"Když chtěl bůh vyjádřit krásu, stvořil koně."

Protože jsem velký fanda těchto krasavců a všimla jsem si,že je mezi mazlíčky nemáte, řekla jsem si že tady nesmí chybět!Určitě pište všechno co vás k nim napadne!:storstark:
Děkuju za příspěvky!

A co bys ráda věděla?

Nemám nějakou kontkrétní představu,ale ráda bych si s váma o koních pokecala.Nějaký srandovní události,tipy,triky a tak.Nějakej blahej či neblahej zážitek máš?Povyprávěj!

Milá Cedrill, s koňmi mám všechny zážitky co si umíš představit, když píšu všechny, tak to taky tak myslím.... kdysi jsem byla taky tak nadšená a optimistická..... už nejsem.
Miluju koně, miluju svobodu, kterou umí dát, nikdy mi nebylo zatěžko kolem nich běhat, starat se, shánět seno, léčit zranění, vysvětlovat jim, že všichni lidé nejsou zlí.....
Ale znám i tu druhou stránku, tu bolest a beznaděj, strach a zoufalství.....
Těžko se vypráví o něčem srandovním na mém místě.

Ahoj Cilka,

preco bolest???

Protože to je ta druhá stránka...
stejně jako černá a bílá, dobro a zlo, tak i láska a bolest.

Všechno má zlou i dobrou stránku.Jsem optimista a tak si říkám,že by jsme měli ty špatný vzpomínky snažit přebít těma lepšíma!Koně mám ráda už od malička a díky bohu jsem u nich zatím zažila ty lepší příběhy.Taky mě to ale čeká....:dudlik:
Co špatnýho jsi si, Cilko zkusila?Samozřejmě jestli tě to ještě bolí,tak to nech radši spát.

Cedrill, taky jsem byla jako ty....
moc ti přeju, ať ti to zůstane, ej to tak moc krásné a tak moc krátké....

Koně jsou nádherná zvířata a možná vím co Cilka myslí,ale opravdu jen možná..
Jednoho svého mám doma,je to sluníčko,ale také moc velké trápení...

Hrozně bych chtěla vlastního koně, ale mít čas!!Je hrozný,kolik blbá škola zabere, ale asi se jednou hodit bude....
Zatím jezdím jenom klubovýho koníka,je to skvělá kobyla,mám ji moc ráda,ale nemůžu být u ní každý den!:grater:


Cilko, nebuď smutná!Určitě jsi měla i lepší zážitky s koňma, tak nevzpomínej na ty zlý:hjarta:

Cedrill,ono je to fajn mít koníka svého vlastního,ale buď teď ráda za tu blbou školu,i když to tak dnes asi nevidíš.Na svého koníka máš času hrozně moc,já si ho pořídila ve 24 letech a myslím,že by se nic nedělo ani kdyby to bylo později.V jezdečáku jsem taky měla oblíbenou kobylku,byla (je) to moje láska,ale hlavně mi to dalo hodně zkušeností co se týká každodeních starostí a práce kolem miláčka...

Kone,kone a jeste jednou kone..MILUJU :D
chci si prvni usporadat zivot,vystudovat co mam v planu a pote si dva krasavce poridit :D
na konich jsem z par let jezdila,starala se,v rodine kone mame:)  takze snad zkusenosti mam hehe

Já vím, že učit se na školních konících mi dává hodně.Ale nemůžu se dívat,jak někteří necitlivý nebo nezkušení jezdci do koní kopou,trhají udidlem apod.Když vidim,jak to moji kobylku trápí,tak bych ji radši měla jenom pro sebe...:/
Nejdřív si chci udělat školu,určitě odmaturovat a potom jednoho koníka si cvičit jenom pro sebe,tzv. na tělo.Ráda bych s ním zkoušela parelliho metody a přirozenou komunikaci vůbec.Myslím,že je to "přirozenější" cesta a hlavně příjemnější,jak pro koně,tak pro člověka.A hodně se ty dva sblížej!:rodna:
Vy jste někdo zkoušel přirozenou komunikaci?Ráda bych se o ní dozvěděla z přímích zkušeností!:rolleyes:

Holky já vám ty koníky hrozně přeju!!! :supr: Na to jsem se nemohla dívat taky,ale bohužel se s tím nesetkáš jen u školních koní.I hodně rekreačních jezdců jako jsem já není to pravé ořechové..i já mám nedostatky :rolleyes: ,ale hodně se snažím.Já se s koníkem nevěnuji přímo žádnému stylu,děláme co nás baví a je toho hodně,ale nejraději má hru "na honěnou" :dumbom: To nám tady stála kolona aut když jsme zrovna řádili a koukali na nás. :D Každý koník,stejně jako každý člověk je individuál a má ty svoje zájmy.Ale opravdu mít toho svého je krásné..

Taky jsem jen rekreační jezdec,ale snažím se jít na koně s co nejvíce citem a ne silou.S "mojí" kobylkou si jezdíme na vyjížďky a miluju ten pocit,když si nacváláme a vidím jakou má i ona radost!Je to nádhera,když si získáš koňský srdce...
  L. je hrozně nepřístupná kobyla a trvalo mi (dotěď  se musím snažit) než si na mě zvykla a přijala mě.Jsem ráda ,když vidím,že mě mezi těma lidma poznala a že už ví,že nejsem ten člověk,který si na ní sedne teď a zítra zase nějaký nový.Nikdy jsem nazažila takovehj krásnej pocit, že mě má i docela ráda.:rolleyes:
  Je to moje kočička!:hjarta:

Mně osobně trvalo docela dlouho naučit se nereagovat rukama ale sedem.Na vše jsem reagovala tím,že jsem se opřela do otěží :( ,ale kamarádka,majitelka klubu,mě to odnaučila když po mně švihla lonžovacím bičem a splašila podemnou kobylu.Pak jsem téměř pořád jezdila na zahozené otěži a hlídala se a hlídala se... a ono to pomohlo.S tím že si získáš koňské srdíčko mám také zkušenost a je to vážně náááááádherné :dumbom:
To moje srdíčko které mám doma si ale užívám spíše ze země než ze sedla,ale i tak je super sledovat jeho pokroky a změnu chování..i když chvílema mi dokáže že to je stále ten kterého jsem kupovala :rolleyes:

Že se dá jezdit i bez otěží jsem si vyzkoušela poprvé na svérázné poničce welshe.Byla to fakt potvůrka,ale docela jsme si rozuměly.Potom nám při krokování trenér řekl, ať si zkusíme zahodit otěže a řídit koně jenom rukama.To bylo něco!Najednou krásně vyjížděla rohy, ohybala se,  mohly jsme dělat velký i malý kruh, vlnovky apod. ptákovinky.A ono tošlo ještě líp než bez otěží!:supr: Z toho důvodu jsem se začala zajímat o western, ale převládá furt anglie...
Tento rok mám brigádu v naší stáji, kde budu trénovat jezdce.Určitě s nima ježdění bez otěží zkusím a doufám, že to bude pro ně i pro koně příjemější.A něco si z toho třeba odnesou!;)

Jé,tak to bych tam potřebovala taky,to by mi vůbec neuškodilo,ba naopak!!!Nepovažuji se za jezdce,jen se prostě vždy nějakým zázrakem vrátím domu :lol: Jinak jezdín obojí,jak Western,tak anglii - ta se mi tedy líbí víc

já se naučila jezdit bez otěží, když jsem měla sádru až po rameno a nebyl nikdo, kdo by mi jezdil koně, který denně musel. První den jsem myslela, že se snad zblázním, nikdy bych neřekla jak mi ten kousek v ruce chyběl. ALe než se mi to zahojilo, což trvalo tři měsíce, tak jsme bez otěží i cválaly a vše se dalo řešit sedem, pobídkou nohy a na konci i slovem. Časem už nebyl problém vyšvihnout se na hřbet i na procházce s vodítkem v ruce. Ano otěže jsem občas potřebovala, byla to angličanka vysoko v krvi, ale zatáhnout za ně, byl pro ní ten největší trest.
Zajímavé ale pro mne bylo zjištění, že to co jsem se naučila v nouzi, fungovalo i u jiných koní, prostě jsem se v době se sádrou naučila v sedle jinak sedět, jinak pohybovat. A hlavně jinak reagovat. Dostal se mi po čase do rukou koník, který byl na hubu úplně tupý, neznal nic jiné než lomenou páku a i do té, se opíral jak mohl. Trvalo čtyři měsíce než mohl v klidu cválat na gumovém udidlu a neměla jsem urvané ruce.... Ale povedlo se. Hodně dlouho čekal, kdy ho "vyškubu za hubu", byl dlouho nesvůj, že se tak neděje. Tam se na jeho hubě podepsali lidé.

Supr cilko!:supr:


"Moje" kobylka je taky plňaska, ale bohužel k ní jezdím jenom jednou za 14 dní a v létě na měsíc.Je to od Prahy strašně daleko...Tím pádem se na ní vystřídá mnoho jezdců, kteří by ty zlomený ruce potřebovali taky :dumbom:.Naštěstí jak už jsem se předem zmiňovala si na mě vždycky když přijedu vzpomene.Jedeme do terénu, nacváláme po poli a místo toho ,aby mi jako dřív zdrhla, kozlovala a abych ji musela viset na hubě - asi jsem ji to odnaučila, protože otěže máme fakt symbolicky!!Hrozně mě to těší a L. je taky spokojenější.
Právě v tom se mi líbí ten western, že je založenej hlavně na pomůckách sedem a holeňema.Otěže se používají jenom na překládání přes krk.Moc tomu westernu nerozumim,ale nějak tak mi to přišlo :vissla:!

AHoj :)

No, nazdar! Tak co nám povíš pěknéhho?

Já jezdím na jedný plňasce a když jsem byla naposledy na vyjížďce,tak mi majitelka říkala ať si vezmu Š. pořádně na otěž.Já skoro vždycky jinak jezdím s naprosto povolenejma otěžema a když dávám pokyny,tak je dávám holeněma a sedem.Nechtěla jsem ale dělat problémy,tak jsem si ji vzala na otěž.Nacválali jsme na louce a najednou se do toho Š. opřela,natáhla krok a prostě odmítala přibrzdit.Tak jsme tam lítali po louce jak idioti až nakonec jsem ji stočila do kruhu a ona přešla do klusu.Samozřejmě to mohlo být tím,že měla běhavou náladu,ale za celou dobu co na ní jezdím (a vždy s povolenejma otěžema) mi tohle neudělala...myslím že mi to potvůrka udělala naschvál :)
Jinak si myslím,že jezdec,který je skutečně dobrý otěže nepotřebuje a vystačí si s váhou a holeněmi.Já bych taky ráda používala pouze tyhle pomůcky,ale ať dělám co dělám,vždycky na ty otěže občas dojde...budu se to prostě muset odnaučit.Hkavně v klusu mi dělá problémy řídit Š. holeněmi,protože mi nohy trochu poskakujou sem a tam,nevíte co s tím mám dělat?Nechci zas sedět na koni stuhlá jak rampouch jen abych měla výbornej sed...
Doufám že se se Š. nějak dopracuju k vzájemné spolupráci,protože mě zatím moc nebere na milost a ani si mě nijak zvlášť nevšímá...ale my to zvládneme :)

No jo, koníci maj všechno dobře promyšlený. A dokážou člověku díát jasně najevo, co se jim líbí a co ne! Ale je jen na lidech, jestli si to vezmou k srdci a budou jejich názor respektovat. V dnešní době si to lidi začínaj díky bodhu uvědomovat....

Je pravda,že je to tak zvláštní...
Nejdřív,teda strašně dávno lidé jezdili na koních a chovali se k nim naprosto přirozeně a koně jim to opláceli.Potom nastalo období,kdy měl být kůň podřízený sluha,který udělá vše co je mu přikázáno.Né vše co se žádá,ale co je přikázáno.Teď už se díkybohu vrací přirozená forma komunikace a snad tomu zůstane navěky.

Je to hezká myšlenka, ale ani mír není věčný :grater:!

Héj lidičky proč nepíšete? :usch:

Jé Cilko,tak Vás bych tady teď moooc potřebovala :rolleyes: ,třeba by jste to dokázala i s tím mým pokládkem když já teď tak dlouho nejsem schopná :grater:

No holky,co člověk,to názor.Já když to jde,kombinuji obojí,všechno něco dává.A musela jsem k němu být i zlá :( ,ale stejně jsem přesvědčená že tím bičem by zasloužili ti přede mnou :/

Ty nohy ujíždí i mně a nevím co s tím,ale u mě je to tím,že mám v háji kolena a ne a ne s tím něco udělat :/

Verčul, mám uplně stejnej názor.I v životě je nejdůležitější vybrat si to nejlepší z vícero věcí a skombinovat to. Proto se snažim jezdot co nejšetrnějc, abych koníka netahala za hubu. Anglie má taky svoje kouzlo, ale nemůžu soudit ci je lepší. Western jsem ještě, bohužel, nevyzkoušela. Mysllím, že když člověk jezdí šetrně, tak je úplně jedno jakým stylem. Přijdou mi srandovní ty jezdci, kteří kydají bobky v bílých rajtkách, rukavičkách a naleštěných holínkách.I když ty mají na to kydání lidi.... :D
A taky ti ostřílení kovbojové v naleštěnejch (westernovejch) kozačkách s pořádnejma ostruhama, chapsama s třásničkama, pestrý košily z který se vám kroutěj oči a půl metrový sponce na opasku.
No nic se nesmí přehánět, že?! :godlike:

Ale trochu odbočuju....

Tak to máš recht,to umí pobavit i mě :D Vážně se nemá nic přehánět.Ale stejně jsou nejlepší ti,co ty super ostruhy zabodávají koni do slabin aby byly rychlejší!To jsou teprv machři!!!Pak jim tam koně stojí jak po schvácených kopytech a něvědí čí jsou.Tak před těmi klobouk dolu!

Verčulka napsal(a):

Ty nohy ujíždí i mně a nevím co s tím,ale u mě je to tím,že mám v háji kolena a ne a ne s tím něco udělat :/

kdysi jsem měla rovné nohy.... mám je do O, prostě se mi zkřivily :)
Pamatuju si ty šílené bolesti kolen....

..jo,bolavý kolena znám..meniskus pryč,chrupavky pryč,naposled urvaná čéška,přetrhané vazy a svaly,šrouby v koleni..teď se zase učím běhat :rolleyes:

Verčulka: pořád lepší než drátem do oka :lol:
Vydržíme všechno, když máme kvůli komu.....

Ježiš marjá!
Holky nestrašte, jestli mě tohle taky jednou čeká...tfuj tfuj! :usch:

Cedrill,jaký jednou?Mně je 25! :dumbom:

Jé tak to verčul promiň  :rodna:!
Stejně si říkám,že bude hrozný až se časem na koni zmastím.Čeká to asi každýho,ale musím zaklepat, že žádný vážnější úrazy mě (zatím) nepostihly.Ale znáte to taky - koně jsou jako droga a to prudce návyková a člověk, jakmile to jednou zkusí, nemůže přestat.Zvláštní jak si ty mršky koně dokážou člověka obmotat kolem prstu :rolleyes:

V pohodě :storstark:

Jo,koně jsou vážně těžce návyková droga... :tesi: ale krááásná. Já to nemám jenom z koní,ale ze sportu všeobecně,ale teď hlavně z těch 4-nohých miláčků.Ale já jsem těžký extrém,na to nekoukej :vissla:

Cos dělala za sporty? Já jsem teda na sporty (koně jako sport neberu) uplně levá! :lol:

Teda já musím říct (a děsně zaklepat!) že jsem zatím neměla na koni ani malý úraz a to zas tak krátkou dobu nejezdím...mám štígro naprosto nehorázný!!

já jsem taky na koni nikdy neměla žádný bebí..... koníkové jsou hodný, to mne kolikrát přetáhnul vidlema syn :lol: pochopitelně omylem :)

Ještě že nemám syna :D

půjčím :)

Já taky nemám žádné to bebíčko že by mi ho způsobil přímo koník,tedy krom toho kdy mě vyhodil ze sedla a já letěla hooooooooodně daleko před něj :lol: ,tehdy to byla odražená kyčel a naražená ruka,odřeniny nestojí za řeč :dumbom: ,ale to se prostě stává.Jinak nic.To se stává tím,že mě zklamává tělo a na banality reaguje katastrofálně :grater: ,ale přece se kvůli toho nevzdám své životní lásky :supr:
Jinak jsem dělala běh,vybíjenou,pinčes,kolo,aerobik a pár podobných sportů,naposledy spinning.

Tak syna každopádně nechci!Jestli by mě takhle týral :lol:! Taky jste tak aktivní jako Verčulka?! Já se začnu stydět!!

Ujišťuju te že ne :D
Já jsem dneska byla u Š. a chtěla jsem začít se sedmi hrami (p.parelli).První je přátelská,tak jsem vzala Š. na jízdárnu a hladila jsem ji po celým těle a zjistila jsem že to nemá ráda na čele (divný,co?),na jistý části bříška a u ocasu...ale my to zmáknem :)
Potom jsem jí dala uzdečku a krásně jsme si zajezdily bez sedla :P

Asi budeš Golfi zklamaná, ale když se nenechá pohladit mezi očima, tak je to známka nedůvěry.Musíte si na sebe zvyknout.Mě L. i teď občas brání, abych ji pohladila mezi očima....:grater:

v tom případě mi věřili všichni koně co jsem měla, ti tohle drbání přímo milovali, stačilo jen ruku natáhnout a už se drbali sami. Vyžadovali ho kdykoli jsem u nich stála.

NIC PROTI KONIM.JSOU TO KRASNA ZVIŘATA.ALE JA MAM ZA MAZLIČKA BERANKA A OVEČKU.KOUPILI JSME SI EKOLOGICKOU SEKAČKU AJE SUPER.JSOU TO FAJN MAZLICI.

Koně jsou taky vděčný sekačky, ale trochu náročnější na ošetřování a lezou do peněz :jojo:

  Taky jsem po dlouhý době (než jsem si uvědomila, že sníh asi fakt nebude a tak hory mizej v nedohlednu) byla za "mojí" kobylkou L. S naší partou jsme si vyjely na Novorční jízdu a bylo to naprosto nádherný!! Dokonce ani nepršelo, ale svítilo sluníčko. Zjistila jsem, če mám šílenej absťák!
L. mě i po tak dlouhý době poznala a i když si od nikoho nenechá sáhnout na hlavu, tak mi dovolila dát jí pusu na čelíčko - já jí mám tak ráda :hjarta:
Ach jo, ty koně!

No ano, na ranci, kde mam konika, sa hovorieva, ze ak mas vela penazi a ziadne problemy, kup si kona... A ono je to veeelmi presne...

Ahoj, všechny zdravím, i já jsem "chycená" koněma. Jezdila jsem od 10 let všude, kde se dalo. Co jsem se vdala a mám prcka, tak jsem udělala pauzu. Prcek zdědil lásku ke koním po mě, budou mu v dubnu 4. Tak se chystáme znovu začít. Už se moc těším. Koně mi hrozně chybí.

Hlásím se tady do fan klubu koní. Začala jsem jezdit na koni před 14 lety, ale už 3 roky co bydlím jinde a mám dítě tak nejezdím :-( Jezdila jsem jen rekreačně. Začínala jsem v jezdeckém klubu, kde byly nádherní koně českého teplokrevníka, měli většina z nich hodně zvláštní barvu tzv. hnědí bělouši (hnědí s bílými chlupy a černou hřívou), byli vhodní pro parkur, a jednou vyhráli vozatajké mistrovství ČR ve čtyřspřeží a to v podmínkách, kdy jsme jen 4x před soutěží trénovali v lese! Porazili i profíky Kladrubáky, kteří celý rok netrénují nic jiného... Moje oblíbená kobylka se jmenovala Princezna a byla moc nadaná i na parkur i na vozatajství. Byla velká flegmatička, takže se musela občas hodně pobízet, ale jezdila jsem na ní i bez sedla. Když jsem se na ní učila skákat, ona skákala kavalety jako by to byla metrová překážka. Jednoho dne vrátili koníky v restitucích jisté hraběnce a tak šetřila, kde se dalo. Postupně koně rozprodávala, trenér odešel a zaměsnanci, co chodili koně krmit koním vůbec nerozumněli. Bylo mi z toho smutno. Nikdo se nestaral o to, že plesnivé seno koním vadí a nikdo už na nic koně netrénoval. Měli sice velké pastviny, ale stejně 2 koníci z té stáje zemřeli na rozedmu plic (dle mého názoru z toho hnusného sena). Moje Princezna taky na tu rozedmu umřela a od té doby i když jsem ještě jezdila na mnoha koních a jen v jiných jízdárnách, nikdy jsem žádného neměla opravdu ráda, protože se moc bojím toho, že bych zase byla tak smutná ze smrti koně.
Moc mě zaujala vaše diskuze o jízdě bez otěží. My jsme někdy na jízdárně blbli bez otěží a bez sedla na koních, ale to jen po tajnu. Hodně mi dalo ježdění bez sedla a i skákání kavalet bez sedla a také lehký klus bez sedla. Jízda bez sedla posílí svali a zlepší držení těla na koni víc než cokoliv jiného. Alespoň u mě to tak fungovalo a koním se to určitě taky líbilo, že je sedlo netlačilo. Jak to tu tak čtu, tak bych si chtěla zkusit jaké je to jezdit na koni bez uzdy...
Nejhorší je, že se začínám koní bát! Nedávno jsem vlezla do ohrady s koňmi s kamarádkou, která tam měla toho svého, a když se 3 koně břiblížili, já jsem zdrhla zbaběle za plot, aby mě některý nekopl... Dřív jsem se takhle nebála. Dřív jsem snad neměla pud sebezáchovy, ale teď se o sebe nějak moc bojím... Máte někdo takový pocit?

...peněz málo,starostí hafo a koně doma :dumbom: a taky to jde :supr: :reta:

Já mám z koní taky respekt,občas z některých i strach,ale pšššt... :vissla: Toho svého jsem se ze začátku taky bála a vůbec mu nevěřila,ale pak jsme si to jednou "vyříkali" :vissla: ..a pohoda (i když občas ho musím hlídat,pořád nechápe že nejsem kůň :P:lol::lol: )

Eva444: byla jsi u ní?

Taky mám zkušenosti s tím, když někdo na koně kašle, moc o nich neví a všechny zbytkový peníze prožere v hospodě. To mě dokáže pěkně vytočit!! :mad: V jedný takový stáji jsem začínala jezdit, ze začátku to tam vypadalo nádherně - obrovský zelený pastviny, dvě stáje s boxama a příjemný lidi. Akorát že časem ty fajn lidi radši odešlli jinam, protože už vycítily průser.Já tam zůstala a viděla jsem ty chřadnoucí koníky, jak jim vystupujou žebra, milimetrovou vrstvičku podestýlky a přerostlý kopyta. Nebyly peníze na veterináře, koně nebyli ježdění tak jak by potřebovali. Takže byli jak z divokejch vajec a proráželi už tak dost chatrný ohrady.
  Začátky tam byly moc pěkný, ale šlo to bohužel hodně rychle z kopce...V poslední době jsem našla jednu skvělou stáj a zjistila, že i když není tolik penéz kolik by bylo třeba, o koníky se dá kvylitně postarat. :tesi:

Cilko, nebyla jsem u jejího konce... Přijela jsem jednoho dne asi po měsíci do stáje (tehdy jsem studovala hodně daleko) a ostatní mi prostě řekli, že umřela.
Verčulko, já se ze začátku koní vůbec nebála. V těch 14 letech, když jsem začínala, jsem je podlézala a prchající hříbě jsem chytila tak, že jsem se mu pověsila na krk. Za tyto dvě věci jsem dostala vynadáno, pak jsem postupně získávala s koní zdravý respekt, ale ne strach. Teď se koní bojím, hlavně když jich je víc v ohradě, ale věřím, že když bych měla svoji kobylku, tak mě ten strach rychle přejde. Já jsem měla velký sen, mít svého koně nebo radši 2. Vlastně jsem si i kvůli tomu koupila domek na vesnici a hned za domem jsou hektary luk (které bych mohla přikoupit). Jenže pak se to tak semlelo, že jsem na mateřské, na nic nemám peníze a přítel koně doma nechce. Já jsem taky uznala, že bych to asi nezvládla, zvlášť, když není v příteli v tomto směru opora.

Na internetu jsem našla plemennou knihu, tak jsem zjistila, kam byli někteří koníci rozprodáni.
Našla jsem tam i matku své milé Princezny. http://www.schct.cz/pk/index.php3 . Akorát je mi divné, že ta bývalá maj. koní ani nenahlásila, že G. už nežije (Poslali ji na jatka ve věku 18 let, protože už nemohla mít hříbata, ale jinak byla v pohodě i na ježdění). Taky je mi divné, že o Princezně není v knize ani zmínka, ale o její mladší ségře Salce jo, moc tomu nerozumím, jak se kůň do knihy může dostat a zda má majitel povinnost nahlásit, že už kůň třeba nežije... Nevíte někdo, jak to je? Salka je super koník, 180 cm vysoká... na ní když jsem jezdila, viděla jsem svět opravdu z výšky.

Čím je člověk starší,tím víc si uvědomuje co všechno se může stát,z toho pramení ten strach.Když si vzpomenu co já všechno dělala... Dnes by mě to snad ani nenapadlo.Koupila jsem si koně s šílenou pověstí,jen proto,že mi ho bylo líto.Když mi začal likvidovat ostatní zvířata (a někdy i lidi!!!),tak jsem litovala toho,že ho mám.Ale pak jsem si říkala že přece nemůže být až takový a že za to zas můžou jenom ti lidé přede mnou a začala se snažit o nemožné..zlepšuje se,ale já zjistila co všechno koně umí a tím u mě vznikl ten strach..

Verčulko, takové lidi jako ty obdivuji. Kloubouk dolů před Tvojí kuráží. Jak dlouho už toho koně máš?
Máš pravdu v tom, že strach pramení ze zkušeností, ale nemělo by to být jako u mě, že se bojím až moc.
Já mám teď ideální představu o svém budoucím koni, že to bude hodná zdravá kobylka u jejíhož inzerátu by bylo uvedeno vhodná k dětem a pro začátečníky.

Ale aby se z ní nevyklubala kobyla, která sežere dítě na potkání =) Takový zkušenosti taky mám. Kamarádka si k dětem koupila koně (hucula), kterej byl u majitelky samej med. Jakmile ho ale přivezli domů a vzpamatoval se, začal šíleně hryzat, nikoho k sobě nepustil a několik lidí ošklivě pohmoždil. Po majitelce bývalé se samozřejmě dočista slehla zem. Zkoušíme ho dát do kupy a musíme uznat, že pod sedlem je to naprosto krásně chodivý koník. Sice se leká aut a motorek (nejradši by je nakopal), ale postupem času se to zlepšuje.
Tak pozor při výběru !! ;)

Cedrill ty máš nějaké koně???Nebo hříbátka já bych totiž jedno chtěla a rodiče mi jej dovolí.... :-D

Když jsem jako naprostý neznalec kupovala svého prvního koně, všichni znalci se předháněli v radách jak koupit správně. Všechny jsem je vyslechla, rady si zapisovala do hlavy, protože jsem nechtěla nic podcenit. Za jedno jsem na koni neuměla jezdit a za druhý jsem se na to ani necítila. Odchovali jsme před tím akorát hříbě, kterému jsem já dělala vlastně jen starší kobylu.  A tak jsem hlavně chtěla koňského kamaráda, s kterým budu chodit na vycházky a když bude nouze nejvyšší, naučím se i jezdit, ale jen pomalu.... to byla má slova.
Pak se to stalo.... Uviděla jsem ji a věděla, že je to ona, ta láska, to očekávání, přeně ten koník co potřebuju, ten, který mne nezklame....
Byla to dostihová steeplerka A 1/1. Všichni si klepali na čelo, ale já věděla, že je to ona. Milovala jsem jí od první chvíle, několik dní jsem ráno v noční košili běžela hned po probuzení podívat se, zda to není sen.... Ač kobyla dostihačka, ač jí pohled do volného prostranství silně vzrušoval, nikdy neudělala ani chybný krok, nikdy mne neshodila, nikdy mi neublíižla. Naopak, když jsem usoudila, že teda kvůli tomuhle koni se musím naučit jezdit, nikdy ač sebevíc chtěla ani nenaklusala, pokud jsem neseděla a nedržela otěže správně. Když jsem se ale naučila sedět, pobízet, držet a já nevím co všechno, tak jak ona chtěla, nikdy jsem se nebále, když jsme tryskem letěly v polích.... Kobylka se tak krásně snížila, jen kopyta duněly, tělo se skoro ani nehnulo, každou kolej od traktoru, každý příkop jsme spolu přeletěly.... byla to nádhera, bylo to tak krásné, taková svoboda, taková souhra.... Pokud jsem se špatně pohnula, kobylka si zpomalila a dokud jsem se nenapravila, nerozeběhla se. Takovou radost měla, dyž jsme spolu takhle běhaly... Postupem času, jsem ani otěže nepotřebovala, ani pobídky... Znaly jsme se a tak když se jí chtělo běhat, pootočila hlavu a v oku o tázku: "můžem?" Můžeš.... Jdi holka.... Věděla jsem že si nakluše, po chvíli nacválá a pak se rozeběhne jak to uměla. Nevím, kde se to vní vzalo, byla prý zlá, agresivní, ale hlavně soutěživá.... Já si ji přivezla jako vyhublou chudinku, kterou nikdo neměl rád a která se bála lidí. ALe v jejím oku bylo tenkrát napsáno: vem si mně k sobě, budu tě mít ráda....
Můj syn, tenkrát měl 8, se na ní naučil jezdit, nikdy neudělala nic, čím by ho ohrozila, nikdy nikomu neublížila, volně se pohybovala i po dvoře, mně tu stále pobíhá nějaká drůbež, nikdy nešlápla ani na káče ač se jí pod nohama batolilo klidně 50 kousků. Když dostla jádro, chodily k ní žrát i kuřata, ozobáaly co jí napadalo kolem nohou. Když v noci k ní do boxu nevím kudy vběhle malinkaté kůzle, ráno jsem ji našla jak stojí a pod břichem spí do klubíčka stočené kůzlátko, měla tenkrát takový pohled co říkal: koukej koho tu mám, je to malinký, dávej pozor.....Nikdy mne nešlápla, nikdy neuhodila hlavou.... Jen se hrozně moc ráda chovala, to si tu svoji koňskou halvu položila na rameno a klidně usnula. Když ležela, sedla jsem si k ní, natáhla hlavu, položila si jí na mne a nechala se drbat. Když jsem měla starosti, vždycky to věděla. Když jsem sáhla na kliku domu, že si otevřu a půjdu za ní, už jsem jí slyšela jak tichounce bublala, neržála, jen tichounce bublala.
Odchovala i osiřelé hříbě....
Byl to přesně ten typ koně, před kterým každý varuje: není vhodný pro děti a nezkušené jezdce..... Hodnějšího a laskavějšího koníka jsme tu už neměli. Moc jsme ji milovala, strašně, strašně moc mi chybí.
                                                         

Cilko, to je krásný příběh.

Cilko,prožila jste většiny sen...

Moc hezký Cilko, škoda že to tak není s většinou zkaženejch koní (vždycky koně zkazej jenom a jenom lidi). Kamarádčin kůň není takovej případ, ten je fakt hnusnej protiva. Bývalá majitelka ho měla zavřenýho v tmavý kůlně a kdoví, co s ním ještě všechno dělala. Proto má takovou averzi vůči lidem. Ty zvířata jsou strašný chudáci!

Gabči - koníka vlastního bohužel nemám. POtřebovala bych na něj mnohem víc času a ten, když člověk ještě studuje, nemám. Snad až si najdu práci, budu mít peníze, tak si ho určitě pořídím!

nikdy bych to nechtěla prožít, kdybych věděla co vím teď

Cilko,tak to mělo asi hodně špatný konec..

Někde jsem četla už dřív od Cilky ten smutný konec toho příběhu... Je strašně těžké se pak s milovaným koněm rozloučit.
Já na Princeznu taky nikdy nezapomenu a to jsem ji doma neměla. Její ségru Salku jsem dnes našla na netu! Salka byla největší kůň ze stáje a největší mazel. Tulila se skoro ke všem. Jezdila jsem na ní už když měla 4 roky a byla moc hodná. Nikdy mě neshodila. Tady se můžete na Salku kouknout http://www.sweb.cz/kondratice/ (v odkaze o našich koních) Škoda, že to tam mám trochu daleko, ale uvažuju, že se na ní pojedu kouknout. Neznáte někdo náhodou tu stáj?

Ach jo, taky mě to jednou nejspíš čeká. Strašně se toho bojím!

Jinak Evi : nedaleko, asi půl hodiny jízdy od vašeho statku, "mám" kobylku plňase v jedný úžasný stáji. Svět je dost malej! :storstark: Bohužel jsem ale z Prahy a tak jezdím aspoň jednou za čtrnáct dní. Taky mě štve, že je tak daleko.

Salka je fakt krásná a ostatní koníci taky.Vaším směrem je přece jen více možností na vše...

K životu opravdu patří i ta druhá strana,ale pevně doufám,že až nastane,bude to rychlé a milosrdné pro nás oba.Mám doma koňské trdlo a už z vyjížděk mám občas strach,nemá z ničeho strach a hrozně riskuje..kdyby si zlomil nohu nebo udělal cokoliv jiného...byla by to moje smrt.Jsem na svých zvířatech až moc citově vázaná a dělám první poslední,hlavně když některé onemocní.I veterináře občas udivuje co všechno spolu se svými drobečky dokážeme a z čeho všeho se dokážeme vylízat.Bohudík.

Já na Cilky příběh zatím nenarazila,ale třeba jednou...nebo bude dobře že nenarazím a zůstanou mi aspoň nějaké iluze že nemusí být tak zle...

Verčulko, já jsem na Salce jezdila v Českém Ráji, pak se koně z té stáje rozprodali a já o ní asi 10 let nic nevěděla. Až teď jsem zkusila zadat jméno Salka do vyhledávače a našla ji. Mám radost, moc na ni myslím a chci se za ní jet podívat, i když to tam mám asi 100km. Bydlím v jedné vesnici v okrese MB.

S matkou té Salky mám humornou příhodu. Ona byla na ježdění fajn, ale když bylo bláto, nesmělo se venku moc zastavovat. Jednou, to jsem ještě neznala tuhle její povahu, jsme zastavili na poli. G. si neprve klekla, já jsem rychle slezla a ona se pak vyválela v bahně. Dovedete si představit, jak asi vypadala ona i sedlo, na které jsem si posléze musela sednout. Pak už jsem byla na vyjížďkách ve střehu a nikdy mi to neudělala.

Holky, jsou někde na netu k vidění fotky vašich čtyřnohých miláčků?

Jednou jsme s L. byly v terénu a sjížděly jsme kopec dolů.Kůň před náma si potřeboval nutně ulevit a tak se L. začala pást.Svítilo sluníčko, bylo předjaří - no prostě nádhera. L. se to asi taky moc líbilo, tak se začala točit pořád dokolečka a já si říkala, co to dělá?! :co: Zachvíli jsem to zjistila - podklesly jí nohy a ona se se slatným zamručením položila na kolena do trávy. Jakmile jsem to pochopila, tak jsem se se šíleným vřískotem katapultovala přes její uši a z hrůzou prchala z jejího dosahu. :lol: L. se na mě udiveně zadívala co jako trojčím a uvědomila si, že má ( teda měla) na sobě jezdce. Tak se teda uráčila zvednout se a dovolila mi na sebe bezpečně usednout. :lol:
To je prostě moje kočička :hjarta:!

Koníky máme na netu: www.modrapodkova.estranky.cz

Kůň si ale nesmí nikde mimo svoji stáj a výběh bez dovolení lehnout, pokud se stane, že se chystá, ihned musíme zakročit, nejlépe výskoky a dupáním do země, plácáním otevřenými dlaněmi. Lehnout si s jezdcem už vůbec ne, to nezapomněla, že má někoho na zádech, to je nedostatek respektu. Tohle je velmi nebezbepečné, na to pozor.
Vůdčí klisna si sama, mimo své místo nikdy nelehne.

Na to už jsem taky přišla a neboj, máme to už pod kontrolou,viď Evi?! :supr:

lidi nevite nekdo co je to tendo??

Šery-Čau Símo:)už to vědět nemusim ,ale dík

Tak snad se tu ukáže.Tohle je můj koník,tak uvidíme... :dumbom:

Tak se povedlo :supr: Tohle je ta moje čtyřnohá láska :hjarta:

Ježiši! Nejmenuje se náhodou Miky?! :o

Ne,určitě to není Miky :lol: A proč ten vyděšený údiv??? Pod okny mi jezdí ještě jeho věrná kopie,ale je to kobylka,sama bych je na dálku nerozeznala :dumbom: :D

No vypadá na chlup podobně.Máme ve stáji koníka Mikyho, je to sice strašnej hajzlík, ale mám ho ráda :gloria:

Já vím,koukala jsem vám na koníky na stránkách :dumbom: Když ty huculové jsou téměř jeden jako druhý.Ten můj je taky solidní hajzlík,ale už bych ho neměnila za nic na světě. :hjarta:  A dává krááásný hudlany :lol:

To je fakt, že všichni jsou jako by si z oka vypadli! :supermario:

Tehle víkend jsem byla za "svojí" kobylkou a bylo to tak nádherný!Sluníčko svítilo, my jsme si nacválaly a před náma jenom ta volná louka.....Ach jo, to bylo krásný! :sova:

Koukám že i stejný potvory :D

Tak to my jsme pořád jen ve výběhu :usch: ale už bych mohla nasadit sedlo a zopakovat si základy ježdění... :vissla: ...jen kdyby ta kostrč tak nebolela :dumbom:

Jestli tě bolí kostrč, tak je to dost blbý, ale lečí se na koni i horší bolesti, tak to zkus se na huculkovi projet jen tak bez sedla.I při menzesu :usch: je to dobrý, tak třeba ti to naopak pomůže :supr:

Ahoj holky, ahoj Cilko, koukám, že jsem tu propásla koňské povídání ... :grater:
No já jsem změnila stáj, jezdím na jiných koníkách, trošičku temperamentnějších než co byli před tím. Už jsem si vyzkoušela i plňase. :lol: A získávám zase sebedůvěru, je to čím dál tím lepší.
Cilko o kobylce jsem tu někde četla. Je to smutné. Je to jako, když odejde člen rodiny. V září mi umřel dědeček, měla jsem ho strašně ráda a jen jsem koukala, jak chřadne a já nemůžu udělat nic proto, aby bylo líp. Je to hrozná beznaděj. Ale prostě je to život a život je boj ... jak říkal děda.
A co Moony, jak ten se má??? A co strejda kůň, ještě se "nemají v lásce".
Stěhovala jsem se tak jsem na netu moc nebyla, ale teď ho už zasejc mám, tak sem budu chodit si koňsky povídat ... Jsem ráda, že je tu koňský pokecáníčko ... :supr:

Začala jsem jezdit na jedné kobylce je to polka (tedy jezdím jich víc, ale tahle mi padla do oka), je ohromně komunikativní ... ještě jsem tohle u koně neviděla. Nemá až tak moc "stádový pud" ... když si má vybrat jestli jít za koněm, nebo za člověkem, vybere si člověka ... Na vyjížce pořád poslouchá co já a má strašně ráda, když se s ní povídá a je strašně zvědavá, všechno jí zajímá, ale nebojí se. Když se lekne tak je to spíš zámiňka, aby si mohla popoběhnout, když dýl nejde pod sedlem. Už mám zasebou i jeden pád. Nacouval do nás kůň a kopl auž jsem letěla, ale dobrý nezanechalo to na mě následky, spíš naopak, zjistila jsem, že můžu spadnout a nic se nestane ... už jsem i skákala ... JE TO ZKRÁTKA ČÍM DÁL TÍM LEPŠÍ :jojo:

Jo Cedrill,tak to máš pravdu že na bolestivou MS není lepšího léku než sednout si na koně :supr: ale ta kostrč nic moc.Tu jsem si narazila o zadní rozsochu někdy před rokem a je to čím dál horší,teď už nemůžu pořádně sedět ani normálně :dumbom: Ale koník se vyřádí i bez vyjížděk,hlavně teď když je sníh,ten přímo miluje :D jen kdyby ho aspoň trošku bavila práce na lonži... :rolleyes:

Tak to nevim, Verčul, jestli by pomohla nějaká rehabilitace?Třeba něco na ten způsob, já se v tom moc nevyznám :rodna:....

Kobylka, kterou jezdím, je taky hrozně zvláštní (povahově). Člověk z ní okamžitě cítí, že ona o sobě ví, že je plňaska mezi teplokrevníkama, bere se za aristokratku a lidi ani koně moc na vědomí nebere. Je strašně sebevědomá až trochu dost pyšná. Strašně dlouho mi trvalo, než jsme si na sebe zvykly a po dvou letech mi přijde, že mě začíná brát na vědomí a že si ty vyjížďky opravdu užívá.Jsem z toho pocitu nadšená, protože člověk uplně cejtí, jak se ten kůň na jezdce najednou spoléhá a věří mu.je to fakt úžasnej pocit vědět, že ten kůň ho má i docela rád! Takový chvíle mě dostanou do kolen a doufám, že jich bude přibývat! :tesi:

Kralko, tak to si měla štěstí, já jsem jednou z takového kopnutí vyšla s nakopnutým kotníkem a byly z toho 2 týdny o berlích a celkem 2 měsíce léčení, zrovna to vyšlo na celé prázdniny, měla jsem pohmožděnou kůži, a nesměla jsem se celé léto koupat, ale na koni jsem jezdit mohla. Od té doby mnohem víc dbám na to, abych měla za jiným koněm uctivý odstup, i když ne vždy se to povedlo dodržet, už jsem kopanec neschytala.
Verčulko, byla jsi s tou kostrčí u doktora? Napadá mě, jestli ji nemáš zlomenou a nebo jestli by Ti nepomohla rehabilitace, masáže a tak...

Ahojky,
tak s kopanci bohudík zkušennosti osobně nemám,ale se šlápnutím,to už je jiná.Cizí koně od sebe držím dál,i když kamarádka mě občas peskuje,že na sebe nedávám moc pozor a riskuji...Dle mě,je občas lepší být blíž než dál,aspoň u mého koníka (ale vlastně i jiných) to platí.
S tou kostrčí už na tom pracuji,tak další rok a dotáhnu to do konce.Už jsem byla u MUDr. a teď ještě někdy dojít na RTG...

No já si asi před rokem zlomila pánev ... zbylo mi potom půl roku na nechopence, 2 šroby a trošinku strachu, ale strach už je v pořádku ... ale kopanců jsem také pár dostala, naštěstí z toho byly jen modřiny ... :lol:

Kralko,taky super.U mě to odnášejí pořád kolena,teď taky dva šrouby a už asi čtvrtá operace :vissla: ale jedeme dál :supr:

Teda jak poslouchám ty vaše zranění, tak se začínám bát, jak dopadnu já?! :/

Neboj Cedrill, stejnak bys na koně vlezla znovu ... když jsem spadla řekla jsem si, že už na koně na jízdárně, nikdy nevlezu a co myslíš ... rajtuju na jízdárně o sto šest ... :jojo:

Verčulko ... dobrý, že si nedáme pokoj co ... :gloria: ale to nejde ... jak jednou sedneš na koně už z něj neslezeš ... :cool:

No zatím jsem vždycky znovu nasedla, ale abych příště nejenom chtěla, ale i mohla nasednout.....:rolleyes:

Tak tak Kralko,já si říkám,že dokud nebudu na vozíku,z koně mě nesundají...a to i pak kdo ví :rolleyes:

Cedrill,většinou nasedneš zpět vždy,pak je ale horší slézt :dumbom: Nevím jak Kralka,ale já se po těch úrazech ještě dovezla domu,teprve pak to bylo horší.A kdybyste viděli koně!Ten z toho byl na prášky snad víc než já a to za to nemohl :co: Šel tak opatrně a sám,abych já nic nemusela.Prostě zlatíčko :hjarta:

No já už pak nenasedla ... už jsem nevstala ... a byla chyba, že nikdo nenasedl a nedal ji do kožuchu, že makat se musí ... s kamoškou se pak postavila na zadní a nešla dolů dokud nedostala bičem po hlavě ... a pak ještě sejmula pár holčin ... Byl to provozní kůň a vpodstatě to nebyla asi její vina ... zatu krmnou dávku bych taky nedělala ... bylo to na ni asi už moc, konec sezony, ale stale nějací klienti šla i třikrát i čtyřikrát denně ... a nebyl čas jí srovnat do nějaké formy, tak ji ruplo v bedně ...

Když to tu tak čtu, tak já se svými pády, kopanci atd dopadla zatím dobře. Teď se chystám zase někde začít jezdit. Měla jsem delší pauzu. Ježdění mi docela chybí. Zatím hledám, kde budu jezdit. Byla jsem zvyklá na soukromníky a samostatné vyjížďky, i když znám i jezdecké kluby, parkur a i tréninky v dostihovce. Na to už bych si netroufala.:)Bavilo by mě zas lítání po loukách a lesích. Tak mě napadá, není tu někdo, kdo chodil jetdit k p. Trojanovi do Málkov u Zdic?

Ahojky,no já nasednout musela ať jsem na tom byla jakkoliv.Na vyjížďky jezdím sama a nikdo by mi nepomohl.S odraženou kyčlí jsem se dostala do sadla až po hodině a půl,ale musela jsem.A se s devastovaným kolenem to šlo rychleji...
Jak já bych teď brala to honění po jízdárně a napomínání "jak to sedíš!" "co děláš s těma rukama!" "co ty nohy!"... jo jo,mám pocit,že jsem úplně všechno zapoměla,nebo spíš si nevěřím... :/
Beruno,snad se ti někdo ozve,já bych šla hned,ale mám to trošku z ruky :vissla:

Tak jste mne všechny navnadili a po dohadách s drahým jsem nasedlala koně a hurá ven :dumbom:
Tento rok poprvé :/ ale až na pár karambolů to šlo :jojo:

Já jen sháněla staré známé na pokec, kdyby se náhodou někdo chytil, i pro mě je to z ruky, měla jsem tam nedaleko babičku.

Jsem ráda, že ti znovunasednutí vyšlo :).

To jsem srašně ráda, že ses odhodlala!Snad nasedneš tenhle rok víckrát :supr:!

A co se děje, že nám koně daly do subfora?!Ne že by mi to vadilo....:supermario:

To je dobře, že máme svoje subforum ... docela mi  chybělo a je vidět, že se nás tu sešlo celkem dost ... :kapitulation:
To je taky super... můžem si aspoň postěžovat co zase který chlupáč vyvedl ... Zrovna minulý týden nabourala moje Aténka s kámoškou do sloupu (jen se lehce ťukla) ... kámoška jí chtěla dát mňamku ze sedla a Aténa pro kus žvance udělá cokoli a nevidí a neslyší a už to bylo ... nikomu se nic nestalo ... takže taď se tomu jen smějem ... ;)

Taky jsem za subforum ráda, ta kobyla je ťunťa :lol:!! Moje by taky za pamlsek zbourala barák....

Mě jednou kobylka sežrala v nestřeženém okamžiku jitrnici z ruky :D

naše hříbátko chodilo k psovi na granule, hezky se natáhlo aby dosáhlo do boudy...... a pes ho zatím olizoval

Partička kamarádů včetně mojí tety a jejího koně občas vyrazili do hospody a zlatej koník si nikdy nemohl odepřít půllitrák piva :godlike:!!

Jo, na to nám chodila jedna kobylka..... stačilo někde nechat postavenou lahev od piva a už zkoumala jak se do ní dostat. Když jsme s koňmi zašli na pivo, tak tahle potvůrka tak mlsně slídila.... Od malička.... Dělala to jen ona, ostatním koňům pivko smrdělo

Hm, a to jsem si myslela, že když kůň žere banán tak je divnej ... :lol:

To koník o kterýho jsem se starala zas miloval nanuky a tak jsme vždycky nasedli na koníky,dojeli si do obchodu a cpali se zmrzlinou :gloria: dokud Vikoušek neudělal HAM a všechna zmrzlina nebyla v čudu  :reta: :D

moje kobyla milovala bílou čokoládu, druhá zas mléčnou. Mám ráda banánek v čokoládě..... I moje kobyla si ho zamilovala, myslím, že setjně jako se naučila: jdeme na pivo, tak se naučila: jdeme na benzínku..... tam jsem kupovala mlsání, když mne ta potvora mlsná honila.... Cestou tam hnala kobyla, cestou zpět já, aby mi ta moje potvora nesžrala :lol: ani na oves se nevrhala s takovým nadšením jako na šustivý celofán.
Nanuka milovala kobylka dcery, dokonce se naučila olizovat dřívko, tedy spíš ocucat. Naučila jsem kobylu i na bagetu, lhostejno s čím, stejně dostáala jen suché konce, ale protože je bageta velká a já bych ji nestihla sníst dřív než by mne sežrala kobyla, tak jsem ji jedla v sedle. Mockrát jsem si říkala, že se 100% musíme někde vyválet, nebo že si kobyla zlomí krk. Tak ostře ohýbat krk jsem jí nikdy neviděla a jak poulila okem.... A jakou měla radost, když ten svůj kousek dostala.... Prostě jak se šlo na benzínku, bylo něco dobrýho...
Nejlepší bylo, když byli dva mlsouni spolu.... Stačilo přijít s něčím co nikdo z nich nežral, třeba s jahodou, jeden jí nechtěl a druhý když viděl, že ten prní ohrnuje pysk ji s velkou chutí sežral a dožadoval se další, i když jí nikdy před tím nechtěl.
Bramborák, karbanátek, řízek..... všechno je prý dobrý...

Jednou jsme dostali chuť na palačinky, ale neměli jsme pánev.Tak jsem ke G. pro pánev došla a udělali jsme fajn palačinky.Ale co bylo potom!! Nemohla jsem bez újmy projít přes výběh pánev vrátit, jinak by kobyly všechen omastek i se smaženkama sežraly :D

byla jsem vylít slepicím zbytek vývarové polévky, kastrol jsem pak nechala na chvíli bez dozoru. Když jsem si pro něj přišla, už se o něj dva prali, teda jeden ho honil po zemi a druhej smutně koukal :)
Co syrová vejce? taky jste je nesměli nikde položit?

Holky, jak to že se tady vůbec nic neděje?!! Honem rychle sedněte na net a pište!! :rock:

No co se to tu děje???To všichni koňomilci vymřeli???!!!

Vstaňte z mrtvých, prosím!!

Tak pište zatím, vy, co mrtvé nejste :) třeba svými žertovnými historkami mrtvé probudíte :)

:kapitulation: Tak nám se narodilo první jarní hříbatko (ČT) hřebečkek a jsem zvědavá jak se bude výmýšlet jnéno na Ž :lol:

Hurá!!! Nám se taky narodil hřebeček! Původ má hodně zajimavej - beganka s ponclem :D. Ale vypadá nádherně, je to strašný zlatíčko! VYhradily jsme jim box 50 m2 a to byste měli vidět, jak tam lítá! Je z toho uplně nadšenej. To jsou kozelce, otočky, skoky všema čtyřma do vzduchu! Jsem z něho na větvi. Bude to pašák! :hjarta:

Z nášeho bude asi pěknej komediant ... Včera jsme měli u nás karneval ... děti namaskovaly sebe i koně a předváděli se rodičům ... pak jsem vzali do haly i hříbátko s maminou ... když byli sami v hale poprve tak se hřebeček o mámy nehnul a včera šílel jak pominutej ... lítal, vyhazoval, skákal, řehtal ... prostě se předváděl a užíval si to ... :lol:

AHOJKY! JE MI DVANÁCT A MÁM HROZNĚ RÁDA KONĚ! KDO BY SI O NICH CHTĚL POVÍDAT A TAK PODOBNĚ, TAK PLOSÍM NAPIŠTE NA E-MAIL MADMARY@SEZNAM.CZ . MŮŽEME SI PSÁT TŘEBA I O MÓDĚ, HUDBĚ-MOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ ZPĚVAČKA JE MADONNA. NO A JINAK JAK UŽ JSEM ŘÍKALA MÁM STRAŠNĚ RÁDA KONĚ, A VŠE KOLEM NICH. MÁM O NICH DOKONCE I BLOG. ADRESA NA "MEIN BLOG" JE : WWW.KONSKY3.BLOG.CZ TAK ZATÍM AHOJDA A TĚŠÍM SE NA VAŠE E-MAILÍKY! :)

Tak ten náš malej prcek už pořádně vyrost, bude z něho pořádnej hřebec, je fakt krásnej a bude! Co vaši koníci?

Kralka: co třeba Žolík? Jednoho Žolíka jsem jezdila.