého si můžete přát..Pak jsem do toho spadla úplně a úplně se mu oddala, začala jsem přejímat jeho názory a věřit tomu, že to co dělám, dělám špatně a asi to byla chyba, hodně věcí jsem dělala, protože mi trvdil, že je to správný, i když jsem o tom nebyla přesvědčená, protože si to přál a já ho tak milovala, že jsem mu chtěla vyhovět a chtěla jsem, aby byl štastný...Já nevím..
Já tady nepíšu proto, abych pomlouvala manžela, ale abych z vašich názorů zjistila, co je špatně a proto nechci ve vašich odpovědích číst jenom že je můj muž hajzl ale i to, co si myslíte, že dělám špatně já, já vám za to moc děkuju...

Ja nevidím "dobře" a "špatně", ale vidím narušenú rovnováhu vo vzťahu, Jarči. Máš ho rpíliš rada, respektíve si na ňom závislá. Neviem, či to je láska, ale určite to nie je dobré pre nikoho zo zúčastnených. Nájdi si dobrého psychológa a popracuj hlavne na sebe, to pomôže nejakým spôsobom určite aj vzťahu.

Ale na vztahu se už pracovat nedá...ten už je v tahu...o práci na vztahu se snažím 4 měsíce, chodím ke psychologovi, dopísmene plním jeho rady, ale všechno je úplně jinak, než jsem si myslela a než muž celou dobu tvrdil a takže pracuju celý ty 4 měsíce asi jinak, než bych měla.
Máš pravdu, at si namlouvám jak chci, že je zmetek a že ho nenávidím, miluju ho, miluju ho moc a nevím jak z toho ven

PRACUJ NA SEBE - to je najdôležitejšie... Na vzťah treba dvoch, a keď ten druhý nechce alebo nevie... ale NA SEBE môžeš pracovať aj sama, trebárs preto, aby si nabudúce nemusela prechádzať takýmto martýriom, alebo preto, aby si bola oporou deťom, a nie naopak... skrátka aby sa zlepšila kvalita TVOJHO života, či už s nejakým mužom(týmto? iným?), alebo aj BEZ MUŽA...

Můj život je totálně v pr..Připadám si stará, zbytečná, takovej. člověk, kterej kdyby nebyl, nic by se nestalo...nic jsem nedokázala a asi už ani nedokážu...
Ted mě drží děti, hlavně prcek, co by si beze mě počal, mám strašný výčitky, že jsem zkazila život dalšímu dítěti, nedokázala udržet rodinu, prostě jsem zase zklamala.

Jarča napsal(a):

Můj život je totálně v pr..Připadám si stará, zbytečná, takovej. člověk, kterej kdyby nebyl, nic by se nestalo...nic jsem nedokázala a asi už ani nedokážu...
Ted mě drží děti, hlavně prcek, co by si beze mě počal, mám strašný výčitky, že jsem zkazila život dalšímu dítěti, nedokázala udržet rodinu, prostě jsem zase zklamala.

Jarčo, ani nevíš, kolik "starých" ženských znám a které obdivuju za to jaké jsou, jak jsou spokojené, usměvavé a jak mají svůj život srovnaný... Hodně z nich žije samo... Prostě je kolem nich "něco" co inspiruje. Vím, že tohle dokáže každá z nás, ale samo to nepřijde...

Myslím, že jsi "zklamala" jenom sama sebe. S tím můžeš něco udělat. :hjarta:

Jarčo,
pověz nám, co máš ráda a čeho si vážíš sama na sobě? A co se chceš naučit? :)
Není to žádné chvástání, klidně povídej.

Jarča napsal(a):

Můj život je totálně v pr..Připadám si stará, zbytečná, takovej. člověk, kterej kdyby nebyl, nic by se nestalo...nic jsem nedokázala a asi už ani nedokážu...
Ted mě drží děti, hlavně prcek, co by si beze mě počal, mám strašný výčitky, že jsem zkazila život dalšímu dítěti, nedokázala udržet rodinu, prostě jsem zase zklamala.

PRESNE NA TOTO potrebuješ psychológa!!!! :dumbom: Mazaj a nediskutuj!!!

Ráda čtu, starám se o rodinu, pracuji na zahrádce, mám ráda kytky všude kolem sebe. Moc ráda peču dorty - dokonce i pro lidi a všem chutnají a líbí se.
Co nemám ráda je sport, hlavně kolektivní, to nemám ráda odmalička .
Ráda byhc se naučila anglicky - neleze mi to do hlavy :) A co se týče mojí povahy, ráda bych na sobě změnila především 1 vlastnost - jazyk rychlejší než myšlenka:) Na tom pracuji..snad se ZATÍM daří
Také mám ráda vyrábím různé věci - květináče, obrázky a ráda maluji - nemyslím obrázky, ale stěny, mám ráda takovou tu činnost, kde je za mnou vidět výsledek práce - vypleté záhonky, nová kytka v novém květináči,
Ted když jsem to tak napsala, připadám si jako putka domácí, co se točí jenom kolem domácnosti.
Ale také ráda jezdím na výlety - po památkách , ráda si prohlížím nová města - myslím architekturu, ne výlohy, také mám 2 pejsky, kterým se věnuji, , hodně času mi zaberou děti, hlavně malej, ten je náročný na čas, nic nechce dělat sám, všechno musím s ním, takže když chci, aby maloval, musím také, chodíme ven, hrajeme člověče...Zajímá vás to, jsem normální ženská...spokojená, když jsou spokojený všichni kolem mě

Mazam tam v úterý přespříští, dřív nebyl termín - třeba mě do té doby odvezou do Dobřan...

Jarča napsal(a):

miluju ho, miluju ho moc a nevím jak z toho ven

Jj...miluju ho miluju ho STRAŠNĚ!
Právě, že STRAŠNĚ....
Chtělo by to skotský střiky a opravdu dobrou psychoterapii - návrat do dětství. Takovou tu "expedici", která by zjistila, proč jsem tak děsně k NIČEMU a NEDOKONALÁ, když já se přece tak DĚSNĚ snažím.....


.......a spokojená, když jsoiu všichni kolem mně spokojení....???
Hmmm...víte, jaký je (Som) rozdíl mezi mužem a ženou??
Taky v tom, že:
Muž říká: když budu v pohodě a spokojený, bude v pohodě a spokojená i má rodina!
Žena říká: když bude v pohodě a spokojená moje rodina, budu spokojená i já!

A vtip je v tom, že OBA mají pravdu :jojo:

Kdybych věděla, že mě pomůžou skotský střiky, jdu do toho...
Už se mi tady někdo na dětství ptal - na tatku i mamku - ale oba jsou skvělý a já měla krásný dětství, normální rodinu, dodneška se na ně obracím, když je nejhůř - samo že i když je dobře, naši jsou spolu už 35 let a  v pohodě, samo že se nedrží za ruce a nešeptají si, jak se mají rádi, ale je tam ta pohoda, klid a láska tak nějak ve vzduchu..

Pomôže ti čokoľvek, čomu uveríš, že ti pomôže... v konečnom dôsledku si môžeš pomôcť len ty sama. Ako povedal môj homeopat: Keď ma vylieči potencované ho :-), budem jesť potencované ho :-)... :supr:

Jarčo,
láskyplná, tvořivá, inteligentní, se smyslem pro krásu...a zamidrákovaná! Do p...

Pan....pomóóóóc!

Selima má pravdu, pomůže ti všechno, čemu uvěříš, že ti pomůže. Nehledej to u druhých, ale v sobě, máš pro to předpokladů víc než dost. A pokus se rozebrat Pandořin poslední příspěvek.... když nad ním strávíš třeba hodinu, to nic. Ptej se. Jestli potřebuješ pomoc, požádej o ni. A když už jsme u rodiny - co tví prarodiče?

Bez problémů - myslím prarodiče..
Zamindrákovaná...asi jo, ted určitě...
Vždycky jsem byla z těch, za kým si chodí ostatní stěžovat a já s nadheldem radila....ted jsem ve stavu, do kterého jsem myslela, že se nikdy nemůžu dostat, že se mě to nemůže stát, ale fakt se bojím vylézt z domu, že e na mě budou lidi koukat, ukazovat si a za zády se smát - to je ta, co jí utek manžel, ta je asi na prd...

Jarčo,
myslím, že ty o svých schopnostech víš a mé slovo "mindrák" není to pravé. Jestli ti můžu poradit, přečti si pomalu a pozorně téma Co by vás mohlo odradit od sebevraždy, tady na Psychologické. A pak řekni, pokud budeš chtít, co z toho pro tebe vyšlo...nebo se tam přímo zapoj... :)

Jarčo!!! Jak na Tebe pohlížejí ostatní lidi, na to se s přehledem vykašli. Každému se v životě něco nepovedlo a já osobně NEZNÁM, skutečně NEZNÁM člověka středního věku, kterého by v životě nepotkal nějaký karambol. To, že se dva manželé rozejdou, už dávno není pro nikoho žádná senzace, ale přirozený běh života.
To, že jsi momentálně ve fázi, kdy se obviňuješ za to "že jsi selhala", je víceméně logické. Hlavně se tomu nepoddávej víc, než je zdrávo a nezabředávej do dalšího sebemrskačství typu "jsem úplně neschopná, k ničemu, v životě se mi nikdy nic pořádného nepovedlo a už na mě nic hezkého nečeká" NE! JAKMILE SI ZAČNEŠ V PODOBNÝCH MYŠLENKÁCH LIBOVAT, PODVĚDOMĚ SE NAPROGRAMUJEŠ DO POZICE "PECHFÓGLA" ČILI ČLOVĚKA, KTERÝ K SOBĚ ZÁKONITĚ PŘITAHUJE VEŠKEROU SMŮLU SVĚTA.
A to přece nechceš, že?

Holky,
tak jsem včera asi udělala velikou chybu, něco, co jsem nechtěla - nebo chtěla, já nevím...Opili jsme se s manželem a já se sním vyspala - teda vyspala, byl to uragán, trvalo to 4 hodiny a bylo to krásný,jako dřív, ale ted je zase pryč a já vím, že se tím nic nevyřešilo

Hezkýý
Třeba hledá cestu zpátky. Tak pozor na to zrcadlení .....
Možná už jsi jinde než dřív.

No  to já nevím..Opili jsme se, já ho znásilnila - teda on se nebránil, lecos jsme si řekli - fakt hezkýho, bylo to moc fain, ale jak to bude dál...
Ted mě z toho není moc dobře, nevím, jestli to nebyla chyba, ale v tu chvíli jsem to chtěla, užila jsem si to a on taky, i když pak zase už přemýšlel - nahlas - proč to dělám atd, ale dělal to taky a s chutí, to se pozná, říkal, jak jsem mu chyběla, že mě má rád, nevím, když je člověk opilej, je většinou pravdomluvnej a říká věci, který by za střízliva neřek, protože má zábrany, teda alespon já to tak mám

Tak ted mi volal a hrozně moc se omlouval, že kdyby byl střízlivý, tak by to neudělal...Má výčitky.Není mi nejlíp...

Ahoj Jarčo :) ,
Jak žiješ? Ozvi se nám, ať na své trápení nejsi sama. :hjarta:

Largo..-mrkni na Život po nevere..-tam je Jarča i s čerstvými info..
pekný deň

Dadko,
díky, už jdu. :)

Holky, vy jste hrozně fain, že máte o mě starost, já vás nemít, je mi o tolik hůř...
Mám novinky - dneska jsme se s manž, dohodli na rozvodu dohodou, pro mě docela slušné podmínky, tak jsem na všechno kývla, není mě z toho dobře, to netvrdím, ale je to krok kupředu...Zítra nesu podklady advokádce, ta to sepíše a v úterý bysme to měli podepsat...
Ted jsem si rozjela 2 diskuse a na obou vlastně řeším to samé.....
Prostě - dneska je mi docela dobře-- ale pozor, netvrdím, že zítra vám tady nebudu brečet - tak mě prosím moc nekamenujte...
Pro mě je ted nejdůležitější, aby to dopadlo dobře s malou....
Tak vám všem přeju dobrou noc a jěště jednou vám všem moc děkuju....

Skupina Kryštof
Píseň: Jízda v protisměru
Text: ....milující se páry před rozvodem....

tahle věta....milující se páry před rozvodem...mi utkvěla v hlavě...vždy když tu písničku slyším....
nevím jak to je myšleno...chápu to tak že se ti dva lidé MILUJÍ...jako akt...ne že se milují jako že se mají rádi...i když to asi taky když sexujou že jo:-)))) my to tak s BM měli....no...to byla jen kulturní vložka...vážení:-)))))už mizím  :P

to je mysleno asi takto (i kdyz nevidime do Krajcovy hlavy - ale taky se rozvadel a ta pisen je fakt dobra).

Uz se sice nemaji radi, ale v ty tezke dny pred rozvodem se obcas neco uvolni a jeste-manzele spolu vlezou do postele. Na chvili se muze zdat, ze to splynuti, dokonce si to uziji, muze neco znamenat, ale stejne to nema cenu, protoze se rozvedou.

... asi je to hodně časté

No nic, je to jen kulturní vložka pro Jarču.

já na to ráda vzpomínám:-))) rozvod jsme pak chtěli oba...a ty "poslední záchvěty" milování byly dost vášnivý:P:P

to byla jestě jedna "alwayska" - tedy kulturná vložka:-)))) :D:D

My sme to mali nie pred rozvodom(neboli sme ani "zvedení", teda zobratí), ale pred rozchodom... Ja som už ani nechcela, ale situácia to nejako priniesla, moje telo kričalo áno áno, a kým moje ústa stihli pvoedať NIE, už to bolo :P - a stálo to za to, aj keď tri dni nato som ho preklínala... Taký je život. :jojo: Kult. vložka č.3