host eska — 7. 2. 2007 12:24

Já bych se ráda podělila o tuhle krásnou dlouhou zemi, která je lemovaná pobřežíma odevšad ji ošplouchává móře ...


1. Italové
Bez debat jsou Italové národ, který stojí za to poznat. I jejich kuchyni s olivovým olejem a špaagety a pizza z Neapole. Italská zmrzlina, to je lahoda. Z Itálie je algida.(kdybyste tam dostali chuť, čte se aldžida, magnum je maňum :))  Způsob řízení vás na jihu naučí poslouchat základní instinkt, na severu zase dodržují přesně pravidla jako Švýcaři.J en s málokým se domluvíte, aniž byste mu rozuměl jediné slovo. Až na Itala.  ciao :)  subito presto, spaghetti, pizza, kutchup o mayonese, a proslulé už je i bella ragazza , amore, belissima... a italština je z latiny a angličtina byla hodně ovlivněná latinou, takže se dá rozumět mnohem víc, než se zdá na první poslech...

2. Památky
Itálie je zemí umění a kultury. Je ovšem plná i jiných věcí, než jen školně notoricky známích pamětihodností. Jsou tam prastaré megality...člověk musí ale hledat...
Města všeho druhu, například s truli... konovité stavby bez použití malty, celé běloučké... nebo jiná města,  a samozřejmě (Roma, Firenze, Napoli, Venezia, San Remo a hudebmí festival, Amalfi, Verona (Lago di Como)...
Nedá mi neříct renesance.... (rinascimento opravdu znamená doslova znovuzrození)

3.Příroda
Itálie je plná nádherných lesů a krajiných oblastí, včetně mořského pobřeží.... 
Jsou to místa divoká a čistá, hlavně italský jih z jara není prolezlý turisty, moře je tam průhledné a ve vodě vás nepopíchá ani mořský ježek, medůza nebo ostrý kámen (ježky jsem ještě nepotkala, medůz je tam celkem málo, ale jsou). Pláže jsou tam všeho druhu. Od písku... hlavně východní pobřeží, po kameny, hlavně západní pobřeží...
Na pobřeží pod Bari se nacházejí nejkrásnější pobřežní jeskyně v celé Evropě(prý) ..

Kam nejet a čemu se vyhnout.
Rozdělím Itálii na 4 části.
Sever -severozápad
         - severovýchod

Jih- jihozápad
    - jihovýchod
a zvlášť bych dala Ostrovy Lipari (Eolie) a Sicílii.
Sever je dražší, severovýchod je asi nejdražš + Parma, Bologna a pár dalších..í.Následuje severozápad,  jihozápoad a pak jihovýchod s Sicílií. Eolie budou druhé, ale nevím jak moc.


1. Italové by snad nejraději spoplatnili i vzduch. Není tam všechno drahé jen pro turisty, ale i pro Italy samotné. Poplatky za parkování, předražená voda v barech na pláži, kafe, slunečník... člověk musí nejdříév koukat, než někde něco zaplatí, ovšm může nabýt dojmu, že platit musí všude...
Zas taková tragedie to ale není. Není třeba si brát sebou plný kufr konzerv ani pro chudčího turistu. Dá se tam na trhu nakoupit užasná zelenina a ovoce, co nestojí moc, větší nákupy se dají pořídit v supermaketu. A hlavně na jihu ty částky nejsou o moc vyšší než u nás. Pizza tedy stojí  v restauraci od 100 do 300 korun,  bývá výborná...  cappuccino 35 korun... ovšem pivo je dražší, to stojí v restauraci kolem 40-60Kč.  víno stojí podobně, samozřejmě podle značky a restaurace... horší už trošu sever, kde třeba i chleba stojí 3x víc než na jihu, ale zase je to speciální tamní chléb...

Nejezdit za koupáním do Benátské stoky a za zábovou do Calábrie! Ale přesně obráceně. Pozor na Rimini, Lignáno a tomu podobné. Tam snad ani není voda vhodná ke koupání.  Jsou tam diskotéky, zábvní centra...

No, už je tak dlouhý a jetě jsem nenapsala ani začátek. . Tak ještě Itálie je krásná i v zimě. Alpy, Apeniny, Dolomity :) I v létě jsou ty hory asi moc pěkný, co jsem slyšela. Neříkal mi to Dolomit Man :D

Marek_ — 7. 2. 2007 13:20

A teraz je v Benátkach karneval... ja sa tam idem na víkend mrknúť... :)

Daniela S. — 7. 2. 2007 15:37

Proč nejezdit do Kalábrie za zábavou? Asi záleží na tom, v čem vidíš zábavu. Hustota barů, restaurací a diskoték na jihu je mnohde obdivuhodná. Ceny na Amalfitánském pobřeží rovněž.

I za málo peněz se dá zažít hodně. V Neapoli - která je nejdražší oblastí Kampánie - jsem bez újmy na zdraví přežívala za 320 euro měsíčně.

host eska — 8. 2. 2007 11:41

Díky za doplnění, DanieloS :)
tak klidně napiš co víš ....
No jasně... že prostě beru ty cenu povrchně... ono ještě je tam víc kriteríí. Například kam se sjížděj lidi, co maj jachty, je to dražší, než tam, kde není přístav. :) Koupit v Neapoli byt nebo dokonce dům, je částka astronomická... Tyhle centra jsou drahý po celým pobřeží. :)
Je to zevrubně řečeno. A to jsem ani nenapsala, že k Itálii ptří i Sardinie, a taky je celkem významná. Zase hodně lidí se tam jezdí potápět.

Marku :) včera jsem si četla o těch radarech ... no, na karnevalu jsem tam ještě nebyla :(  :hjarta:

Daniela S. — 8. 2. 2007 16:47

Tak já pošlu kousek svých zápisků a čtenáři mi řeknou, jestli mám pokračovat.
Byla jsem v Neapoli loni na studiích přes Erasmus.

29.9.
Metra jezdí jako jediný druh MHD na čas a na směr – jinak totiž sice je po městě síť autobusových zastávek, ale na ceduli není ani seznam čísel linek, které tam jezdí (natož jízdní řád), protože (odpozorováno zatím z okna) se zdá, že se nastoupí do libovolného autobusu a domluví se s řidičem, kam se vlastně pojede. Metro má aspoň ty koleje, takže se musí trasy držet.
Naše zastávka se jmenuje Ercolano Scavi (Herkulaneum – vykopávky), ale vypadá stejně jako jiný, což není nic moc estetické. Náš byt má, pokud jsem se dobře dopočítala, 8 pokojů, 2 koupelny a jednu miniaturní kuchyňku. My s Evou máme jeden pokoj, Daniela (ta, co tu už je, dělá tu disertaci) druhý, Tomáš pohovku v obýváku a ve zbytku je binec. Tom měl mít svůj pokoj, ale ten se nestihl vyklidit, takže nic. Vypadá to, že ten binec tady vytváří pí Renzullo, která sem skladuje věci kdoví odkud. I jedna koupelna je zaskládaná. V jednom pokoji je rýsovací prkno a včera tam pracoval pán, paní se občas objeví a dodá něco krámů do skladovacích pokojů, a vůbec je tu provoz.
Kolem domu je kousek zahrádky a plot se zamykací bránou, jinak kolem normální ulice s normálním provozem, dokážete si představit. Uličky jsou úzké a do kopce (do sopky), takže to ty skútry musí pořádně roztůrovat, aby vyjely. Ale beznadějné to není, v půl jedenácté ve všední den byl už víceméně klid. Taky jsou tu dva balkóny, my se dostaneme na jeden rohový zvíci 8 metrů, na konci jedné ulice je vidět moře. Kolem jsou další domy, takže pozorujeme cvrkot na balkónech a vidíme až do jídelen, ložnic…
Máme jen jeden klíč a Paola vzdala vysvětlování, kde je zámečnictví, a vydala se tam s námi udělat kopie. Byl to takový krámek „Vše na 2 m2“, sami bychom ho těžko našli, i když ve výšce 30 cm mezi žehlicími prkny a stojany na deštníky vystavenými na ulici opravdu byla samolepka, že tam dělají klíče. Jenomže stejně je děda neudělal, protože máme takový speciální špatný druh… anebo se mu prostě nechtělo. Večer dorazila ze školy Daniela a trochu nás uvedla do situace (např. ve středu v kanceláři Erasmu nikdo není, takže se nemusíme namáhat tam chodit). Tudíž byla středa volný den. Vyšli jsme prozkoumat okolí a narazili na trh „Úplně vše za smluvní ceny“ – hitem jsou zejména obnošené neoprény a plechoví Kristové. Hledali jsme moře a vůbec nebylo snadné se k němu dostat, v cestě jsou vykopávky, průmyslová zóna, zemědělská zóna a trať. Nakonec jsme podlezli vlak přes třídírnu sběrny druhotných surovin.

host eska — 9. 2. 2007 18:56

no, super:) A jaký obor a co za školu?
já bych chtěla, abys pokračovala. Bydlet v Neapoli je jeden z mých snů i když si ho můžu kdykoliv splnit, nevím, ale nějak se k tomu pořád nedostávám.
Tak já popíšu Neaopol podle lidí, který z ní znám, ale v tom městě jsem nikdy nebyla. Myslím, že jako Amerika má New York, tak Itálie Napoli. Myslím  tím chaosem a tím, jak se lidé umí o sebe postarat, tříděním na čtvrti nebezpečné, bohaté, mafiánské.. a pak samozřejmě ty průmyslové a tržiště a tak dál...
V Neapoli se dá spousta věcí koupit o mnohpo levněji než jinde v Itálii hlavně díky smlouvání a trhům.  Vím, že v Neapoli městě je vyšší povinný pojištění na auta, protože je tam strašně moc nehod. Vím, že mafii z Neapole se říká camorra :) a vím, že jsou tam ti nejhorší ale naopak i ti nejúžasnější lidé jaké znám. Každopádně jsou pro mě fascinující.

Daniela S. — 10. 2. 2007 12:36

Host - nechtěla bys tam žít. Můžeš znát úžasné lidi, ale to není místo k práci, životu a starostem o rodinu. Jen si to zkus, rok dva, a uvidíš, jak ráda se vrátíš do civilizace. Rozhodně by to byla užitečná zkušenost.

zabka — 10. 2. 2007 12:43

...mam jet koncem dubna na Sicilii......protoze to jeste asi nebude na koupani,poradite mi nekdo vylety,na co se rozhodne podivat,jake jsou moznosti.Jeste jsem nekoupila prirucku, zkusenosti ostatnich jsou prece jen lepsi......Jezdila jsem do Italie,ale uz to dost dlouho a nevim na co se pripravit na Sicilii?  Diky...Snad se potom take budu moct podelit o sve zkusenosti..

choysia — 10. 2. 2007 12:47

A co třeba Gargano???? :hjarta:
Nádhera, mořský jeskyně, medůzy a průzračná voda......
Chystám se tam opět na dovolenou :)
http://www.campanatour.cz/fotogalerie/photos/gargano/gargano-08.jpg

host eska — 11. 2. 2007 14:35

Daniela S. napsal(a):

Host - nechtěla bys tam žít. Můžeš znát úžasné lidi, ale to není místo k práci, životu a starostem o rodinu. Jen si to zkus, rok dva, a uvidíš, jak ráda se vrátíš do civilizace. Rozhodně by to byla užitečná zkušenost.

:hjarta:
Jásně, já myslela tak na tři měsíce maximálně rok :) Vím, že je to džungle a proto, kdo se tam nenarodil to není místo k žtí. I pro Itala je to nepochopitelná mentilita, zvyky, způsoby chování, pravidla všeobecně tam známá, jende vůbec neexistující. Ovšem rozhodně to stojí za pokus prozkoumat, asi tak. Buď se tam narododíš, nebo nikdy nepochopíš o co jde :)ale můžeš se obohatit.

host eska — 11. 2. 2007 17:53

choysia napsal(a):

A co třeba Gargano???? :hjarta:
Nádhera, mořský jeskyně, medůzy a průzračná voda......
Chystám se tam opět na dovolenou :)
http://www.campanatour.cz/fotogalerie/p … ano-08.jpg

A jam přesně jedeš?

Daniela S. — 11. 2. 2007 20:29

Tak na Sicílii klasiku, Etnu, antické divadlo v Taormině, Syrakusy...

DOUFÁM, že budeš mít s sebou nebo místního urostlého průvodce.

Dana — 12. 2. 2007 9:19

Jezdíme do itálie pravidelně, líbila se nám šikmá věž v Pise, Lavorno a tyhle místa na západním pobřeží jsou taky moc pěkné.

Daniela S. — 12. 2. 2007 10:42

Pokračování zápisků z Neapole

Moře je čisté, průhledné, ale břeh… škoda mluvit. Písek i vlnolamy jsou černé, sopečné. Uklizený je jen ohrazený kousek pláže, € 1,00 ve všední den a € 2,00 o víkendu. Větší pláže jsou patrně někde úplně jinde. Dnes tam chcípl pes. Obhlídli jsme břeh až k Portici. Tam už je to luxusnější, jsou tam třeba i specializované obchody jen s oblečením, zatímco naše čtvrť oplývá provozovnami „švec, olihně, CD“. Je pěkně teploučko, takže na nás padla siesta, Eva spí, Tom myje sporák a já (i za něj prý) píšu.
Odpoledne jsme se ještě vydali koupit na trh Tomasovi bačkůrky a něco vína. Před jedním domem v sousedství je permanentně srocení staříků, celý den tam postávají a besedují (ne že by jinde nebesedovali, ale tam je jich opravdu husto) a zatím jsme nezjistili, proč zrovna tam, žádný domov důchodců tam není.

Ráno jsme se vydali do Neapole vyřizovat formality. Vlak už zvládáme bravurně, i když ochotní zaměstnanci nám nadále poskytují cenné rady. I přecházení dopravně složitých náměstí. Řídí se tady právem silnějšího (na červenou vjet do křižovatky a hodně troubit) a skútry se nacpou všude. Corso Umberto I je sice v polovině rozděleno betonovou ohrádkou, aby se proudy aut nemíchaly, ale když je třeba, vjede se klidně do protisměru. (Není to oddělení pruhů, ale pás pro MHD, jenomže to vůbec nejde poznat!) Není divu, že tady neexistuje nenabourané auto. Na skútrech se vozí, co je potřeba, viděli jsme řidiče, co vezl skříň a přidržoval ji jednou nohou, nebo obchodníka s ovocem, který vezl před sebou 4 bedničky a kolega spolujezdec v natažené ruce další dvě. Nějaké nehody nikoho nevzrušují, autobus MHD se dostal do skrumáže a dost šeredně obrousil parkující auto, ale ani nepřibrzdil a pasíroval se dál.
Našli jsme rektorát, obrovskou budovu s mnoha sochami v nadživotní velikosti (všechny baráky jsou tady v mega velikosti, už si říkáme, jestli si tím Italové něco nekompenzují), a posléze i kancelář Erasmus, dobře skrytou pod zkratkou U.P.I.M.D.S. Nečekaně hodně lidí tady mluví anglicky, takže hned druhá úřednice se nás mohla ujmout. Byli jsme v seznamu, vyřídili jsme pár papírů, dostali studentské průkazy (všechny nás zařadila na Zemědělskou fakultu) a vyšoupli nás.
Dostali jsme propagační brožurky, jak bezvadná je Università Federico II, např. má pro své i cizí studenty k dispozici internet (pro snadné spojení s rodinou, domovskou univerzitou, potřebné informace a přístup na mail), a to na 4 PC (pro celou univerzitu!) na objednávku 60 minut/os, v provozu v úterý a ve čtvrtek 10:00-13:00 a 15:00-17:00. A tím se oni chlubí. My si stěžujeme, když jeden ze 100 fakultních počítačů není v provozu v sedm ráno. Vzpamatovávali jsme se ve školním bufetu a rutinovaně radili místním, kde se zapisuje na státnice. Poptali jsme se, kde je sportovní centrum, něco jako CESA, ovšem na dané adrese už nesídlí, odstěhovali se někam na předměstí, a to už jsme prozatím nehledali. Nechali jsme si udělat kopie klíčů, protože Paola by se k tomu asi sama nedokopala, a Tomas, ač tvrdí, jak mu italština nikdy nepůjde, pohovořil s otcem klíčníka, probrali jeho rodinnou historii a na závěr jsem jim vysvětlila, že podkovu pro štěstí na stěně provozovny mají pověšenou obráceně. Mladý hned vzal kleště, vyrval hřebíky a otočil ji a starý nás odměnil růží. Prošli jsme město, dva hrady (v mega velikosti, ovšem), pokochali se vojenským přístavem a Vesuvem z různých úhlů, shlédli focení 8 svateb, galerii Umberta I (MEGAGIGA velikost), v parku domeček houmlesáka, který obýval se dvěma psama přímo proti vojenské zóně. Během siesty nic nedělají ani policajti, shromáždí se na jednom místě a besedují a ani desítky dopravních přestupků metr od nich je nevytrhnou.
To všechno trvalo až do odpoledne, tudíž jsme návštěvu fakulty v Portici odložili na zítřek (kromě siesty a víkendů nic nefunguje taky ve čtvrtek odpoledne).
Doma jsme narazili na Paolu a pana Renzullo, kteří se rozhodli dát Tomasovi místo pohovky normální postel, ale nedošlo jim, že v tom binci v neobývaných pokojích už není na odložení pohovky místo. Pan R. nás chvíli dirigoval při přesouvání nábytku ve stávajících prostorách, ale nakonec sám naznal, že prostor prostě není, a všechno šlo zpátky.

host eska — 12. 2. 2007 11:44

Hezký :D Se bavím ...

Z Portici právě jsou jedni ti skvělí přátelé :)

host eska — 12. 2. 2007 11:46

Dana napsal(a):

Jezdíme do itálie pravidelně, líbila se nám šikmá věž v Pise, Lavorno a tyhle místa na západním pobřeží jsou taky moc pěkné.

Pisa je celá pěkná. A taky Siena a tak... tyhle města se mi líbí ze všeho nejvíc, co jsem zatím viděla. Nejvíc asi Florencie. :hjarta:

Daniela S. — 13. 2. 2007 8:59

Neapol 3

Den vyřizování formalit. Grrrrrr! Ráno ukázala Daniela Tomovi cestu do školy v Portici a tak jsme šli najisto. Je to budova Palazzo Reale, s dost bombasticky pojednanými iluzivními malbami.
Částečně se rozpadá (Daniela: „Nelekněte se, když vedle vás spadne kus stropu.“) a vidět to naši památkáři, srdce by jim žalem puklo. Když je potřeba, přes rozměrnou fresku se na příhodném místě přibije tabule, nástěnka nebo mapa s vyobrazením využití zemědělské půdy v jižní Itálii. Co se mramorových portálů týká, má FCH značné rezervy. Kancelář ct. p. prof. Piccola, naší kontaktní osoby, jsme našli hned, ale ty konce! Dokonale a s přehledem nás zbuzeroval, že jsme úplně blbí, když přijdeme za ním a nevíme ani, jaký předměty budeme studovat, jakto, že on sám osobně musel něco dojednávat, že naše kancelář Erasmus je úplně neschopná, že když tam byla Hana blahé paměti, měla všechno zorganizováno, a vlastně Tom a Eva jako materialisti by to měli rovnou otočit. Byli jsme poučeni, že mu nemáme v ničem odporovat, takže jsme mu nevyprávěli, jak ONI nebyli schopní 4 měsíce poslat dopis, a to ani po kolika telefonických urgencích, že do poslední chvíle neměli na webu rozvrhy, takže jak jsme mohli vědět, co se dá vůbec zapsat, že on jako odpovědná osoba by se nemusel cítit tak dotčen, když musí podepsat jeden papír, že neznáme jeho teorii, že je nedůstojné vyřizovat cokoliv přes mail. Jen jsme tiše stáli a nevěřili svým uším. Totálně s námi vyběhl, ani jsme nestačili zírat. Aby to nebyl zas moc mezinárodní průšvih, podaroval nás CD s rozvrhy, ať to vybereme, Toma s Evou nasměroval na Přírodovědeckou fakultu na druhý konec zálivu (to dojednání s tamější profesorkou ještě připomene, to je jisté) a mě byl i ochoten přijmout, když si sestavím rozvrh. Danina kamarádka nám poskytla počítač, ale až jsme zvládli italskou techniku, byl už profesor bůhví kde. Docela rádi jsme z fakulty vypadli. A jak už jsme byli v tom, vydali jsme se na kvesturu přihlásit se k pobytu. Ani jsme nečekali, že se napoprvé něco povede, ale aspoň jsme po dvou hodinách našli správný barák a kancelář, ve které nikdo nebyl.
Protože dnes se měl psát rozřaďovací test do kurzu italštiny, vydali jsme se do Neapole hledat příslušnou adresu, která nakonec byla o několik stupňů východní délky jinde, než nám řekla sebevědomá paní na rektorátu. Používali jsme různé hromadné dopravní prostředky a vystupovali z nich ve chvíli, kdy se příliš odchýlily od našeho směru. Takto jsme se dopravili do důstojného sousedství hotelů Excelsior a Santa Lucia na nábřeží před Castel del´Ovo. A to jsme měli jen 10 minut zpoždění. Jednalo se o budovu Ekonomické fakulty, opět samý mramor a sloup. Jako poslední příchozí do čekajícího davu jsme se protlačili do první linie a zanedlouho nás usadili ke stolečkům a rozdali testy. Nooo… uvidíme, co z toho bude. Ono asi bude dost složité vůbec zjistit, co se v této věci bude dít dál.
Venku jsme si konečně pro dnešek mohli oddechnout a na oslavu jsme uskutečnili první jízdu načerno.

host eska — 14. 2. 2007 10:48

No, hezký to píšeš. Hlavně se mi líbí ten střet kultur. A co jazyk, to že mluví úplně jinak než italsky vás vůbec neznervozňovalo?

Daniela S. — 14. 2. 2007 12:52

To teda neznervózňovalo, protože my taky nemluvili italsky! :D Takže výchozí podmínky byly stejné.

Totiž, jak jsme se k tomu dostali...
Na fakultě visel seznam univerzit, se kterými máme smlouvu. Jednoho dne jsme se u něj zastavili a říkáme si... Nepojedeme někam? Tak jo. A kam? Někam, kde je teplo. - A bylo. Neřešili jsme jazyk a podobné podružnosti. :lol:

Marie N — 16. 2. 2007 12:08

Hostesko,
budu ti trošku odporovat, ale Jižní Itálie je krásná a není tak drahá. A zábava... záleží na druhu, ale i tu tam najdeš. Liparské ostrovy jsou také nádherné a některá místa na Sicílii také. Procestovala jsem skoro celý jih a nemůžu si to tam vynachválit - průzračné moře, památky, potápění, jídlo, lidé.... prostě vše.

Daniela S. — 19. 2. 2007 13:09

Tak on je rozdíl jet tam na dovolenou a žít tam. Jedna dvě návštěvy lékaře a policie v Neapoli a člověk vystřízliví. Nemluvě o naprosto tolerovaném, pro někoho nesnesitelném obtěžování - nemluvím o tom, že na vás někdo zapíská. Víte, jak bolí dostat vajíčkem do hlavy z jedoucí motorky? Je karneval, hází se vajíčka... Zničil vám někdo kabát, kalhoty a kabelku sprejem? Je karneval, lidi po sobě stříkají sprejem.

host eska — 19. 2. 2007 16:41

já jsem napsala, že jižní Itálie není krásná? :o)
A kde, proboha, když je to můj druhý domov :usch:

host eska — 20. 2. 2007 12:47

Jáí píšu hodně dvojznačně, budu to muset nějak zkorigovat, že ty lidí z toho klidně pochopí opak, to je zarážející. Jsem to chtěla napsat neutrálně...
co se dá dělat
:dumbom:

Gioia — 23. 2. 2007 10:36

Ciao ragazzi
teda Daniel to je síla,co píšeš :lol:
Já žila na severozápadě piu meno due anni  pak na severu.
Jih znám jen z vyprávění. Poznala jsem,ale partu lidí ze sicilie :cool: byli všichni hrozně otevření,svérázní,divocí :)

Daniela S. — 23. 2. 2007 16:22

5.10.
Další velké vítězství! Ráno jsme se podle pokynů vydali na kvesturu i se všemi požadovanými dokumenty. Zkušení nám radili, ať se nepokoušíme prorazit na neapolské policii, takže jsme se rozhodli pro místní staničku pořádkové policie v Portici, která disponuje i imigračním oddělením (tj. jedna paní v jedné kanceláři) a taky je blízko (pro případ opakovaných návštěv se to bude hodit). Dnes tam nebyl kamarád policajt, ale hned ve vchodu mě odchytil velice důležitý pán a co že tam chci. Šla jsem už najisto, protože s imigrační paní jsem už mluvila včera (poté, co jsem se k ní probojovala), takže i když mi tvrdil, že dnes už to nejde a musím přijít zítra (což mi řekli i včera), nedala jsem se a vlezla tam. Paní mě poznala a byla ochotná mě vyřídit. Sice si přimyslela další dokumenty, který jsou potřeba, ale stačilo jí, že je dodám později, a vydala mně něco, co bych nazvala kontrolní ústřižek, ale asi je to průkaz totožnosti.
A sotva si oddechla, že to má za sebou (už jsem ten den byla DRUHÝ přistěhovalec), dorazili E+T a tak jsem je tam protlačila taky (i když pan důležitý jim tvrdil, že dnes už je zavřeno a ať přijdou zítra). Na takový nával tam asi nejsou zařízení! Myslím, že tento týden už nebudou ochotní nikoho pustit dovnitř a budou se vzpamatovávat z pracovního vypětí. Dodatečně jsme zjistili, že na chodbě čeká frontička lidí, kteří dali na jejich „domani“ a už jsou tam od brzkého rána a je to několikátá návštěva a ještě se nedostali ani přes práh kanceláře. Policajti si totiž vždycky nasadí do vstupní chodby někoho, kdo preventivně VŠEM říká, že dnes už jeho věc nejde vyřídit a ať přijdou zítra. A pokud jim to člověk uvěří, už se z toho nevyhrabe. Ještě že jsme byli dostatečně drzí, ono to pak jde. A zadarmo. Z nějakého důvodu se rozhodli, že zrovna my nemusíme kupovat kolek – asi vypadáme dostatečně chudě (zejména Tomas s roztrhaným batohem).
Kromě toho jsme získali další podpisy od prof. Piccola a zjistili, kde jsou na fakultě v Portici počítače a internet, který je ovšem o nervy, plouuuuuží se jako šnek, překliknutí z okna do okna trvá třeba i 4 minuty. Kupodivu ale každý kus má jinou rychlost připojení a když jich člověk pár obejde, dá se najít nějaký přijatelný, který má jak fungující myš a disketovou mechaniku, tak (solidní) připojení a neblikající obrazovku.

8.10.
Po dalším nákupu a přepočítání peněz jsme zjistili, že nějak moc utrácíme za jídlo, a vinu svalujeme na chleba (€ 1,00 za kilo), který má spoustu bublin a nevydrží dlouho. A tak Tomas rozhodl, ze si budeme péct vlastní. Z internetu stáhl množství receptů a jeden průmyslový modifikoval pro naše podmínky. Kilo mouky je za € 0,29, kvasnice € 0,10, kmín máme z domu, sůl a ocet zanedbáme, a hned je to veselejší. Sice jsme během pečení dvakrát vyhodili pojistky v celém domě, ale už jsme našli rozvodovou skříň a umíme je nahazovat.

host eska — 3. 4. 2007 16:48

Koukám, že už nevyprávíš :)
ale ještě nějaký povídání by bylo hezký

Daniela S. — 3. 4. 2007 21:52

Tak jo, já jen čekala na nějakou zpětnou vazbu, jestli je zájem.

11.10.
První regulérní školní den. Jsem v šoku. Ráno jsem úspěšně našla posluchárnu a pak už jsem nevyšla z údivu. Do auly se nacpalo o 20% studentů víc, než je její kapacita (já přišla včas, tak jsem chytila místo na židli), přišla profesorka z technologií a začala hovořit o stávce vysokoškolských pedagogů a agitovat, ať chodíme na demonstrace. Že nám přišla říct jen tohle (trvalo jí to hodinu a půl) a tenhle týden už rozhodně učit nebude a pak se teprve uvidí (upozorňuju, že semestr začal 27.9.). Když jsem za ní potom přišla, že je to sice hezké, taková stávka a všechno, ale co ty technologie, že kdyby mi poskytla nějaké texty k okopírování, abych se připravila… odpálkovala mě, že ještě nikdy to neučila a žádný texty nemá a mít nebude a nazdar. No tak jsem si zase sedla. Nevedou tu přestávky, takže ač jsem si myslela, že když stávka, tak se neučí, hned nato přiklusal profesor z výživy a bez úvodu začal přednášet. Tenhle asi neprotestuje, protože evidentně učí už dva týdny. To jsem netušila, aspoň minulý týden jsem mohla chodit. Ale všichni tvrdili (včetně něj!), že semestr začne až dnes. Zaregistroval mě a všech 130 lidí v pravidelných intervalech bavil tím, že se ptal, jak se to a to řekne československy. Zjistila jsem, že se mnou chodí i jedna Erasmus Francouzka, tak jsme na něj po hodině nastoupily obě a ukecaly ho aspoň na konzultace (ale už ne na konkrétní termín). A hnedle bez pauzy dorazila profesorka přes hygienu, která monotónně a dokonale nesrozumitelně bez nadechnutí hodinu drmolila. Opět jsem šla žádat o materiály, odmávla mě „v knihovně“ a „ale aspoň nějaké tituly nebo seznam…“ jsem jí už říkala do zad. Potom už konečně měla být pauza na oběd, ale znova přikvačil výživový profesor a přednášel dál (a nikoho to neudivilo). Zadal patrně nějaký úkol, ale když jsem si to ověřovala u souseda, neuznal mě za hodnou odpovědi. Když začali všichni hromadně odcházet, usoudila jsem, že je asi prozatím konec, a rozbalila oběd. Asi tady není ve zvyku v poledne jíst, protože lidi jenom posedávají po trávě a na mě s houskou narvanou salátem (aby nebylo tak poznat, že je v ní pomálu něčeho jinýho) koukali jako na mimozemšťana. Od tří mělo být cvičení, ale v aule se už nikdo nevyskytoval – zato se tam nově objevil rozpis cvik z mikrobiologie a tak jsem čirou náhodou zjistila, že mám zítra v laboratoři 5 studovat nějaký salát nebo co, ale už nebyl nikdo kolem, abych se zeptala. Usoudila jsem, že následující tři hodiny asi odpadly, a šla aspoň na internet, kde jsem potkala Francouzku Emanuelu a snažila se s ní zapříst rozhovor (aby se mnou aspoň někdo za dnešek mluvil). Zeptala se, kde bydlím – „V Ercolanu.“ „JAK TO?“ „No… jsme si tam našli byt…“ „Ale všichni Erasmus přece bydlí v Neapoli!“ „No, tak já ne.“ Načež mi vynadala, že nebydlím s ostatníma. Vážně je to tady nějaký divný.

12.10.
Že se se mnou nikdo nebaví na přednáškách, to si už zvykám. Ale laboratoře z mikrobiologie, to jsem nevycházela z údivu. Laboratoř je klenutý sál vysoký 6 metrů a cvičení probíhá zároveň pro 60 lidí (takže si představte tu akustiku). Dveře vedou přímo ven na dvůr, chodí se v botech, občas si přijde zdřímnout dovnitř některý z toulavých psů ze školního parku (takže si představte tu sterilitu). Začalo se prezencí – 60 lidí na prvním cvičení, tj. různé přesuny skupin… a bylo tam pekelné horko. Jako laboratorní teplota se tady bere 30°C a tak ti, kteří měli pláště (a zdaleka to nebyli všichni), trpěli nejvíc. V takovém vedru se těžko udržuje přesná vzdálenost od kahanu, a tak není divu, že kolegovi v nestřežené chvilce vzplály vlasy. Odebral se do koupelny zkontrolovat škody a mezitím to děcka řekly jako dobrý žert laborantce, která se od srdce zasmála. Tolik k bezpečnosti práce. Jinak na výsledky jsem věru zvědavá, kolegové poletovali po místnosti s otevřenýma miskama a pipetovali pusou, takže sterilita celkem žádná, copak nám tam asi za týden vyroste…

zlanonka — 10. 7. 2007 13:24

nevite někdo o levném ubytování v bibione bez cestovní kanceláře? děkuji za odpověd

Selima — 10. 7. 2007 18:51

Ja som sa vrátila z polostrova Gargano(to je tá ostroha na čižme) nadšená... a ľahšia o kopec eur. Ale stáli za to :supr:

osmnactka18 — 16. 5. 2017 14:06

Hezký den všem, za mě mohu doporučit Panareu, kam jsem vloni vyrazila na základě článku z http://zaslunkem.cz/rubrika/clanky/. Na nádhernějším místě jsem ještě nebyla, sopka nad vámi, moře před vámi a všechno doplněné atmosférou tohoto krásného malého městečka. :)

Calisa — 19. 5. 2017 18:09

osmnactka18 napsal(a):

Díky za tip na Panareu, sestra právě řeší, na jaké neokoukané místo v Itálii se vypravit na dovču, aby to nebyla klasika typu Bibione :D.

proka — 30. 5. 2017 15:51

Nejlepší Lago di Garda , jezero a pak hned pod ním je takový zábavní park - vodní + atrakce. Tam jsme se s rodinou vyřádili :-) Doporučuji

isazkycom — 19. 6. 2017 16:13

Pro inspiraci, kam vyrazit do Itálie. Dycky se kochám těma nádhernejma fotkama.

http://www.kdyjet.cz/kam-na-dovolenou-do-italie/
http://www.touropia.com/explore/italy/
http://www.planetware.com/tourist-attra … taly-i.htm

kalupinka — 17. 7. 2019 21:49

Přidávám čerstvý zážitek....

Zajímavou zkušenost získal autobus našich turistů na pravidelném plánovaném výletu poslední den pobytu v Tortoretu. Ráno jsme vyklidili apartmány a dali si věci do autobusu. Před možností být celý den na pláži bez WC a sprchy jsme se rozhodli bohužel pro místní aquapark.  Hodinu jsme čekali před bránou na otevření, pak zaplatil vybranou sumu zástupce delegátky a odjel s naším autobusem, poté nám bylo ukázáno, kde můžeme zaujmout pozice pod slunečníky, pak nám bylo oznámeno, že na klouzačky a do vody můžeme až od deseti. Místo jsme si vybrat nemohli, museli jsme být pohromadě a proč máme další půlhodinu čekat, jsme nepochopili. V deset šli naši lidé do ledové vody, na klouzačky. V jedenáct se zatáhlo, začalo pršet, rychle jsme se odebrali do prostor k baru. Zde to pěkně fičelo a protahovalo. Plavčíci se sešli, připraveni k odchodu, bylo evidentní, že se budou chtít zbavit i nás. Po telefonátu - patrně s naší delegátkou - nám bylo oznámeno, že zde můžeme být pouze do dvou hodin. Pak máme jít do půl sedmé, kdy pro nás měl přijet náš autobus, čekat opět do krytých prostor před bránu. Požadovali jsme vrácení části vstupného, byli jsme odkázáni na cestovní agenturu. Místním návštěvníkům ale peníze vraceli....Od dvou jsme postávali - lavice nestačily - před bránou. Byla krytá před deštěm a byl tam jeden záchod. Po třetí hodině zůstal v areálu patrně už jen šéf, který nás vyzval, abychom odešli, že zavře i tento prostor. Polovina lidí předtím už využila mezičasu, kdy momentálně nepršelo, a odešla do 2 km vzdáleného Tortoreta. Nám ostatním ta varianta nepřišla bezpečná. Jít po silnici, kde bylo mokro a jezdila auta? Měli jsme mezi sebou děti, těhotné, staré lidi a bláhově se domnívali, že to tam do té půl sedmé vydržíme. Šéf byl nekompromisní. Nakonec nám po telefonátu oznámil, že nám před zařízením zastaví místní autobus a zdarma nás vezme k našemu hotelu /kam jsme už nemohli, do našich apartmánů se  ráno nastěhovali noví hosté/. Velice dobře to věděl, že nemáme kam jít a že pokud bude pršet, zůstaneme promočení až do odjezdu v jediném oblečení, co máme na sobě. Naši řidiči spali, měli osm hodin pauzy. Naše kufry byly v autobusu. Po marných diskusích rukama nohama, italsky nikdo nemluvil, jsme na poslední chvíli odešli na autobus. Protože nám zavřeli i závoru, podlézali jsme ji a jeden starší pán zde upadl a odřel si koleno. Pomohli jsme mu velkou tašku, kterou mu nechal do odjezdu zbytek rodiny, co již odešel. Když přijel autobus místní dopravy, optal se řidič, zda jsme z aquaparku, nechal nás nastoupit,  a rozjel se stylem brzda plyn. Kymáceli jsme se, starší pán opět padal, narazil si pro změnu rameno, autobus se v zatáčce skoro převrátil. Bylo evidentní, že to řidič dělá schválně. To nejlepší na nás čekalo na konci jízdy. Nebylo nám zastaveno před našimi bývalými apartmány, ale před velkým hotelem. Řidič zastavil, otočil se a začal na nás křičet a ukazoval výmluvnými gesty, že si máme okamžitě jít koupit do hotelu jízdenky. Jeho počínání podpořil policista, který tam na nás čekal a hnal nás ke vchodu. Zde konečně došla trpělivost i těm nejmírnějším z nás. Odešli jsme si stěžovat delegátce na způsob, jakým s námi bylo jednáno. Tvrdila, že bylo jasně domluveno, že nás tam do šesti večer nechají. Požadovali jsme navrácení jízdného za místní dopravu a aspoň poloviny vstupného. Jako skupina jsme neplatili plný vstup 20, ale 13 eur.  Poté jsme se odebrali na pláž, kde jsme strávili poslední tři hodiny pobytu v Tortoretu. Opět pálilo slunce. Nevím, co víc dodat. Snad jen to, že tento aquapark byl pro nás skutečně silným a neopakovatelným zážitkem. Zkazil nám tím celý pobyt. To, že nám degátka před odjezdem každému vyplatila 5 eur, už to moc nevylepšilo. Shodli jsme se, že nás v něm už nikdo neuvidí. To je snad lepší se ten poslední den potloukat po ulicích. Ta legrace nás každého stála 8 eur vstupu a jedno euro neplánované přepravy. Služeb aquaparku jsme využili něco málo přes hodinu. Za déšť nikdo nemůže. Je ale normální, aby pracovníci hosty vyhodili? Být místní, vezmu si vrácenou sumu, sednu do auta a jedu. My neměli kam jít. Šéf aquaparku to moc dobře věděl. K čemu máme podporovat turistický ruch v zařízení, které si nechá zaplatit a tím ho návštěvník v podstatě přestane zajímat? Má někdo podobnou zkušenost?

Bidulka — 24. 7. 2019 19:25

Co můžu doporučit je Lago di Como.
Tady najdete hezké fotky pro lepší představu https://trendista.cz/dovolena-na-lago-di-como/