řidičák mám 16 let,ale jezdit jsem začala až teď,kdy jsme se přestěhovali a musím jezdit s dětma do školy. Jezdím krátkou trasu,kterou znám a bojím se vyrazit někam dál sama. Párkrát jsem už jela do většího města asi 15 km,zvládla jsem to,ale jsem z toho nervózní,nejsem si sebou jistá.Jezdím pomalu a bezpečně.Kdybych jezdila už od těch 18ti let,to by bylo fajn,byla bych už vyježděná.Jak se zbavit strachu z ježdění? S manželem  se učit jezdit nechci,byla bych ještě víc nervózní.

Hmm, tak to jsme dvě. Auto mi stojí pod oknama a já radši potáhnu kočár do tramvaje.
Já jezdím tak jednou, dvakrát do roka a v poslední době už ani to ne.

Korny napsal(a):

řidičák mám 16 let,ale jezdit jsem začala až teď,kdy jsme se přestěhovali a musím jezdit s dětma do školy. Jezdím krátkou trasu,kterou znám a bojím se vyrazit někam dál sama. Párkrát jsem už jela do většího města asi 15 km,zvládla jsem to,ale jsem z toho nervózní,nejsem si sebou jistá.Jezdím pomalu a bezpečně.Kdybych jezdila už od těch 18ti let,to by bylo fajn,byla bych už vyježděná.Jak se zbavit strachu z ježdění? S manželem  se učit jezdit nechci,byla bych ještě víc nervózní.

NO někdo si zaplatí pár kondičních jízd s učitelem z autoškoly a ten mu poradí a neječí u toho jako někteří manžílci :supr:

Znám kolem sebe hodně  žen řidiček, které mají řidičák od 18 ti, ale začaly jezdit až o třicet let později. Je lepší si zaplatit kondiční jízdy v autoškole, než poslouchat manžela jak nadává "kruci jak to jezdíš, jak to řadíš, to není vařečka atd).
Začít jezdit není nikdy pozdě, protože čím více budete jezdit, tím více získáte zručnost a zbavíte se nejistoty.

Kondiční jízdy jsou dobrá věc. Stojí zhruba 200Kč hodina. Na druhou stranu dvě hodiny ti jistotu nedají, tak to leze do peněz. Myslím, že nejlepší je kombinace kondičních jízd a jízdy s někým komu důvěřuju. Vždyť to nemusí být zrovna partner. Občas dělám radícího spolujezde kamarádce, která také dřív zvládala jen z vesnice do města 12km a zpět. Teď jsme byli i v Ústí nad  Laben, museli jsme v centru řešit objížďku a taky to šlo. Cvik dělá mistra.

Taky bych partnera vynechala - leda mu zalepit pusu - a vrhla bych se do toho s kamarádkou. Zase je fakt, že když řídím jiné auto, než na které jsem zvyklá, tak je mi lépe samotné, než "pod dozorem".
Dobrá věc, je naplánovat trasu předem - pojedu tudy, tady se otočím, tady zkusím zaparkovat a pojedu domů. Vědět předem kam jedu a kudy - v tom může kamarádka pomoci jako navigátor. A pak to zkusit třeba sama.
Mě hodně pomohlo, že jsme opustili hlavní a nejkratší silnice a do známých destinací (babičky a příbuzní) jeli pokaždě jinudy - po malých silnicích - člověk se naučí rychleji a obratněji zvládat auto - získá sebevědomí. A kromě toho, je to i větší zábava, než jet hodinu rovně po hlavní silnici (a ztrácet sebevědomí s každým autem, které mě předjede...)

Moje heslo - kdo jede beze strachu, jede se zabit. Toho se drzim a az na nejake drobne odreniny pri parkovani se mi nic neprihodilo. Jinak je nejlepsi jezdit a to sama. Nakonec, z pohledu ridice konstatuju, ze strach ma velke oci a konci v momente, kdy za ten volant dosednete.

Korny, na tom neni nic zleho, ze jezdis pomalu, kdyz se citis bezpecne. kdo to nechape je idiot (myslmim v kolone za tebou :lol: ) S trochou praxe budes zatacku, kerou ted projizdis ctyricet za chvilku svihat devadesatkou. prijde to samo a to mi muzes verit, paaac ja ridicak udelala pred 4mi lety, behem sesti tydnu a testy i jizdy jsem mela za plny pocet bodu.... az na to, ze za volantem svyho auta jsem byla absolutne nemozna.

Já mám řidičák od r. 2003 a ze začátku jsem tak nějak jezdila (už rok a půl jsem neřídila), ale stejně jsem usedala za volant se nejistotou.. Jsem hodně sebekritický člověk, a když se mi stávaly kiksy za volantem, tak jsem pořád řešila, jak mě všichni vidí a říkají si "nojo, ženská za volantem.." A taky jsem dost vztahovačný člověk, tak stačil špatný pohled od manžela a hned byl oheň na střeše.

No, teď se mi připravuje ŘP s novým příjmením od jara mi začne vojna, a jestli ten strach nepřekonám, tak jsem stará bačkora :D

Holky,moc Vám všem děkuju.Máte pravdu ,že s manželem to prostě nejde a i v tom sebevědomí.To je pravda,když já vyrazila dál,tak jsem měla radost,že jsem to zvládla. A  přesné je i t,že si promítám cestu,kudy pojedu,kde zaparkuju a tak.A pravda je i to,že jak říkáte,kdo se nebojí,ten se jede zabít. S tím taky souhlasím. Přitom,když jsem si dělala řidičák,tak mě to bavilo a těšila jsem se až budu jezdit.Nevím jakej jsem jezdec,ale když jedeme a vezu muže,když jsme třeba na večeři a pije on,tak říká,že jedu jako bůh.Ale to je tám,že jedu tu známou trasu,je to třeba večer,kdy není provoz a jedu pomalu.
Ale vím o sobě,že jsem se naučila hodně předvídat,když jezdím léta jako spolujezdec,to sleduju provoz a dávám pozor.Musím to zvládnout,abych byla samostatná a mohla vyrazit někam dál sama.

Holky, já se jednou nemohla v autoškole rozjet na zelenou na křižovatce. Nějakej blbec za mnou začal troubit a můj instruktor se koukl přezíravě dozadu a povídá:"Aby ses neposral...".... mě vám bylo najednou tak dobře....Tak teď když se mi něco nepovede a druhý řidič blbě kouká nebo gestikuluje, troubí apod., tak si řeknu "Aby ses neposral..." ... a je to.
Jo - a nejhorší smrt je z vyděšení. Na to nezapomeňte :) Řídí tolik žen, proč zrovna vy byste to nezvládly? Blbost. Přeju hodně šťastně a bez nervů ujetých kilometrů :pussa:
(Kdyby vám do toho miláčkové kecali, tak jim pohrozte, že je vysadíte. A kdyby pokračovali, vysaďte je. Podle závažnosti prohřešku se pak za čtvrt hodiny pro ně vraťte, nebo je nechte jet stopem ;)

holky nebojte se,jde jen o cvik.člověk vždy začíná s něčím poprvé. Chce to jen  jezdit,jezdit a jezdit.

Já se na řidičák moc těšila - do první jízdy v autoškole. Nejen, že jsem měla strach (jsem hroznej nervák), ale učitelka byla příšerná. Vždycky začla křičet a nadávat a já se už nemohla soustředit. Stejně jako Eva36 jsem se nemohla rozjet na zelenou a chcíplo mi to - bylo to do kopce. Za mnou troubení jako blázen a instruktorka na to: "Co mám dělat, když to ta kráva neumí".
Nervama jsem si zkazila svou první zkoušku z jízdy, druhou zkaženou dávám za vinu opět instruktorce. Nechtěla mě brát jezdit, ani kdybych si jízdy zaplatila - prý nejsem jediná, kdo chce jezdit. A hned začla zkoušejícímu vyprávět o mé první zkoušce. Takže řidičák až na potřetí a od té doby jsem za volant nesedla, bojím se a můj otec je příšerný nervák. Až si začnu vydělávat, tak si zaplatím kondiční jízdy a snad to přejde. Hlavně už se nenechám takhle deptat. Zajímavé bylo, že test z pravidel jsem udělala napoprvé, jen ty jízdy....

Teda já jsem měla naopak štěstí na instruktora, jaký se nevidí. Krom toho, že mu bylo asi třicet a byl to sympaťák  ;)
Já jsem měla z autoškoly hrozný stresy, protože jsem se doslýchala už vyprávění lahůdky typu, že když někdo udělal  nějakou chybu, např. přehlédl značku, tak ho instruktor seřval a nebo ho vysadil  u té značky a řekl, ať si ji pořádně prohlédne a odjel.

Takže jsem nastoupila ve svých sladkých  17 do auta  a řekla jsem. " Jestli na mě budete řvát, tak okamžitě vystupuju."
A tím jízda končí.
Řvaní já prostě nesnáším a kdyby na mě  ten instruktor řval, tak fakt zastavím a vystoupím a adios good bye..

A ten instruktor se usmál a řekl, no, tak já teda opravdu na nikoho neřvu. Naopak byl milý a měl podobné průpovídky jako ten Evi 36. Dokonce mi držel palce při jízdě tak, že mi to ten policajt snad musel dát :))

Nebojím se za volantem, že se mi něco stane, ale bojím se moc, že bych někoho přejela. Neustále jsem se soustředila na celý chodníky a všechny pejsky a kočičky a na lidi samozřejmě. Až jsem pak nestíhala sledovat věci jako značky vzdálenosti a podobně.

Ponaučení pro mě jet bezpečně a hlavně se nenervovat, protože  ta energie je potřeba při řízení úplně jinde, aby člověk měl  postřech, až se něco stane. Ne být ve stresu, že se něco stane. Protože pak nemá dost kapacity na to, aby to dokázal rychle řešit. A nemá dost kapacity předvídat, co by se mohlo stát a to je jedna z nejdůležitějších věcí.

Jo a Jessie, to je mi líto, ale zkus si vzít na kondíční jízdy spíš mladšího pohodovýho chlapa :) Nejlépe se smyslem pro humor. A bude to ok :)

Ahoj ! Myslim si,ze by si mela jit do autoskole na par hodin,aby ses do toho dostala ;) .Ale vlastniho muze k tomu radsi neber,ten bude urcite nervni,a bude tvuj styl rizeni v kazde malickosti komentovat :dumbom: ....Drzim pesti !!! :supr:

Jooo, strach ten ja taky znam :D Nejezdim uz sest let a ted si budu kupovat vlastni auto. Takze prijdou na radu ony zminene kondicni jizdy, jen dve tri kvuli jezdeni ve meste. Jinak mi pritel obcas pujci auto na vedlejsi ceste. Rozhodne po me nekrici, chape, ze jsem dlouho neridila a je mily. A to je dulezite. Mit klidase vedle sebe... Kazdopadne s vlastnim autem se naucim jezdit snad rychleji, nebot bude proste moje akdyz ho odru, nikdo mi nebude nadavat :D

Taky nejezdím. Řidičák mám skoro 8 let, z toho jsem jela párkrát a podělaná hrůzou. :/ Těsně po autoškole jsem místo zpátečky zařadila jedničku, najela na obrubník a od té doby jsem za volant nechtěla sednout. Pak jsme se s přítelem vybourali (řídil on, ale vina byla na druhé straně) a moje hrůza se ještě vystupňovala. Loni jsem jela asi 30km čtyřicítkou po okresce, zelená nervozitou, za mnou jedoucí na mě troubili, protože mě nemohli předjet... :rolleyes: Ale budu muset začít jezdit, co pak budu s mimčem dělat sama doma bez auta... Přítel mě občas chce půjčit auto, ale já mám takový strach, že mu ho nabourám.... A při tom ještě někoho zabiju... On sám nekřičí ani nenadává, ale během té jedné loňské jízdy jsem na něm jasně viděla, že je dost nervní (možná se i trochu bál) a to mi odvahy nepřidalo.

No pokud vedle tebe sedi majitel auta, ktere ridis a jsi nezkusena, tak se bude vzdycky bat. A proto si proste koupim vlastni :D

Já si udělala řidičák, pak 7 let neřídila a pak si koupila auto. Strach samozřejmě velký, trasy předem rozmýšlím, trnu, kdy mi někdo vlítne do silnice, miluju náklaďáky, které se plouží a tak s můžu beztrestně ploužit s nimi. Nikdo mě nebuzeruje a když to odřu, můžu si vynadat leda sama. Ty pohledy "nojo ženská" znám veeelmi dobře. No a co, bez cvičení se to nenaučím.

Preeeesne, muj clovek. Uz at mam to autisko ;)

Berunky, já su na tom stejně, jela jsem naposled před 20 lety a tak moc bych se chtěla zbavit poslední závislosti na manželovi :), tj. že mi dělá šoféra. Mám v tom nulové sebevědomí a stačí nějaký kiks, který chlapi zapřou, ale mně to dělá problémy.
Takže pilně pracuju na přání do vesmíru: "Jsem dobrá řidička, věřím si, jsem v pohodě."

Gratulky, a dekuji za radu, tohle prani se mi bude taky hodit :D Nebat se a smele vyraziiiiit ;)

Tak se pochlubte, která jste kam vyrazila a jaké to bylo,já se vyhecuju o víkendu, kdy manžel prostě nesmí odmítnout půjčit mi auto.

No ja pred dvema tydny po sesti letech sedla za volant noveho yarise. Sice to byla trasa asi jen 15km, ale cizi auto, zcela nove, a v noci :D ale zvladla jsem to a stihla jsem prepinat i potkavaci a dalkove, kdyz jeli do protismeru auta. Byla to hlavni silnice. Druhy den jsem pak jeste jela za svetla, sice bocni cestou, ale pak i malym mestem, kde jsem na posledni chvili mela odbocit doleva a davala jsem prednost. Taky jsem to zvladla :D takze se nebat, zacit jezdit po vedlejsich a po kouskach a ziskavat pomalu zkusenosti, dostat razeni do ruky a tak ;)

Řidičák jsem si udělala v 18 letech a po 22 letech jsem začala skutečně jezdit.Jinak jsem byla jen v roli spolujezdce.Ale i to mě hodně naučilo.Dívala jsem se jak můj partner jezdí, kdy řadí, přibržďuje, jak točí volantem při parkování a podobně.On má velké auto a já jsem měla opravdu strach, když mi začal dávat soukromé kondiční jízdy - a to jen na nerušných silnicích.Vloni jsem si koupila staré Renault Clio a pomalu, ale jistě jsem začala jezdit sama.Nejdřív tam kde to dobře znám a kde jsme jeli už tisíckrát předtím a postupně jsem začala jezdit i do města, na nákup, s dcerou do Lidušky, k rodičům - bydlí kousek od nás apodobně.S postupem času jsem si začala víc věřit a dnes jezdím - dle mého nejbližšího okolí - docela dobře.Měla jsem vždycky velkou radost, když se mi podařilo někam dojet a pak zpět zaparkovat u domu.Dnes se už tolik nebojím a ježdění mě baví - je to úžasný relax.S malým autem se snadněji naučíte řídit a zvlášť když má posilovač řízení, což už mají skoro všechny auta.Dnes si to bez auta už neumím představit.Mrzí mě, že jsem nezačala dřív.

Ahoj vsem ! :) Tak ja mam ridicak od 98 roku,ze zacatku,jsem i jezdila,pak jsem mela v roce 2002 tezkou autonehodu,kde jsem pres pul roku,byla v nemocnici,pak  skoro rok jsem se snazila dat dohromady,nejen po psychicke strance,ale i telesne.Od te doby mam strach jezdit sama autem,kdyz nekdo je v aute,jedno kdo,tak to jeste jde :| ,minuli rok jsem jela mozna 3x a to jen v nouzi.Tento rok jsem jeste vubec nejela,muj muz chce koupit nove auto,kde nebudu muset radit atd,mysli si,ze je to ten duvod,proc nechci jet,asi si mysli,ze mam strach,ze me auto scipne na semaforu..jak to u nas zenskych sem tam byva a hned jsme v panice  ;)  . ....Dokonce uz domluvil u jedne mistni autoskole,ze v kvetnu zacnu s nimi zas jezdit...je to velice mile od nej,ale ja mam stejne strach,nedokazu se v tomto prekonat,mozna je to nasledek s nehody co ja vim.

Ahojte dievčatá. Náhodou som klikla na Vašu stránku a nič lepšie ma nemôhlo stretnúť. Hľadala som nejaké fórum, kde by som sa poradila ako mám zvládnúť stres so šoférovania. Jazdím 10 dní po 30 ročnej prestávke, resp. ani pred tým som nejazdila. Životná situácia ma k tomu prinútila a bojovala som s tým 2 roky, kým som sa odhodlala. Kúpila som si malé Renault Twingo-automat. To bola moja podmienka. Som v neustálom strese a napnutá, proste uzlík nervov. A to som si stanovila plán: Najprv trasu, ktorú potrebujem a odstaviť to na kraji mesta (presťahovala som sa z Bratislavy na dedinu 25 km za mestom. To by som zvládala, ale som nervná z tých vodičov, ktorí sa na mňa lepia. Sto krát som si povedala "Zabudol vôl, že teľaťom bol"- nepomáha mi to. Ja viem, je to krátka doba, len som si myslela, že som totálne nemožná a po prečítaní si Vašich pocitov, myslím si, že to je asi normálne. Krok druhý: budem sa približovať na iné parkovisko, zas bližšie k mestu. Proste neznásilňovať to, aby som si to nerobila ešte horším. Dúfam, že za pol roka budem už trocha sebavedomejšia.  Moc ste mi dievčatá svojimi príspevkami pomohli. Vrelé dík.

Ejuško, já byla takhle vynervovaná několik let, až na to, že jsem jezdit musela, protože jako ty bydlím na dědině. Školy, školky a kroužky daleko, k doktorovi a na ouřad taky, znáš to. Tobě to tak dlouho trvat nebude, čím je kdo mladší, tím víc to má dneska v krvi. :) A taky jsem se časem uklidnila a dneska už mě nerozhází žádný debil. Teď už se jen děsím chvíle, až mi bude sto a ten řidičák mi vezmou... :grater:

Lupina, 3 vete som vôbec nerozumela. Práveže už moc pamätám, asi preto sa bojím. Mladšie ženy to berú úplne ináč. Vidím to na dcére, neveste.Ja pomaly všetko vidím len z tej horšej stránky.Asi začnem pracovať pri tom aj na sebe, aby som si tiež mohla povedať, že ma nejaký debil nemôže vyviesť z miery.

ejuska napsal(a):

Lupina, 3 vete som vôbec nerozumela. Práveže už moc pamätám, asi preto sa bojím. Mladšie ženy to berú úplne ináč. Vidím to na dcére, neveste.Ja pomaly všetko vidím len z tej horšej stránky.Asi začnem pracovať pri tom aj na sebe, aby som si tiež mohla povedať, že ma nejaký debil nemôže vyviesť z miery.

:lol: :lol: No nějak jsem měla dojem, že jsi div ne študentka...  :P

Holky nestresujte me :D Ja nejezdila sice jen tech 6 let a ted uz jen cekam na den, kdy to auto mit budu, ale strachu jsem plny pytlik :) Ale nejak se to zvladnout musi ne. Maximalne na me nekdo parkrat zatroubi a udela posunek, ktery je mu vratim :)

Víte, já si myslím, že jezdím dobře, mě fakt vytáčí jen ty reakce druhých, hlavně namachrovaných rychlíků, co si ťukají na čelo, když nejedu mimo obec 120 a neumím natankovat.....Do džungle na silnici musíme se sebezapřením, protože jinak budeme dál závislé na partnerech, kteří tím  naším neopodstatněným strachem  začnou manipulovat.
Mám to do Litoměřic  necelých 30 km, a protože tam manžel nechce příští víkend jet,(je tam Tržnice zahrady Čech, plno kytiček, cibulek, sazeniček....nádhera), tak jedu vlakem. Protože  vždycky něco koupím, tak se s tím tahám celé výstaviště a pak ještě 20 min. na nádraží...jsem z toho unavená, otrávená a vzteklá. Takhle bych něco koupila, odskočila si na parkoviště odložit nákupu,  a pak si v klidu  všechno prohlédla.
To samé Praha, nákupní centra jsou při krajích, na malém městě se pomalu nedá koupit něco na sebe, takhle bych nastartovala, zašla si do kina, nakoupila podle sebe...

..ahoj Regi, to jsem nepochopila?! Proc nejedes autem do tech Litomeric?? Rikas,ze jezdis dobre,tak vo co go? Ze se nekterej chlap nedovede vyporadat s tim,ze zenska taky muze ridit auto a hned se nezabit,to jsem uz davno hodila za hlavu..Kdyz by se probralo dukladne,tak se zjisti,ze jsme si asi kvit. Prosla jsem si taky ruznymi stadii, mela jsem nehodu,po ktere jsem se taky bala sednout znovu za volant,ale jelikoz jsem byla na aute zavisla,tak jsem to musela prekonat. Pripominky meho muze k me jizde po case prestaly a ted se velice rad nechava vozit a nesetri chvalou,jak ridim dobre. A kdyz ma namitku,staci rict - tak si to vymenime,JO :-))  Nechapu dost dobre to, ze si hodne lidi mysli,ze rizeni auta je domenou chlapu a zenska se ma nej koukat z okna,umyt ho a pak jet na nakup autobusem. To mi pripada,ze snad zijem nekdde jinde....

Mám takovou "blbou" vlastnost, např. manžel plave ke mně a řekne, že je vodník, a já ztuhnu strachy a jsem schopná jít ke dnu. V momentě, kdy něco zvorám, si přestanu věřit, zahazuju flintu do žita a nemám sílu se vrátit zpátky. Litoměřice nejsou daleko, pro mě jsou ale na jiném kontinentě.

Mam stejny problem. Ridicak mam 10 let, asi 2 roky jsem se pokousela jezdit, ale neslo mi to, tak jsem to nakonec vzdala.
Ted po osmi letech to zkousim podruhe, taky se bojim, pristihla jsem se, ze si ruzne zduvodnuju, proc do toho auta nevlezt. Zatim jsem jela dvakrat, mam problemy s provozem, taky musim pomalu a postupne. Ted se ucim kruhaky , az to zvladnu a prestanu mit nervy, tak si pridam neco dalsiho. Moc bych to potrebovala, ale nevim, jestli to zvladnu.Jsem rada, ze nejsem sama.

Zvladnem to vsechny holky ;) budem si navzajem drzet palceeeeee :D

Holky, jak to tak postupně čtu, je to pořád jeen problém - ten, co jsem měla já kdysi taky. BOJÍME se řídit, žejo? A proč? BOJÍME  se, že to nezvládnem. A co jako? To řízení? Nebo, že se nám podělá auto po cestě? Vždyť chlapi taky nejsou samej automechanik, v dnešní době už vůbec ne. Proč oni se nebojí a my jo? :dumbom: No dobře, řídí auta o generaci, nebo dokonce o dvě dýl, než my. Ale to není odpověď, nebáli se ani tehdy. Tak co nám nahání takový strach? Za sebe můžu říct vám všem, holky, co se ještě bojíte, že když se to podaří překonat, je to naprosto úžasnýýýýýýýýýýý! Až budete řídit beze strachu - a to jednou budete - budete mít pocit, že teď už vám zbývá jen lítat. :D :D

Lupino bojíme se řídit,protože máme větší odpovědnost, předvídavost, víc jaksi plánujeme(bohužel hlavně v tom co by se mohlo "ježišikriste" stát).  To je samozřejmě chyba. Chlapi rozhodně nemají geneticky danou lepší schopnost řídít auto. Rozhodně nejsou o dvě genetace vepředu. Houby. Žen řidiček bylo od prvopočátků motorismu mnoho, dobrých ba vynikajících. Je to o sebedůvěře. Naší nízké a jejich nepatřičně vysoké (tedy co se týče motorismu).
Leta už prodávám náhradní díly na auta. Kolik blbostí já jen vyslechla od našich motoristicky nařazených protějšků, to by byla kniha, a zábavná, jednou to asi udělám.  Jejich představa o tom, kde se v autě nacházejí jaké agregáty a jak fungují je někdy tak kuriozní, že můj muž to klasicky komentuje "ten zas ví jen že to má červený a má to čtyři kola".
Holky jen jezděte, dejte si dozadu velký znak  "Z" a s chutí do toho.

Souhlasim. Je to o sebeduvere, kterou spousta zen v tomhle ohledu postrada prave diky tak obrovske sebeduvere muzu. Je to proste vliv nasich protejsku, at uz partneru, rodiny ci uplne cizich muzu, kdy na kazdem kroku slysime...jeeee, no jo, vzdyt to ridi zenskaaaa. A to nas stale posila na kolena do strachu z rizeni.
Takze damy... A DOST... je na case se tomu postavit a ukazat nejen chlapum, ale hlavne sami sobe, ze nejsme tak neschopne a bojacne, ale ze i o auto a rizeni se jdokazeme postarat, a dobre. ;)

Lexie napsal(a):

Souhlasim. Je to o sebeduvere, kterou spousta zen v tomhle ohledu postrada prave diky tak obrovske sebeduvere muzu. Je to proste vliv nasich protejsku, at uz partneru, rodiny ci uplne cizich muzu, kdy na kazdem kroku slysime...jeeee, no jo, vzdyt to ridi zenskaaaa. A to nas stale posila na kolena do strachu z rizeni.
Takze damy... A DOST... je na case se tomu postavit a ukazat nejen chlapum, ale hlavne sami sobe, ze nejsme tak neschopne a bojacne, ale ze i o auto a rizeni se jdokazeme postarat, a dobre. ;)

Snazim se to nevzdat, uz jsem jela asi 5x - nic moc - :butter:

Tak ja se take priznam: v dobe, kdy vsechny holky delaly ridicak, muj otec prohlasil, ze ne, protoze ne. Ze pry bych to nikdy nezvladla, ze na to nemam bunky a tak. Ted si myslim, ze mel strach z toho, ¨ze bych po nem chtela aby me pustil za volant SVEHO auta, ale tehdy jsem se s tim smirila a pustila to z hlavy. V prvnim zamestnani mi sef rekl, ze me nikdo nikam vozit nebude a at si koukam udelat ridicak. No tak jsem ho udelala a byla jsem asi na dvou sluzebkach starym favoritem. Pak mi tchan venoval svou starou 120, nechala jsem ji spravit, sbalila tehdy jedinou dceru a vyrazila... na prazdniny k pribuzenstvu - 800 km tam, 800 km zpatky. Kdyz jsem jela tam, tak na mne nesmela dcerka ani promluvit, radio bylo zloduch rozptylujici. Zpatky jiz to bylo v pohode. Nerikam, ze jsem nemela strach - na dalnici jsem tehdy ani nepomyslela, radeji jsem jela okreskama s tim, ze kdybych mela pocit, ze to nezvladnu, tak se vratim. Po 350 km jiz mi ale prislo snazsi dojet nez se vracet, tak jsem jela. Tohle byla ta nejlepsi skola - musela jsem se spolehat sama na sebe, nebyl nikdo, kdo by me zachranoval a poucoval.
Od te doby jezdim, uz je to 8 let.  Dlouho jsem byla jediny ridic v rodine, manzel si udelal ridicak pred 2 lety. A... zacal me poucovat jak mam jezdit ;-)

Tak klobúk dole pred Vami. To ste skutočne smelá žena, vydať sa na tak dlhú cestu sama a hneď po skončení vodičáku. To ja už mesiac jazdím stále iba tú svoju krátku trasu, lebo sa neodvážim do neznáma. Chcem, aby mi vošlo do krvi samotné zvládanie techniky jazdy a potom si trúfnem pridať trasu. Tak som si to naplánovala a asi nie som typ, ktorý treba hodiť do vody, nech pláva. Som na to jednak nervný typ a už toho aj dosť pamätám a ten strach ide predsa len vekom.

Tak to taky obdivuji.
Ja bych si zatim netroufla jet sama, uz jen kvuli tomu, ze bych pak zpatky nezaparkovala. Svou prvni trasu, kterou se potrebuji naucit budu muset odjet alespon desekrat nez si na to troufnu, hlavne kvuli memu antiorientacnimu smyslu.

Nevite o nejakych strankach, kde by se toto probiralo , potrebuji nejake figle , jak si s cim poradit.

Ivanka, ja som si práve na tejto stránke dobre prebrala pocity začiatočníkov. Dalo mi to dosť veľa. Asi je nás žien viac, ktoré sa začiatkov boja. Hoci, od kedy som túto tému začala je päť týždňov, jazdím viac menej po stále rovnakej trase asi 3 krát do týždňa a musím povedať, že NIC MOC.Relax z toho mám, keď široko ďaleko predo mnou, za mnou nič neide a to je slabá útecha. Keď nájdeš nejakú stránku, daj vedieť.

Ivana*M napsal(a):

Tak to taky obdivuji.
Ja bych si zatim netroufla jet sama, uz jen kvuli tomu, ze bych pak zpatky nezaparkovala. Svou prvni trasu, kterou se potrebuji naucit budu muset odjet alespon desekrat nez si na to troufnu, hlavne kvuli memu antiorientacnimu smyslu.

Nevite o nejakych strankach, kde by se toto probiralo , potrebuji nejake figle , jak si s cim poradit.

Trénink je všechno! Broskev bývala kdysi hořkou peckovinou a květák je jen dobře vycepované zelí.
                                                                                                                       Mark Twain
                                                                                                                      :styrka: :) :storstark: :supr: :vissla:

ahoj řidičky, zrovinka se potýkám s řízením vozidla. Mám řidičák od 18 ti, a po patnácti letech opět připo....á usedám za volant. Příšerně se ale bojím, že to nezvládnu. Už jsem jela tak cca 10x s manžou vedle sebe, ale vyrazit sama, tak nevím, nevím. Jsem zmatkář a jakmile jede někdo za mnou, cyklista přede mnou, tak ztuhnu a nevím co dělat. O rozjezdu do kopečka, nemluvě. Asi si polepím auto cedulkama "neumím to" a snad budou mít pro mě ostatní neurvalci ťukající si na čelo pochopení :lol::lol::lol:

Ahoj :)
Tak ja si jdu rano pro znacky a v patek jedu do Budejovic pro sve auticko, uz tam na mne ceka chudacek... Tam jedu vlackem (z Ostravy), ale zpatky uz autickem. A jelikoz jsem taky 6let neridila, beru sebou sveho pritele, jinakbych ho snad pres celou republiku nedovezla.
Kazdopadne jsem byla na jednech kondicnich jizdach v autoskole a muzu rict, ze mi vzivote nikdo tak nesrazil sebevedomi, jako ta padesatileta pani vedle mne. S pritelem se mi jelo vzdy moc pekne, pomalicku, ale v pohodicce, ale vedle ni jsem nevedela pomalu ani jak se startuje. Uz tam nejdu. Radeji se naucim jezdit na vlastnim auticku...
Takze mi drzte palecky, budu informovat, jak to zvladam ;)
a ja zas drzim palecky ostatnim... :)

Babinetky,
doporučuji knížku Já řídím od Zdenky Jordánové. Opravdu moc pěkné. Člověk se o sobě leccos dozví a může mu to pomoct.

uzlík napsal(a):

ahoj řidičky, zrovinka se potýkám s řízením vozidla. Mám řidičák od 18 ti, a po patnácti letech opět připo....á usedám za volant. Příšerně se ale bojím, že to nezvládnu. Už jsem jela tak cca 10x s manžou vedle sebe, ale vyrazit sama, tak nevím, nevím. Jsem zmatkář a jakmile jede někdo za mnou, cyklista přede mnou, tak ztuhnu a nevím co dělat. O rozjezdu do kopečka, nemluvě. Asi si polepím auto cedulkama "neumím to" a snad budou mít pro mě ostatní neurvalci ťukající si na čelo pochopení :lol::lol::lol:

Tak jsme na tom podobne, vcera uz jsem to chtela zabalit, nevim asi to fakt nezvladnu.

Tak jsem o vikendu jela k rodicum a samaaaa. Jela jsem pomalu, vyjela z Ostravy a v nedeli opet zpatky. Mam na svych bedrech uz najeto 250 km a jsem rada, ze se zacinam chytat. Byla jsem hrozne nadsena, ze jsem sama zvladla nekam dojet a dokonce zaparkovat. Holky bojim se stejne jako vy, ale chce to trening, tak hura do rizeni ;)

Lexie napsal(a):

Tak jsem o vikendu jela k rodicum a samaaaa. Jela jsem pomalu, vyjela z Ostravy a v nedeli opet zpatky. Mam na svych bedrech uz najeto 250 km a jsem rada, ze se zacinam chytat. Byla jsem hrozne nadsena, ze jsem sama zvladla nekam dojet a dokonce zaparkovat. Holky bojim se stejne jako vy, ale chce to trening, tak hura do rizeni ;)

Ahoj holky já mám řidičák měsíc a jezdím,koupila jsem si autíčko,ale kdykoliv mám řídit je mi strašně zle a kolikrát ani neřídím. Neumím parkovat a bojím se toho. Co mám dělat???? :grater:

Lilinko...to se naučíš:-))) ale asi spíš jde o to zbavit se toho strachu...kde neumíš parkovat?
zaparkovat na vyhrazeném parkovišti nebo u chodníku? vjet do brány...??

před šesti lety když jsem KOJILA malého a byl odkázán jen na moje mlíčko...tak jsem ho dala hlídat ségře a jela na kontrolu na gyndu.... autem, měla jsem v té době řidičák už asi 4 roky ale jezdila málo...malý jedl pravidelně po 2 hodinách...tak jsem musela spěchat...zaparkovala jsem tam kde se mi to zdálo nejlepší a taky nerychlejší a běžela do čekárny...... u doktora bylo plno...čas běžel já nervozní...no kontrola proběhla v pořádku....tak honem do auta...a ....ouha!!!!!!!!!! Nemohla jsem vyjet...za mnou taotiž zaparkoval nějakej ("tenkrát idiot") řidič a já nemohla vyjet....točila jsem volantem,kola doprava, popojet, doleva zacovat...a znova...byla jsem spocená bylo to vlastně v létě....teklo ze mě....a zase doleva popojet...a byla jsem tak kde předtím...vyjet se zdálo být nemožné......doma 6ti dýnenní drobeček bez papání, čas se již značně nachýlil...tak jsem vystoupila že pojedu domů autobusem(bydleli jsme tenkrát na vesnici)...no ale pak zase jsem si řekla že by neměl asi kdo pro to auto jet...to všechno mi proběhlo hlavou ve vteřině...zhluboka jsem se nadechla, nasedla do auta...zařadila zpátečku, popojele, otočila volantem....a byla jsem "venku"....ten strach o syna a představa jak tam řve...mě vyburcovla k tomu že jsem to zvládla a dojela domů v pořádku...jen ségra trochu nadávala...že malej už brečí.....

lilinko...pamatuji jak jsi psala že budeš dělat řidičák...a už ho máš :supr: :supr: ...zkus přesněji popsat čeho se přímo bojíš....:):):)

lilinka.......Měsíc je krátká doba..to by se bál každý..zaparkovat můžeš jinde,když to nepůjde tady půjde to táááámhle...Proč sis dělala řidičák,že chceš jezdit???Tak jezdi!!!! uvidíš,že se vyjezdíš.,naučíš parkovat a pak už budeš jen vzpomínat na začátky......chce to jen čas.Ničeho se neboj.!!!.Hlavní věc je si aspoň trochu věřit....

adra napsal(a):

Lilinko...to se naučíš:-))) ale asi spíš jde o to zbavit se toho strachu...kde neumíš parkovat?
zaparkovat na vyhrazeném parkovišti nebo u chodníku? vjet do brány...??

před šesti lety když jsem KOJILA malého a byl odkázán jen na moje mlíčko...tak jsem ho dala hlídat ségře a jela na kontrolu na gyndu.... autem, měla jsem v té době řidičák už asi 4 roky ale jezdila málo...malý jedl pravidelně po 2 hodinách...tak jsem musela spěchat...zaparkovala jsem tam kde se mi to zdálo nejlepší a taky nerychlejší a běžela do čekárny...... u doktora bylo plno...čas běžel já nervozní...no kontrola proběhla v pořádku....tak honem do auta...a ....ouha!!!!!!!!!! Nemohla jsem vyjet...za mnou taotiž zaparkoval nějakej ("tenkrát idiot") řidič a já nemohla vyjet....točila jsem volantem,kola doprava, popojet, doleva zacovat...a znova...byla jsem spocená bylo to vlastně v létě....teklo ze mě....a zase doleva popojet...a byla jsem tak kde předtím...vyjet se zdálo být nemožné......doma 6ti dýnenní drobeček bez papání, čas se již značně nachýlil...tak jsem vystoupila že pojedu domů autobusem(bydleli jsme tenkrát na vesnici)...no ale pak zase jsem si řekla že by neměl asi kdo pro to auto jet...to všechno mi proběhlo hlavou ve vteřině...zhluboka jsem se nadechla, nasedla do auta...zařadila zpátečku, popojele, otočila volantem....a byla jsem "venku"....ten strach o syna a představa jak tam řve...mě vyburcovla k tomu že jsem to zvládla a dojela domů v pořádku...jen ségra trochu nadávala...že malej už brečí.....

lilinko...pamatuji jak jsi psala že budeš dělat řidičák...a už ho máš :supr: :supr: ...zkus přesněji popsat čeho se přímo bojíš....:):):)

Ahojky Adro :reta:
No já se bojím parkovat mezi auta u obchoďáku no prostě kdekoliv. Jinak jako jezdím, přítel mě moc podporuje..je to řidič z povolání a je celkem tolerantní :supr:,ale já si prostě nevěřím. Po týdnu co jsem si koupila auto a dostala jsem řidičák,jsem vezla mamku na nákup a na křižovatce to do nás napral kluk, idoit.. skoro brečel že to neubrzdil..fakt magor a já se okamžitě rozklepala  jak jsme poskočily,ale nakonec jsem to zvláídla a rozklepala jsem se úplně až u obchoďáku,kde jsem kupodivu bez problémů zaparkovala. Jsem asi blázen a neměla bych jezdit :kapitulation:
Jinak Tě obdivuji za to jak jsi zvládla svojí situaci :supr:, jsi šikulka šikovná :jojo:

sisi21 napsal(a):

lilinka.......Měsíc je krátká doba..to by se bál každý..zaparkovat můžeš jinde,když to nepůjde tady půjde to táááámhle...Proč sis dělala řidičák,že chceš jezdit???Tak jezdi!!!! uvidíš,že se vyjezdíš.,naučíš parkovat a pak už budeš jen vzpomínat na začátky......chce to jen čas.Ničeho se neboj.!!!.Hlavní věc je si aspoň trochu věřit....

Děkuju Sisi, snad máš pravdu a já to zvládnu.. děkuju :hjarta:

lilinka,vždyť ty už to zvládáš!!!!... píšeš,že to tebe někdo napral..a jezdíš dál..no tak vidíš.  to je ..a neboj parkovat se naučíš...

sisi21 napsal(a):

lilinka,vždyť ty už to zvládáš!!!!... píšeš,že to tebe někdo napral..a jezdíš dál..no tak vidíš.  to je http://fora.babinet.cz/img/smilies/tummenupp.gif..a neboj parkovat se naučíš...

Fuj Sisi ani mi to nepřipomínej, byl to mazec :kapitulation:
No ale musela jsem to překonat, protože vím, že jsem taková, že bych už za volant nesedla. Ale já sedla :hjarta:
Takže jsem asi na dobré cestě, že jo? :gloria:
Teď jsme byli s kámoškou v bazéně, mým autíkem a já řídila úplně v poho, prvních asi pět minut klepačka a pak v poho. Jo jo chce to asi čas a já vím, že to zvládnu :dumbom:. Děkuji Ti moc Sisi :pussa:

lilinka napsal(a):

sisi21 napsal(a):

lilinka,vždyť ty už to zvládáš!!!!... píšeš,že to tebe někdo napral..a jezdíš dál..no tak vidíš.  to je http://fora.babinet.cz/img/smilies/tummenupp.gif..a neboj parkovat se naučíš...

Fuj Sisi ani mi to nepřipomínej, byl to mazec :kapitulation:
No ale musela jsem to překonat, protože vím, že jsem taková, že bych za volant nesedla. Ale já sedla :hjarta:
Takže jsem asi na dobré cestě, že jo? :gloria:
Teď jsme byli s kámoškou v bazéně, mým autíkem a já řídila úplně v poho, prvních asi pět minut klepačka a pak v poho. Jo jo chce to asi čas a já vím, že to zvládnu :dumbom:. Děkuji Ti moc Sisi :pussa:

No jasně,že je to na dobrý cestě... uvidíš za pár měsíců..budeš jen vzpomínat na začátky...a jinak ještě taková menší rada....někteří řidiči jsou dnes dost za volantem nervní.!!!.nevím čím to je...Nic si z toho nedělej.. ..nenech se rozhodit.,řekni si  ON JE BLB!!!!..  ahoj .:hjarta:

Ja uz jezdim dva mesice, porad si neverim, ale je to o hoooodne lepsi... ;)

Lexie napsal(a):

Ja uz jezdim dva mesice, porad si neverim, ale je to o hoooodne lepsi... ;)

..a bude ještě líp,neboj..ale hlavně si věř !!!!

Milé holky,
tak já, tak jako většina mám řidičák od 18 a pak jsem dlouho nejezdila. No a potom jsem si koupila svoje staré malé autíčko Citroena.
Začátky byly taky krušné, ale jelikož jsem z velkého města, kde jsem dělala i autoškolu, tak mě nezaskočily křižovatky apod. Chtěla bych Vám dodat odvahy, abyste se nebály a aby Vás neodradilo třeba malé škrábnutí nebo odřený blatník ;) Já mám za sebou několik tisíc km ve svém autíčku po celé republice, bez vážnější nehody, když nepočítám odletělou poklici na kole, škrábance na zadním nárazníku a jednou jsme se s protijedoucím " bouchli " zrcátkama...:dumbom:
Nic z toho mě neodradilo, hlavně myslete pozitivně a věřte si , že to zvládnete:supr:

Taky se přidám, řidičák jsem udělala na pátý pokus, tedy testy napoprvé,ale od jízd mě 4x vyhodili, poprvé jsem byla tak nervozní a vyklepaná, že jsem se nedokázala skoro ani rozjet, po 300 metrech mě policajt od volantu vyhodil a k autoškole dojel instruktor...děs běs..nakonec, když mi to konečně dali, tak mě instruktorka zapřísahala, ať proboha nejezdím :-)).

To bylo cca před sedmi lety...od té doby jsem jezdila občas, vždycky jsem z toho měla příšerné stresy, na záchod jsem běhala tak desetkrát, jet někam neplánovaně neexistovalo, na každou cestu jsem se musela tak dva dny připravovat, šílený. Musím říct, že až tak poslední dejme tomu dva roky jsem v pohodě a není pro mě událostí týdne, když mám jet autem nakoupit a teď teprve si užívám tu svobodu, že můžu jet kam chci.

Tak já začla řídit po 15 letech , za Prahou už mě to moooc baví, jela jsem už 80 :lol::lol: ale v Praze hrozně zmatkuju, dokoupila jsem si jízdy. Tak koukám, že je nás víc, co s tím bojují. Já se bojím jezdit sama. Jako kdyby ten, kdo sedí vedle mě nebo za mnou mohl něco změnit :rolleyes: , ale také chci a vytrvám.

Ahoj holky.Koukám,že nejsem sama.Mám řidičák od 19 let a je mi 40.Řídit se bojím a všude běhám pěšky nebo autobusem.Když potřebuju někam odvést moji mamku,třeba k doktorovi,musím žádat manžela.Manžel má nové velké auto a kdybych mu ho jen trochu škrábla,tak by se zbláznil.Proto mám strach i do něj sednout,natož ho řídit.Navíc je dost agresívní řidič,jezdí rychle a běda když ho někdo předjede.Nadává celou cestu na ostatní řidiče.Neumím si ani představit,že by mě učil jezdit.Párkrát sem to zkoušela a byla jsem tak rozklepaná,že jsem během jízdy zastavila a dojel domů on.Moc mě to vadí,protože je on pořád v práci,nebo má jiný zájmy a já se ho musím doprošovat hlavně kvůli mamce,když chce někam odvést.

Tak neběhej a jezdi autem..jezdi prostě sama.Zaplať si třeba kondiční jízdy...a až si sedneš do auta ,  řekni  si ,že není to auto jen manželovo,ale snad i tvoje né???Každej jednou začínal a učenej z nebe nespad.!!!! Tak se neboj a věř si!!!

Ja uz se rizeni bojim miiiiiiiiiin. Od cervna mam za sebou asi 5 tis. km a uz mam objednane zimni gumy. Zima bude ale opet prlna strachu....

Lexie napsal(a):

Ja uz se rizeni bojim miiiiiiiiiin. Od cervna mam za sebou asi 5 tis. km a uz mam objednane zimni gumy. Zima bude ale opet prlna strachu....

To je dobře,že se bojíš míň..postupně strach opadne úplně.....no jo zima.. já pokud třeba nemusím,tak nejezdím....

Holčičky zlaté... všecko zvládnete!! Nebojte, chce to jen trochu cviku. Já jsem tedy závodící typ, z auta skoro nevylezu od svých 18 ... což jeeee - no přes 24 let a z našeho panelákového i pracovního ansámblu mám nejsilnější vůz - nezkušenému to ujíždí pod zadkem :D. Moje mamina byla a dodnes je borec na řízení, vždycky jsem na ni za to byla hrdá :).
Ale tvrdím, že lepší je pomalá přemýšlivá ženská, než blázniví rychlí, nezodpovědní mladí kluci za volantem!! :supr: Potkávám těch kluků nějak čím dál víc... :| Minule mě při 170 předjeli 4 vysmátí hoši ale v takové ubohé plečce!! a zprava, že jsem vlastně pocítila strach za ně a závodění jsem si radši odpustila, zvolnila jsem, aby měli radost a neriskovali rozpadnutí toho jejich vehiklu... Samozřejmě do kopce jim to pak nejelo.
Tak hodně zdaru a ničeho se nebojte!! Holky, ale osmdesátkou na té dálnici fakt nejezděte :). A kdybyste si chtěly užít supr dálnice, tak do Chorvatska!! Jednak je tam úžasný nový povrch a jednak tam nepotkáte moc kamionů....:).
Lilinko, a to rozklepání po nehodě je úplně normální. Pamatuji si na ránu, když jsem před léty couvala s 5metorvým autem moc rychle a najela na obrubník a utrhla se jenom zástěrka :).. Jak se člověk vyděsí. Nebo když jsem pořád zkoumala (naštěstí jen při pomalé jízdě po městě) proč mi pořád něco drnčí ... a pak zjistila, že mi v servisu dotáhli přední kolo jen na jeden šroub... Když jsem nesčetněkrát roztahovala v noci naši tehdy zlobivou nepojízdnou dodávku (už nikdy Nissan) a měla dojem, že moje auto se rozpůlí jak v nějaké grotesce :D ...
Ale člověk si zvykne.
Fandím vám!

No tak mě byl dnes zakoupen Ford Fiesta z roku 1990, sem z toho trochu na větvi, protože sem se už zajížděla v Escortu o sedm let mladším a taky pohodlnějším. No musím přiznat, že sem byla vyklepaná jak sulc. Tak vlastně začínám odznova, je to úplně něco jinýho. V escortu sem měla posilovač řízení, tady už bohužel není, tak se nadřu jak kůň :| ale zkouším se na to dívat z jinýho úhlu, přece jen už je to MOJE  auto, není moc drahý, tak se nemusím bát, že bude zle, kdybych to někde NEDEJBOŽE opřela... Chce to čas.

i řízení chce odvahu - když já si vzpomenu, jak jsem si nevěřila - a dneska bez auta ani ránu - i když opatrně a raději pomaloučku, polehoučku

šťastnou cestu :)

Mončo, proč sis nenechala ten Eskortík? Ten byl v autoškole?

Tercila napsal(a):

Mončo, proč sis nenechala ten Eskortík? Ten byl v autoškole?

Escortík je manželův, já mám zatím Fiestu, než se naučím, ale tak nějak si na ni už zvykám, i když je to dáma v nejlepších letech :D

Tak vyměň manžela - měl by Ti dát to lepší auto!!! :supr: (no, ale s tou druhou částí věty to myslím to vážně)

Jo, Tvoje perly z JZD na webu jsou vynikající, zasmála jsem se až k slzám. :supr:

no dneska sem měla smolný den...jela sem na pracák, chtěla sem zaparkovat kousek od úřadu, jak já byla šťastná, že se mi to podařilo... :supr: odběhla sem ještě do lékárny tchýni pro léky, vracím se zpátky k úřadu a co nevidím - kolem mého auti se motají policajti a něco sepisují... Rychle sem tam šla, abych zabránila nejhoršímu... No shrnu to, zaparkovala sem u chodníku, kde svítila krásná žlutá čára, což znamená co, milé řidičky? NEPARKOVAT!  No dali mi 500,- pokutu, ale strašili částkou do 2000,-! a měli nachystanou botičku! Tak mám za sebou první pokutu...

pochlubte se i vy...

Audi A6, fotit ji se mi teď nechce...... :D, ale jestli Tě někde potkám, bliknu na Tebe :supr:.

Ahojky,zkrátka to chce pořád jezdit.Bez toho se člověk nepřiučí.Taky už mám řidičák od 20 let-a je mi 40.To to letí.Ale velká města mi nesedí.Jsem z malého.Zato mi nevadí courat po celé republice.Věkem jsem dospěla k názoru,že mám taky zpátečku a mapu.Tak už tolik nezmatkuju.

Tedy čistě náhodu jsme zabrousila na toto téma a zírám jako blázen. Do dnešního dne jsem si myslela, že jsem idiot a jediná na světě která se bojí řídit auto.
Jenže vy všechny máte proti mě už jednu velkou výhodu. Máte řidičák!!!! Mě je už přes třicet a do dnešního dne ho nemám. Představa jak se učím řídit s někým cizím, nerudným vedle sebe mě děsí stejně kvalitně jako představa mě jezdící v odpolední špičce po městě.
Samozřejmě mě to dost štve, jelikož jsme závislá na manželovi jako řidiči a na nespolehlivých autobusech. Tak doufám, že snad někdy......

Stela napsal(a):

Tedy čistě náhodu jsme zabrousila na toto téma a zírám jako blázen. Do dnešního dne jsem si myslela, že jsem idiot a jediná na světě která se bojí řídit auto.
Jenže vy všechny máte proti mě už jednu velkou výhodu. Máte řidičák!!!! Mě je už přes třicet a do dnešního dne ho nemám. Představa jak se učím řídit s někým cizím, nerudným vedle sebe mě děsí stejně kvalitně jako představa mě jezdící v odpolední špičce po městě.
Samozřejmě mě to dost štve, jelikož jsme závislá na manželovi jako řidiči a na nespolehlivých autobusech. Tak doufám, že snad někdy......

Určitě do toho jdi, není nad to být si svým pánem. A to, že by vedle tebe seděl nějaky nerudný učitel...od toho chodíš do autoškoly, aby ses to naučila, nemůže nikdo čekat, že sedneš za volant a hned ti to půjde. Já si dělala autoškolu teď ve 29 letech, myslela sem, že tam budu stará babka a byli tam i starší, dokonce i jeden chlap, ten mohl mít přes třicet  ;) tak honem do toho! Učitel nám hned první hodinu řekl natvrdo:Nečekejte, že vás tu naučíme jezdit. My vám akorát ukážeme základy, naučíte se to stejně až praxí! A pokud by na tebe byl někdo neurvalej, ať už jiný řidič nebo instruktor, mám heslo : NEKŘIČ, NEROZČILUJ SE, JEN SI ŘÍKEJ: JE BLBEJ JE BLBEJ JE BLBEJ :supr:

Stela :.Jo jo..to je pravda budeš svým pánem..nemusíš se nikoho prosit,,,, a jentak mimochodem mojí kamarádce je 40 a začla si dělat řidičák..Ničeho se neboj a jdi do toho...držím palce...

Ženský chtěla bych se vás na něco zeptat... Jak je na tom váš protějšek s chválením nebo kritizováním vašich řidičských dovedností? :butter: Já mám bohužel na tohle smůlu :dumbom: kolikrát bych mu fakt nejradši ... nevím co. :co:

Já s tím mým odmítám jezdit (když řídím já).

jo záčátky.. šílený   :lol: i když musím říct,že mě moje drahá polovička naučila  a nebo řekla dost věcí,co mě v autoškole třeba vůbec neřekli....jenže to komentování,kritizování...to nějak neustávalo...párkrát jsem pak dupla na brzdu,vystoupila a s klidem mu předala řízení,,a vesele kritizovala a komentovala zas já...Dnes jezdíme v pohodě a v ježdění se naopak střídáme....:supr:

ahoj řidičky,
taky jsem patřila mezi Ty, které se bály jet autem sami. Mám řidičák od roku 2000, ale aktivně jezdím asi 3 oky. Jezdím denně a šíííííleně si to užívám.
Ze začátku jsem měla "deprese" z toho, že někam pojedu a budu muset na neznámém místě zaparkovat nebo dokonce i někde couvat. Byla jsem na pokraji psychického zhroucení. Cestu jsem si plánovala v hlavě dopředu.
Teď mě baví cestovat někam, kde to neznám. Pro mě to je takový malý dobrodružství.
Naštěstí mám skvělýho manžela, kterej mě vlastně naučil řídit. Moje škrábance na autě  bral s přehledem. Po jednom z prvních škrábanců jsem se rozhodla, že to takhle nejde a vyrazili jsme trénovat couvání... a to do zblbnutí. Ohromně mi to pomohlo. Všechno chce čas a praxi. Pokud si nejsem jistá, jestli se někam s autíčkem vejdu , kolik zbývá místa, tak prostě vystoupím a kouknu se. Každý jednou začínal, na to jak na mě koukaj ostatní mi je úplně jedno.
A taky jsem zjistila, že když když zabloudím nebo nestihnu včas odbočit, tak mám mapu nebo pusu na to, abych se zeptala.
Skoro rok jsme jezdila do práce jen 4 km denně, ale i to mi ohromně pomohlo.
Holky odvahu nebojte se a řiďte své miláčky /autíčka/.
Nejsme horší řidičky než muži, jen většina z nás nemá tolik přiležitosti řídit, hlavně v rodině, kde je jen jedno auto.
A taky nejradši jezdím sama, dám si hudbu na plný kotle jak puberták a užívám si to. :lol::lol:

No já mám taky velmi nerada manžela jako spolujezdce, on mi do toho nekecá, zato významně mlčí a ksichtí se, za chvíli by se atmosféra v autě dala krájet, já znervozním a začnu dělat kraviny....přísahám, s nikým jiným se mi to nestává, tuhle jsem vezla manželova kamaráda a byla jsem dokonce pochválená.

Takže když už fakt není zbytí ( a nejedná se o odvoz z hospody, tam je, asi díky alkoholu, jedno ), sedá si manža dozadu :-))). Tvrdí, že se mu tam stejně líbí víc.

ahojte,jsem většinou v životě po nevěře,ale už začínám chodit i jinde,nebot ta nevěra už mě ubíjí,mám 14 let řidičák,14 let jsem za volantem neseděla,po zkouškách hned rizikové ve 3 měsíci a konec už jsem neměla odvahu,ted si dělám rekondiční jízdy už 11 a taky se bojím a budu bát,nejsem už nejmladší 47 let,ale baví mě to a se starým snad už nikdy nepojedu,nebot se rozvedu tak se držte a jezděte

Holky, radím vám kecajícího spolujezdce nejprve upozornit, ať mlčí, příp. se neksichtí, a po druhém nepěkném projevu zastavit a vyzvat ho k opuštění vozu. Pokud tak neučiní a bude do konce mé jízdy zticha, ok. Pokud bude remcat dál, zastavím a půjdu pěšky já (i kdybych měla stopovat). Ono by ho to naučilo. Holky, chlapi jdou jen tak daleko, jak je necháte ;) (Někdy se ale dá uznat, že to myslí protějšek dobře a někdy se ho dá i na něco zeptat. Ovšem se zlou by u mě nepochodil ani milionovej chlap.)

Eva36 napsal(a):

Holky, radím vám kecajícího spolujezdce nejprve upozornit, ať mlčí, příp. se neksichtí, a po druhém nepěkném projevu zastavit a vyzvat ho k opuštění vozu. Pokud tak neučiní a bude do konce mé jízdy zticha, ok. Pokud bude remcat dál, zastavím a půjdu pěšky já (i kdybych měla stopovat). Ono by ho to naučilo. Holky, chlapi jdou jen tak daleko, jak je necháte ;) (Někdy se ale dá uznat, že to myslí protějšek dobře a někdy se ho dá i na něco zeptat. Ovšem se zlou by u mě nepochodil ani milionovej chlap.)

Jj moje řeč...přesné tak..:supr:

Káča: "Já s tím mým odmítám jezdit (když řídím já)."

:D Tak to já mám naopak. :D Špatně se mi jede v autě, když řídí někdo jiný. :D Sama jezdím přes 20 let aktivně denně, k moři cestu odřídím spíš já, pracovně jsem najela i několik stovek km denně. Couvání bez problémů, parkování jedině zacouváním (abych pak mohla v pohodě vyjet), řežu zatáčky, jezdím (fakt jen výjimečně) ;) stoosmdesátkou... Ale jakmile nedržím volant, mám zaťatý půlky :D. Eliška Junková je můj vzor, vždycky jsem si chtěla zazávodit v soutěžích nebo řídit kamion...:)
Učitele v autoškole se nebojte, je to jeho zaměstnání a je zvyklý. No, škrábance, to bych brala tak trošku jako osobní ostudu :D - (to by se stávat nemělo), výborně jezdila už moje máma, tak mám možná v tomto směru nějaké dobré geny....
Holky, všecko to zvládnete!! (já např. neumím upéct štrúdl :D. ) Držte se!

tak jsem jela poprvé v mým autíčku s manžou a on byl na mne HODNÝ,pak jsem jela s dcerou a ta po mě řvala...tak jsem z toho paf

lakina: "tak jsem jela poprvé v mým autíčku s manžou a on byl na mne HODNÝ,pak jsem jela s dcerou a ta po mě řvala...tak jsem z toho paf"

:D Laki, a proč jsi z toho paf? Tys zapomněla, že mladí a nezkušení vědí všechno nejlíp? :D Na kritiku našich dětí už jsme snad zvyklí, ne? :co: :D Třeba se bála, no. :D

Eva36 napsal(a):

Holky, radím vám kecajícího spolujezdce nejprve upozornit, ať mlčí, příp. se neksichtí, a po druhém nepěkném projevu zastavit a vyzvat ho k opuštění vozu. Pokud tak neučiní a bude do konce mé jízdy zticha, ok. Pokud bude remcat dál, zastavím a půjdu pěšky já (i kdybych měla stopovat). Ono by ho to naučilo. Holky, chlapi jdou jen tak daleko, jak je necháte ;) (Někdy se ale dá uznat, že to myslí protějšek dobře a někdy se ho dá i na něco zeptat. Ovšem se zlou by u mě nepochodil ani milionovej chlap.)

Mi muzsti spolujezdci mi do toho nekecaji, ale obcas se jim odkrvi oblicej, zaseknou se v reci, pripadne lezou po bezbecnostnich pasech. :lol: Akorat moje mama se mnou jede v klidu, protoze zenska prece vi, co dela a zbytecne neriskuje. Coz je stoprocentni pravda. :D

Doma se o rizeni pereme, jezdime oba radi a i kdyz si verime, volant nejradeji drzime v ruce sami a kdo, neridi, ma v peci pejsu, ktera je horsi nez dvoulete dite.:D

Vsechny to zvladnete, hlavne nepodlehat iluzi, ze chlapi jezdi lip, nebo ze se snad uz rodi vyjezdeni. ;) Chce to jen trochu praxe a sebeduvery.:jojo:

já myslela,že dcera mě pochopí,protože má v paměti ještě své začátky a strachy,a manžel,že nebude trpěliv na jízdu baby a už se zas těším na jízdu

V paměti má určitě ledacos, ale je mladá! - tudíž se natolik nevžije do Tvých pocitů a strachů :).
To bude dobrý, neboj. :supr:

S BM jsem jezdila nerada, sice mě chválil a říkal, že řídím dobře, ale třeba autem do Brna, to bylo o nervy. Po rozvodu jsem řídila jen párkrát, když mi BM půjčil auto, v září jsem si koupila malý, starší autíčko a protože nebylo zbytí, jela jsem přes celý Brno sama. Přestala jsem se bát a jezdím. Je to o tom přestat se bát, sednout a jet. Když to zvládly jiný, zvládneme to taky, no ne?

je tolik havárek,těch mladých se bojím nejvíce,už mám auto tak musím jezdit

Kdyz jsem zacinala a jeste jsem si moc jista nebyla, nevic se mi osvedcilo jezdit sama. Bez dalsiho stresoru v osobe spolujezdce jsem byla mnohem uvolnenejsi, stejne si nemyslim, ze by ten druhy mohl nejak vyrazne pomoci.

lakino, s praxi prijde i skoro perfektni odhad, jakou hruzu se ridici kolem tebe chystaji provest.  Neboj. To chce jen vydrzet a nenechat se znechutit. Je to uplne stejne, jako kazda nova vec, kterou si se kdy ucila, za chvili to bude brnkacka.

asi máš pravdu s tím dalším stresorem,jinak se mi jezdí s učitelem,který furt mi něco radí a já už jen pasivně čekám,kdy řekne přeřadte a jinak se mi jede s učitelkou se kterou řešíme při jízdě chlapy a děcka

mam z toho obrovskou hruzu. Ridicak sice mam uz 10 let, ale nikdy jsem neridila. Chtela bych to umet, ale bojim se toho silene. V normalnim zivote jsem nejen dost nepozorna a roztrzita, ale i velka zmatkarka. Bojim se, ze u toho rizeni budu stale prehlizet znacky a nekoho srazim. Neumim delat vic veci naraz a rizeni vyzaduje prave tohleto.

vlcice_samotarka napsal(a):

mam z toho obrovskou hruzu. Ridicak sice mam uz 10 let, ale nikdy jsem neridila. Chtela bych to umet, ale bojim se toho silene. V normalnim zivote jsem nejen dost nepozorna a roztrzita, ale i velka zmatkarka. Bojim se, ze u toho rizeni budu stale prehlizet znacky a nekoho srazim. Neumim delat vic veci naraz a rizeni vyzaduje prave tohleto.

Je jasný, že nemůžeš po tak dlouhé době vletět přímo do centra města, nejlepší je začínat na odlehlých cestách, pak dědinky a až si budeš aspoň trochu jistá, tak potom zkus město. Já třeba sem stejný typ co ty, sem taky roztržitá a zmatkář, ale tři měsíce jezdím každý den a můžu říct, že už se tak nebojím. Sice jezdím jen u nás po vesnici a když jedu do města, trochu mám stažený půlky, ale je potřeba se uvolnit. Já si třeba v autě vykládám sama se sebou a všechno komentuju :reta: ale uvolním se tím ;) Přeju klid a pohodu za volantem.

Vlčiče musíš si taky trochu věřit..a pokud myslíš,že na to nemáš,tak radši neřiď!!

sisi21 napsal(a):

Vlčiče musíš si taky trochu věřit..a pokud myslíš,že na to nemáš,tak radši neřiď!!

prave ze si neverim, protoze zrejme na to nemam. Bohuzel je to podlozeno i objektivnimi fakty (mam problemy s koncentraci a dlouhodobym udrzovanim pozornosti)

tak to je škoda.
.no zkusila bych někde sama v klidu někde chvilku jet..Kde by nikdo nebyl... a pokud sama uvidíš,že na to nemáš,bojíš se a nejde ti to..tak bych to vzdala..páč někdy je to potom horší a můžeš způsobit sobě a nebo někomu nehodu a za to to nestojí...a nebo si kup v autoškole kondiční jízdy,no a pak uvidíš jestli ti to půjde nebo né...

Ale prd, Vlčice. Žádný učený z nebe nespadl.

Jsi nepozorná a roztěkaná? Tak holt musíš trénovat, neumíš víc věcí najednou? V autě se nedělá skoro nic najednou, tam se dělají věci rychle za sebou :) Jsi nerozhodná? Tak to holt si nemůžeš za volantem dovolit. Takže nejdřiv si cestu promysli a jezdi s nějakým "přívozníkem", co třeba ten tvůj přítel? Bude hlídat tvoje chyby a bude tě korigovat v tom, co máš postupně zlepšovat.

Když víš, kde máš slabá místa, tak na tom musíš pracovat. Třeba zrovna koncentrace se dá trénovat určitě. Časem se polovina úkonů v autě stane automatických tak, jako když deš, nemyslíš na to, jak máš našlapovat a je pak spousta času na značky a všechny věci kolem. Začátek je podle mě nejhorší.

Kdybys časem zjistila, že to prostě nejde, tak to nemusíš dělat :)

je to tk pokud začínáš jezdit, tak je člověk nervózní, ,má strach z toho že něco nezvládne ale po určité době ti to bude připadat stejně normální jako když si zavazuješ tenisku ;) v autě člověk musí nabrat zkušenosti, čím víc budeš jezdit tím víc se budeš zlepšovat, když nejsi zvyklá tak přemýšlíš nad tím co sešlápnout teď a kam šoupnout tu řadící páku a kam zatočit a co spustit a na co šlápnout, po nějaké době nad tím nebudeš přemýšlet ale prostě to uděláš:) chce to jenom jezdit ;)

Cca před rokem jsem tu psala příspěvek, jestli nepřekonám strach a nerozjezdím se, tak jsem stará bačkora :D Nejsem stará bačkora - jezdím 3/4 roku a můžu si pogratulovat, protože jsem dobře vyježděná a strach je již za humny :D :D :D

PS: a co si lidi kolem myslí, že to občas chcípne nebo to moc tůruju, tak to je mi úplně šumák a směju se.. Dřív bych se propadla hanbou :D

PetaZ napsal(a):

Cca před rokem jsem tu psala příspěvek, jestli nepřekonám strach a nerozjezdím se, tak jsem stará bačkora :D Nejsem stará bačkora - jezdím 3/4 roku a můžu si pogratulovat, protože jsem dobře vyježděná a strach je již za humny :D :D :D

Peto, tak to blahopreju!!!!!!:D

tak já si udělala řidičák vloni  v červnu, jezdila občas asi dva mesice(za tu dobu to stihla lehce nabourat). byla jsem těhul, jakmile jsem ale měla bříško, tak jsem se docela bála a jezdila jen kdyz jsem ridila z hospod, a akcí (nemohla jsem stejne pit), nebyl provoz, tak jsem se nebala tolik... ale od te doby jsem neridila:( a ted mam miminko a rada bych jezdila,ale mam fakt strach... a to neni nejlepsi vstup za volant(jeste s ditetem)... mám i strach z ostatnich ridicu, jezdi jak idioti a ja neumim tak dobre reagovat, nemam odhad, tak kdyz je nekde mene mista, tak mam problem, neumim parkovat, atd... a bydlim v Praze, takze si to umite predstavit:)

no taky jezdim autobusem atd... od nas jezdi nizkopodlazaky docela,ale ne vzdy, a kdyz jedu dal(v utery me ceka cesta dal na kontrolu TBC u male) a musim dvema busy:(jsem hrozna.

Kamchinko -zkus to a uvidíš,,je tedy fakt,že strach za volantem není dobrý,,třeba by opadl...zkus si pár jízd!!
Po Praze se právě naučíš nejlíp jezdit ..musíš mít oči všude.:)

zdravím dámy. Já třeba problémy při řízení nikdy neměla. V 18 jsem si udělala řidičák a za volant sedla co nejdříve to šlo. Narozdíl od mé o pět let starší sestry jsem totiž pro všechny podobné věci. Sestra si zase řidičák udělala až když musela. Dlouho nejzdila skoro vůbec, jen když musela. Teď se ale musela za volant vrátit kvůli práci. Hodně jí pomohly kondiční jízdy, tak myslím že by to mohlo pomoct i tobě. :)
Našla si je tady http://www.autostudy.cz já si tam hledala i autoškolu a myslím že je to super katalog