Ahoj všechny,
chtěla bych se s vámi podělit o problémy s mým 10letým synem.( 4třída)
Byla bych ráda, ty z vás, který s tím mají nějaké zkušenosti, napiště.
Po roce jsme byli na kontrole v psychologické poradně - vše stejné jako před rokem. Objednala jsem se sama, protože klukovi nejde matematika, diktáty, prostě pak je z toho neštastný, a doma brečí kvůli špatné známce. Učitelka mi řekla, že je to proto že nedává pozor. Že chytrý je dost.
Názor psychologa (shodl se se svou kolegyní, která je ted na mateřské a kluka vyšetrovala před rokem).
Vysvětlil mi to asi takto. Každému po narození je dána do vínku nějaká inteligence - v sobě je normální dítě, kluk jako kdokoliv jiný.
Problém je, že to neumí (své myšlenky) dostat ven. On tak nějak spousta věcí ví v mozečku, je normální, ale jelikož se neumí vyjádřit, i písemně - na venek se jeví až na pokraj demence.
Prý je to zvláštní dítě. Chvíli je jako flegmatik, a chvíli zase ne. Nedokázal mu třeba odpovědět, na co slouží v autě bezpečnostní pásy. Řekl mu,že neví. Když jsem se ho doma ptala, řekl mi, že to přece ví, ale že se bál, že to řekne špatně.
Takže k tomu ještě bojácnost, nejistota, malé sebevědomí, pomalost.
Ted co může psycholog udělat a udělá, napíše mu do školy papír, na individuální učební plán, aby uč. tolerovala pomalé tempo,jo a poznámek typu nepozorný, vyrušuje těch si nemám vůbec všímat,  ale třeba neví, jak to bude v šesté třídě - na druhém stupni, aby tam nepropadal.
když jsem se ptala, zda mu můžu nějak pomoct - tak prý ne.
Jediné, co mi poradil - obrátit se na psychiatra - ten že mu může nasadit nějaké léky na podporu činnosti mozku. Že je to sice dlouhodobé, ale že se to dá zlepšit až o 60 procent.
V životě prý bude fungovat jako normální člověk. Ale nejhorší je, že si kluk uvědomuje, nebo cítí, že je jiný, než ostatní. Proto také brečí nad svými neuspěchy. Protože v mozečku cítí, že hloupý není. Hloupý lidi si to prý vůbec neuvědomují, těm je to jedno.
Cítím se tak beznadějně, že mu nemůžu nijak pomoc.
Ve třetí třídě měl na vysvědčení 2 trojky, on se všechno naučí ale později než ostatní děti. A mám strach,že případné další neuspěchy ho odradí ze snahy, a všechno zabalí, bude odpovídat nevím, ale co pak? Vždyt je to škoda.
Máte doma takové dítě? Nebo neznáte z okolí? Myslíte,že léky pomůžou?
Děkuji za každý váš příspěvek

Mám doma takoé dítě, je mu už skoro dvacet (sláva!!! jak jsem to mohla přežít???) a dopředu říkám, že to není žádný med. Člověk ví o co jde, ale taky jsme vždy ěděla, že on s tím bude muset žít celý život, tedy jsem stála před volbou chránit jej, nebo učit jak na to a to i neúspěchy. Léky mu opradu pomůžou, nebývá to chemie v tom smyslu, jako že by zblbnul, ale jsou to léky vytvořené na podporu vyzrávání mozkových buněk, na dorůstání spojů mezi buňkami, nezřídka bylo na krabičce napsáno, že se berou při prkisonu či tak pdobně. Není to ale vidět, jako že tři dny bude brát léky a vida, úspěch.... To opravdu ne. Ale ty dddva, tři roky to potrvá, nebude potom "normální" jen bude mít sílu a schopnost se naučit využívat rezervy. Žádný lék z něj neudělá někoho jiného, ale nebude ho tolik bolet hlava ze smutku, nebude jej to tolik vyčerpávat. Je to něco jako koncentrované vitamíny, stavební kameny pro mozek.
Najděte klukovi něco co ho baví, kde by mohl být mezi sými: šachisti, modeláři, sběratelé známek... Je moc důležité aby někde byl "normální" a brali ho takového jaký je, může to později sloužit i jako motor ke škole. Škola bude nejspíš problémem pořád ale je důležité pro tebe, vědět, že tím, že se jen vyučí, nic nekončí, tyhle děcka vyzrávají o hodně později, každý neúspěch těžce nesou a úspěch se dostaví až samy budou chtít. Miluj ho jaký je, slev z toho co je pro okolí normální, najdi kompromis mezi tím co je obvyklé a tím jaký je syn. A hlavně ho moc nechraň, nauč ho se s tím vyrovnat, nauč ho, že když někde dostane otázku, na kterou se bude bát odpovědět, tak že má klidně odpovědět, že se mu nic nestane, když to bude špatně, že nikdo není dokonalý a pokud se stane, že se někdo na něj bude zlobit, proto, že špatně odpověděl, tak je hlupák nad hlupáky. Ty víš, co tím myslím :) . Mému synovi bude za půl roku dvacet, ale když s ním budeš mluvit hodinu, tak si řekneš: tomu je tak 14, když s ním budeš mluvit celý večer, budeš se divit, že jen dvacet. Ale včerejší vichřici byl jediný, kdo mi zavolal a ptal se, jestli jsemv pořádku :) a právě sem se snaž dostat. Nauč ho, že nejhorší je srážka s blbcem a pokud blbce potká, není to jeho vina.

Cilko napsala jsi to krásně. Tak bych to nesvedla. Synovi je 17, dobře to znám. Řešení které jsi zvolila je jistě to nejlepší. Jen nám chvilku trvá než to jako matky přijmeme.

Já opět doporučím to co Cilka, a také doporučuju přečíst si nějaké knihy od Matějčka. Na odblok těch stresových situací by mohla pomoci kineziologie. Jinak přeju hodně síly a trpělivosti. Nepotkalo tě žádně velké neštěstí, jen máš úkol těžší než ty ostatní matky. Přistup k tomu jako k cestě jako k úkolu a nesrovnávej. To by tě deptalo.

Cilko,Terry,Pavlo,
děkuju moc za vaše slova. Cilko - takhle to prostě cítím, napsala si to moc krásně.

Dusi, tak si myslim, ze Cilka, to vystihla uplne presne. S tou skolou to bude vzdycky problem, protoze vzdycky budou ucitele, kteri to pochopi a vyjdou mu vstric a budou mu venovat vetsi peci  a vzdycky se najde par blbcu, kteri ho budou brat za lajdaka a nepochopi to. Jinak rikam, vse uz napsala krasne cilka. Kazdopadne drzim palce, treba mu i pomuze, kdyz se narodi sestricka a kdyz se o ni bude starost, tak si bude pripadat hrdy, ze ma zodpovednost a je velkej bracha.

Ahojky Maruško.. tak takové problémy jsem měla z dcerou. Ale škola to sama chtěla řešit a tak zavčas zasáhla a mi jsme začali navštěvovat poradnu. U dcery zjistili dislexii( dysortografické a grafomotorické obtíže) Ve škole se k ní v tu chvíli začali jinak chovat a postup v učení byl také jiný-odlehčený. To ty ale také píšeš. Jednou za rok jdeme na kontrolu, oni pošlou zprávu do školy a ,,jede " se dál. Musíme se s nimi naučit žít a smířit se s tím,že žádní géniové z nich nebudou a mluvčí také ne :lol:
Jak píše Cilka..hlavně ,že vědí kde mají srdíčko. :hjarta: Jsou chvíle,kdy si s ní také nevím rady,ale musíme i mi být dobří psychologové :hjarta:
Psala jsem tu už na ,,odchody dcery k otci" a ,,tělesné tresty"  takže si umíš představit ,že to není jen učení ,ale také její myšlení v pubertálním věku :dumbom: a o to je to ted´horší..
Přeji ti krásné těhu a opatruj se... děti i přes veškeré starosti jsou naše zlatíčka a važme si každého dne s nimi :hjarta:

Zkus jej nasměrovat na četbu...;) Když bude výběr takový, aby se s dějem mohl ztotožnit a zaujal jej, velmi mu to pomůže rozšířit slovní zásobu, bude mít "kde opisovat" vyjádření myšlenky, podvědomě získá přehled o běžně používaných výrazech, slovních obratech a větných spojeních a má to tu výhodu, že se nemusí snažit za každou cenu stačit průběhu děje...(jako je tomu u filmů, v psaní, v přímém rozhovoru...) Pokud se to podaří, mohlo by mu to napomoci v kontaktu s okolím, kterého se obává. Bojuje s nejistotou (aby něco neřekl špatně...) a neví, jak na tu skutečnost reagovat, tak to raději vzdá -"Já nevím..."- protože tak je to osvědčené a pro něj nepříjemnou situaci to řeší... Když pak časem ještě zjistí, že říct něco špatně není až taková katastrofa, mohlo by to mít úspěch...:supr:

dušičko byli jste také na vyšetření, jestli není v něčem dys??? To co popisuješ mám doma, synovi bude 12.
je dysortograf, tj. špatně chápe pravidla pravopisu. Jinak jak už tady někdo psal tak vždycky byl tak o 3 roky pozadu. žije si ve svém světě,ale někdy až překvapí jak je hodný, ochotný, dá si říct. někdy samozřejmě na zabití. měl problémy už ve  školce. nejdřív se spaním. nechtěl spát po o, tak ho dávali do kanceláře, aby nerušil ostatní......nic mu nešlo, a tak moc se snažil. to co je pro jiné děti samozřejmost on musel nadřít. ve škole hrůza, pomohla nám až změna školy. v té první vůbec neakceptovali to pomalé tempo, navíc ho můžou známkovat o stupeň lépe v češtině. a hlavně se mu zlepšilo to sebevědomí. je to běh na dlouho, ale všechen ten čas s ním se nám vrací. už se začína pomalu učit sám, už pochopil tu svoji"vadu" a ví jak na to. myslím, že tyhle děti se právě nehodí do našeho systému výuky - držet hubu a hlavně papouškovat pí učitelku, proto se pak bojí něco říct i špatně a bojí se neúspěchu, nebo se zeptat, když něčemu nerozumí / aby se mu ostatní nesmáli/ za deset let co chodíme po psychol. poradnách bych napsala knihu. a dokonce má prý IQ nadprůměrné!!! a když s ním mluvíš, myslíš, že mu je 7. Hodně trpělivosti, držím palce

Ahojky Maruško :hjarta: opravdu je to tak jak tu píší miiina a Hellga :supr:
Jde o přístup školy, jak ona se vlastně o dítě zajímá... mi jsme to začali řešit hned ,jak se na tyto problémy přišlo. Dcera je  v tomto úplně stejná jako tvůj syn a vidíš ,že i jiné děti tady maminek z příspěvků :hjarta: . Takže hlavu vzhůru a nějak to ,,nehrodˇ"  dávej pozor hlavně v tuto dobu na sebe a na malou v bříšku :dudlik::hjarta: pa Renča

Ženský opravdu moc děkuji za povzbudivé slova.
Ne že bych někomu přála takové starosti s dětma, ale na jednu stranu jsem ráda, že nejsme až taková výjimka a že v tom nejsem sama.
Dneska jsme např. dělali úkol z matemat. odčítání pod sebou, a musela jsem ho jen chválit.Byl štastnej. Konečně po půl roce přišel na to, kde přičíst jedničku (když je to přes desítku)- Sice při každém příkladu se na mě podíval, jako jestli to má dobře, tak jsem mu řekla, ověř si to kalkulačkou.
K tomu psychiatrovi se objednám, může mu pomoc, a i kdyby ne, abych si za pár let nevyčítala, že tu byla možnost jak z beznaděje ven a já toho nevyužila.

Já mám takového podobného synovce... Je mu 15, z běžné základky ho vyloučili ve 3. třídě, tak přešel do zvláštní. Bohužel sestra bydlí v oblasti, kde je šíleně moc cigánů a v té zvláštní škole jich je plno. Před dvěmi roky ho cigoši šikanovali tak, že ho ředitelka, aby ho ochránila, přeradila do normální základky, ale je veden stále ve zvláštní... Dopadlo to nakonec tak, že do školy víceméně nechodí. Odmítal tam víceméně chodit od mala. Každé ráno sestra řešila bolesti břicha, průjem, zvracení, horečku apod. Teď  třeba do školy vyjede, ale zase přijede domů, že ho bolí hlava nebo něco podobného. Škola to toleruje...
Našel se hodně v rybářství. Rybařinu miluje a když je sezóna, tráví veškerý čas na rybách. Dokonce se i účastní rybářských soutěží a soustředění. Je manuálně moc šikovný a je velký dobrák. Snad své největší trápení v životě - základní školu - bude mít v červnu za sebou.  Teď sestra řeší, co s ním dál... Chtěl by na rybářskou školu, ale těžko se tam dostane, když do školy spíš nechodí než chodí...

Gio, neztrácejte čas, byl synovec v psychologické poradně????Zvláštní škola je pro tyhle děti snad to nejposlednější. takovýto nevím co sním, tak ho odhodím do zvláštní školy. at se jeho rodiče nevzdávají a zjistí v čem je přímo problém. a na tom se dá pak pracovat. nejlepší je, když si pak dítě uvědomí , jak s tím problémem má zacházet, stoupne mu tím sebevědomí. jestli je normálně inteligentní a je třeba jen pomalý nebo tak, může mít úlevu ve škole, může psát diktáty a písemky déle než ostatní, může dávat učitel přednost ústnímu zkoušení před písemným a co víc, může mít samozřejmě i delší čas na přijímací zkoušky na střední školu a i tam na to budou brát ohledy.
zkuste třeba i několik psychologů, nás nejprve poslali do obv. psych. poradny na poklinice a to byla hrůza.
pak školní psycholog nám poradil spousty  základních škol, kde tyto děti berou.

dostali jsme se do malé školy, kde je 12 dětí ve třídě, každého berou jako osobnost, všude po škole jsou napsány zásady dobrého chování např. nedělej jiným to co nechces,aby dělali tobě atd. v žádném případě se netoleruje šikana, ubližování, třída musí fungovat jako kolektiv. jakmile se najde jeden rozvraceč, tak se to hned řeší, všechny děti musí říct co jim na něm vadí atd...
děti do školy chodí strašně rádi a mají důvěru k učitelce i jako k člověku i k psycholožce. je to ale  výsledek práce pedagogů.

jetli jste z Prahy mohu doporučit obv. ped. psych. poradnu ve Stodůlkách a PhDr. Žáčkovou, ZŠ J. Masaryka,Praha 2 /Tato paní píše i knížky/
nevzdávejte to, jedná se o budoucnoust dětí, pak budou v dospělosti třeba zklamaný z toho, že nemůžou dělat práci jaká by je bavila

sorry píšu páté přes deváté, ale mám strašné zkušenosti s jednou školou v Praze na sídlišti, která mi silně připomněla mé dětství. Oblíbenci byli cvičené opičky - hlavně všechno odpapouškovat po pí učitelce, a druhá parta byla neposedové, cikáni, děti disidentů atd.... jo a taky s jiným účesem
podobné chování uč. sborru  jsem zažila před dvěma lety u svého syna

miiino - v poradně s ním byli. Nicméně v tamtom kraji na severní Moravě, byl tento přístup. Ještě jí nabízeli, že synovec může dělat 3. třídu po třetí a až pak ho do zvláštní školy pošlou... Má nějakou dysfunkci a je hodně pomalý. S inteligencí na tom není až tak nejlépe, ale základkou by měl relativně v pohodě projít, tak na trojky, čtyřky...
Když byl šikanován, tak z něho vylezlo, že to trvalo hodně dlouho a že to i paní učitelka viděla. Ale ta dělala raději, že to nevidí, protože z těch 15-letých cigánů měla strach asi taky. Řešila to až sestra, když jí přišel do práce ubrečený a poplivaný kluk. Jinak o tom nevěděla taky...

Ta škola musí být suprová pro tyto jinak ve škole "nešťastné" děti.

ach jo to je strašný, je mi ho moc líto

Já jsem to měla doma ve dvojím provedení, dcera dyslektička, syn typický dysgrafik, dyslektik, dysortograf a lehkou mozkovou dysfunkci po těžké kojenecké žloutence. Šel o rok později, v první třídě na to učitelka nepřišla, pořád že je lenoch.  :skurt: Ve druhé třídě se ještě nenaučil psát, neuměl písmenka. Začal znovu chodit do druhé třídy -  do dyslektické třídy a všechno se naučil. :supr:  Z devítky šel s pár dvojkama, vyučil se automechanikem, udělal si nástavbově maturitu. Je na to učení dyslektiků spousta pomůcek, když škrábe, náprava psaní, jiný postup učení, ale všechno to pak doženou!!!!!!! Ale musí se jim pomoci a ne každý psycholog to pozná. Já jsem chodila s dětmi na Prahu 4 do Barunčiny ulice. Dneska na to berou ohledy i v učňácích a na středních školách. Nesmí vám takových dětí být líto, většinou jsou zase jinak nadané, je to paradox, když dítě s nadprůměrným IQ neumí psát, ale je to tak.  :hjarta: Tak nezoufejte, je takových dětí čím dál víc, hledejte pomoc až ji najdete!!! :hjarta:

Známý mých dětí chodil v dětství do speciální školy - také byl dyslektik, dysgrafik, dysortografik, dost těžká kombinace všech -dys. Je to úplně pohodový kluk, který si na sebe dokáže v dospělosti slušně vydělat, ačkoliv se mu právě na prahu dospělosti rozpadla původní rodina :(. Je to kluk, který se dovede navzdory určitému handicapu s životem poprat. Fandím nejen jemu, ale i všem maminkám na zdejším fóru.