Michaela.43 — 17. 1. 2007 7:57

Co byste  zvolili?
Máme syna na víceletém gymplu - je v sekundě,( 7 tř .- 12 let) a nebudu-li počítat tělocvik a výtvarku, tak se to na vysvědčení bude hemžit čtyřkama....takže takto jsem si to  nepředstavovala, co byste  dělali?

a) nechat na škole,přiškrtit (TV, PC,kamarády) a klečet nad ním se slovy : učit se, učit se....
v tomto případě lze za dva roky přejít na nějakou průmku....

b) vrátit ho na starou školu, do ZŠ v místě bydliště - výhoda staří kamarádi, ale  za dva roky opět  nějaké přijímačky

c) porozhlédnout se ihned po nějaké jiné ZŠ - kde sice nebude mít kamarády, ale třeba to bude pro něj "jednodušší"

Co chce on sám? Rozvíjeli jsme již doma všechny možnosti, neví( kdo by to věděl ve 12 letech, když to nevím ani já...)na současné škole se mu líbí, kamarádi dobrý, vyučující taky, on i přes své nevalné známky je ale naprosto happy a v klidu .....prostě " žije si"

Díky za názory

Irenka21 — 17. 1. 2007 8:15

Dala bych čas do konce roku, promluvila s ním o tom, že takové výsledky nemají cenu, gymnázium je příprava na VŠ a pokud nemá snahu se učit i přes svoje nadání, nemá cenu na něj chodit, přechod na nějakou ZŠ bych uvedla jako jedinou možnost pro toho, kdo studovat nechce nebo neumí, dále bych mu srozumitelně vysvětlila , jaký je rozdíl v náplní práce třeba inženýra a řemeslníka a dodala i finanční pohled, nemluvila bych jenom já, ale chtěla bych od něj , aby to vstřebal a přemýšlel o tom a za třeba hodinu mi řekl svoje řešení, své návrhy a názory na to, co jsm mu řekla, sama přednáška nestačí, jinak nemá cenu držet na studiích někoho, kdo o to moc nestojí, to mu také řekni, že je to od Tebe vlastně takový dárek do života, když jsi mu chtěla dovolit studovat, oni si někdy puberťáci tyhle věci vůbec neuvědomují, napiš, jak jsi pořídila a potom pravidelně sleduj jeho odpolední činnosti a prospěch.

Décima — 17. 1. 2007 8:49

Přechod ze Základky na gymnázium je velký skok. Profesoři zřejmě učí středoškol. ne-li vysokoškol. stylem: přednáší a žák si zapisuje sám, co stačí, popř. zadají úkol, aby si nějaké pasáže v učebnici  žák prostudoval sám. Pro 12ti letého je to velká změna. Já si pamatuju, že z premiantů na základce, se stali v 1. ročníku gymplu čtyřkaři, ale pak se to postupně zlepšovalo, a to nám bylo už 15-16 let. Prostě, ten kdo se nemusel na základce moc učít a šlo mu to samo, najednou na gymplu to nefungovalo.
Když Tvého syna přijali na víceleté gymnazium, jistě je to nadaný chlapec, studijní typ, pouze se teď něco zadrhlo, asi se potřebuje naučit "učit se".
Já bych si s ním promluvila co a jak, popřípadě bych nejkritičtější předměty řešila třeba dočasným domácím placeným doučováním od nějakého třeba VŠ studenta nebo profesora na penzi apod.....

Irenka21 — 17. 1. 2007 9:02

Nejde tím ovšem omlouvat vše, já bych ještě navštívila ty profesory, ať řeknou , co dítěti nejde, u nás se ani u jednoho syna žádné skokové zhoršení nekonalo, jedničky a nějaká dvojka, nyní jsou na vyšším stupni gymplu a občas se objeví jedna trojka, pokaždé z něčeho jiného, ujede jim třeba písemka a tam už je za pololetí jenom pár známek a hůř se to opravuje a také maminka řekla, že ten, kdo se nebude učit přejde na nějaký učební obor a bude si dál studovat jedině za své a při práci a to potom byla snaha u těhle velkých chlapečků tedy viditelná, učili se i ráno před odjezdem do školy, prostě motivace je důležitá.

anka — 17. 1. 2007 9:52

Neznám také žádné známkové skoky.Dcera měla vyznamenání na ZŠ i na gymnáziu.Hledala bych spolu s dítětem příčiny.
Je to v tom že neučí nebo se neumí učit ? V tom je totiž velice podstatný rozdíl i když výsledek bývá zpravidla stejný - špatná známka.
Skutečně mu tento typ školy školy vyhovuje? Může mu vyhovovat pouze relativní volnost kterou dítě nabylo,
už to nemusí být styl výuky.
Pokud by dítě projevovalo snahu o zlepšení,vyzkoušela bych variantu placeného doučování.Je to cílené,doučující se zpravidla zaměří na mezery které žák má,to co je schopen se naučit sám,nechává na jeho přípravě.
Efekt by se měl dostavit velice brzy.
Na původní základní školu bych raději úplně zapoměla.Je to zpravidla poslední varianta.Osobně bych se pokusila přimět k tomu aby se sám postavil zodpovědnosti kterou si zvolil a dokončil alespoň první stupeň. Ve třidě kam chodila dcera bylo taktéž pár žáků kteří na tom byly podobně jako tvůj syn,přesto se jim podařilo první stupeň dokončit a přešli na jiný typ školy.A musím dodat že byli přijati bez přijímacího řízení a prospívají nyní velice dobře.
Pamatuji si také velice dobře že nás na možnost známkových skoků upozorňoval ředitel gymplu na první informativní schůzce.Zároveň dodal že trojky na tomto typu školy, se rovnají v drtivé většině případů jedničkám na základní škole :)

1Marie — 17. 1. 2007 10:22

Michaelo, mám taky syna, je mu 17 a je na 4letém gymplu . Chodil do jazykovky a když si vzpomenu, co jsem s ním prožívala v 7 a 8 třídě - nebýt mě , tak měl čtyřky taky. Přitom rozhodně  to nebylo v tom, že by neměl na studia. Ale po klukovi v tomhle věku chtít zodpovědný přístup - no, možná takoví kluci existujou , ale můj syn mezi ně rozhodně nepatřil.  Takže jsem nad ním stála, kontrolovala, doučovala, pomáhala, kde se dalo. Zlom příšel v devítce - to snad už nějak dozrál a došlo mu, že se svým vysvědčením ho vezmou jedině snad do učení. A začal makat. Pomáhala jsem dál, ale už sám chtěl a ten rozdíl byl vidět. Udělal zkoušky na gympl, kde naštěstí nebrali v potaz jeho známky na vysvědčení a teď je ve druháku a dobrý. neřeknu výborný, protože dál bojuje v některých předmětech, ale naštěstí si našel i předměty, které ho baví a kde má úspěch. Je spokojený a já vidím ten rozdíl v přístupu - když to srovnám s přístupem před pár lety - nebe a dudy!
Někteří kluci prostě potřebují čas, aby si to srovnali v hlavě. Takže já na Tvým místě, bych doučovala, pozitivně motivovala - když na vysvědčení vytáhne aspoň jednu známku - tak odměna apod., kontrolovala - i když mu s tím v tomhle věku půjdeš na nervy, to je jasný. Ale snažila bych se vydržet.

Irenka21 — 17. 1. 2007 10:28

Také bych ho nikdy nedala zpět na stejnou základku.

Allice — 17. 1. 2007 11:13

Ja mela velike problemy v prestupu ze zakladky na stredni skolu, byl to velikansky skok, bylo mi 15. Na zakladce jednicky. Na stredni v prvaku nejaky "dobrak" dal na nastenku poradi podle prumeru. A ja byla na predposlednim miste, mela ctyrky, mamka musela podepisovat ze propadam. Hruza. Ale pak se to nejak zlomilo, najednou jsem nasla ten system jak se ucit. Kazdy den si vyhradila dve hodiny na uceni. A ono to slo! Ve ctvrtaku jsem byla na druhem miste od zacatku, 2 dvojky.. Podle meho to chce cas, najit si ten svuj styl, prijit na system uceni, prijmout styl ucitelu. Vlastne to ani neni zadna rada, vid? Jen priklad toho, ze se to muze zmenit, ze jedno spatne vysvedceni nic neznamena.

Michaela.43 — 17. 1. 2007 11:30

Děvčata, děkuji Vám za příspěvky....jo, nedozrál ještě, nojo,no...
souhlas s tou motivací, neustále kontrolovat a přezkušovat - sám má viditelně radost z nějaké lepší známky
a vidím, že opravdu  by bylo nejlepší vydržet a nevzdávat to bez boje - ostatně  varianta, nepůjde-li to, tak  v 15 nějaká průmka- asi by byla dobrá....
jen jsem se chtěla ujistit, že tedy návrat na ZŠ jen v nejzazším případě...
Díky

Frigo — 17. 1. 2007 11:47

Michaelo, už jsme se o tom před nedávnem bavily.. nevzdávej to. Návrat do základky by byla určitě i pro něj potupa.  Navíc, bude dělat postupové zkoušky ve čtvrťáku a pak uvidíš.
Sice to není třeba pro stávající čtvtáky povinné, ale u nás se do již dělá (je to jakoby příprava na maturitu.. ve čtvrťáku písemky z aj, čj a matiky, v 6. ročníku  ústní zkoušky, jakoby malá maturita ústní, aby prý věděli, co je čeká a trochu jim spadl hřebínek). Měli jsme z toho všichni strach,  ale ve výsledku je to spíš rozbor pro děti, aby věděli, v čem musí přidat a zamakat na sobě.
Každý nemůže mít samé !  A opravdu záleží na profesorem. Vidím to u kluka. Třeba s ájiny byl v kruhu nejlepší a teď už sám připouští, že mu to nejde, protože to profesorka prostě neumí sama, tak jak to uměli ty předtím.
U nás byl problém i hudební výchova... špatné známky proto, že jí nezlobil. Néé, že neuměl, ale prostě chtěla, aby jí vyrušoval, prudil.   ALe ve většině případů je to opačně. Jak se zapíšou, tak to s nimi jde dál.

Irenka21 — 17. 1. 2007 11:57

Je fakt, že osobní averze může také být, jeden z mých synů měl potíže s fyzikářem a tem druhý je od něho chválený do nebe a má jedničku, musí ale sám chtít a o učitelích s ním v tomhle smyslu nemluv, já vždycky říkám, on vystudoval tento obor, až sám něco vystuduješ , hodnoť ho, myslím si ovšem také své, vyučovací metody a motivace žáků na gymplu, kam kluci chodí jsou někde na pravěké úrovni, diktování do sešitů a zkoušení, žádné oživení, no ale je to tady u nás prestižní škola a 98% žáků se dostává na VŠ.

Michaela.43 — 18. 1. 2007 8:13

Frigo,
vzdávat "zatím" nic nebudeme, doufám, že ho víceméně nevystřelí....protože to vypadá na 6 čtyřek...jo, všechny hlavní předměty a je velku otázkou ze kterého je "tak dobrý", že má "jen" trojku....i s třídní jsem mailovala ve smyslu, že "kdyby to nešlo", tak po "deváté" třídě nějaká průmka, kde by mu už po těchto zkušenostech snad nedělalo takové problémy se učit...Já si spíš začínám myslet, že on naučené spíš neumí prodat, nevím, ale tonoucí se stébla chytá, jsou dny, kdy i ze zkoušení či písemky má jedničku, takže....u něj v žákajdě nejsou stabilní  čtyřky, ale  jedna minus ,pět,jedna minus,čtyři....

Irenko,
averze od učitelů by tam snad ani neměla být, jinak samozřejmě učitelé v rodině nepomlouváme, toto jsem  zažila u kámošky, pro kterou byli všichni učitelé blbí...ale to opravdu nejde, to já vím....jak píšeš to oživení: mně naopak nějak v té škole( ale nejen tady) příjde, že to mají pořád nějak oživené a učivo se prostě probrat nestihne...před dvěma lety, kdy byl syn v páté třídě, tak jsem si dělala tečky do kalendáře, kdy něco měli: branný de, výlet, kino, výstava  atd...no a i se svátky jim to v prvním pololetí  dělalo, že vlastně chodili do školy se učit  v průměru týdně jen 4 dny....tak mají se snad špatně?? :-)))

kattja — 2. 2. 2007 15:27

Michaelo,
sama jsem na víceleté gymnázium chodila - klasicky nejlepší ve třídě, šla jsem tam ještě s jedním spolužákem. Rozdíl mezi námi byl ten, že já se učit nikdy nemusela a tím pádem neuměla, on měl ty dobré známky v páté třídě vydřené, takže mu přestup nedělal problémy. Učit jsem se nenaučila nikdy, takže jsem kvartou skončila a přešla na "normální" střední školu, kde jsem patřila k nejlepším, především co se týče jazyků a také ve zvládání stresu.
Pokud během těch dvou let nedojde k obratu k lepšímu, doporučovala bych přestup na střední školu......... a nevím, jak pro něj, ale pro mě by byl návrat na základku, v té době i pře ty "děsný" známky, velkou potopou.K.

Bety — 2. 2. 2007 18:31

A jak to bylo v primě? Nejsou trochu problém kamarádi? Občas se s nimi dítě "sveze"...

anka — 2. 2. 2007 19:07

Michaelo,tak jak dopadlo vysvědčení?

Michaela.43 — 2. 2. 2007 19:55

Kattjo,
vypadá to, že s  zvolíme, tak jako  to bylo u tebe. Samozřejmě, že jsem mluvila s mnoha lidmi, názory skoro tytéž, tedy zůstat, a po kvartě , když se nesrovná, tak  zkusit jinou střední školu - s nějakým zaměřením...ano, vrátitse na základku nedoporučují

Betty,
na začátku primy bylo lépe, tedy  čtyřky...na konci  čtyřek...teď pololetní nemáme, protože syn je nemocen, ale myslím, že má tak  dvě dvojky, haha ( ale to myslím jako nejlepší známky z výtvarky a těláku), jinak  čtyřkama si myslím, že to bude stejné jako na konci prváku.....
No, kámoši...tam si myslím, že syn je spíš na chvostu, že valná většina ostatních je určitě lepší, naopak, kdyby se vrátil na základku( nezávazně jsem mluvila s ředitelkou) tak tam jsou chlapci, ale i děvčata s trojkama a dvojkama z chování), takže tam by se jistě "chytlů.
Po rozmluvě  se synem ( ale co má vlastně 12tiletý kluk vědět, co chce a co je lepší), sám mi řekl, že zůstat na škole chce...no, fajn, takže min. do té kvarty, třeba se srovná a naučí se učit -což mu samozřejmě vysvětluju, JAK by se člověk měl učit atd, atd ...no, ale jsou chvíle, kdy si říkám: hlavně když je zdravý...což je i nepedagogické, vím

anko,
takže odpověď viz výše...to znamená: snad nám klouček v pololetí nepropadá...

Děvčata, díky za názory, prostě uvidíme, jak se věci vyvrbí, zatím jdeme čile dál...

nexxi — 2. 2. 2007 20:03

ještě nejsem v žádném případě ve věku, kdy bych sama měla děti, ale co sem viděla a vidím u bývalých spolužáků a spolužaček, tak je lituju že na víceletý gympl šli. naprosto se připravili nebo spíš rodiče je připravili o dětství a zatímce my sme byli venku oni se doma učili.. myslím si že základka je od teho aby děti teprv na tu střední připravila..

majkafa — 2. 2. 2007 20:25

nexxi ne všichni jsou stejní. Některým víceleté gymnázium vysloveně prospěje. Mému synovi určitě. Nikdy jsem nebyla zastáncem víceletých gymnázií. Syn na něj moc chtěl jít. Už jsem ho viděla, jak celé dny a noci, kdy není ve škole, leží v knihách, churaví, bledne, nezná žádnou zábavu. Na ZŠ mu učení šlo výborně, ale to chování! I jeho třídní říkala, že jemu jako jednomu z mála dětí osmiletý gympl doporučuje, protože učivo ZŠ je pro něj moc lehké, vše má na hodině rychle hotové, pak se nudí a rozptyluje ostatní spolužáky. Teď je v septimě, příští rok maturuje, téměř jsem ho za těch šest a půl roku studia neviděla učit se, je druhý nejlepší ve třídě, je velmi spokojený. Nemůžeme házet všechny do stejného pytle.

Bety — 2. 2. 2007 20:27

Michaelo, to ti opravdu nezávidím, doufám že vydržíš s nervama a možná se kluk chytne!

666salome — 2. 2. 2007 20:34

Nevím a nemohu souhlasit, že bych dceru připravila o dětsví ;)
Sama nás donutila abychom ji pustili na víceleté gymnáium, my ji to rozmlouvali, že na základce má samé jednočky levou zadní a tam bude muset dřít :dumbom: Její třídní tvrdila, že se ve třídě nudí protože oni se musí věnovat i těm nejpomalejším žákům. Nenechala se ukecat a já ji teda nakonec nechala ať si to zkusí ;) Ze šedesáti dětí brali dvacet pět :o Dostala se tam a byla spokojená až do prvního vysvědčení - byla v šoku měla šest dvojek a nějak to nemohla rozchodit :D Začala se učit a připravovat referáty a být trošku aktivní, musím říct že jsem ji pohrozila že jestli bude mít trojky tak ji vezmu zpátky na základku, protože se nebudu dívat na to jak si kazí dětsví učením a špatnýma známkama možnost lepšího zaměstnání.
Dneska je v devítce a měla čtyři dvojky já myslím že je to krásné vysvědčení, protože nechci aby ležela v knihách celý den, co by pak dělala až se bude muset biflovat :lol:
Podotýkám jen že všichni u nich ve třídě když nastupovali tak šli ze základky se samými jedničkami :( chápu ty rodiče že jejich vyloženě studijní typ má čtverky a tím pádem menší možnost dostat se na dobrou střední školu :dumbom: a proto je to trápí ale zpátky na základku bych ho nedávala i když já to taky jako hrozbu použila :lol:
Taky myslím že dvojky na gymplu jsou určitě víc než jedničky na základce, dokonce k nim do prváku nemohou přijmout děti ze základky protože jsou v učení popředu a mají některé předměty navíc :cool: Takže vydrž ono se to do devítky spraví on dostane rozum hlavně mu musíš pořádně naznačit že to dělá sám pro sebe ne pro tebe :)

Judyna — 3. 2. 2007 18:03

nexxi, taky nemohu říct, že by můj syn kvůli osmiletému gymnáziu přišel o dětství. Teď před pololetím se asi týden učil, po klasifikační poradě učení opět zabalil se slovy - tak zase až v červnu. Je fakt, že výsledky nejsou nic moc, ale rozhoně se ničím nestresuje.

nexxi — 3. 2. 2007 19:51

tak to je dobrý, nemyslela sem to jako utok na vás, ale jako zkušenost kterou sem měla s tím jak dopadli moji bývalí spolužáci.. zdejší gympl je neustále stresuje at si uvědomí že sou na výběrové škole, že je vyhodí.. horší je že je stresujou aj tím že je vyrazí a budou muset dělat školu na které sem já, a kterou jim prezentují jako spodinu společnosti, přitem to tak není. tak je to asi všade jiné.. já jen viděla je, kteří ve strachu ze školy se jenom učili a učili..

anka — 3. 2. 2007 20:06

nexxi - ten gympl o kterém píšeš je ze současnosti ? :) To snad ani není možné takové jednání.
Pravděpodobnější mi připadá že si to tví bývalí spolužáci trochu přibarvili.

Frigo — 3. 2. 2007 22:34

Nexxi, také absolutně nesouhlasím. Syn je v kvartě a viděla jsem ho učit se jen asi 2x. Ven normálně chodí, sportuje, teď už hraje i za dospělé..
Na vízo měl poprvé dvě trojky. Je naprosto v pohodě, žádný stres.  Naopak, když vidím jeho spolužáky, což je dost často (bydlíme hned u školy)
je mi dost špatně a jsem šťastná, že si zvolil tuto cestu.  Na odpolední vyučování choděj opilí (možná zfetování), za školou kouřej, choděj za školu.  Schodou okolností dnes na to přišla s ním řeč a on prohlásil, že je tam snad jedinej normální kluk, jinak je to šílené.  Když vidím  "holčičky"
tak přemýšlím, na které silnici v noci postávají. No, takhle zmalované a oblečené nejsou snad ani ty šlápoty..
Dcera je v šestce, přestože měla taky výborné známky, tak na gympl nechtěla. Dřív mi to bylo fuk.. je to přeci jejich život, ale teď neustále přemýšlím, jak jí přesvědčit, aby to aspoň příští rok zkusila na šestileté gymnázium. Nechtěla bych, aby dopadla taky tak.
Mám pocit, že děti na základkách jsou v pohodě a bez stresu, protože na to dlabou.

amba — 3. 2. 2007 22:55

Souhlasím s Ankou. Je možné, že se tvůj syn neumí učit. Umění naučit se není o tom, že neefektivně  tráví hodiny nad učením, ale o tom, že si student najde systém, jak se efektivně naučit a věř, že to je pořádná práce. To bývá největší zádrhel, chytré děti v nižších ročnících školy se totiž nepotřebují  učit a bývají premianty, pamatují si učivo bez zvláštní snahy. Ve vyšších ročnících se už učit musejí , ale neumí to,proto mají prospěch horší. 
Studentovi, který se neumí učit, nepomůžou výhrůžky, tresty, ani žádná motivace, pomůže mu jen to, že najde systém jak se učit. Pak zase najde sám sebe, učení ho bude bavit a hlavně, bude úspěšný.

nexxi — 4. 2. 2007 10:29

anka jo je ze současnosti. raděj nebudu udávat kde ale je to tu šílené. menší město, dvě školy které proti sobě bojujou.. mám tam nej kámošku tak vím co to je zač..

anka — 4. 2. 2007 12:43

Nexxi,smutné na tom je že ti profesoři mají pravdu.Škola je to opravdu výběrová a pokud žák nestíhá a propadne,musí bohužel odejít.Špatné je že je to takhle dětem servírováno.Vesměs jsou s tím srozuměny ještě než na tuto školu nastoupí.

Problém dětí dosti výstižně popsala amba.Na víceleté gymly se opravdu dostávají ti nejlepší z nejlepších a ti se opravdu nikdy nemuseli učit.Přechod nadělá velkému procentu dětí problém,ale ten se dá vyřešit během pár měsíců.Když nastoupila na gympl dcera,omarodila po týdnu docházky.Hned po návratu,první hodinu byla zkoušená ze zeměpisu.Odrecitovala to co by na základce stačilo na deset jedniček,ale dostala za 5.
Byla z toho v šoku.Nikdy neměla jedinou dvojku a najednou tohle.Po týdnu marného sezení nad stohem učení jsem to utla a vysvětlila jak se má učit.Ona si dodala systém a bylo vyřeno.Stíhá se věnovat škole,svým zájmům i kamarádům.A vyznamenání má pořád.
Není ošizena o nic ,dělá vše co její vrstevníci a mnohdy ještě navíc.To že víceletý gympl bere dětem dětství,to je pustý nesmysl.

Michaela.43 — 4. 2. 2007 13:38

Frigo,
tak mě tak napadá, že syn je taky v pohodě a bez stresu - na víceletém gymlu, neb na to dlabe.....a nejlepší na tom je, že už si fakt na ty čtyřky začínám zvykat...., jo a doufám, že se sám probere, protože  prý chce....
jinak moc díky za vaše názory, dost mi pomohly k takovémuto poslednímu rozhodnutí - tedy vydržíme ( asi hlavně já psychicky, hihi...)

Bety — 4. 2. 2007 14:02

víceleté gymnázium nikomu dětství nebere, jsou tam vybrány ty které na to mají předpoklady, to je to samé jako by základní škola vzala dětství žákovi který je slabý a proto se musí doma moc učit....škola patří k životu i k dětství

Michaela.43 — 4. 2. 2007 21:32

Bety,
souhlas
viditelně synkovi dětství neberu ( respektive  možná beru sobě malinko nervy., ale to je jiná....)
ale je to dobré vyrovnat se se čtyřkama???Myslím a doufám, že příjde den, kdy se probere a bude se snažit ze čtyřk vykřat  aspoň trojky...

x21365 — 4. 2. 2007 22:07

Ahoj Míšo :hjarta: , dcera je v primě- strašili nás taky čtyřkama atd..... musím říct, že jsem jí viděla se učit 2x takže nesouhlasím s tím, že gymnázium je zničené dětství. Má jednu 3 a čtyři 2 ..... má na víc :grater: , tu trojku dostala , protože chytla 14 dní před uzavřením klasifikace 5 , má jí z biologie :rolleyes: ......prý život má jen jeden a nestráví ho učením, nedávej ho zpět na ZŠ, vím o čem tu mluvíte, prima a v ní 30dětí, co na ZŠ samé 1, nikdo neměl ani jednu dvojku. On se vzpamatuje, víš že chlapům všechno trvá trošku dýl :D   Anka  :( - to snad ne, na našem gymnáziu je všemožně motivují a ty děti chtějí sami.....  Tak se Míšo drž a kluk to zvládne. :supr:

anka — 5. 2. 2007 11:57

Misa II - u nás taky děti motivují :) - ta odpověď patřila na gympl na kterém má kamarády nexxi .

lilyy — 19. 2. 2007 11:00

Také máme syna v sekundě. Protože nemají žákovské, tak se známky dozvídám jen na čtvrtletní schůzce. Ta byla myslím na začátku prosince. Mámlem jsem tam zkolabovala, když jsem zjistila trojky z předmětů, ze kterých měl jedničky.  Doma jsme si v klidu promluvili a vymysleli "trest". Začne se učit /což do této doby nedělal/ a zakážeme počítač. To bylo to nejhorší, co se mohlo stát. Je na PC závislý. Sem tam se připravil na písemku atd.. No a teď v pololetí měl pár dvojek. Vím, že má na samé jedničky, ale zatím to stačí. Jakmile se ale zase propadne na trojky - opět končí s počítačem. Moc dobře to chápe. Tak uvidíme. Rozhodně bych ho nevracela zpět na základku.

kosatka — 19. 2. 2007 17:25

Taky máme syna v páté třídě ZŠ. Od začátku školy má samé jedničky. Učitelka mu a ještě jedné spolužačce navrhla osmileté gymnázium - mají na to. Ona tam jde, náš syn nechce ani slyšet! Jak ho máme motivovat? Násilí nepomůže, zasekne se a nikdo s ním nehne. Přitom nikdy jsme mu gymnázium nějak nezošklivili, mluvíme s ním o všech výhodách, navíc tam chodí jeho dobrý kamarád,o rok starší.
Ne. Navrhli jsme mu, že ho v žádném případě nutit nebudeme, nejsme ti rodiče, kteří se rozplývají nad tím, že jejich dítě je na gymnáziu!!,pozor!!! To ani náhodou, Ale že je to výhodný pro ty děcka, to je nabíledni.  Jen ať to jde aspoň zkusit, ať vidí, že ty přijímačky jsou vlastně taková větší písemka a navíc - řekli jsme mu - o nic ti nejde, když se ti to nepovede,půjdeš na základku do šestky, dojíždět budeš tak jako tak. Jsme z vesnice, takže od šesté třídy se dojíždí.   Doslova řekl, že když teda chceme, aspoň ty příjimačky zkusí a kdyby ho náhodou vzali a tu holčinu ne, tak že jí to místo přenechá.
A víte co je nejhorší? Že už dopředu znám ten scénář-protože toho svého kluka mám přečteného - je mi jasný, že kdyby se třeba eventuelně na ten gympl dostal a chytl nějakou špatnou známku, bude vyskakovat: "vidíte, vidíte, já jsem vám to říkal! kdyby jste mě nechali na normální základce................

Michaela.43 — 19. 2. 2007 19:33

kosatko...
...chápu tě a tvé pocity...fajn, že syn chce zkusit- nakonec zkusí, uvidí, bude výsledek a nástup je "až" v září - ale ono to tak uteče....kluci v tomhle věku prostě "nevědí" a musí se na ně tlačit - víš u nás tedy opravdu dobrý výsledek nebyl, ale přesto jsem pro to zkusit, resp. nelituju toho, pro co jsme se rozhodli, a syn, kterého jsem se  několikrát ptala v poslední  době, zda by se nechtěl buď vrátit, či jít někam jinam...odmítá...jo, odmítá, ale jistě hlavně kvůli tomu, žetady už má své nové kamarády...ale život jde dál
akž ač syna nemám na nové škole ani "jen" za trojkaře, doporučuji udělat tuto zkušenost....

Frigo — 20. 2. 2007 7:50

Kosatko, osobně bych syna netlačila. Pokud nechce, bude to pro něj hrozné.  I když jsem zastáncem osmiletého gymplu.

Veranna — 20. 2. 2007 8:50

Já aspoň přispěju z pohledu člověka, který víceletý gympl absolvoval před 10 lety (matura 1997). Byli jsme první ročníku vícel. gymplu po revoluci a od začátku jsme všichni věděli, že to je výběrovka. Když nechám stranou obvyklé problémy s gymplem, tj. vede jedině na vejšku a když se tam člověk nedostane, tak je v podstatě nahranej, protože má obrovský široký záběr, ale praktického nic (ani účetnictví, administrativa, zdravověda, ...ani techické obory atd.). Takže s tím se člověk musel smířit (hlavně rodiče - je to riziko). Ale opravdu "učit" jsem se začala až tak v kvintě, sextě. Předtím jsem si to maximálně na chvilku jen tak přečetla. Bylo to dané hlavně mou cílevědomostí. Nikdo na mě netlačil, chtěla jsem já sama.
Ale zpětně si uvědomuju to riziko, kdybych se nedostala na VŠ, tak bych musela asi na nějakou nástavbu nebo nevim co, protože s maturitou z gymplu bych se nikde nechytala.
Takže Michaelo43 - určitě je super, že syn chce a bojuje. A v kvartě uvidíte... Buď přejde na nějakou prumku anebo to dodělá, ale v tom případě určitě uvažte, co potom. Jestli zvládne přijímačky na VŠ (tj. jestli ten jeho prospěch bude mít zlepšující se tendenci a ta šance tam bude) anebo jestli jsou nějaké nástavby, kde se bude moct specializovat a najít si pak práci.

fišinka — 3. 3. 2007 21:59

Ahojky sama jsem se před dvěma lety hlasila na sestiletej gympl, kde se hlasilo okolo 300 lidi a brali jich 60. Ja jsem se nedostala o 2 body, coz me samozrejme patricne mrzelo, protoze videt svy jmeno kousinek pod carou zamrzi. Jsem totiz hroznej nervak, takze skazim co se da. Po case to prebolelo, ale co me mrzelo mnohem vic, ze prijdu o kamarady co se tam dostali.Dnes to vidim tak, ze je to dobre, ze sem se tam tenkrat  nedostala. V soucasnosti se rozhoduji kam si podam prihlasku novou. Ale rozhodne doporucuji si zkousky zkusit, je to zkusenost k nezaplacení. A tem co se pokousí preji hodne stesti a predevsim trpelivost pri ucení.

Michaela.43 — 11. 5. 2007 9:07

Ahoj všichni vespolek, kdo jste sledovali tento příspěvek....

...takže   jak to dopadlo?
Pololetí se nejen hemžilo čtyřkama, ale byla tam i pětka z dějáku - holt měl jen jednu známku.....
opět jsem ještě dala šanci, ale ve chvíli kdy ve 3/4 letí jsem nahlédla do žákajdy( opět známky dopisované), tak jsem jen zamailovala tř. učitelce, že na třídní schůzku nedorazím, protože bychom se obě zdržovaly.během týdne jsem syna převedla do jiné základní školy( ne do té původní), no a doufám, že  nepropadne!

Ve škole se mu líbí, sice cizí kolektiv, ale má štěstí, že tu potkal kámoše z dět. tábora, a ve třídě je jich pouhých 19 .
Takže  nervy už povolily, jsem v klidu, syn - předpokládám, že taky

Tím chci napsat -  přesto nelituji , že přešel v 5. tř. na gympl- nakonec přijímačky udělal, první půlrok taky "docela šel", ale prostě  on sám nezvládl tempo výku a hlavně samostatnost, která od těchto dětiček-studentíků byla vyžadovaná. Už jsem pochopila, že tento gympl má 95% úspěšnost  v přijetí na VŠ, protože studenti jsou opravdu vedeni k samostatnosti - holt kdo to ustojí, vyhrál.
Syn se určité samostatnosti  naučil, takže byl "jak Honza na zkušené ve velkém městě), nyní má 2 roky na uklidnění a pochopení, že přeci jen je chleba o dvou kůrkách všude, atd.....

V každém případě jsem ráda, že jsme to zkusili, možná   jsem  ho měla stáhnout do ZŠ ihned po pololetí, ale to je osud.

Veranna — 11. 5. 2007 9:20

Udělali jste dobře. Šanci dostal a když to nešlo, tak to prostě nešlo. Důležité bylo, že jste to zkusili a nevzdali hned. Snad se mu teď povede líp a bude mít lepší průměr )sama říkáš, že nějaké samostatnosti se na tom gymplu naučil, a to může teď zúročit a třeba bude mít i před ostatními náskok). :-)

666salome — 11. 5. 2007 9:26

Míšo já myslím že každá zkušenost je dobrá ;) i když možná utrpělo jeho sebevědomí :vissla: ale třeba dozraje rychleji a teď už bude vědět, že nic není zadarmo a fakt se učí pro sebe.
Myslím že jsi dobrý rodič :supr: dala jsi svému dítěti šanci, ale když se topilo tak si mu pomohla z bryndy :D může být pyšný na to jakou má mámu ;)
Možná kdyby jste překlepali tento rok, už by to šlo líp :gloria: a pak by se mu šlo z devítky lehce na nějakou průmyslovku, myslím, že berou ohledy na to, že víceletá gymnázia jsou větší záběr :) Dcera je teď v devítce a vím že někteří žáci po šesté třídě taky uvažovali o přestupu zpátky na ZŠ, ale kupodivu si na toto tempo zvykli a přizpůsobili se a známky se jim rok od roku zlepšují, nyní v devítce od nich přechází na jiné střední školy jen 3 žáci, jedna holka jde na nějakou uměleckou školu a dva přestupují na anglické gymnázium ;)
Ty děti dneska mají svět otevřený a to je dobře, doba je zlá :lol:

1Marie — 11. 5. 2007 10:54

Míšo, určitě jste to zvládli dobře. Kluci potřebují holt víc času na to, aby dozráli (s holkama třeba se to nedá vůbec srovnat). Já vidím teprve teď, kdy je klukovi 17, že už mu to snad v tý hlavě  docvaklo, že bez učení to prostě nepůjde.

anka — 11. 5. 2007 11:31

Ahoj Michaelo :)
Zrovna když holka přinesla známky za uplynulé čtvrtletí,vzpoměla jsem si jak asi válčíte.Myslela jsem že to kluk uhrál když jsi se neozvala.
Vidím že,a není to tragédie.Hlavní je že jsi ho dala na jinou školu a že jsi to stihla před koncem roku.Takhle alespoň nemusi opakovat ročník.
Nemyslím si ze by měl propadnout,s učenim bude napřed než jsou děti na ZŠ a i když na tom na gymplu byl mizerně,určitě se i teď před koncem roku zařadí někam do středu třídy.
Podstatné je že už jste to překonali a kluk je klidný:)

Michaela.43 — 11. 5. 2007 12:09

Syn je v klidu, v kolektivu si zvykl bez problémů, už začíná i nosit "první vlaštovičky" ve formě lepších známek...

pro přechod jsem  nakonec volila 3/4letí, protože to fakt vypadalo na repec ze 2 předmětů - nač mu (a i sobě) kazit prázdniny

savéla — 11. 5. 2007 18:32

Michaelo, udělali jste dobře, že jste syna netrápili. Kluci dozrávají později a uvidíš, že ještě studovat bude a rád. Teď ho nech vybouřit a vysportovat, do budoucna bude vědět, že za darmo nic není a to je taky dobrá zkušenost.

Michaela.43 — 12. 5. 2007 19:44

:-))
díky

Jiněnka — 12. 5. 2007 20:23

anka napsal(a):

nexxi - ten gympl o kterém píšeš je ze současnosti ? :) To snad ani není možné takové jednání.
Pravděpodobnější mi připadá že si to tví bývalí spolužáci trochu přibarvili.

Bohužel to je možné, spolu s hláškami typu "když jste tak tupí že se nenaučíte tenhle vzorec, měli jste jít na číšníky", já na jednom takovém "kvalitním" gymnáziu před pár lety taky odmaturovala :-(

AlixaZS — 12. 5. 2007 20:59

Taky mám syna na víceletém gymnáziu 13 let, je v sekundě. Já tedy musím říct, že syn to celkem zvládá, na základce taky nebyl zvyklý se učit. Když dělal přijímačky, vůbec se nepřipravoval, nechala jsem tomu volný průběh, buď na tu školu má nebo nemá. Jeho kamarád ze stejné školy (měli i stejné známky - jedničky) se na přijímačky připravoval soustavně asi měsíc, sice je udělal, ale poštem bodů se prostě nedostal. Já jen vím, že na gymplu jsou prostě na žáky jiné požadavky než na základce, naprosto odlišný je přístup učitelů. Syn tedy přestup na gympl zvládl, na pololetní vysvědčení v primě měl jen dvě dvojky a JEDNU TROJKU Z TĚLOCVIKU. Takže mu uteklo vyznamenání. Takových kluků tam bylo víc, nebyli prostě podle tělocvikáře tak nadaní. Ve druhém pololetí učitel říkal, že se syn zlepšil a bude to tedy za 2. OMYL. Zase mu dal 3. Tak jsem to vyřešila jednoduše. Domluvila jsem se s doktorkou a syn byl z tělocviku osvobozen. Prostě nechápu, jak může učitel takhle známkovat z tělocviku, nebo třeba z hudebky, výtvarky apod. Někdo k tomu prostě nemá vlohy, i když se snaží. Ale jinak je syn rád, že odešel ze základky, s kluky z gymplu si o hodně víc rozumí.  Myslím si, že je důležité, aby dítě bylo v pohodě, musí si nějak samo najít styl učení, který mu bude vyhovovat. A určitě funguje i nějaká motivace za dobré známky. Jo, a úspěch v životě nezaručují jedničky na vysvědčení ani červený diplom.

anka — 13. 5. 2007 19:53

AlixaZS napsal(a):

OMYL. Zase mu dal 3. Tak jsem to vyřešila jednoduše. Domluvila jsem se s doktorkou a syn byl z tělocviku osvobozen. Prostě nechápu, jak může učitel takhle známkovat z tělocviku, nebo třeba z hudebky, výtvarky apod............. Jo, a úspěch v životě nezaručují jedničky na vysvědčení ani červený diplom.

Alixo,až nebude mít třeba na matematiku,tak mu také seženeš papír? Vždyť jak píšeš,úspěch v životě nezaručují jedničky.
Je to samozřejmě váš problém,ale i tělocvik ,hudebka a výtvarka -poslední 2 jsou řazeny do estetické výuky,
mají dítěti něco dát.

666salome — 13. 5. 2007 20:02

Já bych taky byla raději kdyby ty výchovy byly hodnoceny třeba ústně, ale co naplat :rolleyes: taky synovi kazí dvojka z tělocviku vysvědčení - jinak samé jedničky, od lékařky má potvrzeno, že má špatnou motoriku a LMD, ale nikdy jsem s tím do školy nešla, aby mi doktorka  napsala nějaké úlevy. Je lepší, že dítě ví, že to patří k životu, prostě není nadaný na vše a ne, že když mu to nepůjde, maminka něco vymyslí :vissla: jak ho z toho vysekat..... Dítě si musí zvyknout i na prohry, život není černobílý :jojo:

AlixaZS — 13. 5. 2007 20:22

Anka:
Ne, na matematiku bych mu papír nesháněla, na gympl už šel s tím, že se bude muset učit.  Kdyby šel  na nějakou sportovní školu, tak neřeknu, jenže on na tělocvik prostě nemá vlohy, přijde mi to prostě nefér, dávat špatné známky z tělocviku, tam by učitel měl hlavně hodnotit snahu, že má zájem to zvládnout, ale prostě mu to nejde, to samé, když někdo neumí kreslit nebo zpívat. Kdo nemá hudební sluch, tak se zpívat prostě nenaučí, i kdyby trénoval denodenně. Nechtěla jsem se taky dívat na to, jak syn doma brečí, že nechce do školy kvůli tělocviku. Možná kdyby měli jiného učitele... Na základce měl z TV jedničku. A když to šlo zařídit tím osvobozením... Syn je teď spokojený, tělocvik byla jediná věc na této škole, ze které měl strach. No neudělaly byste to taky pro syna?

savéla — 13. 5. 2007 21:06

Alixo, myslím, že to řešení není. Opravdu ho učíš uhýbat před problémem. Copak se dá osvobodit z hudebky nebo výtvarky? Myslím si, že většina učitelů hodnotí i snahu. Pohyb bude v životě potřebovat, já bych se spíš snažila ho zapojit do nějaké sportovní aktivity. To chceš, aby 8 let necvičil?????
Podobný problém měla děvčata v synově třídě, také na nižším gymnáziu, jedničkářky měly trojky z tělocviku, už ani nevím jak to dopadlo, ale zasadní problém byl, že se děvčata tělocviku vyhýbala, neustále se vymlouvala, že nemohou cvičit.
myslím si, že Salomka má pravdu, se svým handikepem se musí prát a ne si tu cestu ulehčovat. Co tak zkusit zajít za učitelem tělocviku a celou situaci s ním probrat. Humanitně nadané děti taky musí projít přes matematiku a naopak.

Michaela.43 — 13. 5. 2007 21:19

Alixo!
držím tvému  synkovi palce,alejakpíšeš,je toOK....

mezi  námi,o  tělocvik  a další  "výchovy" nejde -ano, tam jde   o  trochu  nadání,popř. umíči neumí  kotrmelecav neposlední   řadě  chování - no, i když   nevím   kolik   dětiček   z  "výchov" propadlo....

ale  co   je  důležité, čtu  to  tu  černé na  bílém: přijímačkám   u   tvého   syna   jsi   dala  volný   průběh -  vyšlo to  a daří  se (  klepu  za vás),
já   musím přiznat,  že  v páté  třídě svého syna jsem pracovala   na půl  úvazku,tudíž  na   něj  měla   více   času,  a   ihned  po příchodu   ze  školy   ho  dennně   odchytila, dalamu   cvičý  diktát apár  příkladů....bylo  to   fajn,  jak  vidět   jemu  to   pomohlo  udělat   přijímačky,ale....prostě   potom  po  nástupu   do školy ( já už pak  na něj   neměla  tolik  času- ale učte  se s klukjm do18!?!) - tam chtěli samostatnost a to prostě  nešlo....

Ale k Alixi -prostě syn 8 let nebude cvičit ve škole  a věřte,  že  taky bude   dýchat ...- buď   každý na sport   zas   až  taknení,nebo ho   baví  jen  nějaký  sport- mě ve škole tělocvik doslova s...! A to jsem  měla jedničky, ale  fakt  mě  tělák  připadal 2 hod.ztráty  času...(ato  jsmeho  ještě   měly 2 x týdně, takže  2x týdně   jsme  museli  do školy  tahat sport. oblečení....bléééé - nicméně já sportovala- mimo školu, takže  kdo  se chce   pohybovat,ten  se pohybuje, kdo ne, tomu stačí   šachy - talky sport

AlixaZS — 13. 5. 2007 22:12

Savéla:
Ano, souhlasím s tím, že je to určité uhýbání před problémem, ale první a doufám, že poslední.  Ve druhém pololetí se syn v TV trochu zlepšil, ale podle slov učitele, musel nějak rozlišit schopnosti všech žáků a syn prostě mezi dvojkaře nepatřil. Chtěla jsem syna přihlásit do nějakého sportovního kroužku, ale on prostě na to není, nebaví ho to, nikam chodit nechce. Jedině s kamarády jezdí na kole a chodí občas plavat. To jediné ho baví. TV byl prostě jedinou věcí, která mu znechucovala celou školu. A když to šlo zařídit, tak proč ne. Tělocvikem se živit nebude. Teď je celkem v pohodě a škola ho docela baví.

:)  Když já chodila na základní školu, tak jsem měla noční můry z obědů ve školní jídelně, máloco mi chutnalo, a nejen mě, takových nás bylo víc (ta jídla nechutnala ani mamince mé spolužačky, která v jídelně vařila). A nesměly jsme obědy u okýnka vracet, kuchařky nás vracely zpátky a musely jsme to dojíst. Vůbec je nezajímalo, že se nám z toho třeba dělá zle. Někdo chodil za školu, já a ještě pár dalších jsme chodili "za obědy". Pak jsem se domluvila s rodiči a z obědů mě odhlásili. To jsem si oddechla!  A hned se mi chodilo radostněji do školy  :)

savéla — 13. 5. 2007 23:16

Alixo, vůbec ti nechci kázat, je to tvoje volba, jenom ti řeknu svůj názor:
Můj syn už na osmiletém gymnáziu odmaturoval a můžu tě ujistit, že těch problémů se ti vyskytne daleko víc. Nikdy nic nevyhovuje všem. Já jenom učím své děti nevyhýbat se problémům, občas prostě musí skousnout zuby a problém překonat. Jeden můj syn se hrozně bál vody a z plavání měl trauma. Myslíš, že jsem mu to plavání zrušila? Zpětně vím, že problémem byl učitel, ale my jsme to řešili psychopřípravou, návštěvami bazénu a tréninkem. Dnes vodu miluje a plave jak rybička. To jen jako příklad. Lepší by bylo, kdyby se syn naučil vycházet s učitelem, aby věděl co vlastně vyžaduje. Ono někdy to podání problémů našimi dětmi je hodně zkreslené.
Také si myslím, že tělocvik patří k celkovému rozvoji dítěte, stejně jak hudebka a výtvarka. Ano bude dýchat i bez tělocviku, ale určitě mu to hodně vezme. A taky nevíš, kam se časem ubere zájem tvého syna k dalšímu studiu, aby ses pak nedivila jako já.
Přeju tvému synkovi, ať se mu daří a věř mi, že trojku v primě v životě řešit nebude.

AlixaZS — 14. 5. 2007 0:12

Savéla:
Vím, že trojka z tělocviku není žádná katastrofa. Svět se nehroutí. Já to osvobození z TV prostě vzala jako pomoc synovi. Vlastně mi to poprvé nabídla sama doktorka, když jsme byli se synem na prohlídce, to bylo ve 2. pololetí v primě. Ona svou dceru taky osvobodila z TV, a to prý měla jen dvojku. Říkala, že spousta rodičů to takhle řeší a nic na tom není.  A všichni z mého okolí mi říkali, že jsem to měla udělat už dávno a než až v sekundě. Dřív mě vůbec nenapadlo, že je to uhýbání před problémem. Syn dobře ví, že z matematiky ani jiných předmětů ho osvobodit nemůžu. Snažím se ho vést k samostatnosti, chci aby byl připraven pro život, aby se prostě neztratil. Neberu to jako umetání cestičky. Nechtěla jsem, aby mu prostě jeden předmět ve škole, pro mě nedůležitý, znechutil celou školu, když mu to jinak celkem jde. Určitě se ještě vyskytnou nějaké problémy, které už nebudu moct řešit tak lehce, budeme to prostě muset pak zvládnout jinak. A tělocvikář? Ten je pověstný tím, že má vysoké nároky na sportovní výkony svých žáků. Ten nesleví. Ani na přímluvu třídního učiteĺe.
Ani mě nenapadlo tvůj příspěvek brát jako kázání, jsem ráda za každý názor, díky.

1Marie — 14. 5. 2007 11:27

S TV je na hodně školách problém. Moje dcera se tělocviku vyhýbá - prostě jí nebaví.  Nevidím ani tak problém v osvobození od tělocviku, ale v tom, aby se děti nějak hýbaly. Většinu času stráví sezením (ve třídě, před počítačem, při učení). Pohyb je podle mě strašně důležitý - a každý by si může najít něco, co ho baví. Obě moje děti vyzkoušely kdeco (obě pod mírným nátlakem), ale dnes mají oba svoji sportovní aktivitu . Je to těžké, protože dostupnost různých  sportovních klubů a aktivit není všude dobrá a leze do peněz, ale určitě to stojí zato. A taky - pokud pravidelně plave a jezdí na kole - tedy pokud to není jen jednou měsíc - tak myslím, že i to je lepší, než v hrůze strávená hodina tělocviku. Ta mu pohyb jen zoškliví. Já jsem dceru z tělocviku neosvobodila, protože u ní je to jen pohodlnost a nechuť - a tu se musí naučit překonávat.

jana2 — 14. 5. 2007 12:35

Hodinu tělocviku jsou problém na všech školách. Učitelé si stěžují,že jsou děti neobratné a líné. Děti zase nebaví někým dané nesmyslné limity. Ještě jsem nezažila, že by se hodnotila snaha. Jsou dané disciplíny a limity a za ně odpovídající známky. Špytný je systém. Pokud dítě pravidelně jezdí na kole, bruslích a třeba plave, tak nechápu, jak může mít z tělocviku trojku.

Tercila — 18. 5. 2007 21:17

Nesouhlasím se Savélou a Marií. Něco se překonat dá, ale jako pedagog si nejsem úplně jistá, zda to dítě tak úplně posílí. Každé dítě je totiž jiné. A co dokáže zpackat na psychice děcka jedna vysloužilá sportovkyně (která by se jinde už neuplatnila, přičemž o pedagogice nemá ani páru), to si nedokážete představit. Myslím, že jsou dvě varianty pohledu: jednak je to "odhalení" lenosti, to je samozřejmě možné, a jednak je to správné posouzení psychiky dítěte, které odmítá cvičit. Vzpomeňte si, jestli se vám víc lidí smálo po trojce z matematiky nebo po trojce z tělocviku. "Náraz" na psychiku děcka po hodině TV je v těchto případech, myslím, jasný.
Nikomu bych ve sportu nebránila, i když já sama ho tedy k životu absolutně nepotřebuji, ještě nikdy jsem nebyla přijímána do zaměstnání na základě správnosti udělání kotoulu nebo rychlosti šplhu :D. A moje o 10 - 15 let mladší kolegyně, sportovkyně, se naotravují u doktorů tolik, že by jim tu lékařskou péči měl už snad někdo dát zaplatit.
Píšu sem i proto, že v poslední době vidím, kolik peněz se lije (pochopitelně, že podle mě zbytečně) do sportu, ale vybavení přírodopisu, chemie a dalších předmětů stále pokulhává. Výchovy - hudebka, výtvarka, pracovka a tělocvik by měly být doplňkové předměty a ne, aby nám z nich vycházely děti, jejichž psychiku pak rodiče řeší s psychologem.

anka — 19. 5. 2007 18:06

Podle mě sport i pohyb patří k životu stejně jako základní znalosti z oblasti hudby a umění.
Nemám dceru vrcholovou sportovkyni a vidět ji v akci s míčem,to je zážitek na celý život,a přesto cvičí.Psychiku narušenou nemá.Dobře ví že každý vyniká v něčem jiném,ona v matice,jiný v běhu nebo basketu.
A to si myslím je to nejzdravější,protože dítě už v ranném věku musí poznat že je sice hvězdou pro rodiče,ale nikdy nebude hvězdou ve všem a pro všechny.Pokud se už bude v tomto schánět úleva aby se nedejbože dítě neztrapnilo tím že neumí kotrmelec,samozřejmě pak bude hledat únik i před dalšími věcmi které by mu komplikovaly snadný život.

Tercila — 19. 5. 2007 18:39

Samozřejmě Ani,
ale nesmí se ta "učitelka" - bývalá mistryně světa - smát se zbytkem třídy tomu, že holce při ráně balónem spadnou brýle (8 dioptrií) a ona je hledá po zemi.... Nepřála bych Ti tu situaci a za své dítě bys po takových častých eskapádách taky smýšlela jinak. Směje se snad někdo ve třídě, když jejich spolužák dostane kouli z matematiky? Proto tvrdím, že TV při necitlivém vedení mmůže napáchat škody na psychice.
A trvám na tom, že nemocnější jsou sportovci a že nic se nemá přehánět. Tělocvik už vůbec ne. Kdyby byli učitelé hudebky a výtvarky taky tak zatvrzelí jako "ujetí" tělocvikáři, kteří vlastně "neumějí" nic, co je skutečně potřebné do života, byla by polovina tříd každoročně na propadnutí.
Jinak pochopitelně nejsem zastáncem omluvenek jen proto, aby si dítě nepokazilo ten slooupec jedniček na vysvědčení.

anka — 19. 5. 2007 19:44

Tak takovou situaci bych okamžitě řešila s ředitelem školy.Měla jsem na mysli zdravé děti bez jakýchkoliv omezení.Možná že má dcera má štěstí na tolerantní učitele,ale ve třidě mají dítě po operaci páteře.Samozřejmě má uvolnění a cvičit nemusí,ale protože je na hodinách přítomné/jsou uprostřed vyučování/věnuje se mu podle možností profesorka idividuálně a má léčebný tělocvik.Po dohodě s lékařem cvičí to co mu prospívá a neublíží.
A zatvrzelé učitele hudebky i výtvarky znám.Ve škole kam chodí dcera všechny děti povinně hrají na flétnu.A hrát umí všichni :)Ve výtvarce se dělají všemožné techniky a taky tvoří všichni.I ti co si myslí že neumí namalovat ani domeček se naučili spoustu věcí.
Ale možná je to tím že pro tyto hodiny vyjímky nejsou :)

AlixaZS — 19. 5. 2007 20:49

Tercila:
mám podobný náhled jako ty, díky. Už jsem si začala pomalu připadat jako špatná matka, která nedopustí, aby se někdo křivě podíval na jejího mazánka. Nejsem proti tělocviku ve školách, ale taky si myslím, že by spolu s hudebkou a výtvarkou měl patřit mezi doplňkové předměty, hodnocené jinak než ty "normální" předměty. Nevím, že by někdo dostal trojku z hudebky nebo výtvarky. Vždycky buď jedničku nebo dvojku.
Rozhodně nepatřím mezi ty, kteří píšou dítěti do školy omluvenky, třeba že se dítě nestihlo naučit na písemku nebo se mu prostě do školy ten den nechtělo. Syn byl naposledy nemocný v 1. třídě ZŠ a zamešká občas tak 2-3 vyučovací hodiny, kdy jdeme buď na oční, pro prášky na alergii nebo k zubaři.  A za ředitelem školy jsem nešla, nevím, jak by to vypadalo, kdybych si stěžovala na tělocvikáře...a třídní učitel mi řekl, že to už zkoušelo víc rodičů...Nejsem hádavý typ, chtěla jsem vyhovět synovi, a tak jsem zvolila to osvobození. Taky se mu spolužáci posmívali a nadávali mu, když hráli nějaké míčové hry, tak jim to kazil, nechtěli ho do družstva.
Když já chodila na ZŠ, měli jsme ve třídě jednoho kluka i holku, kteří byli naprostý dřeva na cvičení. Holka hodiny TV probrečela. Ten kluk měl od 1. do 8. třídy samé jedničky, ale z těláku mu hrozila trojka. Přimlouvali jsme se celá třída, aby tu dvojku dostal. A v 8. třídě mu učitelka dala i jedničku, jen aby to měl snazší při nástupu na střední školu. On prostě za celých 8 let nezvládl techniku kotrmelce, v běhu byl vždycky poslední, vlastně kolikrát ani nedoběhl, o skoku do dálky a výmyku ani nemluvě. Zdárně vystudoval střední školu, vysokou školu s červeným diplomem, má dobrou práci a tělocvik mu nikdy nechyběl.

savéla — 19. 5. 2007 22:16

Tercilo
myslím si, že ujetých pedagogů je všude dost, třída mého syna na ZŠ válčí s dějepisářkou a učitelem pracovek, trojky u jedničkářů nejsou vyjímkou. Jaké osvobození mám zvolit?
Naše rodina má výtvarný antitalent, děcka však neměla horší známku jak dvojku, většinou jedničku, protože se vždy snažily, syn byl velmi nešťastný, že mu paní učitelka výkres nepochválí, ale nikdy se z výtvarky nehroutil a snažil se pracovat a to většinou pedagog, aspoň ten dobrý umí ocenit. Bavila jsem se na to téma s jednou učitelkou a ta řekla jednoznačně, že snahu vždycky ocení, ale co ty děcka dokáží odmítat a jak se umí vymlouvat a k tomu drze, na to prostě učitel jinou zbraň nemá, jak zhoršenou známku.
Nechci se učitelů zastávat, taky k nim mám spoustu výhrad a zesměšňovat umí všichni i matikáři, hudebkáři, prostě všichni. Při nástupu do zaměstnání se mě opravdu nikdo neptá na kotoul, ale ani na známku z dějepisu, to by se dalo polemizovat o všem, co se děti učí. To, že se děti neumí a nechtějí hýbat je taky jednoznačné. Ta pravda je opět někde uprostřed. Měřítka být nastavená musí a kde je ta hranice, co je správně? Můj syn se taky diví, proč se musí učit nějaké letopočty, které nikdy nebude potřebovat a přitom vyšplhá na tyč za pět sekund. A věř mi, že ti jedničkáři se taky umí vysmívat za špatné známky třeba z matiky.  Nikdo není a nemůže být dokonalý ve všem, ani naše děti a čím dřív to pochopí, tím méně pak budou navštěvovat psychology. Asi většina z nás zná, jak je těžké se smířit se svými slabinami. Takovým řešením se tento proces jenom odkládá...

Tercila — 20. 5. 2007 0:35

Savélo, samozřejmě.
Nejde tak úplně o známky, spíš o tu psychickou stránku děcka. Řešení s ředitelem postrádá smysl (pochopitelně proběhlo), protože on sice přitaká, že jsem jen jedna ze zástupu stěžujících si rodičů, a že by ji taky nejradši neviděl, ale ta bývalá sportovkyně prostě dělá škole jméno a tudíž........... Že se ta dáma nerozpakuje dát jedničkářovi na vysvědčení trojku, to by tak nevadilo, horší je, co této známce "na placu" předchází. Ale rozhodně vím, že jsou děti (jako moje dcera), které se s tím srovnají a ještě to pak doma zironizují (taky jsem nechtěla, aby hodiny seděla ve škole a pak doma u PC; taky si myslím, že protáhnutí je potřeba) a jsou děti, které se s tím vyrovnají tak, že za pár let budou sedět u psychologa. Učím na VŠ, vím, o čem mluvím.
Druhá věc jsou ty zmíněné letopočty v dějepisu - jo, ona totiž existuje taková jakási obecná rovina inteligence, kdy po chvíli debaty s člověkem poznáš, zda je "vzdělán" nebo ne. Ta do života určitě patří. Teď snad trocha odlehčení k potvrzení "důvodu" možné "zaujatosti" proti tělocviku (popravdě spíše proti některým pedagogům):  poslední dobou nevím, jak se tvářit, když mi okolí pochlebuje, že kterým sportem se zaobírám, že jsem tak štíhlá. :D (173 cm, 59 kg). No, směju se a s radostí říkám: však víte, že jste mě bez auta ještě neviděli, neujdu krok pěšky, protože mám to svoje auto ráda:D, smažím si ve dvě v noci slaninové bramboráky a zásaně jezdím výtahem. Chci tím říct, že dril ve sportu prostě některým lidem (tedy dětem) prostě nechybí a že pak u člověka rozhodně záleží na tom, jakou oblast profesního působení si vybere. Pokud bude chtít dělat vedoucího skautského oddílu, asi musí mít k TV vztah. Pokud se dítě ve 14ti letech domluví 4 jazyky a hodlá v budoucnu překládat atd., tak zřejmě pro něj ten šplh za 5 vteřin bude naprosto zbytečný. Obzvlášť když to inteligentní dítě dobře ví, že pro využití šplhu za pár sekund není v běžném životě uplatnění, že. (Jedině by v lese potkal rozzuřeného divočáka) :D
A ještě jedna věc, která možná vychází z mé pohodové povahy. Nejsem jaksi schopna vidět něco pozitivního na tom, že někdo zvítězí nad někým jiným... že je někdo rychlejší....!! Nějak mi to u těch děcek nekoresponduje s představou pospolitosti a parťáctví. Naopak s úděsem sleduji, jak na základkách roste počet hřišť a "nadějných fotbalistů", kteří jsou tak drsní a sprostí, až rozum zůstává stát, vyjadřovat se neumějí, zatímco pro děti se zájmem o odborné činnosti, ať už biologické, chemické, fyzikální atd. učebny leckde vybaveny nejsou.
Poslední věc - přínosu předmětu pro lidstvo. Až budu ležet v nemocnici (a tam skončíme skoro všichni), pomůže mi lékař (a vzdělaný anesteziolog a třeba laborant v biochemické laboratoři) nebo fotbalista?
To už jsem samozřejmě zašla až do detailu. Každý na tuto problematiku vždycky bude mít svůj názor, to je pochopitelné. Jen mám svůj osobní pocit, že se na sport klade zbytečně velký důraz. Ale jak už jsem zmínila, když někdo chce běhat se stopkami v ruce po poli a šplhat a skákat přes "kozu" a vidí v tom smysl života, rozhodně bych mu nebránila :). Jak říká klasik: všechno je k něčemu. I to, aby se neúspěšné dítě naučilo nedělat si nervy z "rychlejšího"  spolužáka, který se mu posmívá, a aby se naučilo "myslet si o něm své".

Tercila — 20. 5. 2007 0:45

Alixo,
já jsem právě na ZŠ na hodinách matematiky byla a hodiny tělocviku jsem několikrát při svém dřívějším příjezdu z práce měla možnost vidět za plotem. Bydlíme u základky. Nezažila jsem nepokryté posmívání se po vyhlášení výsledků matematické písemky, ale co jsem slyšela při tom tělocviku, škoda mluvit.
Ono je to složité téma, protože obecně můžeme dojít jenom ke zkonstatování, že každé dítě je jiné, každý učitel je jiný, podmínky na každé škole jsou taky jiné... A každý člověk je jiného založení - já jen sleduji, jak marodím jednou za rok na rozdíl od mladší kolegyně, která chodí 2x týdně plavat, běhá, chodí do práce pěšky...
Toto je Tvoje vlákno, tak už nebudu rozebírat můj názor na význam tělocviku. Pro Tebe je důležité, že ses rozhodla zřejmě správně, máš ze svého rozhodnutí dobrý pocit, vědělas, na jakém základě jsi to udělala a - časem uvidíš, jak se věc vyvíjí a jestli to bylo správné. Držím palce, ať to zvládnete pohodově.

AlixaZS — 20. 5. 2007 9:53

Tercila:
moc hezky jsi to napsala. Za tím osvobozením si stojím, udělala bych to znovu. Možná si i tělocvikář oddechl, že nemusí ztrácet čas s takovým dřevem, jako je můj syn.  :)  Myslím, že ve výsledku jsme spokojení všichni: já, syn i tělocvikář. Jinak ta škola je moc dobrá, jsem ráda, že tam syn chodí a že na třídních schůzkách slyším, že je studijní typ. Prostě všude je něco.  Rómské děti mají určitě z tělocviku jedničky, ale co matematika, pravopis...
A jinak se moc omlouvám Michaele43, že jsem sem tak vpadla, toto je její vlákno. Nečekala jsem tolik ohlasů ohledně prospěchu z tělocviku, prostě čtu nějaký příspěvek a už píšu, co mám na srdci k tomu tématu... ještě jednou se omlouvám.

Tercila — 20. 5. 2007 12:56

Jo, vlastně pardon, to se omlouvám Michaele, že jsem vlákno přisoudila Alixe. Mějte se všichni moc hezky, ahojky.

Michaela.43 — 21. 5. 2007 8:24

Tercilo,Alixo,

vůbec se neomlouvejte, vždyť nadpis je jasný..... a jsem jen ráda, že tady plkáme o daném tématu....
ostatně každý studentík je na něco jiného...a s tou poznámkou o tom, kdy se spolužáci více smějou: zda trojce z matiky nebo těláku, tak je to pravda, že těláku - prostě pak je spolužák: kopytem, nejde-li mu tělák...nejde-li matematika, pak jen na matiku nemá buňky....( totéž s jazyky...)nicméně osobně si myslím, že sport a tělocvik by měl být spíše výsadou mimoškolní, ale my to tu nezměníme, a že všechny "výchovy" by měly být  spíše na uklidnění dítka mezimatikama, fyzikama a jazykama  a vědama - to  by taky mělo být jasný.....

666salome — 21. 5. 2007 8:31

:D Pod to se klidně podepíšu taky, na výchovy totiž dítě musí mít i přirozený talent a uvítala bych kdyby nekazily vysvědčení a byly hodnoceny ústně :supr: Ale toho se asi nedožijeme :gloria:

Tercila — 21. 5. 2007 11:38

Holky - díky - přesně tak to vždycky říkám, že výchovy mají tedy možná rozpoznat případný talent děcka a dál s tím něco dělat. Taky jsem na stížnost učitelky, že děvčata jsou líná, řekla - a jak je motivujete? Ono řvát "pedagogicky" na děcko před ostatními: "ty jsi úplně blbá, ty ani ten kotrmelec neuděláš správně", to by dokázal každý kolemjdoucí zedník. Učím předmět, ke kterému má "buňky" málo studentů, ale beru to tak, že mým úkolem je motivovat je.
K tomu slovnímu hodnocení, no, vím, že to bylo navrhováno víckrát, ale - mnozí učitelé se tomu brání, že je to víc práce (což samozřejmě je, to ano), ale zvláště v těch výchovách bych to taky preferovala.