Jancicinka — 24. 1. 2007 17:07

Mám dva syny,10 a 11 let.Poslední dva měsíce se kamarádí se staršími spolužáky,začali kouřit,perou se a výrazy,které mezi sebou používají mi vyráží dech.Chovají se jako bych je nikdy neučila slušnému chování.Mladší syn navíc neposlouchá ani při hodinách,dělá si co chce,vykřikuje a ruší ostatní.Doma si je ukočíruji,ale jak to udělat ve škole,netuším.Nepomáhají domluvy,zákazy ani tresty (opisují čj,nebo počítají příklady).Začínám být zoufalá.

keny — 24. 1. 2007 17:54

Jancicinka napsal(a):

Mám dva syny,10 a 11 let.Poslední dva měsíce se kamarádí se staršími spolužáky,začali kouřit,perou se a výrazy,které mezi sebou používají mi vyráží dech.Chovají se jako bych je nikdy neučila slušnému chování.Mladší syn navíc neposlouchá ani při hodinách,dělá si co chce,vykřikuje a ruší ostatní.Doma si je ukočíruji,ale jak to udělat ve škole,netuším.Nepomáhají domluvy,zákazy ani tresty (opisují čj,nebo počítají příklady).Začínám být zoufalá.

Nechci být chytrá ,ale já si myslím a za nás to fungovalo my jsme prostě neměli čas na blbosti..kroužky a sporty a pak škola...prostě musí makat aby nebyl čas na blbosti.Manžel plaval pak i závodně a já zas kresba a judo a nebyl čas na blbnutí z tréninků jsem chodila utahaná jako kotě a byla jsem ráda že dám nohy do postele...je to dost blbej věk  a bála bych se aby z cigarety nabyla travka co potom dál.....zaměstnala bych je ..třeba i kolektivní sporty kvůli kamarádům a ohlídat si aby tam chodili a nechodili někam vyhulovat zobáky...Já tohle budu řešit až tak za 10 let ale už teď se toho bojím...ale kluk bude mít kroužky to vím jistě ,ale nevěřím že když bude chtít že já mu nějak zabráním...je to těžký a těžko radit tak třeba ber můj názor jen tak...:kapitulation:

Saďourek — 25. 1. 2007 8:05

[Jani, já souhlasím s Keny. Koníčky a zase koníčky. Vím, stojí to dost peněz,ale je spousta DDM a tam to není tak šílené. Nevím, jaké jsou povahy, ale co třeba zkusit nějaký turisťák nebo skaut? Držím palce ať je to jen lepší.
PS: osobně si myslím, že pokud jsi jim dala dobrý základ, že je to přejde. Najdou si to své místo. Já jsem měla taky jedno své období v dětství, kdy mě málem zabili a nakonec jsem se sklidnila sama:P
Tím ale nechci říct, aby jsi to neřešila.

Káča — 25. 1. 2007 8:13

Holky, to je těžký. Já měla syna nadějného fotbalistu, chodil do sportovní školy, byl hrát ve Francii, Švýcarsku, Španělsku....Věnovala jsem se mu i já hodně, jak ale nastoupila puberta, můj milý chlapeček se najednou měnil před očima. Byla doba, kdy jsem s ním chodila i do školy(8-9 tř!!!), aby nešel s těma ,,správnýma" klukama.Pak to ještě trvalo 2 roky na škole (i marjánka, pozdní píříchody domů v mírně podroušeném stavu...Byla jsem zoufalá a hledala vinu v sobě, že kluka nedovedu srovnat.
Dnes (21) je to zase ten super kluk, pracuje, žije už s přítelkyní a vše je, jak má být.
Chci říct-nikdy nevíte, kde potká toho (nebo ty) který ho ovlivní tak, že se budete divit a vaše výchova a zaneprázdnění kroužkama, sportem..., nebude k ničemu. Tak to prostě je.

1Marie — 25. 1. 2007 14:38

Kvalitní náplň volnýho času je určitě dobrá cesta , i když pravdu má i Káča, že v určitým věku se můžeš na hlavu stavět a nezmůšeš nic. Ve věku 10 a 11 bych to ale zkusila - nějaký sport určitě. Jak se chová ve škole, to můžeš ovlivnit jen do určitý míry. Zkusila bych pozitivní motivaci - za týden bez poznámky nějakou odměnu, za lepší známku zase. Pevný nervy !

Jancicinka — 31. 1. 2007 6:56

Copak o to,kroužků mají celkem dost, i tu motivaci máme,ale pořád je tu cesta ze školy.Asi je pravda,že každý si musí projít tím svým,jen jsem nečekala,že to bude tak náročné.Na druhou stranu jsou oba strašně šikovní a ochotní každému pomoci,tak mi nezbývá než doufat,že jejich lepší já vyhraje.Stejně diky moc za rady.