TÉMA ASI SPÍŠ PRO ŽENY, PÁNOVÉ PROMINOU... - I KDYŽ - PSYCHOLOG VÍTÁN :)

Dostala jsem se do - pro mě - velmi nepříjemné situace.

Nevycházím úplně ideálně s manželovou rodinou. Nedá se říct, že by mezi námi byly konflikty, ale existuje hmatatelné napětí.  V zásadě jde o to, že manželovi rodiče jsou dost vypytlení ze svých vnoučat, které fakt milují z mého pohledu až nekriticky. Jejich matku, moji švagrovou a jejich snachu, samozřejmě milují, protože je jejich máma. Už od samého začátku, kdy jsem do rodiny začala docházet, mi vždycky bývalo trochu líto, jak všichni kolem "mladých" tancují a můžou se z nich po.., zatímco my s manželem byli vždycky stranou zájmu, ničím zajímaví, v porovnání s těmi rrrozkošnými kůzlátky.
To je jedna věc, která mi vadí.

Druhá věc je ta, že taková výchova se na dětech odráží a podle toho to taky vypadá. Děti sice nejsou žádní hajzlové, to zase ne, ale výhrady k nim mám. Mají sklony se vychloubat, pár věcí jistě není z jejich hlavy (např. jsme s manželem koupili byt a pětiletý synovec ro jízlivě okomentoval, že budeme bydlet v paneláku, jindy zase zničehonic prohodí že "mají větší auto", z toho usuzuji že nás mají asi švagři občas na tapetě a řeší naše bydlení anebo auto. Podotýkám, že takovéhle poznámky ty děti mají i v přítomnosti dospělých a nikdo je neusměrňuje. Stejně tak je nikdo nenapomene, když nepozdraví, nebo nepoděkují, atd. Jsou hrozně hájené.
Z tohoto důvodu jsme byli s manželem vždycky rádi, že ještě nemáme děti, které by se s nimi musely konfrontovat. Teď je jejich dětem 7 a 5 let, takže i kdybych dnes otěhotněla, byl by mezi nimi už slušný věkový rozdíl a dalo by se to ustát bez újmy.
Teď jsme se nastěhovali s mužem do bytu, pracujeme na potomkovi ;) prozatím neúspěšně, a já se hrozně těším, že taky (po letech toužení, kdy jsme si to nemohli vzhledem k podmínkám dovolit) přivedem na svět svoje dítě a další vnouče. A já se taky nepokrytě těšila na to, že teď budu chvíli já ta pani Úžasňáková, se kterou to rodina prožívá a jejíž těhotenství bude sdílet a tolik se těšit.

Jenže švagrová je zase "one step ahead" a tchyně mi právě oznámila, že bude mimino, narodí se na podzim a že už si na to šetří dovolenou. Řekla bych že na 50% odejde nakonec do předčasného důchodu.

Fakt se mi to snáší docela těžko. V duchu si nadávám že jsem zlá, ale nemůžu se nad to vůbec povznést. Je mi to všechno líto - to, že nejsem těhotná já, protože to vnímám tak, že "teď jsem na řadě já", taky proto, že nechci aby naše děti vyrůstaly spolu a je mi nepříjemná představa, že zřejmě kvůli tomu nastane otevřený konflikt, mám strach, že naše dítě bude druhořadé.

V neděli přijedou tcháni na návštěvu a já nevím jak se s nimi bavit. Bojím se, že sotva otevřou pusu a začnou se rozplývat, jim v záchvatu upřímnosti svoje pocity vyjevím a bude válka :-(
Přetvařovat se už nedokážu.

Manžela to taky štve, ale rozhodně z toho není psychicky rozhozen, spíš ho štve fakt, že já jsem dole a "nevytvářím domácí pohodu"....

Nejradši bych se zavrtala pod zem... nemáte někdo nějaký recept jak se srovnat? Co byste případně udělali vy?

závist je strašná vlastnost Tigger, nenech ji, aby tě ovládala, byla bys nešťastná, víš? pokud jde o výchovu dětí, taky jsem (před tím, než jsem měla dítě já) odsuzovala spratkovitost dětí příbuzných a známých, ale pak jsem zjistila, že u vlastních dětí je to stejné :-)
prostě buď milá, švagrové se klidně svěř, že chcete taky mimčo a když se vám brzy zadaří, můžete spolu vozit kočárek, ne?

Myslím, že tebou cloumá žárlivost na švagrovou a její děti, protože zatím ještě svoje nemáš. Vůbec si nemyslím, že by tvoje budoucí miminko měli tcháni méně rádi než je. Tvůj manžel je stejně tak jejich syn jako švagr a tvoje děti budou stejně tak jejich vnoučata.
Protože jsou, jak sama píšeš, na děti hodně fixovaní, připadá ti, že jste vy trochu stranou. Přece bys nechtěla po tchánech, aby byli z tebe tak poprdění, jako z vnoučat. Moji rodiče a tcháni jsou taky poprdění z dětí, ale ze mne už ne a nepříjde mi na tom vůbec nic divného.Třeba je jim líto, že ještě nemají vnoučata od druhého syna, ale nechtějí vám do toho mluvit nebo vám to předhazovat, což je snad dobře, ne?

Vozit kočárek spolu? Nemáme si 7 let co říct, máme totálně odlišné hodnoty a názory na výchovu, my spolu nemůžeme vozit děti :-)
Mám nechat její děti aby se smály tomu mému, že nejezdí k moři? A dospělí to slyší a shovívavě se tomu usmívají, to je jejich výchova? Nechci aby moje dítě mělo takový příklad a ještě v tom bylo podporováno. Chtěla jsem se tomuhle přesně vyhnout...

Fanny5 napsal(a):

Vůbec si nemyslím, že by tvoje budoucí miminko měli tcháni méně rádi než je. Tvůj manžel je stejně tak jejich syn jako švagr a tvoje děti budou stejně tak jejich vnoučata.

No a toho se právě bojím. Už teď dělají rozdíly mezi jedním a druhým synem, obávám se že budou dělat rozdíl i mezi vnoučaty.

A jiank uznávám - žárlím.

Tigger napsal(a):

Vozit kočárek spolu? Nemáme si 7 let co říct, máme totálně odlišné hodnoty a názory na výchovu, my spolu nemůžeme vozit děti :-)
Mám nechat její děti aby se smály tomu mému, že nejezdí k moři? A dospělí to slyší a shovívavě se tomu usmívají, to je jejich výchova? Nechci aby moje dítě mělo takový příklad a ještě v tom bylo podporováno. Chtěla jsem se tomuhle přesně vyhnout...

Tigger, proč už teď řešíš, že se děti tvé švagrové budou smát tomu tvému, že nejezdí k moři?  Máš snad jasnovideckou kouli, že víš, co bude za x let? Přijde mi, že nemáš problémy, tak si musíš nějaké nutně vytvářet.

Já Tě plně chápu!!!
Taky mám ten ojem, že synovec (tedy syn švagrové) je u tchánu hájeny a vše se mu podřizuje, a taky je mi to líto a děti už mám jak vidiš :) ale já jsme na své děti dost opatrná až možná přecitlivělá a nerada je půjčuju, tak se to svádí na tohle. Ale dárečky a pozornost a zájem na tom se to projeví taky a zde se ta druhořadost tedy dost projevuje. Nechci být raději konkrétní. Se švagrovou si taky moc nerozumím, má naprosto jiný přístup k dětem než já, a vychovávájí ho spíše právě tihle prarodiče a asi se mu snaží vše vynahradit.
Ale radím ti , povznes se nad tohle, a své těhotenství si užívej s manželem, buď štastná, jejich přístup stejně nezměníš at je jaký je, a možná budeš mile překvapena! Až otěhotníš a až se miminko narodí, nic neočekávej a uvidíš, ber to jak to přichází. jinak budeš zbytečně frustrovaná a pokaz vám to tohle krásné období i ve vztahu s manželem.
Já už taky raději nic neočekávám, právě proto abych potom nebyla zklamaná a nepříjemná.
A to nemluvím o jízlivostech, které občas vyslechnu :/ , všude je něco.

Tigger: Pokud by mi poznámky dětí fakt vadily a neuměla bych se nad ně povznést, nenechala bych si je líbit. Ber to tak, že sice jsou to děti...ale ... kdyby se divili tomu, že budeme bydlet v paneláku, řekla bych jim, že na tom přeci není nic špatného, ne? ... apod. ... Všude je něco. Já mám zas závistivou sestřenku. Když jsem si našla po rozvodu přítele a chodila s ním, přišla za mnou její devítiletá dcera a povídá mi :" Teto...a kolik ti Miloš přispívá?"... Panečku, jak koukala, že jsem jí řekla, že nic (nežili jsme spolu ještě a kdyby jo, tak bych jí řekla, že jí do toho nic není).... kde na to to dítě asi přišlo, že? ... o sestřence si myslím své a neřeším ji ... je to totiž neřešitelné. Na tchánovcích bych se soustředila na dobré stránky jejich osobností...

Tigger, nedělej si už předem starosti z něčeho, co ještě nenastalo a co třeba ani nenastane.
A to, že děti plácnou něco nevhodného, tím se taky nezabývej, oni to jsou takový keckové. Někde něco slyší a pak to podají úplně jinak. Koliktát jsem červená až na pr..., když slyším, co moje mladší dcerka vykládá. Člověk myslí, že neposlouchá nebo ani neví, že tam je a ona to za pár dní prezentuje v tu úplně nejnevhodnější chvíli a ještě třeba v naprosto opačném znění.
Děti se rády pochlubí, dělají to mezi sebou ve školce, ve škole ..... to je normální soutěživost a snaha čímkoli vyniknout, to že to říkají před vámi neber jako invektivu vůči sobě, prostě si toho nevšímej. Ubezpečuji tě, že tvoje děti to budou dělat taky. Ať se budeš snažit sebevíc je usměrňovat, hodně věcí se naučí v kolektivu a s tím nic moc neuděláš. Budeš je upozorňovat, že se to nehodí, že to není správné, že tohle se neříká a stejně čas od času budou plácat blbosti, ze kterých ti bude před ostatními trochu trapně. Budou to tvoje děti a budeš to brát asi jinak než u cizích.

majkafa napsal(a):

Tigger, proč už teď řešíš, že se děti tvé švagrové budou smát tomu tvému, že nejezdí k moři?  Máš snad jasnovideckou kouli, že víš, co bude za x let? Přijde mi, že nemáš problémy, tak si musíš nějaké nutně vytvářet.

Majkafo, protože už teď se vytahují a dokonce na nás a za asistence svých rodičů a prarodičů.
nemám důvod se nedomnívat, že v případě dítěte to bude ještě horší.

Teda, já bych to neřešila dopředu. A až by se vytasili, že jedou k moři, tak bych řekla, že my zas jedem na Šumavu... Holka, jestli ty jim nakonec nezávidíš, že tě ty jejich blbý řeči tak berou? ... :/ ... To mě tak napadá... ta moje sestřenice, když se máma náhodou prokecla, že jedou na dovolenou do Tunisu, tak si vzala půjčku a taky jela s holkou do Tunisu ... jo a ještě nám ta její holčička poslala pohled, abychom si asi nemysleli ... ach jo... No ale vážně - nevadí ti vlastně doopravdy to, že mají lepší bydlení, auto, dovolenou?

Eva36: no jasně že to nemá to dítě ze své hlavy. Prostě slyší jak se o tom rodiče baví a jenom papouškují.

Fanny5: jo jo já vím, že to děti dělají. Je mi sice přes třicet, ale pamatuju že jsem to dělala v jejich věku taky. Jenže moje máma se tomu nikdy neusmívala, vedla mě k tomu, abych se takhle nechovala.
Taky mě vedla k tomu že musím zdravit a umět poděkovat, když mi návštěva přiveze kus čokolády nebo dostanu dárek k narozeninám. Takhle chci vychovávat i svoje dítě, jde snad o přemrštěné nároky? Myslím že ne. Věřím, že dítě nebude 100%, ale řeknu mu: poděkuj, pozdrav, jak se říká? Nebudu laxní k tomu že 7leté dítě bojkotuje dobré mravy nebo ve svém věku neumí pořádně držet příbor a je ho plná restaurace.

Pepi a jak to řešíš? Omezila jsi kontakt na minimum, nebo to vždycky nějak překousneš?

Tigger: Prostě se tím nenech vyvádět z míry ... tak mají děti nevychované hajzlíky, však ony jim to vrátí, neboj se ... Proč tě to tak točí? Oni tě nenutí, abys jednou vychovávala svoje dítě taky tak, tak co? ...

Milá Tigger, nenech závist a zlost cloumat svým majestátem. Vzala jsi si chlapa i s příbuzenstvem jako každá a nějak to musíš ustát nebo ti to poleze s odpuštěním na mozek. Většina prarodičů miluje jaksi víc ty první vnoučata, jsou s nadšením očekávaná a ty další už jsou jaksi jen třetí, čtvrté atd.Nenech se tím otrávit. Oni jsou v pohodě a ty si už teď děláš hlavu. Povznes se nad to, přece nechceš být jako oni. Pořád na něco poukazovat a vrtat se vtom.

Sousedovic dcera (jsme kamarádi, je slušně vychovaná, jen žije ve svém vnitřním světě), mě taky sem tam nepozdravila. Jednou se stalo, že jsme se v domě potkaly a já jí řekla: "Ahoj" a ona mi neodpověděla. Tak jsem ji normálně sprdla na tři doby, že když už neumí pozdravit dospělého první, tak že by aspoň mohla odpovědět, když už ji pozdravím já. Pak jsem to říkala její mamině, aby se nedivila, kdyby jí to náhodou říkala, že jsem ji zpražila. Od té doby mě vždycky halasně pozdravila.
Tak je taky upomeň, třeba mile a slušně, že by měli pozdravit, poděkovat, atp., když ti to vadí. Já to dělám normálně, že svoje  i cizí děti (teda děti známých a příbuzných se kterými mám dobré vztahy) upozorním žertovným tónem na takové seky a zatím se nikdo na mne za to nezlobil. Svoje tedy upozorňuji intenzivněji a méně žertovným tónem.

Eva36 napsal(a):

No ale vážně - nevadí ti vlastně doopravdy to, že mají lepší bydlení, auto, dovolenou?

No ve skutečnosti je to tak, že lepší bydlení i auto máme my (na vysvětlenou - poznámka toho dítěte směřovala k velikosti vozu, nikoli třeba ke značce nebo výkonu, dítě nevidí rozdíl mezi škodovkou a nissanem).
Je ale pravda, že od začátku mi ale vadilo, že zatímco my jsme se k tomu dobírali postupně a velmi namáhavě vlastními silami, rodičovství jsme kvůli tomu odsouvali a plánovali, oni přišli a řekli že se berou a starejte se. Tcháni jim strojili svatbu, za pár týdnů přišli mladí že čekají dítě, tcháni jim dali chalupu a zrekonstruovali ji, pak tchýně začala vařit v prádelních hrních a tlačila tam jídlo, aby měla snacha všechno jednodušší a tenhle přístup se moc nezměnil za celých x let.
Švagrová byla světice, protože porodila dvě děti, já byla divná, protože jsem honila prachy a kariéru. Až porodím já a půjdu po roce do práce, protože máme hypotéku na 1,6 mega a můj plat by na splátky chyběl, budu zase divná, protože "děti by měly být do 4 let s mámou".
Přitom by stačilo nic nekomentovat a mít trochu uznání pro to, že k tomu přistupujem trochu zodpovědněji.
Tady začal ten pocit křivdy a když se k tomu pak přidaj další věci, je to pro mě  sakra těžký.
Takže Evo, uznávám že mi vadí, že si v porovnání se mnou švagrová nemusí lámat hlavu s tím jak dlouho může být doma, případně kolik mít dětí,  protože nesplácí chalupu, do které se jí vejdou třeba 4 děti. Já poženu po roce do práce a nad druhým dítětem budu muset přemýšlet, třetí je úplná utopie.
Přesto bych s ní neměnila. Jen mi vadí ten rozdílný přístup. Možná moc visím na principech spravedlnosti, protože je fakt že bych opravdu nechtěla měnit, kdyby ta možnost byla. Jen kdyby se mi dostalo trochu tý vážnosti a znání a my s manželem nebyli "ti nepříliš povedení floutci"... :usch:

Milá Tigger: povznes se nad to a říkej si, že boží mlýny melou. Sice pomalu, ale melou. Ne že by to mělo být o pomstě, ale co ty víš, co se u nich doma odehrává (třeba: hádky?, nevěra?, nedůvěra?...) Když jsem se seznámila s mým přítelem, měla jsem od jeho otce neustále na talíři, jak je ségra úžasná a chytrá, mluví německy i anglicky (ano z hotelovky, kdežto já do obou jazyků překládám...:-)))) a navíc je těhotná. Říkala jsem si, první vnouče, no to je skvělý, to z něj bude odvařenej a my mu stojíme za prd. Kdykoliv jsme tam byli, tak se řeč točila jen kolem ní a jak je jí strašně blbě apod. Jo, žárlila jsem jako pes. Jenže pak skoro-švagrová porodila a ejhle, zas až takový zázrak to nebyl. Navíc se odstěhovala, má stálého přítele (je otcem dítěte) a tatí jaksi pomalu ztratil o svou princeznu zájem. My jsme se mezitím rozhodli se s přítelem vzít. Se skoro-švagrovou jsem se seznámila a te´d si i občas voláme a navštěvujeme se (ne nijak intenzivně, ale vztahy se uklidnily a já ji doslova ráda vidím). jendou tak mezi řečí zmínila, jaký má od táty peklo, že na mlýho kašle a hlavně má věčně na talíři, že má díte bez svatby, kdežto my se budeme brát. tak ti mi jí najendou i bylo líto... Ano je to jiná situace, ty se se švagrovou nemáš ráda, my se docela rády máme a máme si i co říct a mám dojem, že se to stále zlepšuje, ale začátek byl obdobný. Tím vším chci jen říct, že se to může v nestřeženým okamžikou zvrtnout a na výsluní najendou budete i vy. A když ne, máte jeden druhého a určitě spoustu kamarádů...:-)

Eva36 napsal(a):

Proč tě to tak točí? Oni tě nenutí, abys jednou vychovávala svoje dítě taky tak, tak co? ...

no jo, taky jsem byla v pohodě, když jsem si uvědomila, že mezi těma jejich a našima dětma bude veliký věkový rozdíl a nebudou si předávat nešvary.
Jenže teď je tady zázrak číslo 3, který bude, když bůh dá, stejně starý s naším.

A vznikne dvojí metr a ty děti si to uvědomí. Nakonec se vykašlu na výchovu svýho dítěte, aby mu nebylo líto že ho "péruju" před druhým, které má nasrovnatelně liberálnější výchovu. :rolleyes:

A to nechci, takže dítě budu chtít odseparovat a bude ještě větší peklo v rodině :grater:

Fanny5 napsal(a):

Tak je taky upomeň, třeba mile a slušně, že by měli pozdravit, poděkovat, atp., když ti to vadí.

No tak to nesmím. Takhle už jsem jednou narazila, když jsem právě tchýni na rovinu řekla, že jsem docela ráda, že nemáme stejně staré dítě, které by se s tím muselo konfrontovat.
řekla mi, že to snad nemůžu myslet vážně. Že si je jistá že vnuk neni zlý, že vnučka je sice trochu zákeřná, ale že to je první holčička v rodině, tak trochu tolerance...
Už tehdy mě napadlo aha, naše dítě nebude první nic.
Stjeně jako můj muž, který je druhý syn a nebyl vysněná Janička.

Veranno, díky.... třeba nás jednou něco spojí a třeba to bude zrovna tohle třetí dítě, které vnímám jako nespravedlnost osudu, i když to zní tak pitomě.

No nic, já vám děkuju za rady a vaše názory, pokusím se nad to povznést, i když mi to momentálně přijde jako rozeběhnout se s jednou nohou :rolleyes:

přestanu tam jezdit, odseparuju se a uvidíme jak to bude vypadat až budeme mít dítě my. za rok za dva to sem přijdu dopsat :-)

Tigger: ale houby. Tvýmu dítěti to nebude líto, že ho péruješ. Když mu dáš taky najevo, že ho máš ráda, tak bude nakonec rádo, že má v tobě autoritu. Věř mi. Možná blbý přirovnání - ale je to jako když štěněti dovolíš kdeco. Ono tě sice miluje, ale když je bouřka, tak lítá zběsile kolem a bojí se... štěně, které vychováváš s láskou, ale taky s důsledností, tě automaticky bere za autoritu a když je bouřka, jde se k tobě schovat, ví, že ho ochráníš (jseš přece autorita) a nevyšiluje ... Dětem se musejí nastavovat mantinely.... Taky si pamatuju, jak moje máma taky byla poměrně přísná. Spravedlivá, laskavá, ale přísná. Na věty jako "Janička to dělat nemusí a já musím. Proč?" mi laskavě odpověděla, že Janička má svoje rodiče a já mám zas svoje a že je třeba je respektovat (ona ale je máma chytrá, takže nás nechala vždycky jako vyjádřit svůj názor a pak nás po dobrým přesvědčila, že fakt bude lepší paní sousedku zdravit namísto tupého zírání na ni :) Koulela to s námi dobře... :jojo: Zvykla jsem si já i brácha a žádnou újmu to na nás nenechalo. Bylo by škoda tvoje dítě hned separovat od rodiny ... Já občas taky z tchyně šílela, ale pak jsem se buď nevměšovala, pokud tchyně vyloženě hlídala, nebo vměšovala, pokud jsme byli na návštěvě a moje dcera prováděla nějakou nepřístojnost (ale musím ji pochválit, je to hodný dítě...většinou tedy ;)

Ty jsi naježená už předem. Nedivím se ti, ale třeba bys mohla pouvažovat o stylu komunikace, který s tchánovci či švagrovou používáš.... Podívej se, cos řekla tchyni...sice to bylo na rovinu, ale diplomatický to nebylo ani za mák. A čeho jsi dosáhla? .... ničeho, viď? ... Musíš na to jinak .... Tím nemyslím ji lhát nebo zarytě mlčet ... zkus to nějak navlíknout ... třeba na něco zaberou (to by byla ovšem tvoje výhra ;) ... já bych třeba zkusila projevit obavu, aby vnuky děti nevyřadily z kolektivu ve školce, když budou zlí...nebo něco takovýho ... musíš jako chytrá horákyně ;) (Jestli teda ty vztahy nechceš rovnou utnout, což bývá problém.)

Evo, teď jsem dost naježená, to máš pravdu. je mi fyzicky zle z představy, že se v neděli uvidíme a nejraději bych utekla, proto ty řeči o separaci.
Nekecám že bych nejraději zašla k psychologovi, prootže je mi vážně zle a nesu až abnormálně těžce.

Tak psychouše zkus :) Já tam byla poprvé, když jsem byla těhotná, v osmým měsíci, kdy jsem nesměla nic dělat, abych neporodila a moje tchyně mě hrozně točila tím, že k nám domů jezdila s kastrolama s obědama .... já jsem totiž čekala, že můj muž se k tomu postaví čelem a ohřeje aspoň párky...no, postavil se k tomu jako mamánek a nechal matinku vozit ty kastroly a říkal, že moje rodiče jsou oškliví, jelikož kastroly nevozí... Jé, jak já z tý tchyně tenkrát šílela....(i když jsem ji chápala, měla obavy, aby synek nezhynul hlady :) ... psycholožka mi tenkrát pomohla. Už tím, že mě vyslechla. To bylo dobrý. Takže to podle mě zkus, za to nic nedáš ;)

Jo a jestli ti je z návštěvy zle, tak bych tam nejela. Řekla bych normálně, že nechci. A tečka.

Tigger
- četla jsem jen tvůj první příspěvek, možná se budu opakovat:
Neřeš švagrovou!!!!!Ať je jaká je, či má třeba 10 dětí, dobře jí tak- je to její věc......
řeš sebe, řeš svého muže a v klidu si "pracujte" na svém možném potomkovi, ale ne protože    švagrová už bude mít třetí, ale protože vy chcete první....a že nebude první - to je víceméně jasný, ale může být tedy zase poslední babiččin a dědův mazlíček, kdy ostatní  vnuci budou již rozjívení halamové....
prostě nehledej  jen to špatné, vše je osud, hledej na všem to příznivé - jako třeba že švagrová bude mít spoustu práce, a ty zatím můžeš jet s manželem v klidu na týden na hory  - to je příklad....

Jinak jestli jsou děti občas rozjívení, zkus je napomenout sama, co se ti nelíbí - já to začala takto doma dělat( neteř 5 let), lezla v bačkorách po  sedačce, tak jsem ji napomenula, poslechla, za chvíli znova, tak jsem ji důrazně napomenula se slovy, že u MĚ to dělat nebude - sice švagrová to komentovala slovy:tady nesmíš - slyšela jsem malinko ironii, ale dělala, že ji přeslechla se slovy: vidíš, i maminka ti to říká, a já příště už budu fackovat--- no a byl klid. Žádný rozčilování

A že příjdou tchánovic k vám a budou se rozplývat o vnucích? O čem jiném by se měli rozplývat v jejich věku?
OK, já si třeba s tchýní popovídám o práci, o knihách, ale to jsou prostě spol. zájmy, které když nejsou, tak se nedá nic dělat....kdyby si moje tchýně zase chtěla se mnou popovídat j např.ak já dělám vánočku, tak má  smůlu
nebo na kolik stupňů peru prádlo....holt každej je jinej.

Nakonec buď ráda, že si tchýně šetří dovču na mimi, abys  pak nakonec nemusela nastoupit ty....
Takže buď v klidu, nenech se vytočit blbostma

Eva36 napsal(a):

Jo a jestli ti je z návštěvy zle, tak bych tam nejela. Řekla bych normálně, že nechci. A tečka.

Oni jedou k nám. Nemůžu jim říct ať nejezdí, ale třeba by mi hrozně pomohl manžel, kdyby jim naznačil, že téma Šťastná událost je momentálně nevhodný.
Jenže manžel je na mě naštvanej, protože mu komplikuju život a kazím pohodu před víkendem. Prý se netěší domů.
On sice není ze svojí rodiny nadšen, ale nehodlá se tím zabývat a už vůbec ne trápit. Mě v podstatě nařizuje totéž. Evidentně nebudu mít právo ani ceknout, natož pustit slzu a dát těm negativním emocím trochu průchod, což bych ze všeho nejraději udělala, kdybych nebyla v kanceláři. Mám pocit že mi někde vevnitř něco praskne :-(

Ojoj Tigger,

tohle musí hodně bolet! Ta tvá situace. Je mi tě fakt líto - přestože za tvou bolest může jedině optika, jakou na svět kolem sebe koukáš. Ale tohle tě musí hodně pálit a svědit.

Závist a žárlivost jsou strašně silný emoce, který dokážou otrávit úplně všechno hezký. Je to jako bys kápla do městský studny jedinou kapku toho nejprudšího jedu. Stačí kapička a všichni jsou do zítra mrtvý. Na tohle nikdy nezapomeň - jsou to jedny z nejdestruktivnějších emocí, který znám. A aby je člověk zkrotil, musí vynaložit obrovský úsilí.

Byla jsem kdysi v trošíčku podobné situaci a dobře si vzpomínám na toho chlupatýho pavouka, který mi neustále seděl v žaludku, když jsme se setkali s tchány a mojí švagrovou. Bylo to hnusný.

Mám na tebe jednu otázku: jaká byla tvoje pozice v původní rodině? Jak ses tam cítila? Jsi mladší sourozenec? Jaký jsi měla dětství?

Tigger klídek, problémy řeš až nastanou, jestli nastanou. A kašli na to jestli budou tcháni z vašeho dítěte v sedmým nebi nebo ne, bude to hlavně vaše dítě a to je podstatný. Tcháni jsou nakonec cizí lidi, že. Na jejich názoru ti záležet nemusí.

Svoje dítě si vychovávej podle svých a manželových představ, ne podle toho, jak by to chtěli tcháni, švagrová nebo kdokoliv jinej.

avalonka napsal(a):

Mám na tebe jednu otázku: jaká byla tvoje pozice v původní rodině? Jak ses tam cítila? Jsi mladší sourozenec? Jaký jsi měla dětství?

To já všechno vím, jen neznám cestu jak z toho ven a jak to rozdýchat.
Jsem druhé dítě a v naší rodině to moc ok nebylo, což je právě asi tne zakopaný pes. Můj "otčím" má stejně starou dceru, byly nám 4 roky, když jsme se začali stýkat a koexistovat spolu. Jezdili jsme k babičce (otčímově mámě) a když jsme tam byli vždycky všichni pohromadě, já jsem neexistovala, protože otčím a babička se vždycky snažili "té druhé" všechno vynahrazovat a hýčkat, takže existoval i dvojí metr a mě to trápilo. tyhle víkendy a prázdniny mě decimovaly a proto asi ta citlivost kterou jsem si v téhle záležitosti přinesla i sem.

... hmmm....Další důvody pro toho psychologa, řekla bych....mmch mě taky nejvíc bolí, když se otec mého dítěte (jsme rozvedení) chová k holce jako tupec...hádej proč...jo, mě můj otec nikdy neměl rád....to je to....(a to můj bývalý se ještě chová v porovnání s mým otcem pohádkově)....

O mě se biologický otec nestaral vůbec, takže mám asi o starost míň koukám.. Otčím (pro mě táta) se choval hezky... babička mě moc nemusela, ale chovala se ke mě "korektně".

Jéje Tigger - ani mě nenapadlo, jak rychle půjde v tvém případě ohalit příčinu celého neštěstí.

Kočičko moje drahá - ty jsi prostě pořád ta malá holka, která se cítí odstrčená. V tom je zakopaný pes, je to tak jednoduché. Jednoduché ovšem jen k pochopení, velice složité to změnit.

No, co ti poradit - myslím si, že nejefektivnější bude psycholog. Sama mám za sebou terapii a kdybych jí bývala neabsolvovala, dodnes bych se ráchala ve svých mindrácích.

Jde o to, abys získala pevnou půdu pod nohama a přestala odvozovat svou hodnotu od chování druhých. Jinak jsi totiž strašně zranitelná a vydaná svým blízkým napospas. Dokud tenhle gordický uzel nerozetneš, nikdy se nic nezmění a budeš dál nešťastná, nasraná a časem třeba i opravdu zlá a zahořklá. Nedopusť to! Nedivím se tvému muži za jeho postoj - TY máš problém, který bys měla řešit. Tvým problémem nejsou rozmazlený fakani od švagrový ani praštěná tchýně. TY jsi ten problém.

Nezapomeň, že okolí tě vždycky (vždycky!) bude vnímat tak, jak ty vnímáš sama sebe. Okolí tě dokonale zrcadlí - to tu omíláme furt dokola. Pokud máš tedy ve svém hardwaru software á la JÁ JSEM CHUDINKA OPOMÍJENÁ A VŽDYCKY JEN DRUHÁ - tvé okolí ti bude zrcadlit jedině tohle. Co taky jiného, žejo - když to ze sebe vysíláš kudy chodíš.

Ale já normálně nemám problém se sebevědomím. Mám slušnou práci, skvělý plat, dosáhla jsem hodně věcí které jsem chtěla, v minulosti se neštourám, kdyby mi včera máma nepřipomněla "naše víkendy", ani po tom nevzdechnu.

ještě je tady jedna věc: mí tcháni měli rádi mojí předchůdkyni, bývalku mého muže. Když se rozešli, bylo jim to líto. navíc můj manžel neměl potřebu jim to ani neřekl, že se rozešli, ani důvod rozchodu. Takže oni na to pak nějak přišli, poslechli si verzi bývalky, začali to s ním rozebírat a on se zabejčil. Usmyslel si, že do toho nikomu nic není a že příští holku rodičům nepředstaví, aby se podobné situaci příště vyhnul.
Takže oni zjistili že někoho má, až když se ke mě vlastně po pár měsících nastěhoval. Pak jsme se teprve seznámili.
Myslím že tohle se tak trochu podepsalo na tom, že jsme dostali tu nálepku nespořádaných floutků, vždyť v porovnání s prvním synem, který žije tak hezky spořádaně a počal vnoučátko, to pro ně muselo být nestravitelný rozdíl.
Zvlášť když zjistili z mých názorů, že k tomu abych založila rodinu, potřebuju finanční i pracovní zázemí a domov, ke kterému se teprve musím dopracovat (neměli druhou chalupu kterou by moje dilema vyřešili). Jsem materialistka a karieristka :dumbom:

Tigger, ty jsi hlavně taky perfekcionistka - která se neustále s někým srovnává. Jen si to zatím ještě neuvědomuješ.

Jsi taková PRÁVĚ PROTO, že máš neustále (už od dětství) potřebu někomu dokazovat, že jsi DOST DOBRÁ. Proto máš slušnou práci a skvělý plat - protože jsi dřela proto, abys něco dokázala. Ale dokázala hlavně druhým - to, že jsi DOST DOBRÁ.

Důvody nejsou ani v tvém muži, ani v jeho bejvalce, ani v ničem jiném mimo tebe. Důvody, proč se trápíš jsou v tobě a v optice, skrz kterou se koukáš na sebe a svou realitu. Je to subjektivní hledisko, které ty považuješ za objektivní. Všímej si, jak své vlastní myšlenky vkládáš do hlavy někomu jiném - např. "v porovnání s prvním synem, který žije tak hezky spořádaně a počal vnoučátko, to pro ně muselo být nestravitelný rozdíl."

To tě nesoudí tcháni - to se soudíš sama.

Asi máš pravdu. Nebo dost možná ji máš. Budu o tom přemýšlet.
Děkuju :hjarta:

Není zač, Tigger. Tam kde jsi ty, jsem já před lety byla. Proto mám pocit, že ti rozumím :)

pa!

Jo - a smaž si tu bazální teplotu, ty cvoku. Dokud budeš chtít otěhotnět tímhle stylem, tak bych se divila, kdyby se to povedlo. Mně se to podařilo právě ve chvíli, kdy jsem se přestala měřit, vážit, posuzovat, nervovat, stresovat a trápit. Tak přesně do měsíce od toho okamžiku jsem otěhotněla. Když jsem se na to jednoduše vysrala. papa! :)

avalonka napsal(a):

Jo - a smaž si tu bazální teplotu, ty cvoku. Dokud budeš chtít otěhotnět tímhle stylem, tak bych se divila, kdyby se to povedlo. Mně se to podařilo právě ve chvíli, kdy jsem se přestala měřit, vážit, posuzovat, nervovat, stresovat a trápit. Tak přesně do měsíce od toho okamžiku jsem otěhotněla. Když jsem se na to jednoduše vysrala. papa! :)

Je mi přes třicet, nemám čas na to abych se na něco jen tak vysrala a nechala to na přírodě :usch:
A navíc při mém perfekcionismu mi ty pseudovědecké metody vyloženě sedí :D

Holka, já otěhotněla v 36 letech. A chtěla jsem taky dřív. A chtěla a chtěla a  ono to nešlo a nešlo - a vědělo to proč.

Dej si na tenhle svůj přístup pozor - a to tě varuju opravdu upřímně. Právěže to MUSÍŠ nechat na přírodě. Proč si myslíš, že nemohou otěhotnět ty pracovně nejúspěšnější ženský jako je Libuše Šmuclerová a spol. Ucpané vejcovody? Málo spermií? Nedostatečná ovulace? Kuloví!

Je to proto, že nemají dost pokory na to, aby pochopily, že těhotenství není "pracovní projekt" a že halt nepřijde na povel. A řeknu ti - když se tak kouknu na to, jaká jsem byla ještě před rokem - jsem ráda, že ta dušička do mě vstoupila až teď. Všechno to čekání mělo svůj smysl - a hluboký.

Pýcha není dobrou výchozí pozicí pro mateřství. Naopak pokora je tou nejlepší. A být pokorná znamená uznat, že PŘÍRODA - nikoli my - dobře ví, co dělá. A kdy.

Milá Avalonko, jdu se vožrat. Vyčistit hlavu lihem.

Ještě 1x díky!

avalonko nad tvými příspěvky v tomhle vláknu smekám. Kéž by Tigger nad nimi začala přemýšlet.

;)

Avalonka má pravdu. Tigger, nech věcem volný průběh a nestresuj se tchánovci. Připadá mi, že kladeš věcem větší váhu, než ve skutečnosti mají.
Já jsem byla zase v dětství závislá na příbuzných z matčiny strany. Ti neměli rádi moji matku a protože se matka rozvedla, byla pro ně "černá ovce rodiny" . Při každé návštěvě jí to dávali patřičně sežrat a jak jsem postupně vyrůstala, jejich averze se postupně přenášela i na mě. Protože to byli jediní příbuzní, dost mě taková situace bolela, zejména při srovnání, jak moje babička poměřovala ostatní vnoučata a mě - děti spořádaných rodičů a dítě černé ovce rodiny. Nikoho jsem neměla - otec po rozvodu zemřel, další příbuzní buď emigrovali, nebo se nehlásili a tak mi zbyla takováhle povedená část příbuzenstva. Po smrti babičky zašli příbuzní tak daleko, že matku donutili pod nátlakem se vzdát ve prospěch ostatních podstatné části dědictví a to byla poslední kapka. Od své plnoletosti vystupuji tak, že žádné příbuzné nemám. Zatvrdila jsem se vůči nim natolik, že nikoho z nich nechci už nikdy vidět.

Tigger, vy to miminko ještě ani nemáte a už vypisuješ soutěž "O nejoblíbenější vnouče". Zkusilas už třeba přemýšlet o tom, jak Ty i Tvoje robátko ponesete, jestli z některého z bratránků či sestřenic vyroste např. jaderný fyzik a Ty budeš mít doma "jen" prodavačku?! To teprve bude peklo!! ;)
Prosím Tě, vzpamatuj se. Vždyť o houby jde. Vy budete rodiče, vy budete svoje dítě vychovávat a věř tomu, že občasná "osvěta" ze strany švagrových na tom nic nezmění. Případně je můžeš použít jako odstrašující příklad..."Vidíš to, Tomášku, Pepičko, jaké je to ošklivé, když..." A navíc máš téměř jistotu, že se druhá strana od Tvého drobečka také nenásilně dozví, že jejich výchovné metody neschvaluješ a nebudeš muset pro to hnout prstem..
A pokud tak prahneš po ocenění všech kvalit Tvé výchovy (které jsem mmch. také zastáncem - nesnesla bych, aby se moje dítě chovalo jako nevycválaný smrad), věř tomu, že Tvůj čas přijde až se společně někam vydáte a příbuzenstvo se bude vztekle válet po zemi, zatímco vy se budete dmout pýchou nad svým potomkem.
Sečteno a podtrženo, kašli na to, nekaž si nejhezčí okamžiky v životě a neměj strach z toho, že Ti někdo z děcka udělá smrada, dělej tak, aby sis ho takovým přístupem nevypěstovala Ty sama.
Jo a ještě něco - až se pár týdnů nevyspíš, doma bude brajgl a nervy v kýblu, bude Ti šumák, na které šprycli v tchýnině hitparádě Tvoje dítě stojí, nebo jak velká je dotyčná kráva, hlavně když si ho ta kráva na pár dní vezme..

Já teda nevím ,ale já jsem si děti pořizovala že sme chtěli mi a cejtila že je čas a že se hodně těším a řešila hlavně aby bylo zdravé ,druhé dítě hlavně pro to aby první nebylo samo.
Tady mám pocit že snad nejde o budoucí dítě ale o nějakou šerednou soutěž.Chudák dítě....:|

Dočetla jsem celou epizodu a mám tak trochu pocit, že jsem v tom, Tigger,  poznala tak trochu i svoje reakce. Mám taky tendence k perfekcionismu. Jsem na sebe docela náročná, stejně jako na své předškolní dítě a manžela. Všechno co mám jsem si musela zasloužit a jsem na to děsně hrdá. V manželově rodině jsem byla "nechtěná" již od začátku, měli prostě předem představu, že si k sobě vybere někoho vhodnějšího typu mojí komunikativní švagrové. Za tu dobu uplynula už řada let, vybojovali jsme spolu s manželem řadu drobnějších i větších kominikačních bitev o náš společný životní prostor. Bylo v tom samozřejmě i místo pro operace typu momentálně spolu nemluvíme.  Nezapomenu na situaci, kdy tchýně vyměkla těsně před porodem mého syna a začla se s námi bavit, aby nedejbože nepřišla o vnoučátko. Pokud bych chtěla být hnusná, dodala bych, že by asi nevěděla co by na to řekli lidi.... Já ale nechci být hnusná. Chci mít svůj vlastní život a dítě,  ze kterého nebude rozmazlený fracek. Po šesti letech mi tchýně dává za pravdu v tom, že pokud má na hlídání moje dítě nebo děti od švagrové, je v tom velký rozdíl. Dokonce mi to řekla i prapabička. Pokud bych to rozmazávala před několika lety (to jako jak jsem úžásná matka) , byl by v tom asi docela problém.
Já věřím na jednu věc, čas ukáže kdo z koho a někdy otupí věci, které se momentálně zdají naprosto nepřípustné a neřešitelné. Kdybych se celé roky neužírala tím, co si o mě tchánovci myslí a jak to, že jim nejsem dost dobrá, byla bych zřejmě tam kde jsem teď a mohla jsem si ušetřit spoustu vyšilování. Nemůžu říct, že se teď  nějak obzvlášť milujeme (alespoň co se mě týká), ale snažíme se respektovat. Za to ty "pohraniční boje" stály.  Dokonce si teď  občas vyslechnu co a jak dělá švagrová s dětmi a manželem špatně. Pokud někdy trochu zlobíme a tchýně se urazí, většinou jí to dlouho nevydrží. Volá pak za dva dny a ptá se jestli jsme neumřeli. Mohla bych vytahovat, jak dělá rozdíly mezi dětmi a jak mě nemá ráda a bla, bla, bla. Nikdy to ale nebude stoprocentní pravda. Ona se fakt snaží být třeba dobrou babičkou a dělá to jak nejlíp umí. Mě to stačí. Na tom jsem postavila náš vztah. Je to křehké, ale zatím to funguje.

Budu upřímná - přečetla jsem si to úplně celé a nelíbí se mi jedno, a sice jak někdo odsuzuje výchovu druhých dětí jejich vlastními rodiči, aniž sám zatím děti má a tudíž neví, jak náročná péče o děti a jejich výchova je.  A odsuzovat tchánovce, že jsou "hotoví" z vnoučat? Proboha, vždyt to je úděl většiny babiček a dědečků, z koho jiného by měli být nadšení? Z celého tohodle příspěvku mi číší jen závist a zloba, a je mi z toho tak nějak smutno. Přeji ti z celého srdce, aby jsi brzy měla v náručí své miminko, pak teprve mnoho věcí pochopíš (věř úděl matky je krásný, ale vůbec není jednoduchý).
Je mi zřejmě jasné, že se do mě ted někdo pustí, ale já todle prostě musela napsat :kapitulation:

Příspěvek Avalonky je fakt dobrý,

já bych ještě chtěla napsat, pokud se neztratím ve všech pro a proti co jsem tu četla, že se nedivím tvému muží, když tvrdí že se netěší domů. NA TO by jsi si měla dát bacha. On si je vědom konfliktnosti situace a ty mu ji ještě více komplikuješ svým těžce pochopitelným přístupem. Pořád cosi řešíš a přitom k řešení zatím NIC )dítě) nemáš. A tak jako se špatným rodičům může narodit perfektní dítě, může se perfektním rodičům narodit ukázkový spratek. A poznámka o bytu a paneláku.no jestli to proneslo to pětileté dítě, tak je vcelku dobře "orientované" a třeba chtělo svou doměnku jen potvrdit.
Jo a vždy, VŽDY se najde jiné nedokonalé dítě které může na výchově tvých geniálních a perfektních potomků zanechat újmu. Víš co je to školka? :dumbom::gloria:
Nekritizuj výchovu jiných když nemáš svoje dítě. Můžeš mít názor, ale nech si jej pro sebe, případně pro někoho jiného než jsou rodiče a prarodiče, nejméně do doby než budeš opravdu vědět o čem je řeč.
To že jsou tcháni vedle z dětí švagrové ber pro sebe jako přínos, tvoje budou mít rádi , ale třeba je nebudou už tolik nepotřebně rozmazlovat. Nebo naopak, jsme zářným případem toho co s prarodiči udělá vědomí že tohle vnouče je zřejmě poslední.
Předpokládat to že pětileté dítě hodnotí velikostí auta tvoji finanční či sociální situaci může jen ten kdo dítě nemá, o nevhodnosti nepochopitelných poznámek svých dětí vědí všichni rodiče, jsou to prostě úsměvné trapasy a TEČKA.
Trefa do černého je to že máš nízké sebevědomí, ne jako takové, ale ve sféře rodinné  ) stát se paní úžasňákovou přes děti, no zkusila bych to první sama za sebe) rozhodně a to si neseš z dětství. Prozatím bojuj sama ze sebou (srovnej se) a až ten boj vyhraješ, pak se pouštěj do ostatních, to je , myslím moje největší rada...........
Možná jsem více než kritická, ale fakt to myslím dobře, mít tě za švagrovou, je mi líto, asi bychom nevycházely................

Majájájo - věřím, že to myslíš dobře a máš v podstatě pravdu. Jen si možná neumíš představit, jak hrozně bolestný je, když se člověk neustále s někým srovnává. Tigger je natolik silná, že je schopná si (alespoň částečně) tyhle věci vůbec připustit a nevěř tomu, že je to pro ní snadný. Já jí moc držím palce, protože ona je skutečně výslednicí rodinné situace, která byla velmi nepříznivá. A když jí nikdo neučil, jak se mít ráda - jak to má tedy umět?

V podstatě jí obě ale radíme totéž - dát se sama dohromady, začít si věřit a v tu chvíli přestat klást tak velký důraz na mínění druhých. S tím se pojí i další fakt - jakmile člověk přestane sžíravě kritizovat sám sebe, přestane kritizovat i druhé. Pochopí sebe, pochopí okolí. To je jedna spojitá nádoby. Ona je k ostatním tak strašně kritická, protože je stejná i sama k sobě. Je sama sobě nesmlouvavým a nelítostným kritikem (což jí mimo jiné vede k perfekcionismu) a s tím se žije opravdu špatně. V tom jsem se jí chtěla trošku zastat - neříkám, že ona věci vidí správně (teď  je naopak její optika hodně pokřivená), jen říkám, že má před sebou velikou hromadu práce - možná bolestnější než mnoho ostatních z nás.
:)

majkafa napsal(a):

avalonko nad tvými příspěvky v tomhle vláknu smekám. Kéž by Tigger nad nimi začala přemýšlet.

Majkafo, nevím proč a priori za startu předpokládáš, že se nad tím zamýšlet nebudu. Já tu nejsem z plezíru, kdyby byl všechno v pohodě, nebudu tady připravovat o čas ani sebe, ani Avalonku.
Takže trochu empatie a taktu, prosím tě.

Na Avalonce je mi sympatické, že přizná, že "je ta kráva, která byla teletem". Rozhodně lepší než kráva, která ani neví že je kráva, natož, že někdy byla teletem.

Tigger, kolem sebe vidím dva druhy lidí. Jedni jsou jak rybářova žena a pořád nejsou spokojeni s tím co mají, honí zítřek a zameškají dnešek. Jéžiš, takových lidí je, dobrovolně deklasujou svůj život. Druzí prostě žijou svůj život a jsou v něm rádi. Proč ty se rýpeš v tom, jak se k tvému životu stavějí jiní, to snad je hodnota tvého rodičovství závislá na tom, jací budou tcháni prarodiče? Ségřina tchýně je blbá natolik, že ze 4 vnoučat zřetelně vyčlenila jednu vnučku a nemá ji ráda, všem koupí zmrzlinu, jí ne, všem dá na vánoce pětistovku, jí nic atp...no a CO? Rodiče vnučky si sami rozhodli o své reakci na takové počínání a basta.

Tigger - myslím, že Tě štve Tvůj život...Asi čekáš, že by Ti měl někdo vyseknout poklonu za to, že jsi odložila potomstvo a dřela jsi, šetřila, makala, aby ses zabezpečila a přivedla dítě do "hotového". Zato švagrová si užívala, děti měla hned, pořád jí někdo pomáhal...
Počítám s tím, že se na mě naštveš, ale píšu Ti to tak proto, že prožívám v rodině něco podobného - zatím s ne moc dobrým koncem....
Mojí švagrové je 32, jejímu manželovi 38. Když jsme se sem tam bavili o rodině a dětech, tak mě vždycky nepříjemným tónem poučovala, že ona děti zatím nechce, chtějí si zařídit bydlení a jet na dovolenou a vydělat peníze. Nechce přece, aby mělo její dítě nejhorší mobil ze třídy a nemělo pořádný počítač....
Minulý rok se začali pokoušet o mimčo - zjistilo se, že přirozeně dítě mít nikdy nebudou....Najednou si uvědomila, jak čas strašně letí, že se možná dítě nikdy "nepovede"....Byla v prosinci na umělém a bohužel se nepodařilo....
Chci tím jen říct, že člověk nemá ve své moci naplánovat si život dopředu. Stejně tak nemůžeme odsuzovat některé lidi za to, že to mají v životě jednodušší.
Nám taky nikdo nic nedal, všechno jsme si zbudovali sami, po práci máme další práci....a co má být? Je to naše rozhodnutí, naše volba. Mohli jsme se zavěsit na krk tchánům, mohli jsme platit míň za bydlení, víc šetřit, víc si užívat....Ale zaplatili bysme za to jinak. Prostě bysme museli poslouchat...Každý má právo volby...

Ahoj Tigger,
rozumím Ti, protože i já jsem poslední 3 roky procházela stejným problémem jak Ty popisuješ. Bratr mého manžela, spolu se švagrovou + dvě děti. Úplně to samý, tchýně lítá, běhá, hlídá, kupuje, rozplývá se. My se se švagrovou dohromady nesneseme. Pořád jsem toho byla plná, plná zloby, plná vzteku. Manžel mě sice chápal, ale nechtěl to do nekonečna řešit, nechtěl konflikty.
Trvalo mi to vážně dlouho než ta moje hlava dubová pochopila to, co Ti tady krásně píše třeba Annie. Jednak to chce čas a hlavně to chce, aby jsi se na tu věc dokázala podívat z jinýho úhlu (viz. Annie - která vystihla geniálně to co si teď přesně myslim i já). Víš jde totiž taky o to, že se užíráš úplně zbytečně, zbytečně "otravuješ" manžela, ale hlavně sama sebe. A jde o to abys pochopila, že Ti to za to prostě nestojí.
Přeju Ti ať se přes ten problém přeneseš a ať jsi v klidu!

Tigger napsal(a):

majkafa napsal(a):

avalonko nad tvými příspěvky v tomhle vláknu smekám. Kéž by Tigger nad nimi začala přemýšlet.

Majkafo, nevím proč a priori za startu předpokládáš, že se nad tím zamýšlet nebudu. Já tu nejsem z plezíru, kdyby byl všechno v pohodě, nebudu tady připravovat o čas ani sebe, ani Avalonku.
Takže trochu empatie a taktu, prosím tě.

Tigger, některé příspěvky vnímáš jinak, než jak jsou myšleny. Bohužel umíš kolem sebe hodně sekat písmem, a bojím se, že i jazykem, ke své vlastní škode. :(

Majkafo, samozřejmě, že Tigger vzala tvou poznámku úplně jinak, než jak jsi jí mínila. Ona je strašně citlivá na kritiku - takže jí vidí i tam, kde ani vzdáleně není. Bude se muset naučit ještě spoustu věcí, než se jí opravdu uleví. Nesoudit sebe, nesoudit ostatní, nehledat útoky tam, kde nejsou - já bývala taky "nasraná na první našlápnutí". Jakmile ale změní perspektivu, začnou jí do sebe věci zapadat. Hezký den! :)

majkafa napsal(a):

Tigger, některé příspěvky vnímáš jinak, než jak jsou myšleny. Bohužel umíš kolem sebe hodně sekat písmem, a bojím se, že i jazykem, ke své vlastní škode. :(

Takže prosím tě, jestli jsem přehlídla tvoji laskavou snahu pomoct mi, protože jsem doslova a dopísmene napůl šílená, doufejme že jen přechodně, tak mi odpusť a zkus ke mě mluvit poněkud transparentněji, abych to vnímala tak, jak jsi to myslela.

Annie, vůbec jsi mě nenaštvala, jsi jedna z těch, kteří mi tu napsali něco konstruktivního, řekli svůj názor a přitom se dokázali do mě nenavážet a v mé situaci, kdy se mi (byť mojí vinou) momentálně doslova i blbě dýchá, mě ještě nepřidušovat.
Na upřesněnou, myslím, že nejsem úplně případ tvojí švagrové, i když podobnosti by byly. Já mateřství odkládala, nikoli proto, že by se mi nechtělo přestat jezdit na hory, k moři nebo se připravit o kus pohodlí a svobody, který s sebou bezdětný život nese, ale protože jsme neměli ani kde bydlet. Děti jsem chtěla moc už dřív. A při našich víkendových rodinných akcích jsem několik let přihlížela, jak zatímco já chodim do worku od pondělka do pátku, abych vydělávala a budovala a vlastníma silama se svému snu o rodině aspoň přiblížila, někdo si za tím jde kratší cestou přes city a nejenže se nestydí, ale dostane ještě pomyslnou svatozář a statut madonny.
Sorry že to vnímám nespravedlivnost.

Nicméně uznávám, že jsem dost přecitlivělá a teď je zbytečné na mě chodit s jiným než citlivým přístupem.

Tigger, myslím, že lepší názory a rady než jsi dostala od Avalonky už nedostaneš, takže  se ani nebudu namáhat, jen bych zdůraznila toho psychologa, možná i kineziologii. Může se zdát, že kinezka je všelék, ale není to tak. Potřebují ji ale přesně takové typy jako jsi Ty. Máš blokaci, ale víš o ní ( doufám, že jsem to pochopila správně) a chceš na sobě pracovat. A to je dobré. Ty totiž musíš přestat řešit švagrovou a její děti a potřebuješ se začít šťourat v sobě. A začni co nejdřív!!!!!!!! Dokud máš vztah v pořádku!!!!

avalonka napsal(a):

Majkafo, samozřejmě, že Tigger vzala tvou poznámku úplně jinak, než jak jsi jí mínila. Ona je strašně citlivá na kritiku - takže jí vidí i tam, kde ani vzdáleně není. Bude se muset naučit ještě spoustu věcí, než se jí opravdu uleví. Nesoudit sebe, nesoudit ostatní, nehledat útoky tam, kde nejsou - já bývala taky "nasraná na první našlápnutí". Jakmile ale změní perspektivu, začnou jí do sebe věci zapadat. Hezký den! :)

Přesně tak. Do té doby mi nepomůže než jít na mě s dávkou empatie a trpělivosti.
Neříkám mazat med kolem huby, ale vzít mě za ruku a přiblížit mi jinou perspektivu. Vysvětlit mi že jsem nemožná a blbá, protože to už sama od sebe nevím, mám to hozený jinak a ještě kolem sebe kvůli tomu kopu, je jaksi to poslední, co mi umožní vidět věci jinak.

Začínám se těšit na psychologa! :rodna:

Annie napsala: Stejně tak nemůžeme odsuzovat některé lidi za to, že to mají v životě jednodušší.
a
Tigger napsala: Někdo si za tím jde kratší cestou přes city a nejenže se nestydí, ale dostane ještě pomyslnou svatozář a statut madonny. Sorry že to vnímám nespravedlivnost.

Holčičky, tohle tak není. To se vám zdá, ale je to opravdu jen vaše vnímání, jak napsala sama Tigger.
Nikdo nemá život jednodušší, to je veliký omyl. Vy totiž s těmi lidmi nežijete a vůbec nevíte, jací vlastně jsou, co je trápí a tíží. Aneb jak se říká, do nikoho nevlezete.

Mně už se mockrát stalo, že jsem si tak nějak přacně závistivě (no, občas i nepřacně) říkala "jé, ta se má - je mladá, hezká, klofla bohatého, jezdí si po světě, nic je netíží, děti mají úspěšné" a ouha, za čas se ukázalo, že je to jinak. A ne trochu jinak. Naprosto jinak. No, nemusím chodit daleko, podívejte se na Vendulu Svobodovou. Už se k tomu nechci trapně vracet, ale ona se mi sem skutečně hodí a to jsem naprosto nestranná, nefandím jí ani jejím odpůrcům. Každopádně dneska je to ženská, která je v pr... a kde byla před měsícem? Asi taky v pr..., akorátže o tom národ nevěděl.

Tigger - z té tvé věty cítím ukřivdění a závist. Jistě to tam cítíš taky. Opět jsi to ty, kdo svou švagrovou stavíš na piedestal a sebe stavíš do pozice plazícího se pod tím piedestalem. Není to tak - jen ty to tak vnímáš. Budeš vnímat pouze pochvaly na její adresu, ale už si nevšimneš případné kritiky. Je to proto, že to tak vidět chceš.

Je možné, že jí tví tcháni nadržují, ale je to proto, že ty tím, co z tebe vyzařuje, vlastně ani neumožňuješ jinou alternativu. Ty máš na čele napsáno "já jsem ta, po které musíte hodit kamenem, protože na nic jiného nejsem zvyklá".

Nechci ti sypat  sůl do rány (vím, jak moc tě to bolí) - jen se dále pokouším rozkrýt ti mechanismus tvého uvažování. Tak, jak to umím, o nic lépe.

lueta napsal(a):

potřebuješ se začít šťourat v sobě. A začni co nejdřív!!!!!!!! Dokud máš vztah v pořádku!!!!

Lueto, momentálně sháním psychologa, ale divím se, že to není zdaleka tak jednoduché, jak bych čekala. Přesto hledám a věřím že najdu.
Do té doby hledám útěchu tady, v práci, snažím se něco dělat doma, kontakt s manželovou rodinou jsem se rozhodla zcela utnout do doby, než se mi trochu změní "ta optika" jak psala Avalonka. A taky (logicky) do doby, než přestanu cítit negativní vibrace z jejich strany a než přestanu ty vibrace vysílat i já.

Tahle opatření mi snad pomůžou. Souhlasím, že to hrozně nalepává vztah s manželem a ten musím od toho všeho ochránit.

Moc a moc ti držím palce, Tigger! :supr: A nevzdávej to, stojíš za to!

Tigger držím moc palce, aby jsi toto období zvládla :supr: vím, že to pro tebe není jednoduché a chápu to (i já mívám občas takovéto stavy, naštěstí si většinou brzy uvědomím (někdy za pár hodiny někdy to trvá i víc než den), že je naprosto zbytečný se vztekat, že tím akorát kazím den sobě i svému okolí).

Prostě zkus to hodit za hlavu  a užívej života, vždyť jsi zdravá ženská, máš milujícího manžela, domov, práci a brzy bude i ten řvoucí uzlíček štěstí, tak co ti vlastně chybí.

A pokud to nezvládneš sama, určitě zkus i pomoc psychologa, jak ti tady radí holky, nebudeš první ani poslední.....

Děkuju tobě i všem, kteří mi tu chtěli pomoct.
Díky i těm, kteří se mi ozvali do pošty.

Doufám že vám brzy budu moct napsat jiné zprávy než ty uřvané :grater:

Tigger, zdáš sa mi fajn ženská a skúsim ti napísať niečo, čo som ja raz dostala ako dar od jednej veľmi múdrej a vtipnej ženy a čo si opakujem ako mantru: Nemusíš nikomu nič dokazovať, ani sama sebe... ani švagrinej, svokrovcom, mužovi, nikomu... Nič ti nechýba k dokonalosti, ani to dieťa, ani bývanie, ani auto... Si úplná a dokonalá bytosť sama osebe. Hlavne sa nemusíš s nikým porovnávať či súťažiť. Vezmi si tieto vety a choď s nimi za psychológom, kineziológom alebo inam... (možno rodinné konštelácie?). Myslím, že dieťaťko už čaká na svoj výstup, stačí, keď mu trochu pomôžeš psychickou pohodou(plač v tehotenstve vraj maličkým neprospieva)... Držím palce.

Račí, psychologa musím oslovit dřív než gynekologa. Copak by dal bůh život do něčeho tak neuspořádaného a nevyrovnaného? :vissla:

Celý víkend jsem se srovnávala s tak negativními emocemi, že mi bylo fyzicky zle a to není dobrý předpoklad pro bejby :dudlik:

P.S.: před tou předmětnou návštěvou jsem stejně nakonec utekla a vyhnula se jí. A je to dobře.

Tigger napsal(a):

Račí, psychologa musím oslovit dřív než gynekologa. Copak by dal bůh život do něčeho tak neuspořádaného a nevyrovnaného? :vissla:

Tak tomu říkám přístup :supr: :jojo:

Tiger máš pravdu, nejprve se pěkně srovnej psychicky a zbytek už přijde sám...................

Na druhou stranu, jaktože určitá skupina žen, zrovna nepříliš uspořádaná a vyrovnaná, taková, kterým se nechce dělat a už jen porodné a vyšší RP je pro ně slušná motivace (švagrová :vissla: ) snáší zlatá vejce na první pokus?

Tigger napsal(a):

Na druhou stranu, jaktože určitá skupina žen, zrovna nepříliš uspořádaná a vyrovnaná, taková, kterým se nechce dělat a už jen porodné a vyšší RP je pro ně slušná motivace (švagrová :vissla: ) snáší zlatá vejce na první pokus?

ojoj, tak tahle otázka je opět od té "staré Tigger".:dumbom: No nic, ona už se ta nová rodí ;)

avalonka napsal(a):

Tigger napsal(a):

Na druhou stranu, jaktože určitá skupina žen, zrovna nepříliš uspořádaná a vyrovnaná, taková, kterým se nechce dělat a už jen porodné a vyšší RP je pro ně slušná motivace (švagrová :vissla: ) snáší zlatá vejce na první pokus?

ojoj, tak tahle otázka je opět od té "staré Tigger".:dumbom: No nic, ona už se ta nová rodí ;)

To byl částečně vtip! a částečně i konstatování, že s je to víc v člověku než bohu. Žádný alibismus.

Tigger, velký krok kupředu uděláš, když přestaneš lidi kolem sebe tak nesmlouvavě posuzovat. Pak totiž tu samou laskavost prokážeš sobě a přestaneš být tak nelítostný soudce. Bývala jsem úplně stejná jako ty a dozvuky v sobě cítím stále.

Jak víš, že je švagrová neuspořádaná a nevyrovnaná, nechce se jí dělat a myslí jen na peníze? Jak víš, že její děti jsou zlatá vejce a že s nimi dobudoucna nebude mít (možná narozdíl od tebe) obrovské problémy?

Nevíš to, kočko. Jen se domníváš - díky svému úhlu pohledu. Nevíš zatím nic - zatím ani nevíš, kdo jsi ty, natož kdo je někdo jiný. Tak dočkej času a pro první dny odteď si stanov jeden jasný cíl: POKUSÍM SE NIKOHO NEHODNOTIT. A uvidíš, jak se ti budou kroutit palce u nohou touhou zase o někom říct "to je debil" nebo "já jsem taková kráva". Uvidíš, jak lítý soupeř je člověk sám sobě. Ten nejtvrdší soupeř. Ale zkus vytrvat a pak ucítíš, jak z tebe padá obrovské břemeno.

to Avalonka : taky bych chtěla být pokorná - snažíme se s manželem  10 měsíců a nějak nám to nejde. Není divu že začínám být nervózní a naštvaná na každou, která nás předběhne. Není to lehký když to miminko tak moc chceme ....

Tak skúste menej chcieť a viac sa tešiť z toho "robenia"... Veď to je krásna robota, nie?

kafkian - 10 měsíců je kuloví. Můj gynekolog říkal, že dřív se nechávaly páry být tak 2 roky a až poté se začalo cokoli řešit. Víš, že je ženská plodná jen pár hodin v měsíci? Když by sis to statisticky spočítala, je opravdu dost nízká pravděpodobnost, že člověk otěhotní dřív než za rok až dva.

Můžeš namítnout, že některé to zkusí a jde to hned. To je fakt. Tak se prostě trefily :)

Dneska se ale všechno láme přes koleno - a vše se začíná jako "neplodnost" (fuj to je humus výraz) řešit snad už po půl roce - u ženských nad 35 let. Vzpomínám si, jak můj gynekolog napsal něco ve smyslu "latentní sterilita", když mě posílal do Podolí s přítelem na spermiogram.

Nakonec u mě zvítězil zdravý rozum a do toho Podolí jsme vůbec nešli. Obrátila jsem se na homeopata (ačkoli jsem do té doby o této věci neměla ánung) a také s jeho pomocí se dala - ZEJMÉNA PSYCHICKY - dohromady no a v srpnu počala úplně přirozeně. S jakoupak sterilitou na mě! :reta:

Před nedávnem jsem četla "Cestu pokojného bojovníka". Darovala jsem ji, takže nebudu citovat, ale ten příběh byl nějak takto:

Starému vesničanovi utekla kobyla - všichno ho litovali
Jen starý vesničan říkal - kdo ví co je dobře a špatně.
Po deseti dnech se vrátila a přivedla s sebou několik divokých koní - všichni záviděli
Jen starý vesničan říkal - kdo ví, co je dobře a co je špatně
Syn vesničana se snažil jednoho z divokých koní zkrotit a ten ho shodil a zlomil mu nohu - všichni ho litovali
jen starý vesničan říkal - kdo ví......
Do vesnice přišli vojáci a všechny muže odvedli do války . jen syna vesničana neodvedli ( měl zlomenou nohu)
- všichni mu záviděli
Jen starý vesničan říkal - kdo ví....................................


Kdo ví Tigger....kdo ví......

lueta :godlike: :supr:
Čoveče já to taky četla a už na ten příběh úplně zapomněla. Ale jak je vidět, obrázek (příběh) řekne víc než tisíce slov.

Tigger - jinými slovy věci nebývají takové, jak se na první pohled zdají. To je veliké moudro!

lueta, je to krásne :)

Jj sovy nejsou tím, čím se zdají být :lol:

Kafkian:

Hm, taky nic moc. A taky vás příbuzní občas obšťastní nějakou tou dobře mířenou otázkou "kdy?" :dumbom:

Avalonko, kde bereš jistotu, že ti pomohl homeopat, nebo že jsi ho potřebovala? Třeba šlo o velkou náhodu a zrovna ses trefila do své správné hodiny v měsíci, kterých je každým rokem a měsícem míň.
Možná kdybys do toho Podolí tehdy šla, mohla sis to čekání zkrátit.

lueta napsal(a):

Před nedávnem jsem četla "Cestu pokojného bojovníka". Darovala jsem ji, takže nebudu citovat, ale ten příběh byl nějak takto:

Starému vesničanovi utekla kobyla - všichno ho litovali
Jen starý vesničan říkal - kdo ví co je dobře a špatně.
Po deseti dnech se vrátila a přivedla s sebou několik divokých koní - všichni záviděli
Jen starý vesničan říkal - kdo ví, co je dobře a co je špatně
Syn vesničana se snažil jednoho z divokých koní zkrotit a ten ho shodil a zlomil mu nohu - všichni ho litovali
jen starý vesničan říkal - kdo ví......
Do vesnice přišli vojáci a všechny muže odvedli do války . jen syna vesničana neodvedli ( měl zlomenou nohu)
- všichni mu záviděli
Jen starý vesničan říkal - kdo ví....................................


Kdo ví Tigger....kdo ví......

Lueto, to je fakt hezký, děkuju :)
Vytisknu si to a budu na to myslet.

Tigger, ale kdepak, nezkrátila :)

Já otěhotněla někdy v době, kdy jsem do toho Podolí měla jít. Tam jsou totiž hrozně dlouhé čekací doby, protože je ještě stále mnoho těch "nepokorných", kterým nenajdou jedinou zdravotní závadu a oni přesto ne-a-ne počít.

Jistotu v homeopatovi nemám - jistotu ti nikdo nedá v ničem, razítka neexistují.

Ale poslouchám svou intuici. Dokud jsem poslouchala jen svůj mozek (ego), tak mi spousta věcí v životě šla takříkajíc přes závit. No a od té doby, co se víc spoléhám na svůj vnitřní hlas (a jak mi dlouho trvalo, než jsem ho vůbec tenounce uslyšela!), tak můj život nabral jiné obrátky. A jak to poznám? Jednoduše - jsem víc šťastná, víš? :)

Jo a Tigger, nevěřím, že je těch plodných dní s věkem stále míň. Spíš si myslím, že s věkem začínají ženské okolo otěhotnění čím dál víc vyšilovat (= řešit to) a proto se to tak může zdát - že mají větší problém otěhotnět. Já pro tohle nemám žádné důkazy, ani neříkám, že je to pravda. Je to prostě jen můj názor, toť vše.

Avalonko,
Tak jo, OK. Chtěla jsem to vědět. Já ti to věřím, ale chtěla jsem umlčet pochybovačný názor, který se odněkud objevil.

Já si myslím, že to je pravda, že po třicítce se ta možnost snižuje. Příroda je sice moudrá, ale ne zas tak, aby pobrala ten fakt, že dneska ženy vlivem okolností  odkládají mateřství na dobu, kdy jejich prapraprapramáti a báby začínaly mít přechod.
Přece víš, že se lidé DŘÍVE dožívali jen o něco vyššího věku než dnešní žena v nejlepších letech.
Moudráky rostou ve dvaceti, protože to mají být tzv. třetí zuby, které ti jako dar od boha měly narůst v době, kdy už ti tvoje první a druhé vypadaly. Aby ses mohla v klidu NA STÁŘÍ najíst :)
Vajíčka stárnou, jejich počet se snižuje, tělo už má taky jiné tělo (opotřebovanější) než dřív, takže já třeba mám důvod věřit, že s věkem to jde hů, ale neberu to zase jako nějakou katasrtofu a nešla jsem do toh s tím, že mě čeká martyrium, které ukončí až zkumavka.

Tigger, ty máš svoj názor a Avalonka svoj. Ale skús sa zamyslieť nad tým, ktorá z vás je tehotná a ktorá tým vlastne čo potvrdzuje... Nič v zlom.

Ano Tigger, tohle říká tvé racio. Je to jistě pravda - ovšem jen jeden jediný z desítek úhlů pohledu na věc. Jde o to, jaký ten úhel si vybereš ty. Já o tom dřív přemýšlela stejně - jsem stará, vajíček ubývá, tělo chátrá. A byla to pravda - moje pravda.

No, jenže já pak tu svou pravdu změnila (= tj úhel pohledu na věc) a pak se to povedlo.

My ženy v sobě máme obrovskou životní sílu, moudrost přírody, intuici, něhu, laskavost, poddajnost ale i divokost, odvahu. Jenže jsme na to zapoměly. Musíme si zase vzpomenout, že jsme ve své podstatě mnohem víc matky než manažerky, partnerky než bojovnice, opatrovatelky rodinného krbu než nezávislé singles.

Nerada bych, aby to vypadalo, že jsem se pomátla, ale v hlavě se mi to za poslední rok (a nejvýrazněji za posledních půlrok) posunulo tak, že tam nezůstal kámen na kameni. Zaplaťbůh.

Pořád si držím svůj intelekt, odvahu a sílu - ale už jí tolik nepoužívám k tomu, abych bořila, tlačila, ničila, dokazovala, šprajcovala. Spíš k tomu, abych budovala, tvořila, povolovala tlaku, splývala a harmonizovala. Tak, jak to každá z nás umí, jen si na to musí vzpomenout.

Selima napsal(a):

Tigger, ty máš svoj názor a Avalonka svoj. Ale skús sa zamyslieť nad tým, ktorá z vás je tehotná a ktorá tým vlastne čo potvrdzuje... Nič v zlom.

Selimo, ale já jsem chtěla aby to tady Avalonka vysvětlila, protože i když je těhtoná, nemusí ještě nutně dokládat platnost svého názoru.

Já bych zase nechtěla, aby si tu nějaká nešťastná snažilka o dítě vyčetla, že klíč je v psychice, začala chodit na terapii, byt měla podle fengshui, pod polštářem měla levanduli nebo heřmánek a přitom za jejími problémy stála nějaká potíž typu imunologická reakce, nebo vysoký prolaktin, což odhalí jen cílenější vyšetření.

Naopak bych byla moc nerada, kdyby zase jiná, která je "švihlá" jako já, chodila po doktorech, sosala státní kasu za drahá, bolestivá a kolikrát zcela zbytečná vyšetření, když má "jen" problém ve svojí psychice.

Takže to fakt nebyl útok, to byl jen protiargument a chuť vědět víc o tom, co stojí za vyřešením Avalončina problému.

Třeba to nebylo ani tak že jí psycholog odstranil blok, jako spíš tak, že se jí ulevilo, že s ní konečně někdo v Podolí, kam tak dlouho čekala, udělá.

Idáelna je kombinácia oboch prístupov. Avalonka ich ale skombinovala obidva (aj keď Podolí už bolo zbytočné, že?), ty sa zatiaľ pohybuješ len v jednom. Neskúsiš ich tiež skombinovať? A aby bolo jasné, ja tiež neútočím, len ti ukazujem myšlienkové pochody(pripúšťam, že hoci mne pripadajú logické, tebe môžu pripadať scestné).

avalonka napsal(a):

Pořád si držím svůj intelekt, odvahu a sílu - ale už jí tolik nepoužívám k tomu, abych bořila, tlačila, ničila, dokazovala, šprajcovala. Spíš k tomu, abych budovala, tvořila, povolovala tlaku, splývala a harmonizovala. Tak, jak to každá z nás umí, jen si na to musí vzpomenout.

To je hezké a určitě mi to dává naději, že bych dokázala totéž.
Pokusím se na to vzpomenout, ale když nevím jak se peče chleba, nemůžu tady machrovat, že nějaký dnes večer upeču. i když chci sebevíc.
Nejdřív se to budu muset naučit. Jednu etapu po druhé.

Tigger, podsouváš mi své vlastní názory. Já do Podolí nešla právě proto, že jsem vůbec nevěřila, že tam se mnou "něco udělají". Co by se mnou udělali jiného než řekli, kolik má přítel v ejakulátu spermií? To je pouhá informace, nešlo o žádnou návštěvu centra asistované reprodukce.

Přestala jsem pochybovat o tom, že jsem normálně plodná. S homeopatem jsme přišli na zajímavé věci, nové myšlenky, které by mě v životě nenapadly. Také jsem si četla v knížkách o plodnosti. Bylo to krásný čtení a pro mě dost poučný. Asi to ve mně probudilo tu spící ženskou sílu nebo prostě nevím, ale každopádně když jsem měla dvě čárky na těhotenském testu, musela jsem se úplně smát, protože jsem věděla, že to tak musí dopadnout. Nevím jak, ale už jsem to pár týdnů cítila - věděla jsem, že jdu správnou cestou.

Že by mě další vyšetření jen ještě víc vynervovala a už předem zařadila do kolonky "neplodná". Lítání po doktorech, soulož v době ovulace jako na povel - ne, tak jsem to nechtěla. A nechtěla jsem jít ani na umělé oplodnění (ačkoli to obecně nijak neodsuzuju, není to nic pro mě). Takže nezbylo nic jiného, než začít hledat příčinu nikoli v mém těle (v životě jsem neměla jakékoli zdravotní problémy), ale v mé hlavě. Byla tam. Ta příčina :)

Tigger napsal(a):

avalonka napsal(a):

Pořád si držím svůj intelekt, odvahu a sílu - ale už jí tolik nepoužívám k tomu, abych bořila, tlačila, ničila, dokazovala, šprajcovala. Spíš k tomu, abych budovala, tvořila, povolovala tlaku, splývala a harmonizovala. Tak, jak to každá z nás umí, jen si na to musí vzpomenout.

To je hezké a určitě mi to dává naději, že bych dokázala totéž.
Pokusím se na to vzpomenout, ale když nevím jak se peče chleba, nemůžu tady machrovat, že nějaký dnes večer upeču. i když chci sebevíc.
Nejdřív se to budu muset naučit. Jednu etapu po druhé.

Rozhodně souhlasím. A v první etapě bych smazala tu bazálku - přeci jen :dumbom: :D :pussa:

Selima napsal(a):

Idáelna je kombinácia oboch prístupov. Avalonka ich ale skombinovala obidva (aj keď Podolí už bolo zbytočné, že?), ty sa zatiaľ pohybuješ len v jednom. Neskúsiš ich tiež skombinovať? A aby bolo jasné, ja tiež neútočím, len ti ukazujem myšlienkové pochody(pripúšťam, že hoci mne pripadajú logické, tebe môžu pripadať scestné).

I já to budu muset zkombinovat. Ale to jsem konstatovala už před několika hodinama....
A scestné mi nepřijde už vůbec nic. Když výsledkem mého racionálního přístupu a maximální supervize nad vším bylo, že jsem v sobotu v noci zůstala ležet na dlažbě kuchyně a nevěřila že se ještě nekdy zvednu, tak už nedomítám vůbec nic a ničemu se nehodlám vysmívat....

Nešahej mi na mojí bazálku :dumbom:

právě zjištuji, že nemám teplotu v souladu s výsledky ovulačních testů, takže mám trochu jasněji v tom, že moje @vulace nebude úplně ukázková, což jsem chtěla vědět.

Neříkám, že to nezpůsobila moje hlava, koneckonců mozek řídí celé tělo, což je
známá věc.

Tigger, jsi k sobě upřímná - to je první správný krok. Sebereflexe je hodně důležitá! Moc!

Racionální přístup a maximální supervize - to je to á la Šmuclerová - to je to, co není ženské, co nám není vlastní. Znovu se budu trapně opakovat: bývala jsem nachlup stejná jako ty. Mít všechno pod kontrolou, ani na chvíli nezavřít oči, abych neztratila přehled o situaci. Vše si vyhodnotit mozkem, emoce držet na uzdě.

Tak je to po mužsku, Tigger. A pak ty ženské orgány špatně fungují = důležitý poznatek mého homeopata. Říkal mi, že mám akcentovanou mužskou část své duše a to pak ta děloha stagnuje. Třeba i tak (což mi pak potvrdil gynekolog), že ta ženská to dítě tak chce, tak na to spěchá, že nenechá vajíčko pořádně uzrát a uvolní ho k oplodnění nehotové (mně při ovulaci asi 2x doktor řekl "vy tam to vajíčko máte, ale nějaký nedodělaný").

Tady se spojuje věda (gynda) s hlubším poznáním (homeopatie) - a v podstatě potvrzují jedna druhou.

A ještě jeden příklad: s býv. přítelem jsem se také pokoušela otěhotnět. Bylo to v době, kdy jsem měla po třicítce, byl to hodnej kluk a já už začala vyšilovat. Jenže ten vztah byl už tehdá v krizi. Přítel mi to chtěl udělat k vůli, takže "oplodňoval", ovšem tak, že do ejakulátu nepustil žádný spermie.

Byl na spermiogramu, který dopadl v pořádku. Když jsem ale šla na postkoitální test (po sexu dojedeš hned na gyndu a doktor se podívá, jak jsou na tom spermie, jestli je nezabíjíš v těle), tak mi doktor řekl "vy tam nemáte žádný spermie, to jsem ještě neviděl, nevyteklo to z vás?" A já "myslíte, že tam jsou jako mrtvý spermie?" A on "ne, nejsou tam prostě žádný". Pak jsem tam šla za měsíc znovu a dopadlo to stejně.

Prostě tělo mého přítele vědělo, že by to nebylo dobrý, abychom počali - ten vztah byl těsně před krachem. Jak vidíš, mnohdy je i věda krátká, příroda ví, co dělá.

Ty mě děsíš....

Ale jdi, Tigger.

Není fantastický, jak mě (a může i tebe) celé čekání na těhotenství a těhotenství samotné změnilo? Není fantastický, že jsem si konečně dovolila být sama sebou a nebýt dokonalá. Víš, jak strašná je to úleva? Možná, že kdyby ženy, kterým se nedaří otěhotnět, braly tento fakt jako obrovskou příležitost začít být šťastné a opravdu změnit svůj život, tak by nemusely na IVF.

Je přece známo tolik případů, kdy doktoři řekli "vy už nikdy" a dáma se na to vybodla a do půl roku počala. A doktoři to nedokázali vysvětlit. Možná, že to přišlo ve chvíli, kdy ona dáma "změkla, zpokorněla a smířila se s tím, že některé věci v životě opravdu neovlivní".

Víš, jaká je v tom pro tebe naděje? Myslíš si, že bys byla šťastná, kdybys se svou momentální hlavou počala a porodila dítě? Myslíš, že by dítě vyřešilo tvůj problém? A venkoncem - myslíš, že by dítě takové mámy bylo šťastné?

Jak jsi sama napsala - nejprve se musíš dát dohromady jako člověk. Jako žena. A pak z tebe ta matka bude cobydup - uvidíš, Tigger. Neděs se toho - jásej! :)

to Tigger : nejenom příbuzní :-((- už i kamarádi, kolegové v práci ( od tý doby co jsme se vzali tak furt čekají co z toho ... A nejhůře to snáší můj manžel ! Když jsem to v sobotu  dostala tak jsem brečela jenom kvůli tomu, že on zase bude zklamaný. Nejsme už nejmladší a tak nás tlačí čas. Mně je 33 a on o 10 let starší. A není to tím, že bychom tak dlouho odkládali, my se zkrátka dřív "nepotkali ". On mě utěšoval, že proto uděláme co budeme moct. Tenhle týden zajdu na gyndu a pozeptám se.

to Avalonka- ten tvůj klid a náhled ti závidím. Já sama si často říkám, že opravdu všechno má svůj čas - kdysi jsem četla toto : Všechno dění na světě má svůj správný čas -  je čas bořit a čas budovat, čas ztrácet  a čas nalézat , čas nenávidět a čas milovat -  ale bohužel na klidu nám, těm nedočkavým  a netrpělivým  to moc nepřidá.

Avalonko - v podstatě s Tebou souhlasím. Jak se ale potom dá vysvětlit, že mnohokrát se stalo, že žena otěhotněla právě v okamžiku, kdy se její vztah rozpadal, nakonec se skutečně rozešli, žena po dítěti strašně toužila, měla v životě všechno nalajnované a vyšlo to, přestože byla vždycky nedočkavá, nepokorná, zvyklá mít na co si vzpomene....?
Psychika má vliv na všechno, ale myslím, že pokud budu mít neprůchodné vejcovody, nebo manželův spermiogram bude na nule, tak můžu být klidná, čekat, doufat, být trpělivá, učit se poslouchat ....pomůže mi to po psychické stránce, ale dítě s největší pravděpodobností nepočnu /samozřejmě, že bych se řídila radami "nepočínat" dítě, nemyslet na to, netlačit na pilu, nechat věcem volný průběh/....Tak jak to tedy je?

annie možná avalonku úplně nechápeš. Vše je tak, jak má být.

Majkafo - avalonku možná nechápu, proto se ptám. To není žádná provokace. Prostě když nevím, tak se zeptám, zamyslím se a udělám si obrázek. Toť vše.
A myslím, že přestože někoho nechápu a slušně se zeptám, nemusím být ještě prostoduchá. A myslím, že avalonka je natolik silná osobnost, že k zodpovězení prosté otázky nepotřebuje mluvčího. ;)

annie necítím tvůj příspěvek jako provokaci. Chápu, že se ptáš. Má reakce neměla vyznít jako označení tebe za prostoduchou. Jestlis to tak pochopila, omlouvám se. Taky vím, že av nepotřebuje mluvčího. Promiň mi, že jsem si dovolila něco napsat. :-) Pouze jsem chtěla diskutovat. Bohužel to chápeš, jako že se dělám avalončinou mluvčí. Já to tak nechápu. Vlastně jsem tím chtěla říct, že vše má svůj správný čas, tudíž je v tuto chvíli vše, jak má být. Tak už se nečerti a neodpovídej na mé příspěvky, jestli z nich máš pocit, že tě napadám.

kafkian napsal(a):

Všechno dění na světě má svůj správný čas -  je čas bořit a čas budovat, čas ztrácet  a čas nalézat , čas nenávidět a čas milovat .

To je úplně přesné. Doplnila bych ze zkušeností, že vše co se děje, děje se správně...

Měla jsem kdysi kolegyni -kolem 40ky, pokoušeli se o potomka asi 10 let. V nějakém 25,26 týdnu to neudrželi a potratila. Byla neštastná, brečela a říkala- to e to nejhorší, co se mi mohl stát. Druhý den po "potratu" jí přišel p. doktor sdělit, že plod byl těžce postižen, měl těžkou VVV. Došlo jí to, smířila se s tím, přiznala si, že přroda sama to vyřešila. Dnes mají adoptovanou krásnou holčičku - jako doma, na dálku přispívaj dvěma dalším dětem někde v Africe a jsou šťastní.

Annie, nie som Avalonka, ale dovolím si zareagovať na teba... Príroda je mocná čarodejka a počatie je malý zázrak, kombinácia všetkých možných faktorov, ako fyzických, tak aj psychických. Problém je, že tie fyzické sa dnes dajú dokonale zmerať, odvážiť, nalinkovať, atď. - tak lekári na ne hrajú, lebo tam sa cítia istí v kramflekoch. Psychika pokrivkáva, pritom je prinajmenšom rovnako dôležitá... A lekári možno žene povedia, aby sa uvoľnila a ukľudnila, ale už jej nepovedia, ako to urobiť, keď ona je už v úplnom kŕči z toho, že rýchlo-rýchlo chce byť matkou... A prípady, o ktorých píšeš, sú ľahko vysvetliteľné: podvedomie funguje nezávisle od vôle a ženy často podvedome túžili mať dieťa s mužom, s ktorým sa im vzťah rozpadal, alebo ktorý bol ženatý, alebo skrátka o ktorom vedeli, že s ním to dieťa aj tak nikdy nebudú vychovávať. Ale podvedomie si šliapalo vlastnou cestou a víťazilo nad raciom...

annie napsal(a):

Avalonko - v podstatě s Tebou souhlasím. Jak se ale potom dá vysvětlit, že mnohokrát se stalo, že žena otěhotněla právě v okamžiku, kdy se její vztah rozpadal, nakonec se skutečně rozešli, žena po dítěti strašně toužila, měla v životě všechno nalajnované a vyšlo to, přestože byla vždycky nedočkavá, nepokorná, zvyklá mít na co si vzpomene....?
Psychika má vliv na všechno, ale myslím, že pokud budu mít neprůchodné vejcovody, nebo manželův spermiogram bude na nule, tak můžu být klidná, čekat, doufat, být trpělivá, učit se poslouchat ....pomůže mi to po psychické stránce, ale dítě s největší pravděpodobností nepočnu /samozřejmě, že bych se řídila radami "nepočínat" dítě, nemyslet na to, netlačit na pilu, nechat věcem volný průběh/....Tak jak to tedy je?

Annie,

předem bych ráda předeslala - když už mi pokládáte tak zásadní otázky - že nechci, aby tu vznikl dojem nějaké nové "teorie jak počít dítě". Nejde o žádné dogma, jde jen a jen o můj osobní názor, ke kterému jsem dospěla po letech duševního vývoje. Nemusí být tedy obecně platný, já ovšem vím, že pro mě je platný na 100%. To jsem chtěla zdůraznit.

Teď má otázka: myslíš si, že fyzické nemoci mají psychickou příčinu? Já jsem o tom naprosto přesvědčená. To znamená, že i neprůchodné vejcovody a nedostatek spermií má příčinu v psychice. Znám případ, kdy měla ženská tak zauzlované vejcovody, že jí doktoři řekli "to by se musel fakt stát zázrak", no a on se stal. Ve chvíli, kdy se strašně zamilovala. A nebo viz můj expřítel, který ač měl spermiogram v pořádku, stejně do mě žádné spermie neposlal. Měření a vážení a číselné analýzy - a vůbec přístup exaktní vědy je podlé mého názoru strašně limitovaný, kor v tak zásadním případě, jako je početí nového člověka. Holky - počít dítě, to fakt není jako dojít si pro plasmovou televizi. Tady se rodí nový příběh, nový osud - nic fatálnějšího si neumím představit.

Ano, může otěhotnět žena, které se rozpadá vztah, i žena, která má všechno v životě nalajnované a i tohle jí vyjde "přesně podle plánu". Ale je to pro ní a dítě dobré? Bude z ní dobrá matka? Bude šťastná? Neopustí jí pak třeba partner a jí se ta "životní pětiletka" zbortí jak domeček z karet, jenže už bude mít na krku dítě a se závazkem nebude na trhu vztahů tak "žádoucí"?

Není náhodou mnohem pozitivnější dostat příležitost nejprve se na mateřství osobnostně připravit a pak teprve počít? Kdo si myslíš, že to má lepší:
a) žena, která plánuje, lajnuje, je nepokorná, sobecká, ctižádostivá - a počne dítě a vychovává ho tak, aby i ono bylo výhradně k obrazu jejímu (vysokoškolák, co závodně hraje tenis)
b) žena, která se naučí neplánovat, stane se pokornou, obětavou, empatickou - a počne dítě EX POST a vychovává ho tak, aby bylo šťastné a mohlo být samo sebou

Co myslíš?

A nebo to může být tak, že TY tu holku vidíš jako lajnovačku a plánovačku, ale ona taková ve skutečnosti není. A nebo je, ale třeba míň lajnuje a míň plánuje než TY. Těch variant jsou desítky. Každé řešení té varianty má nějakou pointu, která se ale mnohdy ukáže až po mnoha letech nebo desítkách let. Rozuzlení příběhu nepřichází po hodině jako u filmu, ale po letech.

Nebyla jsem na odběru plodové vody (z x důvodů) a gynekolog se ptal "a jak byste vychovávala postižené dítě? Vždyť by to bylo hrozné". A víte co? Znám děti, které se narodily zdravé a dnes jsou z nich feťáce, doma kradou a dělají průsery. Nebo nepracují a rodiče se s nimi hrozně natrápí. A znám minimálně jedno postižené dítě, se kterým jsou jeho rodiče velice šťastní. Tak co je teda lepší? To se uvidí.

Znovu říkám - se uvidí. Nic není tak, jak se na první pohled zdá. Viz příběh s těmi koňmi - je naprosto přesný.

Aval - díky. Tvoje vysvětlení se mi zdá schůdnější než když mi někdo napíše, že nerozumím tamtomu a onomu. Prostě jsi mi to jasně vysvětlila na příkladech a já mám teď látku k přemýšlení. ;)

Ale stejně: :D - nedá mi to, abych nepřemýšlela nad tím, jestli se člověk některými úvahami jen neutěšuje,  neuklidňuje, či jak to nazvat.
Příklad: když se přihodí nějaká nepříjemná věc člověku, který je milý, vstřícný, nazývejme ho hodný, tak všichni řeknou: "to mu pánbíček přichystal těžkou zkoušku.
Když se tatáž věc stane "zmetkovi", který je zlý, vidí jen sebe a spíš škodí, tak se říká: to ho Bůh potrestal. A co když je to naopak?
Zdá se mi, že všechno je o úhlu pohledu a že lidé rádi někeré věci překrucují k obrazu svému a ke své spokojenosti.
Jak se dopátrám toho, co je správné? Pouze intuicí? Nebo to jde i jinak?

Binog! Je to o uhle pohľadu - a ten si, na rozdiel od osudu(karmy, života, údelu, atď.) môžeš zvoliť TY SAMA... tam by som ja osobne začala...

Annie, tvůj problém je v tom, že všechno příliš taháš přes hlavu. Tvůj mozek je tvůj guru. Jenže - jediný ukazatel toho, co je správné, by měl být tvůj pocit. Takže má odpověď zní - tvá intuice.

Jenže holka, neuraž se, já mám dojem, že ty tu intuici zatím vůbec neumíš využít - neslyšíš jí. Právě proto, že všechno analyzuješ hlavou - a to i věci, které jsou výhradní doménou emocí, nuancí, neuchopitelných souvislostí, křehkých kauzalit. Zkrátka věci srdce.

Bývala jsem nešťastná z jedné věci. Nikdy jsem neslyšela svůj vnitřní hlas. Bývala bych se jím chtěla řídit, ale já vůbec žádný vnitřní hlas neslyšela. Říkávala jsem "vy řešíte, jestli udělat to, co vám říká rozum a nebo srdce - a víte, co vám oba říkají. Jenže já slyším jen mozek, srdce neslyším".

Nedávno jsem si uvědomila, že už srdce slyším. Bylo to třeba tehdy, když mi ten gynekolog vnucoval tu plodovou vodu. Všechny kámošky říkaly "ty jsi blázen, co když to dítě bude postižený". A já - dřív stejně racionální jako ty, která bych bývala chtěla mít na všechno razítko a nejlépe dvě razítka - řekla "ne, na plodovku nejdu - neřeknu vám proč, ale prostě to tak cítím jako správné".

Je to úžasný pocit - pokud totiž svou intuici objevíš (máš jí v sobě, jen je její hlas možná zatím příliš slabý a nebo tvé uši příliš zavřené), tak už se nikdy nemusíš bát, že nebudeš vědět, co je pro tebe (potažmo tvé dítě, tvého partnera) nejlepší. Často bude to nejlepší to obtížnější k vykonání - ale ty budeš vědět, že jdeš správnou cestou a že právě ta zezačátku nejtrnitější cesta mívá na konci nejkrásnější výhled do krajiny :)

Jj - to ses strefila - hodně věcí tahám přes hlavu...
Ale vím o tom, a právě proto se snažím s tím něco udělat. Několikrát jsem ale dala na intuici a zatím to bylo správné. Jen někdy ten hlas prostě neslyším. A v jistých případech snad ani nechci slyšet.
Tak zas mám o čem přemýšlet a co tahat přes hlavu ;):)

avalonka napsal(a):

- ale ty budeš vědět, že jdeš správnou cestou a že právě ta zezačátku nejtrnitější cesta mívá na konci nejkrásnější výhled do krajiny :)

To je moc hezky řečeno.

:offtopic:
To mi připomnělo, že jsem kdysi měla takovou soukromou teorii vybírat si při rozhodování tu nejtěžší cestu. Tenkrát jsem ještě intuici neznala. Párkrát jsem to doporučila i některým mně drahým, co to na sobě zkusili. Zpětně jsme zkonstatovali, že to bylo to nejlepší co mohli udělat, protože se nejdál posunuli...
Každý vybírá svou cestu, někdo asfaltku, někdo si sebou radši bere mačky. Život je dobrodrůžooo !

tigger, tvoje téma mě zaujalo, myslela jsem si, že ti popíšu jak je to u nás..... no, velmi podobně jako u tebe. Úplně tě chápu...Akorát já to po Vánocích, kdy už to fakt vygradovalo vyřešila tím, že jsem se s celou rodinou (rodiči i prarodiči) svého manžela přestala stýkat. S bráchou a jeho přítelkyní už se nevídáme dýl. Viděla jsem, jak to ničí můj vztah s manželem, jak mu to je líto a jak já se vždycky akorát naštvu nebo/a to obrečím. Takže dnes maximálně vyřídím pozdravy, od tchánovců nic nečekám a taky nechci aby o nás nic věděli a aby se nám pletli do života. Oni mají vnouče, z kterého jsou na mraky.... a já mám krásný vztah s manželem a řeším naše věci a snažíme se o mimi kvůli nám.

annie zamyslela jsi se nad tím, co tě na té mé nevinné větě tolik irituje? :D Nemůžu na to přijít, jaký že to máš problém, že tě těch pár nevinných slov tak rozčílilo. :D Napsala jsi, že lidé rádi překrucují k obrazu svému. :lol: Přesně tak jsi si má slova překroutila ty. Ale však ty na to přijdeš, co ti má slova zrcadlila. :D

Majkafo, ty jsi moudrá - ty tomu přeci rozumíš. Kor v tak citlivém případě, jako je vše okolo těhotenství. Myslím, že annie teď nebude zkoumat žádné zrcadlení - na to je příliš racionální. Ale jak říkám, ty víš, o čem mluvím :)

Avalonko, to, co jsi napsala je tak strašně krásný, tak pravdivý a tak ze života, že dalšího komentáře z mé strany netřeba - viz příspěvek dnes, 17:03.
Pod to se mohu jedině podepsat s tím - Ano, je to pravda.

Děkuju, Kiaro.

Tigger napsal(a):

Račí, psychologa musím oslovit dřív než gynekologa. Copak by dal bůh život do něčeho tak neuspořádaného a nevyrovnaného? :vissla:

No to si piš! Mělas vidět mě, ty jsi proti mně hotová esence vyronanosti!:jojo:Možná bys mohla zkusit konstelace?  Já sama je vyzkoušené nemám, ale moje blízká kamarádka tam chodívá právě proto, že si potřebuje probrat a ujasnit některé rodinné vztahy.Akorát že je to asi dost síla, chodívá odsud taková...no přeskupená. Což je ovšem asi správně. A mimochodem, taky jsem otěhotněla ažkdyž mi podlouhém moření řekl doktor, ať se na to vykašlu, že stejně jedno zdravé dítě mám. S největší pravděpodobností jsem se tedy na to vykašlala a do 14 dnů jsem čekala druhou dceru. Teď jen, kde takového vzít a nekrást, co?:)Hodně štěstí a ať se ti podaří všechno kamení vyházet.

lupino, jsi vtipná - baví mě tě číst! :supr:

:) :) :)  Přidávám se k těm, co otěhotněly vteřinu poté, co o to přestaly usilovat. Chtěli jsme druhé dítě a já jsem si to tak hezky naplánovala :cool:  Ovšem zapomněla jsem si "požádat a pustit". Držela jsem se křečovitě a pokaždé, když přišla menstruace, jsem byla nešťastná. Trvalo to tři roky. Až přišel okamžik ( potřebovala jsem palicí po hlavě) kdy jsem si řekla, že máme holt jen jedno dítě, co by jiní za to dali. Příští měsíc jsem byla v tom.

lueta + lupina :jojo:

A Tigger + Annie - požádat a pustit, to si někam napište. Moje kamarádka tomu říká "pozitivní fatalismus" - pro věc udělám to nejlepší a pak to nechám osudu. To je totéž. Protože udělat to nejlepší neznamená znásilnit realitu, ale spíš to požádání.

Jj - avalonko a jiní. Vím, že většina, která si prošla touhou mít dítě a nedařilo se mě aspoň trochu chápete. Na spoustu věcí musí člověk teprve přijít, k ledasčemu se dopracovat. Na tom nevidím nic špatného. Když tady trochu připodobním myšlenku, která tu už padla: narodila jsem se teletem a bude mi ještě dlouho trvat než budu krávou.
Ale nestydím se za to - snažím se poslouchat, přemýšlet. Ale není vyloučeno, že teletem zůstanu do smrti. ;)

Romisek: jsem ráda, že ti to nemusím vysvětlovat a svoje destruktivní pocity obhajovat (resp. nárok na to je cítit).

Všem vám ještě jednou dík za příspěvky a myšlenky, ve kterých je určitě spousta moudra. Určitě přijde den, kdy to ocením úplně, kdy to fakt pochopím.
Teď je pro mě Avalonko tvoje rada "poprosit a pustit" snadná asi tak jako pro odvykaného kuřáka čichnout si k obláčku kouře a típnout to. Taky má na krabičce napsané "Kouření může zabíjet" a zcela iracionálně do sebe dál s každou cigaretou vpravuje 4000 jedovatých látek, které se usazují v těle.

Dobře se to říká, hůř uvádí do praxe. Je to spousta práce.

Kopíruji sem ještě takové resumé, abyste věděli, jak to vidím dál:

Ty emoce kolem toho asi prozatím zůstanou pořád dost vyostřené. Ještě pořád se mi sevře srdce když si to uvědomím.
Nyní jsem se rozhodla se s tou rodinou dočasně nestýkat, ostatně oni třeba taky chtějí svoji radost prožívat naplno a nebrat ohledy na to, že se musí přede mnou kontrolovat, protože to snáším blbě.
Budu se snažit do budoucna zachovávat si odstup a nebýt tak kritická, i když některé věci mi určitě budou vadit vždycky. Ale chci být spravedlivá a zároveň na nich vidět i hezké věci a pamatovat na ně.
Do toho budu navštěvovat psychologa, který mi napraví optiku, přinejhorším navštívím optika, aby mi napravil psychiku *ftip*.

Avalonka má pravdu, většina nezdarů je v psychice.
Já měla první dítě hned, podruhé to nějak nešlo. Také tikaly hodinky a já,  jako mnohé z vás, začala být netrpělivá. Když jem se rozhodla  navštívit lékaře, uklidnila jsem se a věřila, že mi pomůže.  Přišla jsem ve středu -  jen v ten den dělali speciální vyšetření v laboratoři, ale ouha, něco se porouchalo a laboratoř nepracovala. Proto jsem přišla další středu. Lékař se smál a řekl, že to ještě nemůže potvrdit, ale že se mu zdá, že od minulé středy děloha nepatrně povyrostla a že si myslí, že máme čerstvě zaseto. Měl pravdu.

Další příklad od manžela z práce:
Manželé se  mnoho let úpo*ně snažili o potomka. Nakonec to vzdali a adoptovali si holčičku z DD. No, a do roka měli vlastního syna. Bohužel, našli se i tací, kteří se ptali, co teď udělají s holčičkou, když mají vlatní dítě. Paní moudře odpověděla, že ona je jejich zlatíčko, protože díky ní se psychicky uvolnili a díky ní se jim podařilo mít vlastní dítě. Dnes je oběma "dětem" ke čtyřicítce a jsou z nich báječní sourozenci a spojenci a rodiče je oba stejně milují. Holčička byla bezproblémová, ctižádostivá,  chytrá a  "táhla" jejich vlastního syna  přes pubertu, tedy v době, kdy rodičovská autorita selhávala.
Jen pro zajímavost dodávám, že tito "sourozenci" si jsou neuvěřitelně podobní, jako by byli identická dvojčata, jen  jedno v ženském a druhé v mužském vydání.(což samozřejmě není geneticky možné).

Ano psychika je mocná, bez diskuse.

Já jsem Ambo nebyla doposud nervózní vůbec. Ostatně se ani nesnažím tak dlouho, abych propadala záchvatům paniky. Dokonce jsem si to doposud užívala.

Až teď cvak. Můj problém je, pokud jsi četla debatu, v tom, že jsem několik let jela v rodinném busu kde pro mě nebylo místo k sezení. Na tom seděla (supermatka) švagrová.
Teď jsem se těšila, že supermatka budu aspoň chvíli já a že mi místo uvolní. Že budu po dlouhé době sedět, užívat si to, koukat z okýnka a kochat se celou situací, protože takový nedělní výlet busem je z téhle perspektivy úžasný, z pozice stojícího pasažéra někde na zádi u tyče (pro mě) tak úžasný není, dokonce z něj může bolet hlava i záda.

To místo se neuvolní. Švagrová zůstane sedět, protože si "prodloužila místenku". Mám na vybranou. Buď budu to jedno sedadlo s ní sdílet napůl, nebo budu myslet pozitivně. Vždyť přece i jízda ve stoje může být pěkná, "když si to umíš udělat".
Anebo vystoupím.

Zvolila jsem poslední možnost. A až budu na svých cestách tento autobus míjet, tak jim (místo paroháče) na prstech zamávám. Ale ani nepřibrzdím.

Tigger napsala: Teď je pro mě Avalonko tvoje rada "poprosit a pustit" snadná asi tak jako pro odvykaného kuřáka čichnout si k obláčku kouře a típnout to.

Já vím - a jak dobře ti rozumím. Mimochodem přirovnání ke kuřákovi je velmi trefné - sama jsem kuřačka a po celé těhotenství mi jde doslova huba šejdrem, jakmile ucítím kouř. Občas nevydržím a zapálím si (můžete začít kamenovat :dumbom:) ale fakt jen občas a jen jednu. Tuhle jsem měla Kentku a skoro jsem zažila psychický orgasmus. Takže jak vidíš, Tigger, ani já občas neodolám a udělám špatnou věc i s vědomím, že je špatná. Jenže když prostě musíš, tak musíš... ;)

Moc se mi líbí tvůj přístup - s jedinou výhradou. Zapomněla jsi na možnost, že v tom autobuse není jediné místo k sezení, ale je jich tam asi 60. Takže se klidně můžeš posadit vedle svou těhotnou švagrovou (až budeš taky těhule) a můžete si to užívat obě stejně. Nemyslím si, že bys vůči nim měla cítit jakoukoli pomstychtivost a nebo nevoli (teď jí cítíš jistojistě, ale já myslím dobudoucna).

Až se dostaneš do fáze, když budeš mít ze srdce ráda všechny lidi kolem sebe, protože budeš vědět, že každý jedná tak, jak nejlíp to umí, pak budeš hotová ženská. Budeš tak plná lásky, že každé ráno vstaneš s úsměvem. Není to utopie, je to reálný pocit - pro mě je TOHLE štěstí. Ano, dokážou mě i teď lidi fakt nasrat, ale většinou mi to dlouho nevydrží a pochopím je.

Takže teď jsi holka ještě plná hořkosti a bolesti - kterou prožij a přijmi (teď máš na ní plné právo), ale dobudoucna by právě tohle břemeno mělo být to první, co shodíš ze svých zad, abys mohla v cestě pokračovat lehčeji a rychleji :pussa:

Jen jedna věc: řekněmě, že místa jsou limitovaná. Nebudu nutit vstávat babičku nebo tchýni. Je to jako na všech těch rodinných oslavách. Nechci, aby od stolu vstávaly ztěžka babičky a tchýně, která všechno připravuje 8 dní do předu a má v den oslavy blízko ke kolapsu. Já vstanu, sklidím talíře, poklidím, připravím kafe. Pokaždé. Nikdo jiný kdo by to udělal už tam není. Švagrová se nepočítá. Té tchýně naopak ještě jezdí nakupovat a občas uvaří, aby si snaška odpočinula (já chodím do zaměstnání, to není žádná práce).

Milá Tigger - ty alespoň víš, na čem jsi. Já, když jsem porodila před svatbou, dostala jsem z první ruky sežrat, že jako svobodná matka dělám rodině ostudu. Když jsem se vdala, zas to bylo blbě a když jsem porodila napodruhé dvojčata, slyšela jsem, co si proboha počnu s třema dětma (jako bych si to "zařídila"). Ale pozor - to vše od vlastní matky. Přitom pro mou máti to byla první vnoučata - člověk by naivně očekával, že se babička přijde podívat častěji, než 5x do roka. Zdůrazňuji "podívat", hlídání, dárky, natož peníze jsem od ní nepožadovala. To, že se dětem blbě vysvětlovalo, proč o ně babička nestojí, proč je nevezme na zmrzlinu a proč k ní nesmí domů ani zavolat, natož přijít, jsem nějak ustála, ale...
Po pár letech "porodil" můj mladší, polonevlastní brácha a situace se otočila o 180 stupňů. Jejich dítě bylo nekrásnější, nejgeniálnější a jediné na světě, tudíž se hlídalo, pečovalo, autíčko koupilo, aby nedejbože prcek nemusel být převážen veřejnou dopravou... U druhého dítětě to ještě vygradovalo, protože ho fikaně pojmenovali po dědečkovi.
Kdyby se tak chovali tcháni, asi bych to vydejchávala snáz, ale moje úžasná tchyně, naučená životem, všechny naše děti přijala do své široké náruče k ostatním vnoučatům, zatímco vlastní matka akorát konstatovala "ona (švagrová) má chudinka dvě malý děti, ani si neodpočine", "oni žijou z jednoho platu, musíme jim koupit, co potřebují" a já jen tiše zírala...

Heleno, tak od vlastní mámy to zabolí. To musí mít zase nějaké kořeny někde jinde.
"Nemusela" se třeba tvoje máma vdávat, když tě čekala?

Tigger - nemusela. Ale byla podruhé vdaná, dvě nové dětičky a já jí prostě do té rodinné pohody nepasovala. Otčím měl dceru o málo mladší, ovšem s ní se jednalo úúúplně jinak, protože byla mladší, slaboučká... (jen to dítě nemá).

avalonka napsal(a):

lupino, jsi vtipná - baví mě tě číst! :supr:

děkuji

Tigger napsal(a):

psychologa, který mi napraví optiku, přinejhorším navštívím optika, aby mi napravil psychiku

CHA CHA CHÁÁÁÁÁÁÁÁ, tohle je vtip roku :lol:  :lol:  :lol:  :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:

Moji tcháni měli od svých 4 dětí 4 vnuky. 3 vnuci od sourozenců manžela byli geniální, dokonalí, božský, jen našeho syna nepřijali. Nikdy. Přesto, že bydleli od nás 15 minut, tchýně ho poprvé  viděla, když mu byly 2 měsíce. Tedy, ne že se přišla podívat na dítě, přišla mi říct, že určitě není jejich syna a chtěla, abych se jí svěřila, s kým ho mám. Jak letěla, nebudu popisovat. Tím bylo jasno. Navíc jsme si s manželem dovolili tu drzost, že jsme si jako jediní z jejich dětí pořídili druhé dítě- holčičku. To byl mazec! Široko daleko i v příbuzenstvu nebyla holčička, všichni ji  strašně chtěli a měli jsme ji my. Ostatní sourozenci měli strach, aby se jejich synové neocitli na vedlejší koleji, tak dělali všechno pro to, aby prarodiče proti nám poštvali ještě víc, což  bylo jednoduché, vzhledem k předcházející situaci.
3 dětem darovali tcháni bydlení, my s manželem jsme se museli postarat  sami. Ostatním vnukům ( i jejich rodičům) tcháni pravidelně kupovali  pobyty u moře, kupovali kola a různé sportovní potřeby,  zimní oblečení, o jídle nemluvím. Naše děti nedostaly nikdy nic ani k narozeninám, ani jim nepřišli popřát. Jen k Vánocům dostávaly vystřižené černobílé obrázky z novin,( ne z barevných časopisů), oblepené leukoplastí.
Ostatní vnuky babička hlídala, vlastně je měla pořád na starosti, chodila s nimi na výlety atd., naše děti nepohlídala ani jednou, nikdy.
Já jsem ostaním nezáviděla, jen mi bylo v určitou dobu líto, když si  moje děti  přály mít také babičku.
Dopadlo to tak, že její milovaní vnuci jí nepřišli ani na pohřeb, protože byl krásný den a oni měli jiný program. Moje děti tam stály, bez slz,  byla pro ně cizí člověk, kterého neznaly.Divný pohřeb. 

Co bylo ale nejdůležitější:
švagrové i tchýně byly učitelky a milované vnuky vychovávaly: musíš na slovo poslechnout, co by lidi řekli, musíš být nejlepší ve škole a všechno umět nazpaměť, nevadilo, že dva z nich měli ve 14 letech těžké žaludeční vředy, nesmíš vyčnívat z davu, nesmíš na sebe upozorňovat,  co řekne učitelka je svaté a nesmíš o tom přemýšlet, jen to po ní opakovat.
Co si myslíš, že z nich vyrostlo? Lidé bez vlastního názoru, přikývnou na každou hloupost, kterou jim kdokoliv řekne, každému se patolízalsky podřídí, jen aby se na ně někdo nezlobil. Dodnes se na všechno ptají rodičů, aby neudělali chybu, švagrové je stále vychovávají a sekýrují je i jejich partnery,a to je jim přes 40 let. Podle toho vypadají i jejich vzájemné vztahy, rozhádaný je každý s každým a každý každého pomlouvá.
Z našich dětí vyrostli báječní a oblíbení lidé,špičkoví odborníci v oborech, které jsou nejen jejich prací, ale i koníčkem, máme s nimi  i s jejich rodinami prima vztahy, dokonce i jejich partneři chtějí, aby jsme s nimi jezdili na dovolené. Když zeť nebo snacha řekne, že se staví doma, znamená to u nás, u tchánů, ne u vlastních rodičů.
Promiň, že je to tak dlouhé, ale chtěla jsem tím říct jediné. To, co se zpočátku  zdálo špatně, bylo jen ku prospěchu mojí rodiny. Uvědomila jsem si, že jsme žili báječný život,  nikým neovlivňovaný, svobodný. S nikým jsme nesoupeřili, o nikoho se nestarali. Nevěděli jsme, jak se sourozenci hádají a pomlouvají s rodiči i mezi sebou,jak si závidí a vyčítají možné i nemožné, nevěděli jsme, že rodiče po nich požadují "splátku" za to,jak se pro ně obětovali. My jsme nebyli nikomu nic dlužní.

Víš, proč to všechno tak bylo? Tcháni manžela trestali za to, že se oženil. Měli s ním jiné plány, chtěli, aby on zůstal svobodný, finančně podporoval je i potřebné sourozence  a aby se staral o velkou zahradu. No, a já byla ta, která jim odvedla pracovní sílu. Nepovedlo se nás rozeštvat, naopak,ještě víc jsme se semkli.
Kdybych to popsala dopodrobna, byl by to přesně model příběhu starého hospodáře z počátku této diskuse. Všechno, co jsme si mysleli že je zlé se nakonec obrátilo v náš prospěch.

Ambo - docela smutný příběh....
Hlavně, že se všechno v dobré obrátilo.
Mj. - ty výstřižky olepené leukoplastí měly být co? Nějak si to neumím představit, že bych nějaký černobílý obrázek olepovala lepící páskou - to mělo být jako obraz na zeď a leukoplast měla být jako rám? :rolleyes:

Můj mladší bratr se oženil a my jsme jeho manželku přijali vřele do rodiny. Vzhledem k tomu, že jí před svatbou zemřela maminka, přijali jsme jí asi až moc hezky. Ne, to je špatně napsané. Prostě jsem jí vzala na vědomí už když spolu chodili a chovala jsem se k ní úplně normálně a navíc jsem měla radost, že je brácha šťastný. Po čase se začaly vztahy měnit. Ona se neshodla s našima, takže se řešily věci typu - co ona vlastně chce, co dělá, jaké má koníčky  ... My máme dvě děti, ale pro ni to byli rozmazlení hajzlové a parchanti, jak mi později řekl bratr. Naše děti jsou živí kluci, takže pro toho kdo nemá svoje, nepochopí jak to s dětmi funguje. To mě docela urazilo a moc jsme se nestýkaly. Jenom s bráchou. Potom se začali snažit o dítě a jediný kdo je mohl vozit do fakultky, byl můj manžel, protože ona má sice nějaké bratrance, ale nestýká se s nimi.  Dokonce nám i na parkovišti u nemocnice nabourali auto. Neřešila jsem to. Je to pro bráchu. Ale bohužel švagrové zjistili rakovinu, nemá nijaké vyhlídky a pomalu umírá. Je jí 30. Jediná rodina kterou má, je můj bratr a já. A najednou jsme jí vhod. Asi to vypadá hnusně, co tu píšu. Já jsem jí samozřejmě prominula, jak se vydřovala o mých dětech, ale chvíli mi to trvalo. Teď se jí sanžíme pomoci jak to jde, jenomže jí nemůžou pomoct ani doktoři, natož my. Takže se snažím aspoň psychicky podporovat bráchu a čekat, co bude následovat "potom".  Nikdo neví, co ho v životě čeká, tak by si neměl ztrpčovat život malichernými hádkami o věci, které za to fakt nestojí.

Ambo, takže jinými slovy, tvoje děti byly vlastně ušetřené společné výchovy s bratránky, že? To je za daných okolností tvoje výhra a věřím, že se pak dá vcelku lehce v takové situaci proplouvat.
Jestli to chápu dobře, de fakto jste se odseparovali (byli odseparováni) a jeli jste si po vlastní lajně. Nemusela jsi tedy řešit rozdíly a formu takové jakoby rodinné diskriminace, které bys ty a tvoje děti musela čelit v nejrůznějších situacích a na nejrůznějších rodinných merendách.


Vlaďko, tak to je určitě smutný příběh. Sice se k ní chováš košer a máš zdánlivě neutrální názor, ale zajímala ses někdy o to, co je za tím "vztahy se začaly měnit", "neshodla se s našima" atd.? To není bacil, který švagrová chytla, to je důsledek něčeho. Nechci se jí zastávat, vůbec ji neznám, třeba je fakt hrozná kráva, který není pomoci, ale třeba pocítila nějaký ústrky, nebo jí někdo z vaší rodiny vytrvale brnkal na citlivou strunu, až začala být alergická a agresivní. Nevím.

Já ji taky neodsuzuju. Neshodla se snašima znamená, že jí naše máti řekla něco, co říkat neměla. Na tom nemá švagrová žádnou vinu. Těžko se to vysvětluje, když tu nechci popisovat pět let krok za krokem. Ona totiž má pocit, že je nejlepší, nejhezčí a nejchytřejší. To bohužel není, a ani já, aby nedošlo k omylu. V tom to není. Je to o jejím přístupu k ostatním lidem. Ona nabyla dojmu, jak to zkonstatoval brácha, že když jsme ji přijali hezky, že tudíž nad ní už nikdo není a všechno poběží podle ní. No to samozřejmě nepoběží, ani kdyby se na hlavu postavila. Já si žiju po svém a nikdo cizí mi děti komandovat nebude. Nejsem opičí matka, já si jsem vědoma že to jsöu kluci a jasně, že to každý nezkousne. Je mi jí líto, je mi líto bráchy, ale maličko ve mě hlodá červík, že nebudou mít děti a já nebudu moct sledovat, jak by vlastně její děti byly skvělé, inteligentní a poslušné. Já vím, že to není hezké, co tu píšu, ale je to tak. A třeba by takové opravdu byly, to nikdo nemůže vědět.

Vlaďka napsal(a):

Já ji taky neodsuzuju. ... Já vím, že to není hezké, co tu píšu, ale je to tak.

Není to hezké, Vlaďko? Podle mého je to hnus, co píšeš a co si myslíš. Že jí neodsuzuješ? Ale jdi - celý tvůj příspěvek je jen její odsudek. Ta ženská na tom musela být fakt špatně (emočně, psychicky, duchovně), když jí strávila rakovina. Tak špatně, že si to asi neumíš představit. Měla bys - už kvůli sobě - skutečně přijmout tu ženskou takovou jaká je. Překlenout se přes své pocity ublížení, které jsou ve srovnání s tím, co teď prožívá ona, naprosto banální.

Jisteže je na tom špatně, jenomže ona se chovala jako paní světa ještě pět let předtím, než zjistila že je nemocná. Kdybych se nepřenesla přes to, jak se chovala k mým dětem, vůbec bych se s ní nebavila, natož abych jí vyřizovala odvoz-dovoz do nemocnice, příspěvky na provoz mot. vozidla, které je psané na mě. Není to lehké, víš. Tvoje příspěvky čtu ráda. Je vidět, že jsi sama se sebou srovnaná a dokáž lidem nastavit i zrcadlo. Co jsi napsala, se mi nelíbí, ale je to pravda tak, jak ji vidíš ty.

A kdo kdy řekl, Vlaďko, že je život lehký? Nikdo to nikdy neřekl, ale my přesto pořád fňukáme, o kolik to máme těžší než ostatní. Jenže ONA je ta, která to má nejtěžší ze všech, copak to nechápeš? To, že se chovala jako paní světa nesvědčí o ničem jiném, než že to měla těžké už tehdy - protože člověk, který je opravdu šťastný a pevný, se tak chovat vůbec nepotřebuje.

Tedy pokud se tak chovala, znamená to, že byla vnitřně nešťastná a labilní. To, že ty jsi to nepoznala, na tom nic nemění.

Měla bys jí poskytnout opravdovou oporu a lásku a pochopení - právě teď. A úplně se přenést přes to, co ti ona "udělala". Já si totiž myslím, že ti ona neudělala nic. Jak říká jeden moudrý člověk "lidé nám mohou ublížit jen do té míry, do které jim to umožníme".

Pokud ty sis brala její chování osobně - opět, je to tvůj problém, ne její.

Taky nám to se švagrovou zrovna neklape....Docela dlouho jsem omlouvala její nálady, její poznámky na mou adresu, pomluvy....bavila jsem se s ní jakoby se nic nestalo - spoustu věcí jsem totiž ani nevěděla a dozvěděla jsem se je až za nějakou dobu. Nevím, proč mě od začátku nemá ráda. Jen jsem si řekla: nestojíš o mě, tak se nebudu vnucovat. Ona k nám nejezdí, my jsme potom přestali k nim jezdit taky....a najednou se dozvím úplně z jiné strany, že jsme se na ni vyprdli a nedojedeme za ní....
Vím, že pokud ty spory a nedorozumění trvají dlouho a není na obou stranách vůle je řešit, tak se vztah nikdy nespraví. Jen momentálně nemám chuť zrovna toto řešit. Navíc párkrát jsme si věci vyříkali - bylo to z mojí iniciativy - a jakože fajn, začneme znova. Ale když jsem se za týden za 14 dní dozvěděla opět, že všechno dělám blbě a co si já spratek dovoluju si s ní něco vyříkávat, tak jsem to vzdala.
A může mi každý říkat, že tento vztah je jen moje chyba, tak ať si, ale mám v tomto svědomí čisté.

Ano, můj problém, ne její. Já se k tomu snažím postavit tak, abych se nemusela sama za sebe stydět. Ano, život není lehký. Ale bohužel, nikdo není svatý a celý jen pozitivní, takže se snažím s tím zápo*ným vypořádat, jak to jde. Fakt se snažím, a jestli se ti to zdá málo, bohužel zatím to líp nejde. Víš, lehko se píšou teorie o tom, tak se chovat, jak koho pochopit, jak si to nebrat osobně a další různé věci. Jenomže v životě to tak lehce nejde. To by byli všichni šťastní a bezproblémoví. A pokud mi ublížila - opět můj problém. No, možná jsem citlivá na to, aby někdo mým dětem nadával do hajzlů a parchantů, když se jenom honí o prázdninách kolem chaty. Jestli to tobě nebude vadit, pokud se kdy někdo odváží takhle oslovit tvoje děti, smeknu před tebou. Nechci to psát útočně a ani se za sebe omlouvat, jen se fakt snažím jim pomoct jak to jde. A jak si to přeberu a co na to moje psychika, to je čistě můj problém.
Tohle téma není o mě a mé švagrové, jen jsem chtěla nažnačit Tigger, že nikdy neví, co ji v životě čeká a její švagrová jí může být nečekanou oporou.

Vlaďko - vůbec tě nelituju. Ani trochu. Ani za to, co sis zažila, ani za to, co zažíváš teď.

To věčné zjednodušování - je tak snadný říct "kdyby tvým dětem někdo nadával" - a čekat, že ti řeknu "tak to jó - to tě pak chápu, že ani její rakovina není podle tebe pro ní dost velký trest".

Tohle nikdy neřeknu. Pokud si na tebe tak troufala, troufla sis ty někdy vstoupit s ní do otevřeného konfliktu? Zkusila jsi to někdy? Naférovku? Ne? Tak se nediv, že si na tebe troufala dál.

Já párkrát do velmi nepříjemné konfrontace vstoupila - ba jí přímo vyvolala. A proč? Protože jsem usoudila, že ten člověk neustále překračuje mé hranice a že tomu musím zamezit. Vůbec to nebyla příjemná situace - ten konflikt - ale od té doby jsem měla svatý pokoj. Ten člověk ke mně získal respekt. Jenže o to se musíš zasloužit ty sama. Okolí tě bude respektovat jen pokud budeš respektovat sama sebe.

Nedokážeš to? Pak se nelituj a od nikoho nečekej pochopení a poplácání po zádech.

Kdyby mým dětem někdo takhle nadával - postarala bych se o to, aby se to už nikdy neopakovalo.

A víš co je na tom nejzajímavější - že právě ti lidé, se kterými jsem měla konflikt - se pak ke mně otočili čelem a někdy i srdcem. Občas se z nás stali i přátelé - ne pokaždé, ale pokaždé se naše vztahy zlepšily. Pokud si umíš vyjasnit s tím druhým pozice (v případě, že jsou na začátku stanoveny problematicky), tak od té chvíle můžete začít budovat skutečné přátelství. Je to jako v tenise - nejprve si chvilku pinkáš, zjistíš jak ten druhý hraje a pak si dáte krásný mač.

Zatímco ty jen vzdycháš "vona na mě furt smečovala".

Ale já nechci, aby mě někdo litoval, to není potřeba. A co se týče dětí, vyjasnily jsme si to. A doufám nemyslíš vážně to, že podle mě si tu rakovinu zaslouží. Každý mámě nějaký temný koutek, ale skutečně nejsem taková svině.

Avalonko, teda nedá mně to, abych nereagovala. Četla jsem už víc tvých příspěvků, ne jen tuto diskuzi, ale ten poslední příspěvek tady mě pobavil a rozčílil zárověň. Mám dojem, že si sama o sobě myslíš, že máš patent na pravdu a řešení různých životních situací jen pro to, že ses sama zvládla "odněkud" vyhrabat a pochopilas pár životních zákonitostí.... Zkus spadnout někdy na zem a kouknout na některé problémy míň z patra,....v tvém případě přímo z vysoké terasy.

Neříkám, že v mnoha věcech nemáš pravdu, naopak. Tvé příspěvky jsou často excelentní. Ale...své jsem již napsala výše.

A mám jednu věcnou. Nikdy neříkej nikdy.....!

Je zajímavé, že při založení tohoto tématu jsem nabyla dojmu, že jsem snad jediná, která má problém s rodinou.

A po pár dnech zjišťuji, kolik z nás má problémy - s matkou, švagrovou, sám se sebou. Dokonce i nekteří, kteří přispěchali obhájit moji švagrovou a vysvětlit mi jak jsem zlá, tu najednou asi nechtě odkryli nějaký ten pocit křivdy, to semínko pozdějších konfliktů,  akorát, že to třeba znají zase z té druhé strany.

Jestli můžu ještě říct něco k mému problému, včera jsem vám tu psala, jak jsem se to rozhodla řešit. Bohužel večer jsme se opět pohádali s manželem, protože jsem mu dost slušnou formou řekla, že o víkendu jeho rodinu nepojedu navštívit. A že tam teď nějaký čas nechci jezdit, že se chci věnovat sobě, nám, našemu bytu, na kterém je potřeba udělat spoustu věcí a taky zároveň odpočívat, zklidnit si nervy, pracovat na těhotenství (Avalonko, čteš dobře, opravdu mi nejde to pustit).
Upřímně, to poslední po čem toužím, je strávit neděli poslechem si novinek z rodiny Úžasňákových a rozplývání se tchánů nad ultrazvukovým snímkem jejich vnoučátka. 

Manžel na to zareagoval dost podrážděně, chce teď po mě vědět, jak to bude do budoucna, řekl mi, že podle jeho názoru to přeroste v otevřený konflikt a že jsem si tohle měla uvědomit dřív, než jsem si ho vzala, že jsem už tehdy věděla, jak to u nich chodí.
Nic jsme samozřejmě nevyřešili, atmosféra zhoustla ještě víc, frustrace nás obou taky. On mě má za věčně nespokojenou (teď jsem si podle něj našla nový důvod proč být nešťastná a nevytvářet domácí pohodu. Předtím jsem prý byla nešťastná, protože jsme neměli pořádné bydlení. Jo, chtěla jsem žít jinak než v podnájmu, chtěla jsem místo dělání nesmyslné, náročné, ale dobře placené práce být raději doma s dětmi, ale nemohli jsme si to dovolit. Museli jsme se k tomu fakt složitě a několik let dopracovávat. Tak pardon, že jsem u toho neměla vždycky dobrou náladu a jiskru (zvlášť po rodinných víkendech, když to člověk viděl....ale to bych se opakovala) :P

A on nevidí ty souvislosti, on vidí jenom mou chronickou nespokojenost.
Já se ho snažím chápat, ale snažila jsem se mu vysvětlit, že tohle vážně beru trochu těžce, ať mi dá trochu času tohle sousto strávit a nedělá mi to takovým rejpáním ještě těžší, ale on to zakončil tím, že už nevěří, že někdy budu spokojená. A že se bojí budoucnosti. Na to nemám odpově´d a mám chuť se nechat vystřelit na měsíc.
No, už nevím co s tím. Od manžela čekám oporu a pochopení, on ode mne patrně totéž, tohle už začíná být na manželskou poradnu nebo na rabína....:grater:

Tigger - budu teď k tobě opravdu tvrdá, protože si myslím, že to uneseš. A hlavně protože si myslím, že to potřebuješ.

Tvůj manžel tě vnímá a ty máš pocit, že špatně.
On podle tvého nevidí souvislosti, vidí jen tvou chronickou nespokojenost.
Jenže ty JSI chronicky nespokojená.

Věřím, že ti není do skoku, věřím, že je ti prachbídně - jenže Tigger, právě tohle jsou ty okamžiky, kdy dopadneš na dno (proč asi? aby ses odrazila!) a stojíš na křižovatce. Záleží jen na tobě, kudy se dáš.

Jestli cestou opravdového sebezpytování (ne, neděláš to pro manžela ani tchány - děláš to jen a jen PRO SEBE) a nebo cestou sebelítosti a vzteku (á la tvé "tak pardon").

Držím ti palce a nezoufej - už bude jenom líp. Věř mi!

Milá Tigger, už klasik pan Dr. Plzák řekl, že ženina nespokojenost je hnacím motorem pro muže, ale nesmí ji být příliš, aby muž na tom motoru neodjel do dáli ... :D
Na prarodiče se nezlob, nebudeš jednou jiná .... povznes se nad tím
Jinak z Tvých příspěvků cítím, že máš smysl pro humor, taky bych šla někdy k tomu rabínovi ... :rodna:

Vidíš Avalonko, a já pro sebe právě chci udělat to, že nechci nikam o víkendu jet. Chci se dopoledne koukat na Zoufalé manželky, vyžehlit koš prádla, uklidit úplně celý byt, nasmažit bramboráky, chci se jít projít a cestou si dát pivko. A po procházce se vrátit do vygruntovaného bytu a jít spát do čerstvě povlečené postele. To mi udělá dobře na duši daleko víc než zabité odpoledne v ušáku u tchýně.

Tak tohle chci udělat pro sebe a je to špatně, protože TO HROTÍM.
Já to hrotím, tím že někam nechci jet, poslouchat plky, potlačovat zívání, pak se vytočit, odmýt nádobí a zase odjet.

Décimo, to je dobré.
Jenže mému manželovi se (mám pocit) nakopává ten motor automaticky už tehdy, když nejsem euforicky šťastná a nerotuju kolem něj jak káča.

Usmíváš se štěstím nad tím, když v půl desáté večer skládáš trenky a ponožky, zatímco už bys taky ráda ležela přes celou pohovku jako manžel?
Ten manžel, který tě spokojený a relaxující po večeři sleduje, jak páruješ ponožky, které zase nejdou do páru a po chvíli sykne že jsi asi zase nějaká na*raná, ne? Jen proto, že se nad tím přiblble neusmíváš?

Jsem už fakt unavená.

Tigger,

tak tu scénu u televize (miláček se válí a já žehlím) důvěrně znám :)

Naštěstí se občas prolne se scénou, kdy já koukám na bednu a taťka montuje skříň. Já myslím, že to je normální, ale určitě ženské zastanou v domácnosti víc práce než chlapi - nebo aspoň já to tedy jinak neznám, ale jak si to která udělá... (já asi taky nebyla příliš úspěšná v přehazování práce na chlapa - jenže mám pocit, že si všechno udělám nejlíp sama - moje chyba :dumbom:

Napadlo tě někdy tomu tvému narovinu říct, jak se cítíš a proč? Nemyslím tím "jsem nasraná protože je tvoje máma kráva", myslím tím "cítím v poslední době velký psychický tlak, protože mě v dětství zneužíval dědeček z babiččiny strany a taky se mi na táboře smáli, že mám velkej nos, no a mně se to teď nějak vrací..."

Prostě říct tomu chlapovi co u tebe vyvolává pocity obav a frustrace, svěřit se mu s tím, že jsi hyperkritická a proč to tak asi je = zkrátka mu podat holá fakta do jeho rovnice, ve které on má samé neznámé a zná jen výsledek - moje žena není nikdy spokojená.

Má právo vědět proč se cítíš tak jak se cítíš. Chlapi se nedovtípí, chtějí informace, které mohou vyhodnotit. Ale musela bys mu to říct opravdu naférovku, nedělat se lepší. Já - když není zbytí - tak stejně komunikuju s přítelem. Nedávno třeba o tom, jak je mi líto, že se mnou v těhotenství nechce spát a jak právě teď - byvše tlustá a hnusná - potřebuju mít pocit, že se mu líbím. Pochopil to ;) :vissla:

A jinak ke tchánům nejezdi - ten tvůj vlastní program zní mnohem líp... :supr:

Avalonko, já jsem mu to včera vysvětlovala. Hodně slušnou formou jsem mu vysvětlila že jsem teď  na všechny tyhle věci víc citlivá, jak a proč se mě to dotýká, řekla jsem mu, že se vůbec nezlobím, že nechápe moje slepičí pochody a hormonem zatemněný mozek, že chci jenom trochu taktu a empatie a vynechat mě z některých věcí, ale myslím že nic nepochopil.
Jinak by mi nemohl předložit racionální závěr "nevím proč si lámeš hlavu s něčím, co nezměníš a smiř se s tím, že nikdy nebudeš pro mojí rodinu žádná madonna, protože švagruše už má před tebou dvoj-trojnásobný náskok, a jestli to hodláš hrotit a dávat to mojí mámě sežrat, tak ti dík". Mamánek promluvil a hlavně se ukázalo že to vůbec nechápe.
Takže asi mám držet hubu a krok, zobat Neuroly, ale hlavně nedělat potíže.

No, Tigger, tak to je opravdu nehezká reakce od tvého mužíka. Pak je tedy otázka (potýkala jsem se kdysi s úplně stejnou), jestli jsi náhodou nepočala proto, že tento chlap nemá být budoucím otcem tvých dětí. Kdyby totiž byl, tak by se při vašem případném rozvodu vše velmi zkomplikovalo o účast dětí, kterých se rozvody dotýkají velmi bolestivě a ovlivňují je na hodně dlouhá léta.

A takový osud bys určitě těm nejdrazším na světě = svým dětem, uchystat nechtěla. Popřemýšlej o tom, jestli si tě takový člověk dostatečně váží, jestli ti opravdu coby člověk člověku rozumí. A pak se rozhodni podle svého. Děti nemáte, bylo by to o to snazší.

Já si myslím že to tak úplně hrozné není ;) Vím že to takhle mohlo z mého příspěvku vypadat, ale "v minulosti už byl náš vztah prověřen", já bych se za něj jinak neprovdala.
Tahle nehezká reakce mě taky překvapila a nepotěšila, ale myslím, že to je tím, že on se dostal do svěráku, který ho tlačí z obou stran a to je velmi nepříjemná situace, se kterou si asi neví rady. Buď půjde proti mě, anebo proti rodině, zvláště tedy proti svojí mámě a to je pro něj asi nejhorší možné zlo. Zvolil si jít v tomto konfliktu proti mě, protože já jsem ho otevřela (a navíc podle něj a mnoha lidí iracionálně).

Tím se ho nechci zastávat, protože si myslím, že i v tom svěráku si může zachovat nějakou tvář a nepoužívat dobře mířené podpásovky.

Jinak novinka, se kterou si zase nevím moc rady: napsala mi napůl zhroucená tchýně, že má opravdovou depku, jde na nějaký pohřeb vzdálené příbuzné, do toho zkolabovala její kolegyně, a taky že nás dlouho neviděla, a že uvařila moje oblíbené jídlo (takové indické, velice pracné a velice dobré) a že máme přijet. Celkově to znělo dost depresivně. A mě to zase narušilo "statiku". Na jednu stranu je mi jí líto a normálně by mi to nic nedělalo ji jet navštívit a rozptýlit, je to od ní i hezké že mi napsala a ještě na mě myslela s tím indickým jídlem (to je opravdu akce pro mě, protože na tom jídle nikdo jiný tak "neujíždí"), ale na druhou stranu ji vnímám jako součást (a původ) toho strašáka, se kterým teď bojuji a snažím se mu uniknout.

Ahoj Tigger, pokud se ti ke tchýni nechce, nejezdi. Udělej si hezký den a budeš pak večer v poho, až se manža vrátí.

Jinak jsi mi připomněla moji tchýni ... děsnou konspirátorku, ..... pokud by šlo totiž v tvém případě o moji tchýni, tak z dnešního pohledu vím, že ji manža řekl, že nepřijedu a ona by se snažila nalákat mě na nějaký mls ....     :dumbom:  ........ Jednou dozvěděla, že manža jede sám s našima klukama na týden na chatu, tak mi organizovala... velice nenápadně .... celý týden odpoledne a večery , abych náhodou neměla volno a nespustila se   :skurt:   ... jeden den "potřebovali" pomoct  sbírat rybíz, druhý den musel děda akutně pro nějaké hnojivo či co a neměli auto, tak jsem mu po práci dělala taxíka, další den se nutně musel sklidit angrešt, páč by ho napíchaly vosy .... no prostě furt něco. Pak jsem se jí vzepřela, že mám taky svoje povinnosti ... tak to zas večer nenápadně volala s otázkou, jak že to dělám francouzské brambory, ona že už je dlouho nedělala ..... 

Člověk ne se nesmí nechat tlačit do něčeho, co nechce. K tomu jsem taky časem dospěla. Přečti si i nějakou knížku o asertivitě a jednej tak.

Tigger, od svokry je to podľa mňa ústretový krok, a nie útok... Možno aj trochu manipulácia, ale k tej máme sklony všetci, to by som jej nezazlievala... Ja by som asi šla s tým, že manžel bude vyrovnaný, že keby sa dialo niečo tebe proti srsti, vezmete sa a odídete. S touto podmienkou by som sa vyladila na zmier, ústretovosť a aj na zakopanie vojnovej sekery so švagirnou. Nemusíš ju milovať, ale mohli by ste spolu apsoň vychádzať... Ja som nemala rada svokra. Bol to opilec, ktorý celý život hrešil na svoju invaliditu(kríval, mal niečo s nohou, ale v bufete na stojáka vydržal aj celý deň... :( akurát pri práci mu to prekážalo :dumbom: ), bol aj fyzicky násilný - zamlada, to som ja už nezažila, len z ropzrávania - a mal také tie patriarchálne rečičky, čo si chlap nemá od ženskej nechať... môj bývalý bol aj tak dosť konzervatívny a necítil sa istý v kramflekoch a ockove dobre mierené jedovaté šípy ho len viac podpichovali. Napriek tomu som svokra párkrát do roka vydržala, snažila som sa usmievať a hlavne ohluchnúť na dobu jeho návšetvy u nás alebo našej uňho. Čím viac ľudí tam bolo okrem neho, tým lepšie, lebo často ho v rozlete zarazil niekto iný. Ja som si naňho veľmi netrúfala, iba keď sme na seba narazili náhodne na ulici sami dvaja (svokrovci bývali cca 700 m od nás), občas som uviedla veci na pravú mieru, slušne, ale nekompromisne som trvala na svojom. A hlavne som sa snažila nebrať to osobne, on proste bol produktom svojej výchovy, okolia, krmčových "masírovačiek",  a tak. Hovorila som si, že je to skrátka úplne iná fajta človeka ako ja, ale život nás dal nejako dokopy, tak musíme spolu nejako vyjsť... Ale nemusíme sa milovať(ani sme sa nikdy nemilovali, ale keď zomrel, na pohrebe som si poplakala).

Já vím BB, taky mě napado, že to je MOŽNÁ manipulace, že si možná uvědomila (nebo jí to manžel naprášil), že jsem "teď cáklá" a chce uspořádat hezké odpoledne, kde nepadne zmínka o mém problému, všechno bude košer a vztahy se trochu napraví, aby si to sedlo a "nebyly problémy". Koneckonců taky se dá předpokládat brzké těhotenství na naší straně a já věřím, že se na to taky těší.
JÁ jako tchyně bych se bála, že naprděná ukřivděná snacha by mi to pak mohla dát sežrat.
Nakonec mi jí snad začne být i líto.

Ano Selimo, viděla bych to podobně na ten vstřícný krok.
Zkusím se tedy přátelsky naladit a udělat tam tak max. 2hodinový výlet o víkendu.

S tvým tchánem je to hrozné.
tady je vidět, kolik škody dokáží napáchat rodiče. Živí nás, starají se o nás, snaží se nás vychovávat, a potom přes veškerou snahu udělat pro nás to nej, půlku věcí zkazí tím, že nám dají do života nějakou kouli na noze, které pak léta zbavujeme a pokud se nám to nepodaří, předáme ji našim dětem.

Jeden zakomplexovaný otec udělá ze syna neprůbojného nejistého citlivého chlápka, ze kterého se časem stane alkoholik anebo se schová pod sukně své ženy. a supluje jí další dítě - například. Těch modelů je moc a moc....

No, já teda nevím, ale spíš bych to viděla od tchýně jako podanou ruku, než jako konspiraci. A myslím, že podanou ruku by člověk neměl přehlížet.
Já měla taky dost napružené vztahy s tchýní (občas je mám i dnes :)), ale časem jsem tak nějak došla k tomu, že naše v podstatě malicherné třenice nejsou ničím v porovnání s její láskou k mému synovi.
Když vidím, jak ho oba s tchánem zbožňují, a jak on má rád je, všechno ostatní je nedůležité.
Mě se totiž tohohle "privilegia" nedostalo, a někdy mám pocit, že se to se mnou táhne celý život. A tak jsem ráda, že moje dítě o tohle nebude ochuzené, a jsem za to tcháňatům vděčná, i když jsou občas na zabití. :gloria:

P.S. Jak napsala Selima: Nemusíš ji milovat, ale můžete spolu vycházet. Věř, že to jde! Držím palce.

Xsaro, já myslím že u nás se to srovná, až uvidím, že naše dítě zbožňují úplně stejně jako "ta druhá". Do té doby budu asi furt taková napnutá.

A časem se snad smířím i s tím nešťastným načasováním švagrů. Docela se mi zalíbila představa, že třeba zrovna tohle třetí dítě bude to, které nás pozdraví, vezme za ruku, poděkuje za dárek i když půjde jen kindervajíčko, a nebude se vytahovat (už vůbec ne naše dítě) a celkově to bude sluníčko. Třeba zrovna bude s tímhle dítětem to naše rádo trávit volno a prázdniny.

Pak už by zbývalo jen odpustit švagrové.
A na tomhle jsem se kupodivu shodla s manželem. Ona věděla, jak se těšíme na zimu, kdy začneme "zadělávat", jak jsme se na to připravovali, při rekonstrukci bytu zohledňovali různá řešení a opatření vzhledem k brzkému příchodu mimina, mluvili jsme o jménech a ona to sviňsky sledovala z povzdálí a ani neřekla že "na tom dělaj" taky. Vždycky s námi chtěla držet krok, co jsme si pořídili my, musela mít taky a pokud možno lepší, vím že jí docela dost štvalo, že jsme koupili byt (ten dluh už nevidí), nejspíš se i zalekla ztráty svojí důležité pozice v rodině a tak zasáhla a praštila do toho. A ještě se nechala slyšet, že napoprvé, jako v předchozích dvou případech. Supermatka.

Jsem děsná co? Trochu se vylejvám, uznávám :dumbom:

Ale nejseš děsná, člověk se prostě nepřeveksluje ze dne na den, ale ty to časem zvládneš, protože chceš.  A taky proto, že ti tady skvěle pomáhá avalonka  a ostatní.

A k tomu odpuštění... chápu, že je to těžký, ale musí to být veliká úleva. Tohle bych si já potřebovala vyřešit se svojí babičkou, která je sice už 16 let po smrti, ale já jí přesto pořád nedokážu odpustit. Nejen to, že neměla ráda mě, ale asi hlavně to, jek nenáviděla mou mámu. Byl to z mého pohledu moc zlý člověk, ale co já vím, co ji k tomu vedlo.  Je hrozné s tou zlobou žít, člověka to vnitřně hrozně užírá. Vím, že kdybych jí dokázala odpustit, bylo by mi o moc líp. Doufám, že to někdy dokážu...  :grater:

Škoda že je po smrti, třeba by ses právě dověděla tolik věcí, které byly příčinou její zášti, že by ti jí nakonec bylo líto a odkázala bys jí obejmout a odpustit.

Nějakou terpaii jsi nezkoušela?

Přemýšlela jsem o kinezce, ale popravdě, mám z toho trochu strach. A jít do toho se strachem asi není dobrý. I když bych to asi potřebovala.  Babi totiž dokázala rozeštvat kompletně celou rodinu, takže teď nemáme nic moc vztah ani se sestrou.  NA bodě mrazu je i vztah mezi ségrou a mámou, prostě se to létama nahromadilo a zatuhlo... NO jo, asi se budu muset pochlapit a začít vyhazovat kostlivce ze skříní...

Tak to se ti nedivím. Kamarád se takhle z rodinných problémů "léčil" několik let, po některých mimořádně těžkých sezeních spal třeba 20 hodin, na terapii nechal celkem 120 tisíc, ale dneska se usmívá a je jiný člověk, žije, dýchá, miluje život i lidi.
Předtím byl ustrašené zvířátko.

Určitě to stojí za to! Já do toho jdu taky :)

ahoj, pruhovaný čumáku! poslyš, není to vaše soutěžení už trochu nuda? Vemte si sekery, holky, ať má rodina trochu povyražení!

Ahoj Tigger,

myslím, že své tchyni nejsi povinovaná vůbec ničím, takže zda tam pojedeš nebo ne bych být tebou rozhodla čistě dle toho, jestli se mi tam chce.

Jen dvě reakce na tvé postřehy:

tchyně je možná tou "součástí" ale rozhodně ne příčinou tvého problému
své švagrové nemáš co odpouštět

Posuzovat a odsuzovat - to se jednou může obrátit proti nám takovou silou, že z toho budeme celí tumpachoví. Já rozumím tomu, co ke švagrové cítíš, je to úplně logické vzhledem k tomu, jak jsi vnitřně naladěná (a ona možná i je pěkná kráva, o to nic). Ale stejně, jako je to logické, je to i destruktivní a v podstatě nespravedlivé, protože jak už jsme mnohokrát říkali - vidíš věci čistě subjektivně, přes svůj vlastní filtr snahy být sama dokonalá.

Ty prostě Tigger svou švagrovou nenávidíš, protože jí závidíš - sama jí neustále nazýváš supermatka, protože si to o ní skutečně myslíš. Ona se na tu pozici možná pasovala, ale ty jsi jí to sežrala i s navijákem - takže ona už pro tebe není jen "supermatka" ale "supermatka deluxe".

A jak už jsem tu také psala - závist a žárlivost jsou strašlivě nebezpečné emoce. Dávej si na ně velký pozor. Prožívej je, ale stále měj na paměti, co to ve skutečnosti je. Že to není reálný pohled, že je to závist a žárlivost. Dávej věcem správná jména a pak máš ty věci pod větší kontrolou.

Já taky občas říkám (a teď sorry všem) ta slepice zasraná blbá (na něčí adresu), ale vím, že mi jen ten člověk šlápl na kuří oko, na nějakou mou bolestivou strunu. Jeho problém? Ne - můj. Protože až nebudu mít ta kuří oka, už se mě jen tak něco nedotkne, budu mít pevnou půdu pod nohama.

Takže i já si v těchto případech pořád opakuju - je to vztek, co cítím. Ne realita.

lupina montana napsal(a):

ahoj, pruhovaný čumáku! poslyš, není to vaše soutěžení už trochu nuda? Vemte si sekery, holky, ať má rodina trochu povyražení!

ještě něco podobně konstruktivního... :rolleyes:

lupina montana napsal(a):

ahoj, pruhovaný čumáku! poslyš, není to vaše soutěžení už trochu nuda? Vemte si sekery, holky, ať má rodina trochu povyražení!

Poslyš a kde ty ses tu, lupino, vlastně vyloupla? Nechodíš sem dlouho viď? :) Jsi správně praštěná, můžu vědět, kolik ti je? Jen pro mou představu - doufám, že se neurazíš, je s tebou docela sranda ;)

lupina montana napsal(a):

ahoj, pruhovaný čumáku! poslyš, není to vaše soutěžení už trochu nuda? Vemte si sekery, holky, ať má rodina trochu povyražení!

:lol::godlike::lol:

Tigger napsal(a):

lupina montana napsal(a):

ahoj, pruhovaný čumáku! poslyš, není to vaše soutěžení už trochu nuda? Vemte si sekery, holky, ať má rodina trochu povyražení!

ještě něco podobně konstruktivního... :rolleyes:

Tigger - stačilo by neužírat se blbostma, žít si svůj život a ne život těch druhých a bude ti fajn :).

avalonka napsal(a):

lupina montana napsal(a):

ahoj, pruhovaný čumáku! poslyš, není to vaše soutěžení už trochu nuda? Vemte si sekery, holky, ať má rodina trochu povyražení!

Poslyš a kde ty ses tu, lupino, vlastně vyloupla? Nechodíš sem dlouho viď? :) Jsi správně praštěná, můžu vědět, kolik ti je? Jen pro mou představu - doufám, že se neurazíš, je s tebou docela sranda ;)

ÓÓ, jsem polichocena:gloria:nechodím, páč jste mi dlouho unikaly. Tedy unikaly: já jsem k počítači usedla před rokem a výhradně pod tlakem okolností.. jsem nevěděla, co se na něm hezkého všechno najde. A kolik mi je...jee..jee? Hrozně a strašně moc. Jsem pleistocenní příšera(doufám, že to znamená zhruba totéž, jako hodně stará.);)

No ale Avalonko, proč si myslíš, že je to jen můj názor, že je supermatka?
Tchán prohlásil, jak je báječná, zabředne napoprvé (tváří se jako by jí to dítě udělal on sám :) ) a ještě je s dětma hezky doma. Zeptal se mě, jestli to myslím vážně, že "chudák moje dítě" půjde brzy do jeslí a školky a nebudu s ním doma, jako XY.
Řekla jsem mu, že si to neumím jinak představit, vzhledem k tomu že bychom přišli o 50% příjmů (zatímco náklady by naopak vzrostly), a on rozmrzele prohlásil že je to moje věc a mávnul vztekle rukou. Asi pro to, že jsem ho vlastně konfrontovala se skutečností, že švagrovi umožnil přivéstl rodinu do hotového (dům, bydlení), a na druhé dítě se normálně vybodl, resp. už neměl co dát.

Kdyby aspoň mlčel a neryl, když už nic.

Takže prostě když vidím, že dokaží dělat rozdíly mezi svými dvěma dětmi, mám důvodnou obavu, že to tak bude i u vnoučat.

A švagrovou mít fakt ráda nemůžu.
Byla první, kdo se vzbouřil (spíš zhroutil), když od starého dědy, který to má jediný v rodině srovnané, přišla myšlenka, že by měl vlastně švára mého manžela částečně vyplatit. Švagr dostal majetek v hodnotě cca 4 miliony, zatímco jeho brácha žil u přítelky (mě) v pronájmu ve Vysočanech.
Řekli že nemají z čeho, že mají malé děti a téměř vzápětí odletěli na dovolenou. Ani se neptej kam, ale Chorvatsko to nebylo, tam je špína...
A dovču jim fakt nezávidím, protože my s manželem na dovolené jezdíme, za hubičku (výhoda povolání), a o dovolené máme zcela jiné představy, jen zdůrazňuji ten princip. Přijde mi to jako výsměch.

Míša Kulička: ty jsi taky dobrá. Neužírat se blbostma. Jak prosté! Že sem na to nepřišla dřív :)  Lidi vy hulíte nebo co?  :lol:

no jo, Tigger, to se holt stává, že jedno dítě má všechno a na jiné nezbude nic - ale - brala bys švagra místo manžela, kdybys věděla, jak to dopadne? prostě ses pro něj rozhodla, protože má pro tebe své kvality, a tak to neřeš - nevíš, co se děje za zdmi jejich bytu - třeba jim nakonec ani není co závidět...

Ne, nehulím :lol::lol::lol: ...  život mám jen jeden na to, abych ztrácela čas řešením věcí, které stejně nijak neovlivním. Tvůj manžel ti poradil dobře - ber to tak, jak to je, neřeš to a zabývej se smysluplnějšími věcmi než je švagrová...

Ok, Tigger - opravuji svoje původní sdělení na sdělení: to, že je tvá švagrová supermatka, je názor nejen tvůj, ale i tvého tchána (případně tchyně, sousedky Pepiny a ještě paní Horáčkové ze sámošky).

Myslíš, že názory vás pěti z ní tu supermatku skutečně činí?

Tigger, vzpamatuj se. Já si třeba myslím, že ty budeš mnohem lepší máma než ona (už proto, že jsi inteligentní - na tom tvé momentální citové rozhárání nic nemění) a vůbec nebude záležet na tom, jak rychle po porodu půjdeš do práce. (Já třeba práci vůbec nepřeruším, ale dělám z domova, takže to půjde - i když to bude záhul, mně přítel také neuživí).

Tvá švagrová není supermatka. To je jen její hra a vy jste na její pravidla všichni přistoupili. A ty, Tigger, možná úplně nejvíc, protože jsi přesně naladěná na takovéto "kopněte si do mě, vím, že jsem tu nejhorší ze všech". Proč myslíš, že ti život přihrál právě takovou švagrovou?

Jakmile zjistíš, kdo jsi a jaké máš skutečné kvality, budou ti názory jiných (zvláště pak hloupých) lidí na ostatní lidi úplně jedno. Své názory budeš utvářet sama - nikoli přejímat od druhých. Notabene těch, kteří sami ve tvých očích nemají valnou hodnotu.

Tví tcháni se rozhodně spravedlivě ke svým synům nezachovali - ale myslíš, že mají tví švagrovci šťastnější vztah než vy? A pokud ano - myslíš, že je to proto, že mají majetek za 4 miliony? Já bych od nikoho žádné peníze nechtěla - jsem mladá, šikovná ženská a umím si vydělat sama. I za cenu, že nepůjdu na mateřskou. Nikdy mi ale nikdo nebude moct nic vyčítat a čekat vděk. Stojím na svých nohou a jsem na to hrdá.

A pokud by se, Tigger, ke tvým dětem tcháni chovali hnusně a nepomohla by ani otevřená konfrontace, tak se s nimi prostě přestaň stýkat. Tím je vytrestáš nejvíc, protože tyhle věci jednou lidem dojdou. Většinou pozdě a nedá se to už vrátit a nikdy si nemysli, že "by jim to stejně bylo fuk". Další omyl.

Závist je, čumáčku pruhovaný, zelenooká nestvůra, jež si hraje s tím, koho požírá...Vážně ti to za to stojí?????tohle všechno?? Ještě jsem se tu kupříkladu nedověděla, proč vlastně to všechno podnikáš...nemyslíš si přece, že tě budou mít radši jen proto, že to chceš? A jestli je ti líto, že mají radši toho druhého syna a bojuješ za něj, děláš mu medvědí službu, řekla bych. Za chvíli bude mít možná pocit, že si o něm myslíš, že je padavka...

Trochu z iného konca, ale možno nie až tak :offtopic: ... Moja bývalá švagriná chodila najprv s mojím bývalým, až potom začal chodiť s jeho bratom, počali spolu dieťa a keď malo asi dva roky, vzali sa(kvôli starej, dobrej mladomanželskej pôžičke). Ja som ju mala od začiatku ako nejaký boží test, lebo BM k nej naďalej mal taký čudne rozporuplný vzťah, na jednej strane na ňu nadával a neustále sa babral v tom, ako bol načasovnaý ich rozchod a začiatok jej známosti s bratom(normálne bol presvedčený, že mu ju brat prebral, ale zvyšok partie a rodina vedeli, že ON ju od seba odohnal nezmyselnou hádkou a následnou pýchou a tvrdohlavosťou, za čo ich všetkých nenávidel ešte viac a rozprával o konšpirácii), na druhej strane jej robil nekonečné službičky. Keď sme napríkald boli spolu na jazerách v Senci (cca 25 km od Bratislavy) kempovať, jej muž musel neodkladne preč, môj bývalý tiež a keď prišlo na platenie kempu tak ja ako študentka som to musela zatiahnuť, lebo ona chudera na materskej(malý mal pár mesiacov) NEMALA PENIAZE. Večer som kupovala víno a cigarety(!! :dumbom: - kojacej žene :/ )Keď prišiel bývalý, búrila som sa, no on mi mlčky dal tie prachy a len povedal, že to nemám riešiť(vyhlásila som, že keď nemám prachy, tak proste nejdem kempovať, poťažmo s miniatúrnym deckom, ktoré kojím) a mám jej byť oporou :dumbom: . Odchádzali sme tak, že najprv odviezol JU domov a svojho synovca, zatiaľ čo ja s JEHO SYNOM sme čakali. Keď som znovu brblala, povedal, že skrátka bábätko nebude čakať a basta. Na moje chabé námietky, že bábätko má motorizovaného otca, som sa opäť dozvedela, že otec prosto nemôže, a keď som vypenila, že ju uprednostňuje predo mnou, dozvedela som sa omračujúci fakt, že ju skrátka pozná o 5 rokov dlhšie ako mňa, a to už bude naveky tak a basta! :dumbom: Poplakala som si, ale potom som skonštatovala, že to fakt nemá riešenie, a že hádam časom sa jazýček váh vychýli v môj prospech. Tak sa aj stalo, keď som veci prestala riešiť, švagriná sa začala správať ako pravá krava, tiež s nami furt súťažila, vymýšľala si kraviny a nakoniec sme sa spolu smiali na jej uvažovaní... Dnes s ňou mám pomerne fungujúcu spoluprácu. Ale nejako mimoriadne ju nezbožňujem, ani som nikdy nezbožňovala. Je to hodne o vnútornom postoji a o tom, čím sa necháš vyviesť z miery.

No Tino, právě že nebrala. To je na tom to nejhorší. Aby mě pánbůh po těchto mých výlevech nevytrestal a neodvedl na vesnici o 136 obyvatelích, všude daleko, týdenní nákup v říčanské Bille by byl jediným společenským vyžitím a byla bych s dvěma dětmi zavřená v domě, který by mi sice ta potvora švagrová z Prahy nepřejícně záviděla, ale ve kterém je v létě v zimě chlad a vlhko a tma.

Budu se muset jen odnaučit tolik trvat na principech a na tom "co by se správně slušelo a patřilo".

lupina montana napsal(a):

Závist je, čumáčku pruhovaný, zelenooká nestvůra, jež si hraje s tím, koho požírá...Vážně ti to za to stojí?????tohle všechno?? Ještě jsem se tu kupříkladu nedověděla, proč vlastně to všechno podnikáš...nemyslíš si přece, že tě budou mít radši jen proto, že to chceš? A jestli je ti líto, že mají radši toho druhého syna a bojuješ za něj, děláš mu medvědí službu, řekla bych. Za chvíli bude mít možná pocit, že si o něm myslíš, že je padavka...

Lupino, vážím si tvojí snahy mi něco sdělit a uznávám, že to má smysl, ale je nutné oslovovat mě čumáčkem pruhovaným? Je to nadřazenost nebo slizká blahosklonost?

Tím totiž děláš medvědí službu mě, se zvednutým tlakem se i sebevětší moudra vnímají a vstřebávají jinak.

Selimo, tedy klobouk dolů - tohle by bylo silný kafe i pro mě. Ale tvůj postoj je velmi odvážný a hlavně vyzrálý. To je přesně ono - přestaneš se tou druhou užírat (v době, kdy se jí užíráš jsi vlastně na její úrovni, tj. v blátě), začneš žít svůj život, užívat si, dovolíš si být sama sebou bez ohledu na ostatní - a to pak úplně rozkveteš, okolí si toho všimne a nakonec ta, se kterou jsi tak bojovala, je vedle tebe maličká (pokud se tedy osobnostně neposune i ona).

Jenže ve chvíli, kdy jsi nad ní "zvítězila", už je to vcelku jedno, protože ty to "vítězství" už ke svému štěstí vůbec nepotřebuješ.

Tigger, příběh Selimy je pěkný.

Tigger napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Závist je, čumáčku pruhovaný, zelenooká nestvůra, jež si hraje s tím, koho požírá...Vážně ti to za to stojí?????tohle všechno?? Ještě jsem se tu kupříkladu nedověděla, proč vlastně to všechno podnikáš...nemyslíš si přece, že tě budou mít radši jen proto, že to chceš? A jestli je ti líto, že mají radši toho druhého syna a bojuješ za něj, děláš mu medvědí službu, řekla bych. Za chvíli bude mít možná pocit, že si o něm myslíš, že je padavka...

Lupino, vážím si tvojí snahy mi něco sdělit a uznávám, že to má smysl, ale je nutné oslovovat mě čumáčkem pruhovaným? Je to nadřazenost nebo slizká blahosklonost?

Tím totiž děláš medvědí službu mě, se zvednutým tlakem se i sebevětší moudra vnímají a vstřebávají jinak.

Lupina je bezva, Tigger - ona to myslí z legrace, tak se tak nečerti ;)

Tigger napsal(a):

Je to nadřazenost nebo slizká blahosklonost?

Mimochodem Tigger, tohle je přesně tvůj problém. Jsi nasraná na první našlápnutí - bereš si věci hrozně osobně. Není to ani jedno výše uvedené - podle mého je to snaha odlehčit situaci a podrbat tygra za ouškem. Ty to ale vnímáš jako útok.

Nepřipadá ti, že stejně paranoidně vnímáš i věci ve své rodině?

Tigger, vieš, čo je zvláštne? Mne práve prišlo priam ľúto, že ma nikto nenazval čumáčkom pruhovaným - veď to je nááádherné... :P Ako ťa to môže rozčuľovať? To je prejav toho, že si tu aj so svojím problémom ľuďom prirástla k srdcu, že o tebe rozmýšľajú a chcú ťa povzbudiť... A ty na nich studenou sprchou :dumbom: :grater: :rolleyes:

Mě teda přijde "čumáček pruhovaný" bezva. Kéž by mě tak někdo řekl.


:D  Hergot Seli, bylas rychlejší. :butter:

A víš co? Seš můj čumáček pruhovaný.:hjarta:

Selima, no to je taky dobré... :-(  můžu vědět kolik vám všem tehdy bylo?

Avalonko, když ti bude blbě (šéredný průjem), není ti do smíchu, i když nejde o život a jde doslova o *****. Přesto tě budou jakékoli vtípky na tvůj stav v té chvíli iritovat. Nebo se mýlím? Ok MĚ by to vadilo. A JÁ mám teď duševní průjem, ber to tak.

Abych před odchodem dom udělala resumé.

Všichni se tedy zjevně shodneme, že je to můj problém. Jen já jsem si ho způsobila a jen já si ho odstraním.
Bud mi vadit jen to, čím se nechám vyvádět z míry.

Ok to je jako vědět, že k otevření dveří potřebuji klíč, který ale nemám, musím najít/vyrobit. Teď aspoň vím, že mi nepomůže do nich mlátit. Díky vám všem :)

Poletucha: A víš co? Seš můj čumáček pruhovaný.
Sme OBE čumáčky pruhované... :storstark: :hjarta:

No, ja som mala cca 21-22, bývalý 30-31, jeho syn 7, švagor 26, švagriná 29-30...

Tigger napsal(a):

Selima, no to je taky dobré... :-(  můžu vědět kolik vám všem tehdy bylo?

Avalonko, když ti bude blbě (šéredný průjem), není ti do smíchu, i když nejde o život a jde doslova o *****. Přesto tě budou jakékoli vtípky na tvůj stav v té chvíli iritovat. Nebo se mýlím? Ok MĚ by to vadilo. A JÁ mám teď duševní průjem, ber to tak.

Abych před odchodem dom udělala resumé.

Všichni se tedy zjevně shodneme, že je to můj problém. Jen já jsem si ho způsobila a jen já si ho odstraním.
Bud mi vadit jen to, čím se nechám vyvádět z míry.

Ok to je jako vědět, že k otevření dveří potřebuji klíč, který ale nemám, musím najít/vyrobit. Teď aspoň vím, že mi nepomůže do nich mlátit. Díky vám všem :)

No, tak to je velmi stručně řečeno. Ale v podstatě výstižně. Do dveří nemlať, hledej (vyráběj) klíč, to ano.

Jediná výhrada - ty sis nic nezpůsobila. "Způsobit" podle mého znamená vědomě učinit. Neodsuzuj se. Nejde o to, že by sis nastalou situaci způsobila, ty ses do ní prostě dostala nezpracovanými vnitřními problémy.

Neříkáme tu "je to tvoje vina", říkáme "je to tvůj problém" - a to je rozdíl. Buď na sebe přívětivá, nikoli opět hyperkritická.

krásný víkend, ty průjme! ;) :pussa:

Poletucha je moje duhová vážka
:vissla:

Omlouvám se, blahosklonnost opravdu není má typická vlastnost; prostě na mě působíš jako..tygřík, no. Já už si rochu té sentimentality můžu dovolit, tak si to užívám.. a tohle by neměla být moudra, to jsou vlastně příběhy...ostatně jsi mi to mohla oplatit, měla bys prasečí radost místo vysokého tlaku.. :-))

Tigger, ty si tak chytrá(bez irónie), až si stojíš sama v ceste... Tvoj rozum ti je vlastne na prekážku, šrotuje momentálne skôr proti tebe :/

čumáčku pruhovaný
ty průjme
duhová vážka
a prasečí radost!

Holky, já vás miluju. :D :hjarta:

Musím se s váma někdy potkat.

Jo - a Tigger - zásadní věc, kterou jsem ti zabudla říct už dřív- pořiď si knihu ŽENA: TĚLO A DUŠE od Christiane Northrupové.

Fenomenální kniha jedné letité gynekoložky, která vnímá ženu krz její tělo i duševno. Pro mě zásadní průlom v myšlení (a mimochodem její kapitola Neplodnost mi byla také velmi cenným vodítkem, když jsem tak nějak sama o sobě přemýšlela).

Papa, čumák, zub & tlapa!:):):)

Selima napsal(a):

Tigger, ty si tak chytrá(bez irónie), až si stojíš sama v ceste... Tvoj rozum ti je vlastne na prekážku, šrotuje momentálne skôr proti tebe :/

Ano, Seli - vystihla jsi to přesně. Pokud nás ovládne naše racio, je to vobrovskej průser - o tom je také ve výše zmíněné knize velmi inspirativní kapitola. Zvlášť u ženských je to problém, my bychom měly mnohem víc akcentovat intuici a měkkost.

A jsme zpátky u toho, proč má dnes tolik ženských problém otěhotnět. Protože jsou v hlavě napůl jako chlapi - pak ty ženské orgány nefungujou jak mají, protože celá ta žena-člověk je v disharmonii. Byl to i můj problém, kápnul na to můj úžasný homeopat. Fakt sympoš, chodila jsem tam moc ráda a hlavně mi pomohl :)

papapapapapapapapapa

poletucha napsal(a):

čumáčku pruhovaný
ty průjme
duhová vážka
a prasečí radost!

Holky, já vás miluju. :D :hjarta:

Musím se s váma někdy potkat.

:lol::lol::lol::lol::godlike::lol:

lupino, co znamená tvůj nick? A taky sem i hrozně líbí ten vlk!

Selima napsal(a):

Tigger, ty si tak chytrá(bez irónie), až si stojíš sama v ceste... Tvoj rozum ti je vlastne na prekážku, šrotuje momentálne skôr proti tebe :/

tak to se dá vyřešit kulkou, překážky se mají odstraňovat :)

*VTIIIIP!!!*

Avalonko, napsala bych víc, a chtěla bych, ale tlačí mě čas. Určitě se k tomu vrátím.

Lupino, no dobře beru, mííír :godlike: To víš člověk v těch sra*kách nevidí dál než přes práh hajzlu (chtěla bych to napsat slušněji), ale to by nevystihlo přesně moje pocity ;)

Ani jsem netušila, jak trefnou přezdívku jsem si tu minulé jaro zvolila. Vzteklá přerostlá uprskaná kočka a čumáček pruhovaný :)

Všem vám moc děkuji za vaše názory a za snahu pomoct mi. Vždyť byste si mohli někde číst vtipy nebo někde vtipně konverzovat a vy mě trpělivě odepisujete a snažíte se.


DĚKUJI :hjarta:

:pussa: :hjarta: Si tak vtipná a pohotová, že sa mi nechce nikam inam... :cool: :jojo:

lupina montana napsal(a):

Papa, čumák, zub & tlapa!:):):)

PAPOUŠ.... ;)

Tigger a ostatní holky - :hjarta: :hjarta: ;)

Panthera tigra, my vtipně konverzujeme právě zde.A hezky jsi to řekla, jsou chvíle , kdy je vybroušená mluva k ničemu. :-))
Avalonko, to je vlastně blbost, ten nick. Lupina je sice botanický název kytky, ale montana pokud vím neexistuje. Zvolila jsem jej proto, že je to od slova lupus, tedy vlk a vlk je moje totemové zvíře.montana je prostě a docela obyčejně "horská" -nejspíš proto, že žiju v Polabí..:-))

Tigger napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Papa, čumák, zub & tlapa!:):):)

PAPOUŠ.... ;)

Ne! Řekni, že znáš Mluvící balík!!Žejooooooooooo!:grater:

lupina montana napsal(a):

Panthera tigra, my vtipně konverzujeme právě zde.A hezky jsi to řekla, jsou chvíle , kdy je vybroušená mluva k ničemu. :-))
Avalonko, to je vlastně blbost, ten nick. Lupina je sice botanický název kytky, ale montana pokud vím neexistuje. Zvolila jsem jej proto, že je to od slova lupus, tedy vlk a vlk je moje totemové zvíře.montana je prostě a docela obyčejně "horská" -nejspíš proto, že žiju v Polabí..:-))

Nojo, Polabí na hory užije :lol: Takže jsi horská vlčice. To je krása - tak papa! :tesi:

Mmmm...  neměla jsem v tu chvíli úplně na mysli Durellova Papouše, jako spíš nějakou japnou odpověď na tvé pac a zub nebo jak to bylo... :)

Mluvící balík je nějaká tvoje achillovka?

Ty poslyš ty Lupino... víš, že až teď jsem si všimla tvého motta v podpisu?

("chci říct, že když se ráno probudíme živí, bude to pro začátek stačit.")

to je dobré! Minulý týden jsem doslova umírala v záchvatu paniky a nevěděla jsem, jestli a jak se zvednu a půjdu druhý den do práce (nejistota, "výsada" nás "duševně chorých"), a tak mi to přijde docela trefné. Máš bod.... (čumáku kostkovanej) :hjarta:

Tigger napsal(a):

Mmmm...  neměla jsem v tu chvíli úplně na mysli Durellova Papouše, jako spíš nějakou japnou odpověď na tvé pac a zub nebo jak to bylo... :)

Mluvící balík je nějaká tvoje achillovka?

Achillovka?? to je moje chronda! Četla jsem ho holkám nejmíň 6x za sebou celý a už jsem pak měla pro každou postavu vypracovanou jinou dikci i přízvuk...Zvažovala jsem, že jim to natočím, ale byla jsem na to nakonec líná a tak jsem četla a četla až do úpného učtení..A papoucha miluju, zejména jeho provětrávání slov a hádky s    Dulcibellou:):):)

Tigger napsal(a):

Ty poslyš ty Lupino... víš, že až teď jsem si všimla tvého motta v podpisu?

("chci říct, že když se ráno probudíme živí, bude to pro začátek stačit.")

to je dobré! Minulý týden jsem doslova umírala v záchvatu paniky a nevěděla jsem, jestli a jak se zvednu a půjdu druhý den do práce (nejistota, "výsada" nás "duševně chorých"), a tak mi to přijde docela trefné. Máš bod.... (čumáku kostkovanej) :hjarta:

Na záchvaty paniky bývají dobré Bachovy krizové kapky. Kdo je občas nemá? Ale musím ti říct, panteřice štráfovaná, že tebe je radost povzbuzovat:hjarta:

Tak tohle mi rozum nebere, jak můžou nějaké bylinné kapičičky předejít pocitu, že se blíží něco hrozného?
Víš o čem mluvím jo? To není hloupá depka z nevydařeného dne, nebo pocit viny z prohýřené noci, po které se člověk vzbudí v nedůstojné poloze a zjistí, že měl mít pohovor kvůli práci, nebo nezaplatil složenku a navíc na ní nemá.

Mluvím o tom pocitu hrůzy, který tě přepadně zničehonic, kdy třeba stojíš na ulici a najednou zjistíš, že nemůžeš dýchat, a že umíráš, přepadne tě slabost, ale máš strach, že když si jen sedneš, nebo jen zavřeš oči, že upadneš do bezvědomí, z kterého se už neprobereš. Srdce ti skáče z těla, potíš se, hlava ti pulsuje, oči lezou z důlků a máš dojem, že se nedožiješ příští minuty, natož dne. Je to "jen" porucha neurocirkulace, ale není to tak banální, jak by se mohlo zdát, aspoň si to myslím....

to jsou momenty, kdy si člověk začne vážit obsahu motta v tvém podpisu a plně chápe jeho význam :) Znáš ho ty sama?

lupina montana napsal(a):

Achillovka?? to je moje chronda! Četla jsem ho holkám nejmíň 6x za sebou celý a už jsem pak měla pro každou postavu vypracovanou jinou dikci i přízvuk...Zvažovala jsem, že jim to natočím, ale byla jsem na to nakonec líná a tak jsem četla a četla až do úpného učtení..A papoucha miluju, zejména jeho provětrávání slov a hádky s    Dulcibellou:):):)

Těším se na to, až budu mým holkám, klukům (a nedá li bůh tak kočičkám a pejskům) číst příběhy vypracovanou dikcí a přízvukem.... ;)

Odcházím do peří.
Abych nevyvolala dojem, že jsem odešla ve stavu na mašli, vězte, že jsem v klidu, ačkoli, nebo možná protože, mám v bříšku místo mimina několik dovádějících velkopopovických kozlíků, v lednici mám na zítřejší oběd naložený lavor číny, což mě naplňuje štěstím i podivnou tetelivou pýchou z blahobytu, a teď jdu spát, a myslím že se hezky vyspím i bez směsi meduňka-heřmánek-šalvěj-třezalka :sova: :sova: :sova:

A vy na tom máte zásluhu :)


I ty Lupino, ty tlamičko puntíkatá :reta:

Tigger napsal(a):

Těším se na to, až budu mým holkám, klukům (a nedá li bůh tak kočičkám a pejskům) číst příběhy vypracovanou dikcí a přízvukem.... ;)

Ale von dá, jen neměj péči - von dá a rád! ;)

Dobré ránko!
Tak ta tetelivá pých z blahobytu - ta se ti povedla!:supr:Vždycky jsem zmateně přemítala, co prokrista lidi maj na všech těch suprhyprmarketech, že tam jezdí jak na mší svatou.Já to totiž opravdu moc nemusim...A pak jsem jednou seděla před Vánoci úplně groggy na lavičce na Čerňáku a sledovala přesně to, co jsi tady řekla- tu tetelivou pýchu na blahobyt a došlo mi to.Vždyť tohle je splněný sen tisíců generací - sama Fortuna držela roh hojnosti nad tím ohavným obchoďákem a lidi měli přesně ten blažený výraz, jako když skončí zabijačka.Takže od té doby hledím na obchoďáky docela jinak, ačkoliv tam chodím stejně málo, jako předtím.
A přidávám se k Avalonce - a už vás vidím jako živé...tvoje prouhatá koťátka, jak přestanou řádit jedině pod hrozbou, že jim ALE OPRAVDU! nepřečteš Mluvicí balík..jak si opřou bradičky a vyvalí očka...a jak jim čteš Balík po šesté a snažíš se odlišit Ethelreda od "jednoho z bazilišků"..:):):)(Já mimochodem nejradši mluvila Tabbtu, ta je taková dramaticky vděčná.)
Zatím papa, čumák, zub a tlapa! Musím ve se psema, nebo mě zežerou.
A všechny se těšíme na tvoje tygřátka s tebou:hjarta::hjarta:

No holky, Vy jste to napsaly tak krásně, že se snad dnes vnutím těm svým post a před pubertálním holčičkám a přečtu jim (?) nějako kráááásnou pohádku !!!   :jojo:

No.....právě mě hodily potkana do výstřihu...asi je spíš zabiju :rolleyes: :lol:

lupino a o jakéže to knize tu básníte??

Tigger napsal(a):

Tak tohle mi rozum nebere, jak můžou nějaké bylinné kapičičky předejít pocitu, že se blíží něco hrozného?
Víš o čem mluvím jo? To není hloupá depka z nevydařeného dne, nebo pocit viny z prohýřené noci, po které se člověk vzbudí v nedůstojné poloze a zjistí, že měl mít pohovor kvůli práci, nebo nezaplatil složenku a navíc na ní nemá.

Mluvím o tom pocitu hrůzy, který tě přepadně zničehonic, kdy třeba stojíš na ulici a najednou zjistíš, že nemůžeš dýchat, a že umíráš, přepadne tě slabost, ale máš strach, že když si jen sedneš, nebo jen zavřeš oči, že upadneš do bezvědomí, z kterého se už neprobereš. Srdce ti skáče z těla, potíš se, hlava ti pulsuje, oči lezou z důlků a máš dojem, že se nedožiješ příští minuty, natož dne. Je to "jen" porucha neurocirkulace, ale není to tak banální, jak by se mohlo zdát, aspoň si to myslím....

to jsou momenty, kdy si člověk začne vážit obsahu motta v tvém podpisu a plně chápe jeho význam :) Znáš ho ty sama?

Vážně fungujou.Kapičky. A kdyby náhodou ne,neuškodí. Ale to se mi stalo jen jednou - ale to se o mě pokoušel infarkt ze samého smutku.
A jestli tyhle stavy znám? jojo. Důvěrně - naštěstí jsou už za mnou. Skoro rok jsem byla na Xanaxu.( A musím říst, že pomoh, mrcha.)Pamatuješ, tygříku, co říkal medvěd Bálú, když byla velká sucha a všichni se museli dělit o to málo vody z Vajganangy a báli se, jak to dopadne? Bálú říkal- to mine, to vždycky mine...tedy, ne že by to bylo kdovíjak chytré, ale je to tak..
Mimochodem, co s tou tvou "jen poruchou neurocirkulace" dělají ti, co ji tak hezky nazvali?

avalonka napsal(a):

lupino a o jakéže to knize tu básníte??

Gerald Durreell, Mluvící balík. Já to říkám furt- dneska už nikdo neumí mýty- jen Angličani.

O tom jsem v životě neslyšela - ale jdu mrknout na web knihkupectví, že bych zakoupila - pro Vojtu :)

avalonka napsal(a):

O tom jsem v životě neslyšela - ale jdu mrknout na web knihkupectví, že bych zakoupila - pro Vojtu :)

No...tak hodně štěstí, ale vydali to po 20 letech -v r. 2003,tak to nevypadá na moc divokou frekvenci. Jo nakladatelství Jiří Buchal/BB Art, náklad neuveden.

ty jsi zlato, lupino - teď jsem to hledala na kosmasu nebo portálu a nikde nic - tak zkuším toho Buchala :)

Tak mě to navedlo na Neoluxor - knížku to sice vyhledalo, ale nemají ji. Tak si budu muset počkat.

Lupino, napsali mi Grandaxin na úzkosti a doporučili relaxovat. Ale měla jsem ten "záchvat" jen párkrát, takže z toho nedělám vědu.
Grandaxin jsem si vzala jen dvakrat když mě začalo něco "olizovat", třas a tak, možná to bylo spíš z únavy. Na tu chemii moc nevěřím, navíc chci otěhotnět a to poslední co potřebuji, je vrhnout se do roční chemické léčby. Kdyby se to ale mělo vrátit a zesílit, tak mi nic jiného nezbyde....

Zatím popíjím bylinky a zhluboka dýchám :) A kapičky zkusím!

Avalonko zkus antikvariáty! Lidi vyhazují neuvěřitelné poklady...

lupina montana napsal(a):

....lidi měli přesně ten blažený výraz, jako když skončí zabijačka.

Tak to je přesné. Plné regály ve spíži a lednice, to je štěstí :hjarta:
Mám to ještě z dob, kdy jsem jezdila k bábě na prázdniny. Vůně zavěšeného špeku a klobás ve spíži, smíchaná s bylinkami a skořicí ze štrůdlu, považuji za nejlepší vůni do bytu, kam se hrabe AmbiPur.
Pohled na její plotnu, kde vždycky něco pobublávalo a vonělo mi uvolňoval endorfiny už coby osmiletému dítěti. Takže teď se k tomu vracím skrz narvaný nákupní košík a spousta lidí to má myslím podobně :jojo:

Tigger napsal(a):

Avalonko zkus antikvariáty! Lidi vyhazují neuvěřitelné poklady...

Pravda pravda-první Balík jsme získali taky tam.
No máš pravdu, Tygříku, já ten Xanax taky žrala už se dvěma dětma. A chemie mě taky moc nebere, ale když někdy je zapotřebí napravit napřed ten chemický děj....Ale kdyby ti pomohly kapičky, bylo by to samosebou mnohem příjemnější. Například na žaludeční neurózu existujou naprosto geniální kapky- recept ze XVII století - a moc se o nich přitom neví...
Ježíš, já s těmi chudáky psy ještě nebyla...no teď teda není zbytí...co spustilo štěňe..Zatím papa, čumáček & tlapa

legrační..když to řekneš takhle..

Tigger napsal(a):

Tak to je přesné. Plné regály ve spíži a lednice, to je štěstí :hjarta:

zní to divně, tak konzumně.A když to řekneš takhle

Vůně zavěšeného špeku a klobás ve spíži, smíchaná s bylinkami a skořicí ze štrůdlu, považuji za nejlepší vůni do bytu, kam se hrabe AmbiPur.

je to prostě jedna báseň.Člověk by jen slastně povzdech, stočil se na kanapi do klubíčka a nechal si něco krásného zdát...:jojo:

Tigger napsal(a):

tady je vidět, kolik škody dokáží napáchat rodiče. Živí nás, starají se o nás, snaží se nás vychovávat, a potom přes veškerou snahu udělat pro nás to nej, půlku věcí zkazí tím, že nám dají do života nějakou kouli na noze, které pak léta zbavujeme a pokud se nám to nepodaří, předáme ji našim dětem.

Zde vlci! zdravíme tygry!
Jak jsem pročítala celé tohle fórum znova, zaujala mě tahle tvoje věta. Vzpomněla jsem si totiž, že když se mi narodila první dcera,VĚDĚLA jsem, že ty chyby, co dělali moji rodiče, dělat nebudu. (a taky že ne)A tak jsem koukala na to nunátko sladké a říkala jsem jí- jaký lumpárny já na tobě dítě napášu? A došlo mi, že to zjistím, až jí bude dvacet a bude na ná pravu pozdě..:rolleyes:A taky že jo...ty už bude muset holt napravovat sama:grater:Zdá se mi, že nejhorší situace totiž nenastane, když se napášou nějaké ty cgybky, ale když to jedna strana ví a má snahu s tím něco dělat a ta druhá ne. Což se momentálně dějě na všech stranách, jak pozoruju....Ale nenaděláš nic..:(

Tak a už naposledy, už je tu převlčíno:
AVALONKO- je mi čtyřiapadesát.Tedy bude v květnu. Když jsem zmateně přemítala, proč jsem ti to neřekla, tak jsem přišla na to, že jsem měla takovou tu fixní idejku, jakože internet patří mládí a tak...no jak jsem stará, tak jsem holt blbá..:-))

lupina montana napsal(a):

Tak a už naposledy, už je tu převlčíno:
AVALONKO- je mi čtyřiapadesát.Tedy bude v květnu. Když jsem zmateně přemítala, proč jsem ti to neřekla, tak jsem přišla na to, že jsem měla takovou tu fixní idejku, jakože internet patří mládí a tak...no jak jsem stará, tak jsem holt blbá..:-))

:pussa: :supr:

Nejsi náhodou taky Býk? Já jsem květnový. Já Býky ráda. A můj Vojta bude (doufejme) též rohatej - termín mám 14/5. Abyste tu vy zubatý tygři a vlci nebyli v převaze. Občas je totiž potřeba nejen kousnout a drápnout, ale taky pěkně kopytem do palice, aby se nám rozsvítilo! :dumbom: :D

Tigger, lupino - když jsem si přečetla vaše včerejší večerní i dnešní povídání, jakoby mě cosi hladilo po srdíčku. Tigger, skvělý. Kampak jsi schovala tu druhou ženskou, co tady vystupuje pod tvým nickem? Vždyť ty jsi fajn baba. :D
Holky, vy jste si padly do noty.
To kanape, plný špajz, bublající hrnce na plotně, knížky, super. Vynořila se mi spoousta vzpomínek. Krásných. :D

AVALONKA: kdepak, já jsem tu mezi vámi rohatci, žihadlatci a kopytnatci jeden chudák Blíženec..:-)Ale k Býkům mám zřejmě taky blízlo, dvě z mých nejbližších přítelkyň jsou Býčice.Jo a švagruše, kerá se též počítá mezi přítelkyně.
MAJKAFA:že je tygřík skvělá?? Asi se musela napřed posilnit pár kozlíkama, ale to je úplně jedno.Mám z ní děsnou radost! jenže tady zřejmě rozkvete každá; já jsem sice opustila debatu s Venuší, páč na to už jsem fakt nervy neměla, ale sleduju to a všimla jsem si, že jste ji holky dočista rozmrazily! Čímžto vás velebím a slávu vám provolávám!

lupi neboj, ono to s Venuší půjde. Vím to. :-) Jo, hned začínám shánět knížku Mluvící balík. Když jsem ji nestihla přečíst mým dětem, tak ji přečtu jednou aspoň vnoučátkům. :-) A nejdříve sobě. Moc se těším.

Majkafo, ty přijdeš do nebe :jojo: namouduši, na vlčí uši :pussa: Pošlu ti po Labi něco dobroučkého. Červený Cinzano? Pošlu ho v petce, aby vydrželo přes všechna zdymadla :storstark:

Majko, řečená Majkafo! Je moc dobře, že jsi tady.!! Příklady táhnou!!!  ) :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Annie:

Odpovídám až teď, i když se mezi tím diskuse posunala. Obrázky z novin byly podložené tvrdým papírem z krabic od potravin, leukoplast byla jako rámeček. Ze zadní strany byl leukoplastí přilepený provázek jako očko, aby se to dalo pověsit na zeď.

Tigger:
Ano, moje děti byly ušetřeny nejen společné výchovy, ale i jakéhokoliv ovlivňování se strany manželových rodičů a sourozenců, včetně vzájemného srovnávání mezi sebou. I když po několika letech jsme se několikrát do roka s manželovou  rodinou scházeli, byly moje děti vzorem dokonalosti. Asi nějak instiktivně cítily, že je dobré, když na nich nikdo nenajde chybičku. Je pravda, že ostní by rádi našli, ale děti jim nedaly šanci.

amba napsal(a):

Annie:

Odpovídám až teď, i když se mezi tím diskuse posunala. Obrázky z novin byly podložené tvrdým papírem z krabic od potravin, leukoplast byla jako rámeček. Ze zadní strany byl leukoplastí přilepený provázek jako očko, aby se to dalo pověsit na zeď.

Není slov..............................leda těch nepublikovatelných

lueta napsal(a):

Majko, řečená Majkafo! Je moc dobře, že jsi tady.!! Příklady táhnou!!!  ) :hjarta: :hjarta: :hjarta:

:par:

Majko, řečená Majkafo! :lol::lol::lol:

lupina montana napsal(a):

Majkafo, ty přijdeš do nebe :jojo: namouduši, na vlčí uši :pussa: Pošlu ti po Labi něco dobroučkého. Červený Cinzano? Pošlu ho v petce, aby vydrželo přes všechna zdymadla :storstark:

Je v nebi teplíčko? Jestli ne, tak bych raději jinam. :D
Cinzano si vylovím v ÚL u zdymadel pod Střekovem. Předem díky! :lol:

Vracím se k původnímu tématu diskuse.

Avalonka:

Tvoje příspěvky jsou skvělé a teoreticky máš v mnohém pravdu. Jen v reálném životě to bývá často jinak. To, co píšeš, je sice dokonalé, ale já vím, že lidi jsou hodně nedokonalí a chybující. Podle tvých pravidel se dá žít jen v určité uzavřené skupině lidí, ať je to skupina náboženská nebo sekta, kde se všichni řídí stejnými pravidly, všichni je plně respektují, nikdo nemá jiný názor a nikdo se nezachová jinak, než podle těchto pravidel.

Změnit svůj přístup k životní realitě může každý, může na svém duševním vývoji  více či méně pracovat, ale vztahy mezi lidmi změníš jen do té míry, jak to dovolí nebo chtějí ostatní zúčastnění.

Víš, mám dost životních zkušeností na to, abych věděla, že na tomto světě jsem proto, abych splodila další generací, tuto generaci kvalitně připravila pro budoucnost a předala jim co nejlepší systém vzorů na její přežití.
Vím, že tady nejsem proto, abych vychovávala a poučovala jiné dospělé lidi. Mohu vyslovit jiný názor než mají oni, mohu jim ukázat, že existují i jiné cesty. Je pravda, že se mi hodně často stává, že mnozí ke mně přicházejí prodiskutovat své problémy a přejí si, abych jim jiné přístupy nastínila. Pokud mě o to sami požádají, jsem k nim otevřená.  Pokud o to nestojí, nedělám to, jen nedovolím, aby kdokoliv vstupoval do mého teritoria, i za cenu konfliktů.

Avalonko, umíš si představit, že za každou cenu a v každé situaci budeš jednat s lidmi podle svých pravidel, ale protože jsou to úplně jiní lidé, budou jednat úplně jinak. Například - tvůj  dokonalý přístup  zneužijí v tvůj neprospěch, protože oni mají jiná pravidla a jiné zkušenosti.

Tak, a teď mě kamenujte.

Vlaďka:

Z tvého příspěvku o nemocné švagrové necítím snahu o to, aby tě někdo litoval. Myslím, že jsi nám chtěla říct, že nikdy dopředu nevíme, koho kdy budeme potřebovat. Naopak, to, že švagrové, která se k tobě moc dobře nechovala, nezištně  pomáháš,  já, na rozdíl od Avalonky, oceňuji. Není to tvoje povinnost a pomáháš jí  na úkor času, který by jsi mohla věnovat své rodině nebo ho využít pro sebe. 
Jak ti Avalonka napsala že tě nelitue, opravdu mi to pod rouškou dokonalosti zavání drsnými pravidly nějaké sekty. Nic si z toho nedělej, nejdůležitější je mít čisté svědomí.

Hm ... babičky si to někdy pěkně podělají .... moje tchýně řekla kdysi mým klukům, že je sice má ráda, ale ta první vnučka bude pro ni vždycky první..... Proč jim to říkala, to nevím. Je pravda, že ze všech svých vnoučat má ráda jen to jedno a ostatní průběžně pomlouvá, co udělali špatně.  :dumbom:

amba: Díky, tak nějak jsem to myslela a víc se k tomu nehodlám vyjadřovat.

Tigger ... dej si pozor, s tímhle přístupem za chvíli budeš úplně skvělá a zjistíš, že těhotenství tvé švagruše je ti ouplně fuck a až přijde to tvoje, tak si ho vychutnáš bez ohledu na to, v jakém budeš pořadí !!!!  :pussa:

BB napsal(a):

Hm ... babičky si to někdy pěkně podělají .... moje tchýně řekla kdysi mým klukům, že je sice má ráda, ale ta první vnučka bude pro ni vždycky první..... Proč jim to říkala, to nevím. Je pravda, že ze všech svých vnoučat má ráda jen to jedno a ostatní průběžně pomlouvá, co udělali špatně.  :dumbom:

Ta moje zas mým dvěma dcerám pravila se vší vážností, že má radši kluci, páč jsou takoví upřímnější :grater: což ještě nebylo to nejhorší; horší bylo, že jsem se proti tomu ohradila - pravda, poněkud ohnivě..asi..:/ a dostalo se mi výroku - no ty si mysli co chceš, kluk je kluk....:dumbom: inu, není nad srážku s blbostí :)

Tigger:
Myslím si, že tvoje tchýně udělala velmi vstřícný krok, když uvařila jídlo, které tobě chutná. Víš, radit ti nemůžu, jen ti napíšu, co bych udělal já: Hodně bych tchýni osobně za toto gesto ocenila, i před manželem bych jeho matku chválila a projevila bych kladný přístup k jeho rodině.
Vžij se do situace manžela - on to také nemá jednoduché! Někde jsi  tuším psala, že rodiče mají ke každému synovi jiný přístup. Neřeš to ty, on to možná někde v hloubi duše řeší manžel, jen o tom nemluví.  Jistě má rodiče rád a možná k nim jezdí s tebou pro to, že se s tebou chce pochlubit, dát rodičům příležitost  poznat, že jsi fajn baba a aby viděli, že je s tebou šťastný. Prostě, že ty jsi ta správná volba a stojíš  při něm.

Pokud chceš vzájemné vztahy vylepšit, považuji  za kontraproduktivní, ba přímo zvrácené, rady typu: Nejezdi tam, udělej si raději den jen pro sebe atd. Když  to uděláš, domysli si, co bude následovat: Manžela  bude hodně mrzet že nejsi s ním, sám bude vidět,  že o jeho rodinu nestojíš, tchýně se dotkne, že i přes její vstřícné gesto na ně kašleš. Tím dáš švagrové obrovský prostor, aby tě ještě víc odsunula z výsluní. Nemysli si, že tchýni nebude vrtat v hlavě, proč jsi nepřijela. Bude se syna vyptávat, on bude mlžit nebo řekne pravdu - obojí vyvolá další domněnky a diskuse a hlavně, manželovi nasadí brouka pochybností do hlavy.  Brouk bude tak dlouho vrtat, až manžel začne pochybovat, jestli jsi pro něho opravdu ta pravá. Pak stačí jen malá poznámka typu, vidíš, jaká ona je, my jsme to věděli. Nebo od švagrové, kdy řekne tchýni: Já se divím, že k vám ona nejede,vždyť je u vás tak báječně, já se k vám vždycky těším, vy jste tak hodná, no to u nich asi není všechno v pořádku. Švagrová bude mít vyhráno. Švagrová je chytrá, má už dlouholetou zkušenost a ví, co na tchýni platí. Nemysli si, že švagrová v tobě nevidí konkurenci. Vidí, a když ty jí dáš možnost volného působení, předvede tchýni, jak ona je úžasná a ty jsi "hrozná".

Můj manžel, když  šel ke svým rodičům, NIKDY nešel sám, vždy jsme šli spolu. On byl spokojený, já se pěkně oblékla a byla vlídná, vstřícná. Ne, že bych svůj čas neuměla využít jinak a bylo mi u nich dobře, ale nedala jsem jeho rodině  prostor, aby mu v mé nepřítomnosti nasazovali brouky do hlavy. (Jeho rodina nás chtěla rozeštvat). Nepovedlo se.  V mé přítomnosti jeho rodina nemohla dělat nic, naopak, manžel vysoko ocenil moje chování u nich. Ať kdykoliv jeho rodina chtěla zaútočit proti mně, on viděl na vlastní oči něco jiného, nebylo tedy co řešit. Proto také rychle sám pochopil, na které straně není něco v pořádku a kdo to s ním myslí opravdu dobře. Věřím tomu, kdyby je navštěvoval sám, maminka mu určitě lila do hlavy,jak jen ona to s ním myslí dobře  atd., že by se náš život ubíral jiným směrem.   
Na tvém místě bych se snažila o co nejlepší vztahy s tchýní, i když se ti momentálně zdá, že se tcháni posírají jen ze švagrové a z vnoučat. Tvůj čas teprve přijde. Do té doby bych si pevně upevnila pozici jak v manželství, tak u tchýně. . Neřeš dopředu co bude, mnohdy nám život zamíchá kartama úplně jinak než si myslíš a plánuješ. Nekritizuj cizí děti, nejsou tvoje, dopřej jejich rodičům, ať si je vychovávají, jak sami chtějí. Až budeš mít svoje, budeš mít dost prostoru předvést, jak to umíš ty. 
Když budeš jen kritická a  věčně nespokojená, může se stát, že  život s tebou přestane manžela bavit. Raduj se z toho co máš. Máš ve svých rukou trumfy, ale asi je nevnímáš. Především, můžeš porodit druhému synovi jeho první dítě. Je štěstí, že je švagrová těhotná dřív než ty, protože budeš mít nejmladší vnoučátko, což je známá výhoda.
Ty neřeš, co dali tcháni druhému synovi. Tvůj manžel, pokud s tebou bude šťasný, může vždycky  projevit lítost nad tím, že bratrovi umožnili bezstarostný život a kupu dětí, zatím co on má materiální starosti a nemůže si to dovolit. Soudní rodiče se zamyslí a možná budou požadovat, aby se bratři vyrovnali. Když ne, netrap se tím, může přijít doba, kdy manželův bratr bude muset své "dluhy" rodičům splácet, zatím co vy jim nebudete s čistým svědomím nic dlužní.

Ambo, copak tě tak popudilo na Avalonce? Že je občas rozumprd? No to jsme tu - občas asi všichni, jak se tak snažíme pomoci. Ostatně i ve tvém příspěvku se krčí takový rozumprdí odstaveček.. ;)
A než jsem to stihla odeslat narozumprdila jsi celou stránku :)
A vůbec, kam se čumák pruhovaný poděl?

lupina montana:

Proti Avalonce mě popudilo to, co jsem napsala Vlaďce. Myslím si, že v diskusi může napsat každý co chce, jak to vidí a cítí. Můžu tě ujistit, že to co píšu, jsou mé osoní životní zkušenosti a mám to štěstí, že zpětně po mnoha letech vidím, co a jak bylo k čemu dobré a co se obrátilo v můj prospěch. Nikoho nenutím, aby moje rozumy četl, ani aby se podle nich řídil. Všechno.

amba napsal(a):

lupina montana:

Proti Avalonce mě popudilo to, co jsem napsala Vlaďce. Myslím si, že v diskusi může napsat každý co chce, jak to vidí a cítí. Můžu tě ujistit, že to co píšu, jsou mé osoní životní zkušenosti a mám to štěstí, že zpětně po mnoha letech vidím, co a jak bylo k čemu dobré a co se obrátilo v můj prospěch. Nikoho nenutím, aby moje rozumy četl, ani aby se podle nich řídil. Všechno.

Hmmmm...dobře.Nelze, než souhlasit. A platí to i pro Avalonku? :co:
Jinak - Vlaďčinu příhodu jsem pochopila spíš jako ty, než jako Av, nicméně - jaks pravila - v diskusi si může každý napsat, co chce.. :storstark:

lupina montana:
Avalonce jsem napsala jen svůj názor a neočekávám, že se mnou budete všechny souhlasit, spíš očekávám kamenování.  Jasně, že když něco napíšu, vím, proč jsem to napsala a jsem připravena  i na negatevní  reakce. Zdaleka nejsem dokonalá a dělám plno chyb, i když se učím celý život, vždycky mě něco překvapí.   V diskusi platí přímá úměra: Čím více různých  názorů, tím více možností, že si dotazující ujasní svoji situaci a vybere si z nich něco, co je pro jeho situaci důležité. Někdy stačí, když  mu určitou situaci pomohou tyto příspěvky konkrétně pojmenovat, aby se v ní zorientoval. Každý z nás je jiný, každý čerpá z jiných zkušení, každý řeší jiné situace, proto neexistuje žádné absolutní pravidlo pro všechny a na všechno.   
Co platí pro Avalonku, to fakt nevím. Jen jsem měla pocit, že je potřeba Vlaďku ocenit a jsem ráda, že to cítíš stejně.

amba napsal(a):

lupina montana:
Avalonce jsem napsala jen svůj názor a neočekávám, že se mnou budete všechny souhlasit, spíš očekávám kamenování.  Jasně, že když něco napíšu, vím, proč jsem to napsala a jsem připravena  i na negatevní  reakce. Zdaleka nejsem dokonalá a dělám plno chyb, i když se učím celý život, vždycky mě něco překvapí.   V diskusi platí přímá úměra: Čím více různých  názorů, tím více možností, že si dotazující ujasní svoji situaci a vybere si z nich něco, co je pro jeho situaci důležité. Někdy stačí, když  mu určitou situaci pomohou tyto příspěvky konkrétně pojmenovat, aby se v ní zorientoval. Každý z nás je jiný, každý čerpá z jiných zkušení, každý řeší jiné situace, proto neexistuje žádné absolutní pravidlo pro všechny a na všechno.   
Co platí pro Avalonku, to fakt nevím. Jen jsem měla pocit, že je potřeba Vlaďku ocenit a jsem ráda, že to cítíš stejně.

Souhlas. Doufám, že jsem tě nezklamala stran kamenování... :) :D :lol:

lupina montana napsal(a):

avalonka napsal(a):

lupino a o jakéže to knize tu básníte??

Gerald Durreell, Mluvící balík. Já to říkám furt- dneska už nikdo neumí mýty- jen Angličani.

Ak hovoríme o TOM ISTOM Geraldovi Durrellovi, tak ten prežil väčšinu života celkom dobrovoľne na grécko-talianskom ostrove Korfu(grécky Kerkyra)... Som videla jeho tamojší domček a tíško závidela...

lupina montana:
Ne, nezklamala, od tebe to bylo jen pošimrání, očekávám, že bude hůř.

Amba: Skoro škoda sklamať ťa, nie? :/

Jojo, o tomtéž. Z jedné jejich vily je nádherný výhled na moře, ale (zřejmě) dnes je to už turistická atrakce. Ale mají tam nááááááááádhernou , obrovitou wistárii, až se pod ní prohýbá pergola - všimla sis? Jinak myslím jsou na Korfu ještě mnohem krásnější místa... :-))

amba napsal(a):

lupina montana:
Ne, nezklamala, od tebe to bylo jen pošimrání, očekávám, že bude hůř.

Hele! Ty škádlíš chřestýše bosou nohou! Chybí ti adrenalin, co? :vissla:

Selima:
Já nevím, jestli je škoda mě zklamat. Mě totiž jen tak něco nezaskočí ani nerozhodí. Může to vypadat, že se ráda přu, ale opak je pravdou. Jsem radši, když mě jiní lidé pochopí a porozumí. Snažím  se nikomu vědomě neubližovat, nikoho neponižovat, nezesměšňovat, nesekýrovat a urážet, ani netrvám na tom, že jen můj názor je jediný dobrý.   Na druhou stranu, od nikoho si stejné věci nenechám líbit. Tak uvidíme.

Aj Ambo, ty jsi mi ale manipulátorka :supr:
Život jako hra, ve které ty hlavní trumfy třímáš ty a čekáš, kdy bude nejvhodnější chvíle je vytáhnout a ostatní vyřadit ze hry. Inu, proč ne. Občas používám podobné zbraně, to se přiznám bez mučení :rolleyes:

Jsi chytrá, určitě máš v mnohém pravdu. Jen se vidím jinde než jsi ty, protože pro mě platí má pravidla a nebudu hrát podle cizích, pokud se zásadně rozcházejí s mým pojetím morálky, etiky a tak nějak smyslu vůbec.

I bych kamenem hodila po tobě, děvče, jenže já bydlím v paneláku a my tu žádný kameny nemáme ;) :lol:

Lupina montana:
Myslíš? no, jestli máš pravdu, tak to bude mazec ! Nakonec, co jsem zasela, taky sklidím, ne?

lupina montana napsal(a):

Jojo, o tomtéž. Z jedné jejich vily je nádherný výhled na moře, ale (zřejmě) dnes je to už turistická atrakce. Ale mají tam nááááááááádhernou , obrovitou wistárii, až se pod ní prohýbá pergola - všimla sis? Jinak myslím jsou na Korfu ještě mnohem krásnější místa... :-))

Hej, v obidvoch veciach máš pravdu... Obišla som autom skoro celý otrov, a je krásny... Kerkyra, Sideri, my sme bývali kúsok od kláštora v Paleokastríci(nádherné, magické miesto :P ). Bola som do toho ostrova zaľúbená a pevne dúfam, že sa tam ešte vrátim - aj obkuknúť durrellovské sídlo...

Taky pevně doufám...my tam byli na podzim a nahoře na pláních bylo ticho, jen vítr a kvetly tam metr vysoké vřesovce...a voněly... vědělas, že vřesovce voní? A ty olivovníkové pralesy! Našli jsme jednu zapadlou místní hospodu s úžasnou retsinou, uprostřed stoletých oliv...ááách jo.A bylas i dole na Ídě? Jak je tam to solné jezero a poušť?A na skalách v Kassiopí? Krásné je Korfu, překrásné. A představ si, že jsem dobrovolně sledovala jedno po*no jen proto, že se odehrávalo na Korfu :-)))

Avalonka:
Ne , necítím se jako manipulátorka, jen jsem vycházela z daných faktů, chceš-li, z rozdaných karet. Když švagrová hraje se svými trumfy  supermatku, není žádný důvod, aby Tigger nepoužila  trumfy svoje, ve chvíli, kdy to bude reálné a potřeba. Tigger možná nevidí, že i ona ty trumfy má. Pokud vím, nikde jsem nenapsala, že má ostatní vyřadit ze hry, to mě ani nenapadlo!  To je jen tvoje domněnka a já nemám moc ráda, když mi někdo podsouvá svoje myšlenky. Jen bych se na  místě Tigger pokusila hodnotu karet vyrovnat, (teď nemám na mysli počtem dětí) to je všechno.
Je něco špatného na tom, když si myslím, že by měla být se svým mužem? Je něco špatného na tom, když by si její manžel vyjasnil se svými rodiči jejich postoj k němu a bratrovi? 
Tobě připadá morální, když rodiče upřednostňují jednoho syna před druhým? Tigger psala, že jednomu synovi dali značný majetek, zbavili ho existenčních starostí, druhý syn nedostal nic. Vidím, že  v tom se neshodneme, pro mne je to naprosto amorální.
Etika a morálka - obojí jsou jen úhly pohledu. 
V žádném případě ti neberu tvoje pravidla, ani tě nenutím podle cizích pravidel žít, jen mám jiný názor než  ty. Všichni víme, že život je boj. Místo na slunci si můžeme  vybojovat nejen ostrými meči, ale i docela příjemnými zbraněmi, jakými jsou například tolerance, laskavost, ocenění druhých atd. Když ale někdo vytáhne trumf, nevidím důvod, proč bych ho nemohla vytáhnout i já. Naopak, život mě rychle naučil, že ho musím vytáhnout také, protože by mě jinak okolí  pohltilo.
Mmch, je dost možné,  že je to právě švagrová Tigger, která ji chce vyřadit ze hry.

Kassiopí áno, ale celkom dole som bohužiaľ nebola... Som si povedala, že niečo si musím nechať aj na potom... :jojo: A bola som tam s kamoškou, čo mala cestovuku, a celkom sa vyznala, tak sme obchádzali masovkové výletné destinácie a vyberali si len hrozienka z koláča... Na olivách sme dostali šmyk(na motorke) a skoro sme havarovali - ale len skoro... Keď tam prší(tiež sme boli už viac-menej po sezóne), z tých olív tečie šťava či olej či čo to je a rozteká sa to po ceste... No úplný adrenalínový šport... ale spomienky a dojmy mám teda nádherné.

My jej taky projeli celý, půjčeným autem. Mám ten dojem, že je tam mimo samotné Kerkýry masová destinace jen jedna :-)) a to ten hotelový komplex na východním pobřeží. želbohu je to zrovna taková krásná zátoka! Taky nám na začátku doporučili jednu vyhlídku -žeprý Bella vista. Neviděli jsme ji, páč zrovna lilo, ale pak jsme zjistili, že je tam přebellavistíno.. .-)) Kam ses vyšplhala, tam bella vista.. Já tam byla s manžou a kamarády , bylo to moc fajn. A cože to má ta tvoje kamarádka za cestovku? Že bych se tak jako zamyslela? Hmmm.A víš, co se mi moc líbilo? Šplhání po těch silničkách až do nebe. Na mopedu to musí být ještě lepší...

ambo:

Mám dojem, že já jsem Av pochopila, nepřipadá mi to tvrdé. ty totiž bojuješ. A boj stojí spoustu sil. Kdepak je vzít když je nemáš? Navíc, to co nás rozčiluje nejvíc tak bývá jádrem pudla. I my sami máme své problémy a můžeme na ně pohlížet různými způsoby.

Viz Vladka. Fajn, že v sobě zvládla překonat všechny ty věci kvůli nemoci...ale ona si jen opět má potřebu něco dokázat, protože někde uvnitř je tam stále ta zraněná holka. Nemyslím, že je to špatně. Je to jen jiný způsob. Kdyby problém opravdu vykořenila, nebude o něm mluvit s takovou hořkostí.

Vykořenit problém znamená přijít na to, proč mě to tak rozčiluje. Odpustit těm, kteří mi ublížili, protože  pomohli zkvalitnit moji duši. A  to je sakra těžký, začít od sebe. Obvykle vidíme v oku druhých třísku a ve svém nejsme schopni vidět trám.

PavlaH:
Ne, boj  v pravém slova smyslu rozhodně s nikým nevedu.   Máš ale pravdu, že vedu "boj" - ve smyslu  nenechat se semlít vnějšími vlivy a udržet se tam, kde chci být. Nepoužívám ostré zbraně ( jen v výjimečně - v krajní situaci). V  reálném životě to tak chodí, ať chci nebo ne,  a když v takovém žiju, musím se přizpůsobit.  Nazvala jsem to boj, ale je to vlastně úsilí, udržet se na třech nohách. Je to zdraví - rodina- práce. Kterákoliv z těchto nohou se může náhle podlomit, ale když ti zbydou další dvě a jsou pevné, nespadneš na zem.   No, jsem z těch lidí, kteří s sebou nenechají kde kým vláčet tak,  jak si kdo zamane.    Ano, máš asi jiné zkušenosti než já a nevidím žádný důvod, proč bys nemohla souhlasit s Avalonkou.

Moje základní zbraně jsou laskavost, empatie, vstřícnost, ocenění dobrých skutků jiných lidí a samozřejmě odpuštění a věř, že vím o čem mluvím.

Vlaďky příběh neznám dopodrobna, nevím ani, jaké pohnutky Vlaďku vedly k tomu, aby své švagrové pomáhala. Nenimrám se v tom, pro mne je důležité, že jí Vlaďka nezištně pomáhá ve chvíli, kdy to švagrová potřebuje a mylím si, že je vhodné její pomoc ocenit. Všechno.

Pavla H bingo ! napsalas to za mě :supr:

Víte holky, nechci ocenit ani litovat. Vypořádám se s tím sama. Jen jsem chtěla říct, že člověk nikdy neví, čí pomoc bude potřebovat. Vůbec si nemyslím, že jsem svatá, ale jsem ráda, že se mě amba zastala. A jestli píšu s hořkostí, to je dost těžké posoudit. Prostě se mezi námi staly nějaké nepříjemné věci a já jsem se to snažila sama v sobě utřídit. Podle mě už jenom to, že jsem to sem napsala a dočkala se v podstatě takových reakcí jako od avalonky, mi pomůže jít kousek dál. Samozřejmě že je hnusné, co jsem napsala, ale na druhou stranu už když jsem to psala, čekala jsem podobné odezvy a na jedné straně mě to naštvalo, ale na druhé to chápu. Kdo to nezná celé, nemůže mi takové myšlenky schvalovat. A myslím, že každého někdy napadne nějaká ošklivá myšlenka, ale nemá odvahu ji někde prezentovat. A navíc to je vždycky jen problesknutí té myšlenky, samozřejmě bych byla ráda sledovala bráchovy a její děti jak rostou a ne abych čekala, že to budou nezvedení a nevychovaní výrostci, se kterými budou mít problémy. Myslím, že se dál se mnou nemusíte zabývat a můžete se věnovat problémum Tigger.

ambo,

tvůj způsob uvažování je velmi logický a zdá se být naprosto správný. Klobouk dolů, tvoje životní taktika působí velmi "něžně", ale já jí vnímám jako dost chladnokrevnou.

Já tenhle styl jednání využívám v práci, při obchodním styku, při komunikaci s partnery. Tam to vnímám jako "kdo z koho" - a nikoli ve zlém, když se třeba s šéfem dohaduju o podmínkách mé smlouvy, začneme se po půlhodině dohadování oba smát, protože cítíme, že to je hra. Dost tvrdá a vyhraje ten, který trumfne toho druhého - ale baví nás to. Jsou stanovena určitá pravidla, mantinely a teď se ukáže, kdo je lepší.

V soukromém životě to ale nepoužívám (díky za to, že jsi mě přiměla o tomhle přemýšlet - tato debata je pro mě opravdu přínosná). V soukromí pro mě platí výhradně pravidla morálky (ano - má vlastní subjektivní, jiná ani nikdo nemáme) a nikoli pravidla kdo z koho. V práci potřebuju být úspěšná ale v soukromí potřebuju být sama sebou. Přirozená a tak i přijímaná.

Pokud rodiče jednomu synovi něco dají a druhému ne, je to jen a jen jejich volba a není na mě, abych jim (byť s růžovou mašlí) vracela úder a nebo čekala, až jedou "spláčou nad vejdělkem". Pokud moje švagrová kritizuje moje děti, není na mě, abych řekla (v případě že dostane rakovinu) - a teď  zhruba cituji Vlaďku: Je mi jí líto, je mi líto bráchy, ale maličko ve mě hlodá červík, že nebudou mít děti a já nebudu moct sledovat, jak by vlastně její děti byly skvělé, inteligentní a poslušné.

To je jako bych stála nad svým soupeřem v tenisu, který si právě zlomil vaz, a říkala "čoveče vstávej, zrovinka jsem měla napřaženo na pořádnej smeč".

Já Vlaďku chápu, že se jí dotýkalo chování její švagrové - rozumím tomu, taky jsem s jednou švagrovou měla velké problémy. Ale chtěla jsem tím říct, že nikdo není "kráva" bez příčiny a ti skutečně šťastní lidé nikdy "krávy" nejsou. Takže pokud je moje švagrová kráva, pokusím se k ní najít cestu opravdové upřímnosti (a jde to, holky, osobně vyzkoušeno - i když někdo je rezistentní vůči všemu a nepomůže nic) a pokud tu cestu nenajdu, tak si halt řeknu "asi je ten člověk tak uzavřený, že to nemá cenu". A vezmu ho jaký je.

Ale v případě, že smrtelně onemocní, na žádné taktiky není prostě místo. Tady už je ve hře všechno - to je vabank. Proto mě zarazilo Vlaďčino uvažování á la "jen kdyby teď neumřela a ukázalo se, že i její děti jsou spratci". To je na mě teda už moc.

Sorry za :offtopic:
Av, jak tady pořád zminuješ ten tenis, až se dáš po porodu do kupy, dáš si se mnou match? :)

poletucha napsal(a):

Sorry za :offtopic:
Av, jak tady pořád zminuješ ten tenis, až se dáš po porodu do kupy, dáš si se mnou match? :)

Já už to léta nehrála, krásná :dudlik: Ale na kávu bych s tebou zašla hned ;)

Vlaďka napsal(a):

Víte holky, nechci ocenit ani litovat. Vypořádám se s tím sama. Jen jsem chtěla říct, že člověk nikdy neví, čí pomoc bude potřebovat. Vůbec si nemyslím, že jsem svatá, ale jsem ráda, že se mě amba zastala. A jestli píšu s hořkostí, to je dost těžké posoudit. Prostě se mezi námi staly nějaké nepříjemné věci a já jsem se to snažila sama v sobě utřídit. Podle mě už jenom to, že jsem to sem napsala a dočkala se v podstatě takových reakcí jako od avalonky, mi pomůže jít kousek dál. Samozřejmě že je hnusné, co jsem napsala, ale na druhou stranu už když jsem to psala, čekala jsem podobné odezvy a na jedné straně mě to naštvalo, ale na druhé to chápu. Kdo to nezná celé, nemůže mi takové myšlenky schvalovat. A myslím, že každého někdy napadne nějaká ošklivá myšlenka, ale nemá odvahu ji někde prezentovat. A navíc to je vždycky jen problesknutí té myšlenky, samozřejmě bych byla ráda sledovala bráchovy a její děti jak rostou a ne abych čekala, že to budou nezvedení a nevychovaní výrostci, se kterými budou mít problémy. Myslím, že se dál se mnou nemusíte zabývat a můžete se věnovat problémum Tigger.

Jinak Vlaďko omlouvám se, teď už je to "o tobě bez tebe" - nechci se do tebe už dál navážet. Je dobře, že jsi našla odvahu napsat sem svoje myšlenky (ať už jakékoli), to je rozhodně pozitivní. Takže ti přeju vše dobré - rozhodně bych tě tu nerada deptala. Jsem možná až příliš velký kritik. ;)

avalonka napsal(a):

poletucha napsal(a):

Sorry za :offtopic:
Av, jak tady pořád zminuješ ten tenis, až se dáš po porodu do kupy, dáš si se mnou match? :)

Já už to léta nehrála, krásná :dudlik: Ale na kávu bych s tebou zašla hned ;)

V první chvíli jsem chtěla napsat - za tu krásnou bude prd - ale...

....popravdě, já jsem ze svýho života před pár roky vyřadila takovéto tlachání u kávičky pro nic za nic, restaurace vůbec, stejně tak jako televizi a nakupování a spoustu jiných zbytečných věcí,
nicméně chápu, že ve tvém stavu si mi učinil, kmotře, nabídku co se nedá odmítnout :)

další v sz

:offtopic:  Poletuško, neboj. Tak fyzicky i psychicky zocelená žena, jako jsi ty, trochu toho tlachání u kafe určitě zvládne!!! Já ti věřím!!!  :lol:  :par:  :hjarta:

Judit :D zlatíčko,
taky si myslím že s Av to nebude žádný tlachání ale jednání na nejvyšší úrovni, u kterého se jen tak mimochodem podává taky káva. :)

Avalonka:

Ano, Vlaďka je chybující člověk, ale ve finále- ať jsme si co jsme si- švagrové pomáhá. Znám i lidi, kteří podobnou situaci využijí k tomu, že to dají  postiženému  bezohledně sežrat. Ty ne? To jsi opravdu šťastná .  Dále budu respektovat přání Vlaďky a nebudu se k jejímu příspěvku vracet.
Obě dobře víme, co je morálka a etika.
Já za nemorální považuji, když rodiče dávají přednost jednomu synovi před druhým. Jsem přesvědčená, že všechny jejich děti mají právo na stejnou, nebo alespoň přiměřenou přízeň rodičů.  Opmíjené dítě může být asociál, od kterého se rodiče distancují, ale ani to není pravidlem. Sama jistě víš, že rodiče neopouštějí  své dítě ani tehdy, když je prokazatelné, že jejich syn je například vrah, ale stojí při něm a do poslední chvíle za něho bojují. V případě Tigger nic z toho není, dokonce opomíjený syn stojí o rodičovskou  přízeň.
Máš pravdu, je to  volba rodičů. Vím, že v životě není nikdy nic definitivní a proto považuji za přirozené, že Tigger a její manžel se může pokusit to změnit.  Někde výše jsi mi napsala, že Tigger radím, aby švagrovou vyřadila ze hry. Jsou to tvoje slova, nic takového jsem nenapsala, ani jsem nic takového neměla na mysli. Vím, že nejlepší jsou vyvážené vztahy. Je totiž na rodičích, aby rovnováhu v rodině korigovali, protože jistá rivalita je mezi  zdravými lidmi  vždycky.   Postavení v rodině se nezmění tím, že to rodičům na rovinu řeknou, ale tím, že jim předvedou, jak jsou spolu šťastní, jak se společně snaží vybudovat si pěkný domov, dají rodičům najevo, že je mají rádi.  Až bude mít Tigger dítě, nevidím nic špatného na konstatování, že to je jejich nejmladší vnouče, vždyť to bude pravda, alespoň v té chvíli. Dle mého názoru jsou to dost "vysoké karty", kterými si i oni mohou "vyhrát"  přiměřené postavení v rámci rodiny.  Je možné, že si rodiče uvědomí, jak  jednomu synovi umožnili bezstarostný start do života a na druhého jaksi pozapoměli.  Možná ale oči neotevřou.  Můžou Tigger kritizovat za to, že dítě "strká" do školky, dávat jí za příklad švagrovou, která se dětem věnuje...
Pak je na místě jim objasnit faktickou situaci. Když nepochopí, může se Tigger od nich distancovat. Ne proto, že se jim bude  mstít, ale proto, že opravdu nemusí její rodina trávit čas tam, kde  není přijímána rovnocenně s rodinou švagrové, kde se dělají rozdíly mezi vnoučaty i dospělými, tudíž tam, kde se necítí dobře.
Karty a trumfy jsou opravdu jen přirovnání, je to  myšleno ve smyslu možností, které dle mého názoru Tigger opravdu má. Jen je nevidí. Není to žádný úder, který mi ty podsouváš. Je to dle mého názoru  čisté řešení, jehož pravidla určil někdo jiný a ona je žádným vstřícným krokem nemohla změnit.

amba
"Je možné, že si rodiče uvědomí, jak  jednomu synovi umožnili bezstarostný start do života a na druhého jaksi pozapoměli.  Možná ale oči neotevřou.  Můžou Tigger kritizovat za to, že dítě "strká" do školky, dávat jí za příklad švagrovou, která se dětem věnuje..."

Já jsem až po létech přišla na to, že mí rodiče si tohle uvědomovali, ale ty oči nechávali pořád "zavřené", včetně toho, že sourozenci byli vždycky ti "lepší". Jenže to bylo hlavně proto, aby nemuseli uznat, byť i jen sami před sebou, že já nejsem ta nejhorší černá ovce rodiny = tím si totiž lehce zdůvodnili, že mi nemusí dát vůbec nic, ani lásku, ani pomoc. Oni asi měli trochu černé svědomí, jenže tímhle chováním se jim vypralo dočista doběla.

lupina montana napsal(a):

My jej taky projeli celý, půjčeným autem. Mám ten dojem, že je tam mimo samotné Kerkýry masová destinace jen jedna :-)) a to ten hotelový komplex na východním pobřeží. želbohu je to zrovna taková krásná zátoka! Taky nám na začátku doporučili jednu vyhlídku -žeprý Bella vista. Neviděli jsme ji, páč zrovna lilo, ale pak jsme zjistili, že je tam přebellavistíno.. .-)) Kam ses vyšplhala, tam bella vista.. Já tam byla s manžou a kamarády , bylo to moc fajn. A cože to má ta tvoje kamarádka za cestovku? Že bych se tak jako zamyslela? Hmmm.A víš, co se mi moc líbilo? Šplhání po těch silničkách až do nebe. Na mopedu to musí být ještě lepší...

Kamoška už bohužiaľ o cestovku prišla, krachla v tom istom roku, čo sme boli na Korfu(vlastne aj odtiaľ ešte vybavovala) a dnes pracuje v úplne inom fachu. Ale možno by ešte vedela vybaviť nejaké ubytko výhodnejšie... v súkromí... Na druhej strane, v ére internetu sa určite dá vybaviť aj cesta(lieta sa tam, alebo jazdí bus cez talianske Brindisi + trajekt), aj ubytko. Ja tento rok mám iné plány, ale nevylučujem, že sa ešte dám na takéto niečo ;) ... Na motorke bolo super prejsť si ten ostrov, išli sme kus po pobreží, potom krížom cez ten kopec v strede... Keď prišla jej ségra, jazdili sme autom, ale to bolo už iné.

Díky, Selimo, jen jsem se chtěla spíš tak navnadit; letos jedeme na loď a na příští rok lákám kamarády na Madeiru :) I když..vlastně, proč by člověk nemoh k moři dvakrát za rok, že?

Avalonka:
Máš pravdu, nikdy nejsem první, kdo jde do konfliktu. Ano, jednám s balíkem  hodnot, který je převázán růžovou mašlí. Někdy to ovšem nepomůže, tak jednám ryze racionálně, nikoliv chladnokrevně. Můžu ti napsat proč.
Můj den má 24 hodin. Musela jsem stihnout péči o dvě děti,  celou domácnost, a maximálně zodpovědnou práci, kde každá sebemenší chybička či zaváhání by měly fatální následky. Nebudu popisovat ten každodenní  vyčerpávající kolotoč,  každá matka ho zná. Všechno bylo na mně, manžel musel jezdit za prací a byl celý týden pryč. Proto jsem měla priority a ostatní záležitosti, jako například hledání cesty k nějaké krávě, která o to ani nestála, se mi opravdu do mého času nevešly. Nestíhala jsem totiž plnit svoje priority tak, jak jsem chtěla, natož se zabývat někým, kdo o to ani nestál a hlavně, ani nechtěl. Život mě rychle naučil, abych se k tomu, co nemohu změnit, postavila racionálně.  Ne chladnokrevně, při mé schpnosti empatie to ani nejde.
Máš pravdu, každá kráva má nějaký problém sama se sebou. Je to její problém a především, ona sama  musí  chtít s tím něco udělat. Já mohu  učinit  jen vstřícný krok a nabídnout  něco z balíku s růžovou mašlí, ale pokud ona to nepřijme, tak  já to přijmu jako fakt  a opravdu se tím dál nezabývám.  Svévolně se nevměšuju do života někoho jiného, ale ani nikomu nedovolím, aby se on svévolně vměšoval do mého.

Budu konkrétnější:
Už se ti stalo, že tě vlastní sestra, kterou jsi milovala a důvěřovala jí, vykradla? Sestra, které jsem do té doby pomáhala a  finančně ji podporovala, protože pořád plakala, jak je na tom špatně, protože manžela měla v invalidním důchodu. Po roce 89 vyšla najevo pravda. Manžel byl vysokým důstojníkem STB,  s obrovským příjmem a jeho invalidní důchod byl jen kamufláží. Byl ještě mladý, a potřeboval spoustu volného času na stébácké aktivity, tak aby  nikomu nebylo podezřelé že je kdykoliv doma, proto ten důchod. Když nebyl doma, tak nám sestra řekla, že má brigádu a když potřebují, že ho zavolají. Milovaná sestřička mi ukradla všechno. Šperky, cennou sbírku známek, oblečení, všechny peníze na hotovosti, vzácné knihy, starožitný cenný nábytek, hodinky, hodiny, prostě všechno, co mělo cenu.
Ano, byla  moje chyba, že jsem jí důvěřovala a vlastně jsem jí to dobrovolně umožnila. No, zase jsem se poučila, že podle sebe soudím tebe je pravda. Já bych nikdy nic takového neuděla a proto mě ani ve snu  nenapadlo, že to udělá ona. Do té doby bych za ni dala ruku do ohně.
Nezbylo, než to přijmout jako fakt a vyrovnat se s tím. Věř, že takový člověk u mne už nemá žádnou šanci, vymazala jsem ji ze svého života. Necítím nic, není. Ona rozdala karty, další tah je na ní. Jak se s tím popere, je jen její věc.

Tchýně:
Měla 4 děti. 3 měly vlastní rodinu a všichni se usnesli, že můj manžel se neožení, tudíž nebude mít děti a bude se starat o dům a podporovat ostatní sourozence. No, kdysi na gruntech to tak bylo, že. Jenomže manžel potkal mě a dovolil si tu drzost, že se oženil. Já jsem byla ta, která jim udělala čáru přes jejich plány. Když se nám narodil syn, tchýně chtěla na mně přiznání, s kým to dítě mám. Když se nezadařilo, šla do mojí práce a obešla všechna pracoviště, kde se vyptávala každého na potkání, s kým mám to dítě. Vyrazili ji. Tak přijela k nám, plná zloby a křičela na mne, že mi přeje, abych dostala rakovinu, že se těší, až umřu, poněvadž se svým synem měla jiné plány. Když se nám narodila holčička, která široko daleko v rodině nebyla, to byl opravdu mazec zloby a závisti.
Ne ne, nic se nezměnilo, ani když tcháni zemřeli. Manželovi sourozenci dodnes nemohou rozdýchat, že si dovolil tu drzost se oženit, mít vlastní děti, rodinu a žít vlastní život a pokračují v úsilí nás rozeštvat s nezmenšenou intenzitou.  Naše děti tcháni nikdy nepřijali jako svoje vnoučata. Syn je kopie manžela, dcera také, ale v ženském vydání.
Po extrémně tvrdých výpadech proti mně manžel s tchýní nemluvil 2-3 roky. Pak od ní začaly chodit smuteční pohledy kde psala, že ho má ráda, jak trpí, aby se na ni přišel podívat.   Viděla jsem na manželovi, že on tímto stavem také trpí, tak jsem uděla vstřícný krok- řekla jsem ano, ale celá rodina. No, ošívali se, nedala jsem jim totiž možnost, aby mu v mé nepřítomnosti nasazovali brouky do hlavy. Manžel byl rád, že tam jdeme všichni, měl v nás oporu. On je totiž laskavý člověk a nedokázal by ve chvíli, kdy mu matka říká jak ho miluje, být tvrdší.  Přišli jsme, tchýně nabídla koláč jen manželovi, protože s námi nepočítala a víc neměla.( Manžel ho rozdělil dětem). Příště jsem vzala jídlo z domova, i pro tchýni. Začala se ošklíbat, že to stejně nebude dobré, ani nemá na to chuť, tak jsem vzala talíř, jídlo přesunula manželovi a hotovo. Řekla jsem jí, že jí přece nebudu nutit jíst špatné jídlo, když ho nechce, tak ne, že její přání respektuji.

Avalono, můžu tě ujistit, že největší krávy( tento výraz je pouze zkratkou určitého chování, nikoliv nadávka) v celém životě jsem měla mezi našimi nejbližšími. V práci ani mezi soudedy a známými jsem se nepotkala s nikým, kdo by se jim, byť vzdáleně, přiblížil. Z těchto  prožitých situací vycházím. Proto vím, že nemá smysl se zabývat žádnou krávou, která o to nestojí a sama se změnit nechce. Máš pravdu, vždycky v každé situaci mimo balíku hodnot s růžovou mašlí, používám i rozum. Jinak, ať je můj úmysl jakkoliv čistý, budu vydána napospas jakékoliv krávě a budu zneužitá.

Teda ambo, díky za takovou důvěru, se kterou jsi sem vypsala svůj příběh a řeknu ti - je to teda síla. Fakt nevím, co na to říct, ale chápu tvůj postoj "vždy ve střehu a proti všem", protože kdyby se mi stalo to, co tobě, asi bych se zachovala stejně.

Ty jsi prostě zvyklá žít ve "válečném stavu" a to především se svými nejbližšími. Stále se musíš mít na pozoru a čekáš kudlu do zad. Hrůza!

Já to sice taky neměla lehký (otec alkoholik a mlátil nás), ale ve mně to důvěru v mé nejbližší nikdy nezlomilo a mám fantastické vztahy nejen v rámci rodiny, ale i v rámci práce. Vlastně bych si nevzpomněla na nikoho, kdo mi vyložené vadí, natož abych ho nenáviděla. Ten pocit vůbec neznám.

Máme každá absolutně odlišné zkušenosti a z toho plynou i naše hodně odlišné názory.

Já se žádných "krav" nebojím. Vím, že nikdo není od podstaty zlý, jsou jen lidi nešťastný. Můžou mě srát, ale vždycky budu vědět, že se chovají tak nejlíp jak umí. A pokud to neumějí jinak než blbě, tak se nedá nič robiť. Lidem jsem celý život naprosto důvěřovala (až se mi ségra smála, že jsem naivní blb a v každým hledám to lepší), ale věř-nebo-ne nikdy mi nikdo neublížil, nepodrazil mě, natož aby mě zneužil.

Nevím, ambo, jestli k sobě nepřitahuješ tolik negativní energie, protože jí v sobě tolik máš. Náš život vždycky zrcadlí to, jací jsme. Nemyslím teď, že jsi sama zlá - to vůbec ne - ale že máš v sobě nějaký poškozený vzorec, který k tobě stáčí tak nešťastné události. Toto nemá být kritika, jen zamyšlení á la stejné si hledá stejné. A to platí vždycky. Osobní zkušenost.

drsný příběh, Ambo. A rodiče? co rodiče? Neřeklas o nich ani slovo...Souhlasím s Avalonkou co se pokřiveného vzorce týče. Sama jsem mnohokrát zažila ty neuvěřitelnosti, co se dějí, když se takový vzorec narovnává. Takže věřím tomu, že kdyby se jej povedlo narovnat tobě, srovnalo by se to. Myslím, že je horší fakt, že se jedná o tvou nejbližší rodinu -konkrétně o ženy, žeano? Totiž čím hlouběji tyhle poškozené vzorce jsou, tím blíž jsou lidi, se kterými máme problém.A ty, protože právě jsi taková odhodlaná a statečná, držíš je určitě pěkně zkrátka :-)) (vzorce....a možná i lidi,v nichž se zrcadlí..?) Já jsem taky bojovala, protože jsem si myslela, že to prostě jinak nejde, ale pak už mě to tááááák nebavilo!  Připadala jsem si jako Keanu Reevs v Matrixu v té scéně, jak už se mu nechce honit s agenty, tak se zastaví a ty kulky zpomalují a on se jim vyhýbá..Nejsi už taky unavená? Třeba se věci začínají měnit........

Helena:
Je ti to líto ? Co sourozenci, uvědomili si to? Rodiče žijí?
No, bohužel, tak to někdy je, že rodiče některé dítě upřednostní ve všem, některému nedají šanci. Nerozumím tomu. Sama mám dvě děti, od nich vnoučata, a nedávám přednost ani jednomu. Spravedlivě od nás dostávají dárky  vnoučata i děti, protože si nepřeju, aby po naší smrti byla mezi nimi lítost nebo zášť. Dokonce i závěť jsme sepsali po dohodě s dětmi, aby  se necítilo ani  jedno ošizeno a bylo mezi nimi jasno. Rodiče si někdy neuvědomují, jak se odstrčené dítě cítí a že jejich chování výrazně ovlivní budoucí vztahy mezi sourozenci. A nejen to, ovlivňují tím život všech zúčastněných. Ve zdravém člověku je vždycky trošku rivality, ale od toho jsou rodiče, aby to korigovali, dokud mohou.

lupino - přesně, to je přesně to, co jsem myslela! :supr:

Je potřeba udělat ten zlom v hlavě - a ten většinou uděláme až ve chvíli, kdy jsme dost na dně. Jako Neo - když už fakt nemohl - to jsou ty body zlomu. Změníme vzorec a rázem se změní všechno okolo nás.

Zažila jsem to taky, bylo to jako zázrak. Já neměnila vzorec "bojuju proti všem", já měnila vzorec "nejsem dost dobrá taková jaká jsem". A to se pak děly věci - bylo to nádherný, každý den se mi něco stalo, co bylo jiný než věci, který se mi děly dřív. I drobnosti, ale každý den něco.

bylo to nádherný, každý den se mi něco stalo, co bylo jiný než věci, který se mi děly dřív. I drobnosti, ale každý den něco.
:) :) :) A teď si představ, že jsem jednou začla měnit vzorec "silnice je vražedné místo, plné agresivních debilů" spolu se vzorcem "mě každý předjede -béééé!" Páč jsem za základ vzala mantru- je přede mnou volná silnice,mám tu spousty místa - výsledkem bylo, že provoz se omezil na protisměr :D Tak jsem se lekla, že to přeháním a trochu jsem ubrala. Stejně by to nevydrželo navěky :jojo:a bůhví, co by z toho ještě pošlo... :co: :)

To ja tuším budem musieť zmeniť mantru: Auto si kúpim, až ich začnú predávať so šoférmi... Na mantru: Som šikovná a zvládla so mtoho veľa, tak určite zlvádnem aj nejaké blbé šoférovanie... (No ale kým to prijmem, asi ešte pretečie veľa vody dolu Dunajom :usch:

Selima napsal(a):

To ja tuším budem musieť zmeniť mantru: Auto si kúpim, až ich začnú predávať so šoférmi... Na mantru: Som šikovná a zvládla so mtoho veľa, tak určite zlvádnem aj nejaké blbé šoférovanie... (No ale kým to prijmem, asi ešte pretečie veľa vody dolu Dunajom :usch:

No tak si zpívej: já mám auto, vlastní auto, je to auto,mééééé!
Krásně se mi šoféruje
jako ma.....jejeje. Teď jsem chtěla napsat -jako malá loďka pluje a představila jsem si, jak dostaneš smyk :o :o tak to radši ne...:) ale něco v tom duchu :)

Niečo ako: Volant svojho auta držím pevne v rukách... Som v ňom celkom bezpečná... :o - tomu asi neuverím... možno časom... :/
Mám traumatické zážitky z autoškoly, ale fakt je, že nemám talent na šoférovanie. No ale zasa keby šoférovali len tí talentovaní, na cestách by to asi vyzeralo inak...

lupina montana:

Bohužel, to už je trvalý stav. Na rozdíl od nich (pořád doufají, že nás rozeštvou), já nic měnit  už nechci. Jsem dokonce šťastná, že s nimi nemám nic společného, protože oni se změnit nechtějí a já tu nejsem od toho, abych vychovávala dospělé lidi a učila je základním pravidlům slušného chování. Pro mne by to byla ztráta času a výsledek by stejně nebyl žádný. Jejich nenávist ke mně je  silná, nikdy mi neodpustili, že se manžel oženil, místo toho, aby je podporoval. Není co dodat.  Naposledy, kdy jsem se pokusila o komunikaci se stalo, že švagrová začala přede mnou utíkat (doslova) a při tom šíleně křičela, až jí přeskakoval hlas: krávo, ho :-) atd.Tak jsem na ni zdálky volala, že jsou to jen její myšlenky, které o mně nevypovídají nic, zato ona tím odkryla svoje nitro. Jo, už je to několik let. Žádná komunikace není možná.
Moje rodiče nežili, proto se o nich nezmiňuji.
Já se tím netrápím, žijeme si svým životem, o nikoho se nestaráme.  Máme dost přátel, hodné děti, vnoučata, chodíme za kulturou, já se věnuji svým koníčkům, manžel zahradě,  hrajeme  deskové hry, no, ani to všechno nestíháme.

Selima napsal(a):

Niečo ako: Volant svojho auta držím pevne v rukách... Som v ňom celkom bezpečná... :o - tomu asi neuverím... možno časom... :/
Mám traumatické zážitky z autoškoly, ale fakt je, že nemám talent na šoférovanie. No ale zasa keby šoférovali len tí talentovaní, na cestách by to asi vyzeralo inak...

Hmmm....mně by přišlo uvěřitelnější -řídit auto, to je hezké, líbí se mi to, dostanu se tam, kam chci, snadno a rychle...mám zkušenost, že ti ta mantra musí jít absolutně hladko z huby, jinak nefunguje.Jak se tam nějaké slůvko vzpříčí, musí se vyměnit....Moje učitelka z autoškoly říká, že na chlapovi pozná okamžitě, jestli bude dobrý řidič, nebo ne, kežto u ženy nikdy neví, ta se prý může vyvinout jakkoliv :co: tak se neboj :D třeba talent máš a nevíš o něm :jojo:

amba napsal(a):

a já tu nejsem od toho, abych vychovávala dospělé lidi a učila je základním pravidlům slušného chování

to jsem opravdu nemyslela....Zdálo se mi, že tě celá situace přece jen tíží, jinak bys o tom asi nemluvila,že? Ale jak to tak popisuješ, asi je opravdu lepší do toho už nešťourat a radši se takovým pičičourům vyhnout :tesi: :)

Avalonka:
Ne, s nikým nebojuju. s nikým nejsem ve válečném stavu, ani nejsem proti nikomu, tudíž, ani proti všem. Jen si chráním svoje teritorium. Žádné intriky svých švagrových neřeším, je mi to úplně jedno a nezabývám se tím. Vlastně se to dovím jen tehdy, když mi to některá dobrá duše donese jako drb. Tehdy jen doporučím, ať se dotyčná zamyslím nad tím, proč to asi švagrová říká a s jakým úmyslem. Já se k tomu nebudu vyjadřovat, protože je mi to  jedno. Opravdu mi to jedno je. 
Jinak kolem sebe negativní energii  nemám.  Právě proto mám kolem sebe plno báječných lidí, kontaktují mě dávné i mladé kolegyně, mám dost známých, a v domě, kde  všichni bydlíme 30 let, spolu vycházíme jako dobří přátelé. (malý dům, jen 6 rodin).V práci jsem také neměla  pracovní ani osobní konflikt. Dcera se tam jednou pracovně ocitla, šéfovi se představila a on jí řekl, že před lety tam pracovala paní stejného jména. Dcera řekla, že jsem její mamča. On okamžitě svolal lidi, kteří mě znali a báječně si poklábosili. Pak mi doma dcera řekla, že neměla ani tušení, jak jsem tam  stále oblíbená.
Všechno co tu píšu, mě netíží. Přijala jsem to jako fakt a dál neřešila. Jen jsem se rozepsala na základě kritiky od Avalonky. Chtěla jsem naznačit, že teorie je sice krásná, ale když nechce druhá strana, neuděláš nic, i kdyby ses rozkrájela na kousíčky. Pokud chceš něco řešit, musejí to chtít všichni zúčastnění. Jinak, podle mých zkušeností, je nejlepší některé lidi ignorovat a nepustit je do svého teritoria. Umíš si představit, kdybych měla každý jejich atak řešit a stále  k nim  marně hledat  cestu? To bych nestihla žít svůj život a asi bych se ocitla na psychiatrii.
Jo, ještě perličku: Švagrové manželovi napsali dopis. V něm ho litovali, jaký je chudák,že nás musí živit, a děti, místo aby si našly práci a vydělávaly, tak studují, no prostě plno hovadin. Hned jsme tam jeli - máme sousední zahrady. Manžel tam  řval, že jsem ho tak nikdy neslyšela, ani jsem nevěděla, že to tak umí.(že jim do toho nic není, co dělají naše děti, navíc, oba měly brigády, ale to švagrové nevěděly).

amba napsal(a):

když nechce druhá strana, neuděláš nic, i kdyby ses rozkrájela na kousíčky. Pokud chceš něco řešit, musejí to chtít všichni zúčastnění...kdybych měla každý jejich atak řešit a stále  k nim  marně hledat  cestu? To bych nestihla žít svůj život a asi bych se ocitla na psychiatrii.

To jistě, ambo - to by ses na psychiatrii ocitla hodně brzy. Však já taky nemluvila o tom, že máš za jiné řešit jejich problémy a nutit je, aby s tebou komunikovali. To bys byla hodně naivní, protože když je někdo "kráva", tak si to o sobě většinou vůbec nemyslí a myslí si to o těch druhých a komunikaci odmítá.

Já mluvila o tom, že když se uvnitř změníš ty, tak se začnou proměňovat i věci kolem tebe - bez jakéhokoli tvého dalšího "tlačení vody proti proudu". A ty věci kolem tebe znamenají nejen situace, ale i lidi. Začneš vysílat jinou frekvenci a změní se ti vztahy s ostatními. Mně to tak zafungovalo dokonale.

Na tvou frekvenci se totiž začnou chytat lidé se stejnou frekvencí a ti s úplně jinou buď přestanou komunikovat (= tě otravovat, ubližovat ti) a nebo je "nakazíš" a oni tu svou frekvenci také změní.

Kdysi mi psycholog řekl, že jediné, jak můžeme druhým účinně zasahovat do života, je jít jim příkladem. Nikoli vysvětlováním, vyhrožováním, domlouváním, pokusy o to "promluvit si".

Avalonka:

Všechno co píšeš, dobře vím, dokonce jsem se tak chovala už  dost dlouho před tím, než ses ty narodila. Jen nemám důvod se měnit a přizpůsobovat nějaké krávě, která  chce  ze své zvrácené zvůle rozbourat mojí integritu. Protože jsem otevřená novým poznatkům a zkušenostem, život mě rychle naučil , že k tomu všemu je nutné chovat se racionálně, jinak tě kdokoliv, kdo si svévolně zamane,   bez zaváhání zneužije a nekompromisně semele. Jak jsem napsala, v průběhu života - žádné třenice, až na naše nejbližší.  Moje sestra jen moje čisté a jasné postoje zneužila, protože jsem jí to svojí důvěřivostí umožnila - to je všechno.

Švagrové a tchýně -  budeš se divit, ale jen jednou jsem použila ostré meče (když tchýně pátrala a tvrdila, že manžel není otcem našeho syna). Jinak jsem to bylá já, kdo jim  nastavoval  pěkně křivé zrcadlo.
Každý ví, že dospělé dítě vstoupí do manželství či partnerského vztahu - ony to manželovi nechtěly dovolit, nechtěly, aby měl děti. Chtěly, aby  všechny finančně podporoval, staral se o dům a velikánskou zahradu, aby se jim dobře a bezstarostně žilo. Tcháni postavili dům, a 3 děti  s rodinami si tam nastěhovali, každá rodina obývala jedno podlaží. Jo, to chtěli, ale také se museli starat, ale to už nechtěli, protože chtěli užívat život a na práci kolem domu neměli čas. Když se manžel oženil a odstěhoval ke mně, byla to pro ně těžká rána.  ( V  jejich domě s ním nepočítali, bydlel s rodiči). Já byla původcem všech jejich starostí, protože jsem jim odvedla pracovní sílu (ne syna). To mi nikdy neodpustili.
To nejsou domněnky, tyto nesmysly doslova na mne tchýně  řvala , když k nám po vánocích přišla dělat cirkus. Vyčetla mi, že kvůli mně všechny rodiny neměli o svátcích co jíst!  Počítali s tím, že manžel koupí, jako každý rok kdy byl svobodný, 2 krůty a ovoce. (když studoval, chodil na brigády a skutečně jim nakupoval).Myslela si, že se budeme kajícně omlouvat a litovat, jak jsme jim zkazili Vánoce. Místo toho jsem se s úsměvem  podivila, proč si nenakoupili sami, vždyť jsou samostatné rodiny, my také na nikoho nespoléháme. Vysvětlila jsem jí co a jak, ale ona začala znovu řádit, že oni na krůty neměli peníze a my jsme na to měli myslet a  šetřit!
Avalonko, někomu prostě nevysvětlíš nic a je opravu nutné se proti takovým lidem bránit, pro zachování vlastního zdravého rozumu.
Na rozdíl od ostatních sourozenců, kteří už měli zařízené byty a auta, náš veškerý majetek byl čerstvý diplom,  první výplata, a "byt" 2Om2, s vodou a WC na veřejné chodbě, topení v kamnech na uhlí. Jo, čekala nás opravdu dlouhá a pěkně těžká cesta. Nikdo nám nic nedal, nikdo nám nepomohl, nikdo  za nás nerozhodoval a nikomu jsme nemuseli být za nic vděční.

amba napsal(a):

Helena:
Je ti to líto ? Co sourozenci, uvědomili si to? Rodiče žijí?
No, bohužel, tak to někdy je, že rodiče některé dítě upřednostní ve všem, některému nedají šanci. Nerozumím tomu. Sama mám dvě děti, od nich vnoučata, a nedávám přednost ani jednomu. Spravedlivě od nás dostávají dárky  vnoučata i děti, protože si nepřeju, aby po naší smrti byla mezi nimi lítost nebo zášť. Dokonce i závěť jsme sepsali po dohodě s dětmi, aby  se necítilo ani  jedno ošizeno a bylo mezi nimi jasno. Rodiče si někdy neuvědomují, jak se odstrčené dítě cítí a že jejich chování výrazně ovlivní budoucí vztahy mezi sourozenci. A nejen to, ovlivňují tím život všech zúčastněných. Ve zdravém člověku je vždycky trošku rivality, ale od toho jsou rodiče, aby to korigovali, dokud mohou.

amba
Jo, je mi to líto, ale už jen tak někde na dně dušičky. Rozumově jsem se s tím srovnala dávno - asi v okamžiku, kdy jsem čekala první dítko jako svobodná matka (a to byla tehdy ještě docela ostuda) a nastávající dědeček se nejdřív zeptal, jestli vím, s kým to mám a máti se děsila "co tomu řeknou lidi". Když o pár let totéž provedla ségra, maminka se nemohla vnoučátka dočkat. O bráchovi, který si pořídil dítko počestně a ve správném termínu až po svatbě ani nemluvě. No a když máma umřela, oba měli pocit, že je všechno jejich, protože já jsem o dost starší, byla jsem dávno z domu, tak "co bych chtěla". Po smrti táty zas bystře vybílily byt děti jeho bývalé ženy a já se o tom dozvěděla až u notáře jako jediná dědička toho, co zbylo. :)
Já už to někde říkala - oba rodiče si pořídili další rodiny s novými dětmi a já ani do jedné nějak nepasovala, víš.

Ambo, máš pravdu ... mám takového pitomého švagra ( + rodina ). I když jsme se fakt hodně dlouho snažili abychom  spolu vycházeli, fakt to někdy nejde. I když je mi líto, že mají stejně staré děti a i podobné zájmy .... švagr je sebestředný sobec  a nikdo jiný než ON sám ho nezajímá. Nebudu to rozvádět, 25 let se nevejde na pár řádků ....   Někdy se člověk může snažit být milý, vstřícný, tolerantní    ..... může  se na hlavu stavět , ale nejde to. Můj muž v podstatě už nemá bráchu, protože ten se ani neobtěžuje mu popřát k narozeninám ( mmch nepřeje nikomu, ani své dceři, která už má rodinu a on na  ni z vysoka kašle  a ani své matce ... to musí zavolat a popřát švagrová .... ) ... takže  tě fakt chápu a někdy je lepší se "odříznout" a žít si svůj spokojený život a  nenechat si ho kazit " srážkami s blbcem"

Asi trošku odbočím od tématu, i když zdánlivě, protože jsem přesvědčena, že je to právě jádro problému.

James napsal(a):

Všechno co píšeš, dobře vím, dokonce jsem se tak chovala už  dost dlouho před tím, než ses ty narodila. Jen nemám důvod se měnit a přizpůsobovat nějaké krávě, která  chce  ze své zvrácené zvůle rozbourat mojí integritu. Protože jsem otevřená novým poznatkům a zkušenostem, život mě rychle naučil , že k tomu všemu je nutné chovat se racionálně, jinak tě kdokoliv, kdo si svévolně zamane,   bez zaváhání zneužije a nekompromisně semele

Shrnutím chi říct, že mi Av a Vlčice mluví z duše a přesně souhlasím a rozumím jim. Mám
"jejich" teorii osvědčenou. I když je stará(ta teorie myslém:D), i když ji všichni mají načtenou......atd.

Trošku jsem uvažovala dříve, v době mého "lámání se"jako amba, že co to bude platné když já budu dobrá a mé okolí darebáci a zneužijí to hoho mého dobra....atdatd. Dnes už vím, že to zlo bude potrestáno samo, i bez mé účasti a spolehlivě. A to nejdůležitější - dopad na mé cítění a myšlení - je ten, že já nežiju ani 1min denně ve zlobě, závisti a nepříjemnu. Nemyslím na ni, netrápím se přemíláním si některých situací v hlavě, tudíž ve mně nemůže zakořenit (učím se!!!!!!!!)a škodit. A  to je asi ten největší přínos této "filozofie" (trošku ji uvozovkami shodím:D)

Amba v jednom odstavci přiznává, že je otevřená novým poznatkům, a zárověň, že nemá důvod se měnit. Má za příbuzné, které si nikdo z nás nevybírá, zřejmě bandu darebáků, ale to pořád přece na MÉM přístupu k nim nic nemění. Nebo nemusí měnit! Nikdo na světě nemůže změnit MÉ jednání, pokud JÁ nebudu chtít!!!! Myslím, že se lze se situací vypořádat uvnitř sebe a uzavřít ji.(odpustit, politovat, zavřít do šuplíku...nebo jak kdo chce....). A to se myslím vůbec nevylučuje s racionálním chováním.....

James nenapsal vůbec nic. Napsala to Amba - :)

Helena:
Hm. co na to říct? Chápu tě, že lítost odstrčeného dítěte někde v sobě schováváš a vím, že není jednoduché se s tím vyrovnat. Vykašli se na povedené příbuzné, žij si svůj nezávislý život podle sebe a nenech si od nikoho do ničeho mluvit. Víš, nějak v podvědomí máme zato, že rodiče jsou ti nejlepší lidé, na které se vždy můžeme spolehnout , kteří nám rozumí atd. Zapomínáme, že jsou to obyčejní lidé se spoustou chyb a že nejvíce svých chyb směřují ke svým dětem a některým svým dětem přímo svým chováním ubližují. Když to zjistíme,  hluboce nás toto poznání zasáhne, protože takové rozčarování jsme nečekali.
Jak už jsem napsala, kašli na to a využij tuto zkušenost ve svůj prospěch.  Nejsem si jistá, myslím, že máš 3 děti. Já bych se všemi o tom mluvila, všem bych zdůraznila, že je miluju stejně a že nechci, aby si některé dítě neslo s sebou do života stejný osten lítosti, jako já.  Uvidíš, jak nádherné vztahy budeš mít s nimi i vnoučaty.
Tví sourozenci takovou zkušenost nemají a s největší pravděpodobností budou opakovat chyby rodičů. Pokud je opakovat budou, moc dobrých rodinných vztahů se asi nedočkají. To neřeš, je to jejich problém.

Wiki:
Ty si opravdu myslíš, že já žiju ve zlobě a závisti? Ke švagrovým necítím  nic, jsou mi úplně lhostejné. Můj vztah k nim mám už mnoho a mnoho let vyřešený a mnoho let mi popisované události nepřišly ani na mysl, natož, abych se jimi zabývala.   Tím, co jsem napsala jsem jen chtěla ukázat, že s někým se prostě nedomluvíš, i kdyby tvoje snaha a vůle byly jakékoliv a že jsou lidé, kteří tvůj život chtějí otravovat svým jedem do nekonečna. Když chceš uchránit svoje teritorium, už nestačí jen laskavé jednání, ani žádný pozitivní příklad, ale musíš nekompromisně stanovit  pevnou  hranici, kterou nedovolíš překročit.
Fakt, nic v sobě nelámu, neřeším, ani  už nechci. Žiju si v klidu , míru a v pohodě, protože mám kolem sebe plno báječných lidí.
Jo, závist jsem zažila. Když jsem studovala na střední škole, začala jsem  tu a tam závidět ostatním nejdříve jejich oblečení, potom všechno. Závist mě začala stravovat neuvěřitelným způsobem a pochopila jsem, pokud s tím hned něco neudělám, zcela pohltí celé mé bytí. Prostudovala jsem si pár chytrých knih a ve spojení s mojí vůlí jsem se jí navždy definitivně zbavila. Byla to nejhorší emoce, kterou jsem v životě zažila. Od té doby jsem šťasný člověk, každému přeju jen to dobré. To byl start k mému vědomému duševnímu vývoji. Tuším, že mi bylo kolem 17 let. No vidíš, jak se mi později vyplatila ta hrozná závist. Nebýt jí, asi bych se ubírala úplně jinou cestou.

Wiki:
Ještě jsem si všimla "lámání". Opravdu, mě takové situace naservíroval život a musela jsem je reálně řešit, tady teorie moc nepomůže, zvlášť, když druhá strana útočí nevypočitatelným  a neočekávaným způsobem bez pravidel.

amba napsal(a):

život mě rychle naučil , že k tomu všemu je nutné chovat se racionálně, jinak tě kdokoliv, kdo si svévolně zamane,   bez zaváhání zneužije a nekompromisně semele.

To je mi líto, ambo, že si tohle o životě a lidech myslíš. Respektive že tohle skutečně žiješ. Já mám zkušenost naprosto opačnou. Čím víc lidi poznávám, tím víc je mám ráda. Tak dobrou :pussa:

Avalonka:
Teď jsi mě rozesmála. Nepotřebuju litovat, já mám jasno. Mám jiný názor než  ty, to je všechno.
Dáváš mi úžasné rady- jít příkladem, jo, to je pravda, ale musíš mít možnost ten příklad prezentovat. Pokud  si  to někdo nepřeje, je to k ničemu.
Myslíš si, že já vysílám na špatné frekvenci, ale to si myslíš ty. Máš sice pravdu, že vrána k vráně.. ale nezapomeň, že stejné vrány se vzájemně vyhledávají a spolčují, na rozdíl ode mne, já si  švagrové  nevybrala, pro mne jsou to cizí ženské, které si svévolně usmyslely, že mne a manžela rozeštvou ze svých zištných důvodů.  Jistě se naše frkvence nemohly společně ani setkat, natož naladit ne společnou, ale není to náhodou proto, že já do manželství  měla vůli vstoupit s otevřeným srdcem a ony, ještě mě ani neviděly, už spřádaly intriky, jak se mě zbavit? 
Myslíš si, že já mám v sobě pokřivený vzorec, který bych měla narovnat?  Nenapadlo tě, že ho můžou mít pěkně pokřivený ony? Proč bych se měla měnit podle cizí vůle já, když jsem jim nic neudělala, (jen to, že jsem si vzala manžela), dokonce jsem se těšila, že budu součástí velké rodiny a o žádné špatné myšlence nemůže být ani řeč.   Nebo snad bych se měla změnit proto, abych uspokojila jejich zlovolná přání?  Nic jiného totiž nebyly ochotné přijmout. To snad nemyslíš vážně.
Už jsem Ti jednou napsala, že  všechno, co píšeš, znám o pár let dřív, než jsi se narodila. Jen mě reálný život formoval a získala jsem spoustu zkušeností. Divíš se, že jsem si stanovila pevné hranice, kam už ne?

Ty mi totiž stále podsouváš svoje myšlenky, ale mýlíš se. Z toho, co jsem napsala  se domníváš, že mám kolem mnoho negativní energie. Nemám, ani žádné negativní energii ke mně vyslané nedovolím vstoupit do mého kruhu. Víš, proč ji nemám? Protože kvůli nikomu si s ní nebudu zasírat svou duši.
Ty si myslíš, že mám špatný vztah k lidem a špatně žiju, to mě fakt rozesmálo. Lidi mám opravdu ráda a hledám v nich dobro, jen jsem na rozdíl od tebe obezřetná, pokud je dobře neznám, tak mě to život naučil a už nic nehodlám měnit.
Jinak mám fajn život, prima děti i vnoučata a za sebou 4O let šťastného manželství s úžasným a schopným mužem, který vždy stál pevně za mnou. Proto můžu zpětně minimálně 40 let  hodnotit - nic bych neměnila, protože ten život stál zato.

amba
S dětma to mám (ťuk ťuk ťuk na dřevo) fajn. To víš, že byly pubertální radovánky, ale dneska už jsou dospělé a fakt moc fajn. Nakonec ony to taky viděly, ptaly se proč je babička nechce a kde že je děda (viděl je podruhé a naposled, když jim byl rok), ale časem si to dokázaly přebrat. Jistě, že ve mně tohle zůstalo, nakonec bylo mi deset, když to začalo, ale přesto, nebo možná právě proto jsem se snažila, aby to moje děti měly jinak. Asi se mi to podařilo (ó má ješitnosti :-)) ), když se dodnes všichni rádi vídáme, oni pomůžou nejen mně, ale i sobě navzájem, přijdou se poradit a tak dál. A největší radost mám z toho, že v tomhle "klubu" je i zeťák s nevěstou. Mámě i tátovi jsem nakonec nad jejich hroby odpustila, i když ta lítost, ta zůstává...

Helena:
To je obrovské štěstí, které nás potkalo. U mne je to stejné jako u tebe, děti i s jejich partnery a vnoučaty nás často navštěvují a my si je úžasně užíváme. I s námi se děti a snacha se zeťem radí, sami, dobrovolně,  děti mezi sebou si také pomáhají a radí se. Věřím, kdyby se někdo ocitl v nouzi,  nebudou váhat s pomocí a oporou, která bude potřeba.
Asi je to tím, že jsme nechtěly, aby naše děti prožívaly stejné ústrky a lítost, jako my a povedlo se. Což je ta nejlepší zpráva.

Tigger: Ahojky! Tak neco podobneho co ty si zazila,jsem prozivala a prozivam jeste,jen s tim ,ze uz jsem si vybudovala ochranou zed a Ty jejich  kecy atd.ignoruji,i kdyz me to kolikrat,dosti boli u srdce,jsem totiz hodne citliva. :(

Amba napsal(a):

Wiki:
Ty si opravdu myslíš, že já žiju ve zlobě a závisti?

Ne Ambo, takto jsem to nenapsala a ani nemyslela. Psala jsem o sobě a myslela to obecně. A o té zlobě jsi to popsala naprosto přesně - byla vlastně užitečná...

Amba napsal(a):

Ke švagrovým necítím  nic, jsou mi úplně lhostejné. Můj vztah k nim mám už mnoho a mnoho let vyřešený a mnoho let mi popisované události nepřišly ani na mysl, natož, abych se jimi zabývala.

Řekla bych,že to není pravda. Nepříjemné věci, které člověk prožil a nechce se jimi tu a tam masírovat a prohrabovat, zapomíná, vytěsní. Je to přirozená obrana organizmu. Nemyslím, že zapomenu okamžitě všechno "špatné". To jistěže ne. Jen mi nekoresponduje ta spousta energie, kterou jsi do psaní vložila s  popsanými dnešními pocity.  To, žes celý svůj příběh popsala, poměrně podrobně, svědčí o něčem jném, než píšeš. Žije to v tobě a uzavřela jsi kapitolu po svém. Nechci tě přesvědčovat, nemám důvod, jen se mi to tak jako nestranému pozorovateli jeví. Třeba to vem jen jako informaci. Myslím, že by tvá situace šla dotáhnout až do fáze odpuštění, což ti asi teď při té představě naskakují blány!!??:) že???
Ještě - k doplnění - také o něčem značí tvá odpověˇAvalonce. - Což už jen ten můj pohled dokreslilo.

Nic ve zlém, neznáme se,ale,  nepochybuji, že jsi správná ženská a že jsi to jednoduché neměla.

Wiki, cítím to stejně jako ty. Také nemám pocit, že by ti lidé byli ambě lhostejní. Podle mého jde o vytěsnění silných negativních pocitů mimo vědomí (do podvědomí) a z toho možná plyne její pocit, že "je nutno se mít před případnými nepřáteli na pozoru, žít život jako taktickou hru, protože nikdy nevíme, odkud přijde úder". To mi přijde jako docela případná transformace negativních zážitků amby.

Wiki:
Víš, mám dobrou paměť, jen tak, prostě dar od přírody a to, co jsem jednou slyšela, nikdy nezapomenu, dokonce i to, co jsem slyšela v dětství mohu doslova interpretovat. Takže to není hrabání se v minulosti, jen jsem si to znovu vybavila - a to mohu kdykoliv cokoliv.   Může se ti zdát, že jsem psala podrobně, ale ve skutečnosti je to jen stručný náčrt událostí.  Zato vizuální paměť - nic moc, řekla bych podprůměr, ale nemůžu mít všechno :)))Je to tak - co ti příroda na jedné straně přidá, na druhé ubere, no.
Kolik v mém psaní je energie neumím posoudit, ale máš pravdu, energie mám dost.   Už mi i párkrát lidi řekli, že v mé přítomnosti ji hmatatelně cítí, ale to nemohu posoudit, protože já to nevím ani nijak necítím. Když mi známí řeknou, že si ke mně přišli dobít baterky, přijímám to tak, že chtějí přijít na jiné myšlenky, nic víc.
O odpuštění nemůže být ani řeč, protože já jsem za to tchýni  přímo  vděčná !! Jo, když to bylo aktuální, nebylo mi hej, ale o to víc nás to s manželem spojilo. Zatím, co jiní řešili nevěry a rozvody, my měli tolik vlastních starostí které jsme museli řešit, že na žádné partnerské problémy nedošlo. Ostatní sice dostali naservírované byty, ale my jim to opravdu nezáviděli, především nezávidím, ale ani nebylo co -  žili v pekle hádek, a to my by jsme stejně nechtěli. Bydlení jsme vyřešili vlastní- manžel se spojil se svými kamarády a postavili jsme si. (všichni ing.arch.) To víš, že si svůj projekt vymakali, takže i dnes odpovídá dost vysokému standardu. No, a ony v té době už měly byty dost vybydlené a zastaralé. Nebyli jsme to my, koho stravoval plamen závisti. V době, kdy ony měly místo auta rezavé plechovky, my jsme si koupili první auto a dovolili jsme si koupit poslední model. Myslíš, že nám to přáli? Tak bych mohla pokračovat ještě hodně dlouho, bylo to tak se vším. Nikdo z nich neviděl naši práci, šetření a klopotu. Všechno jsme dosáhli vlastní pílí, nikdo nám nic nedal ani nepomohl.  My nemuseli být nikomu za nic vděční, a mohli  jsme si  žít vlastní život.  Zase- všechno, co ze zdálo zprvu hodně špatně, bylo pro nás to nejlepší, co nás mohlo potkat. Takže, žádné odpuštění - nebylo co odpouštět, jen děkovat.

Avalonka:
Konstatuješ správně. Od toho nám  totiž příroda podvědomí dopřála a víme, že příroda ví proč to dělá a nedělá nic zbytečně. Mít se na pozoru je běžnou součástí obranného mechanismu každého živého tvora.  Ano, i já je mám pěkně uložené a kdybych je někdy potřebovala, okamžitě vzorce obranných mechanismů můžu požít. Zdůrazňuji, obranných, nikoliv útočných.
Žiju totiž v reálném světě mezi lidmi, kteří jsou hodně barevní, chybující (včetně mne) a  každý se chová jak umí a já opravdu neočekávám ode všech, že jsou dokonalí a čestní jen s nejlepšími úmysly. Když jsou, mám radost a na obranné  mechanismy si ani nevzpomenu, když ne, umím jim čelit a nehroutím se při fouknutí větříčku. Jednoduše - štěstí přeje připraveným- a to není nic nového pod sluncem. Neplatí to jen v oblasti učení, ale platí v plné šíři všech našich životních cestiček.
Avalonko, zatím máš dobře otevřené jedno oko. Kdyby sis prostudovala psychologii od Erica Berneho a přijala za svou, otevřeš oči obě. Bohužel, nevím přesně název a myslím si, že ani nevyšla v češtině. Napsal ale několik dalších knih, ty v češtině určitě vyšly, a když nejsou na pultech, jistě je mají v knihovně. V zadní části se to hemží vzorci, které tak ráda používáš, ale v přední části jsou  mechanismy, které by tě mohly zajímat. Moje domněnka že to neznáš se odvíjí z toho, co jsi napsala. (Vlaďku nelituješ,  rozebíráš jiné příspěvky)

amba - máš na mysli E. Berne "Jak si lidé hrají"? To je fantastická věc, která mě nadchla už když vyšla (asi) poprvé někdy kolem roku 69. Tehdy jsem ji samozřejmě "nepobrala" ve všech jemnůstkách, ale občas si v ní  s potěšením zalistuju ještě dnes. JInak pozoruju, že máš podobný přístup k bližním - já to jen říkám trochu drsněji - "je lepší očekávat od okolí to horší a pak být mile překvapen, než naopak", aneb "předem varován, dobře připraven".

Helena:
Písni mi , prosím SZ.

Tak já jsem na tom s pamětí špatně :).

Nedávno mi švagrová říkala:-"... víš, pamatuješ, jak jsme ti tenkrát říkali.......a ty jsi říkala, ......tak já to tak nemyslela,... teď nás to mrzí, zlobíš se ještě?????."......... Mluvila o něčem - nějaký spor - před zhruba osmi lety. Přísahám, že jsem si nevzpomněla o čem mluví !!!!A to mi říkala, že jsem tenkrát i brečela, a oni (brácha se švagrovou)si poté mysleli, že dovolenou s nimi jsem před  3lety proto sabotovala . (před těmi 3 lety jsme jen měli jiné plány a jeli jinam). Tak oni se mě 8let báli, nevěděli, tejrali (no trošku)se, že mně přece jen ublížili, a hlavně je děsilo, že jsem bez reakce a všechno mé jednání zkoumali a přemýšleli, co jsem tím chtěla říct. atd. :)   
No a já ..... spokojená, páč jsem si to prostě nepamatovala (už vím, co mi navrhli - nakonec jsem si to poskládala - a fakt požadovali nestoudnost!) a prostě jsem to vypustila. Potrestali se sami. Jojo...A já....list nepopsanej............:jojo:

No, teď mně napadá, že by to mohlo být k věci - a nebo taky by to mohl bejt  ten německej doktor, co mi furt někde schovává klíče, auto a telefon.....:lol:

Wiki :supr: ;)

Wiki:
No, každý máme jiný typ paměti, ale lepší zpráva je, že máme vůbec nějakou a že nám slouží.
Já jsem zase  na štíru se vším,  co musím číst a  dá mi to makačku, než si to zapamatuji. Vůbec si nepamatuju tváře lidí, už za pár vteřin nevím, že jsem je potkala ( myslím, například ve veřejném dopravním prostředku). Moje dcera si i po letech dokáže vzpomenout, kde nějakého  neznámého  člověka potkala a co měl na sobě, což nechápu.

Jó, tak u tebe německej doktor, jo? To my máme doma obyčejnou ještěrku, taky pěknou mršku, co nám všechno schovává.  A hlavně - nemluví se mnou, tak jak  si mám její zlomyslné rejdy pamatovat, že? Auto stojí v garáži, tak tam si netroufne, i když leccos, co není v bytě, se nějakým způsobem v garáži objeví, ale to je v oblasti výzkumu - kdo ví, možná jsme v zóně  působení silné kinetické energie.
I když, no , taky se mi stalo, když jsem jela na služební cestu s řidičem. Po skončení jednání jsem odešla, sedla si do auta, řidič nikde. Myslela jsem že šel na WC, ale fakt to trvalo dost dlouho, dokonce jsem za okny objektu viděla, jak na mne lidi koukají. Když už to trvalo dlouho, tak jsem se rozhlédla a vidím, že řidič sedí v úplně jiném autě a já v byla v šoku, já si sedla do cizího, ale do takového, co jsem měla doma. No, zapoměla jsem, jakým autem jsem přijela. Opravdu, nikdo není dokonalý. Tak ať nám slouží paměť ! (Byl to střežený uzavřený objekt, kam se cizí člověk nedostal,  s vlastním parkovištěm před okny kanceláří, tak  zaměstnaci auta nezamykali).

Ambo :D

Doufám, že jsi seděla v auťáku nadutého šéfíka.

Já měla zato, že je to všeobecně známý vtip (no a vidíte znám ho asi jediná :D), = roz. jako Alzheimer, ale ono to není ani moc vtipný, když uvážím, že si nic nepamatuju. ..

Klíče nosím na krku,jako blbeček. Obrovskej svazek - od všeho . Ale už jsem jej tolikrát ztratila, že jsem obdržela šňůru na krk.V zájmu okolí. Telefon mám také na šnůrce. A auto - to už tedy neunesu, tak se snažím parkovat na "svých" místech. A to má také úskalí, páč na tom "svém" míśtě třeba i jsem - ale zase třeba jiným autem(služební 1.,2., moje, chlapovo), a je to. A dát dohromady kde jsem, kam jedu, a čím je kumšt. Před zam. mám parkovací místo zaplacené, ale když mi ho nějaký doveda obsadí, tak musím holt jinam. Mám život v pohybu, a za den se setkám a jednám i s 10-15ti lidmi,  kolegové jsou na tom podobně, což je příjemné zjištění, a pokud se nepodívám do Outlooku, nevím, čí jsem, kde jsem ....atd. Takže si vše vkládám do programu a zbytek zřejmě vypouštím. A zdá se, že dokonale.........

Fakt se vůbec nesměju vtipům o roztržitých profesorech - obzvláště po té, co jsem odjížděla od benzinky, s kávou na střeše !!!

Wiki:
Jo, toho nejvyššího, proto na mne všichni zaměstnanci chodili v údivu koukat. Tak jsem se snažila dělat jakoby nic, tvářila se důstojně, jako že mi ty ty jejich pohledy vůbec nevadí, i když jsem začala být už  poněkud nervozní.  Já totiž přijela na jednání s  tím nejvyšším, ale my jsme jeli  asi 250 km, tak jsme raději vyrazili  včas, nemám ráda chodit pozdě. Tak nějak to vyšlo, že jsme tam byli dost v předstihu.  Ten nejvyšší přijel až  chvíli po nás, ale to jsem neviděla, šla jsem na WC. Když jsem  zjistila svůj omyl, nemohla jsem se smíchy udžet, vrátila se zpět a  svůj omyl  vysvětlila. Celý barák řval smíchy. No, a můj řidič mi řekl, že si myslel, že ještě někam s někým jedu, tak si v klídku podřimoval.

A kde je pruhovaný čumák????????? :grater:
Panthera tigra, jak pokračuje tvůj příběh?

Pruhovaný čumák zde! Dokonce i v ikonce! (..............tomu se říká rým)

Přiznávám, že nemám sílu na čtení všech minulých příspěvků, které se mě navíc ani přímo netýkaly; měla jsem co dělat, abych ustála všední dny se všemi jejich šedivými pruhy.......

Nicméně: už mám domluvenou terapii.  A TĚŠÍM SE!

Co se týká vnímání těhotenství u švagry, vnímám to pořád stejně hnusně negativně :skurt:

Toliko novinky z tygřího světa a doufám, že brzy přibydou lepší, hezčí, světlejší, pozitivnější, pruhovanější a tygzíkovanější :)

A ZNOVU DĚKUJI ZA VAŠE PODANÉ RUCE........

Jéééj, to je milovaný tigrík mojej neterky! keď mala asi dva roky, fičala na Mackovi Pusíkovi a jeho kamarátoch... :hjarta:

A teším sa, Tigř, že si prišiel medzi ostatnú zverinu :P - a že máš vyhliadky na lepšie zajtrajšky... Aj ja idem popracovať postupne na lepšícj zajtrajškoch... Vieš, kaý je rozdiel medzi optimistom a pesimistom? Pesimista hovorí: Bože, už nemôže byť horšie... :rolleyes: A optimista vie: Ale môže!!! :P

Nazdárek, čumáčku! Švagrová ať si dělá co chce, hlavně, že ty jsi stále tygříkovatější a veselejší - jak ostatně dobře vidíme na ikonce :-)))) Už mi tu chybělo nějaké to tygří vrrrraa-ůůůů.. Zatím papa, čumák, zub a tlapa!

Tigger, tak já na tebe naprskám ty těhu bacily i tady - až budeš těhu, uvidíš zase všecko jinak - minimálně si srovnáš priority - já se takhle pod vlivem těhotenství celkem i vykvajzla na přípravu na státnice, v klídku je udělala za dva, a i když mi to zrušilo červený diplom, tak mi to bylo tak nějak dost putna :)