Ahoj, jsme s přítelem spolu 8 let, zrovna kupujeme svůj vlastní byteček (půjčka) a na jaře se budeme stěhovat, zároveň plánujeme mimi. Přítel se teď dozvědel, že jej v práci přeloží daleko od našeho bydliště, takže by jezdil domů jen na víkendy. A to je můj problém!Nějak to nemůžu pobrat, stačilo mi, když jsem na něj čekala rok přes vojnu. Já potřebuju chlapa pro život, abych s ním mohla žít, ne aby jezdil 8x do měsíce (víkendy) domů na "návštěvu". Vím, že by měl asi i víc peněz, ale co z toho..ještě k tomu jestli se nám brzy zadaří i to mimi. Jeho to asi taky mrzí, ale práci měnit nechce, protože se mu líbí a kdyby nějak usiloval o to, aby jej na současném místě nechali, tak to se mu taky nelíbí, protože by šel do jiné party a měl méně peněz. Vím, že budeme splácet půjčku a více peněz se bude hodit, ale já to prostě nějak nemůžu zkousnout, že budu život trávit čekáním...
Ostatní v okolí mě za tohle myšlení odsuzují a proto se ptám, jsem vážně tak divná, když bych radši měla přítele doma, aby s námi trávil všechny rodinné chvilky, viděl mimi vyrůstat a radši se uskrovnit?

Ahoj!
Tak podle mě divná nejsi.
Já jsem zastánce toho názoru, že peníze jsou potřeba, ale ne všechno!
Nějak takhle to má můj bratr. Pracuje 120km od přítelkyně, vidí se jen o víkendech, ona těhotná. Za rok a půl už se zvykli, ale pro ni ani pro dítě to nebude dobré a ví to oba, jen se s tím zatím nedá nic dělat.
Pokud by to bylo dočasné (max půl roku), tak bych to možná překousla, ale jinak ne.
A ani já bych nešla od něj, být to naopak.
A proč se neodstěhujete pryč spolu?

My už ten byt máme teměř koupený a tam kam jde, tak stejně bude jen dočasně, pak jej přeřadí zase úplně jinam, jestli blíž domovu nebo dál, to je ve hvězdách. Dělá u stavební firmy, takže je pošlou tam kde je potřeba. Nejhorší je, že pokud to opravdu schválí a pošlou jej pryč, že se s tím nedá nic dělat, já nevím jak to zvládnu, jenom na to pomyslím a hned se rozčílím..přítel říkal, že by se snad snažil jezdit aspoň třeba středy, ale to je zase zbytečný, aby utahanej z práce přijel večer, hodinku poseděl a šel spát, protože brzy ráno musí být zpět..
Jeho otec taky tak jezdí, ale už mají děti velké a manžel jeho sestry taky, mají 2 malé děti a vypadá to na rozvod... a přesto oni všichni mě nechápou :dumbom:

Tak to sa ale stala chyba hneď pri výbere partnera - to akoby sa manželka vojaka rozčuľovala, že ho preložia bohviekam... S tým si mala rátať, moja...

Selima napsal(a):

Tak to sa ale stala chyba hneď pri výbere partnera - to akoby sa manželka vojaka rozčuľovala, že ho preložia bohviekam... S tým si mala rátať, moja...

On ale celou dobu dělal a dělá už několik let pořád v místě bydliště, tohle přišlo z ničeho nic..a chodíme spolu od 15 let, takže si nějak nedokážu představit když po několika měsících usilovného hledání práce konečně práci našel říct mu: hrozí ti že budeš jezdit i mimo domov? tak buďto půjdeš zpátky na pracák nebo se s tebou rozejdu..? Promiň Selimo, ale asi tě nechápu.

ahojky, chápu,že se ti moc nelíbí že tvůj partner bude většinu týdne mimo domov a že budeš na vše sama. Můj přítel pracuje asi 40 km od domova a každý večer je doma, ale když s ním nejsem,tak mi je po něm smutno a jsem snad divná? Ne, jen ho miluji a chci být s ním. Když jsme s přítelem začínali chodit,tak jsme si oba řekli,že vztah na dálku nechceme. V tvém případě, kdy jste si koupili vlastní byt a splácíte ho se odstěhovat nemůžeš za ním. Asi bych ti radila toto: zkuste nějakou chvíli žít takhle, že tvůj přítel bude muset být kvůli práci mimo domov a když to nepujde,tak si zkus s ním promluvit,at si hledá práci nekde poblíž vašeho domova. Je to o domluvě. Hodně stěstí

anitaak napsal(a):

Selima napsal(a):

Tak to sa ale stala chyba hneď pri výbere partnera - to akoby sa manželka vojaka rozčuľovala, že ho preložia bohviekam... S tým si mala rátať, moja...

On ale celou dobu dělal a dělá už několik let pořád v místě bydliště, tohle přišlo z ničeho nic..a chodíme spolu od 15 let, takže si nějak nedokážu představit když po několika měsících usilovného hledání práce konečně práci našel říct mu: hrozí ti že budeš jezdit i mimo domov? tak buďto půjdeš zpátky na pracák nebo se s tebou rozejdu..? Promiň Selimo, ale asi tě nechápu.

Nie, naopak, mala by si sa zmieriť s tým, že skrátka robí v brandži, kde hrozí(a môže sa to uskutočniť až za niekoľko rokov, ako uňho, ale tá hrozba tam je), že bude pracovať mimo domov. Nejaký čas sa to naozaj dá vydržať(viem, čo hovorím, ja som tak fungovala pol roka-robila a žila som 1000 km od domova), dlhodobo je to stresujúce, ale tiež nie nemožné. Výsledkom bude vždy len a len kompromis... Mmch, chlap, ktorý síce robí v mieste bydliska, ale domov chodí po deviatej, tiež nie je bohvieaká pomoc - a tak funguje väčšina manželstiev, ktoré vidím okolo seba. Kruté, ale pravdivé.

Budeš se s tím muset smířit, i když sama si to představit nedokážu. Mě chlap odjede na jeden den a je mi smutno, natož tohle.
Držím palečky, ať to všechno dopadne dobře. Třeba to nakonec dopadne úplně jinak.

Manžel vždy vydělával víc než já, tudíž jsem se stěhovala tam, kam šel on, jelikož jsem chtěla být s ním. Tak se stalo, že jsem se stěhovala několikrát a nakonec ve víc jak 40 letech věku nás obou jsme začínali s bydlením zase od nuly (i s půjčkama) - a rok jsembydlela s ním a dvěma dětmi (dost velkými) v JEDNÉ místnosti, kde jme i všichni spali, kde jsem vařila a sušila prádlo, zatímco jsme opravovali zříceninu na obyvatelný domeček .  Všecnho jsme zvládli, protože jsme chtěli být spolu. Je to jen otázka priorit, rozhodnout se musíš ty sama co vlastně chceš.

Vůbec nejsi divná, mě by se to taky nelíbilo :dumbom:

Vztahy na dálku jsou na houby :usch: - vlastní zkušenost.

Dnes už bych ho buď odejít nenechala, nebo bych šla s ním - kamkoliv.Dneska už vím,že díky tomu, že jsem ho nechala jít, se náš vztah rozpadl.:usch:

Taky jsme to doma jednu dobu měli takhle, manžel pracoval přes týden v jiném městě a ze začátku jezdil domů jen na víkendy...mno nebyl to tedy žádný zázrak, že bych si to užívala se říct nedá, ale na druhou stranu, taky jsme to přežili, postupem doby začal jezdi domů i přes týden a pak si našel jinou práci :-))

Hmm:tesi: tak já asi divná jsem.
Mě to totiž vůbe c nevadí :reta: naopak, jsem si na to po počátečním strachu zvykla.
Fungujeme tak už 3tí rok. A spíš jsem měla obavu, když měli přítele převelit zpět :D
Dělám si srandu.
Já myslím, že kvalitnímu vztahu to neuškodí - spíše naopak.
Je to sice po těch letech asi divná představa (člověk si zvykl).
Chce to si najít nějakou svou náplň života ... nebýt tak uplá na partnerovi.
Budete se na sebe víc těšit, mít nové zážitky.
Týden uteče, jak voda. A věčně mimo pracovat nebude... lepší než ho mít doma a na pracáku :vissla:
(a to právě i pro to miminko) !

Ahoj všem :reta:
plně souhlasím s Fe :supr:
bohužel,bydlíme v lokalitě,kde jsou dost mizerné platy,tak kdo nechce živořit musí za prací dojíždět
s partenerem jsme spolu pět let z toho čtyři roky dojíždí za prací 250km
jesně je nám smutno,když ho potřebuju není tu ,ale dá se to zvládnout :vissla:
pokud je vztah kvalitní,tak ho to jen prohloubí a upevní
mám plno svých zájmů,kamarádky,psa,práci,domácnost na nějakou nudu a deprese není moc času
poradila bych ti : zkus to třeba na půl roku a pak uvidíš,rozhodně bych ho nenutila měnit práci,pokud ho baví

Já taky souhlasím s Fe.   Můj manžel taky jezdí domů  jen na víkendy, všichni jsme si zvykli, i když je mi někdy smutno, ale dá se to. Hlavně nežárlit, nedělat zbytečně scény, chce to toleranci obou. Budete si vzácní, tak se  třeba  nebudete mít čas ani hádat.

Hm, ja osobne by som tiez asi taky vztah dlhodobo neustala.... A nie z dovodu podozrievania druheho, ci nudy, jednoducho vzdy som si svojho partnera predstavovala ako cloveka, co je mi velmi blizky a neviem si dost dobre predstavit zdielat naplno svoj zivot s niekym, koho vidim mozno mneje casto, ako kamosky...

Prechodne sa da vydrzat vsetko, ale do planovania dietata by som v takejto situacii nesla urcite....

moj osobny nazor...:kapitulation:

...

Faf, ale nemusíš mít někoho stále u pr*ele, aby ti byl blízký ... ;) naopak si to tou dálkou uvědomíš.
A ten víkend si pak vychutnáváte o to intenzivěji ... nenastává stereotyp běžných dní... a i když k hádce třeba dojde, tím, že přítel odjede, mám dostatek času si to v sobě urovnat - stejně jako on. A pak to smiřování ... na dálku se ti o to víc stýská! Víc si toho druhého ceníš - je ti vzácnější... prostě, když chceš najdeš v tom to pozitivní.
Rozhodně to neznamená konec vztahu - jen to vztah prověří ! Toleranci, důvěru, respekt ... i na dálku ti může být přítel velkou oporou. A k tomu všemu získáš, pro mě dost potřebnou, svobodu. A když jí využíváš (né, zneužíváš) tak i to tomu vztahu prospívá.

Ty znáš můj příběh, tak ti nemusím nic psát... ale pro náš vztah bylo po těch 3 letech vlastně štěstí, že se to stalo.
Ten vztah je daleko kvalitnější a hrozně se už těšíme, až budeme spolu (na stálo). Oba jsme se tím dost změnili.
Také bych ho pak chtěla více doma, když budeme mít mimi, ale dovedu si to představit i tak... :)
Což jsem v dřívějších vztazích vůbec nedovedla.

No Feuri, ja som uz tiez dost prehodnotila a pomenila svoj pohlad na vztah a tak.. Ale tento moj zasadny nazro urcite vyplyva z toho, aky som mala vzor doma, ci co. Jednoducho vzdy platilo, ze partner ma byt s tebou co najviac.
ja uz som v tom svojom poslednom vztahu tiez zistovala, ze mi vlastne vobec nevaid, ak sa s partnerom nevidame tak casto, ako to bolo s tym prvym, ze vikendy travievame ciastocne oddelene ( chodieval totiz za rodicmi do ineho mesta a mne sa stale nechcelo s nim ) a vcelku mi to aj vacsinou dobre  padlo.....

Neviem, keby mi niekto povedal, ze pozri, tu mas sice super partnera, ale naveky budete fungovat systemom vztah na dialku, nechcela by som.... Nechcela by som vychovavat svoje dieta vlastne sama a kazdu nedelu sa citi neprijemne, lebo mi zasa partner na 5 dni odchadza prec... Tych spolocnych zazitkov je potom podla mna strasne malo....

ale netvrdim ani nahodou, ze niekomu tioto nemoze vyhovovat. kazdy sme iny...:-)

myslím,že je důležité se na to podívat ještě z jiné stránky :kapitulation:

nejde přece jen o osum dní v měsíci jak tu někdo psal,budete spolu trávit dovolené,vánoce,svátky.......................................

faf napsal(a):

keby mi niekto povedal, ze pozri, tu mas sice super partnera, ale naveky budete fungovat systemom vztah na dialku, nechcela by som.... ...

Ale to bych taky nechtěla... to není na furt ! A nemůžeš to nikdy vědět do předu... ten můj dělal ve městě, kde bydlíme, ale situace se změnila, jeho pracovní místo, po vstupu do EU, zrušili a to víš, že jsem taky brblala....
ale na konec se to ukázalo, jako velice prospěšná změna.:D
Hlavně já to potřbovala - vždy jsem totiž říkala "vztah na dálku ? NIKDY"
... a teď zase říkám, raději vztach na dálku než mít doma chlapa bez práce ! Asi tak :)

( A nebo mít doma manžela, kterej chodí za milenkou, páč ho to už se mnou nudí :vissla:)

Jenže faf - nikdy nevíš .... a jak píše Gi... není to jen o těch víkendech.

Ano, Fe, to je fakt, nikdy nevies... a s tou milenkou, ci nezamestnanostou je to tiez trefne. ;)

preto som to tak skreslila, lebo nevieme, co zivot prinesie.... vsetko moze byt inak v okamihu....:)

No, možno je to trochu :offtopic: , ale my sme si s ex-priateľom boli veľmi blízki, keď som robila 1000 km ďaleko - denne sme si volali, ja som sa snažila jazdiť čo najviac domov, on ma bol 2x pozrieť - a po mojom návrate, keď sme bývali cca 6 km od seba, začal vzťah ísť do pr..le. A teraz je v nej už úplne. Ono to nie je o vzdialenosti, alebo nie LEN o vzdialenosti. Záleží aj na tom, ako si predstavujete ostatné chvíle, či ste v dennom kontakte, apod. A naozaj to nemusí byť na celý život, to by asi nebavilo ani mňa. Ale ako dočasné riešenie mi to nepripadá tragické. Asi lepšie ako byť nezamestnaný, otrávený alebo depresívny a prenášať nevôľu na ľudí okolo seba... Neviem, ťažko posúdiť. Každý to má nastavené inak. Podľa mňa je to naozaj o nejakom kompromise a o ústupkoch z oboch strán, inak to nemôže fungovať.

tak, tak Seli....:supr:

Přesně tak - tohle jsem tím chtěla říct !

no můj Dahý :hjarta:
je doma už od 22.prosince doma (teď už čtrnáct dní dělá,ale je to kousek,tak jezdí zároveň semnou domů) a abych byla upřímná :godlike: už se nemůžu dočkat,až půjde do práce a budu mít chvilku pro sebe
vím zní to sobecky vím,stydím se :rodna:

Ale vždyť jsou chlapi, kteří pracují v místě bydliště, jenže odchází brzo ráno a vracejí se pozdě večer. To si těch dětí a společných zážitků přes týden taky moc neužijou. Navíc většinou tahají domů problémy z práce, kdežto ti, co jsou přes týden pryč, si tyhle věci vyřeší "tam". Když si představím, že by mi v týdnu ubyla půlka práce a domů by jezdil chlap, který by se těšil a chtěl si víkend užít, tudíž nebyl protivný - proč ne.

když si představím chlapa,který dělá do dvou,donese mi domů deset čistýho a pak mi sedí za zadkem brrr :usch:
ale je pravda,každý jsme jiný

Tak, tak a co je ještě úžasné ...
Gi a proč jako sobecké ... já se hrozně těším na společné chvilky, ale asi tak stejně se těším, že dojdu domů - šlahnu sebou do postýlky a budu si třeba číst nebo si něco naplánuju, zajdu si na skleničku... mezi tím si povrkám s přítelem po tel. No nejni to paráda :D
na pátek nachystám dobrou véču ... ten můj dojede pokecáme, co bylo a co jsme neprobrali po founu ... uděláme si krásný večer - ráno si nechám pro změnu udělat snídani :reta:
Domluvíme si nějaký výlet nebo budeme jen tak lenošit a užívat si toho, že jsme spolu... už teď se mi stýská, že zase v pondělí ráno pojede :lol:

Mě se to náhodou teď moc líbí :D

Hezky to napsala Angie, ale to jsme zase u trochu jiného tématu :offtopic: ... i když ??? né zase tak od něj daleko.

http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=15249
...

A má to ještě jednu výhodu :/ spoustu věcí se ženská naučí,včem by se jinak spoléhala na muže,to platí i naopak :)

Vše má prostě své pro a proti .... :)

Okolí Tě nemá co odsuzovat. Ty a Tvůj partner si uspořádáváte svůj život. Oni ať si žijí, jak chtějí. Vy jim do toho taky nemluvíte.
Je jasné, že pokud byste doteďka bydleli spolu, byl by to možná vítaný oddech. Ale když se po 8 letech konečně chystáte do svého a měli byste se vidět jen o víkendech, je to přece jen rozdíl. Nedivím se, že o tom tak přemýšlíš. Mnohá žena, které muž jde na nervy, jen do dveří vleze, by si to hned s Tebou vyměnila. To mi tedy věř. A taky ty, co se jim muž denně povaluje celý večer po gauči u telky, nebo vysedává v místní hospůdce, by určitě měnily.
Není důležité, kolik času spolu strávíte, ale jaký ten čas bude. Varuj se toho, abyste se rozhodli pro každodenní vídání se a za pár měsíců či let si řekli...my to měli udělat opačně. Když ho nějakým způsobem přiměješ, aby práci daleko nevzal a byl s Tebou a nepodaří se vám to...bude to nesrovnatelně horší, než když se na sebe každý víkend budete hrozně moc těšit. Radila bych Ti jedno: On ať se rozhodne. Ne jen on Tobě, ale Ty jemu bys měla chybět, víš? On doma nebude. Ty ano. On by měl pak dát impuls a vložit snahu do toho, aby se vrátil k Tobě a žil s Tebou doma. On to bude mít těžší. Ty zůstaneš ve svém domácím prostředí. Já bych to nechala. Netlač na něho. Budeš za stíhačku. Budeš za tu, která ho k sobě nezdravě poutá. Tak to vidí Tvé okolí, to Ti patrně vytýká!
A ještě něco: Dítě si za takových okolností nepořizuj. Na tom trvej. Budeš tak uvázaná doma, že se budete jen hádat. I o těch víkendech. Užij si volnosti, kterou Ti takový způsob života přinese. Buduj si kariéru, koníčky. Kategoricky a nesmlouvavě mu řekni, že dítě budeš vychovávat pouze společně. Ne sama. Máš taky stejná práva na rovnoprávný způsob života. Byla bys v nevýhodě a v nepohodě.  Dítě nech narodit až tehdy, když muže budeš mít doma.
Myslím, že to bude rozumný kompromis.