Někdy tak žárlím, že bych si nafackovala!!! Ale co s tím? Nevím, jak si pomoci!!!!!!!!!!!!!!

Jeden čas jsem taky žárlila, ale snažila jsem se hlídat, dnes už se mi to daří držet v rozumných mezích :), manžel si toho občas všimne a dělá si ze mě legraci. Recept nemám, jen si snad víc věřit :D

take jsem hodne zarlila...ale dospela jsem k nazoru ze pokud me bude chtit podvest a nebo pokud si bude chtit najit nekoho jineho ,tak to udela,at delam sceny nebo ne...takze kdyz me chyta zarlivost tak si to v hlavince parkrat zopkuju a jsem v pohode...takze by se dalo rict ze uz nezarlim vubec a ted si ze me manza utahuje..ze me nic nerozhazi..
zarlivost je hnusna...chovala jsem se drive hnusne a zopakovat si to nechci..
asi konecne dospivam :) hehe

No, osobne žiarlim vtedy, keď mám naozaj na čo... napr. keď vidím, že priateľ venuje viac pozornosti niekomu inému než mne... ale pokiaľ je to kamarátka, držím to na uzde....

inak doteraz žiarlim na jednu ženu, kvôli ktorej bolo pred pár rokmi dosť veľa hádok... a to mi vadí úplne všetko. dúfam, že sa ná,m už nezapletie do života....

Já mám takovou nesnesitelnou vlastnost, že jsem dlouho apatická a nežárlím, ale když to začne být vážné, zatvrdím se vůči tomu, kdo mi zavdal příčinu a už ho nechci, prostě pro mne je to zrádce a konec, láska zmizí a je pouze lhostejnost, se současným mužem jsem ještě nikdy vážný důvod k žárlivosti neměla.

Nežárlím. Nežárlila jsem. Jsou věci, které ovlivnit můžu a těmi se zabývám. Jsou věci, které neovlivním a ty jdou zcela mimo mě. Co dělá ten druhý, když není se mnou, nehodlám řešit. Co dělá, když se mnou je, se mi buď líbí, nebo ne. Tak na to reaguju. Ale abych seděla u okna a vyhlížela, v kolik se objeví v dohledu, má-li nějaký jiný výraz, abych ho tepala otázkami, co, kde, s kým, proč, jak...Na to nemám smysl ani čas. Nikdy jsem neměla. Co se týče vlastní žárlivosti, k tomu nemám, co bych řekla. Ono, žárlit se dá na ledaskoho. Ani na děti jsem  když daly přednost svým kamarádům přede mnou a šly  si za svou zábavou. Ani na sourozence, kterého rodiče protěžovali. Vím, že žárlivostí bych užírala sama sebe, škodila si a že bych byla směšná. Je to stejné jako se závistí. K čemu, nač? Tohle se vrací jako bumerang. K původci pocitů. Mám plno chyb, jsem obyčejný člověk. Tyhle dvě vlastnosti mám ale tak zasunuté, že o nich zatím moc nevím. ...

pekne receno :supr:

Já teda žárlím :) pamatuju si, když jsem s přítele začínala chodit, že mu pořád volala nějaká Káča. Byli jsme třeba na rande a on říkal do telefonu: "ne nerušíš". To mě mohl čert vzít :) byl přece se mnou na rande, jasně že rušila :D ale hrdost mi nedovolila se ptát, kdo to je. Vyklubala se z toho kamarádka, co mu vždy dohodila občasnou brigádu u ní ve firmě :) a kdyby mi řekl, že byl s nějakou kamarádkou na kafi, taky budu trochu žárlit. Prostě že se věnoval někomu jinému. Ovšem enznamená to, že ho nějak omezuju a uzurpuju, může si jezdit kam chce, nevyzvídám, nesleduju. Věřím mu a nepátrám. Stejně by se tím nic nevyřešilo a co se má stát stane se. Jen nerada vidím, když se věnuje víc někomu jinýmu. Nebo když pochvalně mluví o nějaké holce, to se vnitřně taky vařím. Scény nedělám, když mě to hodně vadí, naoko se rozčiluju, aby si toho všiml. Na druhou stranu, já pořád taky někde lítám, kamarádů mám kupu, takže ani on to se mnou nemá snadné :) ale věříme si a jemná najistita navíc motivuje. kdo si je jistý, nesnaží se :)

No já myslím, že žárlím v mezích.Samozřejmě některé věci mě vyvádí z míry.Třeba když se přítel obdivně kouká po jiné, což přede mnou dělá minimálně, nebo když mluví nebo se sejde se svou bývalou, nebo třeba kamárádkou, ale kterou neznám. Snažím se to držet na uzdě, ale kolikrát mu to prostě řeknu, že mi to není příjemný a promluvíme si.Ale rozhodně mu nic nezakazuju a nedělám scény.

Já sem zjistila,že žárlím dle toho jaký ho mám partnera.Někdy víc a někdy miň někdy skoro vůbec.Ale je pravda,že s věkem  je to menší:-))
Buď mi partner dá podnět k žárlení a nebo mi dává najevo dostatek citů.
Naštěstí na jeho bývalou nežárlím,protože to jak se chová..............no coment.

Já se přiznám, že jsem majetnická, ale dávám prostor, protože jsem
ráda někdy sama a dělam si věci a své záliby po svém . Zamlada to bylo horší, dokonce si vzpomínám, že jsem jednou u jakéhosi posezení u ohně domnělou sokyni, která byla k mému muži vlezlá, zbila a vyválela ji v popelu  :tesi:  Nutno podotknou, že obě jsem byly notně pod parou a dodnes to nechápu - já 50 kg a ona asi 70 kg a vůbec, kde se ve mně vzala ta "krvelačnost" ...

Já jsem žárlivá, ale až od doby, co jsem chodila s bývalým a ponižováním mi total zničil veškeré sebevědomí, takže i když mi můj milý říká, jak jsem krásná a jeho, stačí, aby se pak poohlídl po jiné, co jde kolem v bikinách, na pětkrát se otočil a vře to ve mě, ale to se časem spraví, jen potřebuju dodat sebevědomí sama sobě...

Zdravím,

žárlivost je jako rakovina. Postupně, ale důkladně vám rozloží a zničí váš partnerský vztah. Je tomu tak proto, že mozek pomocí této emoce v nás probouzí alarmující poplach jako při ohrožení života. Tam, kde byla láska a zalíbení, se usídlí strach a výčitky. Pokud ve vztahu trpíte žárlivostí, nesnažte se vyléčit pouze její následky.

Snažte se nejprve najít, proč vlastně žárlíte. Pokud naleznete její kořen, můžete jej vytrhnout a jednou provždy se žárlivostí skončit.

Více naleznete na našem webu  http://www.mujvztah.cz/clanky-vztahy/ch … vosti.html

Mela jsem asi ctyri vztahy.Ten posledni je nejdelsi a doufam, ze u nej uz zustane.Moc si to preju :rodna: Na predesly chlapy jsem nezarlila, to az u soucasneho partnera se to ve mne probudilo.Urcite to je tim, ze mi na nem moc a moc zalezi a bojim se, ze bych o nej mohla prijit! :grater: Jeste k tomu dela praci, kde je denne v kontaktu s klientama a klientkama a ne jedna ho zve na kaficko!Znam z vlastni zkusenosti, co to je zvat hezkyho chlapa "jen na kaficko", pak na vinecko........Parkrat jsem si jedovate rypla, jenze pak jsem to delala casteji az jsem zjistila, ze bych ho tim spis ztratila!Vite kolikrat mam chut mu neco vpalit, kdyz mu neustale i v noci pipaji zpravy, jakou mam chut se podivat, jenze vim, ze bych ublizila jen sama sobe, kdyby tam neco bylo!V dnesni dobe chatovani, smskovani a seznamovani se po netu by se z toho clovek zblaznil:Je to o cloveku, kdyz vas bude chtit podvest, tak nebude cekat, az pujdete vy nebo on parit, az pojedete s kamoskou na dovcu atd.Zarlivost je opravdu strasna svine, ale netvrdim, ze mi neni prijemny, kdyz citim od pritele lehkou zarlivost :P Ja uz jsem se to naucila v sobe potlacovat a je to lepsi, protoze nizky sebevedomi rozhodne nemam, tak proc by si to o me mel nekdo myslet!Rika se, ze zarli lidi s nizkym sebevedomim...............

Ne. Svému partnerovi na 100% věřím a to samé čekám od něj. Zatím jsem neměla důvod tento svůj postoj změnit. Nicméně - nevěru bych mu neodpustila, sbalila bych si kufry a konec.

BTW můžete mi někdo vysvětlit tu reklamu na inkvizice.org ??? Adminsitrátoři byli jste tam ???? To je něco po*nýho. Co bude příště  ? Deviant.cz ??

Žárlím na svého bývalého přítele nebo přesněji na jeho kamarádku (?). Pořád si říkám chodí spolu nebo né. Přitom bych si přála aby někoho měl ,ale tato paní mi vadí. Znám jí a v tom je asi ten problém. A tato žárlivost mě pěkně ničí.

Občas mě to chytně a pak se zato stydím. Je to hlavně ovlivněno tím, že mi byl kdysi dávno jednou nevěrný. Hodně mě to bolelo, odpustila jsem mu to, ale bohužel zapomenout se nějak nedá.

Nezarlim. V supliku zarlivost mam dokonale prazdno.

ice napsal(a):

Nezarlim. V supliku zarlivost mam dokonale prazdno.

Ty se máš! To já až teď,ale chtěla bych to nějak překonat,ale nevím jak. Trápit se takovou blbostí,jako by nestačilo to co je.

Můj bývalý přítel mi lhal a podváděl mě, což ve mě zanechalo hluboké stopy, které se bohužel projevily v paranoidním hlídání mého současného partnera...Je fakt, že jsme ze začátku byli jen přátelé, a on se mi dost svěřoval, že věrnost ho moc nebere, každé své dívce zahýbal, ale byly to vztahy tak na měsíc, na dva. Pak jsme to dali dohromady a on tvrdil, že jsem jeho "pohled na věc" změnila a že chce být věrný, stala jsem se jeho prvním vztahem "na ženění".  Stejně jsem ho ale hlídala, nevěřila mu už a priori, až ta "zlatá klec" vyvrcholila po třech letech jak jinak, než jeho nevěrou. Prý si potřeboval dokázat, že "ještě žije"... :grater: Teď spolu načínáme 5. rok, já se snažím se změnit a důvěřovat mu, koneckonců, už mi dokázal, že ho neuhlídám :/ Jenže někde ve mě to pořád je, ten můj nedostatek sebevědomí, strach že ho ztratím, a jelikož na něj ženské jdou a on je taky rád jejich předmětem zájmu, bojím se, aby to nedopadlo špatně... Bojím se, že to třeba udělá znovu, i když si riskoval nákazu a prý se z toho všeho poučil (jak mi ublížil a jak se bál o naše zdraví - myslel si, že se HIV nedá přenést orálně a tak to se mnou provozoval :mad: )... Ale třeba po 15 letech, kdoví, co ho napadne, třeba si znovu bude chtít "připomenout, že žije" ? Tudíž: snažím se nežárlit, ale nevím, jestli na to mám :butter:

Tiino, máš asi málo zkušeností. Nesbalila by sis nic.
Může Tě podvádět a nedozvíš se to, nebo to bude pak popírat. A Tobě nastane ten pocit, který zná 90 % žen - nejistota; řešit bys chtěla, ale vlastně co konkrétně a jak nejvíc bezbolestně? Za Tvou pouhou nedůvěřivost si on kufry sbalit nenechá a Ty taky budeš chtít spíš ten "důkaz", který ne a ne přijít, pokud nemáš detektivní kancelář :).
Než se jeho nevěra provalí, můžeš s ním mít dvě děti, které budou žadonit, že chtějí tatínka.
A taky si možná nesbalíš nic proto, že nebudeš mít kam jít ... půlka bytu bude jeho a Ty nebudeš mít z čeho jej vyplatit, kdyby měl odejít on... 
Tak radši dál na 100 % věř. Držím palce.

IvoPR: ja jsem ze zarlivosti, da se rict, vylecena, ale byla to trpka zkusenost.

Žárlím, když je proč. Máme se rádi, věříme si a když bycho jeden na druhýho žárlili, tak jen tak "zdravě", aspoň já to tak cítím. Když zažárlím, např. když se přítel vyjadřuje obdivně o jiné holce, dělá mi to tak nějak dobře, uvědomím si, že ho miluju a že mi není lhostejný. Všeho moc ale škodí a silná žárlivost je nemoc, která v lepší případě zničí vztah a v horším třeba i život.

Tercilo je neuvěřitelný jak ty do mě vidíš, když uvážím, že mě vůbec neznáš, jsi zřejmě geniální. Až na to, že já bych si ty kufry sbalila, buď si nebo jemu, to je jedno. A bylo by mi jedno, jestli imaginární děti žadoní. Nebyla bych s někým, kdo mě podvádí, na to mám ještě nějakou hrdost.

Tiina: Tercilo je neuvěřitelný jak ty do mě vidíš, když uvážím, že mě vůbec neznáš, jsi zřejmě geniální. Až na to, že já bych si ty kufry sbalila, buď si nebo jemu, to je jedno. A bylo by mi jedno, jestli imaginární děti žadoní. Nebyla bych s někým, kdo mě podvádí, na to mám ještě nějakou hrdost.

Ne, Tiino, nemusíš se na mě zlobit, psala jsem ze života a jen jsem měla v mém příspěvku možná zvolit neutrální formu vyjadřování než tykání.
A věta, že je Ti jedno, jestli by děti žadonily? No, ..co k tomu dodat...
Ohledně vztahů jsem taky byla kdysi naivní. Ještě máš v životě co poznávat. :/