tereza3 — 26. 1. 2007 12:25

ahoj holky nevim kam se obratit...bydlite nekdo vedle své tchýně????Muj pritel se totiz rozhodl stavet dum vedle jeho rodicu...pozemek nas totiz vyjde dost levno a ti co stavite nebo budete nebo staveli tak vite ze pozemek neni moc levna zalezitost...JENZE...jsme s pritelem 8 let a nikdy mi to s jeho maminkou moc neklapalo...nikdy nebudu ta pravo no...a tak nevim co ted...jak to mam priteli rozmluvit...proste nevim jak na nej...jeho maminka za vsim vidi me...ze si spolu nerozumi atd...pritel se me vzdy zastava a to se ji nelibí...ona je totiz dost zvlastni...no proste pretvarka...pritel rika ze nam do toho mluvit nebude ale ja to vidim jinak...uz kdyz jsem v jeji blýzkosti tak z toho mam hruzu co zase bude....tak holky co vy na to...jak ho premluvit?nebo jake mate z kusenosti?dekuji mooooc...:)

Gabrielle — 26. 1. 2007 13:17

a co přítel na to?
mojí sestry kamarádka taky postavila barák vedle budoucí tchýně (lépe řečeno její přítel postavil). Navíc se odstěhovala z rušného města na úplnou ves. Je tam nešťastná, s tchýní si nerozumí. Jenže v baráku jsou i její peníze, nemá to smluvně nijak ošetřené, tak vlastně nemůže odejít.

Helča2 — 26. 1. 2007 15:38

Když už bych stavěla ve stejné obci ( nebo městě )  dům kde má muž rodiče, tak bych to viděla na opačný konec od nich. Jinak ti bude tchýně kontrolovat i jak věšíš prádlo   :grater:

tereza3 — 26. 1. 2007 16:45

jjjj to jsem taky rikala,,,,leda na druhem konci...ale on to nechape no...porad rika co by se do nas starala ze ma svoje...tak ja uz fakt nevim...bydlime ve meste v podnajmu a chceme mit svoje bydleni jenze za jakou cenu?

eva4444 — 26. 1. 2007 20:10

Terezo, plně chápu tvoje obavy. Trvej jednoznačně na svém NE a přítelovi to nemusíš dokola vysvětlovat, prostě trvej na tom, že vedle jeho maminky bydlet nechceš.
Taky znám případ ze života: mladí si postavili dům před svatbou na pozemku jeho maminky. On asi 6 let po svatbě zblbnul a zamiloval se do její kamarádky a odešel bydlet jinam. Ona zůstala v domě a tchýně ji stále hlídala, jestli si náhodou nevodí pánské návštěvy. Jakmile se někdo objevil (např. když já jsem přijela na návštěvu) už tchýně vylezla ven jako náhodou se podívat, kdo to přijel. Trvalo dalších 5 let než se rozvedli a ona něco vysoudila, aby mohla jít bydlet jinam. On jí držel v šachu, že chtěl děti do své péče a ona by jim nemohla zajistit sama odpovídající podmínky, takže trpěla jak s tchýní tak tím, že on měl pocit, že ten dům je jen jeho a kdykoliv i několikrát za týden i v noci přišel "domů" i když už měl dávno jiný dům s milenkou. V této situaci si ona jiného přítele nikdy nenašla. Tak žije už asi od 35 let sama a dnes už by prý ani chlapa nechtěla.

kalupinka — 26. 1. 2007 20:46

V případě, že chce přítel stavět, ať staví. nedávej do toho peníze a řekni mu, že zůstáváš bydlet v pronájmu, než si našetříš na svůj byt. Že cítíš, že si s jeho matkou nerozumíš a že víš, že budou jen problémy. Nebudeš-li se angažovat, tchyně se nebude vozit po Tobě, ale bude vrtat do něho. Kritizovat, že tam nejsi a neděláš, že on se stará a dře a Ty nic neinvestuješ, zkrátka syn jí bude mít plný zuby, než bude hrubá stavba pod střechou. Jen je nech, ať se pohašteří. Buď na něho stále milá, jako jsi teď, dávej mu najevo, jak ho máš pořád moc ráda, ať si staví, nebraň mu. Ale řekni mu, že bydlet tam bude sám a že u Tebe bude vždycky vítaný. Je to jediný způsob, jak si uchovat svoje před invazemi stran jeho rodiny. Předejdi problémům i za cenu nyní nepopulárního rozhodnutí. Později bys litovala. A co se stane, když synek přece dostaví? Jezdi k němu na návštěvy, na víkendy. Dům bude jen jeho a Ty budeš mít pocit, že sis nesedla do teplého. Umíš si představit, kolikrát by Ti to zřejmě tchýně vyčetla? A stokrát můžeš stejnou měrou přispívat. Máš-li pochybnost, poslouchej, co Ti říká to uvnitř. To se málokdy plete. Nepřemlouvej ho. Nech ho. Ale dej mu najevo, že máš tento názor a že za ním stojíš. Pak se uvidí, jak dalece stojí on o Tebe. Bydlet s tchýní pomalu na jednom dvoře, to nebývá med. Věř nám.

Ferda — 27. 1. 2007 4:51

souhlasim s Kalupinkou !!! Ja bych do toho take nesla... fakt poslouchej instikt..a jde o Vas dva...snad pak nechces jako treti ve vztahu jeho matinku ze jo???
Ja ted bohuzel s tchyni bydlim a nemuzu dospat dne kdy se odstehuju!!!  A to manzel se stehovat chce a nic pro to nedela....uz beru i jako moznost se proste odpoutat sama..snad mu to pak dojde..
takze ja bych provedla to co pise kalupinka..snad mu to dojde!!! Chlapaci tady v tomhle tak dobre nemysli ze?? hehe aspon mi to tak prijde! Hodne stesti preju!

nasemami — 27. 1. 2007 20:27

No, když vám to s tchýní moc nešlo 8 let, tak už to lepší nebude, naopak, tím, že se častěji uvidíte, bude ještě víc třecích ploch než je teď. Vysvětlila bych příteli, že jste si s maminkou prostě nesedly (ale mluvila bych o ní hezky, abych nebyla za mrchu, je to přece jen jeho matka), že se to přece stává, i on má určitě lidi, kteřé nemusí a kteří nemusí jeho, takže si určitě umí představit, jaké by to bylo, bydlet vedle nich. A stála bych si na svém, že byste si tím zadělali všichni na budoucí problémy a že pokud chcete bydlet spolu, tak jinde. Je to tvoje právo a ušetřené peníze nejsou všechno. Ušetřené nervy jsou víc. Vždyť už jenom z představy je Ti blbě, představ si dalších 20-30 let takových denodenních nervů. Fakt se nenech ukecat.

Bety — 27. 1. 2007 22:00

Nikdy, nikdy, nikdy....

ita — 27. 1. 2007 23:37

Terezko, je to pravda. Moje dcera se vdala na vesnici, postavili si dům. Tchýně jim sice pomáhala s dětmi, ale do všeho mluvila, organizovala jejich čas. Na dovolenou se nemohlo, byla práce, proč si objednává něco na dobírku, když na vesnici jezdí Vietnamec... Dokonce začala rozhodovat i o budoucnosti dětí. Skončilo to rozvodem. Tolerantních tchýní, které chápou, že jejich dítě má vlatní rodinu a život je jako šafránu.

Májajája — 29. 1. 2007 7:38

Bydlím s tchýní a ačkoliv je hodná , není škodolibá a snaží se do ničeho nekecat, stejně mi chybí absolutní soukromí. Jediná výhoda je hlídání, že je pořád někdo v domě a za to sjem vděčná, ale problémy se pak musely řešit i drasticky, zamykaly se dveře, dávaly se zákazy  :-( , nikdy to nebude s tchýní stoprocentní a když to neklape už teď tak se do toho nepouštěj.

Jiněnka — 29. 1. 2007 11:28

NEEE! VEDLE TCHÝNĚ NEEE!!! Opravdu není technicky možné pozemek prodat a za utržené peníze koupit třeba podobný na druhém konci vsi? I když i to nezaručí, že si k vám nebude dělat "procházky"...    Dokážu si představit, kolik vám vlastní pozemek ušetří prostředků, ale je možné, že v tom domě strávíte velký kus života, ne-li celý!!! V první řadě bych si stokrát spočítala, jestli opravdu není lepší se teď i více zadlužit, než mít celý život otrávený a znepříjemněný takovou "sousedkou"!!! Ale je mi jasné, že vše stojí především na partnerovi...

Tiina — 29. 1. 2007 15:39

ne, ne a ne, ani náhodou. Když jí budeš mít hned vedle, bude neustále buzerovat.

tereza3 — 29. 1. 2007 17:16

holky presne to jsem tusila...nemuze to klapat

Bety — 29. 1. 2007 19:16

Správně a rozhodně to stojí i za velkou hádku, kdybyste se nemohli dohodnout, a nepovolit! Hádka přejde a aspoň budeš mít celý život klid.

Kiara — 29. 1. 2007 22:17

To si musí rozvážit každý podle sebe - zda laciný pozemek a doživotně tchyně na krku, nebo zvolit jiné řešení.
Na svoji povahu bych nesnesla, aby se mi někdo montoval do života a ustavičně vznášel nějaké komentáře, co dělám, jak to dělám a jak bych to mohla dělat jinak a lépe :( Co nefunguje už teď, nebude fungovat ani potom a bezpečná vzdálenost od tchyně-rozumprda a generála je nejméně 50 km. Nejméně!!!

mrejča — 9. 2. 2007 11:49

To, co píše kalupinka, se mi zdá docela rozumné. Sice riskantní, ale ne víc než dvoudomek s tchýní. Moje kamarádka to takhle měla a vůbec to nedopadlo dobře ... Záleží na člověku, ale pokud jste k sobě po 8 letech nenašly cestu, tohle tomu sotva pomůže.

Marsyl — 12. 2. 2007 11:55

Nikdy!!!!! Ja som sa prisťahovala do domu svokrovcov pred 5 rokmi. Dom je stále napísaný na nich. Oni bývajú v prístavbe. Je spoločná kotolňa a dvor. Cez môjho muža, ktorý im to dovolí ( nedá na svojich rodičov dopustiť ) sa nám neustále miešajú do života. Už veľakrát som sa dostala s nimi do konfliktu. Keď niekto zazvoní, sledujú kto k nám ide, manželovi dirigujú čo má robiť, keď príde z práce, koľkoráz sme sa hádali, tak k nám vtrhli a robili poriadky, hlavne so mnou, aj s mojimi rodičmi cez telefón, zakázali im k nám chodiť, aj muž, lozia nám po skriniacha  dome, keď niesom doma, nerozprávame sa,... Muž na nich nedá dopustiť. Vždy si ich zastane. Pred nimi ma aj zbil, urážal ma škaredo aj mojich rodičov. Dávame peniaze na prerábanie domu, aj keď nie je náš,... Neviem, či mám vôbec v prípade rozvodu nárok aspoň na svoje penieze, ktoré som tam dostala,... Vedie prečo nechcú dom prepísať ani na muža. Muž ma odtiaľ hocikedy vyháňa, dal im kľúče od domu,... No hrozné!

Eva36 — 12. 2. 2007 13:00

Marsyl: A ty s ním pořád jsi????!!!!

Irenka21 — 12. 2. 2007 13:23

Marsyl , to je ten Tvůj muž s IQ někde pod prasetem, ne?

hirondel — 12. 2. 2007 21:17

tereza3 napsal(a):

ahoj holky nevim kam se obratit...bydlite nekdo vedle své tchýně????Muj pritel se totiz rozhodl stavet dum vedle jeho rodicu...pozemek nas totiz vyjde dost levno a ti co stavite nebo budete nebo staveli tak vite ze pozemek neni moc levna zalezitost...JENZE...jsme s pritelem 8 let a nikdy mi to s jeho maminkou moc neklapalo...nikdy nebudu ta pravo no...a tak nevim co ted...jak to mam priteli rozmluvit...proste nevim jak na nej...jeho maminka za vsim vidi me...ze si spolu nerozumi atd...pritel se me vzdy zastava a to se ji nelibí...ona je totiz dost zvlastni...no proste pretvarka...pritel rika ze nam do toho mluvit nebude ale ja to vidim jinak...uz kdyz jsem v jeji blýzkosti tak z toho mam hruzu co zase bude....tak holky co vy na to...jak ho premluvit?nebo jake mate z kusenosti?dekuji mooooc...:)

Ahoj
Nejsem na tom lip nez Ty.Bydlim hned vedle tchyne.Ale i presto ze se situace zda byt takova ze nemam jinou moznost,neni to pravda.Mas vdycky pravo sve vlastni volby! Rekla jsem ze pujdu pryc s nim nebo bez nej.
Rozhodni se ted nebo pak uz bude pozde!!! Musis verit ze risk se Ti vyplati.Seber rozum do hrsti,ODVAHU predevsim a proste rekni NE!!! Pochop ze jit vedomne do nesnazi nema nic co do cineni s moudrym uvazovanim.
Verim ze milujes sveho muze  a tak mas pocit ze by si mu mela verit co Ti rika(at se nebojis atd.)Ale on ma scela jiny pohled na vec.Proto duveruj jen svemu vnitrnimu hlasu.Promluv si s manzelem a pokus se mu vysvetlit ze pro Tebe tudy cesta nevede at se pokusi Te pochopit.Mluv s nim s laskou.Neztracej nad sebou kontrolu.Je potreba najit kompromis a pokud si bude stat za svym tak je tam neco spatne.Pak zalezi uz jen na Tve vnitrni odhodlanosti proste rict ne. Jen se nesmis bat.Strach by te odehnal od Tveho cile a to preci nechces.
Moc Ti drzim palce!!!!!!!!! Jen odvaznym stesti preje.Uz si urcite slysela tuhle vetu.Je to jen nic nez pravda!

Marsyl — 19. 2. 2007 13:15

Ano som stále s ním. Nemám odvahu odísť sama s deťmi na byt. Neviem si predstaviť, ako by som to sama všetko finančne zvládla. Aj keď pracujem, ale nájomné je drahé, byty tiež,... No a mám 2 malé deti, ktoré ho majú rady. Striedajú sa unás svetlé obdobia s čiernymi. Viem, že sa to už nikdy nevráti, že sa nezmení. Ale hádam to môžem ovplyvniť aspoň tým, že do neho nebudem rýpať a spomínať jeho rodičov. No a štve ma to, že všetky naše financie idú vlastne do ich domu. Muž súrodencov nemá, ale aj tak...

Eva36 — 19. 2. 2007 13:26

No.... moje máma se po šesti letech s chlápkem podobným tomu tvému rozvedla ... těch šest let v mém dětství na mě zanechalo pěknou paseku, totéž na mém bráchovi ... v manželství jsem se trápila a jen vzdáleně tušila, že za to může těch zkur...ných šest let... měla jsem pravdu a těžce jsem se s tím vyrovnávala na psychoterapeutických sezeních .... Co si odnesou do života tvoje děti? ... otec tyran a matka pokorná ženuška, která dělá všechno proto, aby se tatínek nehněval ... Je mi jich opravdu líto ... Až se budeš dívat na jejich zpackané vztahy v budoucnosti, poděkuj sobě ... Nepřeju ti to, ale s velkou pravděpodobností nebudou schopni navázat normální partnerské vztahy, s úctou, láskou ... prostě s partnerstvím ... k tomu je předurčuješ svým chováním ty...

ivca — 19. 2. 2007 16:26

jsem bývalá tchýně - dcera je rozvedená - a taky teda máma dvou dcer a můžu říct, že bych nechtěla bydlet dohromady a ani v těsném sousedství ani se svými dcerami - miluju je, ale právě proto ....

Paila — 21. 2. 2007 13:48

bydleni vedle tchyne nedoporucuju. Taky bydlim vedle manzelovych rodicu a nedela to dobrotu. Sice se nehadame ani si nehazeme klacky pod nohy, jen si nemame co rict.

Oni cas od casu okomentuji to, ze ani po 7 letem vztahu jeste nemame deti a ze bychom s tim uz meli neco delat anebo ze by se k nam hodilo do bytu to anebo tamto, ale  ja jim zase rikam, ze my mame vlastni zivoty a vlastni rozhodnuti, takze jen kvuli jim ty deti plodit nebudeme a byt si taky kvuli nim taky prestavovat a upravovat dle jejich prani taky nebudeme.

Tedy, z tech 7 let s nimi na stejnem pozemku bydlim teprve rok, ale i tak mam dost a furt se snazim manzela premluvit at se odstehujeme pryc, ale jemu to vyhovuje, protoze ma manzelku i jeho rodice temer pod jednou strechou + veskere jeho pribuzenstvo bydli naokolo, coz me stve, protoze nam vsichni hledi skoro do zaludku, ale manzelovi to vyhovuje, protoze ma ke kazdemu blizko.


Kupodivu mi ani tak vadi tchyne jako tchan, takze opravdu nedovol svemu partnerovi, aby rozhodl za tebe.

Kotěvbotě — 21. 2. 2007 13:59

Tak vedle tchyně bych nechtěla bydlet ani za nic. Ona není zlá, je jen trochu panovačná, do všeho by nám kecala.....:rolleyes:
Vlastně nám pořád něco radí, ale stejně si děláme co chcem.....:)

Sakura — 23. 2. 2007 8:10

Je, ja zrovna resim uplne stejny problem. Bydlim sice v Japonsku, ale ceska tchyne je uplne jstejna, jako japonska tchyne.

Zili jsme v Nagasaki a rodice v Osace, mesta jsou od sebe vzdalena asi 500km. Uplna parada, tchyne se nam motala do zivota minimalne, sice casto volala, jezdili jsme k nim parkrat v roce, ale absolutne nemela sanci nas nejak kontrolovat, i kdyz par mensich hadek a nepohod s ni bylo. Mela jsem ji rada, ona mi casto z Osaky neco posilala, jako jidlo nebo obleceni, byla s ni legrace a ja se na ni vzdy tesila, az se zase uvidime. Jenze pak jsem otehotnela, planovane, a manzel a jeho matka dohodli, ze se budeme stehovat do Osaky k nim - pry aby mi pomahala s miminkem a take duvod financni, manzeluv plat v malem meste Nagasaki byl maly. V te dobe jsme mely s tchyni dobry vztah ja nic nenamitala, hlidani by se mi hodilo, rikala jsem si. Ale trvala jsem na bydleni zvlast. Ale nakonec jsme u nich par mesicu bydlet museli, protoze jsme si nemohli dovolit najmout byt (v Japonsku se plati pri pristehovani do bytu najem nasi na 3 mesice do predu, coz je velka palka, najmy jsou tu drahe). A tak jsem to s tchyni tri mesice do porodu musela vydrzet v jednom byte 3+1, coz bylo peklo na zemi. Porafali jsme se dvakrat dost priserne, jednou tri dny pred planovanym vyvolanim porodu, coz ji do smrti nezapomenu. Museli jsem od nich doslova utect, uz i manzel pochopil, ze spolecne byt nemuzeme. Az do nastupu do porodnice jsme byli v hotelu, coz nebylo nejlevnejsi, ale nebylo zbyti. Po porodu jsme se k nim asi na dva tydny vratili, ale pak uz jsme se prestehovali do jineho bytu, od nich asi hodinu vlakem. Jenze ted v lete se do jejich mesta stehujeme zpatky - manzel kupuje jejich stary byt a oni si koupi novy, vhodneji umisteny, blizko nadrazi. Bedeme od sebe jen 5 minut pesky! Uz ted je mi jasne, ze z toho budu silet. To nebude klapat a ja se toho hrozim, manzela miluju, ale od te doby co jsme v Osace, se mi ten zivot nelibi, a za to vdecim hlavne tchanum a jejich blizke pritomnosti. Proste chci zit svuj zivot a nechci se s nimi vidat casto. Nechci se s muzem rozejit, miluji ho a mame ted osmimesicniho chlapecka, ktereho oba milujeme, ale co si pocit, kdyz nemuzu tchany vystat a manzel to proste nechape? On vi, ze je nemam rada, ale pry ted neni zbyti. Podle me to rodice hoprinutili ten byt koupit a on, protoze je jim financne dost zavazan, si nedovoli odporovat. Je to asi take kulturni problem, povinnost deti vuci rodicum je tu asi silnejsi, ale i kamaradky Japonsky mi rikaji, ze od tchanu radeji co nejdal, ze to neseka dobrotu. Ach jo, co mam delat? Premyslela jsem, dat manzelovi ultimatum - nestehovat se, nebo pojedu zpatky do Cech, ale myslim, ze s tim bych asi neuspela. Zda se, ze v tomhle je neoblomny. Je to slozity problem a na dlouhe vypraveni, ale budu vdecna za kazdy nazor. Poradte mi prosim, jak to resit.

Bety — 23. 2. 2007 9:05

Ahoj Sakuro, pamatuji si na tvůj příběh, moc jsem ti fandila a byla jsem ráda když jsi se od ní osvobodila. Teď to budeš mít hodně těžké! Zkus se dohodnout na přesných pravidlech, tak aby tě i manžel podpořil - například: návštěvy aby se dopředu ohlásily a dohodly termín, který se vám bude hodit, neohlášené návštěvy nepřijímat atd... Jestlije manžel hodně v práci a ty budeš doma, neotvírat (vypnout i zvonek) atd...

Sjuzn — 23. 2. 2007 17:50

Tak bydlet vedle tchyně.......:dumbom:
To by byl konec našeho manželství. S tchyní mám neustálé problémy. Pořád nám do všeho mluví. Co já už se kvůli ní nabrečela!!!:grater::usch:
To radši bydlet pod mostem.

misulinka21 — 23. 2. 2007 22:20

Sakuro, asi ti moc neporadím. Já už 3 roky se tchyní žiju v bytě 3+1. První rok byl děsný, strašný a já ti ani nevím co všechno. Tchýně tu před tím bydlela asi 8 let jen se psem a protože není moc komunikativní ( tedy kecat to jí jde, ale nemá přátele, je pořád zalezlá doma, v tom svým křesle), tak jsme zjistili, že právě ta komunikace je tu OBROVSKY problém. Mně bude 29 a jí bylo teď 62 let - stejně starou mám babičku! Tak si dovedeš představit, jak velký problém takový věkový rozdíl sám o sobě je a to nemluvím o tom, že ona se chová a žije jako 80-ti letá! Po prvním roce, kdy jsem se snažila být taktní a moc nic nekritizovat, to prostě "bouchlo", tedy já bouchla a napěchovanej papiňák byl proti mně hooodně slabej. Teď už je to v pohodě. Našla jsem způsob, jak s ní mluvit, aby se hned neurazila a už si dokonce sama vytírám a myji nádobí - ani byste nevěřili, jak velikánský vítězství to bylo. Chtěla být potřebná, ale já fakt vodou po nádobí vytírat nebudu a nebudu - mně tu po té zemi lezou malé děti. A to bylo pořád něco. Teď už to jde. I když soukromí chybí oběma stranám, co si budeme povídat. Je zázrak, že vůbec máme druhého prcka :-). Za jednou zdí dítě, za druhou tchýně :-). Pointa: naučila jsem se ji brát takovou jaká je, ona se už nezmění, já jsem mladší, já se umím (musím) lépe přizpůsobit. A když se mi něco nelíbí - tak teď už vím, že je OPRAVDU moc důležité to říct a hooodně nahlas. Jinak bych se zbytečně trápila, neboť né všechny náznaky byly pochopeny. Asi bych tchánům vysvětlila, že jste jim opravdu moc vděční, za vše co pro vás dělají a že jsi moc ráda, za to, že budou blízko pro vnouče - vnoučata. A že jim moc ráda svěříš děti na hlídání a tak. Ale že si chcete svůj život žít podle svého a také si podle svého dítě vychovávat a že budeš moc ráda, když ti tcháni pomůžou a poradí - ovšem, když o to požádáš. Tchýně je samorost a já si na to asi nikdy nezvyknu, s mou maminkou ji vůbec nemoho srovnávat, co se přístupu k dětem týká, ale jsem ráda, že tu je. A to jak se k ní chovám je vzorem i pro mé děti, jak by se jednou měli chovat ke mně a ke svým tchánům. Nebude to lehké, ale na druhou stranu jsou na světě i horší věci a hlavní je, že se s manželem milujete a jste všichni zdraví - tohle jediné si na světě koupit nelze!!! My máme tchýni přímo doma a věř mi, že v kině, divadle nebo na zábavě jsme už hooodně dlouho nebyli. Nemusí nic jiného než sedět v jiném pokoji a i to je pro ni problém a když už vyjímečně pohlídá, tak pak přes půl hodiny nedělá nic jiného, než že vypráví, co Eli dělala a říkala atd. atd. Prostě hlídací babička není a nebude. Jo a ani u jednoho z dětí NIKDY nebyla venku s kočárem - o návštěvě dětského hřiště či pískoviště bych si mohla tak akorát nechat zdát. Vážně, jsou i horší případi :-). Ona je prostě taková a protože nemám na výběr a nějaký ten rok budeme muset bydlet společně snažím se to všechno vidět s nadhledem a nenechat se vykolejit. I tvý tcháni jsou jistě všelijací ale rozhodně to jsou pořád milující rodiče a prarodiče, zkus je tak vidět a dej jim šanci. Hodně štěstí

annemarie — 24. 2. 2007 7:03

Terezo,
v životě bych nechtěla bydlet vedle tchýně. Budeme stavět ve stejný vesnic asi 300 metrů od nich. Nejdřív jsem tam nechtela, ale postupem casu jsem prisla na to, ze to neni zase tak spatny napad, ale ted o tom neni presvedcenej manzel a hlavne kvuli sve matce!!!
Manzel vzdy stal pri me. Ja a tchyne mame tichou valku.
Otevreny spory nemame, zrejme si to resi s manzelem.... a to neni muj problem. On ji ma taky plny zuby. Jak ja rikam... ja mam svoje vztahy s ni vyjasneny. Proste si nenecham nic libit... a vse si delam podle svyho.. a ona se muze stavet treba na hlavu.. to je jen a jen jeji problem. Vubec se neobavam, ze bude u nas nasazena kazdej den, protoze mame vztahy jaky mame. Mozna se bude trochu montovat do stavby... "proc mate tohle a tamto.???." Na to je jednoducha odpoved. "Protoze to chceme a libi se nam to. ... ne tohle opravdu nechceme ..Nepripoustet diskuzi.
Mas nekolik moznosti...
1. budes se ji chtit zalibit a budes delat to co bude chtit.... ale bude Te to neuveritelne s..t , ona se bude "rozpinat" a nakonec Ti bude plánovat " i pocet pohlavnich styku za týden" :DDDD

2. Budes sama sebou... nebudes jet podle její linky nebudete kamaradky na zivot a na smrt (to ale stejne nejste)... ale vzdycky budes na ni slusna, alespon tak jak je ona slusna k Tobe. Hlavne budes mit klid.

Sice uz nemám "psychický" problem s tchyni(hodne se snazim si to nepripoustet, ale obcas me dostane),
ale predstava, ze bydlime na stejnym dvore a budu se s ni denne potkavat... mi vubec nedela dobre. 
Nejde o to, ze ji denne uvidis... jde o to, ze ona bude vse sledovat a ikdyz nebudete mit "otevrený" spor, tak jsou "nevinne" poznamky na to ci ono!!!!! A ver tomu, ze to cloveka s..e!
U nas se to zhorsilo, kdyz se nam narodilo dite... protoze ona prece taky uz dve deti vychovala.... blablabla....

Vzdy si rikam, ze tohle vse si musim pamatovat, abych pak jednou nebyla ta nejchytrejsi na svete, ktera ma vzdy pravdu... a zadna se o toho jejiho chlapec nepostara tak dobre!!!

Hodne zdaru a nejak toho svyho primej k tomu, ze to opravdu neni dobry napad.
Nebo mu doporuc, at tam treba odjede na 14 dni bydlet... ono ho to treba prejde... Neustale otazky a péče
Kam jdes... kdy prijdes... jakpak jsi se dneska mel... nepracuj tolik... vypadas unavene.... mel by jsi vic jist... jsi hubenej... zajdi si k holici....blablabla
Tak tohle jde manzelovi na nervy asi nejvic... :DDDDD

tereza3 — 26. 2. 2007 13:30

ahoj holky dekuji za ¨nazory...jen jsem vam chtela napsat ze co si pritel precetl vase prispevky vasich zkusenosti a posoudil nase vztahy tak se rozhodl ze kupujem byt...a ve stredu se na nej jdem podivat...jsem stastna...tak vam moooooc dekuji

Oáza — 26. 2. 2007 14:03

A my Vám přejeme hodně štěstí do života!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Hanicka76 — 28. 2. 2007 15:47

Ja ziji v nemecku a to na stejne ulici s moji tchyni.Sice se potkavame 3x do tydnu na ulici,ale ja ji jinak ignoruji,nemam ji v lasce a ona me taky ne,ono se za tu dobu co tam ziji hodne stalo,takze ji nemusim zrovna mit.Je to falesna zenska a nejradsi bych ji vystrelila na Mars bez zpatecni letenky :D .

Jackie — 3. 4. 2007 8:43

Ahojky všechny neštastné z tchýně,
i já patřím mezi Vás ikdyž trošičku jinak.Také si postěžuji třeba někdo poradí a mě se trochu uleví.
Bydlíme přes rok v rodinném domě s tchýní, její sestrou a manželem.Tchýně ani moc problémy nedělá, snaží se nám pomáhat a není konfliktní.
Sice k nám chodí každý den, ale už jsem si trochu zvykla.Jediný člověk, který se nám míchá do života je její sestra.
Hádá se se mnou kvůli všemu, chytá mě za slovíčka, jen na to čeká a já nedokážu pořádně zareagovat pokaždé mě to odzbrojí a potom ve svým patře řvu.Co já se kvůli ní už naplakala.Vyvrcholilo to tento víkend kdy mi do očí před všemi z domu řekla, že mě nenávidí.Můj manžel se do toho vpravil, že se o tom nebudeme bavit a takový řeči....já odešla a zase celou noc proplakala.Je to strašný pocit, žijete v domě s někým kdo Vám do očí řekne jak Vás nenávidí, fakt není to příjemný.Vydala jsem zákaz, aby od ní nebral žádné jídlo, nechodil k ní s malým na návštěvu , a já ji jen pozdravím.
Řekla jsem manželovi, že ještě jedna takováhle podpásovka  a z domu odcházím.On neví jak se zachovat, stojí na něm chod domu, veškeré opravy a zařizování.Jestliže by jsme odešli tak jim bude posílat peníze to mi řekl na rovinu, jelikož to prý neutáhnou.
Co dělat peníze dnes nemá nikdo, no do hypotéky se nám nechce, ale když nebude jinná volba ...
:(

alba — 8. 4. 2007 23:22

Jackie napsal(a):

Ahojky všechny neštastné z tchýně,
i já patřím mezi Vás ikdyž trošičku jinak.Také si postěžuji třeba někdo poradí a mě se trochu uleví.
Bydlíme přes rok v rodinném domě s tchýní, její sestrou a manželem.Tchýně ani moc problémy nedělá, snaží se nám pomáhat a není konfliktní.
Sice k nám chodí každý den, ale už jsem si trochu zvykla.Jediný člověk, který se nám míchá do života je její sestra.
Hádá se se mnou kvůli všemu, chytá mě za slovíčka, jen na to čeká a já nedokážu pořádně zareagovat pokaždé mě to odzbrojí a potom ve svým patře řvu.Co já se kvůli ní už naplakala.Vyvrcholilo to tento víkend kdy mi do očí před všemi z domu řekla, že mě nenávidí.Můj manžel se do toho vpravil, že se o tom nebudeme bavit a takový řeči....já odešla a zase celou noc proplakala.Je to strašný pocit, žijete v domě s někým kdo Vám do očí řekne jak Vás nenávidí, fakt není to příjemný.Vydala jsem zákaz, aby od ní nebral žádné jídlo, nechodil k ní s malým na návštěvu , a já ji jen pozdravím.
Řekla jsem manželovi, že ještě jedna takováhle podpásovka  a z domu odcházím.On neví jak se zachovat, stojí na něm chod domu, veškeré opravy a zařizování.Jestliže by jsme odešli tak jim bude posílat peníze to mi řekl na rovinu, jelikož to prý neutáhnou.
Co dělat peníze dnes nemá nikdo, no do hypotéky se nám nechce, ale když nebude jinná volba ...
:(

Ani nevíš,Jackie, jak moc ti rozumím.Také bydlím v domě, kde žije více manželových příbuzných. S tchýní to jde, ale manželova teta je naprosto nesnesitelná, vadí ji vše a stále vyvolává konflikty.Strašně mě to psychicky vyčerpává a po 10 letech soužití mám pocit, že dál už nemůžu.Řešení bych věděla - odstěhovat se , ale manžel prostě nechce.Je tu odjakživa doma. Navíc máme 2 malé děti.Nechci jim rozbíjet domov, takže zatínám zuby a snažím se vydržet, ale jde mi to ztuha.Navíc všichni z mojí strany žijí hrozně daleko odtud, tak je to i o to těžší. Mám často zaječí úmysly, ale zatím to je stále při starém.Taky si říkám, kdyby šlo věco vrátit zpět, tak nikdy, nikdy nebydlet s manželovými příbuznými.

Jackie — 10. 4. 2007 20:22

Ahojky Albo psala jsem ti soukromý mail, tak si ho vyzvedni zde na fóru,když budeš chtít písni.
Ve dvou se to lépe táhne....Jackie

kalupinka — 7. 5. 2007 14:31

Klobouk dolů před chlapem, co dá přednost názoru své ženy před vlastní závislostí na rodičích! Co umí ukázat nejen slovy, že stojí při ní a že už svoji pupeční šňůru dávno přestřihnul.každá, při které je muž jako faktická a nejen imaginární podpora, by měla být šťastná, protože tohle je ten opravový důkaz lásky!

Sára6 — 7. 5. 2007 15:55

"Zatím" bydlím u přítele v rodinném domě, jeho rodiče jsou dole a my nahoře, vchod je společný. Bohužel ale to soukromí fakt chybí (do ničeho nemluví). Snad na hlídání dobré, ale raději když tchýně bydlí o pár ulic dál. Chci z toho vztahu odejí (důvod nejsou jeho rodiče), ale on sám. Je to pan Účetní, vše má rozpočítané, zaplatí jen svým dětem a sobě, hlavně aby nedal o nějakou tu korunu více. Takže až posbírám sílu k odchodu, tak mám docela hrůzu, že u toho budou jeho rodiče.

Nesrine — 7. 6. 2007 10:42

Já mám podobný problém,i když ne zrovna s tchýní,i když bydlí přes cestu. Před rokem a půl jsem se přistěhovala k manželovi,tehdy jsme ještě nebyli svoji. Bydlíme v domě,který manžel dostal darem od své rodiny i se všemi pozemky a lesy. V domě mají doživotní bydlení jeho babička  a teta ,ta je svobodná,bezdětná,má 60 let,tzv. "stará panna". My bydlíme nahoře,ty dvě dole.
Dveře k našemu bytu byly,podotýkám "byly " jen na kliku,takže pokud někdo něco po nás chtěl,tak si otevřeli a hulákali na nás pod schody.Nějaké takové "teď na vás nemám náladu,nebo čas" neexistovalo,řvali tak dlouho,až jsme se raději ozvali. Tchýně s tchánem bydlí ke všemu přes cestu a musím říct,že jsou tady nasáčkovaní v jednou kuse. Snad nikdy se mi nemůže stát,že bych vyhlídla z okna a nikoho tady neviděla se poflakovat vlastně po naší zahradě. Vůbec nikdy nepřipadá v úvahu,že bych třeba na zahradu vyšla jen v tričku,nikdy nevím,koho tady potkám,všichni se tady totiž chovají,jako doma a libovolně se brouzdají kdekoliv je napadne. To ,že mě babka kontrolovala při každém mém pohybu po zahradě,nebo baráku bylo už samozřejmostí,špehovala mě na každém kroku. Postupem času jsem se prostě naučila raději z našeho bytu nevycházet. To se dá přežít. Hlavně,že nelezli aspoň k nám nahoru. Pak se ale stala taková věc. Musím zdůraznit,že každý máme svůj zvonek s naprosto odlišným zvoněním. Jenže to nebyl pro ty dvě žádný problém,kdykoliv k nám někdo zazvonil,vždy byly první u dveří,protože potřebovaly prostě zjistit,kdo k nám přišel,co nese a co chce.
Jednoho krásného dne jsem byla dopoledne sama doma,dala jsem si sprchu a vyšla z koupelny prostě jen tak,nahatá...protože proč ne? Vždyť jsem sama doma,přeci. A ejhle,vyjdu z koupeny a přede mnou cizí chlap. Nevěřila jsem svým očím,prostě přes tekoucí vodu jsem neslyšela zvonek a a tak babka otevřela nějakému chlapovi,kterého pro jistotu pustila i přímo k nám do bytu!. Chtěl muvit s manželem,který byl stejně v práci. Dostala jsem amok,vyloženě nervový záchvat,okamžitě jsem se oblekla a vypadla pryč,do města za známýma,protože jsem věděla,že pokud tam zůstanu,vlítnu na babku a když já se rozčílím,připománím tajfún.
babka má 80-ku na krku,něco by se jí stalo a bylo by to jak jinak,než na mě,že.
Okamžitě jsem volala manželovi,že ještě v ten den tam bude klika na kouli,jinak se okamžitě stěhuju. Mám v tom všem ještě štěstí,protože manžel stojí vždy na mé straně. Dojel z práce,po cestě koupil kouli a udělal dole takový kravál,že se snad třásly i okna. Ženské samozřejmě vůbec nepochopily,proč si stěžuju,protože nikdo normální přeci doma nahatý nechodí,takže to byla všechno moje vina. Obě se šíleně urazily a od té doby mě nesnášejí.Což je mi jedno,hlavně,že mám klid.
Zapoměla jsem ještě napsat,že ve skříních,které máme dole v předsíni se mi hrabaly nesčetněkrát,ale nikdy jsem nic na to neříkala,protože drogy tam neschovávám,tak ať se mrknou,jaké mám boty a bundy,pal to čert.
Jenže nedávno se mi ztratily dost drahé squashové boty a to byl konec,došla mi trpělivost.
Manžel byl tehdy doma,prohledali jsme pro jistotu všechno,od kotelny,přes všechny garáže a kůlny a nic.
Babka tehdy byla v nemocnici,tak jsem šla za tetou a v klidu jsem jí řekla,že se mi ztratily drahé boty. Ta mi na to řekla,že mi to nevěří,že jsem si to vymyslela a bylo to.
Tak,jak jsem řvala tehdy,už asi (doufám) řvát už nikdy nebudu. Manžel se ke mě přidal,byla to scéna ,jako blázen.
Teta řekla manželovi,že co mu kdysi dala,bude chtít zpět a že si na nás půjde stěžovat k soudu.
Nakonec si přivolala manželova otce,který řekl manželovi,že už jim nesmí přes práh domu a že ho od té chvíle prostě neznají.
Manžel na to jen řekl "no chvála bohu".
Od té chvíle se nám každý vyhýbá,když potkám tetu,zdraví mě málem v předklonu,ale pokud může vyhne se mi. Přesto jsme se rozhodli si postavit nový dům na zahradě. Nemám z toho spolubydlení na jednom pozemku strach,protože teď už má každý obavy na mě vůbec promluvit,asi mají strach,že začnu zase řvát :D
jedinou podmínku,kterou jsem si dala,že kolem nového domu bude pořádný plot!
Zadlužíme se na celý život,ale za ten klid nám to prostě stojí.
Takže bydlení na jednom pozemku-ANO,bydlení v jednom domě-NIKDY!!!
Kolem svého domu pořádný plot a pokud nebude klid,pořádný kravál.  Starší generace ani nikdy nepochopí,že mladí chtějí jen dvě věci....soukromí a svůj klid. Pokud jim to nedojde,je třeba jim to vysvětlit,i za cenu,že to bude hodně slyšet :jojo:

kalupinka — 10. 6. 2007 15:14

Nesrine, klobouk dolů za Tvou kuráž. Budiž to ostatním jeden z návodů, jak se poprat se situací v rodině a s problémy, které soužití může přinášet. My mladí jsme byli vždycky stavění do situace, jsi mladší, ustup a mlč. Ono to ale nefunguje. Čím víc jeden ustupuje, tím víc jej druzí tlačí do kouta. Dneska jenom zírám, jak se mladá přistěhuje do baráku a místo aby byla v koutečku a mlčela, umí si zjednat respekt a srovná to tam do latě! To já přikyvovala a potajmu brečela, abych nebyla příčinou nějakých nesvárů. Když došlo k poslední kapce mé trpělivosti, zjistila jsem, že jsem dávno, dávno měla zařvat jako na lesy, že mé záležitosti jsou mými a nikdo nemá právo do nich mluvit. No, stejně jsem ta špatná já, i když jsem ustupovala, až mě v tom koutě záda tlačila....! Dneska prostě mají ty mladé kuráž a já, ač se blížím nebezpečně do věku těch "starých", raději si jazyk ukousnu, než abych do něčeho mluvila. On není nikdo na cizí nevyžádaná moudra zvědavý...!Zdravím Tě.

Májajája — 10. 6. 2007 16:31

Musím říci, že i mně tento týden došla rpělivost: Bydlím s rodiči manžela, dům je manželův., dostal jej ještě před svatbou. SPolu jsme ho opravili, vrazili do něj vše, a rodičům z jejich pastoušky bez topení a vody udělali dost pohodlné bydlení. Rodiče se ke mně chovají hezky, spíš josu až moc hodní a mně začíná připadat že bydlím na hotelu. Vejce za dveřmi, jahody v ledničce, prádlo posbírané vždy když ho pověsím ven, a na dvoře vždy někdo cizí. Denně tchýně z dobré vůle a soucitu vaří zdejšímu starousedlíkovi, aby prý měl aspoň někdy teplé jídlo, ten už sem však chodí jako domů. Někdy přijdou jejich příbuzní, někdy kamarádi a já se jako doma cítím opravdu už jen ve svých čtyřech místnostech. Nikdo si sice nedovolí poznamentat něco o tom že bych neměla po domě chodit polonahá, ovšem mně taky není příjemné když jako Nasrin vyrazím z koupelny a před oknem stojí cizí lidi. Teď jsme synovi pořídili bazén a já si nemyslím že se někdy budu moci jít koupat, nebo opalovat, protože nemám chuť se promenovat před cizími lidmi. A protože to netrvá rok a půl, ale deset let, už toho mám plné zuby, dvůr a zahradu nevyužívám prakticky vyůbec, jsem obden naštvaná a protivná a přemýšlím jak tchýni říci, že bych uvítala kdyby si svoje návštěvy vodila jindy než o víkendu. Přece jen jim nechci ubírat jejich životní prostor, ale ráda bych aby jejich akce proběhly v době kdy jsem v práci, to je denně do 17.00 hodin. Myslíte že je to sobecké?

Nesrine — 11. 6. 2007 13:20

kalupinka napsal(a):

Nesrine, klobouk dolů za Tvou kuráž. Budiž to ostatním jeden z návodů, jak se poprat se situací v rodině a s problémy, které soužití může přinášet. My mladí jsme byli vždycky stavění do situace, jsi mladší, ustup a mlč. Ono to ale nefunguje. Čím víc jeden ustupuje, tím víc jej druzí tlačí do kouta. Dneska jenom zírám, jak se mladá přistěhuje do baráku a místo aby byla v koutečku a mlčela, umí si zjednat respekt a srovná to tam do latě! To já přikyvovala a potajmu brečela, abych nebyla příčinou nějakých nesvárů. Když došlo k poslední kapce mé trpělivosti, zjistila jsem, že jsem dávno, dávno měla zařvat jako na lesy, že mé záležitosti jsou mými a nikdo nemá právo do nich mluvit. No, stejně jsem ta špatná já, i když jsem ustupovala, až mě v tom koutě záda tlačila....! Dneska prostě mají ty mladé kuráž a já, ač se blížím nebezpečně do věku těch "starých", raději si jazyk ukousnu, než abych do něčeho mluvila. On není nikdo na cizí nevyžádaná moudra zvědavý...!Zdravím Tě.

Já už se taky neřadím mezi omladinu,jeden syn mi odešel za prací do zahraničí před půldruhým rokem a ten maldší před třemi měsíci. Vdávala jsem se na stará kolena,je mi už 41 let,ale je fakt,že manžel je o 8 let mladší. :godlike:

Nesrine — 11. 6. 2007 13:27

Májajája napsal(a):

Musím říci, že i mně tento týden došla rpělivost: Bydlím s rodiči manžela, dům je manželův., dostal jej ještě před svatbou. SPolu jsme ho opravili, vrazili do něj vše, a rodičům z jejich pastoušky bez topení a vody udělali dost pohodlné bydlení. Rodiče se ke mně chovají hezky, spíš josu až moc hodní a mně začíná připadat že bydlím na hotelu. Vejce za dveřmi, jahody v ledničce, prádlo posbírané vždy když ho pověsím ven, a na dvoře vždy někdo cizí. Denně tchýně z dobré vůle a soucitu vaří zdejšímu starousedlíkovi, aby prý měl aspoň někdy teplé jídlo, ten už sem však chodí jako domů. Někdy přijdou jejich příbuzní, někdy kamarádi a já se jako doma cítím opravdu už jen ve svých čtyřech místnostech. Nikdo si sice nedovolí poznamentat něco o tom že bych neměla po domě chodit polonahá, ovšem mně taky není příjemné když jako Nasrin vyrazím z koupelny a před oknem stojí cizí lidi. Teď jsme synovi pořídili bazén a já si nemyslím že se někdy budu moci jít koupat, nebo opalovat, protože nemám chuť se promenovat před cizími lidmi. A protože to netrvá rok a půl, ale deset let, už toho mám plné zuby, dvůr a zahradu nevyužívám prakticky vyůbec, jsem obden naštvaná a protivná a přemýšlím jak tchýni říci, že bych uvítala kdyby si svoje návštěvy vodila jindy než o víkendu. Přece jen jim nechci ubírat jejich životní prostor, ale ráda bych aby jejich akce proběhly v době kdy jsem v práci, to je denně do 17.00 hodin. Myslíte že je to sobecké?

Muvíš mi přímo z duše...my taky měli loni na zahradě bazén,bylo to k nevydržení,co jsem se zvedla z deky,tak raději honem oblíct do trička,protože nikdy jsem nevěděla,koho tady potkám....denně sem proudí zástupy všech drben z okolí,některé už sotva jdou,ale na drby mají síly stále dost. Manžel jim říká trefně "Evropy" (dle vzoru vše vědoucího rádia Svobodná Evropa).
Fajn se cítím akorát doma,mezi našimi čtyřmi zdmi...vidím,že nejsem sama,kdo tak žije :dumbom:
Letos taky zvažuju,jestli vůbec má smysl napouštět bazén,loňská zkušenost stačila!!!

Santala — 11. 6. 2007 14:35

Néééééééééééééééééééééééééééééé !! A 3x nééééééééééééééééééééé ! :mad:

BB — 12. 6. 2007 10:14

Naše babča je taky kontrarozvědka .... posledně se syn s manželem hlučně bavili o F1 a tchýně potom šuškala přítelkyni mého syna : slečno J. to bylo včera hrozné, oni se tu hádali jak psi !!! Babka je jednak hluchá a jednak lačná drbů a hrozně ráda je zajímavá tím , jak sděluje  katastrofické příběhy .... kolikrát "omylem zaslechne" něco, co si naprosto převrátí  a vyrobí děsný zmatek.
Jediný recept na bydlení s tchýní je jsně si stanovit hranice a trvat na dodržování soukromí, nevysvětlovat a nezdůvodňovat kam jdeme, co děláme, proč to děláme nebo naopak neděláme. Můj manža je v tomto zlatíčko, protože pokud se babka  snaží záškodničit, tak je vždycky na mojí straně a prostě jí to nedovolíme aby špehovala a sdělovala své  vykonstruované domněnky ostatním. Ze začátku totiž se snažila donášet ... všem na všechny ... na mě, že jsem po obědě spala ( manža : no a co, asi byla unavená ... ty po obědě nespíš ?) mě na manžu :  M . tu prošel se psem se špinavýma tlapkama a našlapal tu ! ( já: mě to nezajímá, až přijde, tak si to utře , nebo to utřu já .. no a co ?) na kluky : přišli až o půl druhé ráno ( no a co ...   jsou dospělí, to je jejich věc ) .... a tak dokola .... babča je pak zklamaná, že ty její drby nepadají na úrodnou půdu , nikoho nezajímají a celkem toho zvolna nechává .... třeba se nám polepší  ....    :gloria:

Májajája — 12. 6. 2007 16:24

BB, to právě není o těch drbech - tchýně na mně nedá dopustit, ani o tom manželovi-vždy je na mé straně , asi je vždy těžké aby spolu vyžily dvě generace,
já mám vo sobě dva pocity, ten, že jim nechci kazit klidné stáří v jejich domku, který je ale zároveň nové můj dům a já si nechci kazit život v něm cizími lidmi............
Jde to vcelku v pohodě když se zabavím ve svých zdech, ale při využití společného prostoru obzvlášť v létě.....chjo :pussa:

sisi21 — 13. 6. 2007 11:53

Bydlet spolu to opravdu nééé!!!  ....Stačí,když jsme spolu na chalupě ...Bydlet kousek od sebe,to už by mě nevadilo!!!
Mám hodnou tchýni,ale každá generace je opravdu jiná!!!!!!!!

Poverina — 7. 12. 2007 0:19

Ahoj lidicky, procetla jsem se vsemi Vasemi zpravami a musim rict, ze jsem se trosku uklidnila....myslela jsem, ze s tchyni a tchanem sand ziji jen ja... Chtela bych Vam popsat muj pribeh a poprosit Vas o radu... Takze...mam to trosku slozite, ziji v Italii a tam, jak jiste vsichni vite zije i nekolik generaci pohromade, tak to mame bohuzel i my... Ja ziji se svym pritelem nahore v dome a jeho rodice se sestrou dole... Na prvni pohled se zda, ze vsechno klape tak jak ma, ale opak je pravdou...Nejen, ze jeste nemame zarizenou kuchyn a proto chodime kazdy den na obed i na veceri ke tchyni, ktera ma vecne pripominky typu jako, pridej si, co budes delat po obede, Ty nic nejis...apod. Ano, jsou to otazky normalniho typu, ale me stvou, predstavte si je poslouchat nekollikrat denne... a dalsi priklad je treba to, ze kdyz se s pritelem vratime z prochazky domu, najdu jinak poskladane veci ve skrini v koupelne, vysypany popelnik, jinak rozmistene vystavni predmety apod. A to pritom mame zamceny vchod...to uz hranici s neslusnosti! Napriklad, jen kdyz chci jit na prochazku ven, mezitim co je pritel v praci, vyjdu na dvorek, kde je smradlavy pes, ktery zacne stekat a hned cela familie vylitne z baraku a kladou mi miliony stupidnich otazek, kam jdes? Pro? na jak dlouho? nikam nechod, my pujdeme s Tebou a tak...je to opravdu silene a nici mi to zivot... Kazdy den mam kvuli tomu alespon chvilicku spatnou naladu, jsem jak pod dohledem, tak uz radsi nechodim ani ven...Staci kdyz me tchyne prijde behem dne nekolikrat zkontrolovat, jestli nespim...se slovi, so tted delas? Bojim se jit i vysprchovat, jelikoz jsemstaele v obavach, ze nekdo busi na dvere a bohuzel neodejde dokud neprijdu...Je to silene! S pritelem jsem o tom mluvila, ale on to nepovazuje za problem, pritom pro me je to katastrofa...a nici to v podstate i nas vztah, jelikoz jsem i na pritele nekdy bezduvodne neprijemna...Nechci ho ztratit, ale zit pro me v tak stresujicim prostedi je nemozne. Jsem zoufala, prodte prosim:skurt::grater:

Martinka1 — 7. 12. 2007 0:59

Poverina: Přítel je Ital?
Kdyby to bylo v Čechách, poradila bych Ti, abyste se s přítelem od jeho rodiny odstěhovali.
Bohužel nevím, jaké jsou zvyklosti v Itálii.
Asi tak: buď to přítel pochopí a najdete si vlastní byt a odstěhujete se,
nebo to (možná) váš vztah zničí - pokud se s tím teda neumíš smířit a brát to tak, jak to je...
... variantu, že bys předělala celou jeho rodinu k obrazu svému, nepředpokládám.

konstance — 11. 3. 2008 14:29

ja jsem nejakou dobu v itali zila a je to uplne normalni. rozdil je v mentalite, kdyz se stim nesmiris, nezbyde ti nez utect. italove opravdu ziji radeji pohromade, a budes mit tezke manzela presvedcit ze by bylo dobre se odstehovat, zvlaste jestli zijete nekde na jihu (sever uz se trosku prizpusobuje evropskym normam. pro manzela je to uplne normalni a prirozena situace, italove svoje maminky nadevsechno cti a milujou, a maji k nim cely zivot respekt, ze ktereho neslevi. at te ani nenapadne se otevrene proti mamince stavet a nutit ho aby si vybral mezi tebou a ji. nejspis bys prohrala a taky bys ho postavila do neresitelne situace, protoze mu cosi rika ze jeho maminka je tak trosku madonna :dumbom: muzes se jedine snazit ho pomalu a nenapadne presvedcovat ze dal od maminky by vam bylo lip, ale ne zpusobem - tvoji mamu proste nesnesu, musis ho pozitivne motivovat a predlozit mu spoustu dobrych duvodu pravdivych i vymyslenych aby si dokazal predstavit ze by se mu to libilo, a jeho rodine a jeji roli v tom se pokud mozno ani nezminit!! a i pokud se ti to podari, vazbu mezi nim a maminkou stejne nezrusis, je pevna ver mi!vzala sis itala, musis se prizpusobit jejich mentalite, pokud tam zijes. v necem je to lepsi nez u nas a v necem docela nesnesitelne. italove uznavaji tradice a tezko z nich slevuji. zmeny probihaji pomalu a vsemu nechava cas, nezbyde ti nez se naucit trpelivosti a verit ze se vse casem vyresi. (budes se divit ale vyresi) ale ta trpelivost a snasenlivost musi byt daleko vetsi nez jsi zvykla u nas. cesi jsou primi a mluvi a jednaji bez okolku, kdezto italove vse okecavaji, jsou pomalejsi a zas pohodovejsi. neni to o tom ze jedno je lepsi nebo horsi, je to proste jiny sistem spolecnosti. take jsou italove narozdil od cechu stadova zvirata. to znamena ze cesce pripada uplne normalni ze jde nebo jede nekam sama, na prochazku, i do kavarny, nebo i na delsi cesty, treba i do zahranici. vsimni si ze italka tohle nikdy neudela, vetsinou bude vzdy a vsude s rodinou, manzelem, nebo kamaradkou (spis tak se 3-5 kamaradkami) je to na jednu stranu omezeni, na druhou stranu ochrana (rodina a znami ti zas vetsinou radi pomuzou kdyz budes potrebovat. jsou proste stadove zarizeni a ty s tim nic neudelas. a co se tyce tvoji tchyne, rozhodne si nemyslim ze to mysli spatne, je presvedcena ze je porad matka rodu a musi se o celou rodinu porad starat a do vseho strkat nos, ale dela to v dobre vire. zkus si s ni od srdce povidat, vysvetlovat ji rozdily mezi nasi a jejich mentalitou, vypravet ji jak to chodi u nas (nezapomen ze ona nasi mentalitu pravdepodobne nezna a proto nechape co a proc se ti nelibi) asi by proste bylo nejlepsi si z ni udelat kamaradku. italove jsou zas na druhou stranu vstricni a komunikativni, takze si myslim ze bude rozhovorum nejspis pristupna a pomalu se bude snazit te pochopit (italove coby katolici nemaji radi rozvody, takze se ve vlastnim zajmu bude snazit ti vyjit vstric, aby vam to klapalo) ;)  drzim ti palec :kapitulation:

konstance — 11. 3. 2008 15:42

ahoj nasrin a majajo
chtela jsem jen popsat situaci z meho pohledu, vidim to totiz trosku z jine stranky. moje rodina bydli v rodinnem domku, kde jsem donedavna bydlela i ja. to jest do svatby meho brachy. muj bratr chodil cca 11 let s pritelkyni, ktera se porad usmivala, tvarila se ze nas ma vsechny rada, byla hodna a mila, nikdy nikomu neoponovala, atd. (za celych 11 let jsem ji slysela asi 2x promluvit, jinak se jen pouze mile a chapave usmivala a kyvala hlavou). proste idealni zena (ale v duchu jsem si rikala, je tohle normalni? copak neni nikdy smutna nebo rozcilena nebo nervozni atd, porad se usmiva, no ja nevim).. bylo mi to vcelku jedno, protoze jsem sice bydlela doma, ale byla jsem cesto mimo (u pritele, nebo mimo republiku, takze jsem to nechala plavat)..pred rokem a pul se vzali, a ejhle, z ovecky:styrka::gloria: se vyklubalo cosi uplne jineho, z meho pohledu trochu lochneska. zmenila chovani o 200procent, dava kazdym pohledem a cinem najevo ze kdokoli se jakkoli proti ni postavi bude trpce litovat. protoze ona je tam ted doma a nic a nikdo ji nezajima pokud se nebude chovat tak pokorne, jako ona tech 11let (trosku nam to asi dava sezrat, ale proc?? ja za to preci nemuzu ze tam celou dobu trpela). ja jsem se proti tomu postavila, mela jsem strasny sok hlavne z te pretvarky, ktere jsme vsichni uverili. pravda je ze byla porad zavrena mezi jejich 4stenami, nechodila na zahradu ani k bazenu, bydlelo nas tam dohromady 13, a vsichni jsme se venku schazeli a vice ci mene spolu vychazeli. ona se vzdy jen mihla s milym usmevem a zmizela.  ted to vypada ze nikoho rada nema a jde ji proste jen o sobe a sve pohodli. zatimco my se vsichni zname, povidame si, chodi k nam porad znami a dalsi pribuzni a cizi lide vseho druhu, me to odjakziva pripadalo normalni a bavilo me to ze mame rozvetvenou rodinu a spoustu lidi co nas maji radi a chodi k nam. ona to rada nema (ale proc tam tedy je?) stale je zavrena mezi 4 stenami a evidentne se tam jako doma neciti a je nestastna. ale uvedomuje si jake dusno tim dela v cele rodine??a uvedomuje si to muj bracha?? moji rodice krci rameny a nechapou. takze jak rikam postavila jsem se proti tomu hlavne proto ze nesnasim lidi co se pretvaruji a na neco si hraji (no proste chtela bydlet v domku, asi za kazkou cenu). byl z toho velky kolotoc, a skoncil tim ze jsem se nervove zhroutila a skoncila v nemocnici. ted bydlim uz delsi dobu u pritele, domu nechodim, protoze si to proste netroufnu. mam strach ze bych zas skoncila v nemocnici. jsem z toho strasne smutna, protoze ja se tam doma citim, pro me to domov je, a mam rada svoje rodice a vetsinu pribuznych a znamych co tam bydli ci chodi, ale proste se tam bojim jit i na navstevu, protoze citim ze ONA SI TO NEPREJE. a me spory nebavi, vzdycky odchazim jako prvni a necham druheho vyhrat. jsem proste takova. mam rada klid a pohodu a proste kdyz nekde neni, tak vyklizim pozice. ale vidim to  jako velkou nespravedlnost. je to muj pohled na vec. co si o tom myslite?
:styrka: :)

Vladena — 25. 3. 2008 19:30

mam rada klid a pohodu a proste kdyz nekde neni, tak vyklizim pozice. ale vidim to  jako velkou nespravedlnost. je to muj pohled na vec. co si o tom myslite?

Já si myslím, že 11 let není možné se přetvařovat. Prostě je taková tichá,stále se usmívá,ale nemusí
se s každým bavit. Myslím si,že bratra má velice ráda a proto vše nechala plynout tak,jak je zvykem ve Vaší rozvětvené rodině. Tím,že se po tolika letech vdala a stále žije ve stejném baráku neznamená,že vás všechny bude mít raději.Prostě někdo není zvyklý na velkou společnost a raději je sám nebo ve dvou. Pokud je i nyní zavřená v bytě a stále nekomunikuje,věř,že to nedělá naschvál,ale,že to je její povaha a přání. Určitě bydlení nebere jako výhru nebo se dostat k majetku.Třeba doma i pláče a tvůj dopis mi připomněl předešlé
příspěvky typu ,,starostlivá tchýně". Navštěvuj rodiče,bav se s přáteli a ,,mladou" nesleduj. Protože ona si to opravdu nepřeje ! Tak mi to vyznělo z Tvého příspěvku.Promiň,když budu ,,vedle, jak ta jedle".Já tam nebydlím. :rodna:

Májajája — 26. 3. 2008 6:52

Já jsem byla taky roky celkem v pohodě, snažila se být tolerantní, vstřícná, jenže už to prostě nejde jako dřív.
Kdybych se přivdala do domu, kde by bydlelo 13 lidí a byla tam pořád spiousta známých, asi bych se zbláznila. Copak vy nikdy nepotřebujete soukromí?
Já jsem v domku bydlet nechtěla, a uaž vůbec ne za každou cenu, v zásadě rodiče manžela uprosili, protože věděli že nikdo jiný z dětí se o ně nepostará. Byla jsem blbá, neměla jsem na to kývnout a teď už to cítí i manžel. A já jsem smutná kvůli němu, protože to že bylíme tam ho dělá nešťastným víc, než jsem si myslela. Nechce ublížit svojí rodině, ani mně, neví mezi kým si má vybrat, zvažuje co bude pro koho menší zlo a já se uzavírám do těch čtyř stěn, můj domov není náš dům, který jsme spolu za milion opravili, ale dvě místnosti, ze kterých nevidím a neslyším ostatní a odmítám vycházet na dvorek či zahradu.  A je to vcelku neřešitelné, uvidíme jak se dokážu sžít s tím, že  budu do důchodu žít někde kde se necítím dobře.
Toužím po tom, moci si kouit pozemek a postavit jen náš dům, ale na toprostě nemáme, vše co jsem kdy vydělala padlo na dům rodičů a já jsem tam stále jako na návštěvě, a všichni návštěvníci se tam cítí jako doma.
A jak uvažuju když mám vážně depku? Dádm ti sem link co sjem si vylívala "srdce" na jiné diskusi.http://sallyporadi.cz/index.php?option=com_fireboard&Itemid=78&func=view&catid=7&id=1390#1390  A hrozné je, že ty věci fakt tak cítím, všechnu tu nenávist, averze, zioufalství, a vím, že s nimi asi nikdy nic neudělám. Protože jestli udělám, budu spokojená za cenu toho že oni jsou posledních pár let života ( dvacet??třeba??) nešťastní ????
Nevím, teď jsem ve fázi že se bojím, že si začnu přát, aby tu nebyli tak dlouho a je mi ze sebe špatně.

konstance — 11. 4. 2008 17:06

majajo sama asi tusis ze tudy cesta nevede a kdyz je nekdo nestastnej mel by to nejak resit, protoze to za nej NIKDO neudela..
jinak to neber ve zlym.. taky me to trapi a teoreticky to chapu z obou stran u vas i u nas, ale prakticky si to proste clovek proziva z ty svoji stranky.. to co jsem tady psala bych brachovi a svagrovy rada rekla do oci, ale zkusila jsem to jednou a malem mi vyskrabali oci, bracha na me hodinu vztekle rval a svagrova plakala a pak se vsim triskala ze malem spadnul barak. podruhy to zkouset nebudu, proste se jim vyhybam.. neber si to osobne proste sem si taky potrebovala nekde ulevit, nejak clovek ze sebe ty emoce musi dostat. preju ti hodne stesti a at to nejak vymyslite aby vam vsem bylo dobre. prala bych ti to stejne jako bych si prala aby se to zlepsilo i u nas..