Před 2 lety se to stalo poprvé,hádali jsme se a já šla nahoru do ložnice,řekla jsem ještě dole pod schody  poznámku a najednou on přiskočil a uhodil mě,spadla jsem jen kousek od prvního schodu.Dnes jsme se zase pohádali(kvůli nevlastní dceři a jeho bývalé manželce,protože se jí zastává,někdy mám pocit,že ji stále miluje)a on mě uhodil před nevlastním synem a před naším synem,spadla jsem na zema můj syn, když to viděl,tak do něj začal bušit,on se sebral a odešel,pak se po chvilce vrátil a omlouval se mi,že to takhle nechtěl,ale že jsem ho vyprovokovala,v jedné minutě ve mě zabil zbytek té lásky co jsem k němu cítila,teď cítím jen prázdno.Odešla bych od něj,ale nemám kam,mám dva malé syny a nevím jak bych je uživila.....

Jo ty jsi ho vyprovokovala...chudáček malej, takže ona je to vlastně tvoje vina a on si prostě nemohl pomoct a musel ti dát pár facek. Fakt by jeden lítostí plakal.

Být tebou, tak bych hodně rychle začla řešit praktické okolnosti odchodu - možnost pomoci od příbuzných, azylové domy, atd. Protože tohle lepší nebude, bude to horší. To, že se ti potom omluví vůbec nic neznamená.

Holka, holka.... jen co ti napíšu do Rodičů a dětí, tak tě vidím na Psychologický ... Já bych ti radila, aby ses obrátila na odbornou pomoc, protože takhle začíná domácí násilí (měla jsem to v rodině, takže vím). Zkus třeba www.donalinka.cz . Domácí násilí nikdy nemizí, naopak se stupňuje...mohla bych ti třeba vyprávět, jak moje máma mohla být už mrtvá...zabitá....začalo to fackou, jako u tebe.... Pokud budeš cítit, že chceš odejít, uděláš to a najdeš způsob, jakým to uděláš, kam půjdeš atd. Nejdřív se ale musíš rozhodnout. Možná že tvůj muž není až takový zmetek, ale pokud bys s ním chtěla zůstat, měl by se léčit (z vlastní vůle, z donucení to nemá smysl).... Koukni na ty stránky tý Donalinky, mají tam i telefon, určitě tě vyslechnou a poradí ti. Drž se :pussa:

http://www.novinky.cz/krimi/policie-pop … qggff.html
Je tady  forum "Domácím násilí" - tak se tam podívejte :hjarta:
http://fora.babinet.cz/viewforum.php?id=131

Petous,

žádný "nemám kam" a "mám dva malé syny" a "nevím jak bych je uživila" ti nikdy nesmí zabránit uchovat si svojí hrdost.
Moje máma tu chybu taky udělala (zůstala) a jestli jí dnes jedinou věc vyčítám, pak právě tuhle. Není právě fakt, že máš dva malé syny naopak tím nejpádnějším důvodem odejít.

Neexistuje nic, co by omluvilo násilí - to se jen tak ti násilníci vymlouvají. A dělají to tak šikovně, až jim ta ženská časem uvěří - a to je začátek konce.

Takže já být tebou - zavolám kamarádce, odejdu k ní načas a začnu řešit, co dál - ale bez toho vola.

Držím ti palce!

je mi to moc líto.... pohladila bych tě, uvařila bych ti kafe a spolu by jsme mlčely....
Stalo-li se to opravdu jen dvakrát, neházej flintu do žita, vyčkej na správnou chvíli a v klidu bez emocí si o tom, co cítíš po jeho ráně s ním promluv. Zkus pochopit co jej k tomu vedlo, proč sám selhal a pomoz mu najít řešení, nemaslím si, že by byl zlý člověk, jen se stalo něco, co nedovedl ovládnout. to něco ho ale neomlouvá, jen by bylo třeba najít řešení, něco jako "stop". Chvíle, kdy se on naučí rozpoznat tuhle blížící se chvilku a odejde a ty mu nic nevyčteš. Je to práce obou.

Promiň, ale na Tvém místě bych vzal nohy na ramena a byl pryč.... Myslím, že by se to mohlo dále stupňovat, když to promineš jednou, přestane mít zábrany... Ale hlavně si myslím, že se ani nezmění... Nevím, ale snad existuje i nějaká pomoc... na telefonu...nebo tak...fakt nevím...

Petous napsal(a):

Před 2 lety se to stalo poprvé,hádali jsme se a já šla nahoru do ložnice,řekla jsem ještě dole pod schody  poznámku a najednou on přiskočil a uhodil mě,spadla jsem jen kousek od prvního schodu.Dnes jsme se zase pohádali(kvůli nevlastní dceři a jeho bývalé manželce,protože se jí zastává,někdy mám pocit,že ji stále miluje)a on mě uhodil před nevlastním synem a před naším synem,spadla jsem na zema můj syn, když to viděl,tak do něj začal bušit,on se sebral a odešel,pak se po chvilce vrátil a omlouval se mi,že to takhle nechtěl,ale že jsem ho vyprovokovala,v jedné minutě ve mě zabil zbytek té lásky co jsem k němu cítila,teď cítím jen prázdno.Odešla bych od něj,ale nemám kam,mám dva malé syny a nevím jak bych je uživila.....

mám jen jednu kamarádku,a dobrou jenže ta má byt 1+1 a před měsím se jí narodilo mimčo.bydlíme na samotě,do vesnice je to sice kousek,ale nikoho tam neznám.sedím tu a brečím jak želva a nevím co dál,sem na konci svých sil,starala jsem se o něj ajeho dvě děti z prvního manželství a ještě o ty moje dva drobečky,a přemýšlím čím jsem si to zasloužila,že se tak chová,já nejsem bez viny,řekla jsem mu asi hodně ostrý slova,ale uhodit mě před synem,to se nemělo stát.

Tak, Péťo, koukám, že jsi na příjmu...takže znova www.donalinka.cz A zavolej tam, odborník ti vždycky poskytne lepší radu, než my tady. tak šup ;)

Petous, nikdy se neptej, čím sis to zasloužila a jestli to náhodou není tvoje vina. Odpovědi na tyto otázky jsou totiž naprosto bezcenné a v ničem ti neposlouží.

Nelituj se.

Nemysli si, že jsi na konci svých sil. Bane, holka, ty jsi právě na začátku! :) A to je na tom to pozitivní. Jen jde o to nabrat správný směr - jít jak se říká "kupředu levá, zpátky ni krok"!

Mimochodem - ono se vůbec nemělo stát, že tě uhodil. To, že to udělal před synem, to už je jedno...vůbec tě neměl uhodit. (I když někdy my ženský umíme provokovat, to zas jo.) Zavolej na tu donalinku. A napiš nám.

Me muz nastesti nikdy neuhodil,ale to,co pises jsem zazivala doma,kdyz muj otec bil moji mamu a casem zacal v zurivosti bit i nas deti,takze jestli mas posledni silu,tak opravdu odejdi,protoze casem to bude uz jen horsi a dotkne se to i Tvych drobecku a to predci nemuzes dopustit....A pokud Te muz bije a je pri smyslech (muj otec byl vzdy ponekud v dobre nalade),tak to vidim hodne spatne. Nevim proc,ale aby muz bil svoji zenu a deti je to neubozejsi,co muze byt....a po mych zkusenostech, by to muj muz udelal jednou, tim jsem si naprosto jista.

JJ...plně souhlasím... myslím, že by jsi to neměla nikterak odkládat a zavolat tam... Oni jsou opravdový experti a ten problém Ti pomohou vyřešit... Jen si myslím, že nikdy nikdo není bez viny vždy si za to mohou oba, ale jsou určité hranice, takže opravdu neodkládat a volat...
Držím Ti všechny pěstičky co mám...

Eva36 napsal(a):

Tak, Péťo, koukám, že jsi na příjmu...takže znova www.donalinka.cz A zavolej tam, odborník ti vždycky poskytne lepší radu, než my tady. tak šup ;)

Uhodil raz, druhy krat, uz ho nic nezastavi..........utekaj, neboj, bude uz len lepsie

Vůbec tě nesmí uhodit! Nikdy, ani jedenkrát, natož 2x a před dětmi! A navíc teď může být vykázán na určitou dobu z bytu! Osobně myslím, že když mu to 2x beztrestně prošlo, tak že četnost útoků se bude zvyšovat. Už nikdy nebudeš mít jistotu.

Mně taky jeden uhodil. Ale fakt jen jednou. A tak jsem během pár vteřin vymazala rok života s ním. :(
Nikdo nikoho nesmí bít. A nejvíc tím budou trpět děti :( ...tady dávám ještě nějaký kontakty...............:hjarta:

http://www.stopnasili.cz/kontakt.htm
http://www.bkb.cz/index.php
http://www.spondea.cz/index.php?pg=pomo … mi-v-tisni

Hm... Ale teď  tak nad tím přemýšlím, jak má reagovat muž, když se do něj ta jeho pustí a začne ho fackovat a tak... ono milé dámy, od Vás to také bolí...hehe... asi nejlépe utéct... a až se sklidní vrátit se.... to bych udělal já....

Ale proč to píšu, mému kamarádovi se stalo, že ta jeho šíleně žárlila a on řídil, začala ho fackovat za jízdy v serpentýnách, když se bránil, aby neslítli dolů, tak se jí prý snažil odstrčit létající ručičky a nechtíc jí uhodil, prý nekoukal na ni, ale aby se nevybourali na silnici... No nevím, buh ví jak to bylo, ale...neumím si představit, co bych asi dělal já v takovéto situaci ??

Nevím, no...Existuje jasně i násilí žen na muže....
Těžko posoudit, kdy a jak co doopravdy bylo...
Mě spíš přijde zvláštní, že se dva dospělý lidi neumí dohodnout jinak, než fackama a křikem. :( ....Zvláštní.... spíš smutný......

Petous, jak to čtu, zdálo se mi, že jsem k Tobě divná a ono začíná být pravda, ty moje nejčernější představy o Tvém životě, já kdysi byla na tom dost podobně, dva malí synové, nevěrný manžel podnikatel, který si myslel, že mě má v hrsti, na odchod jsem se chystala a šetřila 7 let a potom to také nebylo jednoduché, pomohl mi manžel kamarádky, oni se rozvedli a on měl prázdné 4+1, vzal mne do podnájmu a než jsem vybuduvala bydlení, bydleli jsme s chlapci u něj, nepomohla by Ti matka nebo sourozenci, nemohla bys bydlet u někoho z nich? Hele s mužem promluv, on měl chuť na mladé maso a vymyslel si, že tě pěkně ovládne, podařilo se, máš dvě malé děti a strach, asi také cítil, že nemáš silné zázemí v rodině a tak si dovoluje, kdybys měla fajn tátu, který by mu dal do ču máku za to, jak se chová, nebo mámu, ke které bys mohla odejít, nevyskakoval by si tolik, šetři určitě, jinak budeš jednou jako chudinka v koutku, která si musí nechat vše líbit, také uvažuj o studiu jazyků, abys po mateřské mohla něco dělat, třeba i doma, podívej se na tyhle stránky www.kdyz.cz/irena-fuchsova   , tahle spisovatelka píše zajímavé povídky a na svých stránkách má odkaz týrané ženy a takovou povídku o Anně, mám pocit, že patříš mezi psychicky, ekonomicky a fyzicky týrané ženy také, nesmiř se s tím, i kdybys to nemohla řešut hned. Také udělat si kurz podvojného účetnictví by se hodilo.

Holky, jste skvělý. Za takovou chvilku taková hromada užitečných odkazů, taková podpora a dodání odvahy. Za tohle bych babinetu dala medaili. Tomuhle se říká "ženský mají držet spolu" :godlike:

Úplně jsi mi to vzala z pusy......z klávesnice :D
http://www.spondea.cz/index.php?pg=pomo … mi-v-tisni
http://www.stred.info/cze/index.php?act … ary_center
http://www.llp.cz/zenavtisni/

Petous, kdysi mě manžel fyzicky napadal. Před 10 lety. Odešla jsem k rodiičům. Pak jsem se na jeho prosby vrátila.
V listopadu 2006 mně zase napadl. Sice to bylo v hádce, ale to ho neomlouvá.
Už se nenechám ponižovat.
Ve středu-14.2.  jsem podala žádost o rozvod a chci od něj.
Děti? To je ve hvězdách... Chcem je oba, jeden z nás je dostane, ale já už jsem vyhrála, dokázala jsem udělat první krok.
I za cenu, že by třeba dostal děti, nebo se šlo na střídavou péči, musím pryč.
Děti mně vidí akorát poníženou, ušlápnutou.
Takže tohleto prostě skončí, první krok jsem udělala, manžel je z toho asi vylekanej, chtěl by všechno vrátit, ale já už nechci. Protože kdybych mu zase odpustila, po čase se by se to opakovalo.

Tak asi tak.

Leilo: :):hjarta:

Petous: držím Ti palečky, abys situaci ustála a děkuji všem děvčatům, které Tě podpořily a poslaly Ti užitečné kontakty.

Nemám z Tvého příspěvku dobrý pocit. Když Tě manžel uhodil v přítomnosti dětí, je to natolik závažná věc, že by se měla začít řešit. Nechci být chmurným prorokem, ale většina domácího násilí začíná PRVNÍ ranou, intervaly mezi jednotlivými útoky se zkracují a útoky nabývají na brutalitě.

Nenech si namluvit, že jsi manžela "vyprovokovala", to je obvyklá výmluva všech násilníků. Nikdo nemá právo, i když ho protějšek vytočí do ruda, nastolit konečné řešení fackou. Když to vezmeme do důsledku, facka od chlapa, který manželku pošle jedním úderem k zemi se může dost neblaze podepsat na ženině zdravotním stavu. Razantní úder do hlavy je razantní úder do hlavy a může zanechat trvalé zdravotní následky a při souhře nešťastných náhod může taková "jen" facka ženu poznamenat na celý život, ne-li rovnou zabít. To, že se první útok odehrál v blízkosti schodiště mi upřímně nahnalo husí kůži :(

TomDark: jestli začala manželka tvého kamaráda fackovat za volantem, když projížděli serpentinami, tak je to potencionální sebevražedkyně. Na místě bylo zastavit, běsnící manželku z vozu vysadit a odjet bez ní :(

TomDark:Vím,že nejsem bez viny,křičela jsem,ale to ještě není důvod aby mě uhodil?a k tomu před synem?

Díky všem za podporu a za odkazy,moc jste mi pomohli,dala jsem příteli ještě jednu šanci,možná si řeknete, že jsem hloupá,ale bylo vidět že ho to dost vzalo,že to viděl malý syn.Volala jsem otci,řekl mi, že se rozešel před měsícem s přítelkyní,a pokud budu chtít mám dveře otevřené,bydlí v baráčku,takže alespoň mám azyl kdyby něco,moc díky všem,že jsem se tu mohla vyzpovídat a vy jste mě podpořili.

Petous: Je to těžký. Je to tvoje rozhodnutí a my s tím samozřejmě nic neuděláme. To musíš jenom ty sama. No, snad děláš dobře.
Kdo uhodí jednou a podruhý, uhodí i potřetí .....a nemusíš už to být jenom ty. :(
Ale když mu věříš......
Hodně štěstí, tedy :hjarta:

Petous: To, že máš kam odejít, je dobrá zpráva.

Kdyby se útok tvého přítele opakoval POTŘETÍ, tak už není co řešit. Pevně doufám, že se tak nestane.

Kiaro to doufám taky,budu se snažit a on snad taky,aby už tohle nikdy syn nezažil.

Choisio:Pokud by sahnul na děti,přísahám,že bych ho asi zabila,ale myslím si že to se nestane,miluje je je to vidět,pořád dokola opakoval,že se to nemělo stát..Věřit začnu až dokáže že ho to skutečně mrzí,a nikdy už tohle neudělá.

Petous napsal(a):

TomDark:Vím,že nejsem bez viny,křičela jsem,ale to ještě není důvod aby mě uhodil?a k tomu před synem?

není, není, není! on to nesmí dělat!

Petous,přála bych ti jen to nejlepší.......ale....

z vlastní zkušenosti vím,že je po "druhé", "po třetí".....:grater:

Doufám,že se k téhle diskuzi už nebudeš muset vracet :hjarta:

Petous sakra vykašli se na nějaký spekulace o tom, jestli jsi nebo nejsi bez viny.Normální chlapi svoje ženy nebijí, ať už udělaly cokoliv. Rozumíš ??? Facka není prostředek komunikace mezi dospělými lidmi. Ať už si mu řekla cokoliv, on prostě neměl právo tě praštit. Nemá cenu se patlat v tom, že za to možná můžeš - nemůžeš.

cituji:"psychické násilí:zastrašování – zlé pohledy, výhružná gesta,kritizování a ponižování – nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb "

přesně tohle zažívám,k fyzickému násilí nedošlo, i když mi přítel jednou řekl,že by mi nejradši dal pár facek,ale neudělal to...i tak z něho mám ale občas dost strach-jak se naštvě,přestane se ovládat a křičí na mě,je jak smyslůzbavený,nedokáže to vyřešit v klidu...jak ho to přejde,je zase v pohodě,a vysvětluje mi,že když jsem ho tak vytočila,tak se nemůžu divit,že reaguje takhle...takhle vytočit ho dokážu ale pokaždé,když se mi něco,co dělá,nelíbí,včetně zásadních otázek,že neplánuje se mnou společné bydlení apod..on to prostě řešit nechce,a když o tom začnu a nedejtobože ho z něčeho obviním,začne na mě křičet,urážet mě atd.,místo abychom to vyřešili v klidu.Já se nakonec radši stáhnu,nebo začnu brečet.Je i tohle trestuhodné?

Petous: to, že jsi křičela na manžela mu nedává žádné právo vztáhnout na tebe ruku. Jestli ho výměna názorů rozrušila, mohl třeba praštit dveřma až by vyletěly z pantů a vylít si tak vztek :)
Choysia: je určitý druh chlapů, který na děti v životě ruku nevztáhne, zato manželku řežou přes ústa ve chvíli, kdy se je opováží otevřít. Jestli jsou u toho svědky děti, je nezajímá: Maminka mě vyprovokovala :usch:
To, že jsou děti přítomny násilí, které páchá tatínek na mamince je velice závažná věc, která zákonitě poznamená jejich psychiku. Buď jsou natolik vyspělé, že vyletí a napadenou mámu začnou bránit proti otci, nebo - když se násilí táhne delší dobu a od jejich útlého dětství - se ztotožní s otcem-agresorem, který "zaslouženě trestá zlobivou maminku".

Každopádně je takový zážitek pro dítě něco tak nestravitelného, co popírá všechny rodinné hodnoty,  že  si něco takového s sebou ponese do dalšího života :(

Petous napsal(a):

Díky všem za podporu a za odkazy,moc jste mi pomohli,dala jsem příteli ještě jednu šanci,možná si řeknete, že jsem hloupá,ale bylo vidět že ho to dost vzalo,že to viděl malý syn.Volala jsem otci,řekl mi, že se rozešel před měsícem s přítelkyní,a pokud budu chtít mám dveře otevřené,bydlí v baráčku,takže alespoň mám azyl kdyby něco,moc díky všem,že jsem se tu mohla vyzpovídat a vy jste mě podpořili.

To je dobře, Petous, že máš kam jít. Tvůj táta je kabrňák. Tak ti moc držím pěsti, abys tou pěstí nedostala ještě jednou... :/
:pussa:

Petous napsal(a):

Kiaro to doufám taky,budu se snažit a on snad taky,aby už tohle nikdy syn nezažil.

Choisio:Pokud by sahnul na děti,přísahám,že bych ho asi zabila,ale myslím si že to se nestane,miluje je je to vidět,pořád dokola opakoval,že se to nemělo stát..Věřit začnu až dokáže že ho to skutečně mrzí,a nikdy už tohle neudělá.

Nečekej na třetí ránu :grater: ...

Právě, kvůli dětem...

Syn už porád bude mít před očima, jak tě uhodil.
Můj názor je, že když to udělal jednou, dvakrát,udělá to i potřetí.

Chlapy se dělí na ty, co NIKDY ženskou neuhodí ( můžeš je provokovat, nemusíš mit vůbec pravdu, můžeš ho sama uhodit, nadávat do čů....ků a kdo ví co ještě,ale mají svou hranici, nikdy neuhodí) a na ty druhé.

Jen můj názor.

Hodně štěstí.

Me: Proboha, proč se s takovým člověkem vůbec scházíš? Trestuhodné je od Tebe, že marníš svoje mládí s partnerem, který neplánuje společnou budoucnost a jenom se spolu hádáte.  Společné bydlení neplánuje, tak po něm přestaň požadovat to, co Ti není schopen nabídnout. Buďto situaci necháš tak, nebo se s ním rozejdi a najdi si někoho, kdo lépe splní Tvoje očekávání.

Me napsal(a):

cituji:"psychické násilí:zastrašování – zlé pohledy, výhružná gesta,kritizování a ponižování – nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb "

přesně tohle zažívám,k fyzickému násilí nedošlo, i když mi přítel jednou řekl,že by mi nejradši dal pár facek,ale neudělal to...i tak z něho mám ale občas dost strach-jak se naštvě,přestane se ovládat a křičí na mě,je jak smyslůzbavený,nedokáže to vyřešit v klidu...jak ho to přejde,je zase v pohodě,a vysvětluje mi,že když jsem ho tak vytočila,tak se nemůžu divit,že reaguje takhle...takhle vytočit ho dokážu ale pokaždé,když se mi něco,co dělá,nelíbí,včetně zásadních otázek,že neplánuje se mnou společné bydlení apod..on to prostě řešit nechce,a když o tom začnu a nedejtobože ho z něčeho obviním,začne na mě křičet,urážet mě atd.,místo abychom to vyřešili v klidu.Já se nakonec radši stáhnu,nebo začnu brečet.Je i tohle trestuhodné?

Z mého pohledu, žiješ s magorem ! :grater::dumbom::butter:

A po třetí ráně budeš čekat na čtvrtou... Teď tvrdíš, že ne, ale pak... Nevím, nevím...
Asi bych od něj šla už kvůli dětem....
Protože co si z toho vezmou? Že když uhodí ženskou, tak zavře pusu, sklapne podpadky a přizpůsobí se...?
Ale taky by se z toho mohli poučit - zjistit, že takové chování je neomluvitelné, a že násilník většinou skončí sám....

Me napsal(a):

cituji:"psychické násilí:zastrašování – zlé pohledy, výhružná gesta,kritizování a ponižování – nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb "

přesně tohle zažívám,k fyzickému násilí nedošlo, i když mi přítel jednou řekl,že by mi nejradši dal pár facek,ale neudělal to...i tak z něho mám ale občas dost strach-jak se naštvě,přestane se ovládat a křičí na mě,je jak smyslůzbavený,nedokáže to vyřešit v klidu...jak ho to přejde,je zase v pohodě,a vysvětluje mi,že když jsem ho tak vytočila,tak se nemůžu divit,že reaguje takhle...takhle vytočit ho dokážu ale pokaždé,když se mi něco,co dělá,nelíbí,včetně zásadních otázek,že neplánuje se mnou společné bydlení apod..on to prostě řešit nechce,a když o tom začnu a nedejtobože ho z něčeho obviním,začne na mě křičet,urážet mě atd.,místo abychom to vyřešili v klidu.Já se nakonec radši stáhnu,nebo začnu brečet.Je i tohle trestuhodné?

Řekla bych, že tvůj vztah má jen jedno řešení - rozchod... Zatímco se trápíš s někým, kdo ti za to ani nestojí, unikají ti příležitosti na krásný vztah s někým, kdo by si vážil toho, že s tebou může být. Drž se :hjarta:

prilis lahko si mu odpustila, chod k otcovi na par dni, a nechaj ho podusit vo vlastnej stave. Takto sa nic nezmeni, a to je zle.....

Tiina napsal(a):

Petous sakra vykašli se na nějaký spekulace o tom, jestli jsi nebo nejsi bez viny.Normální chlapi svoje ženy nebijí, ať už udělaly cokoliv. Rozumíš ??? Facka není prostředek komunikace mezi dospělými lidmi. Ať už si mu řekla cokoliv, on prostě neměl právo tě praštit. Nemá cenu se patlat v tom, že za to možná můžeš - nemůžeš.

To je fakt, kdybych sama začala křičet a vyčítat nevím jak, můj současný muž bymi nic neudělal, je moc hodný, ale mám takového až na třetí pokus.

Petous, sebeoviňování je hloupost, pomocí které tě manžel ovládá. Své naprosto neomluvitelné chování se snaží svést na tebe a pak tě dostane, kam chce.
Co se týká tvých dětí, který jsou toho svědci, neumím si představit, co jim to dobrého dá do života. Vidět nešťastnou a utrápenou mámu, které neumí zatím pomoc. Utíkej od něj a už nepochybuj. Děti jednou vylétnou z hnízda a co ty?
Přeju ti hodně štěstí a síly. Pa

Když mě muž uhodí - skončil ! (stalo se to jednou)

Petous: Nebudu Ti radit co dělat, protože vážně nevím, co je v tomhle okamžiku nejlepší řešení. Jestli okamžitý odchod od manžela nebo snaha o společné řešení problému. To, vzhledem k závažnosti tématu, mohou jen Ty, které mají zkušenost.
Jen jsem Ti chtěla říct, že opravdu nemusíš mít strach odejít. Linky, pro pomoc obětem domácího násilí, nefungují jen tak, že zavoláš, oni Tě vyslechnou a sdělí Ti: Fajn, to je domácí násilí, odejděte..
Třeba Spondea, kterou uvádí Choys, Ti pomůže i se vším okolo. Nejenže poradí, ale opravdu POMOHOU. Můžeš zazvonit třeba ve 3 ráno, oni Tě vyslechnou a rozjede se kolotoč řešení. V případě, že není jiná možnost bydlení, Tě i s dětmi ubytují, pomohou Ti hledat práci, následně bydlení atd..Prostě nabídnou síly, které zrovna teď Tobě schází..
Drž se a začni věci řešit. Nejhorší je nechávat to osudu.

Zažila jsem to taky, několikrát.Neodpustila jsem, jen jsem přizpůsobila svůj vztah k němu, Nejde odejít hned. Nejprve se musím odputat duševně. Fyzicky to jde hned.Pak si najít zázemí. Nemůžu oddejít v noční košili.Nemůžu sebrat děti. Odejít musí ON!!!

Petous, v každém případě se zařiď tak, abys mohla v případě opakujícího se násilí odejít. Irenka Ti poradila taky dobře... Hlavní je, že máš kam jít.
Napadá mě, jestli s ním vůbec chceš žít, když se tak hádáte... Jestli ta poslední kapka nepřijde i nějak jinak než další fackou.

Ahoj Petous!
Taky se mi něco podobného stalo, ale naštěstí jen dvakrát pak jsem odešla.
Poprvé to bylo v den, kdy jsme měli rok, na dovolené, on se opil a když si šel pro další pivo, tak jsem se ho zeptala, zda se mnou nechce být aspoň na pár minut sám(bylo nás tam 6), že mám pro něj dárek, v tu chvíli se z něj stal agresivní parchant, dal mi facku a odhodil mě vedle postele. Strašně dlouho jsem se z toho dostávala, po hodině přišel, ať se sbalím a vypadnu, že už mě nechce nikdy vidět.
V bolesti a slzách jsem usnula a hned po probuzení sbalená odcházela. Vyběhl za mnou a ten zbytek je asi jasný...omluvy, omluvy, omluvy...
Tenkrát dostal druhou šanci, ale ne na dlouho.
Dodnes nemůžu pochopit, jak jsem si mohla nechat dva roky ubližovat.

Petous,..přesně tohle prožívala má dcera,dávala si vše za vinu..Uhodil jednou,dvakrát....a pak už to bylo na denním pořádku...  Vím,že to pro ni bylo moc těžké odejít. Odešla!!!!Dnes je štástná,že to udělala....

Teoretická otázka: Co když žena uhodí muže, je to stejný prohřešek?

no Kaliku to jsi chtěl být vtipnej nebo co???Je jedno KDO KOHO uhodí...efekt,výsledek....nebo jako to nazvat je stejný...prostě je to hnus.....

Petous: zaráží mě jak píšeš: kdyby sáhl na děti...  bacha to je výmluva jak Brno...schováváš se za to....jak píšou ostatní...uhodil podruhé...udělá to znova....a jen t budeš muset být silná ... daleko silnější než jsi ted a udělat TEN krok......


Me: tebe opravdu nechápu proč s takovým člověkem ztácíš čas?????

Život je těžký, je to často boj a nechápu proč si to tak navíc ztěžujeme :dumbom:

No když je to za nějaké ošahávání a je to cizí muž, tak bych to pochopila, když je to ten můj, udělala bych to jenom v sebeobraně, jimak je to stějně ubohé, jako když muž uhodí ženu, násilí není řešení.

KALIK napsal(a):

Teoretická otázka: Co když žena uhodí muže, je to stejný prohřešek?

Tohle je zajímavý :) Obecně se to tak asi nebere, protože průměrná ženská riskuje mnohem víc, že jí chlap naoplátku rozmašíruje ciferník (čistě že má většinou větší sílu), ale já si myslím, že je to stejně v nepořádku, jako když praští chlap ženskou. Vnímám to jako mez, za kterou už se nesmí, a to z žádné strany.

Čau Adři, kdepak jsi byla? :)

ahojky luetko...děkuju za optání....byla jsem doma sama samička nemocná...tedy nejdříve malej pak já...ale bylo to doma tentokrát fajn....tedy když pominuly ty horečky.....a ted už jsem zase v práci...a musím něco dělat....:-)))

ale taky se podívat co tu je NOVEHO....  :) :)

Ahoj blondýnko, už jsem si říkala, jestli jsi na nás nezanevřela :). A ty sis jen doma válela šunky :D.

Me napsal(a):

cituji:"psychické násilí:zastrašování – zlé pohledy, výhružná gesta,kritizování a ponižování – nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb "

přesně tohle zažívám,k fyzickému násilí nedošlo, i když mi přítel jednou řekl,že by mi nejradši dal pár facek,ale neudělal to...i tak z něho mám ale občas dost strach-jak se naštvě,přestane se ovládat a křičí na mě,je jak smyslůzbavený,nedokáže to vyřešit v klidu...jak ho to přejde,je zase v pohodě,a vysvětluje mi,že když jsem ho tak vytočila,tak se nemůžu divit,že reaguje takhle...takhle vytočit ho dokážu ale pokaždé,když se mi něco,co dělá,nelíbí,včetně zásadních otázek,že neplánuje se mnou společné bydlení apod..on to prostě řešit nechce,a když o tom začnu a nedejtobože ho z něčeho obviním,začne na mě křičet,urážet mě atd.,místo abychom to vyřešili v klidu.Já se nakonec radši stáhnu,nebo začnu brečet.Je i tohle trestuhodné?

S takovým člověkem chceš bydlet ? :o

lvice já vás potřebuju.... :lol: :lol: ale tý vado...já si to doma fakt užívala...:-)))))

a co je nového u Tebe??

Mám novou LOVE :co: a je to žůůůžo :par: :rodna: :gloria:. Tak si to užívám 

:offtopic:  :fuck:

KALIK napsal(a):

Teoretická otázka: Co když žena uhodí muže, je to stejný prohřešek?

Samozrejme, že je... Problém je v tom, že sily bývajú nevyrovnané a muž to žene buď vráti, alebo ju nejakým razantným spôsobom potrestá. Nepoznám muža, čo by si nezaslúžene nechal nahovoriť(alebo vôbec uznal), že ženu vyprovokoval k facke alebo nejakému fyzickému násilia. Ženy majú podľa mojich skúseností sklony brať si na seba aj úplne nezmyselné viny...
Inak, ani hlúposť, ani násilie podľa mňa nemajú pohlavie... A existuje aj násilie na deťoch a starých ľuďopch, skrátka na slabších - to mi na tom pripadá to po*nšie, keď človek je "silák" len tam, kde vycíti menší odpor...

TomDark napsal(a):

Hm... Ale teď  tak nad tím přemýšlím, jak má reagovat muž, když se do něj ta jeho pustí a začne ho fackovat a tak... ono milé dámy, od Vás to také bolí...hehe... asi nejlépe utéct... a až se sklidní vrátit se.... to bych udělal já....

Ale proč to píšu, mému kamarádovi se stalo, že ta jeho šíleně žárlila a on řídil, začala ho fackovat za jízdy v serpentýnách, když se bránil, aby neslítli dolů, tak se jí prý snažil odstrčit létající ručičky a nechtíc jí uhodil, prý nekoukal na ni, ale aby se nevybourali na silnici... No nevím, buh ví jak to bylo, ale...neumím si představit, co bych asi dělal já v takovéto situaci ??

Ale kuš, přece víš, o čem je tu řeč! O moci, o tom se tu lidi bavěj! Kdyby ten tvůj kamarád v dané chvíli onu dotyčnou i praštil, asi by mu to nikdo neměl zazlé. Tady jde o situaci, kdy muž (většinou, neb bývá zhruba o 1/3 větší) dokazuje, kdože je tu pánem.

Domácí násilí bych řešila jinak. Muž, který se k němu sníží, je chudák, slaboch a zaslouží si poznat větší násilí. Místo zákazu vstupu do bytu bych mu zařídila nakládačku, příště by si to rozmyslel. Určitě bych nezůstala s mužem, který na mě vztáhl ruku (nebo mě ponižoval).

:lol::lol::lol::lol::lol::supermario:

Ula napsal(a):

Domácí násilí bych řešila jinak. Muž, který se k němu sníží, je chudák, slaboch a zaslouží si poznat větší násilí. Místo zákazu vstupu do bytu bych mu zařídila nakládačku, příště by si to rozmyslel. Určitě bych nezůstala s mužem, který na mě vztáhl ruku (nebo mě ponižoval).

nemůžu to číst taky sem to zažila s manžílkem a bylo to děsný to je prosím doktor práv a když jsem se bránila tak,že sem po něm hodila hrnek trefila se do hlavy zavolal si policii záchranku kolegu právníka a vyhrožoval mi že kolega podává žalobu pro pokus o vraždu. deset let trvaly soudy kauzy podával on prostřednictvím kolegů právníků minulý týden po deseti letech skončily naše kauzy mým vzdáním se veškerých nároků na majetek protože dodnes nebyly udělány ani základní odhady majetku soudkyně z něj měla strach a můj právník mi doporučil to tímto způsobem ukončit protože říkal,žr to je ještě tak na deset let!!!Toť vše o jednom patnáctiletým manželství ať žijí naši demokratičtí soudci se svým příjmem a svojí nezávislostí už nikdy doufám...

Teď jsem narazila na jedny stránky s článkem o odsouzení za domácí násilí ( http://trestnirizeni.mujblog.info/vydan … epodminene ). Takže braňte se, je vidět, že to jde:kapitulation:

Petous napsal(a):

Před 2 lety se to stalo poprvé,hádali jsme se a já šla nahoru do ložnice,řekla jsem ještě dole pod schody  poznámku a najednou on přiskočil a uhodil mě,spadla jsem jen kousek od prvního schodu.Dnes jsme se zase pohádali(kvůli nevlastní dceři a jeho bývalé manželce,protože se jí zastává,někdy mám pocit,že ji stále miluje)a on mě uhodil před nevlastním synem a před naším synem,spadla jsem na zema můj syn, když to viděl,tak do něj začal bušit,on se sebral a odešel,pak se po chvilce vrátil a omlouval se mi,že to takhle nechtěl,ale že jsem ho vyprovokovala,v jedné minutě ve mě zabil zbytek té lásky co jsem k němu cítila,teď cítím jen prázdno.Odešla bych od něj,ale nemám kam,mám dva malé syny a nevím jak bych je uživila.....

Petous - žiješ ?

A jak ?

Našla jsi odvahu odejít ?

Petous, necetla jsem cele vlakno,jen Tvuj prvni prispevek. Napisu Ti to ted z pohledu toho ditete,co vidi to,co se deje. Muj otec nespocetnekrat moji mamu take bil a to uz od doby,kdy jsme byli male deti. Kdyz jsme byli o neco starsi,tak jsme se ji vzdy zastavali a pak nas serezal vsechny na jednu hromadu. Bylo mi cca 14 let a braskovi cca 9 let,kdyz jsme ji po takovem ataku poprve zacali presvedcovat,ze chceme pryc,ze se otce nejen bojime,ale ani ho nemame radi. U me to v te dobe uz byla nenavist. A jedina veta,kterou slysime dodnes je,ze nemuze,je to ekonomicky nezvladne. Tuto vetu jsem mame dlouho nemohla odpustit, ve 20ti jsem odesla z domu,radsi jsem pri vysoke skole pracovala,ale mela jsem svuj klid a pohodu, stacilo totiz v te doby jen,aby otec zvysil hlas a ja se dostavala do naprosto sileneho stavu, trasla jsem se,plakala, proste jsem vedela,ze uz vic nezvladnu. Braska se zase strasne uzavrel do sebe a radsi vedle sebe nechce zenskou,proste se boji,ze to,co videl doma,tak bude prozivat i dal ve vztahu, poznamenani jsme oba. A mama, z te je obycejna troska, ted uz je otec hodne stary, nema silu ji uz napadat,ale to,co ted zije,ona nezije, ona preziva, bych neprala nikomu. Dokud muzes, utec pryc a nedovol,aby toto poznamenalo Tvoje deti, vzdy existuje reseni. A na omluvy never, otec se kolikrat omlouval a pak uhodil znovu, ja si z toho vzala jedine,ze alkoholik a jedna facka jsou pro me v zivote "jedem".
Verim,ze najdes odvahu a vyresis to, cim driv,tim lepe jak pro Tebe tak i pro Tvoje deti. Mej se trosku rada,nedovol,aby Te nekdo takto ponizoval a ublizoval Ti,co je to za zivot bat se nekomu oponovat,aby neprisla facka.

Eva36 napsal(a):

Holka, holka.... jen co ti napíšu do Rodičů a dětí, tak tě vidím na Psychologický ... Já bych ti radila, aby ses obrátila na odbornou pomoc, protože takhle začíná domácí násilí (měla jsem to v rodině, takže vím). Zkus třeba www.donalinka.cz . Domácí násilí nikdy nemizí, naopak se stupňuje...mohla bych ti třeba vyprávět, jak moje máma mohla být už mrtvá...zabitá....začalo to fackou, jako u tebe.... Pokud budeš cítit, že chceš odejít, uděláš to a najdeš způsob, jakým to uděláš, kam půjdeš atd. Nejdřív se ale musíš rozhodnout. Možná že tvůj muž není až takový zmetek, ale pokud bys s ním chtěla zůstat, měl by se léčit (z vlastní vůle, z donucení to nemá smysl).... Koukni na ty stránky tý Donalinky, mají tam i telefon, určitě tě vyslechnou a poradí ti. Drž se :pussa:

Určitě s výše uvedeným názorem souhlasím, ale jen doplním i mojí zkušenost z okolí, že některý muž uhodí ženu jednou a tak se za toto selhýní vnitřně stydí, že už to nikdy nezopakuje. I takhle se někteří muží chovájí, tím  samozřejmě nechci to jejich selhání omlouvat a jen řící, že existují i vyjímky a nemusí se vždy jejich  agresivní chování stupňovat.

Evamarie napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Holka, holka.... jen co ti napíšu do Rodičů a dětí, tak tě vidím na Psychologický ... Já bych ti radila, aby ses obrátila na odbornou pomoc, protože takhle začíná domácí násilí (měla jsem to v rodině, takže vím). Zkus třeba www.donalinka.cz . Domácí násilí nikdy nemizí, naopak se stupňuje...mohla bych ti třeba vyprávět, jak moje máma mohla být už mrtvá...zabitá....začalo to fackou, jako u tebe.... Pokud budeš cítit, že chceš odejít, uděláš to a najdeš způsob, jakým to uděláš, kam půjdeš atd. Nejdřív se ale musíš rozhodnout. Možná že tvůj muž není až takový zmetek, ale pokud bys s ním chtěla zůstat, měl by se léčit (z vlastní vůle, z donucení to nemá smysl).... Koukni na ty stránky tý Donalinky, mají tam i telefon, určitě tě vyslechnou a poradí ti. Drž se :pussa:

Určitě s výše uvedeným názorem souhlasím, ale jen doplním i mojí zkušenost z okolí, že některý muž uhodí ženu jednou a tak se za toto selhýní vnitřně stydí, že už to nikdy nezopakuje. I takhle se někteří muží chovájí, tím  samozřejmě nechci to jejich selhání omlouvat a jen řící, že existují i vyjímky a nemusí se vždy jejich  agresivní chování stupňovat.

Tobě se omluvil a ty věříš,že se hrozně stydí ?

Evamarie napsal(a):

Určitě s výše uvedeným názorem souhlasím, ale jen doplním i mojí zkušenost z okolí, že některý muž uhodí ženu jednou a tak se za toto selhýní vnitřně stydí, že už to nikdy nezopakuje. I takhle se někteří muží chovájí, tím  samozřejmě nechci to jejich selhání omlouvat a jen řící, že existují i vyjímky a nemusí se vždy jejich  agresivní chování stupňovat.

Evamarie, facka může skutečně padnout v každém vztahu :jojo: Jenže z 99% nezůstane jen u té jedné facky a s tím mám zase osobní zkušenosti já :usch:

Revliba napsal(a):

Evamarie napsal(a):

Eva36 napsal(a):

Holka, holka.... jen co ti napíšu do Rodičů a dětí, tak tě vidím na Psychologický ... Já bych ti radila, aby ses obrátila na odbornou pomoc, protože takhle začíná domácí násilí (měla jsem to v rodině, takže vím). Zkus třeba www.donalinka.cz . Domácí násilí nikdy nemizí, naopak se stupňuje...mohla bych ti třeba vyprávět, jak moje máma mohla být už mrtvá...zabitá....začalo to fackou, jako u tebe.... Pokud budeš cítit, že chceš odejít, uděláš to a najdeš způsob, jakým to uděláš, kam půjdeš atd. Nejdřív se ale musíš rozhodnout. Možná že tvůj muž není až takový zmetek, ale pokud bys s ním chtěla zůstat, měl by se léčit (z vlastní vůle, z donucení to nemá smysl).... Koukni na ty stránky tý Donalinky, mají tam i telefon, určitě tě vyslechnou a poradí ti. Drž se :pussa:

Určitě s výše uvedeným názorem souhlasím, ale jen doplním i mojí zkušenost z okolí, že některý muž uhodí ženu jednou a tak se za toto selhýní vnitřně stydí, že už to nikdy nezopakuje. I takhle se někteří muží chovájí, tím  samozřejmě nechci to jejich selhání omlouvat a jen řící, že existují i vyjímky a nemusí se vždy jejich  agresivní chování stupňovat.

Tobě se omluvil a ty věříš,že se hrozně stydí ?

Naštěští jsem v životě tuto zkušenost neprožila, jen předávám zkušnost mé kamarádky, která dostala facku od svého muže před 17 lety a od té doby se nic podobného neopakovalo. Ano , asi to bude velmi vyjímečný případ, ale existuje.

Tak já jsem na tom stejně, nestává se to často, ale tak 1 do roka ano pohádáme se on vystartuje a uhodí mě už se to stalo po 3 máme 2 letou dceru a já vždy říkám, ještě jednou a jdu, ríkala jsem to při první face a řekla jsem to i po té třetí a jsem s ním stále. Proč? Sama nevím, dcera ho miluje, on je ten hlavní sponzor rodiny já bych sama domácnost neutáhla možná až se vrátím do práce a pak...., vždy mám jako omluvenku to, že si řeknu, že je jich na tom podobně hodně jinejch.Nejsem na sebe hrdá to ne, ale stydím se za to, že jsem spolu byli 10 let než jsem se vzali a já ho nepoznala nyní jsme spolu 17 let a já si někdy říkám proč?, proč se projevil až po svatbě, proč to neudělal dřív, než jsme se vzali. A pak řeším otázku co naše dcera, když odejdu nevyčte mi třeba, že táta na ní kašle, protože má jinou rodinu, protože má děti jinde a mohu za to já. Být bezdětná okamžitě odejdu do jiného města a uvidím se s ním jen u soudu, ale když máme dítě? Bude ji chtít vídat a já jsem slaboch nezvládnu to nezvládnu se dívat do dcery očí a až bude větší ji vysvětlovat, proč tatínek s námi nemůže být, když ona ho má tak ráda. No tak asi tak,přemýšlím o tom dost často pro a proti, ale štěstí mé dcery je pro mě důležitější než moje štěstí. Kdyby jednou sáhl i na ni tak už bych to neřešila, jenže on ji miluje a ona miluje jeho.

petruska2013 napsal(a):

Tak já jsem na tom stejně, nestává se to často, ale tak 1 do roka ano pohádáme se on vystartuje a uhodí mě už se to stalo po 3 máme 2 letou dceru a já vždy říkám, ještě jednou a jdu, ríkala jsem to při první face a řekla jsem to i po té třetí a jsem s ním stále. Proč? Sama nevím, dcera ho miluje, on je ten hlavní sponzor rodiny já bych sama domácnost neutáhla možná až se vrátím do práce a pak...., vždy mám jako omluvenku to, že si řeknu, že je jich na tom podobně hodně jinejch.Nejsem na sebe hrdá to ne, ale stydím se za to, že jsem spolu byli 10 let než jsem se vzali a já ho nepoznala nyní jsme spolu 17 let a já si někdy říkám proč?, proč se projevil až po svatbě, proč to neudělal dřív, než jsme se vzali. A pak řeším otázku co naše dcera, když odejdu nevyčte mi třeba, že táta na ní kašle, protože má jinou rodinu, protože má děti jinde a mohu za to já. Být bezdětná okamžitě odejdu do jiného města a uvidím se s ním jen u soudu, ale když máme dítě? Bude ji chtít vídat a já jsem slaboch nezvládnu to nezvládnu se dívat do dcery očí a až bude větší ji vysvětlovat, proč tatínek s námi nemůže být, když ona ho má tak ráda. No tak asi tak,přemýšlím o tom dost často pro a proti, ale štěstí mé dcery je pro mě důležitější než moje štěstí. Kdyby jednou sáhl i na ni tak už bych to neřešila, jenže on ji miluje a ona miluje jeho.

když ti to tak vyhovuje, je to tvůj život :kapitulation:

Petruško, dvouleté dítě ani nebude řešit, že s tatínkem najednou nebydlíte a to, že se odstěhuješ neznamená, že o tatínka přijde a tak ji ten stav do budoucna přijde normální. Víc ji na trauma zaděláš, když bude svědkem toho, jak tatínek fackuje maminku a možná se naučí, že ženská má držet hubu a doma fungovat jako služka, to je fakt výbava do života, kterou dceři předáš, když si to necháš líbit. Štěstí Tvé dcery opravdu není v tom, že budeš s despotou. Takových utrápených ženských už jsem viděla (moje sousedka s takovým žije) a samozřejmě tatínek teď formou zákazů, příkazů a trestů terorizuje i dceru, která je nesnesitelná puberťačka celkově dominantního typu po něm a dohání si doma  otcem pošlapávané ego při ponižování a vysmívání se spolužákům.

Zatím hledáš jenom výmluvy, proč s ním být a neodejít. Všechno, cos napsala, jsou  výmluvy. A nesmyslné jsou ty, že ti dcera něco vyčte, nebo jestli ji bude chtít vídat, nebo ty jí budeš vysvětlovat... To jsou jen tebou vymyšlené situace, které vůbec nemusí nastat.

Paradoxně - na domácím násilí často trpí děti více než Ti, kteří jsou napadáni (resp. rodič).
Děti cítí disharmonické prostředí a ještě když se jim někdo snaží nakukat, že se nic neděje...

petruska2013 napsal(a):

Tak já jsem na tom stejně, nestává se to často, ale tak 1 do roka ano pohádáme se on vystartuje a uhodí mě už se to stalo po 3 máme 2 letou dceru a já vždy říkám, ještě jednou a jdu, ríkala jsem to při první face a řekla jsem to i po té třetí a jsem s ním stále. Proč? Sama nevím, dcera ho miluje, on je ten hlavní sponzor rodiny já bych sama domácnost neutáhla možná až se vrátím do práce a pak...., vždy mám jako omluvenku to, že si řeknu, že je jich na tom podobně hodně jinejch.Nejsem na sebe hrdá to ne, ale stydím se za to, že jsem spolu byli 10 let než jsem se vzali a já ho nepoznala nyní jsme spolu 17 let a já si někdy říkám proč?, proč se projevil až po svatbě, proč to neudělal dřív, než jsme se vzali. A pak řeším otázku co naše dcera, když odejdu nevyčte mi třeba, že táta na ní kašle, protože má jinou rodinu, protože má děti jinde a mohu za to já. Být bezdětná okamžitě odejdu do jiného města a uvidím se s ním jen u soudu, ale když máme dítě? Bude ji chtít vídat a já jsem slaboch nezvládnu to nezvládnu se dívat do dcery očí a až bude větší ji vysvětlovat, proč tatínek s námi nemůže být, když ona ho má tak ráda. No tak asi tak,přemýšlím o tom dost často pro a proti, ale štěstí mé dcery je pro mě důležitější než moje štěstí. Kdyby jednou sáhl i na ni tak už bych to neřešila, jenže on ji miluje a ona miluje jeho.

kdyby ti šlo o dceru, byla bys už pryč. schováváš se za spoustu výmluv.
a říkat "ještě jednou a odejdu" nemá vůbec žádnej efekt, když to nemáš opravdu v úmyslu udělat. je to spíš k smíchu.

petruska2013 napsal(a):

Tak já jsem na tom stejně, nestává se to často, ale tak 1 do roka ano pohádáme se on vystartuje a uhodí mě už se to stalo po 3 máme 2 letou dceru a já vždy říkám, ještě jednou a jdu, ríkala jsem to při první face a řekla jsem to i po té třetí a jsem s ním stále. Proč? Sama nevím, dcera ho miluje, on je ten hlavní sponzor rodiny já bych sama domácnost neutáhla možná až se vrátím do práce a pak...., vždy mám jako omluvenku to, že si řeknu, že je jich na tom podobně hodně jinejch.Nejsem na sebe hrdá to ne, ale stydím se za to, že jsem spolu byli 10 let než jsem se vzali a já ho nepoznala nyní jsme spolu 17 let a já si někdy říkám proč?, proč se projevil až po svatbě, proč to neudělal dřív, než jsme se vzali. A pak řeším otázku co naše dcera, když odejdu nevyčte mi třeba, že táta na ní kašle, protože má jinou rodinu, protože má děti jinde a mohu za to já. Být bezdětná okamžitě odejdu do jiného města a uvidím se s ním jen u soudu, ale když máme dítě? Bude ji chtít vídat a já jsem slaboch nezvládnu to nezvládnu se dívat do dcery očí a až bude větší ji vysvětlovat, proč tatínek s námi nemůže být, když ona ho má tak ráda. No tak asi tak,přemýšlím o tom dost často pro a proti, ale štěstí mé dcery je pro mě důležitější než moje štěstí. Kdyby jednou sáhl i na ni tak už bych to neřešila, jenže on ji miluje a ona miluje jeho.

Je vysoko  pravdepodobné, že dcéra okuká váš vzorec a tiež si nájde niekoho, kto ju občas prepleskne... a keď jej povieš "nenechaj sa preboha mlátiť!" Ona ti odpovie: "Mami, ale veď aj teba ocko občas zbil, to je normálka..."

petruška2013- to co píšou, je pravda. jen se vymlouváš- proč bys měla vysvětlovat Ty , že spolu nejste. Horší je pro dceru to, v čem žije- ona je vnímavá a okoukne vzorec Tvého chování. A bude z ní další týraná ženská- nechat se namlátit a pak to je dobrý- jsou peníze, máme zase tátu. Ach jo.

Eva. napsal(a):

Zatím hledáš jenom výmluvy, proč s ním být a neodejít. Všechno, cos napsala, jsou  výmluvy. A nesmyslné jsou ty, že ti dcera něco vyčte, nebo jestli ji bude chtít vídat, nebo ty jí budeš vysvětlovat... To jsou jen tebou vymyšlené situace, které vůbec nemusí nastat.

To je fakt  hodne kruta poznamka.

Kdo nezazil nechape. A casto vubec nechce pochopit.  Napadlo uz vubec nejake tyhle raditelky, kam ma vubec ta pani s detmi odejit? Ma bydlet v hotelu nebo v lese?  Nebo si sehnal levny podnajem? To jako se da jen tak sehnat?


Ja jsem teda clovek, ktery neradi zenam, ktere zazily domaci nasili aby odesly. Me to prijde jako sadisticky trest pro trapici se zenu v bezvychodne situaci. Manzel da facku ci ranu a zena ma  jako uvolnit  byt?


Mam silny pocit, ze by mel odejit agresor. Vsak mame uz i takove zakony a je potreba je vzit navedomi.

Mam silny pocit, ze by mel odejit agresor. Vsak mame uz i takove zakony a je potreba je vzit navedomi.

Zák. č. 273/2008 Sb. § 44
"2) Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu."

A po těch pár dnech co???

sahleb napsal(a):

Eva. napsal(a):

Zatím hledáš jenom výmluvy, proč s ním být a neodejít. Všechno, cos napsala, jsou  výmluvy. A nesmyslné jsou ty, že ti dcera něco vyčte, nebo jestli ji bude chtít vídat, nebo ty jí budeš vysvětlovat... To jsou jen tebou vymyšlené situace, které vůbec nemusí nastat.

To je fakt  hodne kruta poznamka.

Kdo nezazil nechape. A casto vubec nechce pochopit.  Napadlo uz vubec nejake tyhle raditelky, kam ma vubec ta pani s detmi odejit? Ma bydlet v hotelu nebo v lese?  Nebo si sehnal levny podnajem? To jako se da jen tak sehnat?


Ja jsem teda clovek, ktery neradi zenam, ktere zazily domaci nasili aby odesly. Me to prijde jako sadisticky trest pro trapici se zenu v bezvychodne situaci. Manzel da facku ci ranu a zena ma  jako uvolnit  byt?


Mam silny pocit, ze by mel odejit agresor. Vsak mame uz i takove zakony a je potreba je vzit navedomi.

Když chceš, cestu vždycky najdeš. Existují azylové domy pro matky s dětmi a když řekneš kamarádce, jak se situace má, určitě tě u sebe i s dětmi také pár dní nechá.

petruska2013 napsal(a):

Tak já jsem na tom stejně, nestává se to často, ale tak 1 do roka ano pohádáme se on vystartuje a uhodí mě už se to stalo po 3 máme 2 letou dceru a já vždy říkám, ještě jednou a jdu, ríkala jsem to při první face a řekla jsem to i po té třetí a jsem s ním stále. Proč? Sama nevím, dcera ho miluje, on je ten hlavní sponzor rodiny já bych sama domácnost neutáhla možná až se vrátím do práce a pak...., vždy mám jako omluvenku to, že si řeknu, že je jich na tom podobně hodně jinejch.Nejsem na sebe hrdá to ne, ale stydím se za to, že jsem spolu byli 10 let než jsem se vzali a já ho nepoznala nyní jsme spolu 17 let a já si někdy říkám proč?, proč se projevil až po svatbě, proč to neudělal dřív, než jsme se vzali. A pak řeším otázku co naše dcera, když odejdu nevyčte mi třeba, že táta na ní kašle, protože má jinou rodinu, protože má děti jinde a mohu za to já. Být bezdětná okamžitě odejdu do jiného města a uvidím se s ním jen u soudu, ale když máme dítě? Bude ji chtít vídat a já jsem slaboch nezvládnu to nezvládnu se dívat do dcery očí a až bude větší ji vysvětlovat, proč tatínek s námi nemůže být, když ona ho má tak ráda. No tak asi tak,přemýšlím o tom dost často pro a proti, ale štěstí mé dcery je pro mě důležitější než moje štěstí. Kdyby jednou sáhl i na ni tak už bych to neřešila, jenže on ji miluje a ona miluje jeho.

a jak zvládneš dceři vysvětlovat, že se necháš mlátit od člověka , který by ti měl být oporou? Jak jí budeš vysvětlit, že žila s rodiči, jež k sobě nemají minimální kousek slušnosti ( ani cizího člověka nemlátím) ?

helena napsal(a):

Mam silny pocit, ze by mel odejit agresor. Vsak mame uz i takove zakony a je potreba je vzit navedomi.

Zák. č. 273/2008 Sb. § 44
"2) Vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle občanského soudního řádu v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu."

A po těch pár dnech co???

Po těch pár dnech se to dá prodloužit na 30 dnů, a pak až na 1 rok.- A to už je dostatečně dlouhá doba na to, aby žena s dětmi našla azyl jinde. Problém je, že většině týraných žen hodně dlouiho trvá, než jsou schopny opravdu odejít a už se nevrátit. Není to jednoduché, trvá, než v sobě najde odvahu a to "něco" - nějaký impuls, který způsobí, že se najednou rozhodne.

Po těch pár dnech se to dá prodloužit na 30 dnů, a pak až na 1 rok.
Jenže to už jde přes soud... zavolat policii je pro leckterou přece jen jednodušší, než jednat "s ouřadem".

Takze odejit musi agresor a ne obet nasili.  Definitivne.

Takze odejit musi agresor a ne obet nasili.  Definitivne.
Jenžek tomu je právě nutný to soudní rozhodnutí...

Moje maminka mi vždycky říkala, když uhodí jednou uhodí i podruhé. Nikdy se nezmění. Musí to být strašně těžké odejít, hlavně s dětmi, ale jiná možnost není, vždy to bude jen horší ...

Hm, tak tetin agresor od nej dostal výprask a už nikdy na ňu nevztiahol ruku - netrúfol si. ;) Problém je, že bol agresívny slovne, čo tiež nebolo nič príjemné.

Jak se neco takoveho muze stat?
Pokud bych se seznamila s nekym, u koho citim naznaky agrese, tak rovnou odchazim...
Pokud to neprohlédnu vcas, odchazim po prvnim hrubem incidentu.
Me nekdo takovy nastve jen jednou. Protoze naposledy :gloria:

Mno, niektorí to vedia dosť dlho dobre skrývať... a s deťmi, bez bytu a peňazí sa akosi odchádza horšie...

gymnasión napsal(a):

Jak se neco takoveho muze stat?
Pokud bych se seznamila s nekym, u koho citim naznaky agrese, tak rovnou odchazim...
Pokud to neprohlédnu vcas, odchazim po prvnim hrubem incidentu.
Me nekdo takovy nastve jen jednou. Protoze naposledy :gloria:

Já to taky nechápu.Asi proto,že jsem vždy byla realistka:co::co:

Myslíš, že realista nemůže dostat  po papuli?

:D Myslím, že môže - realita niekedy kuwa bolí! Aj realistu...

Myslíš, že realista nemůže dostat  po papuli?
Může... ale právě díky svýmu realistickýmu založení by tím neměl bej překvapenej...

modrovous napsal(a):

Myslíš, že realista nemůže dostat  po papuli?

nemůže,bo kretény stihne prokouknout dřív,než se k němu tito vůbec mohou přiblížit:storstark:

Já si myslím, že jednou fackou to vše začíná, on se pak omluví a tím je vše smazáno. Ale příště to bude nanovo. Můj tchán tluče tchyni už cca 30 let. Před dvěma lety se mu konečně postavila a v hádce ho v sebeobraně bodla nožem do plic. On se ze všeho dostal, oklepal se a jede zase v původní koleji. Ona seděla 2 měsíce v base a dostala podmínku. A co myslíte? Nějaký čas bydlela u nás, chtěla se rozvést, ale nakonec se zase  k němu vrátila a zase drží, což nechápu. On je víc jak o hlavu menší než ona, takový prcek. Nechápu, já bych ho utloukla!

Však ona ho utluče. Už na tom pracuje. Tedy pracují na tom vzájemně.

Hm... to je zaujímavá hra, ale radšej by som ju pozorovala v kine na plátne, ako v živote a ZBLÍZKA. :kapitulation: :|