Pred krátkou chvíľou som si vypočula skladbu Te Deum od Pärta /časť z nej je zvučkou Eurovízie/. Je to skladba, ktorá vždy vo mne vyvolá niečo nádherné - akoby mi narástli krídla. Zvuk fanfár vyvoláva dojem, že už-už každú chvíľu sa otvorí brána a vojde kráľ v celej svojej veľkosti a vznešenosti. Je to skutočne nádherný hymnus, keď mi behajú po chrbe zimomriavky a cítim sa krásne.

Je to taká hudba, ktorá má farbu ako zlatostrieborná dochrumkava opečená hrianka s mierne fialovým podtónom. Ja viem, že to znie čudne, ale ja ju tak vnímam. Inak časť z nej je zvučka Eurotelevízie, ale to nevadí :)

Hudbu prožívám hodně. Ráda se zaposlouchávám, pouštím si ji do sluchátek, své oblíbence nedokážu degradovat na kulisu - při Pink Floyd prostě nejde mýt nádobí. Někdy v šestnácti jsem poprvé zažila při poslechu něco zvláštního - kamarád mi půjčil kazetu, na které bylo první album King Crimson. Vůbec jsem je neznala. Pustila jsem si to (jak jinak) do sluchátek před spaním, a v hlavě mi začaly tryskat obrazy, které měly souvislost nejen navzájem, ale i s texty (jak jsem zjistila později, když jsem si je sehnala a přeložila). Strašně mě oslovují nahrávky z období 1968-1974, myslím hlavně art rock, ten zvuk je mi strašně povědomý. Slyším klávesy Ricka Wakemana a cítím se být doma. A to jsem se narodila v roce 77...

Pak mám  taky zážitek, kdy jsem usnula se sluchátky a díky autoreversu poslouchala 7 hodin album Dream Theater Scenes From The Memory, a pak měla půl roku hodně zvláštní sny  :lyssna:

Zaujímavá téma, niet nad mimoprahové účinky hudby. Ja osobne vychádzam z toho, že (skoro) každá hudba niečo evokuje v mysli človeka, nejaký pocit, či myšlienku, tak proste napríklad keď by človek si chcel zaboxovať, kľudne stačí vypočuť si napr. Linkin Park, alebo keď zasa má chuť stíšiť sa pred Bohom, tak napríklad sa hodia chválovky, či keď si chce niekto oddýchnuť, zasa siahne po obľúbenom štýle, ktorý ho vlastne v určitom smere aj charakterizuje. Preto by nebolo napríklad také bláznovstvo keby sa pri psychologických posudkoch písali aj obľúbené skupiny. Ja osobne som teda náladový, takže podľa toho, čo. Ale teraz ma strašne unáša jedna talianska skupina Zero Assoluto. Keď som to poslal bývalej spolužiačke, lebo ja netuším, čo je to za štýl, tak mi povedala, že je to pop. No, budiš, som dosť melancholický, aj som zabudnutý romantik, zasa to sedí, sranda :supr: Ale tiež je sranda púšťať si napr. hudbu z hier, či takú, čo robí iba niečomu doprovod. To je strašné budítko pre mňa pri robote, keď počúvam proste nejaké bojové melódie :dumbom:

Hudba je úžasná. Jakákoliv, protože každý reaguje na něco jiného. Moc nechápu, když někdo něco v této oblasti zatracuje, protože i hudba, která je pro někoho nemožná a neposlouchatelná je pro někoho jiného přínosem. Já mám - stejně jako Judita - ráda starší nahrávky, protože mě zklidńují a navozují mi příjemno a pohodu. Ale ze všeho nejvíc na mě zatím zapůsobila Nirvana s její nejslavnější skladbou. To, když jsem ji slyšela poprvé, bylo pro mě velice silné.

K tomuhle tématu se přidám,protože i když začínám mít ráda ticho,hudbu mám moc ráda už od malička.Pořád jsem musela něco poslouchat.Neškatulkuju a poslouchám podle nálady....prostě jak se momentálně cítím.Jen k jedné skupině jsem se po x letech vrátila a to je Pink Floyd a Zeď.Je to stará věc,ale tenkrát mi ještě nic neříkala,jsou v tom  moje pocity.Teď na Vánoce jsem dostala Blackmoreś,taky úžasná věc,uklidňující.Můžu jmenovat Nirvanu,Enyu,Led Zepellin,prostě je jich hodně co bych mohla jmenovat.Jen jedno mě teď začíná mrzet,že neumím anglicky a tudíž nerozumím textům a tak hudbu vnímám jen přes tóny.

Honey - niekedy je lepšie počúvať iba tóny, lebo tie dokážu povznášať.

Zaujímalo by ma však, či aj niekto iný prežíva hudbu aj inak ako zvukovo - napr. tak ako ja, že vidím farbu skladby (niekedy), alebo niečo iné.

Julo je pravda,že většinou nepotřebuju znát slova,jen někdy mě to tak napadne o čem se asi tak zpívá.Jen  některé melodie na mě působí takovým silným dojmem,že si říkám že musí být určitě o lásce..... :)

Někdy mi naskakují obrazy, nebo jen barvy a tvary. Taková bublající všebarevná prahmota, ze které se něco vyloupne a zas to zmizí. Ale to mám i u obyčejných slov, při jejich zvuku, že mám nějakou vizuální nebo prostorovou představu.

Teraz som videl DVD - Vangelis: Mythodea a tá hudba ako by sa postupne stupňovala - od zeme cez bytostnú ríšu (Olymp), duchovný raj až kdesi veľmi vysoko. Bolo to také zvláštne, pretože to najprv vyzeralo, že to Olympom skončí, ale ja som to cítil inak - Olymp bol len medzizastávka a farby a obrazy, ktoré som pritom cítil boli postupne krajšie a krajšie.

Mně naskakují obrazy, hlavně krajina. Nic abstraktního. A u některých skladeb pocit absolutní pohody. A když jsem ve stresu, vezmu kolo, jedu ven a k tomu si zpívám - někdy jen v duchu. Vždycky mi to pomůže.
Taky jedna krásná písnička - od Rolling Stones Angie (snad jsem to napsala dobře).

Hudba se mnou dokáže dělat divy. Když je ta správná ve správné chvíli, tak skoro orgasmus. Jéžiš pardón, já už nejsem na sexuologické  :lol: :lol:

Lueta sice nejsi na sexuologické,ale někdy mám tytéž pocity :D
Jinak Julo Vangelise znám,ale tuhle jsme s mužem viděli sadu DVD od Mike Oldfielda a chceme si to pořídit,protože to je hudba ,jak bych to řekla....mimo,nadčasová,vesmírná,nevím.Když jí poslouchám ,přenesu se úplně jinam,do jiných světů.

Honey - DVD od Mike Oldfielda som ešte nevidel, ale budem sa musieť po tom poobzerať - určite to bude uchvacujúce. Ďakujem sa dobrý typ, nevedel som, že existuje takáto sada DVD :hjarta:

Julo nemáš zač :):)....jen chci podotknout,že u některých prodejců se to dá i objednat...

Honey - väčšinou takéto veci kupujem cez internetové obchody :)

Ó Vangelis, to bylo něco úžasného, když jsem jej objevil. Hudba v nás rozeznívá v podobě vibrací a dovede nás naladit na vyšší úroveň našeho JÁ.:)

...a neviděli jste náhodou v sobotu večer na čt2 tu operu? Byla to barokní opera v úpravě hip hop. Vím, že to zní úděsně, ale nakonec jsem se do toho zakoukala i se svým pubertálním synem a dívali jsme se až do konce. Moc se mi to líbilo. To spojení bylo podařené, nikdy bych tomu nevěřila.