Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, kolik z vás je těch šťastných, kterým vyšlo manželství napoprvé?
Měly sladké zásnuby, příjemnou svatbu a máte chlapa, který je relativně opravdu tím "pravým"...?
Nebo jste snad zastánci společného soužití bez "podepsaného papíru"?

Můj názor je, že až do konce našich společných dní nelze říct, že manželství vyšlo napoprvé. To se pozná až na konci života prvního z partnerů, když budou stále spolu, šťastni, stále se budou milovat. Teď třeba někdo může říct, že je z těch šťastných a zítra už to může být jinak.

To máš pravdu, majkafo, nikdy neříkej nikdy!
Ale já jsem vdaná 18 let a jsem v manželství šťastná. Máme dobrý manželství. Takže - těch 18 let mi už nikdo nevezme a oba se snažíme, aby nám spolu bylo dobře dál.

Kdyby si se mě zeptala takhle před rokem, odpověděla, bych, že věřím na štastné manželství na celý život, ale dnes po druhém stání u soudu, nevěřím chlapům ani pozdrav.

S padesátiprocentní rozvodovostí asi nemáme moc velkou šanci, že budeme patřit mezi ty, kterým to vyšlo napoprvé.Já nevím, jestli se někdy vdám.

Povím ti to za 40 let. ;)

Před rokem a půl, kdy jsme slavili 20. výročí svatby, bych odpověděla, že máme šťastné manželství, že si myslím, že nám to vyšlo napoprvé. I můj manžel to říkal. Jak jsem byla bláhová. Ze dne na den bylo vše jinak. Dodneška si myslím, že můj manžel byl pro mne "ten pravý". On už si to o mně nemyslí.

Elimoor jak chceš na tohle odpovědět ? Všechno může být přes noc jinak.

Taky jsem měla "sladké zásnuby, příjemnou svatbu" a myslela jsem, že i "chlapa, který je relativně opravdu tím pravým". Jenže život není pohádka - princ na bílém koni se změnil v žabáka, zazvonil zvonec... a přestože mám na něj pořád "papír", hodně lidí se mě ptá, jak dlouho už jsem rozvedená...

ja mám jediného partnera 12 rokov, čo si myslím že je na vyhlásenia málo. Bohužial sme tiež prešli roznymi poznaniami, a dá sa povedať že sme sa za tie roky zmenili. Intenzívne nás spája rovnaký pohľad na partnerstvo, rodinu, deti a máme svoje "pravidlá", lebo sme dávnejšie zistili, že bez toho si "rozbijeme d*žky". My sme pod vplyvom horúcej šialenej lásky nikdy neboli, napriek tomu pociťujeme úplnú oddanosť ,no a či je ten pravý? má všetko čo som kedy chcela, je to priateľ.

Svatbu jsme měli v rodinném kruku těch nejbližším, malou, skromnou, ale hezkou. Věřím, že naše manželství vyjde a všechny problémy, které přijdou zvládneme. Zatím se nám to daří celkem fajn a problémů už tedy bylo hodně i těch vážnějších. Manžel mi ve všem pomáhá a řekla bych, že čím déle jsme spolu, tím nám to lépe klape. Tak uvidíme co život přinese.

Já bych do puntíku napsala to co Eset.Letos budu vdaná 28 let.I kdyby se do budoucna stalo cokoli,ty společné roky a zážitky mi nikdo nevezme.Jen bych přála i našim dětem,aby jim to vyšlo tak jako nám.

Asi mé kamarádce, je vdaná už 22 let, tak snad jim to vydrží, ale ideálni to taky není. Všude je něco a možná už nění štastná, ale jenom občas "spokojená". Přeju ji, aby jim to vydrželo. To už se hledá lupou v dnešním čase.

lulu24 napsal(a):

S padesátiprocentní rozvodovostí asi nemáme moc velkou šanci, že budeme patřit mezi ty, kterým to vyšlo napoprvé.Já nevím, jestli se někdy vdám.

Souhlasím. Dřív ta manželství vydržela dýl - lidi se tak nějak nerozcházeli hned kvůli kravině, ale teď každým rokem stoupá procento rozvodovosti... bohužel.

Naši jsou spolu 33let a táhne jim na 60tku a jsou spolu stále....hádají se někdy,to je pravda,ale že by někdo jen pomyslel na to jít od sebe,to se nikdy nestalo a snad už nestane.

Ja by som nevidela tie spomienky na minulosť ako nejakú sladkú nostlagiu: nebývalo toľko rozvodov, ale nešťastných manželstiev bolo rovnako ako teraz... Proste tí ľudia boli naoko spolu, celá dedina(polka mesta) vedela, že on má inú a ona iného, ale skrátka sa nemohli rozviesť. Bývalo to aj kruté, sesternici môjho dedka odišiel muž do Južnej Ameriky a 15 rokov nemala o ňom správy, ale nemohla sa znovu vydať, lebo oficiálne bola stále jeho manželka pred Bohom... Až potom sa nejakým zázrakom dozvedela, že zomrel(čo tušila, keď prestali chodiť od neho peniaze, ale úradom bolo tušenie málo). A byť vydatá do smrti za ožrana a násilníka, bez vyhliadky na "omilostenie" či "podmienečné prepustenie", tiež nie je bohvieaká vyhliadka.

:hjarta: já se hlásím k těm šťastným. Vloni na podzim jsme oslavili 30 společných let. Manžel je hodný, spolehlivý, zodpovědný,skvělý otec i manžel, vždycky mě v životě podržel když jsem to potřebovala. Prošli jsme si i těžkou finanční a bytovou situaci , máme 2 děti z toho jedno má snížené IQ,a všechno jsme zvládli spolu. Nikdy mi nevyčítal že mě živí, i když jsem nemohla dlouho najít pořádnou práci, pracuje rád na zahradě a doma mi taky pomáhá - nákupy, opravy v domácnosti apod. Společné koníčky nemáme, on je sportovně založený a já vůbec ne, ale trávíme spolu volný čas a máme se rádi. Jsem šťastná že jsme spolu. Je to první manželství nás obou. :hjarta:

BETY, LISSA, 1MARIE.....Máte recept na šťastné manželství?
Nebo je to o toleranci, pochopení....?

Kdybych nebyla kr..a, tak mi to taky vyšlo-bohužel jsem nevěděla co s roupama...

Jsme spolu 23let.Brali jsme se ve 20 protože bylo na cestě dítě.Byli jsme studentská láska já první on druhý.Zatím jsme ruku v ruce prošli  čas bez bytu a bez peněz ,doby smutku z úmrtí blízkých i dobu ,kdy se zdálo,že se začínáme vzdalovat.Celou dobu to bylo o toleranci a snaze pochopit toho druhého i když se zdálo,že to nejde.Neříkám,že jsem nikdy nemyslela na nikoho jiného,ale vždycky víc než touha byla silnější láska a pocit zodpovědnosti.Myšlenka ,že on by mi to nikdy neudělal/snad/.Máme společné záliby i přátele,ale také každý svoje.Myslím si ,když oba chtějí být šťastní s tím druhým,tak proto udělají všechno a nehledají nikoho s kým by byli možná šťastnější.Ale nikdy neříkej nikdy........

Bety napsal(a):

:hjarta: já se hlásím k těm šťastným. Vloni na podzim jsme oslavili 30 společných let. Manžel je hodný, spolehlivý, zodpovědný,skvělý otec i manžel, vždycky mě v životě podržel když jsem to potřebovala. Prošli jsme si i těžkou finanční a bytovou situaci , máme 2 děti z toho jedno má snížené IQ,a všechno jsme zvládli spolu. Nikdy mi nevyčítal že mě živí, i když jsem nemohla dlouho najít pořádnou práci, pracuje rád na zahradě a doma mi taky pomáhá - nákupy, opravy v domácnosti apod. Společné koníčky nemáme, on je sportovně založený a já vůbec ne, ale trávíme spolu volný čas a máme se rádi. Jsem šťastná že jsme spolu. Je to první manželství nás obou. :hjarta:

Já to mám s Bety jako přes kopírák, jen jsme s mužem spolu 25 let. Začátky byly pravda všejijaké, ale zdá se mi, že si rozumíme čím dál tím víc - tfuj, tfuj, abych to ještě nezakřikla. :D
Recept na šťasné manželství nemám, oba jsme dost rozdílní, ale myslím, že kus role  hraje, když je tam pořád něco z té vzájemné přitažlivosti, alespoň zrnko z té milenecké lásky,  přeměněnou v manželskou lásku, která chápe slabosti druhého a nakonec odpustí.

eliimoor napsal(a):

BETY, LISSA, 1MARIE.....Máte recept na šťastné manželství?
Nebo je to o toleranci, pochopení....?

To teda nemám, a nemysli si že se třeba nehádáme!

Káča napsal(a):

Kdybych nebyla kr..a, tak mi to taky vyšlo-bohužel jsem nevěděla co s roupama...

Káčo, znám tvůj příběh (doufám tedy že si tě nepletu) a přijde mi, že se si to zcela zbytečně kladeš za vinu.

Kdybys to neudělala, možná bys zešílela, víš? Nebylo to ono a ty bys byla nespokojená a frustrovaná a dusila to v sobě, dokud by ses nezbláznila, nebo si přivolala vážnou nemoc. A vytvářela bys takové "teplo domova", že ani on by s tebou nebyl šťastný, zvlášť pokud pravděpodobně neuměl řešit problémy.....

Neznám to úplně do detailu a nikdy do toho ani tak neuvidím, ale to, že sis třeba tím novým partnerem moc nepolepšila, ještě neznamená, že ten první byl ten pravý anebo že to byla chyba ho opouštět.

Promiň že do toho šťourám, jen mi to nedalo nereagovat na to sebemrskačství... :hjarta:

Angie: asi sis mně s někým opravdu spletla.....Právě, že to bylo ono, ale mně to bylo málo. Jen to, že s tím druhým to není ono, máš pravdu.

Život je plný překážek, někdy je v manželství jasno, občas zaprší, ale taky se přikláním k názoru, že nikdy neříkej nikdy. Nikdo z nás není svatý a ideální, máme své mouchy a mušky, ale vše se dá vyřešit, pokud oba chtějí. Recept na šťastné manželství neexistuje....................................strašně se mi líbí pohled na starší páry, kteří se krásně peskují, ale přesto je v tom láska a hlavně opora a podpora.
My jsme manželé rok a půl a zatím jsme neměli vážnější hádku, doufám, že to tak i vydrží.

Někde jsem slyšela, že podstatou šťastného manželství je tolerance, spolehlivost, vzájemná podpora a snaha o pochopení toho druhého.
Já jsem asi stejného názoru a nejdůležitější je pro mě 100%důvěra. Nemám ráda tajnosti ve vztahu, lhaní a neupřímnost.
Když mám něco proti příteli, tak mu to hned začerstva řeknu a i když si myslí, že je to "prudění", podle mě je fajn, když se člověk neuzavírá a vyjádří se. Aspoň se dva lépe poznají a zjistí, co tomu druhému ubližuje. Neumím to udržet v sobě, pak to jen hlodá a hlodá..

Jejej, Sadourek mi mluvi z duse.
A vubec, Eliimoor, co je to stastne manzelstvi? Kde je ta definice?

Moje kamarádka měla manželství, že by jim ho mohl kdekdo závidět. Byla to snad největší láska pod sluncem, jen samá sladká slovíčka a to ještě asi tak před rokem. Dneska je to všechno úplně obráceně. Jak se to může běhěm chvíle takhle zvrtnout?

Eliimoor souhlasím stebou.Vztah je o vzájemné toleranci,důvěře a upřímnosti.S manželem jsme spolu 18 let,ale svatbu jsme si udělali před 2roky....:par:

My budeme mít na podzim 20 let.Nijak extremně štastná se necítím, ale funguje to.

Definice šťastného manželství?
Já nevím...všude jsou asi hádky, ale pro mě je šťastný vztah něco jako úsměv na tváři, snadnější zvládání životních situací, podpora...
Že ti dva hodně věcí prožívají spolu. Když mi je zle a nevím jak dál, tak stačí přítomnost toho milovaného a aspoň na okraj vyjde slunce.
Bohužel to mi zatím chybí. Přítel mě ještě pořád v takových situacích nechává samotnou a pije někde s kamarády, druhý den přijede a vypráví, jak se skvěle bavil a po pár minutách se bouchne do čela, nazve se volem a omlouvá se, že nebyl se mnou. Ví, že by mi ten večer stačilo, kdyby mě držel za ruku.... Největším problémem je, že to příště udělá zas..
Chybí mi, že nedokáže být upřímný a že mi lže vě věcech, které vyjdou na povrch...pak zjistí, že už to nemá cenu a přizná se..vysvětlila jsem mu to a zatím chápe, snad mu tohle vydrží.
Proto se ptám, jak na to, aby dva byli šťastní..
Přizpůsobivost přece existuje..

sunyata napsal(a):

Jejej, Sadourek mi mluvi z duse.
A vubec, Eliimoor, co je to stastne manzelstvi? Kde je ta definice?

No problem je podla mna uz v samotnej formulke "stastne manzelstvo" Kazdu chce mat stastne manzelstvo a kazdy tuzi potom, aby bol vlastne cely ten svoj zivot stastny, ale to nie je mozne, nakolko bez toho, aby clovek nebol obcas nestastny nevedel by ako taky stastny okamih vyzera. Dokazam su manzelstva, v ktorych vlastne vsetko klape, a ti ludia si vobec neuvedomuju, ze vlastne "su stastni" a tak si vymyslia problem, aby mali s cim porovnavat.

A naviac, ak sa nam v zivote nieco nedari, casto to vlastne nejako podvedome hodime na partnera a mame pocit, ze za to, ze nie sme spokojni moze partner... a to je dalsi zdroj problemov. Chceme zit slobodne, ale potrebujeme niekomu patrit a chceme, aby niekto patril nam a to nie je recept na nekonecne stastie. Kym kazdy nedokazeme sam seba viac poznat na duchovnej urovni a lepsie prist na to, kto vlastne sme, budu problemy stale, lebo len tie nas ucia a posuvaju.

Takze byt stastny v manzelstve je len uhol pohladu.