Pepi — 9. 12. 2006 22:11

Mate nekdo zkusenost s poporodni psychozou, nemusi se jednat primo o laktacni. Necim takovym jsem po prvnim porodu prosla, ted me ceka dalsi porod, tak bych rada s nekym kdo to zna nebo aspon chape promluvila.
Jde o prevenci, zatim se citim dobre :lol:, do cvokhausu se nechystam :albert:,

Čekanka — 9. 12. 2006 22:20

Pepi já nevím jestli to byla nějaká psychoza, ale od porodu tak dva měsíce jsem byla úplně nemožná, pořád jsem brečela, nic nezvládala, byla zaskočená nočním vstáváním atd, bylo to hodně blbý, ale všechno se srovnalo. Když jsem o tom mluvila s maminkou, tak mi říkala "nemysli si, že to u druhýho dítěte bude lepší" má tři děti, takže asi ví o čem mluví. Ale u druhýho dítěte se na všechno líp připravíš, nezaskočí tě spousta věcí jako poprvé, takže si myslím, že to zvládneš :supr:

Pepi — 9. 12. 2006 22:26

Čekanka napsal(a):

Pepi já nevím jestli to byla nějaká psychoza, ale od porodu tak dva měsíce jsem byla úplně nemožná, pořád jsem brečela, nic nezvládala, byla zaskočená nočním vstáváním atd, bylo to hodně blbý, ale všechno se srovnalo. Když jsem o tom mluvila s maminkou, tak mi říkala "nemysli si, že to u druhýho dítěte bude lepší" má tři děti, takže asi ví o čem mluví. Ale u druhýho dítěte se na všechno líp připravíš, nezaskočí tě spousta věcí jako poprvé, takže si myslím, že to zvládneš :supr:

Dik, ale mam namysli neco trochu jineho, ne jen klasicke smutky a depky z nocniho vstavani a tak.  Mela jsem dost specificke priznaky, ktere trvaly skoro 2 roky, jednalo se o urcity druh fobie, a vubec to nebylo lehke pro nikoho z meho okoli ahlavne pro me. Stejne kdo nezazil, neni asi schopen pochopit, proto hledam nekooho, kdo to zna. Mam obavu aby se to zase nevratilo, protoze to bylo dost tezke. \tak si rikam, kdyz o tom budu uz ted s nekym mluvit, treba se to nerozjede.

Blanka LBC — 9. 12. 2006 22:48

Pepi a jaký si vlastně měla příznaky, třeba se nám bude lépe radit. Možná to některá taky prožila a ani neví že se to dá zařadit do lékařského termínu poporodní psychóza ! Já své druhé těhotenství prožívám uplně jinak než to první !!!! Teď  už vím co mě čeká a jsem víc v pohodě :gloria:

Pepi — 10. 12. 2006 16:14

Blanka LBC napsal(a):

Pepi a jaký si vlastně měla příznaky, třeba se nám bude lépe radit. Možná to některá taky prožila a ani neví že se to dá zařadit do lékařského termínu poporodní psychóza ! Já své druhé těhotenství prožívám uplně jinak než to první !!!! Teď  už vím co mě čeká a jsem víc v pohodě :gloria:

No, od porodu jsem mela o dite takovy neprimereny strach, prevazovala obava z infekce, takze jsem k enmu nekchtela temer nikoho pustit, jit do kolektivu, do autobusu, do obchodu. Nestykala jsem se temer s zadnyma kamaradkama a to jsem jich v okoli mela s miminama hodne. Zpocatku se to hodne stupnovalo, pokazila jsem si vztahy s pribuznyma, s manzelem. \\chodila jsem na terapii, psychofaramaka by to asii vyresila, ale nechtela jsem kvuli kojeni. Taky mi nejakou dobu trvalo, nez jsem pripustila, ze mam problem.l Ruce jsem si umyvala takovym silenym zpusobem, ze mi krvacely, zpocatku i desinfekci, no proste hruza!!! Vsichni okolo osi mysleli, ze jsem uplne blba, a ja vim nebo jsem i vedela, ze to tak neni vporadku, ale nemohla jsem s tim nic delat. \mela jsem priserne uzkostne stavy, ktere nedovolily abych sve chovani zmenila. Jak to priserne pokazilo vztak s manzelem, to si snad dokazes predstavit. Co bych jeste popislovala, nerada bych aby se to nejak vratila, jsem snad ochotna brat i ty leky, pokud by se nejak slucovaly s kojenim. Podle doktoru by se to zopakovat mohlo :( Pry to souvisi s hladinou hormonu. Ted uz bych vedela, o co jde, ale stejne bych rada nasla nekoho, s kym by se o tom dalo mluvit, protoze to nejvic pomaha. manzel ac se snazil tak nebyl schopen uplne to pochopit a okoli se asi ani nesnazilo, bylo jednodussi si rict ze jsem priserna matka.

Miri — 11. 12. 2006 10:58

Pepi, moje sestřenice čekala na mimi několik let, měla všechny oplodnění vyčerpaný, nevím, jak se to píše, a když se zázrakem podařilo samo, tak jí zemřel otec. Po porodu měla velkou laktační psychozu, odmítala syna, dávala ho na celý den k mamce, protože se bály, že mu ublíží a už je to asi 12 let a má problémy do teď. Je na práškách (hormony), má 150 kg a několikrát ročně je na psyndě. Pak když přijela moje sestra s miminkem, tak brečela, že si to období miminkovský neužila, a dokud se něco takového nepřihodilo v blízkosti, tak jsem si myslla, že přesně jak říkáš je to výmluva nematek, ale chápu tě a držím palce, aby se to neopakovalo. Píšu ti to, abys věděla, že jsou na tom některé maminky ještě hů5. Měj se fajn.

rosnička — 11. 12. 2006 11:47

Ahoj, Pepi,
setkala jsem se s poporodní psychózou v mém sousedství. Projevovala se silnými bolestmi hlavy, nespavostí a depresemi. Návštěvy lékařky to na sousedce nepoznaly a navrhovaly sedativa. Skončilo to moc špatně. Nikoho verze "poporodní psychóza" nenapadla. Dnes vím, že důležité je říci lékaři všechny podrobnosti , detaily a pocity. Přeji pevné nervy a velkou pomoc rodiny. Rosnička.

Pepi — 11. 12. 2006 17:26

rosnička napsal(a):

Ahoj, Pepi,
setkala jsem se s poporodní psychózou v mém sousedství. Projevovala se silnými bolestmi hlavy, nespavostí a depresemi. Návštěvy lékařky to na sousedce nepoznaly a navrhovaly sedativa. Skončilo to moc špatně. Nikoho verze "poporodní psychóza" nenapadla. Dnes vím, že důležité je říci lékaři všechny podrobnosti , detaily a pocity. Přeji pevné nervy a velkou pomoc rodiny. Rosnička.

Dik holky za pochopeni a podporu. To se tu opravdu nenajde nikdo, kdo si tim taky prosel???? :/ To si teda pripadam dost divne :dumbom: Nepreju to nikomu, to v zadnem pripade! Ale mooooooooooooooooc rada bych nasla v tomto smeru spriznenou dusi :rodna:

Blanka LBC — 11. 12. 2006 17:55

Pepi jsem ráda, že si to tu vubec napsala :) musí to být těžké, ale určitě bych se svěřila do péče lékaře. Já mám dceru 10 let a když přijede ze školy autobusem, honím ji umýt ruce, jinak nesmí ani na nic sáhnout,k malému ji bez toho vubec nepustím, asi si někdo bude myslet, že to taky přeháním, ale mě je někdy až špatně, když to v autobuse vidím, jak lidi chrmlaj do dlaně a pak se chytnou toho madla. No to jen že si nemusíš připadat blbě, jen to nenech dojít moc daleko :hjarta: budeme ti tu držet palečky a myslím že určitě nejsi sama. Drž se Blanka

Norisa — 28. 11. 2013 11:58

Dobrý den, jmenuji se Nora Ovčačíková a jsem studentka posledního ročníku Porodní asistence na ostravské Lékařské fakultě. Vždy jsem se zajímala o téma laktačních psychóz a poporodních depresí.
Mým tématem pro závěrečnou práci jsou právě tyto poporodní stavy. Ráda bych se seznámila se ženou, nebo mladou maminkou, u které byly tyto poporodní psychózy diagnostikovány. Chtěla bych pomoci mou prací rozšířit povědomí o této problematice, která je velmi závažná.
Vím, že často tyto ženy nechtějí o svém problému mluvit, ale ráda bych jim i touto cestou trochu pomohla. Někdy hodně pomůže když víte, že vás někdo chápe, že vám rozumí a vás problém ho zajímá.

Pokud někoho znáte nebo jste sama něco podobného zažila, prosím kontaktujte mě na norisa@email.cz. Budu vám velmi vděčná. Děkuji

křepelka — 1. 12. 2013 15:03

Ahoj, já mám sice jiné projevy ale taky mě ubližují. Už jsem to tu psala, jsem dva měsíce po porodu a vkrádají se mi do myslí ošklivé myšlenky, že syn není pěkný, že se mi nelíbí, že třeba není ani mé. Vzápětí se stydím, mám výčitky, přemýšlím nad sebou, zda jsem normální matka a tak.Je to strašné, ve spojitosti s nevyspáním horor. Nemohu se vůbec s novou rolí ztotožnit, přitom těhu bylo pohodové. A taky mám o něj strach, že někde něco chytne, když odsávám nosánek od rýmy tak pak přemýšlím zda jsem před tím dobře omyla odsávačku, často si myju ruce až je mám úplně suché. Takže vlastně velmi podobné tvému problému. Bohužel se to zatím výrazně nelepší, bylo mi líp asi před týdnem, ale zase je to tu. Jsem z toho neštastná, nedokážu si plně užívat to krásné miminkovské období. Taky by mi pomohlo kdyby se našla zpřízněná duše, která své dítě milovala ale měla takové myšlenky co já, myslím tím to že její dítě není pěkné, že asi není ani její a tak.