Mám malinkatý dotaz...

Byla bych velice ráda, pokud by jste mi prosím napsali váš názor...

Myslíte, že je lepší mít dítě v pozdějším věku = jste vyzrálejší, klidnější...atd.?
A nebo mládí vpřed?? (samozřejmě s mírou:) )

A co třeba počet špuntů? Kolik jich máte nebo by jste chtěli mít? Samozřejmě vím že se to nedá ovlivnit, ale jen tak pro zajímavost a inspiraci :):):)

Díky moc  - nováček Lucka

Lucko, asi Ti každý napíše, že ideální věk je vždy, pokud se žena cítí. Já osobně bych dítě ve dvaceti nechtěla, ale jistě se to dá zvládnout! Já mám 26 let a v současné době jsme ve fázi "necháme to přírodě"....do této doby jsem vystudovala VŠ, zajistila si praxi, místo, vdala se a v současné době studuju druhou vysokou! Sama cítím, že ten čas u mě nastal! A to by měl u každé ženy a potom je jedno, jestli je jí 20 nebo 30!

Takže všem přeji dobrou volbu, ať už je jakákoliv!

Ahojky, no já chtěla mimi už od 18 let, ale zadařilo se až v 25 no a teď už mám prcky dva a za měsíc mi bude 29 let. Myslím ale, že v těch 25 to bylo tak akorát. Přišla jsem si připravená ale až když mi to malé stvořeníčko dali v porodnici do náručí. Do té doby jsem pořád pochybovala, jestli to zvládnu. Někdo je dobrou matkou klidně už v 17 a nikdo jí nebude nikdy. Takže nějakou univerzální radu zde asi stejně nedostaneš.

lucii, naprosto souhlasím s pepekou.
Musíš se na to cítit a mít vhodného partnera.
Já mám dvě holčičky momentálně jsem na vážkách jestli utahneme finančně třetí mimčo. Bohužel u nás je to o penězích, jinak bych to třetí brala.

Lucíí, můj názor je, že později je lépe (samozřejmě s mírou). Mě se narodilo dítě ve 27 a klidně jsem ještě mohla počkat, aby bylo bydlení dořešené. Takhle se kromě mateřské zabývám ještě rekonstrukcí domu a není to zrovna nejlepší kombinace. Rozhodně jsem ale jinak stihla vše ostatní, vystudovat, pracovat, hodně jsem cestovala, takže nemám pocit, že bych si něco kvůli dítěti neužila. Chtěla bych ještě jedno dítě, ale až bude domeček jako ze škatulky (alespoň uvnitř) a něco si našetřím, abych si mohla mateřskou pořádně užít a zároveň dopřát staršímu dítěti dostatek financí na sport a jiné užitečné záliby.

já měla teď poslední dobou pár problémů... samovolný potrat, prasklá cévka na čípku,.. a dr. se vyjádřila že mi nedává moc šancí na mimi... neboli čím dříve tím lépe, protože později by to vzhledem k mému zdrav.stavu nemuselo vyjít...:(
Jen dodávám, že bydlím s přítelem-má slušnou práci, jsme spolu 2roky a on je moje zlatíčko, moc by si to mimi přál ale nechává to čistě na mě...

Lucko, tak pokud to máš tak, tak neváhej! Zrovna dnes jsem četla, že pětina žen v Česku je bezdětná!
A kolik Ti je let? Pokud to teda není tajné:-)

tajné to není, ale asi to trošku překvapí... 19.... proto o tom tolik přemýšlím, víš? ale raději budu mít mimčo ve dvaceti než mít všechno ostatní a být bezdětná... asi ze mě mluví mládí, co:)

jinak děkuju moc za názory a honem pište dál ráda se dozvim něco víc... zatím pa a dík :) :) :)

Ahoj Luci, mě je 21, tedy už chvilku 22 :lol: , ale Tobino se narodil, když mi bylo 21. NElituju toho, ba naopak, sice mi občas lidi říkaj, jestli není můj bráška, ale co :D Když to srovnám, jak ty mamči v porodnici, kterým bylo 30 a  víc nevěděli ani jak prcka chytit, takže už mimčo jedině brzy a nebo dřív. NEvím, přijde mi, že čím dýl mimčo máš, o to větší strach máš... Aspoň já se o tom přesvědčila v porodnici, toť můj názor :)

A kolik je tobě? Přemýšlíš o mimi? U nás to plánované nebylo, ale šťastnější být nemůžu :hjarta: :supr:

Jo, už to vidím - 19, takže taky mláďátko, proč neee, jedině dobře :D

Ahoj děvčata,
také jsem toho názoru, že když mimi chceš, tak jsi na něj připravená.
Já osobně jsem o :dudlik: ještě před rokem nechtěla ani slyšet. Pak jsem uviděla šťastný pár s velikým bříškem a najednou jsem věděla, že chci  mimi taky. Je mi 25.

Vzkaz pro Lucii: mé tchýni doktoři prorokovali, že pokud bude mít dítě hned, tak už nikdy a pak měla celkem 4 děti :D

Marika napsal(a):

Ahoj Luci, mě je 21, tedy už pár chvilku 22, ale Tobino se narodil, když mi bylo 21. NElituju toho, ba naopak, sice mi občas lidi říkaj, jestli není můj bráška, ale co :D Když to srovnám, jak ty mamči v porodnici, kterým bylo 30 a  víc nevěděli ani jak prcka chytit, takže už mimčo jedině brzy a nebo dřív. NEvím, přijde mi, že čím dýl mimčo máš, o to větší strach máš... Aspoň já se o tom přesvědčila v porodnici, toť můj názor :)

A kolik je tobě? Přemýšlíš o mimi? U nás to plánované nebylo, ale šťastnější být nemůžu :hjarta: :supr:

Mari, mě bude v létě 30 a čekáme první a vůbec si nepřijdu handicapovaná věkem, nepřijdu si jako straá matka. Je to čistě individuální. Možná nebudu mít tolik energie jako vy mladice, ale mimi člověka zase omladí :lol::lol:
Dnes je jiná doba, není už módní trend mít mimi ve 20.
Stihla jsem vystudovat, najít si dobrou práci a mít praxi v oboru, koupit svůj vlastní byt a zařídit ho, cestovat.....
Naše mimi nebylo plánované, klidně bych ještě rok, dva počkala, ale příroda to zařídila jinak a nelituju toho :supr:
Takže ať má každý mimčo podle toho, kdy se na něj cítí. Dle statistik je průměrný věk prvorodičky 26-8 let.

potvurkapodivna napsal(a):

Marika napsal(a):

Ahoj Luci, mě je 21, tedy už pár chvilku 22, ale Tobino se narodil, když mi bylo 21. NElituju toho, ba naopak, sice mi občas lidi říkaj, jestli není můj bráška, ale co :D Když to srovnám, jak ty mamči v porodnici, kterým bylo 30 a  víc nevěděli ani jak prcka chytit, takže už mimčo jedině brzy a nebo dřív. NEvím, přijde mi, že čím dýl mimčo máš, o to větší strach máš... Aspoň já se o tom přesvědčila v porodnici, toť můj názor :)

A kolik je tobě? Přemýšlíš o mimi? U nás to plánované nebylo, ale šťastnější být nemůžu :hjarta: :supr:

Mari, mě bude v létě 30 a čekáme první a vůbec si nepřijdu handicapovaná věkem, nepřijdu si jako straá matka. Je to čistě individuální. Možná nebudu mít tolik energie jako vy mladice, ale mimi člověka zase omladí :lol::lol:
Dnes je jiná doba, není už módní trend mít mimi ve 20.
Stihla jsem vystudovat, najít si dobrou práci a mít praxi v oboru, koupit svůj vlastní byt a zařídit ho, cestovat.....
Naše mimi nebylo plánované, klidně bych ještě rok, dva počkala, ale příroda to zařídila jinak a nelituju toho :supr:
Takže ať má každý mimčo podle toho, kdy se na něj cítí. Dle statistik je průměrný věk prvorodičky 26-8 let.

Potvůrko, neříkám, že každá 30 je neschopná, tak to neber, jen to na mě takový dojem udělalo z porodnice, zažila jsem tam jednu 37, druhou 32 a další 30 a nevěřila jsem svým očím. Ale jasně, je to čistě individuální. JInak byt mám taky svůj, zcestovala jsem toho taky dost a nemyslím si, že s mimi cestovat nebudu. Práci jsem měla taky dobrou, sice nebudu mít tak dlouho praxi, to neee :butter: Jediný, co mě mrzí, že jsem v říjnu nenastoupila do školy, ale to neznamená, že nastoupit už nemůžu, že :D
Ale zas je pravda, že sis toho užila víc... Ale já si s mimi užívat budu taky :supr: Dítě je to nej, co tě může potkat, tak se tu nezdržuj a už taky jeďte :lol:

Mari... chceš ťafku !!!!! Ty kuře jedno :D !!!!! Mně je 27 ..a jsem v nejlepší formě na dítě :D !!nejsem žádná vykopávka !!! Ty jo já ani nevěděla.že jsi taková puboška !!!!! :)


Ne... ted vážně,, já chtěla mimčo o 18.... to jsem začla chodit s manželem..ale on si nějak otcovské pudy uvědomil nějak později ..asi o 8 let !!! takže pokud opravdu chceš...tak prostě konej.... není řečeno,.že si to budeš vyčítat... prostě každý to zvládá jinak...a myslímže někdo to nemusí zvládat ani ve 40....

Mari..ty jsi prostě dítě štěstěny :D !!!!

Petricka80 napsal(a):

Mari... chceš ťafku !!!!! Ty kuře jedno :D !!!!! Mně je 27 ..a jsem v nejlepší formě na dítě :D !!nejsem žádná vykopávka !!! Ty jo já ani nevěděla.že jsi taková puboška !!!!! :)


Ne... ted vážně,, já chtěla mimčo o 18.... to jsem začla chodit s manželem..ale on si nějak otcovské pudy uvědomil nějak později ..asi o 8 let !!! takže pokud opravdu chceš...tak prostě konej.... není řečeno,.že si to budeš vyčítat... prostě každý to zvládá jinak...a myslímže někdo to nemusí zvládat ani ve 40....

Holky, tak se na mě nezlobte, 27 a 33 je rozdíl :lol: TOhle byl asi můj dojem z porodnice, jak píšu, je to individuální, se omluvujuuuu :lol: :lol: :lol:  :godlike: :godlike: :godlike:

Petricka80 napsal(a):

Mari..ty jsi prostě dítě štěstěny :D !!!!

Jakto? :D To jsme všechny :supr:

Mari, já to neberu osobně, jen jsem chtěla napsat názor "staré" matky. Ne každý je v tvém věku psychicky natolik vyspělý, aby mohl s plným vědomím přijmout tu zodpovědnost, kterou dítě bezesporu je.
Jo a do konce týdne nikam nejedu, necháme to na víkend :)

Marika napsal(a):

Petricka80 napsal(a):

Mari..ty jsi prostě dítě štěstěny :D !!!!

Jakto? :D To jsme všechny :supr:

:) no přece... pocestovala jsi,byt máš svůj, přítele máš taky svého a k tomu krásného syna a do 30 daleko :D no není to úžasné :D !

Petricka80 napsal(a):

Marika napsal(a):

Petricka80 napsal(a):

Mari..ty jsi prostě dítě štěstěny :D !!!!

Jakto? :D To jsme všechny :supr:

:) no přece... pocestovala jsi,byt máš svůj, přítele máš taky svého a k tomu krásného syna a do 30 daleko :D no není to úžasné :D !

:lol: aháááá

Holky, mě je teď  trapně, za ten můj názor :grater: Já to špatně nemyslela, vážně :D Máte pravdu, moje sestřenka to s tím věkem nevychytala, asi každej je připravenej jinak. Páč jí je 19 a o mimi se nestará, je to k pláči, stará se o něj moje teta :o

MARI !!! MY SI DĚLÁME SRANDU !! TO JE V POHO..JE TO JEN  A JEN O ČLOVĚKU !!MŮŽE BÝT 30TI LETÁ KOZA..CO MÁ POCIT,ŽE JI UJÍŽDÍ VLAK..A STEJNĚ TAK MŮŽE BÝT 19LETÁ HUSA,,CO PROSTĚ NEODHADNE..ŽE NA DÍTĚ NENÍ PŘIPRAVENÁ.. KAŽDÝ JE JINÝ !!!!! NĚKDO STARÝÁ A NĚKDO MLADÝ :D

ahoj, dovolím si přispět i já - je mi 22 let a příteli 25 let.
S přítelem jsme spolu 5 let a minulý rok jsme se rozhodli, že vysadím prášky a začneme na miminku pracovat.

Já jsem po střední nastoupila do práce, takže jsem nějakou praxi získala /4 roky/ a práci máme oba dobrou.
Z bytového hlediska si také stojíme dobře - opravujeme domeček, který bude toto léto hotový.
Takže žádné překážky pro snažení nejsou. Dovolených jsme si užili, diskoték a dalších pařeb taky/dnes už nás na diskotéku ani nikdo nedostane, spíš zábava nebo ples, své jsme si odbyli a dá se říct, že jsme na to možná už i staří, když tam vidíš ty opilé 13-15 holky/.

Teď už je to 10 měsíc co se snažíme, ze začátku jsem si myslela, že to nejde, protože se ještě tělo nevzpomatovalo po HA. Na konci září jsem to ale už nevydržela a zašla k lékaři.
Ten mě prohlédl, udělal několik testů a také přítel musel na spermiogram.
A zde byl problém.
Zjistili mu pouze 10% pohyblivých spermií - okamžitě jsme nasadili vitamínky a čekáme zda to k něčemu bude.
dr. říkal, že není nikde dané, že se to zlepší a také není vyloučené příp. zhoršení.
Takže teď každý měsíc bojujeme o to, abychom nějaké miminko měli.
Člověku to taky hodně dá - teď už vím, že mít miminko není samozřejmé............
Nejpozději v září jsme rozhodnuti podstoupit umělé oplodnění.
Snad se na nás štěstíčko brzy usměje.
Jsem ráda, že jsme to zjistili "zavčas", ale to jen díky tomu, že jsme po ekonom. stránce dá se říct zajištěni - to víš dnes je toho hodně o penězích...........ikdyž to zní pro některé hrozně.

Jsem také toho názoru, že člověk může mít dítě v kterémkoliv věku, ve kterém se cítí být na dítě připraven 20 nebo 30 není rozdíl. Je pravda, že dnes lidé více studují, žena dělá vysokou do 25 let, pak pár let praxe a už je tu 30 a to ještě třeba ani nemají vybudované hnízdečko.
My začli poměrně brzo, už v mých 20 letech, jsme si koupili domeček /samozřejmě na menší úvěr/ a opravujeme ho. Ale je to opravdu jen díky tomu, že mám střední, jinak bych měla také dítě později.

Můj názor je - pokud se cítíte na miminko připraveni po všech stránkách, tak do toho jděte - musíme to tu trošku omladit, přece jen máme nějaké výhody jako mladé. Představ si až budeš mladýmu nebo mladé na stužkáči, kolem tebe o deset let starší maminy a ty ještě budeš pořád kus a spolužáci mladýho se za tebou budou otáčet - ne to je sranda, ale určitě to nějaké výhody má - člověk si může užívat ještě potom co děti odejdou z domu, protože bude ještě relativně mladý, může cestovat a třeba budeš i lépe rozumět svým dětem jejim potřebám, pubertálním výlevům, protože to nebude tak dlouho, co jsi si tím prošla i ty.
Uvidíš.:gloria:

Luci, přesně, jak říkají holky... Univerzální věk na miminko asi opravdu neexistuje, záleží na tom, jak se cítíš... Mně bude za pár dní 25, akorát jsem loni dodělala VŠ a taky si nemyslím, že by mi něco uniklo nebo že bych něco nestihla... Na miminko se těšíme jak na nic jiného... Taky jsem z těch, co neměli otěhotnění úplně bez problémů, tak Ti můžu říct, že jsme ani na chvíli neváhali a miminko si chtěli pořídit hned, než pak nemít žádný, to by mě fakt nenaplnilo... jen kariéra a žádná rodina, to opravdu ne... Tak moc držím palečky, ať se vám miminko povede a jste spokojený a šťastný ;)

Tak my jsme měli Tedíčka v mých 21 letech. Já chtěla miminko už snad od 15 let a mamča si dělala, že srandu, že snad ani nedostuduju!!!! Dostudovala jsem vyšší zdrav. školu se 7 měsíčním uzlíčkem. A teď???? Máme v bříšku vymodlené miminko ( Nikolku) na kterou jsme čekali 13 měsíců kvůli mé blbosti s antikoncepcí.
Poslechni své srdíčko a vnitřní pocity a určitě to bude to nejlepší co můžeš udělat.
Nikdy jsem si nevyčetla, že mám dítě, teď už spíše děti, je to moje radost!!!!!!!!!!!!

Tak já jsem se těšila že jednou budu mít mimčo snad už od 16. první kluk ve 23 (neplánovaný) druhý v 26 a ted třetí v 36. Švagrová má první v 35 a druhou holky v 39. A přijde mi v pohodě.
Podle mého nezáleží na věku, ale jak se cítíte.

Já si myslím, že lepší v devatenácti než nikdy. Pokud máš milujícího přítele a domácí zázemí není co řešit. Ono ti to mládí miminkem nekončí. Určitě máš kolem sebe spoustu hodných tetiček a babiček, co rádi pohlídají.... :D

NOo mít dítě respektive děti jsme chtěla mít snad od 16ti let, ale taky jsme věděla že chci abych ho měla s někým koho opravdu miluju  a kdo bude ten pravý partner a táta na  celý život. Kdybych takového potkala v 18ti, klidně si pořídím dítě  hned po škole. Ale protože jsme ho potkala před dvěma lety, budu mít miminko právě teď. A cítím, že je to dobře a má to tak být ;)

Já měla první dceru ve 20 a na mimi se těšila snad už od 17. Pak jsem na druhé mimčo ani nepomýšlela. Po 6 letech mě to nějak "chytlo" a strašně jsem chtěla druhé, ale 2x jsem potratila a druhá dcera se narodila, když mi bylo 28 a všechno jsem prožívala úplně jinak. Tak nějak jsem si to víc užívala. Když bylo mladší dceři 5 let,  s mužem jsme se rozvedli a teď mi je 39 a s přítelem čekáme zase holčičku a zase je to úplně jiné. Jsem moc šťastná, že se to povedlo a užívám si každou chviličku.

Žádné tabulky, kdy je nejlepší mít dítě neexistují. Je to každého/každé soukromá věc a rozhodnutí. Jen mám ale takový názor, že plánovat první dítě po třicítce je tak trošku neprozíravé - ono se totiž nemusí podařit třeba vůbec.

Já chtěla miminko už v 18,ale chlapa se kterým bych ho chtěla mít jsem našla až ve 22letech,no a 1.dcera se mi narodila když mi bylo chvíli 24,druhá ve 25,no a pak další děti a teď je mi 35 a čekám svoje poslední 6.děťátko a nepřipadám si stará.Jen jsem víc nervozní a mám ze všeho větší strach než kdyžjsem byla mladší.Poku máš hodného partnera a tvůj zdravotní stav je nejistý,klidně bych se do mimča pustila.pokud nemáš pocit,že ti s ním neskončí období bezstarostnosti.Jinak já se léčila od 13let po operaci slepého střeva komplikovaného pro neplodnost.A jak je vi´det tak mě vyléčili až moc dobře.Ale měla jsem taky hrozný strach po těch prognozách,protože jsem si už od mala přála mít hodně dětí.asi nějaká moje úchylka.

maminaanýzek1 napsal(a):

Já chtěla miminko už v 18,ale chlapa se kterým bych ho chtěla mít jsem našla až ve 22letech,no a 1.dcera se mi narodila když mi bylo chvíli 24,druhá ve 25,no a pak další děti a teď je mi 35 a čekám svoje poslední 6.děťátko a nepřipadám si stará.Jen jsem víc nervozní a mám ze všeho větší strach než kdyžjsem byla mladší.Poku máš hodného partnera a tvůj zdravotní stav je nejistý,klidně bych se do mimča pustila.pokud nemáš pocit,že ti s ním neskončí období bezstarostnosti.Jinak já se léčila od 13let po operaci slepého střeva komplikovaného pro neplodnost.A jak je vi´det tak mě vyléčili až moc dobře.Ale měla jsem taky hrozný strach po těch prognozách,protože jsem si už od mala přála mít hodně dětí.asi nějaká moje úchylka.

tak to klobouk dolů, teda zasloužilá maminka jsi Anýzku, obdivuji tě

Já jsem toužila po miminku už snad od 18, ale počkala jsem si do 26 let a myslím si, že to bylo akorát :)

Věkový průměr u prvního dítěte je u nás prý 28 let, to je docela dost si myslím...

Když jsem byla mladší tak jsem si řekla cca v 25 letech, což i tak nakonec bylo.. Dřív by mě to ani nenapadlo mít dítě. Chtěla jsem si tzv. užít :)

Ze zdravotního hlediska se doporučuje mít první dítko v 25-28 letech.. Z psychického hlediska je na tom každá žena jinak, takže rozhodnutí je jenom na tobě a partnerovi :)

A kolik mít prťousů?.. Naše Nela je rošťák :) takže bohatě stačí zatím ona, ale uvažujeme i o druhém potomkovi za cca 3 - 5 let...

Ahoj Peťo,

mluvila jsem nedávno s maminkou, která má děti 5 let od sebe a říkala, že je to ideální rozdíl, prý by to jinak ani nechtěla :)

Já si myslím, že ono vše má své plusy i mínusy, jak mít děti brzy, tak později... záleží na okolí, zdraví, partnerovi... já mám vlastní zkušenost takovou, že "mladé" matky všechno tak moc neřeší  - měla jsem holku ve 24 (neplánovaně),  ale k určité "duševní rovnováze" jsem musela "vyrůst"... teď je mi 32, čekám třetí (se stejným mužem :) )a vše těhotenství prožívám jinak: sice víc věcí asi nesmyslně řeším, bádám nad správnou stravou, vitamíny,atp., což mě před osmi lety ani nehlo.... ale neberou mě problémy tipu "já už nikdy neudělám kariéru, nebo: nikdy se nepodívám do Ameriky..." apod. Myslím, že když je člověk dost vybouřenej v soukromí a např.  v práci má dobrý místo, tak je situace taky jiná a ty děti nejsou "překážka"... Já se te´d nemůžu dočkat, až budu doma, kdežto s holkou to bylo utrpení, zůstat sedět doma, "sama s miminem, bez lidí kolem" ....
Takže každej věk a každá situace mé určitě svý.... :) A recept na nejlepší věk nehledej!!!! :)

Já vždycky plánovala, že bych mimi chtěla tak ve 26-27 letech. Jenže nebyl nejdřív chlap, pak jsme řešili bydlení a teď mi bude 29 a teprve jsme začali se snažením... Nevadilo by mi, kdyby se to bylo povedlo dřív.

annie napsal(a):

Žádné tabulky, kdy je nejlepší mít dítě neexistují. Je to každého/každé soukromá věc a rozhodnutí. Jen mám ale takový názor, že plánovat první dítě po třicítce je tak trošku neprozíravé - ono se totiž nemusí podařit třeba vůbec.

Promiň Annie, ale takový názor mě dokáže naštvat, já mám letos 31 let a dítě nemám. Ale bohužel to, kdy si dítě pořídím, nezáleželo jen na mě. Protože kdyby jo, tak už jsem ho měla před 3 roky (teda v ideálním věku).

Holt, když někdo studuje vysokou, pak nastoupí do práce, aby získal nějakou praxi a navíc chce vytvořit finanční zázemí pro rodinu (nejsem z těch, co by nechala druhé, aby se za mě starali - rodiče, stát), tak nemůže mít dítě dříve než po 25 roku (přiznám se, že v jsem se na dítě necítila ani v 26, ale to asi díky bráchovým dvojčatům, věděla jsem, co to obnáší).

Do toho když buď nemáš vůbec žádného partnera, se kterým by sis to dítě pořídila, nebo prostě ten vztah není úplně ideální a partner se navíc ještě na dítě necítí, tak prostě mít dítě nebudeš, i kdyby ses na hlavu stavěla. Můj manžel chce dítě teprve od loňského roku (žádný podrazy ve formě náhodného otěhotnění jsem na něj nezkoušela) ...............bohužel došlo na moje slova, která jsem mu říkala jako argument v době, kdy se ještě necítil připraven být otcem, a to, že to může vyjít napoprvé, ale taky že můžeme počkat i delší dobu.

Takže neprozíravá nejsem, jen mi to osud nalajnoval trošku jinak než jsem si představovala, ale já jsem spokojená.

Lucii,

podle mého to není o správném věku, ale o správném partnerovi. Já ho potkala až ve 35, takže první mimčo budu mít ve 37 letech. A nepřije mi to nijak divné - tak pozdní mateřství jsem vůbec neplánovala, ale život to tak zařídil, protože na každou věc je ten správný čas.

Poznala jsem chlapy, se kterými jsem o dítěti uvažovala a dneska si říkám, že nade mnou bděl anděl strážný, že jsem neotěhotněla. Bude mi sice 50 až mi dítě půjde do puberty, ale já ještě před pár lety měla tak debilní názory, že jsem ráda, že čekám dítě až teď, když už jsou (doufejme) méně debilní :) Navíc mi to nedovolí zestárnout, takže budu aktivní důchodkyně :D

Co je ale nejpodstatnější - mám přítele, o kterém jsem přesvědčena, že bude skvělej táta. A co víc může matka svýmu dítěti dopřát (kor když to bude kluk) než je dobrej táta. To nenahradí žádný peníze, počítače, drahý džíny, drahý mobily. Dobrej táta a dobrej partner je k nezaplacení. Takže si na něj počkej a pak ploďte. Jak ho poznáš? Neomylně srdcem, neboj.

račice napsal(a):

annie napsal(a):

Žádné tabulky, kdy je nejlepší mít dítě neexistují. Je to každého/každé soukromá věc a rozhodnutí. Jen mám ale takový názor, že plánovat první dítě po třicítce je tak trošku neprozíravé - ono se totiž nemusí podařit třeba vůbec.

Promiň Annie, ale takový názor mě dokáže naštvat, já mám letos 31 let a dítě nemám. Ale bohužel to, kdy si dítě pořídím, nezáleželo jen na mě. Protože kdyby jo, tak už jsem ho měla před 3 roky (teda v ideálním věku).

Holt, když někdo studuje vysokou, pak nastoupí do práce, aby získal nějakou praxi a navíc chce vytvořit finanční zázemí pro rodinu (nejsem z těch, co by nechala druhé, aby se za mě starali - rodiče, stát), tak nemůže mít dítě dříve než po 25 roku (přiznám se, že v jsem se na dítě necítila ani v 26, ale to asi díky bráchovým dvojčatům, věděla jsem, co to obnáší).

Do toho když buď nemáš vůbec žádného partnera, se kterým by sis to dítě pořídila, nebo prostě ten vztah není úplně ideální a partner se navíc ještě na dítě necítí, tak prostě mít dítě nebudeš, i kdyby ses na hlavu stavěla. Můj manžel chce dítě teprve od loňského roku (žádný podrazy ve formě náhodného otěhotnění jsem na něj nezkoušela) ...............bohužel došlo na moje slova, která jsem mu říkala jako argument v době, kdy se ještě necítil připraven být otcem, a to, že to může vyjít napoprvé, ale taky že můžeme počkat i delší dobu.

Takže neprozíravá nejsem, jen mi to osud nalajnoval trošku jinak než jsem si představovala, ale já jsem spokojená.

Naprosto souhlasím. Když k tomu nemám chlapa, na kterého bych se mohla spolehnout, a tím pádem i fajn tátu pro dítě, nešla bych do toho. Taky jsem ho dlouho nemohla najít a radši jsem si řekla, že budu žít život  prostě jen jinak a ne abych se vešla do nějakých nesmyslných tabulek. A přiznám se, že kdybych nenašla toho současnýho, nešla bych přes mrtvoly v tom smyslu, abych měla dítě za každou cenu do určitýho věku. A že okolí tlačilo! Ale já věděla, že ve výsledku si budu muset odkroutit vše sama a bude to na mně, takže jsem na ně kašlala. Nevím, tak nějak tuším, že jsem to dělala dobře, protože sama jsem na to rozhodně být nechtěla a tahat se za pár let o dítě, to taky ne. Ikdyž záruky nejsou nikdy, to je taky jasný. U předchozího přítele jsem ale měla divný pocit, který se naplnil a byla jsem ráda, že jsem fakt příbuzenstvo a nikoho neposlechla a dala na ty pocity.

Ahoj Luci, mě je 23, letos mi bude 24 let. Kdykoliv uvidím miminko, tak se můžu rozplynout. Strašně jsem miminko teď v poslední době chtěla... Přítelovi bude letos 27 let, ale ještě není na dítě připravený. Jsme spolu také rok, což si myslím, že na jednu stranu by to bylo mít teď dítě ještě brzy, ale zase když vidím jak mě má rád a já jeho tak si myslím, že by nebyl problém.
Takže zatím máme dítě v plánu za tři roky, to mi bude 26 let a to si myslím že bude tak akorát. Zatím bydlíme v podnájmu, ale máme možnost bydlet u jeho rodičů a ty jsou moc fajn. Nejhorší to ale bylo teď posledních pár měsíců, strašně mě to bralo mít svoje miminko. Představovala jsem si jak ho koupu, chovám, uspavám a vozím v kočárku, prostě se starám o něco co je moje.
Přítel byl ze mě už skoro nešťastný, při každý reklamě nebo filmu, kde bylo mimčo jsem ho přemlouvala a vyptávala se kdy budeme mít svoje:-) Skoro úplnej blázen ... fakt mě to bralo. No a nakonec jsem to vyřešila štěňátkem a je po mateřských pudech:-) aspoň snad na chvíli:-) Takže těch pár let si ještě něco užiju, až se stáří zeptá co jsem dělala v mládí, tak ať mám na co vzpomínat :-))))))

Já si myslím, že ty doby, kdy byla v 18letech svatba a v 19 první dítě, jsou dávno pryč. Mně je  28, příteli 34 let a čekáme první miminko. Nemyslím si, že by bylo nějak moc pozdě, prostě jsme to najednou oba chtěli a tak se to stalo. A jsme šťastní. Lidé by měli mít miminko tehdy, když to cítí a když ho chtějí. I kdyby měli čekat do 40.
:)

Gabrielle napsal(a):

Já vždycky plánovala, že bych mimi chtěla tak ve 26-27 letech. Jenže nebyl nejdřív chlap, pak jsme řešili bydlení a teď mi bude 29 a teprve jsme začali se snažením... Nevadilo by mi, kdyby se to bylo povedlo dřív.

Gabča už mám metřík snažilkovskej-hurá:)

První mimčo jsem měla ve 20 letech, druhé ve 29 letech a nyní ve 38 letech čekám třetí. Každý věk má svoje pro a proti.

Helčo, to je teda úžasný, že jsi i v tomhle věku po 2 dětech ještě do jednoho šla. Já taky toužím mít velkou rodinu, jenže abych stihla tři dětičky, musela bych si je nasekat jedno po druhým a to už asi v 36 nestíhám :) Tak gratuluju!

Dannylla napsal(a):

ahoj, dovolím si přispět i já - je mi 22 let a příteli 25 let.
S přítelem jsme spolu 5 let a minulý rok jsme se rozhodli, že vysadím prášky a začneme na miminku pracovat.

Já jsem po střední nastoupila do práce, takže jsem nějakou praxi získala /4 roky/ a práci máme oba dobrou.
Z bytového hlediska si také stojíme dobře - opravujeme domeček, který bude toto léto hotový.
Takže žádné překážky pro snažení nejsou. Dovolených jsme si užili, diskoték a dalších pařeb taky/dnes už nás na diskotéku ani nikdo nedostane, spíš zábava nebo ples, své jsme si odbyli a dá se říct, že jsme na to možná už i staří, když tam vidíš ty opilé 13-15 holky/.

Teď už je to 10 měsíc co se snažíme, ze začátku jsem si myslela, že to nejde, protože se ještě tělo nevzpomatovalo po HA. Na konci září jsem to ale už nevydržela a zašla k lékaři.
Ten mě prohlédl, udělal několik testů a také přítel musel na spermiogram.
A zde byl problém.
Zjistili mu pouze 10% pohyblivých spermií - okamžitě jsme nasadili vitamínky a čekáme zda to k něčemu bude.
dr. říkal, že není nikde dané, že se to zlepší a také není vyloučené příp. zhoršení.
Takže teď každý měsíc bojujeme o to, abychom nějaké miminko měli.
Člověku to taky hodně dá - teď už vím, že mít miminko není samozřejmé............
Nejpozději v září jsme rozhodnuti podstoupit umělé oplodnění.
Snad se na nás štěstíčko brzy usměje.
Jsem ráda, že jsme to zjistili "zavčas", ale to jen díky tomu, že jsme po ekonom. stránce dá se říct zajištěni - to víš dnes je toho hodně o penězích...........ikdyž to zní pro některé hrozně.

Jsem také toho názoru, že člověk může mít dítě v kterémkoliv věku, ve kterém se cítí být na dítě připraven 20 nebo 30 není rozdíl. Je pravda, že dnes lidé více studují, žena dělá vysokou do 25 let, pak pár let praxe a už je tu 30 a to ještě třeba ani nemají vybudované hnízdečko.
My začli poměrně brzo, už v mých 20 letech, jsme si koupili domeček /samozřejmě na menší úvěr/ a opravujeme ho. Ale je to opravdu jen díky tomu, že mám střední, jinak bych měla také dítě později.

Můj názor je - pokud se cítíte na miminko připraveni po všech stránkách, tak do toho jděte - musíme to tu trošku omladit, přece jen máme nějaké výhody jako mladé. Představ si až budeš mladýmu nebo mladé na stužkáči, kolem tebe o deset let starší maminy a ty ještě budeš pořád kus a spolužáci mladýho se za tebou budou otáčet - ne to je sranda, ale určitě to nějaké výhody má - člověk si může užívat ještě potom co děti odejdou z domu, protože bude ještě relativně mladý, může cestovat a třeba budeš i lépe rozumět svým dětem jejim potřebám, pubertálním výlevům, protože to nebude tak dlouho, co jsi si tím prošla i ty.
Uvidíš.:gloria:

tak už kvůli tomu stužkáči bych do toho šla :D Ba né, sranda, já vím;)

víš, já mimo to že jsem mláďátko, jsem taky hodně na vážkách... chvíli se to přiklání sem a chvíli zase tam....
Srdíčko křičí ano, ano, ano :lol: :lol: :lol: a rozum našeptává ne, ne, ne :butter: :mad: :butter:

lulu24 napsal(a):

Já si myslím, že lepší v devatenácti než nikdy. Pokud máš milujícího přítele a domácí zázemí není co řešit. Ono ti to mládí miminkem nekončí. Určitě máš kolem sebe spoustu hodných tetiček a babiček, co rádi pohlídají.... :D

Potenciální babičky bohužel jen dvě... nezvyklé, což? :D:D:D ale hlídali by moc rády... úplně nejraději až za pár let...

Ahoj Luci,
muj nazor je ten jak se tu psalo,ze kazdy si muze poridit mimco kdy uzna za vhodne a kdyz se uz stane necekane tak je zase kazdeho vec jak se zachova zda necha ci nikoli.Vim o cem mluvim. Otehotnela jsem v 19 letech ve 20 porodila syna a to jsme mela maturovat a ted ve svych 23 letech mame dalsiho prcka a podotykam ze posledniho.To ze jsem se rozhodla si dite ponechat ze me jiste nedela spatnou matku,jelikoz nedko ma v 19 vice rozumu a je usedlejsi nez nekdo ve 30..To je pripad od pripadu..Mame dve deti a tim koncime,mylsim ze to je tak akorat na dnesni dobu.

maminaanýzek1 napsal(a):

Já chtěla miminko už v 18,ale chlapa se kterým bych ho chtěla mít jsem našla až ve 22letech,no a 1.dcera se mi narodila když mi bylo chvíli 24,druhá ve 25,no a pak další děti a teď je mi 35 a čekám svoje poslední 6.děťátko a nepřipadám si stará.Jen jsem víc nervozní a mám ze všeho větší strach než kdyžjsem byla mladší.Poku máš hodného partnera a tvůj zdravotní stav je nejistý,klidně bych se do mimča pustila.pokud nemáš pocit,že ti s ním neskončí období bezstarostnosti.Jinak já se léčila od 13let po operaci slepého střeva komplikovaného pro neplodnost.A jak je vi´det tak mě vyléčili až moc dobře.Ale měla jsem taky hrozný strach po těch prognozách,protože jsem si už od mala přála mít hodně dětí.asi nějaká moje úchylka.

Ty jooo...!!! 6 děťátek...!!!  A jak to zvládáš? Já bych taky ráda měla jednou velikou rodinku ale moje představy jsou tak na úrovni tvé poloviční reality;);)

Luci zvládnout se to musí,myslím,že když se to stane a ty děti máš,tak že to zvládne skoro každý.Taky bych si to neuměla představit,ale když tu jsou tak to je něco jiného.Ale jak už jsem psala,mám hodně spolehlivého,hodného a pracovitého manžela.Kdybych takového neměla určitě bych tolik dětí neměla,protože sama bych to asi nezvládala.A Tobě moc přeju ať se rozhodneš jak to bude pro tebe nejlepší a ať se Ti podaří tolik dětiček kolik chceš!   Danylo moc děkuju,ale obdivuhodna nejsem,to si nemysli,spíš jsem asi zvláštní "blázen".

Nevím, proč by měl někoho můj názor naštvat. 1. Nic jsem v naštvávacím duchu nepsala, 2. napsala jsem jen, že žádné tabulky neexistují, že u každé je to individuální a za 3. vycházím ze své zkušenosti. Je mi teprve 26, ale 16 měsíců se pokoušíme o miminko a nejde to. Mojí švagrové je 32, pořád těhotenství odkládala, teď byla na umělém, nevyšlo to a je řádně zdrblá z toho, že začala docela pozdě.
Takže - nikomu nic nenutím, každý ať si zařídí život tak, jak jemu vyhovuje, ale mě naopak naštvou řeči typu: "na první dítě je do 40 času dost..." To je pak vzdechů, když to prostě nejde.... :vissla:

já chtěla dítě tak od 20, ale (tehdy) přítel pořád říkal, že jsme ještě mladí, máme dost času (je o rok a půl starší, než já)... taky jsme oba studovali, zázemí vlastní žádné, peníze už vůbec ne - takže jsem rozumem věděla, že má pravdu, ale cukala jsem se pořád - pak když se jednou zdálo - to mi bylo tak 20 a 4 měsíce - že jsme to nějak neukočírovali, a mimi je na cestě, tak jsme z toho byli sice oba vyjukaní, ale ne nějak vystrašení - nicméně se jednalo o planý poplach - dneska si říkám, ještěže tak, byla jsem ve 3. semestru, přítel v 7. :)
pak jsme spolu začali bydlet, vzali se, já jsem tak nějak přestala s mimčem  "otravovat" a řekla si, že se vlastně nic nestane, když ještě počkáme - no, a ten měsíc, co jsem si to řekla, jsem otěhotněla (hned, jak jsme se dověděli, že mám v bříšku poklad, jsme se s manželem shodli na tom, že byl sice neplánovaný, ale chtěný :)) ... bylo mi čerstvých 23, byla jsem v páťáku, psala diplomku - a bác... no nic, tak jsem diplomku napsala, udělala státnice, a termín porodu mi vycházel tři dny po promoci - a jak už některé víte a jiné tušíte, rodila jsem defacto místo promoce - tedy promovat jsem měla ve středu v 10 dopoledne, a malý se narodil v noci předtím ve 22:20 :)
bylo mi necelých 24 - podle mých plánů z 18 jsem tou dobou měla mít už druhé dítě, ale v porodnici jsem byla nejmladší, a připadala jsem si hrozně mladá i já sama, ale byla jsem i moc spokojená a troufám si říci, že jsem všecko zvládala v klidu - a zpětně to hodnotím tak, že lepší dobu pro mimčo bychom asi nenaplánovali... a protože si myslím, že ideální věkový rozdíl mezi sourozenci je tak 2-3 roky, tak v květnu čekáme druhého prcka - tentokrát naprosto plánovaného a chtěného :)

Me je 30 a cekam prvni miminko a vubec nelituji, ze jsem tak dlouho cekala, protoze jsem vlastne necekala, cestovala jsem, studovala a hledala meho prince, se kterym stoji zato zalozit rodinu..... Ale nikomu nenutim stejny styl zivota a jestlize ma nekdo ve 20ti pocit, ze se citi zraly a miminko si oba preji, je to uzasne! Hlavne aby se mimi narodilo do stastne milujici rodiny!!!!

Mne bude letos 27 a teprve ted zacinam pocitovat, ze bych byla na mimco pripravena.Hlavne mam chlapa, kteryho chci mit za otce svyho ditete a to je moc dulezity.Kdyz zacaly mit spoluzacky deti kolem 24let, tak jsem zacala silet, ze budu posledni atd.,ale pak, kdyz jsem doma sedla a predstavila si to vse kolem, tak jsem se uklidnila.Ted uz premyslim jinak.Clovek k tomu musi fakt dospet!Pritel je o dva roky mladsi a presto se o diteti bavime a on se mu vubec nebrani.Vek nehraje zadnou roli, at u chlapa nebo u zensky.

já chtěla mimčo už dřív, ale jaksi nebyl vhodný partner, zkoušela jsem VŠ, ale nebylo to pro mě. Pak jsem narazila na svého nynějšího manžela (27let), já 22 a jednou jsme se o tom tak bavili, spíš ze srandy, a vsadili jsme se, že to budeme zkoušet (už nevím co to bylo za sázku). Já prohrála, ale on to vzal vážně a opravdu miminko chtěl. Tak jsem si dala další podmínku - zařídíš si odchod z práce a půjdeš k nám(býval na 2.konci republiky), najdeme pořádný bydlení a vezmeme se. No a za dva měsíce jsem byla zasnoubená. Půl roku po zásnubách jsme se vzali a zároveň přestěhovali. To už nám nic nebránilo, já jsem 2 týdny před svatbou vysadila HA, a snaženíčko začalo. Už jsme to po 4 měsících pomalu vzdávali, když jsem začala mít divné tušení a najednou objevila //. Jsme moc šťastní, doufám, že miminko je zdravé a donosím ho v pořádku. Taky jsem pro jistotu zůstala doma.

Dey to je příběh jak z pohádky   :supr:  :supr:  :supr:  :supr:

no, Pavlí, jen aby to tak pohádkově i pokračovalo, ale zatím to snad vypadá slibně, uklidňuju se pořád nějakýma svýma argumentama :)

Když jsem si přečetla tuhle diskuzi, která mě zaujala, protože ...... je mi 22, příteli 40, jsme spolu krátce, a on se mě zeptal jestli bych mu dala dceru nebo syna..... řeknu Vám rozplakalo mě to. Řekla jsem mu, že ano... ale že ještě nějakou chvíli počkáme. On už děti má.

Teď si říkám, po jak dlouhém čase s přítelem by jste šli s ním do dítěte?

PINDULI napsal(a):

Když jsem si přečetla tuhle diskuzi, která mě zaujala, protože ...... je mi 22, příteli 40, jsme spolu krátce, a on se mě zeptal jestli bych mu dala dceru nebo syna..... řeknu Vám rozplakalo mě to. Řekla jsem mu, že ano... ale že ještě nějakou chvíli počkáme. On už děti má.

Teď si říkám, po jak dlouhém čase s přítelem by jste šli s ním do dítěte?

Po svatbě.

Martinko já jsem s přítelem 4roky, z předchozího vztahu mám pětiletého klučinu a teď bych už moc chtěla druhé mimi......mluvím o tom skoro dva roky.ale je to věc názoru, měla by sis být jistá, že je ten pravý a že to opravdu chceš...pak není na co čekat

nebudu ti tady psát měsíce , to je blbost, já si mysím, že až sdsi budeš jistá. že s tím člověkem chceš být a že s ním chceš založoit rodinu

Martinka1 napsal(a):

PINDULI napsal(a):

Když jsem si přečetla tuhle diskuzi, která mě zaujala, protože ...... je mi 22, příteli 40, jsme spolu krátce, a on se mě zeptal jestli bych mu dala dceru nebo syna..... řeknu Vám rozplakalo mě to. Řekla jsem mu, že ano... ale že ještě nějakou chvíli počkáme. On už děti má.

Teď si říkám, po jak dlouhém čase s přítelem by jste šli s ním do dítěte?

Po svatbě.

coze?? proc po svatbe??? :co::co:

jejda......to jsem asi něco prošvihla.....tu svatbu :lol::lol::lol::lol:-a ádovi táhne na 3 roky...

mela bych stopnout asi teda snazo.. taky nejsem vdana :dumbom:

Lucii napsal(a):

tajné to není, ale asi to trošku překvapí... 19.... proto o tom tolik přemýšlím, víš? ale raději budu mít mimčo ve dvaceti než mít všechno ostatní a být bezdětná... asi ze mě mluví mládí, co:)

Vůbec ne. V Tvém případě to chápu a jednala bych stejně. Já měla syna ve 22, což je dneska považováno za dost brzy, ale tenkrát to bylo běžné a chtěla jsem. Dnes je mi čtyřicet jedna, ještě jsem poměrně mladá, syn je dospělý, sice s námi žije, ale už je samostatný a má to své výhody - máme k sobě blíž, jsem už zase ve fázi, kdy si můžu užívat, jezdit si po světě a věnovat se sobě. Kdybych bývala čekala ještě deset let, byl by teď asi ve čtvrté třídě a až by mu bylo 20, mně by už táhlo na šedesátku.

Chtěla jsi názor - já ti radím, jdi do toho

Pinduli, já byla s přítelem 3 měsíce, pak jsem se k němu nastěhovala a po dalších 2 měsících jsme se začali snažit o mimčo, povedlo se hned další měsíc. :)
Nikdo nám nevěřil, že to bylo plánované, všichni si mysleli, že jsem otěhotněla omylem, protože většina lidí je zvyklá na dlouhodobý vztah než se rozhodnou pro dítě.
Ale my prostě věděli, že k sobě patříme a že pro děťátko je ten pravý čas. A už čekáme další :)

Takže dej na svoje srdce a svůj šestý smysl.

Lucii, já po miminku toužila už od 20let, ale nebyli k tomu podmínky. A upřímně řečeno jsem tomu ráda, protože si neumím představit, že bych v tom věku vychovávala dítě.
Měla jsem dlouhodobý vztah, nebyla jsem už žádná puboška a odjakživa jsem celkem dost zodpovědný člověk, ale ve 20ti je podle mě člověk (teď to fakt nemyslím špatně) ještě dítě. Prostě přemýšlí jinak.
Teď je mi 27.

Ale každý na to má jiný názor, takže je to jenom na Tobě :)