Tak tu máte můj porodní zážitek. Doufám, že čekatelky neodradím, ale co tě nezabije, to tě posílí :rock:.
22.1.2007 to bylo devět dní, co jsem přenášela a měla jsem nastoupit do nemocnice na vyvolávání porodu. Po těch hororech o vyvolávaných porodech jsem byla připravená na to, že to nebude žádnej medík, ale realita ještě předčila mé očekávání. Hlavně jsem si nedokázala ani představit porodní bolesti, celé těhu bylo naprosto bez problémů a o poslíčkách jsem si leda tak mohla počíst z vašich příspěvků.
Nastoupila jsem na desátou hodinu, prošla vstupní prohlídkou, odhadovaná porodní váha na ultrazvuku byla 2600-2800 gramů a závěr prohlídky byl, že nejsem otevřená ani na milimetr. Pan primář mi vysvětlilo, že budeme vkládat tabletky, aby se připravily porodní cesty a ať nepočítám s tím, že rodit budeme ještě dnes. Dostala jsem i oběd, což jsem ocenila až do doby, kdy jsem z báječné omáčky s nějakým točeným salámem dostala celkem slušnej průjmík :rolleyes: . Brala jsem to jako trénink na klystýr. V půl druhé jsem konečně obdržela první vytouženou tabletku, dostala jsem nakázáno, že alespoň dvě hoďky nesmím z pelechu, aby tabletka mohla správně působit a sestřička mě chodila každou chvíli obtěžovat s otázkou jestli se jako už něco děje, tak jsem jí s úsměvem odpovídala, že se vůbec nic neděje. Zhruba o půl sedmé mě úsměv pomaličku přecházel a místo něj přišly pozvolna takové nepravidelné bolesti :vissla:. Na noc jsem dostala injekci Plegomazinu, prý abych se vyspala. Bohužel hned vedle mého pokoje byl porodní sál a rodila nějaká velmi hlučná příslušnice, takže ze spánku nebylo nic, bolesti byly pořád dost nepravidelné, k ránu začaly slábnout, tak jsem v půl osmé dostala další tabletku, po které už byly bolesti celkem dost nepříjemné a i pravidelné. Pak přišel na řadu klystýrek :supr:. Vezla jsem si s sebou Yal gel, ale ta můra se mi ani nezeptala a přišla na mě s hadicí, kterou mi vrazila do zadnice a mile říkala, abych se ozvala, kdybych cítila tlak a začala to do mě pouštět. Přišla kontrakce, tak jí to říkám jestli by nemohla zvolnit a ona jen mile odvětila, abych si to prodýchala a lila do mě ten kanystr dál :dumbom: . Byla jsem ráda, že jsem doběhla na záchod a nepřidělala paní uklízečce práci s vytíráním chodby. Pak následovala sprcha, znova záchod a znova sprcha. Za chvíli mi sestřička přišla nabodnout infuzi s oxytocinem a začalo celkem slušný žůžo. Kontrakce mi vyloženě dělaly dobře, zvedal se mi žaludek :usch: , že  jsem málem nedoběhla, potom už běhala sestřička s emitkou – to měla za ten klystýr, můra jedna. Přidala se zimnice, prostě bylo mi fajn. O půl desáté už jsem volala příteli, aby přišel, že už bych tu radost raději sdílela s ním ;). Bolesti sílily, intervaly se zkracovaly, mě se zvedal žaludek a říkala jsem si, jak dlouho to ještě může trvat a začala pochybovat o svém prahu bolesti. Sestra mi nabídla koupel ve vaně, šla jí napustit, sunula jsem se tam s infuzním stojanem za doprovodu přítele a když jsem stála u vany, tak rup a něco ze mě vychrstlo. Zkušenější poznaly, že to byla plodová voda. Byla jedna hodina. Sestra mě nahnala zpátky do pelechu, že mě musí natočit a pak mi dovolila si tu koupel dát. Pak následovalo hopsání na míči, zkoušela jsem i takový ten vak, ale to mi nedělalo absolutně dobře, protože ke konci každé kontrakce jsem měla ošklivé křížové bolesti. Horká sprcha se osvědčila, jen jsem měla strach, když přišla kontrakce, že jim budu leštit dlaždičky, protože jsem se nemohla udržet na nohou. Míč byl fajn, mohli jsme masírovat záda, jen jediná nevýhoda byla, že už jsem mezi kontrakcemi usínala vyčerpáním. Do toho všeho hopsání a natáčení monitoru mě pravidelně vyšetřovali ( většinou při kontrakci ) :dumbom: se stejně depresivním nálezem – pořád jsem se strašně pomalu otevírala. Už mě pomalu přepadala deprese, že asi budu jediná, kdo dítě neporodí a začala jsem se dožadovat epidurálu od každého, kdo se u mě ukázal. Bohužel v dobu, kdy bych ho i mohla dostat, tak byli všichni anesteziologové zaneprázdnění, takže nebyl nikdo, kdo by mi ho píchnul. Zkoušela jsem sestru sadistku přemluvit, aby mi udělali císaře, že  to asi nepřežiju. Ani se k tomu nevyjádřila. Bylo něco po třetí a doktorka mě utěšovala ať vydržím, že si myslí, že kolem šesté bysme mohli jít rodit. Hodiny se nekonečně táhnuly, už jsem pomalu rezignovala. Sestra mi zakázala pít, tak jsem tajně fixlovala a upíjela z flašky vodu :fuck: . Od prodýchávání jsem měla úplně vyschlou papulu, v pokoji bylo přetopeno a já se klepala zimnicí.
Přítele jsem upozorňovala, že se může stát, že na něj budu zlá a budu říkat takové ty věci, jako že už žádné další dítě atd, ale v reálu jsem ani nebyla schopná mluvit :sjuk: . Kontrakce jsem profuněla a mezi nimi jsem byla hotová z únavy, takže jsem toho celkově moc nenamluvila, ale jen posunky ukazovala, že má masírovat záda. Kolem šesté mě vyšetřila doktorka, nahmatala okolo hlavičky dvoucentimetrový lem a říkala ať se snažím potlačit nucení tlačit, abych si nepotrhala čípek. Po půl sedmé jsem konečně dostala pokyn, že se přemisťujeme na sál. Měla jsem se opřít o porodní lůžko a přečkat ještě tak dvě, tři kontrakce, pak jsem se šplhala nahoru a strašně se těšila, že už to budu mít brzy za sebou. Přítel mě celé těhu uklidňoval, že skřítečci se rodí tak, že si dvakrát silněji zakašlete a jsou venku. Realita byla ale jiná. Ještě před akcí mě mudra vycévkovala a pak jsem dostala  pokyn tlačit, tak jsem se do toho opřela a tlačila a tlačila a ono nic. Po chvíli mi doktorka řekla, abych se přetočila na bok a klidně si tlačila, když budu chtít. Pak se šlo zpátky na záda a následovalo další tlačení a pořád nic, cítila jsem, jak mě u pipky opichuje a pak jsem cítila nástřih. Přítel dostal pokyn, že mi má přiložit kyslíkovou masku na papulu a přidržovat. Už jsem začala být trochu zoufalá, myslela jsem si, že jsem nemožná, že neumím ani pořádně zatlačit a navíc mi dávají kyslík, protože už  jsem určitě i hysterická.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ :lol:

Čekám na pokračování :D

Potvůrko, to je horror... Bojim bojim...

Teda potvůrko, tak je to napínavý a ty si klidně napíšeš pokračování příště???????? :dumbom:

tak šup, šup, já si to chci dočíst, jak se ti to vlastně povedlo.


Jinak velké gratulace k heroickému výkonu a k tak nádhernému skřítečkovi jakým Nikolka bezpochyby je. :storstark:

Potvůrko,jak pokračování příště?Abych to stihla..:godlike:

jáááááááááááá taky, tak šup šup

jeee, potvurko, honem dokojit a pokracovat, to nam nesmis delat takove napinaky v tehu :)

Sakra, to je jako v televizi, taky to v nejlepsim utnou ;)

To si děláš srandu, ne?

Teda potvůrko ty chceš, aby jsme se tu udrželi, viď?
Ale určitě se ještě dneska dočkáme.

Všichni napnutí k prasknutí a pokračování nikde :dumbom:

no jo, máš to krásně napsané, ale představ si, že my tu bolest s tebou prožíváme a teď bude následovat třeba den, kdy budu mít nutkání za tebe tlačit až do té doby, dokud to mímo nevytlačíš!!!!

Potvurko - zatím moc krásně napsáno. Měla jsem taky vyvolávaný porod a téměř dle tvého návodu. Dneska jsem se tady zasmála jako už dlouho ne. Vím, že kdo to má před sebou, tak se asi moc nesměje, ale napsala jsi to fakt krásně! Já jen neměla takovou sadistku :)

Jééé, tak šup jak to dopadlo? Taky skoro tlačím jako Misha. :lol:

potvůrka zlobí - a já radši netlačím, mám ještě tři měsíce čas :)

No Potvůrko to nám nemůžeš udělat.......

No Tino ty néééé. :dumbom: já můžu. :lol:

Já chcíííí taky pokračování. :dumbom: Potvůrko Ty jsi ale potvůrka :vissla: takhle nás napínat to se nedělá. :kapitulation:

Já chci taky pokračování, v nejlepším to skončí... tak rychle rychle

Týýý jo, tak to tu ještě nebylo. Ona fakt neporodila :lol::lol::lol:

Taky jsem se bááááječně pobavila, tak koukej pokračovat. Né že napíšeš " a zatlačila jsem naposled a bylo to venku. a to je teda můj porod "

Panebože a jak  to blyo dál to je jako telenovela!!!!!!

POKRAČOVÁNÍ
Dál už by měl spíš pokračovat můj přítel, protože já už byla mimo a v podstatě moc nevím, co se dělo :rolleyes: . Vím jen, že z každé strany mi na břiše ležela statná PA, přítel mi držel kyslík a mačkal bradu na hrudník ( a naneštěstí i na loket PA, takže jsem pak měla celkem slušného monokla  :lol: ), doktorka „ tam dole“ dělala něco, co dost bolelo, ale už mi to celkem začínalo být jedno, vnímala jsem jen příkazy, kdy tlačit, kdy nadechnout, povzbuzovali mě, že jsem šikovná, ale já už na sebe byla naštvaná, že to nejde. Jednu chvíli jsem měla pocit, který zažívají lidé, kteří prodělali klinickou smrt – prostě jsem se viděla seshora, jak tam ležím :jojo:. No, abych to zkrátila, tak prý na 12. zatlačení jsem cítila  velký tlak a pak najednou úlevu a skřítek byl venku. Sestra jí odnesla vedle do boxu na ošetření a já byla tak vyčerpaná, že se žádné hormonální výlevy a pláč nekonaly :tesi: . Otočila jsem hlavu a uviděla malého skřítka, jak leží v boxu a promluvila. Skřítek otočil hlavičku, poznala mě po hlase :dudlik: . Pak jsem trochu přicházela k sobě a koukám, na židli sedí nějaký pán a mudra mu říká, že naštěstí jsme to zvládli i bez něj. A já nevěděla, která bije a koukala jak vyvoraná myš. Všechno jsem se dozvěděla až po porodu. Takže malá měla dvakrát otočenou pupeční šňůru kolem krku a abnormální rotaci hlavičky a proto nešla ven :grater: . Vždycky jsem zatlačila a ona vykoukla, ale pak jí pupečník stáhnul zpátky, takže jsme rodili za pomocí kleští. Kyslík nebyl kvůli mé hysterii, ale kvůli tomu, že jí klesl tep na 70 a ten pán byl anesteziolog, kterého přivolala doktorka pro případ, že  by jsme to s kleštěma nezvládli a malé by klesal tep a bylo by potřeba udělat císaře. Ta bolest byla tím, jak se snažila co nejvíce pracovat rukama, aby zásah kleštěma nebyl pro malou tak traumatizující. Dneska si říkám, že to bylo dobře, že jsem vůbec nic nevěděla, byla bych akorát vynervovaná a panikařila bych. Ještě musím dodat, že jsem asi antitalent na tlačení, protože oči jsem měla sice zavřené, ale popraskané, na celém obličeji popraskané žilky, ale i na hrudníku a dokonce i na zádech. Když jsem se poprvé viděla v zrcadle, vypadala jsem jak dobře uleželá švestička.
Pak malou přinesla sestra a zkoušela jí dát přisát, což se moc nezdařilo a odnesla jí na noc do inkubátoru.
Pak jsme čekali na porod placenty. Sestra mačkala břicho, doktorka tahala za šňůru a nic. Takže mi sdělila, že placenta je asi přirostlá a budou mě muset rychle uspat a vyndat jí, protože už při samotném porodu jsem ztratila hodně krve. Přítele poslala pryč s tím, že to nebude hezký pohled. Pak mi píchli něco do žíly a já byla tuhá. Když jsem se probrala, byl u mě přítel ( až po dvou týdnech z něj vypadlo, že nikam nešel a opravdu to prý nebyl hezký pohled, ale nechtěl mi to říkat  :usch: ) a moje první slova po probuzení byla, že toho chlapečka si pořídíme až tak za tři roky :dumbom: . Jediná pozitivní zpráva na narkóze bylo, že mě ve spánku i zašili, takže tuhle pochoutku jsem si nemohla vychutnat :lol:. Kolem půl desáté odjel unavený domů, já ležela ještě na sále a cítila, že bych si potřebovala odskočit. Při porodu do mě cpali tři infuze zároveň, takže močák se plnil a nebyl bezedný. Sestřička mě doprovodila do sprchy, ale moje čůrací svalstvo mě odmítlo poslouchat, takže se nezdařilo. Nechali si mě na porodnici na hekárně, aby mě mohli kontrolovat každou hodinu tlak a krvácení. Taky jsem měla naordinovaná preventivně antibiotika a následně každých šest hodin nějaké injekce do zadnice. Za celou dobu v nemocnici jsem dostala tolik žihadel, že by to byla celkem slušná průprava na feťáčka.
Z čůrání nebylo nic, já se vrátila na pokoj a přišla mě zkontrolovat doktorka, která zavelela, že mě tedy musí zavést cévku. Vypumpovala ze mě 1,5 litru a cévku mi nechala v močáku, takže dalších 24 hodin jsem si připadala jak troska z léčebny dlouhodobě nemocných :albert: , když jsem za sebou tahala pytlík narvaný močí. Něco málo po půlnoci jsem začala dost silně krvácet, takže sestřička vzbudila doktorku, aby mě šla zkouknout. Vnitřně mě vyšetřila a kontrolovala krvácení a jak se stahuje děloha ( to jsem myslela, že už mám všechnu bolest za sebou, ale tohle příjemné nebylo ), vyšetření probíhalo každou hoďku až do rána a taky jsem vyfasovala pytlík s pískem na břicho, takže jsem se nemohla ani pohnout. Kapačky jsem dostávala až do rána. Ráno jsem poprosila sestru, aby šla se mnou do sprchy, vstala jsem z postele a pak koukám, ležím na posteli, nožky nahoře a sestřička na mi říká : „ už mě slyšíte?“ :rolleyes:.
Odpoledne přišel přítel a pomohl mi přestěhovat se na pokoj šestinedělek, vypojili mi infuze a večer jsem si vyřvala i vyndání cévky. K večeru mi přinesli malou na pokoj a už jsme byly pořád spolu. Válčily jsme s kojením, mám ploché bradavky, takže jsme zkoušely klobouček, ale Niki to svou malou papulkou neutáhla, takže od začátku je na UV a já jí pouze přilepšuju svou troškou odstříkaného mléka. Prodělala taky žloutenku a byla na svícení. Třetí den na mě padl klasický poporodní blues a já řvala jak želva – z toho, že nekojíme, že malá má žloutenku, že je strašně spavá a nechce jíst a nepřibírá. Prostě stačilo mi říct třeba „ rohlík“ a já se rozbrečela :grater:.
Domů nás pustili šestý den.
Jak konstatovaly sestry, každý správný zdravotník musí mít všechno komplikované.
Musím říct, že až na klystýrovou sestru byl personál naprosto úžasný. Nikde jsem nezažila tolik ochoty, empatie a snahy se vším pomoci. Opravdu před nimi smekám. Slíbila jsem jim, že si k nim za pár let přijedu ještě pro toho chlapečka :jojo: .
Můj obrovský dík a obdiv patří mému příteli, který všechno absolvoval se mnou, byl pro mě opravdovou oporou a psychicky mě držel i po zbytek pobytu v nemocnici. Naštěstí i doma mi moc pomáhá a prakticky je schopen se o malou postarat zcela sám. Jsem šťastná, že mám doma takového chlapa a za to všechno ho moc miluju :hjarta: .
Takže můj porod nebyl lehký, ale myslím, že jsem se s tím vyrovnala velice rychle a to je důležité.

NIKOL se narodila 23.1.2007 , váha 2400 g a míra 48 cm. Na svět přišla v žatecké porodnici.

Potvůrko, jako by těch seriálů nebylo v televizi hodně... Koukej sem hodit další díl :D
Čekáme ten happy end ;)
Aha... tak už je to tady, to mi nějak uniklo... :D

Uf tak to byl tedy porod, užila jsis tedy to je pravda!!!!!!! V jednom jsi měla štěstí, že tě při porodu placenty uspaly, protože ze mě ji doslova vyrvaly bez narkózy a poté ještě dělaly revizi, takže to bylo úžasné, buď ráda, že jsi toho byla ušetřena. Jinak jste moc šikovní, že jste to tak zvládly!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

NO sakra tak ted jsi mě tedy nasr...

Potvůrko, ze slohovky máš ode mě jako od paní učitelky 1! :D Užila sis teda pořádně, co jste si to vy zimní maminy vymyslely takhle přenášet a mít takový porody, to je mi záhadou... :vissla:
Teď už si ale budete s malou potvůrkou jen a jen užívat ;)

Teda Potvůrko, užila sis, ale všechno dobře dopadlo, tak se holky opatrujte. Krásná slohovka...

Moc krásně napsáno ;) asi jste si holky zkusily fakt dooost, tak teď držíme palečky, aby už bylo všechno v pořádku a užívaly jste si zasloužené štěstíčko :hjarta:

Ahojky Potvůrko!!
Smekám klobouk, protože to, co jsi si prožila při porodu, nebylo vůbec jednoduché!!
Doufám, že už jsi alespoň trošku fit a užíváš si mateřství!
Moc Ti a Nikolce držím pěstičky, ať všechno zvládnete v pohodě!!
Iva

Potvůrko, skoro jsem se na konci rozbrečela. Přeju ti už jen krásný chvilky!

Díky holky :supr:,
naštěstí to neberu tragicky a říkám si, že příště už to horší být nemůže :lol:
Včera jsem absolvovala gyn.prohlídku a přežila jsem i vyšetření zrcadlama, tak teď už mě nic nerozhází :rock:
Spíš teď mám trápení s prckem, nechce nám večer spát a vříská do půlnoci. To je náročnější než porod. U porodu víš, že to brzy skončí, ale tyhle radosti máš na několik let :dumbom:

Teda Potvurko, gratulace, ale přiznám se, že jsi mi nahnala strach..dost kongo...tak ať se skříteček brzy srovná a vy si už jen užíváte rodinné idylky a pohodičky! :pussa:

potvůrko, ještěže mám už jeden porod za sebou... jinak bych si asi mimčo chtěla nechat napořád v bříšku :)

Úplně jsi mi připoměla můj porod au,au. No hlavně že už to máš za sebou a to mimi je za tu hrůzu v porodnici ten nejkrásnější dáreček.

Potvurko, no ty si proste original, ty nemuzes mit normalni porod, ty si k tomu musis pribrat vsechny mozne komplikace,co? Kazdopadne gratuluju k male a je super, ze to beres tak dobre.

No to sis chudáku užila, ale už je to holky za váma, tak všem třem hlavně zdraví a lásku. :hjarta:

Téda potvůrko, i když to musel být "porod" je to báječně napsaný, někdy když to tu čtu tak se fakt bojím a to tu byli "lehčí" případy ale z tohole to na mě nějak nepřišlo,možná to je tám že jsi o tom průběhu částečně nevěděla.  Stejně jsi holka statečná a posílám veliký gratulace :)

Potvůrko :supr::supr::supr:...smekám :)

potvurko, tak tu brecim jak zelva, to bude tema hormonama, jeste ze uz jsem rodila a vim ze i kdyz to neni to prave orechove, taky jsem si uzila, tak to mimco vynahradi vsechnu bolest, ale tesim se az to budu mit za sebou:-)
s tim spanim ti nezavidim, taky vim co to obnasi, mne mala nespala nejen do pulnoci, ale kolikrat i do peti do rana jsem s ni skakala celou noc nabalone, tak drzim palce at se to upravi co nejdrive
a samozrejme prejeme miminku a mamince moooc zdravicka a jsme rady ze existuji takovi skveli tatkove:-)

Potvůrko, fakt sis "užila", tak teď už vás čeká jen to dobrý. Přeju Vám všem hodně zdravíčka, štěstíčka, lásky a pohody a žádné starosti a problémy.
Porod byl opravdu porod.
Zimni miminka opravdu maminky nešetřili. Měla jsem štěstí!!! Ale Ty jsi holka šikovná a všechno si zvládla na jedničku - gratulujeme!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Potvurko jsi statečná ženská!Gratuluju k malé a přeju jen to NEJ NEJ!

Teda, to musel bejt mazec. Velká gratulace :godlike:

Potvůrko, moc vám k malé gratuluji. Jsi šikulka, opravdu jsi si to "vyžrala" se vším všudy, ... Tak ať se Nikolce brzy srovná to spinkání a krásně vám roste, prďolka maličká. A taky gratulace k úžasnýmu chlapovi. Slohovka je moc krásně napsaná, aj jsem si zabulela :-)

Tak to Potvůrkou před tebou hluboce smekám..., krásná slohovka..., porod byl fakt pořádný záhul a štěstí, že jste byli v dobrých rukách. Malá je krásné miminko a závidím tatínka, který byl opravdu hodný a obětavý.... Po tomhle porodu bych snad už nerodila :D

Potvurko gratuluji k narozeni holcicky a taky k vydarene slohovce.. Jo, ja jsem porodila taky skritka, ale byla krapet rychlejsi. Nicmene, si vzpominam na poporodni depcicku, ze Nela jenom spi, nechce jist a tak pod. Uff, bylo to narocny obdobi...

Potvůrko - tak jsem ted tvou slohovku přečetla jedním dechem. Fakt sis chudinko užila. :hjarta: :hjarta: :hjarta:

Potvurka- super slohovka davam 1 s * :supr: pekna, vtipna, cynicka :lol: nezaprela si sa v nej :godlike: vidim že prostalginove porody su na jedno kopyto....zimnica, prosenie o epi a ciarsky :D :D to pomale otvaranie je na tom najhorsie, ale možes byt rada že si rodila take male babetko, nas Samuel bol o 1400 g tažsi takže to bolo tlačenicko :D ale ja som ho celkom rýchlo vytlacila, tie kontrakcie su najstrasnejsie co?? a aj to je zle že clovek nevie co ho caka ak ako pises v tehu nemal žiadne bolesti to je potom prekvapenie :godlike: ale gratulujem mas to zasebou :supr: a co ten zaver nezaver? :lol:

Hm potvůrko,to byla síla,ale malá je krásná,to se musí nechat.Tak ještě zdravíčko a pohodu :supr:

Potvůrko, opravdu slohovka, která je skvěle napsaná... :supr: Chvíli brečím, chvíli se směju.... Ale klobouk dolů, užila sis!! TeĎ už bude jen dobře!!!!! Užívej si to a neboj, malá bude brzy v poho spinkat!!! :dudlik: :supr:

Miss, musíš číst pořádně, konec už tam dávno je :lol:
Dneska chválím malou, spinkala a byla hodná a velká pochvala patří i taťkovi, v devět mě nahnal do postele, abych se vyspala a do dvou do rána převzal štafetu s malou :hjarta:

nejdřív gratulujem k miminku:hjarta:.Slohovka v tvým pojetí, sice byla na jednu stranu katastrofa,ale na druhou stranu to místy bylo k zasmání.Hrozně jsi mi připoměla "klystýrovou sestru" taky jsem takovou chytla,...ale měla jsem yal-a když mi ho tam "vrazila" tak jsem se lekla a praštila jí přes ruce..
Ted už jsi se svojí holčičkou doma a užíváš si to vid??přejeme hodně mlíčka, žádný prdy a ať vám dělaá jen a jen radost!!!:hjarta:

Teda po takove slohovce, kdybych nemela uz mimi v brise, asi bych si to jeste na chvili rozmyslela....ale ted uz tam je a nekudy musi ven :lol: Gratuluji ke krasnymu skriteckovi Nikolce!!!!

potvurka- aha ok :dumbom: už som ho docitala, fiha anis om nevedela že si mala s placentou taký problem, mne vyklzla hned ako na smykalke, inak ma prekvapilo ako taka placenta vyzera, nepredstavovala som si ju taku velku. Ja som netusila, že Samko mal obmotanu pupocnu snuru okolo krku, ale iba raz ju mal obtocenu až v prepustacej sprave som si to precitala dobre nie? aspon som sa zbytocne neznervoznovala. Myslela si to ozaj s tou klinickou smrtou??? fakt si sa videla zhora? :o :O to mi nerob to znie hrozivo :D

No tak jsem si zase porvala, potvurko kdyz ctu ten tvuj prispevek, tak si nedokazu predstavit, jak jsi to mohla vydrzet. Moc gratuluju a preji hodne zdravicka a stesticka, obe si ho zaslouzite.

Potvůrko, blahopřeju k miminku a přeju Vám hodně zdraví, štěstí.
Porod byl teda horor, skoro se mi nechce věřit, že bylo mimi přenošené.

eva4444 napsal(a):

Potvůrko, blahopřeju k miminku a přeju Vám hodně zdraví, štěstí.
Porod byl teda horor, skoro se mi nechce věřit, že bylo mimi přenošené.

A jak souvisí porod s přenošeným či nepřenošeným dítkem?

Nechtěla jsem vás rozplakat :rolleyes:, snažila jsem se o odlehčený tón :jojo:

Týýjo, tak to byl taky šílenej porod, bojim bojim. Hlavně, že jste to takhle všichni zvládli. Gratuluju a hodně štěstí a zdravíčka do života přeje V.

Jak o těch porodech tak tady čtu a přemýšlím, tak si myslím, že já Vám asi svou slohovku o porodu pak nenapíšu - jsem citlivka na jakoukoliv bolest a mám hrozně nízkej práh bolesti. Takže to se mnou šlehne hnedka na začátku a nebudu si nic pamatovat...

Krásný miminko, hurá, že to máš za sebou!!!
Držím ti palečky, ať jste zdraví a ať se vám, holky, daří. :pussa:

Potvurko, trošku mi to připomíná můj porod Leničky. Vyvolávaný, šňůra 1x okolo krku, padání ozev, kyslík, PA na břiše....  naštěstí jsme to ale zvládly bez kleští i když o tom diskutovali, naštěstí placenta šla dobře a bylo to bez krvácení, zase se mi ale nezavinovala děloha ....  Já ti nevím proč nás tak malá miminka (Lenička 2,75 ) pozlobila jako by měla 2x takovou váhu?
Také mám plošší bradavky, Leničku svítili, a momentálně už nekojím :(


Hlavně že už jste v pořádku mějte se moc pěkně

Potvůrko tak jsem to přečetla se zatajeným dechem i sem si poplakala a dneska mi došlo že v tom šoku, jsem ti ani nepogratulovala :dumbom: sem ale trdlo :)
přeju tobě i skřítečkovi hodně štěstíčka a málo křiku a hoodně spánku :supr:
tak mě napadá, že krome Kukusky jsme všechny v zimních měly docela horor porody :)

potvurka- evka to myslela asi tak, že sa Ti narodila malilinka holcicka, tiež sa mi zda zvlastne že bola taka malinka može byt že si otehotnela neskor?

Potvůrko,konečně jsem se dostala k tomu,abych si přečetla tvůj romám nebo možná spíš horor :dumbom: s překrásným koncem :dudlik: :) Byla jsi moc statečná a já si vůbec nedovedu představit takovou hrůzu....já rodila velmi dobře a rychle a i po 20ti letech si to pamatuji a vím, že ty bolesti opravdu stojí za to :kapitulation:
Ať ti Niki roste k radosti, jste obě zdravé a celá rodina je šťastná! :supr:

Miss napsal(a):

potvurka- evka to myslela asi tak, že sa Ti narodila malilinka holcicka, tiež sa mi zda zvlastne že bola taka malinka može byt že si otehotnela neskor?

No, náš taťka je taky střízlíček a navíc mi pravděpodobně dost dobře nefungovala placenta a malá proto nerostla.