Nevím co s tím mám dělat.Jak to změnit.Nesnáším jeho "chytré rady."Pořád je doma,teda po příchodu z práce.Radí mi co a jak mám dělat. Luxuje a uklízí  a pak mi předhazuje,že nic nedělám.Máme malej byt 2+1 a on je furt okolo mě a já z toho šílím.Mám chuť ho praštit paličkou,tak radši vypadnu z bytu a chodím a chodím.Asi se dám do nějakýho turistickýho kroužku.Já dělám do 17 on do 16 hodin.Přijdu domů a on buď luxuje,nebo utírá prach,nebo meje koupelnu,My máme doma tak naklízíno,že je mi z toho špatně.Já se naštvu hned mezi dveřma,že zas kmitá s luxem a on se naštve,že já sem naštvaná,místo abych byla ráda,že mi pomáhá s domáctností.Jednou týdně chodím za dědou,on všude vysmýčí a pak mi to předhazuje,že nic nedělám.Mám ho plný zuby,ale nevím kam jít,tak sem s ním dál.Tak nevím co mám dělat,ve 40 jit někam do podnájmu?Mám dva kluky,těm je již 20 roků.

hmmmm...mně by teda nevadilo...kdybych přišla domů a bylo vyluxováno:-)
Jiné koníčky nemá? Hospoda, kulečník, známky, kolo, králící...? asi ne. Co ho někam nenápadně popostrčit...obstarat mu zahrádku, nebo psa...

Tak jsme na tom podobně. U nás je to naopak, v domácnosti neudělá vůbec nic, jenom řekne mělo by se....... (dosaď si cokoliv). Když jsme měli 22. výročí svatby, tak mi řekl, že takovýma nesmyslama si nebude zatěžovat mozek, a když jsem měla svátek, tak on byl jediný který mi nepopřál, neřekl ani slovíčko, jenom si vzal bonbony z bonboniery, které jsem mu nabídla. Jenom pořád reje a reje a leze mi na nervy. Zkouším dělat mrtvýho brouka, jakože se mně jeho nálady netýkají.

Ježiši to zní otřesně....snad to tak nedopadá vždy?!Co opravdu nějaké koníčky,něco aby taky měl myšlenky na něco jiného...přátelé ,sporty apod.
No a v druhém případě ten pán nevšímavý to je na kopanec do oněch míst...



Je mi líto že to máte tak těžké,ale na to neumím poradit....
Držte se !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

keny napsal(a):

Ježiši to zní otřesně....snad to tak nedopadá vždy?!Co opravdu nějaké koníčky,něco aby taky měl myšlenky na něco jiného...přátelé ,sporty apod.
No a v druhém případě ten pán nevšímavý to je na kopanec do oněch míst...



Je mi líto že to máte tak těžké,ale na to neumím poradit....
Držte se !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ježíši ... nepučuješ ho ???? Já ti půjčím toho mého, ten zase umí nádherně ležet na zádech a odpočívat ....   

Kašli na to a ber to s humorem.... kdyby nic nedělal, tak ti to bude taky vadit, koukej na to z té lepší strany : máš naklizeno a fůru volného času .... VYUŽIJ HO  !!!!

Ahoj já si myslím, že každej chlap (asi i ženská) toho druhýho začne po určitý době prudit něčím jiným, co vám ze začátku nevadilo, nebo dokonce impnovalo nemůžete vystát. Johanko, buď ráda, že Ti s něčím pomůže, vím, že Tě to štve, ale zkus to třeba udělat takhle: až příště přijdeš domů a on zas bude šůrovat, pořádně ho pochval, jeho ego dostane to, co chce a navrhni, že půjdete třeba do kina jako za odměnu, že Ti tak pomáhá, nebo si zajděte někam kam oba rádi chodíte a řekni mu, že je to díky němu, že máš proto víc času, prostě ho pořádně pochval, a pak mu po kouskách postupně sděl, že u vás přeci nemusí být sterilní prostředí, že si s ním volnej čas radši pořádně užiješ, než uklízení....
No můj problém je ten, že můj příťula mi doma předhazuje jak se chovat podle Gutta Jarkowského (nevím jak se přesně píše), ale když jsme spolu ve společnosti, tak se za něj někdy strašně stydím, za to co říká, v některých momentech prostě dělám vzduch a že k tomuhle člověku já prostě nepatřím. Dneska jsme byli třeba na vánočních trzích a furt něco rejpal, nejdřív se mu nelíbilo, že u stánků prodávají bačkory, a já nevím co ještě, že to prostě s vánocema nemá co dělat a narážel tak na prodavače, jindy zpovídá kluka co prodává pro charitu nějaký pitominky,aby děcka měly nový hřiště způsobem, že raději odcházím.... no nevím, asi si to moc beru, asi to takhle nevyznívá jako problém, ale asi nejhorší je to, že v něm vidím svýho otce, mamka se s ním rozvedla, když jsem byla malá, nebylo to moc radostný období, dost tahanice, citový vydírání, on mámu hlídal na každým kroku.., a taky když někdo něco lezl, tak jsme všichni lezli studem pod stůl....Asi to vidím moc černě, můj přítel je hrozně hodnej, snaží se mi pomáhat, ale z toho mu rupne v bedně a chová se jak vůl a já mám celej den po náladě a pohádáme se, pak je to chvíli fajn a najednou zase něco nečekanýho.
Jejda moc jsem se rozpovídala, jenom asi každej má chybky a pokud ho miluješ, asi se s tím musíš nějak smířit, já to taky neumím, tak jestli někdo víte jak na to...?

Holky,tak vám děkuju za povídání.Občas sem se zasmála.Simply,psa máme,je to jeho největší kámoš a spolu choděj na vycházky.To je jediný,když není doma,jinak je doma pořád.No a doma uklízí.Pobavila mě Enndi,manžel někdy taky něco plácne a já se pak za něj stydím a dělám mrtvýho brouka.Nikam spolu nechodíme,když chci jít do kina,nebo do divadla,pošle mě s kamarádkou.Holky,já to tu asi vysvětlit neumím,ale je to hrozný.On po mě i doma hrníčky v lince přerovnává podle velikosti a uchem doprava.Kořenky na poličce,aby stály jak vojáci trochu našikmo,já si toho vždycky všimnu a dám je rovně a pak koukám,že už sou zas našikmo.Do společnosti nechodí,prej má lidí z práce dost,mám kámošky,tak mám chodit s níma.Ale když sem dýl pryč už píše SMS kde jdem a kdy příjdu.

Ahoj Johano,

pěkná nutkavá neuróza u tvého mužíka, jen co je pravda. Víš, někteří lidé jsou sami v sobě natolik nejistí a stojí na tak vratkých nohách, že aspoň kolem sebe musejí mít vše jako podle pravítka - aby jim aspoň to, co vidí okolo, dodávalo pocit jistoty, že je "vše na svém místě". Když už mají pocit, že v jejich životě na svém místě nic není.

Tvůj muž navíc tyje z pocitu morální převahy. Proto tolik uklízí a tak okatě. Není to proto, že by ti chtěl opravdu pomoci, ale proto, abys začala trpět pocitem viny. Zvláštní, přesně tohle dělají většinou ženy.

Myslím si, že v něm je hodně silná ženská část duše a v tobě možná ta mužská, víc nespoutaná (ale to naprosto hádám, o sobě jsi nenapsala nic).

Řešení bude myslím docela na dlouho. Jde o to, aby tvůj muž pochopil, že ho máš ráda. Jen tak. Že si tvojí lásku nemusí zasloužit a "oddřít". Že nechceš chlapa, který šúruje byt, ale že chceš prostě jen chlapa. Myslím, že něco ve tvém chování destabilizuje jeho pocit jistoty ve vztahu. A bez jistoty a důvěry se každý z nás začne chovat jako pošuk.

Zkus si s ním o tom promluvit. Ale pozor, vol vhodnou chvíli, vhodná slova a hlavně vhodný tón. Nejde o to, abys mu začala vyčítat, jak ti leze na nervy. V tu chvíli se postaví do obranné pozice a z vaší debaty je boj. To je špatně. Musíš se všemi silami pokusit zapomenout na své naštvání a skutečně poslouchat, co ti říká. Pokud ho přiměješ, aby ti upřímně řekl o svých pocitech a obavách a o tom, co ho na tobě štve, máš napůl vyhráno. Získáš totiž cenné vodítko, abys pochopila jeho jednání. Úplně vyhráno budete mít, pokud spolu nepřestanete otevřeně komunikovat a nevnesete mezi vás víc smyslu pro humor a nadhledu.

pa

Já bych ho chtěla alespoň půjčit teď před vánoci prosím :godlike: ale fakt jen půjčit na to šůrování po měsíci by jsme si určitě lezli na nervy já jsem doma ráda svou paní i když hudrám že si ten můj neumí ani udělat jídlo :dumbom:
Asi to je fakt běh na dlouhou trať, přesvědčit ho že ho máš ráda on si to ani neuvědomuje jak se ti tím protiví a vzdaluje se ti. Jejda v posteli bych si ho asi představila jak šůruje s hadrem a měla bych po chuti :rolleyes:

Avalonko,máš hodně pravdu.Je na mě taky dost závislej.I když nevím proč by se takhle cítil.V práci je úspěšnej.Vydělává dost peněz.Mnohem víc než já.Umí kde co opravit.V létě vykachličkoval nově koupelnu,předělal topení v celém bytě,od kotle až po nové radiátory.Jo a ještě jedno sem nenapsala,že jí zdravě.Sám si vaří,nejí uzeniny,nic tučnýho.Knedlíky,vajíčka a tak,to vůbec nejí.Je mu 45 roků,ale lidi mu hádaj o 10 míň.No,myslím,že když to takhle píšu,tak to vypadá idealně,ale žít s ním je dost otrava.Asi si myslíte,že se mám,že je takovej,ale není to nic moc.Doma naklizeno,všechno má své místo,auto má taky pořád vypulírovaný.V myčce je stálej zákazník,dokonce tam má už množstevní slevu.Syn si před ním pokoj zamyká,aby mu tam neuklízel.Čoklík má svůj brloh,takovej z molitanu,čokl si ho rozhrabe a náš táta mu srovná,čokl ho zas rozhrabe a táta mu ho srovná.Nebaví mě s ním ani jezdit na dovolenou,protože on má přesný plány co musíme stihnout a děsně mě honí.Ve stanu se musíme přezouvat a věčně vymetá písek nebo jehličí.Jo a taky jedí na služební cesty.Třeba do Švýcarska,nabo jinam a tam už ho pokojský znaj.A maj ho strašně rádi.Vůbec mu nemusí uklízet pokoj a ani koupelnu,on si tam uklízí sám.Ještě jim dává všimný,že mu dovolej si sám uklízet.Já si doma položím knížku na stolek,jdu vedle a vrátím se a knížka je uklizená v polici.A do mě reje,že nic nedělám a nebýt jeho tak schnijeme.Je pravda,že reje až když já začnu nadávat,že se to nedá vydržet.On si holky koupil vysavač,kterej vysává sám.Dá ho nabít a pak ten vysavač sám jezdí a luxuje.No a on pak veme normální vysavač a přeluxuje ještě po tom automatu.A mě z toho chytá fantas.

johana2: ty jsi svatá žena :gloria: .... tak to bych ho asi časem :dumbom: ... podle mě otázka je - co on si tím svým uklízením a "uspořádaným životem" vlastně dokazuje? Bojí ze ztratit kontrolu nad věcmi? Nad sebou? Umí se aspoň trochu odvázat? ... to je normálně na psychologa tohleto... (bez urážky a bez ironie, ale fakt myslím, že tohle se malinko vychyluje od definice normálu a navíc ti to otravuje život)...

Evo,odvázat se neumí.Je abstinent.Všechno má naprogramovaný a nalajnovaný.Nikdy nezapomene na můj svátek a narozky.Má vše v elektronickým diáři,na děti nezapomene,na moji mamku,taťku  i dědu nikdy nezapomene.Moje máma byla silně překvapená,když ji poslal z ciziny přání k svátku.Je strašně vzornej a já sem pravej opak.

Je to na psychologa - ta diagnoza se jmenuje obsese a je to nesnesitený, skutečně se s tím nedá žít. Obsesivní chování nádherně sehrál (i když v trochu jiném vydání) Jack Nicholson v "Lepší už to nebude". Blbý na tom je, že psycholog nic nezmůže, dokud se manžel nebude chtít léčit - což nejspíš nebude, protože obsese má tu stinnou stránku, že si postižení vůbec nepřipouští, že by mohlo být něco v nepořádku. No držím palečky, jestli to vydržíž a netrhneš ho mezi dveřma, jsi u mě světice :)

Barboro,možná ho trhnu mezi dveřma.Už jsem mu kolikrát říkala,že by se měl léčit,nebo ať se svěří svýmu doktorovi.Na psychiatrii už byl,dostal léky na uklidnění,teď už tam nechodí,jen jeho obvodní lékař mu píše nějaký antidepresiva,ale on je po nich v útlumu,tak je bere jen vyjímečně.Taky je dost hubenej,jí jen ty svý zdravý jídla a vypadá pomalu jak z koncentráku.

johana2: Nemyslím si, že pouze léky samy o sobě pomůžou. Je potřeba terapie. A pokud má brát antidepresiva, tak co já vím, tak jde o dlouhodobou záležitost. Takže brát je výjimečně, to je jako je nebrat vůbec... :( ... no tak možná aby sis položila otázku, jestli s ním tedy zůstat...to je fakt očistec. Na druhou stranu jsi s ním prožila tolik let a asi ne špatných....můj táta teď taky hrozně mentálně zestárl (je mu 59) a opravdu se mu to v hlavě kolikrát dost motá a vyloženě kecá nesmysly a vypráví takový svoje rozumy (i před návštěvama apod.), to nedělával....ale máma ho prostě neopustí, protože ví, že s ním měla hezký manželství a že jí prostě hodně dal...a teď, když ho stáří poznamenalo, tak ho přeci nevyhodí...takže s tím bojuje ona sama. snaží si toho moc nevšímat, pěstovat si svůj koníček a užívat si chvíle, kdy jim je fajn. (A ty pořád jsou.)

Johano, tak to tě lituju. Takový chlap, to je na zabití - já bych si myslela, že žiju se cvokem. Jestli koukáš na Zoufalý manželky, je tam ta zrzka Bre, co jí manžel podváděl, protože měl rád spoutávání. Tak tahle manželka je fakt zoufalá - asi jako tvůj manžel. Nemůže se milovat, když z postele vidí, že upadne rohlík ze stolu na koberec (nebo jak to v té scéně bylo).

Tvůj muž má opravdu těžkou psychickou poruchu, jak říká barbora - ať už se to jmenuje obsese, nebo nutkavá neuróza, spočívá to v tom, že tvůj muž má denně soustavu drobných "rituálů", které když neudělá, tak není schopný fungovat. Tihle lidi nakonec končej tak, že se 20x ráno vrátěj, jestli zamkli a když musejí přejít přes kanál, tak se rozpláčou.

Je mi tě líto a nevím, co poradit. Terapie by manžovi možná pomohla, ale je to na dlouho. Zvaž si, zda ho máš natolik ráda, aby ti stálo za to s ním zůstat. Takový život je peklo. Můžeš mu pomáhat, ale musíš cítit, že to má smysl. Ta hranice "zůstat-nezůstat" je velmi tenká. Poslouchej svou intuici a zachovej se tak, aby to bylo dobré pro tebe. Pak to totiž bude dobré i pro něj.

Možná že kdybys ho opustila, uvědomí si, že je nemocný. Že je to s ním opravdu vážnější, než byl ochoten si přiznat. A pak půjde na terapii sám - v tom případě bys ho svým odchodem zachránila, protože tvůj muž musí být hodně nešťastný člověk. A ty každodenní nervy a stresy, aby nic nevybočilo z normálu = s tím se mu asi žije příšerně. Lituju jeho i tebe.

Myslím na tě, holka!

Páni, tak mít ho doma, zabila bych ho :-))) to musí být něco šílenýho, ale vážně...obávám se, že má opravdu psychický problém, i když si toho třeba není vědom, nemyslím, že to utluče práškama, to chce terapii, protože jinak neprohlídne

Ve vší úctě:někdo chlastá, někdo kutí, někdo šu..á jinde....To nemá kamarády?Evidentně ztratil smysl života, to uklízení je nějaké hledání podstaty.Anebo úchylka.

Hodně lidí má problém rozlišovat v životě podstatné věci a ty nepodstatné. Já jsem ten problém taky mívala. Když manžel s dětmi dříve odjel na výlet, celý svůj získaný volný čas jsem věnovala úklidu, bylo mi fakt fajn, když ten byt byl čistoučký a všechno vonělo a svítilo.
Víte kolikrát jsem ho od té doby znovu uklízela? Ten čas mi už nikdo nevrátí. A jako hodnota to nikde není, je to strašně pomíjvé. Neříkám, že by kolem sebe člověk měl mít bordel, jen je třeba žít a snažit se dělat věci co mají trvalejší charakter. Navíc je to velmi těžké něco tvořit, daleko nejlehčí je uklízet, to totiž umí každý. A utíká se do toho, aby nemusel dělat něco skutečně(to je problém mnoha žen a ted koukám i mužů).

Takže si myslím, že si tím něco nahrazuje.
Asi bych s ním hodně hovořila o hodnotách a hlavně o trvalosti věcí.

Poletucho, :supr: Přesně případ mé bývalé manželky. Lépe bych to neřekl.

Johano, a to s tím začal až teď nebo to dělá celých těch 20 let ???????

johana2 napsal(a):

Avalonko,máš hodně pravdu.Je na mě taky dost závislej.I když nevím proč by se takhle cítil.V práci je úspěšnej.Vydělává dost peněz.Mnohem víc než já.Umí kde co opravit.V létě vykachličkoval nově koupelnu,předělal topení v celém bytě,od kotle až po nové radiátory.Jo a ještě jedno sem nenapsala,že jí zdravě.Sám si vaří,nejí uzeniny,nic tučnýho.Knedlíky,vajíčka a tak,to vůbec nejí.Je mu 45 roků,ale lidi mu hádaj o 10 míň.No,myslím,že když to takhle píšu,tak to vypadá idealně,ale žít s ním je dost otrava.Asi si myslíte,že se mám,že je takovej,ale není to nic moc.Doma naklizeno,všechno má své místo,auto má taky pořád vypulírovaný.V myčce je stálej zákazník,dokonce tam má už množstevní slevu.Syn si před ním pokoj zamyká,aby mu tam neuklízel.Čoklík má svůj brloh,takovej z molitanu,čokl si ho rozhrabe a náš táta mu srovná,čokl ho zas rozhrabe a táta mu ho srovná.Nebaví mě s ním ani jezdit na dovolenou,protože on má přesný plány co musíme stihnout a děsně mě honí.Ve stanu se musíme přezouvat a věčně vymetá písek nebo jehličí.Jo a taky jedí na služební cesty.Třeba do Švýcarska,nabo jinam a tam už ho pokojský znaj.A maj ho strašně rádi.Vůbec mu nemusí uklízet pokoj a ani koupelnu,on si tam uklízí sám.Ještě jim dává všimný,že mu dovolej si sám uklízet.Já si doma položím knížku na stolek,jdu vedle a vrátím se a knížka je uklizená v polici.A do mě reje,že nic nedělám a nebýt jeho tak schnijeme.Je pravda,že reje až když já začnu nadávat,že se to nedá vydržet.On si holky koupil vysavač,kterej vysává sám.Dá ho nabít a pak ten vysavač sám jezdí a luxuje.No a on pak veme normální vysavač a přeluxuje ještě po tom automatu.A mě z toho chytá fantas.

To jsem se zase jednou nasmála :D :D No, měla jsem (vlastně ještě mám - dosud nejsme rozvedeni) manžela s obsedantní neurózou, měl  svůj zvláštní systém, ne že by pořád šúroval, ale dodržoval určité rituály. V kuchyni to bylo třeba kladení prkének na stůl podle velikosti, když si něco krá jel. Nevím proč, ale VŽDY potřeboval 3! Taky byl trochu dost hypochondr, měl doma baterii předražených vitamínů, pytle s léčivými čaji - doslova - ta jeho příruční lékárnička mohla mít tak 2 kila. Protože byl zimomřivý, oblékal se teple - což obnášelo třeba: tílko, triko, košili, jedna mikina, druhá, třetí, svetr...Když se svlékal, byl to pohled pro bohy. Hlavně totálně antierotický. I na jaře jsem si povšimla, že má pod kalhotama dlouhý jégry. Na pokrývku  si špendlil další deku, aby přesně dosáhl, prostě vytemperoval "ideální teplotu".Spal ve dvou pyžamech, mno...
Škoda, že se tomu člověk nemůže jen zasmát :usch: (ale když to má doma, je to dost těžký). Teď už čtyři roky spolu nežijeme. Tak to jde...
To není návod, jen ukázka, tzv. "Všude je něco" ;)

poletucha napsal(a):

Hodně lidí má problém rozlišovat v životě podstatné věci a ty nepodstatné. Já jsem ten problém taky mívala. Když manžel s dětmi dříve odjel na výlet, celý svůj získaný volný čas jsem věnovala úklidu, bylo mi fakt fajn, když ten byt byl čistoučký a všechno vonělo a svítilo.
Víte kolikrát jsem ho od té doby znovu uklízela? Ten čas mi už nikdo nevrátí. A jako hodnota to nikde není, je to strašně pomíjvé. Neříkám, že by kolem sebe člověk měl mít bordel, jen je třeba žít a snažit se dělat věci co mají trvalejší charakter. Navíc je to velmi těžké něco tvořit, daleko nejlehčí je uklízet, to totiž umí každý. A utíká se do toho, aby nemusel dělat něco skutečně(to je problém mnoha žen a ted koukám i mužů).

Takže si myslím, že si tím něco nahrazuje.
Asi bych s ním hodně hovořila o hodnotách a hlavně o trvalosti věcí.

Tak tak krasavice tenoučká,

i já bývala takovýhle cvok - a hlavně jsem chtěla mít vždycky naklizeno, když měl někdo přijít - aby mě lidi nepomluvili! :usch:

Teď jsem s přítelem "nafasovala" i psa, který denně vytrousí cca 1 kg chlupů a všude ťape špinavými ťapkami. Z minula mám ještě zrzatýho kocourka.

Do toho čekám mimčo a největší sranda je, když se mě moje stejně postižené kamarádky (myslím tím hyperuklízivé) ptají: "proboha jak to budeš dělat s miminem, když máš doma zvířata??". Tak jim řeknu "pro dítě jsou zvířata moc dobrá a s těmi chlupy? Tak halt mimčo vytře rukávama, nebudu muset tolika luxovat."

No a to tedy kamarádky kroutí nevěřícně hlavu, protože vědí, že se u mě vždycky dalo z podlahy jíst. Tak to už se nedá, ale jsem nesrovnatelně spokojenější a šťastnější ;)

Avalonko,
to mi dělá radost, když se mnou souhlasí moje vlastní inspirace. :)

No děvčátka.Dřív byl taky děsně pořádkumilovnej,ale dalo se to vydržet.Děti byly malé,tak se jim hodně věnoval,v zimě lyže,v létě plavání.Taky měl maminku a tam chodil pracovat na baráku,chodili jsme do společnosti a byl celkem normální.Tohle jeho chování je až teď,možná 3 roky,co umřela jeho mamka.Tak se vybíjí uklízením doma.Chce koupit chalupu,ale nevím,tam by se asi umakal k smrti.Včera mě dojal,převlíkala jsem peřiny a viděla sem na něj,že se mu to jeho povlečení nějak nezdá,nakonec ho sundal a povlékl si jiný,odpáral si od něj ty nítěný knoflíky a místo nich tam našil takový žlutý kalouny.Sousedka mi taky včera povídala,vy musíte utratit tolik peněz za rohožky.On totiž manžel mění skoro každejch 14 dnů hlavní rohožku v domě.A prej proč to dělá.Já říkám,to nevím,ale nevymlouvejte mu to,stejně ji bude furt měnit.Judinko,taky sem se pousmála nad tvým manželem a jeho navlékáním se.Můj manžel se sice nenavléká,ale co si koupí,nic se mu nelíbí a všechno si přešívá.Třeba si koupí triko a přesně obšije švy,protože má dojem,že jednou ušitý je málo,takhle to dělá i s kalhotama.Naštěstí do bundy se ještě nepustil.Ale flaušovej kabát si takhle po nákupu přešil,ale přitom si ho tak zúžil,že už mu byl malej.Takže ho neměl ani jednou na sobě.

johana2 napsal(a):

No děvčátka.Dřív byl taky děsně pořádkumilovnej,ale dalo se to vydržet.Děti byly malé,tak se jim hodně věnoval,v zimě lyže,v létě plavání.Taky měl maminku a tam chodil pracovat na baráku,chodili jsme do společnosti a byl celkem normální.Tohle jeho chování je až teď,možná 3 roky,co umřela jeho mamka.Tak se vybíjí uklízením doma.Chce koupit chalupu,ale nevím,tam by se asi umakal k smrti.Včera mě dojal,převlíkala jsem peřiny a viděla sem na něj,že se mu to jeho povlečení nějak nezdá,nakonec ho sundal a povlékl si jiný,odpáral si od něj ty nítěný knoflíky a místo nich tam našil takový žlutý kalouny.Sousedka mi taky včera povídala,vy musíte utratit tolik peněz za rohožky.On totiž manžel mění skoro každejch 14 dnů hlavní rohožku v domě.A prej proč to dělá.Já říkám,to nevím,ale nevymlouvejte mu to,stejně ji bude furt měnit.Judinko,taky sem se pousmála nad tvým manželem a jeho navlékáním se.Můj manžel se sice nenavléká,ale co si koupí,nic se mu nelíbí a všechno si přešívá.Třeba si koupí triko a přesně obšije švy,protože má dojem,že jednou ušitý je málo,takhle to dělá i s kalhotama.Naštěstí do bundy se ještě nepustil.Ale flaušovej kabát si takhle po nákupu přešil,ale přitom si ho tak zúžil,že už mu byl malej.Takže ho neměl ani jednou na sobě.

Tak to je fakt mazec :dumbom::o

To je na Chocholouška.

johana2 :/ ....ty, johanko, ... nejdřív mi to bylo k :D , ale teď si říkám, že on je asi vážně nemocný...

Johanko, tvůj manžel má opravdu problém s psychickým zdravím. Zkus si oťuknout nějakého psychologa, a pak manželovi řekni, že chodíš na konzultace kvůli svým problémům a že by ti moc pomohlo, kdyby ke tvému psychologovi zašel i on jako tvůj partner. Pak už záleží na tom doktorovi, jaký to bude šikula.

Johanko2 píšeš, že "Tohle jeho chování je až teď,možná 3 roky,co umřela jeho mamka.Tak se vybíjí uklízením doma"
Jestli si manžel jen nezačal kompenzovat tu ztrátu maminky, nemohl žádným způsobem ovlivnit její odchod, ale pořádek doma ovlivnit může. Možná právě v tom bude zakopanej pes.


Jen mě napadá tohle, sice jsem to jeste nezažila, na to je moje dítě moc malé.
Myslím si, že to je případ jedný známý.
Děti odešly z domu a doma maj tak naklizeno, že to je k nevydržení.
Má vnoučata a neexistuje, aby si u ní "svobodně" hráli, natož udělali nepořádek.
Furt uklízí a je u nich jako ve skleníku, však to znáš.

Nebo ze mě se stala pořádkumilovná osoba ve chvíli, kdy jsem byla doma na mateřský, furt jsem se snažila zvládnout aspoň ten nepořádek, když už se mi nedařilo se synem. Najednou pro mě byl pořádek hrozně duležitej. Už mě to zase přešlo ;DD.



To je jen muj laický pohled na věc.

Ahoj děvčata, milá Johano, to co popisuješ je určitě porucha, i když je to asi teprve začátek. Moje kamarádka má tetu, ta už to má v pokročilém stadiu, byt jako muzeum, vaří na balkoně, aby to nebylo v bytě cítit, a na záchod nepustí nikoho cizího. To znamená ani tu moji kamarádku. Stále všechno leští a čistí. I když na druhou stranu, ber to pozitivně, co já bych dala za takového manžela, a to myslím bez legrace. Nakoupila bych tkalouny a peněz za rohožky bych nelitovala. Já když se podívám z okna a vidím na dvoře 15 vraků aut, všechno rozebrané, nic nejezdí, stejně jezdím všade autobusem. Ale čert by vzal ty auta. Roky jsme celá rodina kolem mého muže všichni běhali tak jak pískal. Pak děti dospěly a vzepřely se. Já jsem podala žádost o rozvod, manžel se odešel schovat do psychiatrické léčebny a odtud mě řídí a já zase kmitám. U soudu vypadám jako semetrika, co dohnala muže do blázince a pak se s ním chce rozvést. Pracuju v Praze, jsem tam vždy celý týden,starám se o 4 děti, 3 holky ve věku  14 let a chlapečka ročního, pak jedu k Rokycanům opatřit manželův barák zatopit tam a nakrmit kočky, v úterý jedu do mého baráku u Strakonic, uklidit po synovi a starat se o manželova psa. je mi 53, jsem zvědavá jak to dlouho vydržím. To jen tak Johanko abych tě potěšila. Ivana

Ono je dobré mít takového partnera, ale jen do doby, co od vás vyžaduje totéž ;)

Kaliku, nechcela by som doma mať chlapa, čo mi každú, hoci aj na pol minúty odloženú vec, odloží okamžite niekam, kam podľa neho patrí... :dumbom: Naozaj nie, po čase by som buď zabila jeho alebo seba.

Selimo, tak maminka mi uklízí stejně a BM byla ještě horší :D Nikdo nechápe, že v tom bordelu mám systém :D

Johano2, ještě, že porucha tvého mužíka je (zatím) docela praktická, i když otravná. Docela jsem se zajímala o obsedanty, majíc jednoho doma, a četla jsem případ jedné paní, která byla tak chorobně "čistotná", že si myla ruce asi padesátkrát denně, už z toho měla kožní problémy samozřejmě. Sprchovala se asi stokrát, časem se to vystupňovalo tak, že jí to zasahovalo do běžného života, nejdřív chodila pozdě do práce, pak snad nechodila vůbec, měla šílené rituály s mytím koupelny: po každém členu rodiny, který ji navštívil (koupelnu) , ji hned běžela se savem přemýt, velice důkladně - třeba hodinu. Mno...Ani nevím, jak to s bábou dopadlo, ale manžel se s ní rozvedl...Pak byl taky zajímavý případ jednoho vzdělaného a inteligentního studentíka, který snad měl pocit, že o něm píšou něco hanlivého v novinách a celé je pečlivě předčítal. Kupoval jich stohy, a protože nestíhal, museli se rodiče podílet na zkoumání a vyhledávání !závadného" textu...Jsem tak přemýšlela nad nima, jak mu to chudáci splňovali, protože, když nechtěli, býval zlý a agresivní. ...Já se svou prchlivou povahou bych mu vynadala do praštěnejch hovad a omlátila  mu tisk o hlavu :usch: , ale taky to není vhodné řešení. V těch lidech je to nutkání tak silné, že si najdou jiný přístup, jak se vyhnout kritice a vysmívání  a zároveň pokračovat v rituálech. Holt je špatně se podřídit a vyhovět i ironizovat a zesměšňovat.
Only nějak dostrkat k odborníkům. :styrka: A léčba je docela náročná : Např. lidi, kteří si chorobně mejou ruce a bojí se nákazy nebo nesnáší pocit špíny, tak se učí vydržet si třeba po toaletě neumejt ruce, nebo vydržet si je nechat co nejdýl  umatlané od bláta   etc. :)

K tématu. No, hrozně jsem se nasmála, hlavně s tím vysavačem. Ale jinak si myslím, že je to začátek nějaké neurózy nebo něco. Potřebuje asi trošku pomoci  :hjarta:
Myslím, že Avalonka to vystihla :godlike: až na jedinou věc. Pokud je ti dvacet let milovaným manželem, možná existuje lepší řešení(jak nastínit, že má asi problém) než odejít. Aby mu z toho doopravdy nehráblo :(
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ty máš "bordel" a ještě v něm máš systém  :D

Johano jako bys psala o nás!!!!!!!!!!!!!!Také jsem spolu 18 let, odjakživa byl velice "pořádný" a vzhledem k tomu, žč dělá na směny. je to totální psycho. Příjdu z práce, on hadr, leštidlo, vysavač. Já řeknu že mám uklizeno a on na to " já to jenom přeutírám"!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Kolikrá jsem se sebrala a odešla z bytu, protože se to nedalo zvládnout.Mám dceru skoro 18 let a jak byla malá nikdy si nehrála v obýváku, jestli pohádku tak ji řekl ať slušně sedí a nešoupe nohama!!!!!!!!!!! Tak si hrála v pokojíčku a pak tam raději dostala televizi a já tam trávila čas s ní aspoň nás nesledoval .Stále zavíral dveře s tím že se víří prach. Byla jsem už naprosto zralá do blázince a tak to trvalo 15 let. No a před 3 lety (měla jsem pocit že mi ujíždí vlak) jsem si pořídili 2 dítě. A s tímto už to takovým stylem nejde, ze začátku se snažil ale bohužel, hračky má v obýváku a hraje si tam, jinde není možnost, chodí, trousí atd.A vzhledem k tomu, že je s ní "pokakaný" tak to nějak zvládá. Samozřejmě příjde z práce večer a malá jde spát a on máchá hadr.  Nemá co..nikde nic nevidí, pouze on. Je to dost hrozné a bývala jsem opravdu úplně vyřízení a nechápu jak sjem to mohla tolik let vydržet.

KALIK napsal(a):

Selimo, tak maminka mi uklízí stejně a BM byla ještě horší :D Nikdo nechápe, že v tom bordelu mám systém :D

My by sme sa mali dať dokopy... (neboj, v dohľadnom čase nehrozí :supr: ).

Johano, možná to bude černý humor, ale zkus mu dát pod stromek knížku "Jak si udělat pořádek doma, v kanceláři a v osobním životě". Napsala ji žena (Julie Morgensternová, vydalo Motto 2003), která se živí tím, že pomáhá druhým uklízet. Třeba si tvůj manžel zařídí živnost a doma dá pokoj. Nebo pochopí, že hledá ten "pořádek v životě"... Ta knížka je opravdu výborná.