Dobrý den, mám problém s mou tříapůlletou dcerou,která žárlí na svou devítiměsíční sestru.Její žárlivost se objevila,když malá Nela začala lézt a tím pádem začala vyžadovat více pozornosti a hlídání.Julie se v její přítomnosti neustále vzteká,ječí a brečí kvůli malichernostem,neposlouchá nás a občas malé sestře ubližuje a to tak,abychom to viděli a čeká na naši reakci.Po vynadání či potrestání brečí a cítí se ublížená a "nemá nás ráda,protože ji pořád ubližujeme".Když není Nela doma,je Julie naprosto bezproblémová.Jinak ale tvrdí,že má sestru ráda a nikomu by ji nedala.Dále má Julie neustálý strach ze samoty,nechce být v pokojíčku sama,ačkoliv ví,že jsme hned ve vedlejší místnosti( pokud je Nelinka venku,tak si Julie hraje v pokojíčku sama bez problémů).Dříve bez problémů usínala sama za zavřenými dveřmi,dnes je to problém.Také se vzteká u oblékání,pořád si vymýšlí,že ji něco nejde obléknout,ačkoliv jindy si to oblékne bez problémů.Venku na procházce si stěžuje,že ji něco škrtí nebo že má kalhoty nakřivo.....aby na sebe upozornila,často sehraje "divadlo" pro celou ulici,že si připadáme jako ti nejhorší rodiče na světě.Prosím poraďte nám,jsme z toho už úplně vyčerpaní  a např. o nějaké vánoční pohodě si můžeme nechat jen zdát.
Děkuji Kamila K.

Tohle dělal můj starší syn také. Strašně žárlil na malého. tak jsem mu začla dokola pouštět videokazety na kterých byl on od miminka a on se koukal a viděl, jak se o něj starám. A pak mi říkal, maminko já byl taky takhle maličkej, a tys mě taky přebalovala  a takhle krmila a já mu vysvětlila, že miminka a malé děti se bez pomoci neobejdou...zabralo to. To ale nezanamená, že na sebe kluci nežárlí a nehádají se neperou. je jim 9 a13 a jsou na pár facek.

Tohle ale tenkrát zabralo

To bejvá u dětí skoro pravidlem. Celou dobu jsou zvyklý na to, že jsou jedináčci a pak najednou příjde sourozenec a oni jdou přece jen trošku stranou a tak na sebe stahujou pozornost, předvádí se, zlobí, vztekají - no prostě žárlí!
Vysvětlete jí, že jí máte pořád stejně rádi a myslím si, že to časem přejde. Taky bych ji zkusila aspoň trochu zapojit, aby měla pocit, že se taky stará a pomáhá..

Ahoj Kkamilo,

já jsem se svojí mladší ségrou o 8 let. U nás to bylo ještě mnohem horší díky vyššímu věkovýmu rozdílu. Ráda jsem jí měla, ale moc jsem jí "nemusela". Byla jsem 8 let v podstatě jedináčkem, všichni se zajímali o mě a najednou to bylo jinak ... Mamka se snažila mě zapojit do věcí kolem miminka - třeba přebalovat, chovat, nakrmit....Jasně, že mě někdy ségra strašně štvala, ale to je mezi sourozenci normální. Takže doporučuju, jak už tady bylo řečeno,zapojit starší holčičku do péče o miminko. A taky se mi líbí nápad s tou videokazetou ;)
S.

Co na dobře míněné rady říci??? Moje děti byly od sebe osmnáct měsíců. Rady, abych zapojila batole o péči o kojence se míjely účinkem, zejména ve chvíli, kdy starší chlapeček podal mladší sestřičce dudlík, v nestřeženém okamžiku jí ho z pusinky vyškubl a s vědeckým zaujetím pozoroval, jak mimino nepříčetně řve.
Na psychologické rady: To je tvoje miminko, musíš se o něj starat a musíš ho mít rád - reagoval prvorozený po svém: vytáhl miminku ručičku nebo nožičku z postýlky a vší silou se zakousl :) Podle rady psychologa jsem chodila na procházky jen s ním, aby neměl pocit, že je ošizen o maminčinu péči. Výsledek byl, že se obě moje děti řezaly jak koně hlava-nehlava až do doby skončení školní docházky :) Zaplaťpánbůh už z toho vyrostly, mají se rádi, ale opravdu mám nač vzpomínat:)