Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, zda-li máte zkušenosti s mocí podvědomí. Zajímá mě cokoliv z Vašich možných zkušeností. Já vím, že asi konkrétně to popsat nelze, ani nikdo asi nebude moc ochoten, ale jen tak...pocity, ev. výsledky. Z mých zkušeností- nevelkých, bych řekla, že jsem byla nadšená, ale do jisté doby, a to než jsem si přečetla jednu kritiku. Ono by se dalo říct, no a co, věř sama sobě, kritici jsou bl.... Ale ona to byla dobrá kritika, slušná, neshazovala to, ale...a právě proto mi to celé dost zpochybnila. A tak jsem tam, kde jsem byla. Uvažuju: stalo by se to i tak nebo to byl můj úspěch??atd, atd. Prosím, můžete k tomu něco??ď.

Wiki, môžeš nám popísať, čo konkrétne si zažila?

Ahoj Wiki,

z vlastní zkušenosti vím, že podvědomí má nejen ohromnou sílu, ale také hodně "široký záběr". Proto se přidávám k Markovi - jestli můžeš, tak povídej.... :)

Taky by mě zajímal tvůj příběh, osobně si myslím, že podvědomí funguje naprosto stoprocentně a několikrát jsem se o tom sama přesvědčila.

myslím že podvědomí je silná "věc" patří to neodmyslitelně k člověku... nějaká kritika...prostě u mě funguje podvědomí naprosto spolehlivě....vím co cítím a jak se to promítá do vědomí....

Myslím, že podvědomí funguje u každého, ale je jen málo lidí, kteří si dovedou určité signály vůbec připustit a potom je správně vyhodnotit... protože v tom se občas může seknout každý - i ten nejzkušenější...
A pokud jsi si příliš jistá a předáváš své poznatky lidem, kteří je berou jako jistotu a provedou na jejich základě určitá opatření, pak je určitá kritika na místě, protože jim to může v konečném důsedku uškodit.

Jistě, souhlas se všemi. .....To je právě to, čeho jsem se obávala. Mám pár zážitků, které nechápu, neumím vysvětlit a přičítám to tedy podvědomí, s ktrým jsem v tu chvíli "pracovala". Neberte to prosím vážně to "pracovala"(!!!). Jednoduše. Navykla jsem si po pročtení všeho co mě zajímalo, každý večer před usnutím něco do podvědomí "dostat". Mnohdy nic, mnohdy jsem prostě usnula a ani si nic nepamatovala, mnohdy jsem se nemohla soustředit (vedle mě spinká totiž chlap(!)), takže to vlastně trvalo velmi dlouho, než jsem něco vůbec mohla zaznamenat....

No a samozřejmě jsem si naběhla, když jsem sem napsala. Chtěla jsem chytračit a vytáhnout z Vás zkušenosti !! haha a mám to zpět. Je jasné, že musím sama první ven se zážitky.....Já o tom strašně nerada mluvím, připadám si jako blázen.. a jde to velmi rychle celé shodit a mávnout rukou....Rozumíte o čem mluvím?

Ovšem ne náhodou jsem tady. Příště se od "toho" pustím.

Ahoj Wiki,

neboj...uslyšíš tu selský rozum i zasvěcené názory... jedno druhé nevylučuje, což  je na tom to vynikající... Taky se tu jeden od druhého učí a nikdo nikoho nenapadá, ani ho nepovažuje za blázna. Tak do toho.... :par:

P.S. Zaměnila jsem "odborný" názor za "zasvěcený".... pardon, upsala jsem se....

Wiky, určitě napiš moc mě to zajímá....Pan mě jednou řekla že už nejsem v tom "našem normálním světě" že sem zakusila NECO a ted nevím jestli teda jako jo nebo ne, zpátky že zž nehci ale nového se bojím...takže si mylsím že ti rozumím...něco jsi zažila a nevím jestli to zamést pos stul což fakticky nejde nebo s tím pracovat dál...piš piš:-))) prosím

Wiki a četlas knížku "Moc podvědomí" od Murphyho ?  Tam dostaneš jistě spoustu odpovědí na své otázky.

Osobní zkušenost s mocí podvědomí mám. A ověřenou téměř hmatatelně.
Změňte věci ve svém podvědomí a začnou se měnit lidé a okolnosti kolem vás.
Mám to vyzkoušeno na sobě a svých blízkých, ovšem detaily jsou složité.

Pokud toto budete chtít zkusit, mohu jen poradit - je velmi dobré vést si zpočátku alespoň nějaký zápis, člověk si tím navykne jemněji naslouchat a dobře se dívat.

Zkusím se s Vámi podělit o zážitek.

V "naší"firmě bylo výběrové řízení na jednu akci. Cca 15 lidí bylo osloveno, včetně mě. Každý z nás měl představit sponzorům a majitelům svoji verzi návrhu oné akce (jakoby reklama v širším kontextu-ale to jen pro bližší představu - jinak je to fuk). Velká příležitost a já měla nápad. Dobrý. Tušila jsem že buď bude úplně špatnej nebo úplně dobrej. Připra vila jsem se poctivě a dobře, to nepopírám. Celou tu dobu přípravy jsem usínala a cpala do podvědomí "úspěch", "vítězství "a po nocích jsem již "představovala" svůj projekt jakoby v reálu. 1000x v myšlenkách jsem tam byla, doslova jsem tím žila 24hod denně. Poslední den(noc) se mi zdál sen(NEBO CO). Stála jsem v zasedačce u stojanu a měla na sobě nějakou černou košili-lesklou(kterou nevlastním) a ukazovátkem ukazovala na ty své čáranice a vysvětlovala něco šesti lidem u Učkového stolu. Oni říkali - bezvadné,ausgezeichnet...spokojeni a já se usmívala. Tolik sen.
Ráno jsem byla lehce nervózní a nedočkavá. Měla jsem černé kalhoty a bílou košili a říkala si hmm, tak podvědomí bylo vedle. ....No a už jsem běžela s deskama k řediteli (mělo to probíhat u něj), když k nám zavolala sekretářka, že je změna, že to bude v ZASEDAČCE!. Další věc- nedopatřením jsem  vrazila do kolegyně a já si polila rukáv její kávou. Ona kolegyně mi  s omluvou  nabídla svoji košlil ze skříně čistou,krásnou - ČERNOU! Přiběhla jsem na místo a na řadu jsem šla poslední. (mmch v tom snu jsem také šla poslední). No ta situace mi připadala povědomá. Jako bych ji zažila...Byla jsem vybrána, abych svůj projekt zrealizovala.No zkrátka. Je to až neuvěřitelné, ale to je můj zážitek.

Fuj to bylo náročné, znovu jsem si to prožila...a když to čtu, tak to vypadá jako pohádka.

Komu byste to přiřadili vy? Podvědomí?

Wiki, to je učebnicový případ. Hlavně si od nikoho nenech nakukat, že tohle prostě nemůže fungovat. Pomysli na čmeláka, ten by taky teoreticky vůbec neměl lítat :)

Wiki, řekla bych, že jsi se napojila :)

Taky se mi to stává od doby co jsem "citlivější".
Otevírá se ti svět plný dobrodružství a objevování...
:)

Těš se, zhluboka dýchej a užívej si to...

uf :par:
Co mám Kačenku, tak se mi podobné sny? taky zdávají a snažím se s nimi pracovat. Pro mě tedy je zatím obrovský úspěch oddělit obyčejný sen od takového, z kterého si mám něco vzít, ale jsem ráda, že v tom nejsem sama :kapitulation::kapitulation::kapitulation:

Mám z toho zvláštní pocit. Že všechno v životě člověka záleží jen na něm, jsem již pochopila. Jsou pravdaže dny, kdy pochybuji, ale běží to v pravidelných vlnovkách, takže záhy přestanu a jde to dokola.

Někde jsem četla (snad Regina psala), že chce všechno vědět, touží všechno poznávat. Mám podobný pocit. Nestíhám to všechno! Nestačí dny, noci...neprozkoumaného je tolik!!Potřebovala bych se zklidnit. Ale to jsem odbočila od tématu. Možná vlastně ne, ale jo. Tak zas příště.

Wiki napsal(a):

Mám z toho zvláštní pocit. Že všechno v životě člověka záleží jen na něm, jsem již pochopila. Jsou pravdaže dny, kdy pochybuji, ale běží to v pravidelných vlnovkách, takže záhy přestanu a jde to dokola.

Někde jsem četla (snad Regina psala), že chce všechno vědět, touží všechno poznávat. Mám podobný pocit. Nestíhám to všechno! Nestačí dny, noci...neprozkoumaného je tolik!!Potřebovala bych se zklidnit. Ale to jsem odbočila od tématu. Možná vlastně ne, ale jo. Tak zas příště.

Myslím, že spěchat by se nemělo. Mě toho láká taky hrozně moc, nejradši bych věděla vše  najednou..ale už teď vidím, že všechno má svůj čas...

napadá mě k tomu říci jenom tolik - vzpomínáme-li si na minulost, dokážeme si, někdo více někdo vůbec ne, "vzpomenout" na svoji budoucnost, protože čas vlastně není

:supr:

:pussa: :hjarta: tedy Wiky četla jsem to a mrazilo mě:-))
přeji ti samé dobré zkušenosti a příjemné zážitky jestli se to tak dá napsat....zní to zajímavě a...lákavě.....

ale přitom jak říkám mi mrazilo

Ra, ráda tě zase vidím  :par:

Já jsem se v sobotu od jistého člověka (černošičtí budou vědět :D ) dozvěděla, že mi nefunguje intuice. Je pravda, že ji mám možná schovanou hlouběji, než by měla být. Uvědomuju si, a několikrát jsem to tady zmiňovala, že mám jistou nedůvěru ke svému nitru, necítím jistotu, že to se mnou myslí vždycky dobře. Tedy že kromě intuice a takového toho vnitřního rádce mám v sobě spoustu jiných hlasů, a nějak je ne vždycky dokážu přebrat a rozlišit, takže se někdy možná zbytečně podnětům z nitra uzavírám... (Teď se mi vybavila písnička od Jablkoně - Něco ve mně klíčí jako obilí, ministerstvo nitra shání posily :) )

to já si třeba asi tak 1/2 roku zpátky opakovala, jsem těhotná, jsem těhotná. neměla jsem moc velkou naději na otěhotnění, no a je to tu. Nebo třeba kdysi jsem si taky pořád v podvědomí říkala, můj přítel se určitě vrátí ke svý bývalý. no asi za měsíc jsem měla co jsem chtěla. Nebo - mám smůlu na samý grázly, a taky jsem samý grázly měla. Dnes už to všechno chápu, člověk by měl myslet pozitivně, protože myšlenky nám vytváří budoucnost. Funguje to, jsem o tom přesvědčená.

Judito, intuici celkově? Pro sebe , na lidi?? Co je dobře  a co je špatně? v tu chvíli to člověk nikdy neví. Ktreý hlas je dobrý, který špatný?? Já mám někdy podobný pocit, proto se ptám. Pomohla mi trochu jedna povídka(kapitolka) z knihy Nekazme si život maličkostmi (nebo tak nějak). Vždycky jsem o všem pochybovala a rozhodovala se. Spíše jsem si tím ubližovala. Mění se mi to v průběhu života. Čím dál víc jsem si jista, že vím co chci, postupem času to dokážu přesněji a přesněji specifikovat. Asi to tak má být.

Adro,snad to bude tak, jak říkáš....Ale bylo to velmi vyčerpávající. A hlavně v tu chvíli, kdy to probíhá, tak jen chceš!! Nic víc. Strašně chceš!.

Mám několik osobních zkušeností s podvědomím. Podotýkám, že jsem normální /aspoň doufám/ člověk bez nějakých schopností ovlivňovat věci mezi nebem a zemí.
Asi tak patnáctkrát v životě se mi stalo, že mě potkalo něco, o čem jsem dopředu věděla. Když pak k oné události  skutečně došlo, nebyla jsem překvapená. Jen jsem si pomyslela...tak je to tady.
Nebylo to pokaždé stejné. Někdy jsem to věděla ze snu, jindy na to usilovně myslela, nebo se toho bála, nebo si to přála. Ale věděla jsem, že to přijde, ať budu kdekoli, ať udělám cokoli.
Týkalo se to různých záležitostí, s nimiž jsem měla co do činění. Ať to už byla rodina, zdraví, práce. Já ty události čekala. A dočkala se. Byly špatné i dobré.
Člověk neumí žít v souladu s něčím či s někým.  Chce všechno řídit a ovlivnit. Do všeho mluvit a zasahovat. Zkusit něco jiného. Experimentovat. Stále posouvá hranice. Za posledních X desetiletí se úžasným způsobem rozvinula technika. Vrtáme se i do přírody. Děláme neskutečné hlouposti. Ve jménu civilizace i zdánlivého pokroku.
My už nedokážeme vzít věci, jaké jsou. Nevíme, co je pokora. Nepodřídíme se nikomu a ničemu. Kdyby to šlo, poručíme slunci, aby vstávalo dřív.
Neumíme poslouchat svoje nitro. Kolikrát se vženeme do průšvihu. Nedokážeme se řídit instinktem. Musíme mít to, či ono, za jakoukoli cenu.
Kdybych dala na svoje podvědomí, poslouchala varování, kterých se mi dostalo, byla bych na tom dneska jinak po stránce zdravotní a společenské, pracovní a osobní. Dělala jsem ale, co se mi zdálo pohodlnější a momentálně zdánlivě lepší pro současnou chvíli. A nedohlédla důsledky. Bránila jsem se pocitům, které mi říkaly...takhle ne. Z toho bude jen další problém. Neposlouchala jsem svoje nitro, když říkalo, že tohle bude špatně, ale křečovitě se snažila proti svojí únavě, nespokojenosti, dělat pořád dokola to, co se ode mě chtělo. Ostatní říkali, že tak se to má dělat a že se to tak vždycky dělalo. Nebyla to pravda. Ale já na to byla sama...Cesta, kterou jsem navrhovala a cítila jako správnou, se nakonec osvědčila jako dobrá.
Ztratila jsem spoustu času, než se vyhrabala z problémů, které jsem si sama připravila. Ty roky mi nikdo nevrátí.
Dneska se podívám ráno z okna a řeknu si - fajn, že jsem na světě. Všechno se mi třeba dneska nepovede, ale zejtra bude taky den. Co neovlivním, do toho se nebudu angažovat. A s čím budu moct pomoct, tak tam máknu.
Člověk má vědět, co je důležité. A když má pochybnosti, nemá se do ničeho hnát. Některé věci dopadnou i bez nás. Jakákoli křečovitá snaha narušit cokoli...se nemusí vyplatit. Ve výchově, ve zdraví, v práci... Měli bychom se poslouchat a druhé respektovat.
Příklady...? Ne. Byly by příliš osobní.

Wiki - supr :D
Já ovládání mysli používám taky docela hodně. Naučila jsem se to hlavně na kurzu Silvovky. S myšlenkama se dají dělat kouzla. Já jsem tuhle nedávno vyhrála hračku pro dítě v jednom časopisu. Posílala jsem tam odpověď s  PŘÁNÍM a ono to vyšlo :D
Taky porod mi vyšel na cca 90% podle toho, jak jsem si sama přála a na který jsem se předem hodně soustředila.
Silvovka taky učí komunikaci s ostatníma lidma, třeba v době spánku s podsunutím nějaké své informace do jejich vědomí. Taková mírná manipulace. Taky funguje. Nepraktikuju to příliš často, ale vyzkoušet jsem to musela :D

To je dobrý Gio, já jsem Silvovu metodu jen četla, ale to podsouvání myšlenek jsem nikdy nezkoušela. Můžeš mi říct, jak to funguje?Já se snažím si třeba porod taky objednat podle svých přání, tak snad to klapne.

Gio, potřebovala bych takhle nějak podvědomě popostrčit svého (bývalého?) přítele, ať už si to v hlavě srovná... Fakt budu radši znát negativní odpověď než jen čekat až se to někdy vyřeší... Jestli by to šlo, tak prosím poraď, klidně do SZ, děkuju moooc :)

Jinak díky Wiki za super téma :supr:

ahoj holky,
trochu mám pocit s tímhle podsouváním myšlenek druhým lidem, že už to není fér vůči nim, že by se to dalo označit jako magie.
Co vy na to?
Skutečne posílíme myšlenku už jenom tím, že se na ni soustředíme. Je to však naše vůle. Jsme si jisti, zda naše vůle je v souladu s přáními těch druhých? Nezahráváme si přitom i s "vůlí boha"?

Je možné promluvit si třeba na rovinu se svým bývalým, co vlastně cítí? A co když má ještě zmatek, a potřebuje čas? Svojí vůlí bychom jej kamsi popostrčili.

Není to o svobodě, o respektování těch druhých, o naší trpělivosti, o naší pokoře?

:godlike:

Ra napsal(a):

... Je možné promluvit si třeba na rovinu se svým bývalým, co vlastně cítí? A co když má ještě zmatek, a potřebuje čas? Svojí vůlí bychom jej kamsi popostrčili.

Ra, to bylo asi hlavně na mě, že? :) Určitě máš v tomhle pravdu. O mluvení na rovinu to ani tak není, prostě neví a na tom to končí, taková je ta "rovina" :) Proč zrovna já jsem tvor netrpělivý, ach jo. Já mám ráda ve všem jasno a všechno nalinkovaný, na tohle nejsem moc dobře stavěná :rodna:

Jinak ostatním se omlouvám, že jsem trochu odbočila a přeju pěkný den :P

Andromedo,
těch netrpělivých - je nás hodně, třeba nás právě ti druzí učí :dumbom:
:supr:

Andromedo, odbočila neodbočila....pořád je to v principu totéž.

Myslím, že ta moc podvědomí, či sugesce, Silvovy metody apod jsou v přádku, ale člověk tím řeší jedině sebe, zaměřuje je jen na sebe. Nevím jestli se "dá" skutečně kouzlit a wúdů(bo jak se to píše), ale to jsem určitě nemyslela. Hlavně se všechny myšlenky a sugesce týkají jen mě!!

Andromedo, myslím si, že i to, že CHCEŠ po parnetovi (bývalém?), aby se konkrétně vyjádřil se dá řečí "moci podvědomí" vyjádřit jinak. Já bych na to šla třeba tak: vytvořila bych si jakousi "řeč"(modlitbičku), ale ve stylu: "ať se děje cokoliv jsem  štastná, spokojená, protož vím, že vše, co se děje, se děje tak jak má, a v můj prospěch" Nebo něco v tomto smyslu. Já za sebe určitě vím, že je nesmyslné a nemožné někoho ovlivňovat, lze jen sebe. Jestli se se mnou rozejde ....je to správně. Jestli se rozhodne zůstat......je to správně. A co udělám já (s ním, či bez něj)je jen moje věc. Rozumíš jak jsem to myslela?? Stalo se mi x krát v životě, že jsem něco sveřepě chtěla a chtěla a za každou cenu získala... a pak nic...prostě jsem to získala a nic. A´t už věc, či něčeho s e zúčastnit, být s někým atd atd. Je lepší na "to" něco jakoby natrefit. (tím třeba nemyslím znalost jazyka -:D - ). Nic nelámat přes koleno.

Kalupinko, i bez příkladů - rozumím. Napsala jsi velmi působivý text. Máš v mnohém pravdu, něco si nedokážu vysvětlit a také cítím, že je za tím něco víc....
Těch příkladů jsem se velmi bála, jsou opravdu velmi osobní až intimní...

Mam osobni zkusenost, ze kdyz si neco opravdu velmi a uprimne prejes, uz v tom prani je jaksi zabudovano jeho splneni. Proste v tu danou chvili prani zaroven i citis, ze se Ti jiste splni. Stalo se mi to v zivote jen parkrat, v situacich, kdy bych NIKDY nepredpokladala, ze by se to tak mohlo stat (me prani mi prislo az prilis nerealizovatelne), ale v tu danou chvili jsem proste najednou vedela, ze se to stane.....

Ehmm.... Ted bych fakt potrebovala vyhrat ve Sportce, ale si asi si to furt nejak preju blbe:-)))))

saaarka napsal(a):

Ehmm.... Ted bych fakt potrebovala vyhrat ve Sportce, ale si asi si to furt nejak preju blbe:-)))))

To bude asi tým, že si to nepraješ len Ty... :) ... a prvá cena je len jedna... :)

Wiki napsal(a):

Andromedo, odbočila neodbočila....pořád je to v principu totéž.

Myslím, že ta moc podvědomí, či sugesce, Silvovy metody apod jsou v přádku, ale člověk tím řeší jedině sebe, zaměřuje je jen na sebe. Nevím jestli se "dá" skutečně kouzlit a wúdů(bo jak se to píše), ale to jsem určitě nemyslela. Hlavně se všechny myšlenky a sugesce týkají jen mě!!

Andromedo, myslím si, že i to, že CHCEŠ po parnetovi (bývalém?), aby se konkrétně vyjádřil se dá řečí "moci podvědomí" vyjádřit jinak. Já bych na to šla třeba tak: vytvořila bych si jakousi "řeč"(modlitbičku), ale ve stylu: "ať se děje cokoliv jsem  štastná, spokojená, protož vím, že vše, co se děje, se děje tak jak má, a v můj prospěch" Nebo něco v tomto smyslu. Já za sebe určitě vím, že je nesmyslné a nemožné někoho ovlivňovat, lze jen sebe. ...

Wiki, díky za odpověď, asi to tak zkusím. :supr:

Tak keď je debata o sile myšlienky a podvedomia, poraďte mi ako sa jednej myšlienky zbaviť

- asi pred dvoma-troma rokmi mi jeden pánko "čítal" z ruky.... no,veľmi veľa si toho nepamätám, pánko to chcel za "pohárik", takže som ho brala s rezervou. ale povedal mi vetu, ktorú neviem zo svojej hlavy dostať von a nechcem aby sa tak stalo... tá veta bola v zmysle "v živote budete šťastná iba ak zapriete svoje vlastné ja a budete si kúsať do jazyka..." keď som sa ho spýtala, že či mám byť akože "pod papučou", či bude na mňa partner inak "hrubý", tak povedal, že áno... no a ja sa tejto debilnej myšlienky chcem striasť, lebo sa bojím, že si to naozaj privolám .... chápete niekto čo tým myslím?

Sunny, setřást nějakou myšlenku je dost těžké, lepší je možná nahradit ji nějakou pro tebe přijatelnější - jakmile se ti tohle začne drát na mysl, řekni si dost, tohle nechám odplynout, a řekni si nějakou formulaci, kterou si sama vymyslíš. Nebo si třeba večer v klidu lehni, představ si tu větu napsanou na tabuli, smaž ji a napiš tam jinou.

no ja to tak robím, predstavujem si ako nám bude s priateľom fajn, ako sa bude zaujímať o moje pocity, ako si budeme pomáhať, ako sa budeme spolu tešiť na potomka a tak... no, ale keď sa niekedy pohádame a on zareaguje spôsobom mne neznámym, tak tú tá veta od dotyčného pánka je a začnem mať strach, že čo keď mal pravdu... a myšlienky - hororové a dramatické predpovede - sú zrazu všade okolo mňa... :dumbom: :dumbom:

Sunny, ale když zapřeš ve vztahu svoje vlastní já a budeš se kousat do jazyka, tak asi nebudeš šťastná, ne? Třeba tím byla myšlená jen jedna situace, napadá mě třeba, že tím, že se"kousneš do jazyka" a neřekneš "něco" ve vteřině času, tak pak budeš šťastná...

No, aj mne to pripadalo "divne", nemozem povedat, ze by som dotycnemu panovi verila, ale ide o to, ako sa zbavit takejto "zlej" myslienky, aby zbytocne nesposobila "problemy"... :) :) :)

Ra napsal(a):

ahoj holky,
trochu mám pocit s tímhle podsouváním myšlenek druhým lidem, že už to není fér vůči nim, že by se to dalo označit jako magie.
Co vy na to?
Skutečne posílíme myšlenku už jenom tím, že se na ni soustředíme. Je to však naše vůle. Jsme si jisti, zda naše vůle je v souladu s přáními těch druhých? Nezahráváme si přitom i s "vůlí boha"?

Je možné promluvit si třeba na rovinu se svým bývalým, co vlastně cítí? A co když má ještě zmatek, a potřebuje čas? Svojí vůlí bychom jej kamsi popostrčili.

Není to o svobodě, o respektování těch druhých, o naší trpělivosti, o naší pokoře?

:godlike:

Opravdu je to tvrdá manipulace a proto to nedělám, jen jsem to zkoušela, jestli funguje. Myslím si, že by se mi to vrátilo za chvíli zpátky a to by se zase nelíbilo mně. :cool:
A pokud to není v souladu s bohem, tak ani touhle manipulací se nic nezmění, resp. se může změnit na chvíli, ale pak se to vrátí do původních kolejí. Toť můj názor.

Sunny, já vím, že se pohybujeme po tenkém ledě, nebo jak to přesněji popsat......Já jsem se snažila si tvoji situaci představit a moc mi to nejde. To by musela být osobnost nebo by tam musel být obrovský podnět, abych se touto iracionální "radou" vážně zabývala. Nějak si to nedokážu představit.Ale..

Já bych se v této situaci zase pokusila o spolupráci s tím mým podvědomím, které je se mnou neustále a má mě "rádo". Zkusila bych si "vložit" něco na způsob: " vše co dělám spontánně v dobré víře- dělám dobře- a vím, že podvědomí mě vede správným směrem...." (to bych nechtěla paušalizovat - asi pro masového vraha to nebude to nejlepší. Nebo tedy pro něj jo...ale ne pro ostatní.:(.). A samozřejmě si tu formulku každý člověk sám vyrobí svou řečí a svým jazykem.

Napsání na tabuli a smázání od Judity je dobré. Znám podobnou obměnu - vkládání nepotřebné "věci" či myšlenky do šuplíku a zavření.

Andromedo - asi Ti fakt nic moc neporadím, jen bych zkusila v meditaci si s ním představit rozhovor a říct mu, to co cítíš. Ale jen pouze konstatovat fakt, nic nevyčítat. Možná se to někam rozběhne.

Lulu - v meditaci jsem komunikovala s Adámkem a domlouvala jsem se s ním. Předtavila jsem si nějakou místnost, kde mi bylo dobře a poprosila ho, jestli se mi může ukázat a jestli se mnou chce komunikovat. Vždycky mi tam přišla chlapecká postavička (podobná manželovi, ale Adam je v reálu skoro celý po mně :D ), v různém věku. No a v té meditaci jsem mu říkala, že se na něj moc těšíme, že ho mám moc ráda, že se při porodu nemá ničeho bát, ať si vyleze až bude chtít, apod.
K porodu jsem si vždycky před usnutím říkala, že porod začne tak, že to poznám (praskla voda), že pojedeme, když nebude dopravní špička na magistrále a v pohodě před porodnicí zaparkujeme (vody mi praskla ve 3 hodiny ráno z neděle na pondělí, takže průjezd i parkování v pohodě) a že porod proběhne v klidu, v pořádku, bez nástřihu ( nebyl :D)  a oba to prožijeme v úplném zdraví.  Ještě jsem si přála, aby to bylo tak do 5 hodin, ale trvalo to 16. Asi se ty všechny moje přání neslučovaly.  Taky že tam bude okolo mne příjemný team zdravotníků - ti byli všichni úžasní a ráda na ně vzpomínám. Tož tak.
Tak mi pak dej vědět, jak se Ti to daří, jo? Doufám, že jsem to srozumitelně popsala... Už jsem rok doma a znatelně to na sobě cítím. :grater:

sunny2 napsal(a):

No, aj mne to pripadalo "divne", nemozem povedat, ze by som dotycnemu panovi verila, ale ide o to, ako sa zbavit takejto "zlej" myslienky, aby zbytocne nesposobila "problemy"... :) :) :)

Mně tchán kyvadélkem před 14 lety předpověděl, že budeme mít s manželem jedno dítě... 11 let to byla pravda. :)  Pak jsem otěhotněla a najednou mi v mysli pořád vyvstávala tato informace a s ní samozřejmě ošklivé myšlenky... Když se Vendulka narodila, "přetavila"  jsem tuto myšlenku - mám jedno miminko a jednu slečnu... Vždycky, když se znovu objevily nepříjemné pocity, říkala jsem holkám nahlas - mám jedno miminko a jednu slečnu...  A nepříjemná myšlenka se objevovala čím dál míň...

sunny2 napsal(a):

"v živote budete šťastná iba ak zapriete svoje vlastné ja a budete si kúsať do jazyka..." keď som sa ho spýtala, že či mám byť akože "pod papučou", či bude na mňa partner inak "hrubý", tak povedal, že áno... no a ja sa tejto debilnej myšlienky chcem striasť, lebo sa bojím, že si to naozaj privolám .... chápete niekto čo tým myslím?

Co si to přetavit do myšlenky "To, co sama vložím do vztahu, dětí, života (atd.), to se mi jednou vrátí.... tzn., pokud se budu snažit být tolerantní, vstřícná a pokorná, pokud se ovládnu a když bude třeba raději napočítám do desíti (nebo se kousnu do jazyka), budou se podobně chovat i lidé v mém okolí ke mě ..." (.... dej a bude ti dáno) :)

Moc podvědomí je opravdu silná. Máte někdo zkušenosti s tím, že vás - jako děti - někdo negativně naprogramoval (rodina, blízké okolí) neustálým vtloukáním do hlavy: Jsi neschopná, hloupá, neučíš se, zlobíš, děláš jen samé problémy? V životě z tebe nic nebude a nikam to nedotáhneš?
Pokoušeli jste se nějak toto naprogramování odblokovat a jak?

Kiara, ja mám v tomto smere dobrú skúsenosť - rodičia boli učitelia a viedli ma k tomu, aby som sa učil, lebo iba tak môžem niečo v živote dosiahnuť. Nikdy ma špeciálne nehrešili za zlé známky, skôr mi povedali, že ani oni nemali vždy všetko dobré. Tak som sa to snažil robiť potom aj ja - a teraz in ďakujem za to, že ma to takto naučili. Nikdy sa ma nesnažili ovplyvňovať v tom, čo mám robiť - akurát mi odporučili ako strednú školu gymnázium, pretože v 15-tich človek väčšinou ešte nevie presne, čo chce a učil som sa dobre, takže predpokladali, že nebude problém, aby som šiel potom aj na VŠ.

Moje podvedomie bolo preto silné a také isté zostalo aj podnes - vlastne je ešte silnejšie. Vďaka tomu zvládam aj ťažšie situácie a len tak ľahko sa nevzdávam. Nie, že by som občas nemal problémy (kto ich, napokon, nemá), ale dokážem sa z nich dostať rýchlejšie. A táto sila podvedomia sa prenáša aj do môjho okolia - u nás v rodine neplatí "nedá sa", ale "momentálne to ešte síce nevieme vyriešiť, ale pokúsime sa" alebo "tak ideme na to, však to nejako dopadne". :)

Kiara napsal(a):

Moc podvědomí je opravdu silná. Máte někdo zkušenosti s tím, že vás - jako děti - někdo negativně naprogramoval (rodina, blízké okolí) neustálým vtloukáním do hlavy: Jsi neschopná, hloupá, neučíš se, zlobíš, děláš jen samé problémy? V životě z tebe nic nebude a nikam to nedotáhneš?
Pokoušeli jste se nějak toto naprogramování odblokovat a jak?

Milá Kiara, mám s tým až príliš veľké skúsenosti. Moja matka bola diktátor a neznášala ma. Večne opakovala, že som neschopná, žiadnu školu neskončím, nedokážem hospodáriť s peniazmi, som hlúpa a naivná, lebo všetkému verím ... Vypestovala zo mňa zakomplexovanú nesebavedomú myšku, ktorá sa bála hlasnejšie povedať aj svoje meno.
Dnes už nie som taká. Pomohol mi môj muž. Podržal ma a pýtal sa ma, čo by som robila JA, keby som si mohla vybrať.  Keď som mu povedala, že by som chcela maľovať kriedovými pastelmi, priniesol mi ich ako darček. Nechal ma maľovať - a hoci mi to po mnohých rokoch išlo dosť ťažko, pochválil ma. Keď som povedala, že by som rada písala knihy, kúpil starší ojazdený počítač, stiahol vhodný freeware a povedal: "Píš." A ja som písala. Teraz je rukopis po prvej autorskej korektúre vo vydavateľstve a za 2-3 mesiace výjde náš prvý román.

Kiara, ak potrebuješ povzbudiť, tak: "Rob to, čo ťa baví. Si dobrá a výnimočná. Hlavu hore, veď odvážnemu šťastie preje. Každý človek je jedinečný už tým, že je." :)

Ak teraz ľutujem, tak je to iba jedno - že som na vlastnú cestu nevykročila už skôr.

Ano, julo, dostal jsi od rodičů dobrou výbavu. Předali ti dobrý vzorec zacházení, nedeptali tě, nesráželi tě, což se jim zúročilo v podobě syna, který toto vše dokáže předat dál.
Rodiče mého BM byli lékaři.
Manžel mi popisoval, jak byl brutálně trestán svým otcem za vysvědčení. Otec ho vkleče bil do obličeje, po každém úderu si musel znovu kleknout a přijímat rány.
Nemůžu se divit, že z manžela vyrostl tvor, který na žádné ze svých dětí v životě nevztáhl ruku, zato manželky a přítelkyně řezal jak na běžícím pásu :(

Kiara, taká bola aj matka Alimak - tiež ju bila za všetko (a možno horšie, ako rodičia Vášho BM). Poznám sa s Alimak príliš dobre, preto to viem. Ale ona nedokáže vztiahnuť na niekoho ruku - ešte tak po zadku za nejakú tú neplechu, keď to už presiahne mieru, ale inak nie. Aj ja som zažil niečo negatívne vo výchove - ono to nikdy nie je na 100%, ale snažím sa, aby som práve to nerobil (zato robím iné hlúposti - ale kto z nás nerobí chyby). Preto si myslím, že v tomto prípade išlo aj o niečo iné, ako iba o negatívne naprogramovanie z detstva.

Verím v reinkarnáciu a viem, že pri inkarnovaní sa priťahujú podobné duše, ako má niektorý z rodičov, alebo niekto z ich okolia. Vášho BM zrejme pritiahol otec a preto sa v dospelosti prejavoval rovnako. Ako dieťa si mohol prežiť, aké je to nesprávne a poučiť sa z toho - ale túto školu života nezvládol a zrejme si ju bude musieť znovu zopakovať. A pretože som už spomínal Alimak, tak tam ju zrejme pritiahol jej otec alebo starí rodičia, ktorí boli iní, ako jej matka.

To jsou velice dojemné a smutné příběhy.....
Já mám k tomuto zakódování do mysli dítěte víc věcí, ale jednu zveřejním. Je to naprostá blbost,ale přežívala se mnou ,tak 20let. Trochu to odlehčím.

Moji rodiče, zejména otec, absolutně nesnášel otevřenou lednici! Když jsme šli pro něco do lednice, tak už jsme museli byt rozhodnuti, co odtud budeme brát.Otevřít - sáhnout -rychle zavřít. Zní mi dodnes v uších táta : "jdu do lednice! chcete někdo něco??" (Ta lednice stála normálně v kuchyni, ne na kraji obce, jak se může zdát..). Když jsem ji otevřela a dívala se, vybírala, tak ať byl otec kdekoli - tak hned jsem slyšela Zavírejte tu lednici!!!
No a za x let, já měla svoji rodinu, svoji lednici, a co jsem vykřikovala??? No, "zavírejte tu lednici!". Ani jsem nevěděla proč. Asi za 20let jsem si to uvědomila, když děti nechápaly proč jsem tak (jejich slangem) vypsychená, tak mi to došlo. Dnes si ji nechávám např. po celou dobu vybalování nákupu otevřenou atd.(haha)

....malinko k tématu:někdy si myslíme,že je to naše podvědomí,co ovlivňuje dění,ale v mnoha případech je to intuice-předtucha nevyhnutelného,kterou máme všichni z dob,kdy se člověk,jako druh "vytvářel".U někoho je  více či méně vyvinutá nebo spíš zapomenutá.
Tím nezavrhuji MOC PODVĚDOMÍ.
Ale dávám k diskusi ještě jeden pohled na "veškeré dění":Je to tzv. "naladění" na stejnou frekvenci kmitu,jako má naše představa nebo děj,který chceme,aby se uskutečnil.Je to o tom,že vše,co má stejný tzv.kmitočet" se přitahuje.
Je to téma na delší vyprávění,ale má také své příklady s kterými se setkáváme každý den a......fungují:)

merity - tzv. "naladenie" na rovnakú frekvenciu je všeobecný zákon, ktorý funguje a ktorý poznáme napr. aj ako "vrana k vrane sadá, rovný rovného si hľadá". Už som písal, že aj pri reinkarnácii sa priťahujú podobné duše a tento zákon naozaj vidíme všade okolo seba. Tá frekvencia sú vlastne naše priania a vlastnosti, ktoré - či chceme alebo nechceme - neustále "vysielame" do okolia našimi citmi, myšlienkami, slovami a skutkami. A tieto priania priťahujú priania rovnaké, teda na rovnakej "frekvencii". Naozaj zaujímavá téma na dlhšie rozprávanie.

..naladeni na rovnaku frekvenciu, nebili Zakon Pritazlivosti.

sorry, preklep,  "nebili"  melo byt neboli

Právě čtu knížku od Vadima Zélanda "Ovlivňování reality",jsem u prvního dílu,ale celkem mají být 3.Je tam další pohled na to,co a jak můžeme ovlivňovat.
  Je to trochu obtížnější čtení,ale připadá mi,že je to až neskutečně reálné.Neznáte to někdo?

sunyata - alebo Zákon príťažlivosti rovnorodého :)

Meriti - nie, to nepoznám. Moje poznanie pramení z Posolstva Grálu od Abd-Ru-Shina a následného potvrdenia vecí, ktoré sú tam napísané v praxi.

Merity, zajímavý vstup. Děkuji za podnět. A přesto, že o tom nic nevím, cítím, že je to zřejmě tak. Tu knihu si přečtu. Zdálo se mi to(ta síla podvědomí) - nevím jak to přesně popsat - jednoduché(?), zjednodušené(?) - ale nemyslím to přesně tak, jak píšu. Nebo jen část něčeho........Je to zřejmě mnohem složitější, než jsem vůbec tušila.

S tím,kdo a co píše nebo čte  je to ošemetné.Myslím knihy,které radí :Jak čarovat,Co dělat aby...bla bla bla.Na většině z těch,které se mi,byť na chvíli"dostaly do rukou mě fascinoval přístup "spisovatele".Příklad:v jednu hodinu rozsviťte žlutou svíčku a odříkejte bla,bla,bla.Pak se 3x zatočtě atd atd....
  Je také paradoxem,že se jednotlivé postupy při"čarování"vzájemně vyvracejí.Někde to určitě nesmíte a jinde to určitě musíte udělat,jinak se kouzlo nepovede:-).Nejdřív jsem v tom měla zmatek.Pak už jsem se smála.A na konec si říkám,že pokud tom nejde přímo z Vašeho srdce a máme určité rituály pouze"našprtané",tak se stejně nic nestane:-).
  Mám zkušenost,že dokud svůj vysněný cíl nepříjmeme za "vlastní",ale budeme o něm jen uvažovat,jako kdyby,tak budeme stále na stejném místě.Někdy je velmi těžké přijmout štěstí.Většinou se hlavou začnou honit výčitky a moc o všem přemýšlíme a to je právě to....my se toho štěstí vlastně bojíme.
   Jaký máte názor VY?

merity - niektoré tie knihy sú naozaj o ničom, v niektorých sú ozajstné návody na účinnú mágiu. Ja ich nečítam (viacero som ich kúpil a prešiel, preto posudzujem), pretože mi nedali to, čo som hľadal. Kniha má človeka povzniesť, inak je o ničom.

Inak niekedy nie je ťažké prijať šťastie, omnoho ťažšie je prijať pomoc, pretože nechceme byť pokorení. Ale pokore sa musíme naučiť, inak sa nepohneme ďalej.

julo napsal(a):

merity - niektoré tie knihy sú naozaj o ničom, v niektorých sú ozajstné návody na účinnú mágiu. Ja ich nečítam (viacero som ich kúpil a prešiel, preto posudzujem), pretože mi nedali to, čo som hľadal. Kniha má človeka povzniesť, inak je o ničom.

Inak niekedy nie je ťažké prijať šťastie, omnoho ťažšie je prijať pomoc, pretože nechceme byť pokorení. Ale pokore sa musíme naučiť, inak sa nepohneme ďalej.

Hezký večer Julo,také mám mnoho knih.Dnes mi na ně sedá většinou prach,na některé nedám dopustit:-)Ale máš pravdu,ještě se musíme naučit hodně,abychom si život mohli skvěle užít.

Nevím, jestli se bojíme svého štěstí, spíš bych řekla, že si nevěříme, že to dokážeme. Beru to tedy podle sebe.

Pokud svoji "myšlenku", "chtění", cokoliv , vezmu za své a opravdu se pro to rozhodnu, atk to dokážu. To jsem zjistila. Psala jsem jeden "případ", je toho více, ale je to velmi osobní až intimní (jak tady někdo psal),  a tak se to snažím zevšeobecnit. Je ale pravda, že to rozhodnutí a následná práce na TOM, je hodně tvrdá a náročná, až vyčerpávající, a to mě zase nutí přemýšlet o tom, zda-li je to správné?! Nemyslím, že bych z lenosti raději nic nechtěla, abych pro to náhodou nemusela něco dělat. Já jsem činorodý člověk a nevydržím bez akce. Chci toho moc (strááášně moc), a tak nestíhám. Ale pokud už na něčem "pracuji", tak na max.
Co Vy? Jste v klidu nebo máte takovou zdravou "mánii"(doufám že zdravou :)) jako já??

Merity! Na které knihy se Ti nepráší?? - použila bych "povolenou zkratku" :vissla:

sice jsem prispevky jen "prolitla" ale jsou zajimavy. neni nakonec lepsi s esoterikou skloubit i trochu ciste selske psychologie?? Ta motivace, frekvence ci souzneni, jak tu pisete s nejakou ideou jsou prece ciste emoce. kdo tu psal na zacatku, ze nekdy to funguje a nekdy ne?? Kdyz si budu neco prat emoce jsou potreba. je to jako s fobiemi. na prvopocatku je nejaka negativni emoce. bud prejde (leknu se, uvedomim si ceho a jsem "vylecena") nebo neprejde a zaryva se do podvedomi. pak mohou lide po mnoha letech reagovat treba velmi agresivne na vsechny kolem sebe, protoze maji strach, ze se neumeji branit pripadnemu utoku a za kazdou slabost budou vylouceni ze spolecnosti. Prapuvodem je dominantni rodic, pred kterym nebylo nikdy zadouci rict vlastni nazor. kdyz se budu chtit toho strachu zbavit, musim najit tu prvotni, casto skrytou emoci, pochopit ji, ujistit se, ze uz neplati a zmenit ji na emoci pozitivni. kdyz budu stejnym zpusobem formulovat i sva prani a neco pro ne delat, pak me podvedomi udela spolu se mnou vse pro to, abych toho dosahla.

Jo,jo...umět správně naformulovat a přijmout to,co chci je umění.Emoce v tom určitě také jsou,ale pokud to tzv.vnitřně nepřijmeme,tak se jen utápíme v emocích a nikam to nevede.Pravdou je,že pozitivní emoce nás vyhoupnou na tzv.šťastnou vlnu,negativní zase navodí depku.Ale štěstí je jen začátek a pokud ho nebudeme živit,tak rychle uteče.To se většinou stává,když se nám daří a přestaneme se z toho těšit a bereme to jako samozřejmost.V životě jsem to už vyzkoušela několikrát: v práci se vám daří,přidají vám,obdivují vás a vy si myslíte:"super,jsem skvělá,nic mě nerozhází,mám to zmáknutý",a OUVEJ stane se něco,co vás hodně rychle vrátí zpět na zem.Určitě je nás víc,kdo to zažil a tak se vše znovu a znovu opakuje:).
  Proto je potřeba změnit své návyky....více se soustředit a radovat se z úspěchů,byť malých a né se stresovat a stále si opakovat a rozpitvávat co se mi nepovedlo.Tady by měl pomoci rozum,ne emoce.Protože ty "depresivní myšlenky"jsou pěkně neodbytné.Jakby ne,když 90% zpráv je ve směs negativních a Tv i ostatní média útočí hlavně na city lidí.
  Dám příklad:ve zprávách je nějaký brutální čin...hodně lidí,tento čin bude rozebírat a odsuzovat ještě dloooouho,ale na to,že někde někdo někomu pomohl,bereme sice jakože dobrýýý,ale samozřejmýýý.I když všichni víme,že to až tak samozřejmé není.
   JAK DLOUHO SE RADUJETE VY?:)

merity, ja abych pravdu rekla, mivam spis takove prechodne stavy, nevim jak ostatni. uzivam si zivota, medituju, tesim se na dalsi den a pak paf.... zrovna vcera jsem mela nadherny sen o jednom klukovi, se kterym jsem kdysi chodila. ma se dost zle, s manzelkou mu to nevychazi. ten sen nebyl vubec eroticky, spis takovy naplneny jakoby vzkaz, ze na me mysli a cely den jsem nakonec uz od probuzeni prezila v depkach, ze me nikdo nema rad a dneska zase dobry a jsem spokojena. Deprese zplnila svuj ucel - objevila jsem neco, na co jsem mohla prijit uz davno, ale holt jsem to asi nechtela videt. kazda deprese mi nakonec pomuze, jsou pro me uzitecne, i kdyz se v tom dni ze zivota zrovna moc dvakrat neraduju

Kiara napsal(a):

.... Máte někdo zkušenosti s tím, že vás - jako děti - někdo negativně naprogramoval (rodina, blízké okolí) neustálým vtloukáním do hlavy: Jsi neschopná, hloupá, neučíš se, zlobíš, děláš jen samé problémy? V životě z tebe nic nebude a nikam to nedotáhneš?
Pokoušeli jste se nějak toto naprogramování odblokovat a jak?

Ahoj, ráda bych řekla svůj názor. Je super, že ty už víš, že ve svém podvědomí ten program máš a že podle něj „jedeš“. Spousta lidí vůbec netuší, že jedná „programově“ a pak se diví, že je pořád něco a někdo  štve a oni se tím pádem stále dostávají do těch samých nepříjemných situací…. No a teď k tomu, jak na to. POdle mého je základem vědomé žití. To znamená, že si uvědomuješ každou svou myšlenku a emoci. Když ne všechny, tak alespoň ty negativní  ;)  Takže když cítíš nějaké negativní emoce, je nutné vědět, proč se objevily…. Víš přesně, jak se ten program v tobě projevuje? Pokud ne, tak bych navrhovala, aby sis to pořádně zmapovala. Zapisovala si v  jaké situaci máš jaké pocity, jaké jsou tvoje reakce. Možná máš v tomhle jasno, tak tenhle krok odpadá. Pak už nezbývá než se do toho dát. Kontrolovat se, jak se v té které situaci cítíš, a co se ti při tom honí hlavou. Když se ti proženou hlavou ty věty, které do tebe vtloukli rodiče, tak je v té chvíli nahraď pozitivními. Třeba ti vletí do hlavy – "Já jsem úplně k ničemu",  tak ji nahraď svou větou – "Já jsem ale šikovná! Tohle určitě zvládnu." Prostě vědomě se budeš postupně přeprogramovávat. Je to běh na dlouhou trať, ale funguje to. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit. Je to příšerná makačka, ale tohle za nás nikdo neudělá. Sice nám můžou lidi kolem pomáhat, ale tu největší dřinu musíme my sami :)
Pravda je, že někdy ty „programy, bloky“ mají ještě hlubší původ, než jen ten, že nás tak naprogramovali naši rodiče. Pak je nutné se obrátit někam pro pomoc. Podstoupit třeba  regresí nebo kineziologické odblokování. Ale to bych viděla až teprve poté,  co ty sama by ses snažila s tím něco udělat a nepodařilo se ti to.

merity napsal(a):

Proto je potřeba změnit své návyky....více se soustředit a radovat se z úspěchů,byť malých a né se stresovat a stále si opakovat a rozpitvávat co se mi nepovedlo.
   JAK DLOUHO SE RADUJETE VY?:)

Tak to ste presne trafili moju povahu. A ešte k tomu pridávam silné podvedomie. Ako príklad uvediem moje štúdium. V treťom ročníku po pomerne dobrých výsledkoch v zimnom semestri som si povedal, že chcem dosiahnuť prospechové štipendium. Boli tri stupne. Na to najvyššie som nemal, tak som si povedal, že dosiahnem to stredné. Na to som ale potreboval v letnom semestri dosiahnuť zo šiestich skúšok päťkrát jednotku a jedenkrát dvojku. Povedal som si, z ktorej skúšky dostanem tú dvojku (bola to "vojna" - študoval som ešte za socializmu). To štipendium som dosiahol. A naozaj to nebolo ani v nejakom extra učení, ale v tom, že som si veril a táto sila presvedčenia musela pôsobiť aj na skúšajúcich, takže sme mali príjemnú atmosféru na skúške a v takto dosiahnutom kľude a pohode sa všetko robilo lepšie.

A ako sa dlho dokážem radovať? Neviem, ale ešte stále sa radujem z toho, že som sa narodil (a mám vyše 40 rokov), ešte stále sa radujem z toho, že mám už 17 rokov krásne manželstvo... :hjarta:

Tak...po dočtení celé diskuse se mi chce brečet......ani pořádně nevím proč.....asi den blbec....
Hrozně moc bych na sobě chtěla zapracovat, ale nejsem schopná začít. Zastavím se vždy na začátku a potom stagnuji a přemýšlím nad blbostmi. Mám přesně ty pocity, které tu někteří z vás popisují a které u vás byly způsobeny například výchovou, rodiči apod. Ale já jsem na svou osobu od blízkých v životě neslyšela jedinou negativní poznámku. Vychovávali mě v rovnováze, když jsem něčemu nerozumněla, vysvětlili bez urážek a podrážení sebevědomí. Spíše mě vždy chválili. A já si přes to všechno připadám jako největší mimoň na světě. Nic neumím, nic nezvládnu, jsem nemožná, všichni se mi smějí, nic nedokážu, nemám žádné ambice, žiju život proto, že žiju a nevím, proč tu jsem. Mám ve všem zmatek a neumím se pro nic nadchnout. Hrozím se zodpovědnosti, hrozím se toho, jak zvládnu s někým žít, jak zvládnu vychovat děti - jestli vůbec kdy budu nějaké mít - jak zvládnu i ty nejmenší maličkosti, které jsou pro ostatní samozřejmostí.
Když tu různí lidé popisují, jak jim pomohla terapie, psycholog, jak chodí do skupiny apod..., jen jim tiše závidím. Já bych nebyla nikdy schopná před nikým mluvit nahlas.
Hrozně ráda bych se změnila, vypudila negativní myšlenky a nahradila je pozitivními, ale jak začít? Jak se z toho bahna vyhrabat? Cítím, že poslední dobou se moje problémy prohlubují - nevím proč, kde je ten zádrhel, ale je mi jasné, že už se to promítá i do vztahu.

Ahoj Janico,
myslím, že se hlavně cítíš sama. Někde v tobě je blok, něco co jsi nevyřešila, jen potlačila a to teď zlobí. Potřebuješ vědět kudy dál. Jestli máš čas, přečti si na fóru Život po nevěře téma Pandořina škola v přírodě, str. 3. Jsou to pocity žen, které školou prošly. Jestli je to to, co hledáš, Pandora ji otvírá už potřetí. Jde o víkend 16.-18.2. O7. Náplň školy a další informace jsou na Životě po nevěře (Pandořina škola v přírodě 1 potřetí) na str. 1, tuším 4.-5. téma shora. Neboj se, z každé "hrůzy" vede cesta ven, je jich dokonce několik. To by bylo, abys nenašla pro sebe tu nejlepší! :par:

P.S. A dej vědět, jak je.

Janico, tak už vím, proč jsi na mě tenkrát reagovala tak jak jsi reagovala. Předevčírem mi jedna báječná žena řekla velice moudrou myšlenku: Pokud na mě někdo vylévá kyblíky špíny, vím, že ten člověk musí mít velké problémy. Largo má pravdu, školička je úžasný nápad, skvělý je i seminář Petra Velechovského Modrá Alfa. Jukni na http://www.volny.cz/modraalfa/, zda tě to nezaujme. Doporučuji. Neklesej na mysli, každý z nás se hrabe v hromadě problémů, myslím, že je skvělé, že sis to otevřeně přiznala a chceš na sobě začít pracovat. Moc ti držím palečky, protože ty si tu svoji cestičku určitě najdeš :pussa:.

janica napsal(a):

Tak...po dočtení celé diskuse se mi chce brečet......ani pořádně nevím proč.....asi den blbec....
Hrozně moc bych na sobě chtěla zapracovat, ale nejsem schopná začít. Zastavím se vždy na začátku a potom stagnuji a přemýšlím nad blbostmi. Mám přesně ty pocity, které tu někteří z vás popisují a které u vás byly způsobeny například výchovou, rodiči apod. Ale já jsem na svou osobu od blízkých v životě neslyšela jedinou negativní poznámku. Vychovávali mě v rovnováze, když jsem něčemu nerozumněla, vysvětlili bez urážek a podrážení sebevědomí. Spíše mě vždy chválili. A já si přes to všechno připadám jako největší mimoň na světě. Nic neumím, nic nezvládnu, jsem nemožná, všichni se mi smějí, nic nedokážu, nemám žádné ambice, žiju život proto, že žiju a nevím, proč tu jsem. Mám ve všem zmatek a neumím se pro nic nadchnout. Hrozím se zodpovědnosti, hrozím se toho, jak zvládnu s někým žít, jak zvládnu vychovat děti - jestli vůbec kdy budu nějaké mít - jak zvládnu i ty nejmenší maličkosti, které jsou pro ostatní samozřejmostí.
Když tu různí lidé popisují, jak jim pomohla terapie, psycholog, jak chodí do skupiny apod..., jen jim tiše závidím. Já bych nebyla nikdy schopná před nikým mluvit nahlas.
Hrozně ráda bych se změnila, vypudila negativní myšlenky a nahradila je pozitivními, ale jak začít? Jak se z toho bahna vyhrabat? Cítím, že poslední dobou se moje problémy prohlubují - nevím proč, kde je ten zádrhel, ale je mi jasné, že už se to promítá i do vztahu.

muzes zacit pracovat i sama na sobe. najit vzorec. ja ho myslim vidim. Podivej se na to a jdi pomalu pozpatku ----> nic neumis, nic nezvladnes - bojis se, ze te lidi neprijmou. Nezvladnes s nikym zit - bojis se, ze te nikdo nedokaze milovat...... uvedom si prvotni emoce, ktere te dovedli az sem a odstran je. U me to fungovalo. kdykoliv mel nekdo negativni nazor nebo mi neco vytknul nezridka jsem mu jednu pleskla. Pak jsem se dostala k jedne bajecne knize (Jak ovladat svuj strach od Sarah Famery) a prisla jsem na to, ze diky autoritativnimu otci se bojim lidi. Bojim se jich, protoze se neumim branit. Jsem agresivni protoze se bojim, ze nebudu mit moznost obrany. nemam moznosti obrany, protoze neumim resit situace jinak nez ponizenym "ano tatinku" atd.
Hodne moc mi to dalo a pomohlo. je velmi tezke zmenit ten vzorec v hlave, ale uz si aspon dokazu rict, kdyz se mi cuka ruka v kapse aniz by mi ten clovek neco vazneho udelal, ze on sice kritizuje, ale ja se muzu branit po*n nazorem , argumenty atd...... nevim jestli je to srozumitelne, ale funguje to

Děkuji moc vám všem za názory. Co se týká těch doporučení na Pandořinu školu v přírodě, Velechovského apod....to pro mě není cesta, jak jsem psala, nezvládám před nikým mluvit, nedělá mi dobře být ve společnosti, nebo spíše, nejsem schopná se vyjádřit nahlas. :grater:

Dito, co píšeš má svou logiku. Jenže problém asi bude najít to, co bych asi měla najít. Píšeš, že se bojím, že mě lidé nepřijmou, že nedokážu s nikým žít, že se bojím, že mě nikdo nedokáže milovat. Nevím.......... :rolleyes: Co si myslí lidé, je mi srdečně jedno, zabývám se jen svými blízkými a to ne ve smyslu, co tomu řeknou, ale jak na ně mé jednání dopadne. Nevím, jestli dokážu s někým žít, protože jsem to ještě nezkusila a nevím, jestli k tomu vůbec dojde, protože všechno strašně moc trvá a přítel má svou vlastní hlavu. Že by mě nikdo nedokázal milovat? To asi ne. Vím jistě, že mě milovali, možná i ten současný mě miluje i když mi to neříká. Já se snažím navenek asi vystupovat jinak a nedokážu dát své pocity najevo. Mamka mi říká, že jsem její soukromý psycholog. Ale ten pocit ve mně, že jsem nemožná přetrvává, prostě nevím. Asi mám přehnané nároky. Nikdo mi nemůže dát odpověď, jen já sama. Ale řekněte, jak je možné, že tohle všechno já vím a přesto se nedokážu dostat nikam dál? Jsem líná??? Nebo nechopná???

janica napsal(a):

Tak...po dočtení celé diskuse se mi chce brečet......ani pořádně nevím proč.....asi den blbec....
Hrozně moc bych na sobě chtěla zapracovat, ale nejsem schopná začít. Zastavím se vždy na začátku a potom stagnuji a přemýšlím nad blbostmi. Mám přesně ty pocity, které tu někteří z vás popisují a které u vás byly způsobeny například výchovou, rodiči apod. Ale já jsem na svou osobu od blízkých v životě neslyšela jedinou negativní poznámku. Vychovávali mě v rovnováze, když jsem něčemu nerozumněla, vysvětlili bez urážek a podrážení sebevědomí. Spíše mě vždy chválili. A já si přes to všechno připadám jako největší mimoň na světě. Nic neumím, nic nezvládnu, jsem nemožná, všichni se mi smějí, nic nedokážu, nemám žádné ambice, žiju život proto, že žiju a nevím, proč tu jsem. Mám ve všem zmatek a neumím se pro nic nadchnout. Hrozím se zodpovědnosti, hrozím se toho, jak zvládnu s někým žít, jak zvládnu vychovat děti - jestli vůbec kdy budu nějaké mít - jak zvládnu i ty nejmenší maličkosti, které jsou pro ostatní samozřejmostí.
Když tu různí lidé popisují, jak jim pomohla terapie, psycholog, jak chodí do skupiny apod..., jen jim tiše závidím. Já bych nebyla nikdy schopná před nikým mluvit nahlas.
Hrozně ráda bych se změnila, vypudila negativní myšlenky a nahradila je pozitivními, ale jak začít? Jak se z toho bahna vyhrabat? Cítím, že poslední dobou se moje problémy prohlubují - nevím proč, kde je ten zádrhel, ale je mi jasné, že už se to promítá i do vztahu.

Janico zkus kineziologii. Byla jsem na ní minulý týden a přestože jsem si myslela, že své bloky mám zvládnuté bylo mi vysvětleno, že je mám zvládnuté vědomě, ale je třeba je "rozpustit" i v energetické rovině. Můži Ti poslat číslo na paní kinezioložku, je naprosto skvělá a myslím že nebudeš mít problémy před ní mluvit. Je v Praze. A časem třeba nebudeš mít problém se otevřít i před více lidmi. Držím Ti palce a fakt vřele doporučuju!!!!!!! :supr:

Janico, na Modré Alfě nemusíš před nikým mluvit, jen ta samotná přednáška je úžasná. Pracovala jsem jeden víkend ve dvojici s paní, která se mi omluvila, že má stejný problém jako ty. Respektovala jsem ji, pracovala jsem jen já a když měla přijít řada na ni, jen jsme si povídali. Tam se lidi otevřou ani neví jak.
Nechceš tedy zkusit klasického psychologa? Tam budete jen vy dva. Janico, ale jak ti mohou lidé pomoci, když jim neřekneš, co tě trápí? A Pan při soukromém sezení - to bys zvládla? Je moc hodná, pokud bys ji poprosila, určitě by si na tebe našla čas. Je to naše čarodějka dobrodějka.

Lvice - to je právě to - a co mě vlastně trápí????
Pocit, že nic nedokážu. Ani řidičák si udělat. Jak mám s někým řešit problém, když celý svůj problém řeknu jednou větou? Já jsem asi nenapravitelný skeptik. ACH JO.
Nebo spíš snílek? Myslím si, že někdo mi řekne co mám dělat a jako mávnutím kouzelného proutku se všechno změní. Asi potřebuju kopanec, abych začala konečně něco dělat sama se sebou. :dumbom:

lueto - to bys byla moc hodná. Prosím prosím. Za zkoušku nic nedám a do Prahy mám kousíček.

Anebo že bych nejdřív zkusila dostat ty pozitivní formulky do podvědomí??? Stačí si je před spaním opakovat a snažit se tomu věřit?

Janico,
ani líná, ani neschopná - v tom to určitě není. Čím dál víc si myslím, že se skutečně jedná o blok. Vypadá to na porušenou rovnováhu mezi tebou a tvým okolím. To není nic neobvyklého a myslím, že bez povídání o problému se neobejdeš, a už to vlastně děláš, jen do toho. Myslím, že potřebuješ uvolnění - relaxaci, meditaci a neubližovat si. Možná ses zabetonovala ve své věži a ta ti začíná být těsná. Škola v přírodě mě napadla hlavně proto, že tam jsou lidé, kteří takové problémy znají, (říkají tomu vytahování kostlivců ze skříně :) ), dá se tam mluvit soukromě, jenom poslouchat, nebo se schovat do samoty, pokud je toho na tebe příliš... Povídej dál, něco vymyslíme. :)

Janico, z toho, co jsi napsala úplně na začátku téhle diskuze, vyplývalo, že za tvoje problémy můžou rodiče nebo rodina obecně. Jenže ty píšeš, že opak je pravdou. A že vlastně nevíš, kde se tvoje současné postoje berou. Takže to má zřejmě kořeny někde v minulosti. Může to mít počátky v tvém dětství, což si už nepamatuješ, nebo třeba v době prenatálního období. Tohle si už pamatovat ani nemůžeš. :) Ale pokud se to s tebou opravdu táhne celý život a ty nevíš, kde se to vzalo, doporučovala bych ti buď regresi nebo kineziologa. Obojí probíhá "face to face", nebo-li je to jen mezi vámi dvěma.

A pak je to ještě jedna věc

janica napsal(a):

...... Myslím si, že někdo mi řekne co mám dělat a jako mávnutím kouzelného proutku se všechno změní. Asi potřebuju kopanec, abych začala konečně něco dělat sama se sebou. :dumbom:

K tomu ti chci říct jenom to, že pakliže nechápeme o co jde, nebo máme pocit, že nemůžeme cokoli změnit, a to kvůli x důvodům, jsou to jenom naše úhybné manévry, ale život nás stejně dotlačí k tomu, abychom s tím něco udělali. Nejdůležitější je se ROZHODNOUT  - srdcem ;), ne rozumem,  že to, co žiju je mi nepříjemné a že už to chci jinak. Tohle  rozhodnutí je prvním krokem k úspěchu. Pak třeba jedna z rad, které ti tu byly dány, se ti zazdá přijatelná a něco z toho zkusíš, nebo sáhneš po pomoci, která se ti tu nabízí. :)...Můžu tě ujistit, že ROZHODNUTÍ SRDCEM  pro změnu opravdu funguje - a to  PRO KAŽDÉHO, je to  skoro jako bys mávla kouzelným proutkem - :hjarta:

Opravdu bych tu školičku Pan zkusila, každý tam pořádně zatřásl se svými kostlivci a lidé odjížděli "tak nějak jiní", jak se vyjádřili. Neboj se, tam se setkáš s lidmi, kteří jsou stejní jako ty, mají problémy a chtějí je řešit. Prostě si jen sedneš a budeš poslouchat, vnímat. Najednou zjistíš, že nevíš, proč ses vlastně bála :D.

Výborná na to je i kineziologie. Napadá mě možnost, v klidu si o víkendu sednout a sepsat všechny své negativní pocity na papír.

Také si myslím, že bys měla dělat psychologa sama sobě a ne mamince. Připomínáš mi totiž mě, nepřebíráš si její "kostlivce" na svá bedra? Jak se cítíš, když rozebíráte poté negativní situace? Ptám se z důvodu, že moje máma má těžké tendence na mě všechnu svou "negativitu" navalit a po návštěvě odchází rozradostněná, zatímco na mě přesouvá její negativní energii. Už se tomu bráním. Možná že to tak u tebe vůbec není, ale nějak mi to secvaklo ve spojitosti se mnou.

Janico poslala jsem Ti SZ. K té škole v přírodě s Pan Ti mohu říct jen to, že se tam schází holky, které na sobě chtějí pracovat. Byla jsem v srpnu, bylo to moc hezké a Pan je skvělá!!  Nikdo Tě nebude nutit do ničeho. Budeš-li chtít celou dobu mlčet a jen poslouchat, tak to tak bude. Holka....ničeho se neboj a jak říká Dakota: vyprsit a jedéém!!!!!

Děkuju :hjarta: :pussa:
Vám všem.

Luetko Tobě za ten kontakt - možná se i někdy odhodlám a pokusím se přemluvit, abych tam zavolala.

Keito děkuji za Tvá slova. Na začátku jsem ale nenapsala nic o tom, že by za mé problémy mohli rodiče, spíše jsem myslela, že nevím, kde se bere ten paradox, že vše bylo tak pohodové a přesto mám tyhle pocity.

Ono to asi souvisí všechno se vším - odmala se mi děti smály kvůli nosu ( občas i teď je vidím, jak do sebe strkají a ukazují si na mě), do toho jsem pořád rudá, problémy v sexu a ono to jde všechno ruku v ruce.

Ale jak říkám - ze všeho nejřív se pokusím o ty pozitivní přeměny myšlenek - na to nepotřebuju nikoho jiného, jen sebe.

Janico promiň, já se překoukla, to byl jiný příspěvek. tak sorry :grater:

Co se týká těch pozitivních vět, tzv. afirmací, ani si nedokážeš představit, jakou sílu mají. Za prvé proto,ž e přešaltuješ ve svém myšlení na něco pozitivního, tím se po chvíli- budeš-li si to omílat pořád dokola, změní i tvoje emoční rozpoložení, tohle pak "vyzáříš" do svého okolí a okolí - lidi kolem tebe -  na tebe po nějaké době- ta už je ale podstatně delší ;) začne reagovat jinak. Takhle to opravdu funguje. Protože všechno a všichni jsme jenom energie a co vyzařujeme do svého okolí, to se k nám zase vrací. Fakt, věř mi :)...
Kdybys měla pocit, že je to jenom teorie, ale že to nejde realizovat, tak já si tím vším prošla, tím opouštěním starých a zažraných postojů . Sice to "bolelo", ale zdařilo se. Můžeš se podívat na můj web, tam je to všehcno popsané, krok za krokem :)

Janico,
myslím, že by pro tebe byla výborná i kniha Elisabeth Hay Miluj svůj život. Je moudrá, laskavá a návodů na pozitivní myšlení je plná. Určitě by sis vybrala ty svoje. A ozvi se. :)

janica napsal(a):

Ono to asi souvisí všechno se vším - odmala se mi děti smály kvůli nosu ( občas i teď je vidím, jak do sebe strkají a ukazují si na mě), do toho jsem pořád rudá, problémy v sexu a ono to jde všechno ruku v ruce.

Ale jak říkám - ze všeho nejřív se pokusím o ty pozitivní přeměny myšlenek - na to nepotřebuju nikoho jiného, jen sebe.

sedni si a sepis si vse co souvisi s tvym nosem. ved si nejakou dobu denicek, kde budes presne popisovat situace, ktere v tobe vzbuzuji uzkost a presne reakce na ne. Klidne si tam napis treba: muj pritel mi dneska rekl ze me miluje. On me ale milovat nemuze, mam prece velky nos a citila jsem se ... tak a tak, nenavidim ho.... (nerikam ze to tak je, jen jsem uvedla priklad chapes??)
tak po mesici si sedni a vsechno si to procti, definuj presne svuj strach a sve obavy a muzes zacit pracovat treba takhle - muj pritel rekl ze me miluje. jsem pro nej krasna a nejradsi ma muj velky nos....
Takhle to pomohlo i me. a moc. Protoze zavodne plavu, delam ted staz se studenty, 16 - 18 let. Z pocatku jsem k nim pristupovala jako k panchartum, kteri me obtezuji tim, ze tam musim jit a "doufam, ze se nejaky z tech hajzlu nezacne topit, nebo budu mit praci navic. " Diky te knizce jsem dosla k zaveru, ze diky tomu, ze jsem mela autoritativniho otce s nima neumim komunikovat, nemuzou me mezi sebe prijmout, protoze jsem na uz moc stara a mam jine, i kdyz mozna vyzralejsi nazory nez oni. mela jsem z nich STRACH. Strach ze me budou mit na haku a budou se mi smat. Rozpitvala jsem to do detailu podle te knizky a dneska, i kdyz mam stale strach s nima dokazu komunikovat, delat srandu a pripoustim si, ze me nejen berou, ale ze me maj i radi. Zrovna ted rano jsem se rozhodovala, jestli si narazim pletenou cepici, paac mrzne a cesta z bazenu bude dlouha. Prvne me napadlo, jak budu pred tema zmetkama vypadat, budou se posklebovat atd. Pak jsem si to pretocila - dam pubertakum priklad toho, ze na mode nezalezi, hlavne ze jsem v teple a kdyz jsem dorazila ke skole tak me kluciii rekli, ze mi to slusi a dva si vytahli tu svoji po plavani z kapsi a narazili si ji taky. a ja jsem stastna, ze to zvladla a vim, ze se to bude lepsit.

Dito.L
myslím , že dostat se do zorného úhlu komentování od mladých lidí v tomto věku, tomu se mnoho lidí snaží vyhnout.
Vidí věci jak jsou a jsou neomalení a tvrdí.
Ale vždy cení odvahu. :)

Já už jsem teda ve fázi kdy z takových věcí mám fakt srandu, ale vím , že tomu tak vždy nebylo.
papa

lvice - ještě bych se vrátila k Tvému příspěvku - co se týká mé mamky......

Když mi bylo 19, onemocněla psychickou nemocí a bylo pro nás hodně těžké se s tím srovnat, dívat se na ni, jak se změnila, dost se nám změnil životní režim. Ale vyhrabala se z toho, dalo by se skoro říci, že se vše vrátilo do starých kolejí. Chci podotknout, že tyhle stavy co jsem předtím popisovala jsem měla ještě před tím než se jí to stalo, takže pochybuji, že by to mělo souvislost. No a od té doby se k ní samozřejmě chovám trošku jinak. Musím ji podporovat a dodávat jí optimismus, bojím se aby se jí to nevrátilo. Nedělá mi to potíže, jsem ráda, když vidím, že jí to pomohlo, že to ze sebe shodila a mě samé nepřipadá, že by na mě přecházely nějaké negativní emoce. V tomto případě si připadám dost splachovací.

Janico, prostě mi to jen prolétlo hlavou, tak jsem to napsala. A taky jsem napsala:   Možná že to tak u tebe vůbec není. To je vše.

Dito - jo to je asi dobrý nápad, zkusit si zapisovat své pocity.....teď se nad tím tak zamyslím.....řekla bych, že mě ty moje "stavy" nepřepadají v určitých situacích. Prostě mě přepadnou z ničeho nic - jako například dneska ráno. Nebo jdu po chodníku a najednou mě napadne, jak je všechno skvělý, jak jsem ráda na světě a že všechno zvládnu a druhý den ráno se probudím a všechno je na nic. Ha jak to po sobě čtu - abyste nemyslely, že mám maniodepresivní psychózu :rolleyes:

lvice vždyť jo - jen jsem napsala, jak to cítím já, abych já sama měla jasno

Janico,
k l i í í í í í dek.....maniodepresivní psychotici jsou lidi s problémem.... :D

Janico, takové stavy máme všichni :). Mankote to by 99 % populace bylo maniodepresivními psychotiky :). Jednou nahoře, jednou dole, to nic neznamená :hjarta:!!

Janico nečekej až najdeš odvahu. Ona se nemusí najít pak nikdy. Zvedni telefon a zavolej !!!!! :jojo:

Ahoj Janico,nechci radit,už je tady rad hodně.Ale mám pocit,že v první řadě by jsi se měla naučit vážit sama sebe.Podívat se do zrcadla a říci si,no bóóóže,tak mám velký nos/já mám zase pihy,kvůli kterým jsem dříve bulela:-)/,ale umím to nebo to.A jestli se to někomu nelíbí,tak ať se nekouká.
  Život je jen film a Ty si můžeš vybírat různé scénáře.Je nelamentovat a nesoustředit se na nezdary.Začít jednat sama za sebe.Nebýt si jistá,že když něco zvorám,tak přijde někdo,mávne proutkem a hurá je vše opět v pořádku.Ne,ne zvolila jsi si scénář,je tam plus i mínus života.
   ...a když se podíváš kolem sebe,je tady spoustu lidiček,kteří mají jistě větší trápení a na některých to ani nepoznáš,protože ještě dodávají energii ostatním.
   Přeji Ti hodně pevné vůle a věřím,že pokud budeš chtít,vše zvládneš a za pár měsíců už budeš přemýšlet o zcela odlišných věcech:-)

julo napsal(a):

merity napsal(a):

Proto je potřeba změnit své návyky....více se soustředit a radovat se z úspěchů,byť malých a né se stresovat a stále si opakovat a rozpitvávat co se mi nepovedlo.
   JAK DLOUHO SE RADUJETE VY?:)

Tak to ste presne trafili moju povahu. A ešte k tomu pridávam silné podvedomie. Ako príklad uvediem moje štúdium. V treťom ročníku po pomerne dobrých výsledkoch v zimnom semestri som si povedal, že chcem dosiahnuť prospechové štipendium. Boli tri stupne. Na to najvyššie som nemal, tak som si povedal, že dosiahnem to stredné. Na to som ale potreboval v letnom semestri dosiahnuť zo šiestich skúšok päťkrát jednotku a jedenkrát dvojku. Povedal som si, z ktorej skúšky dostanem tú dvojku (bola to "vojna" - študoval som ešte za socializmu). To štipendium som dosiahol. A naozaj to nebolo ani v nejakom extra učení, ale v tom, že som si veril a táto sila presvedčenia musela pôsobiť aj na skúšajúcich, takže sme mali príjemnú atmosféru na skúške a v takto dosiahnutom kľude a pohode sa všetko robilo lepšie.

A ako sa dlho dokážem radovať? Neviem, ale ešte stále sa radujem z toho, že som sa narodil (a mám vyše 40 rokov), ešte stále sa radujem z toho, že mám už 17 rokov krásne manželstvo... :hjarta:

...jsem na tom stejně,jen je mi o pár roků méně..a dnes jsem si to opět připomněla,když se dnes manžel ošklivě poranil při pádu...a já si uvědomila,že být s ním je fajn:-).Takže i přes negativní zážitek z dnešního dne,to bylo velmi pozitivní zjištění.

Andromeda napsal(a):

Gio, potřebovala bych takhle nějak podvědomě popostrčit svého (bývalého?) přítele, ať už si to v hlavě srovná... Fakt budu radši znát negativní odpověď než jen čekat až se to někdy vyřeší... Jestli by to šlo, tak prosím poraď, klidně do SZ, děkuju moooc :)

Jinak díky Wiki za super téma :supr:

Andromedo
jak to dopadlo s pritelem, taky jsem ve stejne situaci.:)

Vivi, o BP jsem neslyšela od té doby co se odstěhoval a jsem mu za to nesmírně vděčná :) Jinak jsem něco málo psala i do té své diskuze, takže případně hledej tam :)

Ahoj Wiki,

já jsem přesvědčená, že podvědomí má obrovskou sílu, kterou si ani neuvědomujeme a navíc, je chytřejší než my, problém je v tom, že se řídí jinými "pravidly" než my. To co je "špatné" pro náš je "dobré" pro něj. Špatné a dobré jsou relativní pojmy. Naše podvědomí ví přesně, co udělat, aby nás "hodilo" do situace, do které potřebuje. Podvědomě si vybíráme, kam si v autobuse nebo ve vlaku sedneme - a tím se třeba s někým setkáme, který nám zase může něco dalšího přinést. Já věřím, že podvědomí má takovou moc, že i ví, kdy vlastně chceme nebo nechceme umřít. Naše podvědomí ví, že zrovna tenhle autobus bude mít bouračku, tak se nám třeba vylije hrnek, abychom nemohli nastoupit, nebo naopak, nastoupíme, abychom se něčemu naučili.

Když naše podvědomí řeší problém, a on přejde do vědomí, tak se nám líp řeší a vše je jasnější

Espe,
řekla bych, že si pleteš intuici s podvědomím..... To totiž vůbec nerozlišuje, co je pro nás dobré nebo špatné. Tomu je to naprosto fuk, to jen koná, jak "nařizujeme". Je to skladiště, kde je pel-mel všeho, na co jen pomyslíš. A nejen ty, ale i generace tvých předků desítky let do zadu. Podvědomí je pěkná "bestie"!

Intuice je zpráva od ducha. Průser je v tom, že se ta zpráva musí prodrat skrz podvědomí. Odtud si většina lidí myslí, že zdrojem intuice je právě podvědomí. Ani je nenapadne hledat dál.

Ahoj, vlkodlaku!! No vidíš, já bych řekla, že se intuice musí prodrat skrze vědomí. Aspoň mně to tak funguje: když se mi povede vypnout racio (což bohužel neumím cíleně) tak funguje jedna radost. Ostatně - i jaksi cítím intuici víc "nahoře", kdežto podvědomí víc "dole".... Jak je na Valašsku?

Na valašsku je hezky.

Já zase beru vědomí na jednom konci řady: vědomí, podvědomí, duše, duch.
jak jsem již poznamenal výše, mám za to, že intuice je v podstatě zpráva od ducha.
Tato zpráva cestuje přes duši (tady by moc problémů být nemělo),
přes podvědomí (zde se nachází největší rušení přenosu intuice)
a nakonec vědomí.
  U něj je problém převážně v soustředění se. Člověk dost často zprávu dostane,
ale nevěnuje ji žádnou pozornost a vypustí ji ze zřetele.

Popsané schéma mi vyhovuje nejlépe.

ježíš, však to já vím, že hezky...
No co když to má každý trošku jinak, a já zrovna lineárně, kdežto ty tak nějak dokolečka, čo co :) Víš, co mně dělá největší potíž? Že to přesně neidentifikuju, ten závan intuice. Někdy si myslím, že je - a ona ne a jindy o ní pochybuju a přitom je to ono.
Tak pozdravuj jedle na Salajce, vlkodlaku.

Divous napsal(a):

Na valašsku je hezky.

Já zase beru vědomí na jednom konci řady: vědomí, podvědomí, duše, duch.
jak jsem již poznamenal výše, mám za to, že intuice je v podstatě zpráva od ducha.
Tato zpráva cestuje přes duši (tady by moc problémů být nemělo),
přes podvědomí (zde se nachází největší rušení přenosu intuice)
a nakonec vědomí.
  U něj je problém převážně v soustředění se. Člověk dost často zprávu dostane,
ale nevěnuje ji žádnou pozornost a vypustí ji ze zřetele.

Popsané schéma mi vyhovuje nejlépe.

To Tvoje schéma se mi docela líbí, Divousi... U mě to funguje tak, že když vědomě soustředím svou vůli a pozornost na duši, a ještě hloub, až k duchu, tak se podvědomí pěkně rozestoupí... Jako když se Mojžíš svou holí dotkl moře a ono ustoupilo do stran, obrazně asi tak... A pak se právě tou otevřenou hlubinou okouzlený rozum a cit promění v intuici. Jako paprsek, který vytryskl oblohou mezi mraky, aby rozsvítil, co je třeba... :)

Krásný, Pedro, krásný! a jelikož se zdá, že to umíš cíleně - :godlike:

Nápodobně Montáno, nápodobně... :godlike:

Kdo máte zájem a chuť pracovat se svým podvědomím k osobnímu duchovnímu užitku: Objevila jsem na www.medo.cz snář vycházející z Freudovy a Jungovy archetypální psychologie. Velmi zajímavě zpracováno, oceňuji to.Několikrát jsem jej použila k rozboru svého snu a potvrdila si, že naše podvědomí nemusí být jen "skladištěm harampádí", ale pokud si dáme tu práci, tak  taky léčitelem a koordinátorem vědomé složky osobnosti.

No propána! Sny nejenže nejsou skladištěm harampádí - :dumbom:  v jistých dobách to může být to nejživější, co máme!
Já si je dlouho i psala, takže mám teď vlastní snář, a taky jsem se je pokoušela luštit, přičemž mi nejlepší přišla paní Heffernanová. Ale pak se mi do ruky dostala velice krásná kniha od Jamese Hillmana - Sny a podsvětí. On došel k názoru, že je lépe sny nevykládat ani sama sobě, že sny "chtějí" být vzaty na vědomí. To jest - že si je máme převyprávět, tak jako trošku omílat a vzpomínat na ně a ony samy už se usadí tam , kam se v tom vědomí usadit mají. Takže od té doby si je taky nevykládám, protože jsem zjistila, že tenhle starý způsob je ke snům nejšetrnější :)
James Hillman je vlastně Kuba z Vršku, co ? Zajímavý..

Já jsem nemluvila o SNECH jako skladišti, ale o podvědomí  a jen jsem chtěla upozornit na to , co napsala Pandora o pár řádků výš. Já si to rozhodně nemyslím. A aby to někoho neodradilo, tak to není žádný lidový snář typu: svadbu ve snu viděti.... znamená nemoc nebo smrt.(nebo tak nějak ...:) ) Tak tyhle lidové tradice mě nikdy neoslovili. Mnou uvedený snář je velmi dobrým návodem pro to, jak se sny začít pracovat a ¨být sám sobě úspěšným psychoanalytikem. Ani jeden výklad mě nezklamal a naopak mě vedl k hlubšímu zamyšlení o stavu mé duše, duchovnosti a probíhajících vnitřních nesrovnalostech.

je vynikající, ten tvůj snář. A neuvěřitelné množství práce na něm je.

lupina montana napsal(a):

je vynikající, ten tvůj snář. A neuvěřitelné množství práce na něm je.

:supr: můj není, jen jsem ho našla a nadchl mě, tak to dávám dál.....:)

Tak jsem si ho dala do oblibenych a budu ho pouzivat    ;)
Dnes v noci se mi zdalo, ze jsem se prala s cernym panterem, tak jsem se hned podivala :
"představuje živočišné sklony, kterých by se měl člověk v zájmu nalezení citové podstaty lidství zbavit, proto je kladné, když je jaguár mrtvý, nebo ještě lepší, když jej snící plně ovládá (jako kníže Bruncvík*43 svého lva) "   :D

Bublinko, no vidíš a námět na meditaci je tu.... :D Otázka je ,jestli  tomu vnitřně dáváš za pravdu, jestli je to opravdu tvůj současný problém.
Zajímalo by mě to , stačí ano.ne.

tak tenhle Bublinčin sen je, Somaio, pregnantní příklad toho, proč přistupuju ke snářům veleopatrně - ten tvůj nevyjímaje. A to přesto, že to není jen tak obyčejný snář.
Mně totiž první napadlo, jak hezký to byl sen. Následně - že vlastně nevím, JAK se Bublinka s panterem prala: hravě? na život a na smrt? a kdo vyhrál? Neboli - jak to dopadlo? vypadá to, že to bude mít pokračování??? Atd.
Protože pak to bude pokaždé o něčem jiném.
Ostatně soudím, že je ještě jedna možnost....pantera ochočit.... a ta se mi líbí nejvíc... :)

Ten snář od p. Medo i ta kniha o Nevědomí jsou jedním slovem VELKOLEPÉ!!! Tedy, že se mu podařilo dát toto dohromady, za to by si zasloužil Nobelovku..! :supr: :godlike:

lupina montana napsal(a):

tak tenhle Bublinčin sen je, Somaio, pregnantní příklad toho, proč přistupuju ke snářům veleopatrně - ten tvůj nevyjímaje. A to přesto, že to není jen tak obyčejný snář.
Mně totiž první napadlo, jak hezký to byl sen. Následně - že vlastně nevím, JAK se Bublinka s panterem prala: hravě? na život a na smrt? a kdo vyhrál? Neboli - jak to dopadlo? vypadá to, že to bude mít pokračování??? Atd.
Protože pak to bude pokaždé o něčem jiném.
Ostatně soudím, že je ještě jedna možnost....pantera ochočit.... a ta se mi líbí nejvíc... :)

a nahledla jsi do něj??? Já tam totiž čtu přesně ty úvahy, které ty prezentuješ I s tím ochočením o tom se bublinka zmiňovala taky, viz  archetyp Bruncvíka.
Tak k čemu jsi vlastně skeptická??

Lupino, moc hezky sen to nebyl, byla jsem s tim panterem v kleci, po nejake dobe zacal utocit a ja aby me nazahryzl, tak jsem mu drzela rukama otevrenou tlamu. Nakonec me napadlo ho pustit z klece, takze to dobre dopadlo  :)

Kdyz se nad tim zamyslim, tak me jedine napada, ze by ten sen bud mohl znamenat strach z agrese a nebo ze sexu.  :/

Pedro napsal(a):

Ten snář od p. Medo i ta kniha o Nevědomí jsou jedním slovem VELKOLEPÉ!!! Tedy, že se mu podařilo dát toto dohromady, za to by si zasloužil Nobelovku..! :supr: :godlike:

Pedro, četla jsem Junga i Freuda a vím, že nic v psychoanalýze nemá obecnou platnost, každý  případ a každý rozbor snu musí být individuální a pojatý v co nejširším kontextu, aby práce s ním mohla mít nějaký smysl a aby se psychoanlytik mohl dobrat k nějakému závěru.
Nicméně jako  obecný návod jak začít pracovat se snovými symboly ,jsou tyto knihy opravdu velmi šikovně zpracované. Protože Jungův výbor z díla je až na pár příkladů pouze teoretický.

bublinka napsal(a):

Lupino, moc hezky sen to nebyl, byla jsem s tim panterem v kleci, po nejake dobe zacal utocit a ja aby me nazahryzl, tak jsem mu drzela rukama otevrenou tlamu. Nakonec me napadlo ho pustit z klece, takze to dobre dopadlo  :)

No ať už ten tvůj panter je cokoli, dobře, žes ho pustlia z klece... pantera v kleci v srdci míti, nedobré věci určitě předpovídá :co: asi na tebe útočil právě proto, že v tý kleci byl, ne? Ale děvče, povím ti - ty musíš být živel! Jinak kočka všeobecně je symbol těch stránek duše, které sice "žijou s námi", nicméně si tak jako tak dělají co chtějí...jako kočky. A černá je barva neznámého, skrytého a tím pádem i tajmného. Když já nevím...tohleto analyzování...říkám, myslela bych si na ten sen, tak si ho jako přemílala v hlavě, on se usadí tam, kde se usadit má a udělá to, co měl udělat...stejně - už jsi ho vypustila :)

lupina montana napsal(a):

bublinka napsal(a):

Lupino, moc hezky sen to nebyl, byla jsem s tim panterem v kleci, po nejake dobe zacal utocit a ja aby me nazahryzl, tak jsem mu drzela rukama otevrenou tlamu. Nakonec me napadlo ho pustit z klece, takze to dobre dopadlo  :)

No ať už ten tvůj panter je cokoli, dobře, žes ho pustlia z klece... pantera v kleci v srdci míti, nedobré věci určitě předpovídá :co: asi na tebe útočil právě proto, že v tý kleci byl, ne? Ale děvče, povím ti - ty musíš být živel! Jinak kočka všeobecně je symbol těch stránek duše, které sice "žijou s námi", nicméně si tak jako tak dělají co chtějí...jako kočky. A černá je barva neznámého, skrytého a tím pádem i tajmného. Když já nevím...tohleto analyzování...říkám, myslela bych si na ten sen, tak si ho jako přemílala v hlavě, on se usadí tam, kde se usadit má a udělá to, co měl udělat...stejně - už jsi ho vypustila :)

no super, to je přesně ono, přemýšlet, volně asociovat a analyzovat smysl všech detailů, které si ze snu zapamatujeme. Všechny tyhle deaily jsem  ve snáři našla  taky černá barva, kočka,  zvíře v kleci.... pěkně se nám to skládá...

Mas pravdu, ten panter byl agresivni, protoze byl v kleci, vypustit ho na svobodu bylo to spravne reseni.
Takze mi vychazi, ze mam neco ze sebe pustit ven - ted jen prijit na to, co ze to presne ma byt a jak to vubec udelat.  :rolleyes:
Zivel vubec myslim nejsem, ale treba budu, az to neco pustim ven  :D
Jo a kocky, ty miluju   :)

Tak ted jsem si to taky nasla :
černá: závislost na pudové stránce osobnosti, stále pevnější pouta závislostí, nebezpečí a negativita
zvířata v kleci umožňují snícímu osvobodit se, třeba jen chvilkově, od pudů (viz jednotlivá zvířata); trvalé osvobození se od pudových personifikací přichází v soucitu s obyvateli klecí

ha,ha, same pudy a zivocisne sklony, no nazdar    :lol:

Bublinko, ono nejde o to jen si nějak "popustit uzdu" a chovat se živelně. Třeba jde jen o to, přiznat si, že pudová stránka osobnosti je v každém z nás a akceptovat to, že jejich uspokojení je potřeba a ne morálněodsouzeníhodný skutek.  Teď mě napadají třeba různé příklady, kdy se kněží snažili rozumem potlačovat sexuální pud a napáchali pak následně tolik zla jen z toho důvodu, že si odmítli připustit, že jsou obyčejnými lidmi se všemi těmito složkami osobnosti, včetně těch potlačovaných pudů.

Somaio, budu nad tim muset vecer trochu podumat. Nemyslim, ze bych mela problem vubec si priznat, ze mam i pudovou stranku osobnosti a ze by se to nejak mlatilo s moji moralkou, ale mozna bude problem v tom, jak tyhle veci projevovat a ventilovat.
A ze te zrovna napadl tenhle priklad, to je zajimave. Pred nejakou dobou se mi totiz spustil v hlave takovy pribeh, asi neco jako autoregrese a bylo to zrovna na tohle tema - sexualita versus krestanska vira - prozivala jsem pri tom hodne silne vycitky svedomi a stud.  :rodna:

Jsem na 99,9% přesvědčená, že ten sen s tím nějak souvisí, aniž zatím můžeš tušit, jak konkrétně. Bude dobré, když se na to  zaměříš dál. Budeš si třeba sny  zapisovat a pak takhle volně přemýšlet. Mě se stalo například, že se mi po několik dní za sebou zdály sny-tři , každý s úplně jiným námětem, ale nakonec jsem při analýze přišla na to, že problém, který řešily byl jednoznačně JEN JEDEN.
Srandovní na celé věci bylo to, že to bylo o vánocích, kdy jsem začal číst Junga a jeho psychoanalýzu a ve třetím snu jsem si normálně připomněla ty předchozí dva a jako bych byla sama psychoanalytikem, seděla jsem proti sobě a rozebrala to celé do detailu sama se sebou. Pak jsem se vzbudila a nevěděla jestli se mám smát nebo brečet, protože se do reálného vědomí dostal z nevědomí  problém, který bylo nutné řešit,ale na druhou stranu to celé bylo tak nabité humorem, že jsem nechápala...

Somaia napsal(a):

Pedro, četla jsem Junga i Freuda a vím, že nic v psychoanalýze nemá obecnou platnost, každý  případ a každý rozbor snu musí být individuální a pojatý v co nejširším kontextu, aby práce s ním mohla mít nějaký smysl a aby se psychoanlytik mohl dobrat k nějakému závěru.
Nicméně jako  obecný návod jak začít pracovat se snovými symboly ,jsou tyto knihy opravdu velmi šikovně zpracované. Protože Jungův výbor z díla je až na pár příkladů pouze teoretický.

Freuda moc nemusím, Jung je mi bližší. Ta práce p. Medo je ale velmi jedinečná a vzácná, tady nejde jen o výklad a analýzu snů, ale především o kompletní a nenásilnou metodu, jak změnit nevědomé procesy na vědomé, jak proměnit Nevědomí na Vědomí, a to je oč tu běží... Já např. tuto "proměnu" řeším pomocí hluboké meditace, ale pro ty, kteří mají problém s navozením takového stavu, může být práce p. Medo velmi přínosná a tento problém řešící... :jojo:

Ale  to má přeci souvislost a jedno bez druhého nelze. Analýza podle Junga znamená najít konkrétní problém a tím, že ho podle snových symbolů odhalíme a pojmenujeme, tím jej dostanene z podvědomí do vědomí a pak s ním můžeme dál pracovat. Já to nerozporuji, mluvíme o tom samém.
Jinak souhlasím, že pan Medo svým počinem urychlil a zpřístupnil tento proces pro více lidí. Tím je jeho práce velmi záslužná.

Somaia, ale ovšem, dyk to říkám, bez toho snáře by to nebylo komplet... A tím, že to takhle bezplatně hodil na net, mě teda dostal... :)

Somaia napsal(a):

a nahledla jsi do něj??? Já tam totiž čtu přesně ty úvahy, které ty prezentuješ I s tím ochočením o tom se bublinka zmiňovala taky, viz  archetyp Bruncvíka.
Tak k čemu jsi vlastně skeptická??

Nahlédla, alepochopitelně jen letmo, na kočku jsem nepohlédla :o Spíš jsem si projela moje leitmotivy. Myslím, že je to skvělá pomůcka a vynikajícím způsobem zpracovaná - Jung by se myslím radoval. Jsem skeptická proto, že vím, jaký mají lidi sklon jet podle šablony a ono to k tomu svádí. Černá kočka? Jo - to znamená to a to. Bílá silnice? to zase znamená tohle. Kočka po silnici běžící od tebe symbolizuje, že se ti vzdalují hluboké instinkty...A když tyhle vpodstatě správné kousky poskládáš k sobě mechanicky, vznikne ti možná nesmysl. Tak vůči tomu jsem skeptická. Víš, já mám ke snům úctu takřka pohanskou a i když jsem je pochopitelně taky analyzovala, od jisté doby vím, že jsou radši, když to tak být nemusí. na druhou stranu - když už analyzovat, tak podle Heffernanové (ale to jde těžko) nebo podle tady pana Meda.

Vcera vecer jsem se docela zasmala, sla jsem vedle do pokoje ulovit nejake plysaky, protoze jsem s nimi planovala stavet konstelace :D  (k tomu me inspirovalo jedno tema na psychologicke). Prisla jsem k hromade plysaku a na vrchu te hromady lezel velky cerny plysovy panter :D  Jak vysitej z meho snu. Tak jsem s nim spala :D

bublinka napsal(a):

Vcera vecer jsem se docela zasmala, sla jsem vedle do pokoje ulovit nejake plysaky, protoze jsem s nimi planovala stavet konstelace :D  (k tomu me inspirovalo jedno tema na psychologicke). Prisla jsem k hromade plysaku a na vrchu te hromady lezel velky cerny plysovy panter :D  Jak vysitej z meho snu. Tak jsem s nim spala :D

:lol: :lol: :lol: :lol: :supr: :godlike: :jojo: :jojo: :tesi:
No vidíš. Anis nepotřebovala moc analyzovat :lol:

Mmch, když jsme u té moci podvědomí - tak já jsem si jednou dělala jakýsi osobnostní test. Dlouhý, důkladný, složitý. Mělo to dvě části a každá měla svůj výsledek a spojením obou měl člověku vyjít jeho jakýsi profil. A víte, co vyšlo mně, miláčkové??? V jedné půlce "infantilní", v druhé, že "panter"......inu tak...od té doby s tím žiju...Ještěže tam neměli třetí půlku, aby mi tam vyšlo že "růžový" :lol: :lol: :lol:

Zdravím, možná by si to zasloužilo nové téma, jen ťuknu. Jste tady přemýšliví lidé, hloubaví....Stále přemýšlím,..:

dejme tomu, že máme skutečně více životů, že se převtělujeme, je 7bran zrození atd. Připadá mi "nevýchovné", když v jednom životě nezvládám překážky a jsem nepoučitelná a  v dalším životě dostanu lekce mnohem větší a tvrdší - tak "já druhá" přece nemohu za "já první". nebo respektive mohu, ale nevýchovné mi to připadá proto, že o fungování "mě první" , "já druhá" nic nevím. !!!!

Bylo to srozumitelné nebo ne?? Co vy na to??

Když budeš Wiki na 2 životy nahlížet jako na dvě samostatné entity, tak by to nespravedlivé bylo, ale protože NEEXISTUJE žádné Já1 a Já2, ale jen JÁ, tak není nad čím hloubat a naše duše si pamatuje a ukládá všechny zkušenosti, taky je schopna z nich v průběhu jednotlivých existenci  v těle kdykoliv čerpat .

[img]wiroe.flexible.cz/docs/zivot_mezi_zivoty.html[/img]

Zkus tohle, Wiki.

Wiki, mám naprosto stejné zkušenosti jako Ty. Taky se mi už několikrát v životě stalo to, že se mi zdál sen a během času (někdy to trvá 3 týdny, někdy 3 roky) se to stane. Jsou to naprosto nepředvídatelné věci. O některých nechci mluvit, ale jednu tady povím. Před pár lety se mi zdál sen, že se můj příbuzný (40roků) zabil v autě na služební cestě, že jeho žena u nás seděla a plakala,co si teď počne... Vzbudila jsem se a byla šťastná, že to byl jen sen. Uplynuly 3 týdny a sen se stal skutečností. Podobných zážitků mám více. Manžel říká, že jsem "čarodějnice", protože se mi to stalo několikrát. Často  sen vypadá naprosto neuskutečnitelný, a přece k té situaci dojde. Za bdělého stavu by mě něco takového nemohlo ani napadnout...Myslím, že mě varuje někdo z mých zemřelých předků... Jinak si to vysvětlit neumím.

No to je dost nářez, ne? Jak se ti s tím žije? Pár takových případů znám, většinou z toho jsou nešťastní. Jedna z mých dcer a zřejmě i řada jejích vrstevníků mívala ve věku 15-20 let předtuchy docela běžně, ale šlo o takové neškodné věci -někoho potkáš- nepotkáš, někdo přijede- nepřijede a tak. Zmizelo to samo a dneska si na to ani nevzpomínají.

Wiki napsal(a):

Zdravím, možná by si to zasloužilo nové téma, jen ťuknu. Jste tady přemýšliví lidé, hloubaví....Stále přemýšlím,..:

dejme tomu, že máme skutečně více životů, že se převtělujeme, je 7bran zrození atd. Připadá mi "nevýchovné", když v jednom životě nezvládám překážky a jsem nepoučitelná a  v dalším životě dostanu lekce mnohem větší a tvrdší - tak "já druhá" přece nemohu za "já první". nebo respektive mohu, ale nevýchovné mi to připadá proto, že o fungování "mě první" , "já druhá" nic nevím. !!!!

Bylo to srozumitelné nebo ne?? Co vy na to??

No, jsi to porad TY. Mnoho ruznych tel, ale duse jenom jedna a porad ta sama!

Teri, já vím, že je to takové podivné, ale snažím se toho využívat. Netočí se můj život JENOM kolem podvědomí, čas od času si uvědomíM, že bych něco jó chtěla, tak na tom"pracuju", ale většinou si to ani neuvědomuju. Mám zážitků také více, ale jsou dost osobní a takové "neuvěřitelné".  Ten tvůj "sen" musí být velmi nepříjemný. Já mám ve snech - nebo co to jen sebe a své okolí např zařízení bytu. (jeden sen byl o konkrétní lampě. Naprosto konkrétní, i bych přesně ukázala místo v obchodě, kde lampa stála, jak byla napojena do zásuvky, atd. - za pár dní jsem v tom obchodě byla a byla tam. Ta ze sna. ). Takového něco, jak se zdálo tobě, jsem nezažila.

Kupodivu jsem si "vysnila" i peníze. Jen je tam poněkud po*né, zda-li jsem si je vysnila nebo vydělala :lol:

Prostě:  něco mezi nebem a zemí JE.

Naprostý souhlas, existují věci mezi nebem a zemí, o tom jsem se přesvědčila už mockrát.

U mne funguje negativní instuice a jsou to okamžité a nečekané "myšlenky" v hlavě. Třeba- jako když jsem ješte chodila na rande, najednou mne napadla myšlenka, nepříjde a nepřišel.
Anebo - pohovor nebo jednání ....to bohužel ale přicházelo až poté...zda mne vemou nebo ne anebo zda tu situaci vyřeším, nebo ne. Spíše asi proto, co jsem řekla.
Dnes už vím, že mám tato vnuknutí poslouchat a nerozhodovat hlavou, argumenty, logikou.
Když jsem rozhodla "hlavou" a neposlechla vnitřní hlas-srdce????, nakonec to nevyšlo.
Nemám ráda ty svá tušení nebo vnuknutí, ale nedá se nic dělat. Bohužel, na pozitivní věci to nepřichází. Naopak, tam se bojim, že kdy se to "dobro",co by člověk zažíval kdy a proč pokazí.
Taky jsem zažila situace, jakože to už tady přece bylo, to už jsem přece jednou- 2x zažila. I mívám opakované sny, přesně ty samé (jsou strašné a už i ve snu vím, že je snít nechci!)
Jo, bezpečně taky vím, že jednou vyhraji tu sportku, ale nevím kdy...taky ji tak strašně potřebuji, ale ne pro sebe, pro své dítě.
Škoda, že nemám víc otevřený mozek? ,abych mohla chápat to, co zatím nechápu.

Wiki napsal(a):

Kupodivu jsem si "vysnila" i peníze. Jen je tam poněkud po*né, zda-li jsem si je vysnila nebo vydělala :

VMYSLELA sis je, jak hezky praví Gerald Durrell :lol:

:lol: klidně přijímám i tuto verzi. Konec srandy - jdu vydělávat, ať můžu v noci klidně snít.:lol::lol:

Jo, hlavně jsem chtěla napsat, že přesto všechno, co se mi stalo- děje (zveřejnila jsem setinu), o tom definitivně přesvědčená nejsem, stále mám pochybnosti.......a to je  asi také dobře!! Nicht wahr??

Wiki napsal(a):

Jo, hlavně jsem chtěla napsat, že přesto všechno, co se mi stalo- děje (zveřejnila jsem setinu), o tom definitivně přesvědčená nejsem, stále mám pochybnosti.......a to je  asi také dobře!! Nicht wahr??

O čem? Jako jestli nejsi cvok? Nebo jestli máš podvědomí? :lol:

No, vlčice!!!? :usch:
Já a cvok???? ! :butter:

To víš... v blázinci, na ulici a na krchově může skončit každej. A dřív, než se naděje... a rychlej, než se naděje... :co: :vissla: :gloria:

Jo jo. A právě proto musím využívat nabídek života, páč člověk nikdy neví, kdy se co šustne. Včera jsem dolouskala knihu jak změnit svou karmu, a je to složitý jak autobus. Pomaličku se mi to dosazuje jako mozaika. Ale stále je spousta bílých míst....:)

změnit svoji karmu... :co: šmarjájózef, to bych musela napřed vědět, jakou to mám :lol:
Ale v té knize, co jsem ti na ni posílala link, tohle řešili taky. A došli k názoru, že jediný způsob, jak se dá poznat, jestli žiješ "podle" karmy, nebo "proti" ní je vnitřní pocit jakési....správnosti cesty, či jak. Že lidi, u kterých se následně ukázalo, že zvládli jakýsi závažný problém duše, cítili vnitřní správnost velice silně. Jo, je to zapeklitý.
A cože to za knihu čteš, mohu-li vědět?

Jo, já měla doma knihu Ascendent - karmická brána duše http://www.kosmas.cz/knihy/117934/Ascen … ana-duse/, půjčila jsem ji před půl rokem kamarádce a jaksi od té doby jsem ji neviděla :grater:. Tam to bylo docela hezky popsáno. Už jsem jí upomínala několikrát. Snad se mi vrátí zpátky :usch:.

Vlčice neboj se, to není pomaturitní kvalifikační studium karmy :lol:, to je řekla bych - populárně naučná forma - snad jsem ji odhadla správně, dokonce na rozdíl od některých autorů i srozumitelná. Jsou tam prostě věci, na které já i nahlas řeknu: "cožee??? "..."no, jo....vždyť vlastně ano..!!!" (teď se mi vyloupla vzpomínka - např. píšou tam, že děti jsou dokonalá stvoření, jsou lepší, dokonalejší než my, jsou naším pokračováním, že bychom jim měli popřát sluchu....- to jsem trochu odlehčila, páč mám doma pubescenta :grater:). Napíšu přesný název. Knihy.

Ascendent? Se mi zdá nějak málo... Jednak mám zažitý lunární uzly co ukazatel karmy, ale vždycky jsem se dověděla vlastně jen takové povšechnosti. Pak kombinaci Lu & Asc - což u mě osobně vedlo k dalším povšechnostem, který notabene vím i bez toho, takže jsem poněkud na toto řešení rezignovala. Stejně si myslím, že nejjistější je soustředit se na překážky - nebo to, co člověk za překážky považuje. Pak si položit otázku jako při nemoci - t.j. co mi to nedovolí a naopak - k čemu mě to nutí. No a hrubej směr už máš. Jenže někdy to nestačí a nestačí a co pak holt naděláš. Tuhle jsme luštily s kamarádkou, kterou už pár měsíců bolely achillovky, KDE ona tu achillovku jako má. Že je jedná o její slabý místo bylo celkem jasno, ale holky, nepřišly jsme na to :styrka: No, bude se jí to muset nějak vyloupnout samo :)
No...a někdy člověka prostě musí zarazit anděl strážný.... :lol:

Mmch, taky jsem jednu zajímavou měla a bůhvíkam zmizela - Lazarev, Diagnostika karmy. Tuším. Moc hezky tam vykládal určité souvislosti, ne úplně patrné na první pohled.

Bohužel, já se svého ascendentu nemůžu a nemůžu dopídit, protože mamča si jaksi nedovede vybavit přesný čas, kdy jsem se narodila. Pro úplnost uvádím, že jsem se narodila císařským řezem, takže máti si jen vzpomíná, že ji vezli v půl desáté večer na sál. Nic víc. Že by někde po tak dlouhé době, odkdy jsem se narodila :gloria: archivovali někde nějaký porodopis, v to už nedoufám. U dětí, které jsem rodila přirozenou cestou, si hodinu a minutu narození pamatuju naprosto přesně, tedy se dá dohledat i ascendent. Jenom já už mám asi bohužel smolíka-pacholíka...

Kiaro,
ale aspoň zhruba se ascendent určit dá. ASC se pohybuje průměrnou rychlostí 2h v jednom znamení...Nechceš to zkusit? Napiš mi data, spočítáme to. Den, měsíc, rok, čas a místo narození.
V porodnici se vedou záznamy mnoho let. Není problém to zjistit. A kdyby to nešlo, jsou astrologové, co ovládají speciální rektifikační metody k upřesnění ASC.

Dami, ale hlavní problém je v tom, že si nedovedu spočítat ten ČAS. Čas, který trval od odvozu rodičky na sál a následnou dobu, vedoucí od podání narkózy až k následnému vyproštění dítěte. Tak nějak to odhaduji, že jsem se musela narodit mezi desátou až jedenáctou hodinou večerní, déle asi ne. No, a tak mám podle veškerých dosupných tabulek ascendent ve znamení Panny :)
BTW jsem Vodnář. Rozlítanej snílek. Jsem milá, vstřícná, leč jednou nohou žiju v realitě a druhou ve vlastním vysněném světě :) následkem čehož jsem občas zralá na odstřel:)
Tak si občas říkám, že by nebylo od věci vysněné věci uvést do reality :) s tím, že bych mohla napsat skoro román. Na základě zkušeností s dětmi a s manželem bych mohla napsat nejdřív peprnej bestseller na téma: Peripetie osudem zkoušené ženy v domácnosti :) nač mě přivedl synek, který zavzpomínal, jak v nestřeženém okamžiku napatlal svojí malé sestřičce celou hlavu lepidlem.  Podotýkám, že v uvedenou dobu jsem rozhodně nesnila, věnovala jsem se přípravě oběda a řvoucí dvouapůlletá dcera, která mi do kuchyně napochodovala s Kanagonem ve vlasech mi dokončení oběda rozhodně neulehčila :D

Holky, holky...Kašlate na karmu, čakry a na podobný nesmysly, který s námi středoevropany nemaj nic společnýho! Věřte prvnímu dojmu a svýmu podvědomí...;) :jojo: Když nebudete vědět, "co roupama", soustřeďte se na "duchovní stránku" našeho zeměpisnýho bytí a pomnite, že každý jeden z nás tu není "zbůhdarma"! Pátráte po "poznání" a přitom to berete oklikou, přes Čínu, Japonsko a Indii...zapomínáte na duchovní odkazy, který vám leží za humny. Národy v našem zeměpisném pásmu nebyly "zaostalý barbaři", jen se o nich tolik neví a nejsou tak populární, jako různé "východní" styly... Možná by jste "čuměli na drát", co všechno se dozvíte, když juknete přes pole...;) Neplýtvejte energií na něco, co vám není blízké, protože polovinu vydané energie dáváte na pochopení a ztotožnění se s něčím, co je vám velice vzdálené...a pouhou polovinu na využití toho, co jste vstřebaly... Podvědomí funguje vždycky, jenom se ho musíš naučit selektovat od pocitů a "udělat si z něj kámoše". Uvědom si, co je podvědomí a nauč se jej respektovat. Né, že by bylo neomylné, ale je to dobrý rádce, kterého by jsme neměli podceňovat. Krom toho máš nevídaný plus, protože jsi "baba"! To samo o sobě dává takovou možnost "záběru" a pochopení, jakou by muž nikdy neobsáhl... No, jukni do informací a uvidíš sama...:jojo::D

Hellga :supr: :godlike:
Neříká se tomu náhodou zdravý selský rozum? :lol:

Hellga: A máš svatou pravdu.
Když jsem poprvé uviděla svého nastávajícího manžela - coby dohozenou známost - měla jsem chuť se otočit na podpatku a zmizet. Podvědomí tenkrát pracovalo naprosto neomylně, leč já jsem jako mladá a nezkušená osoba neposlechla :) a nechala jsem se vlákat do jeho osidel :D Nicméně nelituju, dal mi dvě krásné a zdravé děti. Když jsme spolu končili. bylo to hodně špatné. Přesto - i když už svého muže nemiluji a to, že bychom se k sobě vrátili je vyloučená věc - mezi námi je určitý vztah, který potrvá tak dlouho, pokud nás smrt nerozdělí :jojo:

:lol: :lol: :lol:
Hellllllllllgušíno!
Vždyť mluvíme o tom samým, neboj...
jen se to jinak jmenuje.
Vždyť na karmu věřili i Kelti, jenom tomu říkali jinak
A jistá středoevropská čarůdka tomu říká "zbůhdarma" :pussa:
Co mě se týče, já si nechám i ten první dojem, však ho neopustím kvůli karmě, ani kvůli ascendentu :)
Ty se děsíš, že ti tu zblbnu a už neuhodnu ani jednu bylinu, ani babyku, ani kobylu co? :vissla:

Kiaro, jak zpívá Přenosilka..."ale děti, děti děláš pěkný"...co?
Njn, taky jsem se nechala ukecat tím sobeckým genem..
Akorát, že mě tenkrát teda nevarovala ani karma, ani čakra, ani podvědomí... ba ani první dojem :grater:
Taky vím, Hellgo, že máš recht, ale to víš...někdy si člověk to kolečko udělat musí...
a zas tak veliký není :P

No, aspoň jsme se sjednotili. Drž se ševče svýho kopyta! :lol: Ono to s tou "karmou" je trošku složitější, ale pouštět se do filozofickejch sfér..??? To snad ani ne! :D

Filosofie je královna...nevím přesně čeho, ale něčeho určitě... :vissla: :vissla:

lupina montana napsal(a):

Kiaro, jak zpívá Přenosilka..."ale děti, děti děláš pěkný"...co?
Njn, taky jsem se nechala ukecat tím sobeckým genem..
Akorát, že mě tenkrát teda nevarovala ani karma, ani čakra, ani podvědomí... ba ani první dojem :grater:
Taky vím, Hellgo, že máš recht, ale to víš...někdy si člověk to kolečko udělat musí...
a zas tak veliký není :P

Lupi, celá ta písnička od Přenosilky pasuje na mého muže jako ..ehmm.. klobouk na hlavu :D
Jéééžiši, ale v minulém životě jsem musela asi strašně zlobit a bejt hnusnej, po*n, nesnesitelnej tyranochlap, že se mi to v tomto životě vrátilo nazpět :) První čtvrtinu života po mně rajtovala matka, další část manžel. Třeba se proto tak bojím regresní terapie, že kdoví, co by vyplavalo na světlo Bóží :)

No právěže jsi vůbec možná zlobit nemusela, jenom jsi třeba byla taková uťápka, tak teď  trénuješ, jak nebýt. A to já taky. A kdybychom měly nějaký bůhvíjaký úžasňáky, tak bychom si tady pěkně hnily a nic by nás nedonutilo něco udělat. :dumbom:

Kiaro, nebuj nic. Maximálně by se ukázalo, že jsi despota krutovládce, což nejni až tak hrozný a jesli to máš v genovej linii, tak za to "vemkoncem" ani nemůžeš...Akorát by jsi v současným životě měla "přitvrdit", protože tu špatnou stránku ti stejně nic neodbourá, tak to aspoň ustoj v pozici, která ti vyhovuje! ;) :supr:

Hellga napsal(a):

Holky, holky...Kašlate na karmu, čakry a na podobný nesmysly, který s námi středoevropany nemaj nic společnýho! Věřte prvnímu dojmu a svýmu podvědomí...;) :jojo: Když nebudete vědět, "co roupama", soustřeďte se na "duchovní stránku" našeho zeměpisnýho bytí a pomnite, že každý jeden z nás tu není "zbůhdarma"! Pátráte po "poznání" a přitom to berete oklikou, přes Čínu, Japonsko a Indii...zapomínáte na duchovní odkazy, který vám leží za humny. Národy v našem zeměpisném pásmu nebyly "zaostalý barbaři", jen se o nich tolik neví a nejsou tak populární, jako různé "východní" styly... Možná by jste "čuměli na drát", co všechno se dozvíte, když juknete přes pole...;) Neplýtvejte energií na něco, co vám není blízké, protože polovinu vydané energie dáváte na pochopení a ztotožnění se s něčím, co je vám velice vzdálené...a pouhou polovinu na využití toho, co jste vstřebaly... Podvědomí funguje vždycky, jenom se ho musíš naučit selektovat od pocitů a "udělat si z něj kámoše". Uvědom si, co je podvědomí a nauč se jej respektovat. Né, že by bylo neomylné, ale je to dobrý rádce, kterého by jsme neměli podceňovat. Krom toho máš nevídaný plus, protože jsi "baba"! To samo o sobě dává takovou možnost "záběru" a pochopení, jakou by muž nikdy neobsáhl... No, jukni do informací a uvidíš sama...:jojo::D

Svatá pravda, bábi ... s tím se nedá, než souhlasit ... :jojo::supr::godlike:

Hellga napsal(a):

Kiaro, nebuj nic. Maximálně by se ukázalo, že jsi despota krutovládce, což nejni až tak hrozný a jesli to máš v genovej linii, tak za to "vemkoncem" ani nemůžeš...Akorát by jsi v současným životě měla "přitvrdit", protože tu špatnou stránku ti stejně nic neodbourá, tak to aspoň ustoj v pozici, která ti vyhovuje! ;) :supr:

Hellga: a víš, že jsi možná trefila hřebíček na hlavičku? Můj dědeček - otec matky - klasickej rodinnej tyrannosaurus. Moje matka - rovněž tyran, ale u ní to byly spíš odpozorované výchovné vzorce, než že by byla doopravdy nelaskavá. K vlastní osobě se mi nepřísluší vyjadřovat :gloria: a genová linie pokračuje v mém synovi, který je povahově i vizuelně celá moje matka :skurt: Je až zarážející sledovat, jak ty geny přeskakují ob generaci :) dcera je zase neskutečně podobná manželovi rovněž jak vizuelně, tak i povahově. Že bych z toho ze všeho byla nějak zvlášť odvařená, to říct nemůžu, ale geny se halt nezapřou a co jsem si vybrala, to mám :D Obzvlášť mě dokáže nadzdvihnout, že synek není zas až tak úplně po babičce a někdy u něj objevuju specifické povahové rysy, které jsem měla v rodině jen já :P a pohled na svoji kopii v mužském provedení mě zrovna moc netankuje :)

Kiaro, já jsem si psala kvůli hodině narození na Krajký úřad a za 50,- mi ho našli a poslali. Tak za zkoušku nic nedáš...Podle ročníku narození ti řeknou, jestli se to už archivovalo či né, nepamatuju si od kterýho roku mi řikali, že se to dá dohledat.

No tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si pečetla aspoň první 4 strany tématu.
Wiki, že je podvědomí velká zábava? A je to právě to, čemu říká Durrel "vmyslet" akorát, že vmyšlovat může člověk vlastně jen věci, a musí vmyšlovat, jako když se štrikuje.
Moje švagrová si moc hezky vmyslela nejdřív byt a potom dům:
měla družstevňák v Písnici, ale chtěla na Vinohrady. no a každý jí pochopitelně říkal, že to má smůlu, že kde najde troubu, co vymění Vinohrady za Písnici.... Našla - když se v Písnici postavila nová jatka - řezníka, co nadšeně opustil svůj vinohradský byt a radoval se že to má do práce 5 minut... :lol:
A takhle to máš furt.... :gloria:
Jednou jsem málem tímhle způsobem zamordovala vlastního mužíčka...ne, že by si to vyloženě nevykoledoval (už jsem před ním fakt neměla kam prchnout) Ale v tý vteřině jsem poznala taky to, jakou má podvědomí, či co už to bylo, brzdnou sílu.
Čerti i andělé v nás chtějí spolupracovat, tak bychom je sad neměly zahánět.
Jo. Kiaro, přečetla jsem si o tvém BM a fakt to asi nezvlád....doufej, že už ho nebudeš muset potkat, protože co ten dostane příště za lekci............. :grater:
I když...moje máma, náš Macchiavelli a malý génius manipulace když umřela, komplet všichni jsme měli pocit, že umřela jaksi... definitivně, jako by se rozplynula a zůstal po ní jen závan, bezhlesý výkřik někde v hlubinávh vesmíru. A tak si říkám, jestli není možno z té "školy života " taky vyletět - a je to opravdu dost děsný pomyšlení, nezdá se vám?
Jo, jak už jsem tu někde psala, jednou jsem si tak vmyslela, že "mám před sebou volnou silnici, má cesta je volná...blabla.." až se stalo, leč v protisměru provoz nápadně zhoustl.To si pak člověk rychle rozmyslí... :lol:

lupina montana napsal(a):

Filosofie je královna...nevím přesně čeho, ale něčeho určitě... :vissla: :vissla:

Filosofie je královna věd - aspoň nějakej Janík Komenskej to tudlevá někam zapsal :D

no prosím....a já jsem si netroufla být až tak ososbní.... :vissla: :vissla:

Lupi, to, že bych svého muže neviděla až do konce života se mi bohužel nesplní. Žijeme ve stejném městěčku cca 50 m od sebe :) , ale už mi to ani nijak nevadí. Mám k němu vztah jako k obstarožnímu senilnímu příbuznému, který za svoje výkyvy venkoncem ani nemůže. Nejdůležitější pro mě je, že už s ním nežiju pod jednou střechou, srovnala jsem si myšlenky a můžu normálně fungovat i bez něho. S mužskými pracemi na zahradě mi vypomůže syn, takže co mi chybí? Nic mi nechybí! Nový vztah ani cíleně nevyhledávám, ani se mu nevyhýbám. Jestli má ještě někdo do mého života přijít, tak se to stane a když nikoliv, tak holt umřu jako stará, vetchá babička, ohlodaná od svých mafiánů :)

Somaia napsal(a):

Kdo máte zájem a chuť pracovat se svým podvědomím k osobnímu duchovnímu užitku: Objevila jsem na www.medo.cz snář vycházející z Freudovy a Jungovy archetypální psychologie. Velmi zajímavě zpracováno, oceňuji to.Několikrát jsem jej použila k rozboru svého snu a potvrdila si, že naše podvědomí nemusí být jen "skladištěm harampádí", ale pokud si dáme tu práci, tak  taky léčitelem a koordinátorem vědomé složky osobnosti.

Tak jsem se dnes divala do snare, abych si vylozila, co znamena "na smrtku dlouho se divati", ale bohuzel jsem tam nic podobneho nenasla. :(
Je tam sice smrt a kostlivec, ale ani jedno mi nesedi. Zdal se mi sen, kde se objevil kostlivec v kapi a dival se dlouze na me a ja zase na neho. Nic jineho se tam nedelo. Pak se mi rozbehl nejaky jiny sen, ve kterem jsem zjistila, ze smrtka tam nekde opodal stale je a cuci. Chtela jsem ji z meho snu vyhodit, ale neslo to. Tak jsem ji tam nechala a prohlizela si ji, mela docela hezkou lebku :D
Nenapada vas nekoho, co by to mohlo byt?

No, Bublinko, to bude těžký, to budeš muset vypátrat ty sama, co to pro tebe mělo za význam. Někdy to člověku dojde až třeba po letech.
Jen, že to pravděpodobně nebude o smrti, jako takové, teda fyzické. Podle Marie von Franz se v takovým případku zdají docela jiné věci ;)

Tak uvidime, zda mi to nekdy doklapne. Nekdy clovek tak nejak tusi, o cem ten sen byl, ale v tomhle pripade fakt nemam ani nejmensi zdani, co to melo byt.
Ze by to znamenalo smrt, to si taky nemyslim. Bylo to zvlastni, protoze v tom snu nebyly nejake vyrazne emoce, ale zaroven to bylo hodne silne.
A mozna ze jen moc ctu toho Pratchetta   :lol:

Bubli, z toho, jak ten sen popisuješ, na mě dýchá taková fascinace spojená s respektem k základním věcem, které obvykle nejsou vystaveny lidskému zraku - tím myslím ty kosti, strukturu, kterou tvoří, která všechno drží pohromadě...

Jenom dojem, ale třeba ti pomůže.

Bubli - SMRT znamená ŽIVOT.
Holka, to mně se zdají horrorové sny - a vždycky mají stále stejný děj. Odehrávají se v bytě, kde jsem za svobodna bydlela s matkou. Buď se na mě někdo vloupává a rozbíjí sekerou dveře, útočníka nevidím, stojí za dveřmi a evidentně mi chce ublížit. Nemůžu ho zastavit ani se nemůžu dovolat pomoci. Nevydám ze sebe ani hlásku, nebo mi nefunguje mobil. Nakonec mě probudí moje vlastní skučení.
To je jedna varianta. Druhá varianta - kdy si moje podvědomí usmyslí mě potrápit - je ta, že nějaká moc ublížila mému synovi - ať už v tom snu vystupuje jako malé dítě, nebo jako skoro dospělý. Buď mi ho někdo unesl, nebo mu někdo ublížil. Buď je mrtvý, poraněný nebo unesen neznámo kam. Rovněž ze sebe nevydám ani hlásku, a situace se opakoje jako v prvním případě. Nestává se to často - tak jednou do měsíce. Ale fakt není oč stát. V tom snu se tzv. "brodím vodou" tzn. mám zpomalené reakce - nedosáhnu na něco, čím bych zapřela rozbíjené dveře, zůstávám stát na jednom místě, místo abych pomohla synovi a mobil, kterým chci přivolat pomoc, nefunguje :)
Opravdu nevím, proč se mi vrací tyhle dva sny. Nezdá se mi ani o matce, ani o dceři, ani o manželovi.
Ale moje podvědomí asi ví, jak mě potrápit :)

Kiaro, tomu říkáš "ne moc často, jo???" Mazej na konstelace, šupšup! :dumbom:
Judito, asis na to kápla, já si tu s tím lámu hlavu, co by to tak mohlo být, a je to tak...přece KOSTI ..říká se tomu "nacházení kostí" - myslím ty staré a podstatné věci. Ještěže nebyl ve skříni, Bublinko. Co dělá tvůj Panter?
A heleme - panter z klece ven, kostlivec tváří v tvář...pardyje kopyto, vždyť jsem říkala, že jsi živel!

Anebo je to ten Pratchett...neměl ten tvůj kostlivec na sobě takovej ten elegantní satén, co?? :co: :lol:

Njn:( Lupi, asi to, co jsem prožila nemám fakt pořešeno a uvnitř mého podvědomí se to mele jako ve mlejnici.
No - a vidíš. Z časových důvodů jsem dnes musela odříct kafíčko s odborníkem, který by mě na ty konstelace s přehledem nasměroval. Měli jsme domluvený sraz na kávičku, jenže mně to dost korespondovalo s poradou. Když jsem si vyjela na netu časové spojení, tak bychom pokecali buď 20 minut, nebo by se mi odborník musel věnovat až do 19,00 kdy mi jel navazující spoj metro - příměstská doprava - Opičí Hory. Ani jedno z řešení nevyhovovalo. Navíc zítra je státní svátek a každý z nás měl svůj program, ohraničený časově.
Marjápanno, kde mám ten čas vzít a nekrást, když DOJÍŽDÍM??? Navíc dneska jsou čarodějnice a dětičky si půjčily pozemek. No -posbíraly veškerý spalitelný binec a spodní část pozemku vymydlily :) Nicméně musím být "vždy ve střehu", jak to hlásal proslulý detektiv Nick Carter :)
No a vidíš, Lupi - v obou případech hraje roli masožravá rostlina. V prvním případě Adélka, v druhém případě to, že synek zatoužil po láčkovce a votravuje mě s ní od konce března, kdy jsem mu ji já blbec slíbila. Načež mi zavolal zainteresovaný odborník - na základě toho, že jsem v otázce láčkovky obvolala všechny známé - a sdělil mi, kde ji za poměrně slušnou cenu získám. Neprozřetelně jsem mu slíbila kafe, na kterém probereme jak živé, tak mrtvé, jenže pohled na hodinky během porady mě jaksi vyvedl z plánovaného časového rozvrhu :( Buďto bych měla čas pouze dvacet minut, nebo by na mě při kávičce zase neměl čas odborník, pro kterého by to znamenalo dvě hodiny navíc tak, aby to dle dopravy vyhovovalo mně. Nicméně jsem mu slíbila, že si příští týden čas určitě udělám.

jak - kde vzít a nekrást? Musíš ukrást! To se holt nedá nic dělat... :dumbom: A ještě masožravý rostliny... no to bych se vážně začla obávat o zdraví!!

Mně při nedělním dospávání navštívil dosti průhledný sen - zdálo se mi, že jsem u našich, v pokoji, kde jsem dřív bydlela, a balím se na cestu domů - tam, co bydlím teď. Pořád jsem nacházela nové a nové věci z našeho současného bytu, které jsem k našim nikdy nevozila, a zoufale jsem si říkala - tohle je tady taky, a tohleto? Bylo toho moc a mně popadal děs, že to nezvládnu a nestihnu. Probudila jsem se a na budíku bylo za pět minut dvanáct...

Rozklíčovala jsem to tak, že je nejvyšší čas přestat svádět mé současné strasti na mou výchozí rodinu, která s tím už opravdu nemá co dělat...

Kiaro, probůh, děvče, ty si ten čas opravdu udělej  :pussa:

No to je dobrý, to s tím budíkem... :lol:

Lupi, já to VÍÍÍM. Nakonec jsem to psala jinde - že po patnácti letech, strávených v domácnosti a po magické čtyřicítce začínám svoji pracovní kariéru takřka od nuly :( Abych se postavila na vlastní nohy, musím si na sebe umět vydělat a samo se holt nenakope :)
Jinak z těch masožravek nemám strach - za prvé je bude synek pěstovat u tatínka doma, takže je reálná představa, že chcípnou dřív, než se cokoliv živého stačí chytit do jejich osidel:)
Současné masožravky chytají pouze hmyz. Sice bych se nezlobila za to, kdyby masožravka Adélka sežrala mého manžela a vyplivla pouze brejle, gumu od jeho sloních trenýrek a následovně boty - leč takové štěstí mě v životě nepotká :)

Jo ták...nějak jsem podlehla dojmu, že i o ní se ti zdálo, o masožravce. Tak to bych se lekla.

lupina montana napsal(a):

Jo ták...nějak jsem podlehla dojmu, že i o ní se ti zdálo, o masožravce. Tak to bych se lekla.

Lupi - a já bych se naopak nelekla :) Kytičky můj muž - nevím proč - nemá rád. Sice vím, že jediná rostlina, která mu něco říká, je chmel:) ale pravdou je, že jediná květina, kterou mi s láskou položil do náruče byla pouze ta svatební. Nechala jsem si ji usušit, dlouho třímala na čestném místě :) bohužel při velkém třesku vyletěl nejprve muž, za ním druhého dne svršky, potom usušená svatební kytice a následovně obraz, který jsme dostali ke svatbě:)
Ale můj muž je fakt divnej. Fakt nemá rád kytky ani rostliny. První, co udělal, když se odstěhoval do nového působiště, že nechal zlikvidovat všechno, co na pozemku až doposavaď rostlo. Jak major Terazky - porezať, popíliť. Na místě, kam zasáhnul pilou či rejčem nechal pozemek zplanýrovanej bez jakýchkoliv okrašlovacích aktivit. Mně fakt poslední roky připadal, že jeho posláním je zkazit náladu společnosti už tím, že do ní přišel a svými kazícími aktivitami - škodit za každou cenu - se vpasoval do role něčeho, co na tebe promluví a ty z něj máš hlavu v pejru :grater: a tím, co dokázal v novém působišti - řezat, kácet , ničit - jako by z toho měl obzvláštní, zlovolnou radost.

lupina montana napsal(a):

Kiaro, tomu říkáš "ne moc často, jo???" Mazej na konstelace, šupšup! :dumbom:
Judito, asis na to kápla, já si tu s tím lámu hlavu, co by to tak mohlo být, a je to tak...přece KOSTI ..říká se tomu "nacházení kostí" - myslím ty staré a podstatné věci. Ještěže nebyl ve skříni, Bublinko. Co dělá tvůj Panter?
A heleme - panter z klece ven, kostlivec tváří v tvář...pardyje kopyto, vždyť jsem říkala, že jsi živel!

Anebo je to ten Pratchett...neměl ten tvůj kostlivec na sobě takovej ten elegantní satén, co?? :co: :lol:

Devcata, vy jste stejne chytre holky :D :supr:
Ted me napada, ze v tom snu, jak jsem tu smrtku porad chtela vyhodit a neslo to, tak to byl takovy pocit, jako by mi rikala, ze at si delam, co chci, ale ona ze je neco, co tu stale bude.
Lupino, Smrtak z Pratchetta to asi nebyl, protoze nemel v ruce koktejlovou sklenicku :lol:
No a panter mi normalne vlezl do me meditacni zahrady a odmita ji opustit, takze ho tam nechavam valet. A plysoveho mam porad v posteli a obcas jednu panterici :lol:

Kiaro, to "brodeni vodou" je ve snech asi docela caste, vzpominam si,ze se mi neco takoveho taky zdavalo. Je to takova bezmoc, chces se nekam dostat, pred necim utect a nebo nekomu pomoct a ono to nejde.
Holky maji pravdu, chce to zajit na nejake ty konstelace ci neco jineho a hrabnout si trochu do sebe.

Bublinko.... :pussa: :pussa:
Panter v meditační zahradě...to je taková krása! Hlavně to, žes ho odsud nevyhodila. Přiomíná mi to, když byl Phill Glass požádán, aby zkomponoval oratorium pro katedrálu tušímže sv. Patrika (no nějaká hooodně veliká to byla), že souhlasil s podmínkou, že v jeden den, ve svátek sv.Františka z Asissi, budou smět do kostela na mši i zvířata se svými lidmi a bude jim požehnáno. V životě jsem neviděla něco tak velkolepého, jako psy, slona a šimpanze při mši....I kyž jen v televizi.
Kiaro, Kiarénko, podvědomí se tě nesnaží trápit, ale NAKOPNOUT!! Vždyť ti docela jasně opakuje pořád dokola....TADY ODSUD SE NEMŮŽEŠ POŘÁD POHNOUT...DĚLEJ NĚCO... Tak příští schůzka ať ti vyjde - hele, všechny ti držíme palec

Lupi, děkuju :) Hned zítra ho prozvoním a dohodnu si s ním schůzku, ale dřív jak na příští týden to nevidím:( Ve středu a čtvrtek mám nabito, v pátek mám dopoledne práci, kterou vyřídím a jedu z kanceláře přes celou Prahu za matkou, což je taky neodložitelné. Ale opravdu se na to nechci vykašlat, nebo se nějak vymlouvat!!! Taky dopředu nepočítám s tím, že by mi dohodil nějaké sezení a vzali mě tam hned druhý den. A zítra večer napíšu, jak jsem pochodila a co mi řekl :jojo:
BTW ta mše pro zvířátka a jejich páníčky musela být opravdu velkolepá. V duchu jsem si představila sebe a svých šest mafiánů, jak sedíme společně v kostelní lavici :supr: představa to je opravdu neskutečná :D

Kiaro, a všechna ta zvířátka seděla jak pěny! (nebo teda i stála...jako pěny:lol: ) I tvoji mafiáni by jistě byli konsternováni a dojati!
Naše Andulka se vždycky cpala do kostelů a mně jí bylo líto, že jsem ji tam nemohla pustit. No a jednou se sháním, kde ta čuba je a tu vidím vrata do kostela dokořán, tak tam přilítnu v předtuše konfliktu... to zvíře stálo docela tiše před oltářem a koukalo.
A držím ti palce. Nechtěla jsem tě popohánět, jen povzbudit  :pussa:

Dneska jsem měla zvláštní sen, úplně mě rozklepal. Nad mým psacím stolem byla pavučina, zvláští bylo, že byla svázaná z nějakých provázků, ten materiál nevypadal jako přírodní, uprostřed trůnil majestátní černý pavouk se smaragdovým křížem na zádech a vpravo dole druhý, menší. Ti pavouci byli živí. Pod pavučinou byl list papíru s textem, věděla jsem, že je to důležité, ale nebyla jsem schopná to přečíst, protože jsem se nezvládla dívat přes ty pavouky...

Napadá vás k tomu něco?

Uklidit si v sobě, vymést (překonat) své skryté pavouky (ta zelená něco bude znamenat), aby ses dostala "dál" (případně, aby se ti odkrylo něco dalšího). Můj odhad :D Jsem zvědavá s čím přijdou ostatní :supr:

Ještě k tomu zelenému drahokamu, v jedný knížce co jsem nedávno přečetla jsou drahokamy prezentovány jako "ocenění" nějakého pokroku na svém vývoji, zelená měla myslím co do činění s léčitelstvím (doufám, že se nepletu). Ale zajímavé bylo opravdu to, že se jednalo o drahokamy - zvládnutí nějakého úkolu...

Judito, a nebyla jsi treba jen v kine na poslednim Spidermanovi?    :lol:  :lol:

Tohle rika ten chytry Medo snar
obrovský, nestvůrný, ohrožující či dokonce pohlcující snícího či jiné lidi: jednoznačně se jedná o negativní mateřský aspekt vyjádřený jednou z personifikací Strašné matky (viz archetyp Matka), jejíž psychologický otisk se objevuje zejména v opětovných prenatálních prožitcích – téměř výhradně ve druhé fázi bazální perinatální matrice (více o tomto v archetypu Bazální perinatální matrice); nejčastěji se podobné sny zdají synům, jejichž matky brání synovi získat vlastní ženu nebo se mu snaží zničit jeho nový vztah; podobně se může projevovat i manželka ve snech muže 
   -     jen zcela výjimečně může mít pavouk mytologický podtext, když představuje postavu nepoučitelného kejklíře (viz kejklíř ) podobně jako v mytologii severoamerických indiánů 
   -     pavouk v pavučině značí brzké vítězství trpělivosti, pozornosti a soustředění nad přelétavými, často dotěrnými myšlenkami pudového, hlavně sexuálního charakteru a výčitkami svědomí (chycený hmyz)

Ten sen by mohl predstavovat obraz Tveho -ja. Na jedne strane ego ktere je vice fyzicke (Tve emoce,predstavy,pudy,ktere smeruji Tve spontanni chovani) a na druhe strane to- ja, jenz je vice duchovni. To jenz si uvedomuje,jake chyby dela jeho protejsek.
Dalo by se rict, ze pokud by Tvuj sen vypadal tak, ze jsi schopna precist ten list se vzkazem,pak ses dostala do rovnovahy,neboli tam kde jiz neprevazuje lidske fyzicke ego ale duchovni.Ze se nebojis,ze neco ztratis.
Je to odevzdani se neboli vyzva k tomu. Take naznak pro dosazeni sounalezitosti s okolim,pro zlepsovani lidskych vztahu.
Jde o to zharmonizovat nervovou soustavu,emoce.
Poznat lepe pricinu svych emoci pri vcitovani se s pochopenim do druhych.
Tvorit srdcem vztahy ktere uprednostnuji lasku ktera nevlastni nikoho a nic ,tudiz ani neztraci.
Davat bez podminek.

Díky za pohledy :pussa:  Myslím, že spíš než o vymetání pavučin to bylo o tom, že budu muset snést nepříjemný pohled, abych se mohla dozvědět něco důležitého...

Mně se ten tvůj sen strašně líbí, Judito! A asi to nebudou žádní pavouci-škrtiči a dusiči, když mají na zádech smaragdový kříž a když o nich mluvíš, jako o majestátních....to bude nějaká veledůležitá záležitost.
Pavouci jsou - tomu všemu výše řečenému- taky symboly hlubokých vrstev, vegetativního nervstva a podvědomí. A ta smaragdová - jéje! To je barva srdeční čakry a můžu ti říct, že mně se zdála dva, nebo třikrát a vždycky to znamenalo nějaký zásadní posun, ale na první pohled to nebylo moc znát, člověk si to uvědomil až pozděj.
A víš jistě, že ta listina byla tak moc důležitá? Já jen, jestli tě tvé hluboké vrstvy neupozorňovaly, že jsou i věci podstatnější, než psaná kultura...

Ještě že se mi žádné sny nezdají :lol:. Nebo tedy já si je nepamatuju :/. Nemusím tak nic luštit :D.

Hm, tak jsem si včera komusi stýskala, že si svoje sny naprosto-skoro-vždy nepamatuju a bum, dneska si pamatuju dva... Nevím, jestli to nezaznělo v téhle diskuzi nebo jiné, ale není nějaká literatura na téma jak si zapamatovat sny a jak s nimi nadále pracovat..? Díky za tipy :)

Docela jednoduše, Andromedo...čím víc na ně myslíš, povídáš si o nich a přehráváš si je, tím spíš si je zapamatuješ.
Mají rády vlídnou pozornost....jako každej :)
Je taky moc zajímavý si je psát, protože máš začas docela solidní sbírku...zajímavou :)
U nás je asi nejlepší odborník na sny Jana Heffernanová - já mám Tajemství dvou partnerů.
A zajímavej je taky James Hillman - Sny a podsvětí.

Vlídná pozornost, to je krásné  :pussa:

Jejda, tak jsem sem ráno psala příspěvek a není tu, že bych ho neodeslala??? :co:

Díky Lupi za tipy, určo na ně pak mrknu :) Ale spíš mi šlo o to jak si zapamatovat sny, takové ty "Dneska se mi nic nezdálo" ..? Když už se mi náhodou něco "zdá" tak si to zapamatuju, protože je to tak jedinečný jev (že se mi vůbec něco zdálo) :)

No právě, jak se těmi sny zabýváš, tak si je víc a víc pamatuješ.
Když byly doma holky a nemusely honem ráno na přednášky, tak jsme si vždycky říkaly, co se nám zdálo a fungovalo to tak.
Ale asi si stejně člověk nepamatuje každý den každý sen :)
Taky jsem mívala u postele tužku, protože musíš ten sen jakoby zachytit za ocásek, dokud si jej pamatuješ hned po probuzení....když ho teda nemůžeš okamžitě vyprávět.
Když člověk nemá ráno čas, nebo klid, tak to skoro nejde.

Četl jste někdo knížku Moc podvědomí od Murphyho?

Jejda, to jsem četla ještě někdy v době, kdy mi bylo sladkých -náct :)

Moc podvědomí je kniha, na kterou nedám dopustit.  Čtu ji již léta, stále, vlastně, když to malinko přeženu, tak v ní čtu denně.Vracím se k ní, žiju s ní, nejezdím nikam bez ní atd. Byl to můj odrazový můstek k novému chápání života. Je tam skryto (někomu více, něco a někomu méně)strasně moc. Její přečtení byl pro mě mezník. Jistě, že se člověk posouvá, všemi směry,atd, ale prvopočátek pro mě byl v ní!!!:hjarta:

Snažím se myslet pozitivně,fakt nejsem pořád v depresích...každé ráno si poslední tři neděle říkám:jsem štastná..nic mi nechybí....díky za každý nový den....Předevčírem jsem měla konflikt se zákaznicí,dost ostrý,i tak jsem to hodila za hlavu a nepropadla chmurným myšlenkám...Včera mi ukradli peněženku s komplet doklady,kartami atd....bulela jsem asi hodinu,policajt mě uklidňoval..večer už jsem zase myslela optimisticky :)..a ted před chvílí jsem zjistila,že našemu psovi někdo ukradl za dveřmi jeho hřeben..tak nevim...co dělám blbě???:)

Saphi, třeba tě tam nahoře jenom zkouší, jestli to s tím pozitivním myšlením bereš opravdu vážně ;)

Andromeda:však jsem taky včera vykřikovala neznámým směrem:...klidně si ty prachy nech,ale vrať mi řidičák a občanku!!! :D  nezabralo to...Jen jsem zvědavá jak dlouho ty zkoušky potrvají,protože na jednoho už je toho docela dost :)

Uz nekolikrat tu byla zminovana kineziologie. Sice jsem o tom na internetu cetla, ale mohl by mi
nekdo, kdo tam byl, popsat jak to probiha? Uz kdysi to na Psychologicky nekdo popisoval, ale dost
strucne a nekolik lidi to tam popisovalo dost odlisne a me by to dost zajimalo, jak to probiha, co dela
ten kineziolog, co dela ta druha osoba....takze jestli jste tam nekdo byl, muzete mi prosim napsat, jak
to probiha??? Diky

Taky by mě to zajímalo... Já jsem někde četla, že se pracuje něco jako s podvědomím a napětím ve svalech (svalový tonus). Nervy z mozku jsou prostoupeny celým tělem, podle svých pocitů se všelijak tváříme apod.. ale jsou i skryté jemné pohyby , napětí svalů. Kinezioložka së snaží rozkrývat problémy, kde je jejich kořen, třeba v podvědomí nebo v nějaké události, kterou si už neuvědomujeme a nepřikládáme jí význam.  Ale tělo hovoří samo svou řečí a ona svým dotykem podle různého napěti svalů to rozpoznává... a pak se snaží spolu problém řešit, navrhuje různé metody. Možná se pletu, ale určitě se ozvou povolanější...

Décima napsal(a):

Taky by mě to zajímalo... Já jsem někde četla, že se pracuje něco jako s podvědomím a napětím ve svalech (svalový tonus). Nervy z mozku jsou prostoupeny celým tělem, podle svých pocitů se všelijak tváříme apod.. ale jsou i skryté jemné pohyby , napětí svalů. Kinezioložka së snaží rozkrývat problémy, kde je jejich kořen, třeba v podvědomí nebo v nějaké události, kterou si už neuvědomujeme a nepřikládáme jí význam.  Ale tělo hovoří samo svou řečí a ona svým dotykem podle různého napěti svalů to rozpoznává... a pak se snaží spolu problém řešit, navrhuje různé metody. Možná se pletu, ale určitě se ozvou povolanější...

No o tomhle jsem cetla taky. Me by prave zajimalo, kdyz ta kineziolozka pozna, z toho napeti svalu, ze
tam bude asi nejaky problem, tak jak presne probiha to ostatni. Kdyz ten problem, nebo spis nejaky ten zazitek, co zapricinil ten problem je nekde vzadu v podvedomi, to si najednou vzpomenu, co se stalo?? Nebo ona me nejakyma otazkama k tomu dovede?? Nebo jak to je?? Tohle by me prave desne zajimalo, protoze jsem premyslela, ze bych kineziologii mohla zkusit, ale mam z toho trochu strach :rolleyes:

Jen k tomu podvědomí, hodně věcí je tu strašně zajímavých ... také jsme ledacos zažil. Je krásné mít pocit, že vlastně je něco, co vám napoví ... krásný pocit ... není takový pocit ztracenosti

Pocit ztracenosti....víš, že je to vlastně pravda? Cos zažil? Poděl se....

Mně právě ten pocit - který si člověk dlouho musí nechat "zažívat" (dobrovolně tedy) - vše co se děje, se děje správně- pomáhá strašně moc . Je to můj opiát. Takový teda ředěný, ale je to fajn. Neříkám, že se nenaštvu nebo nemám z klienta pulz 220, ale už si to nepustím tolik k tělu. Dovnitř. tak, aby mě to poškodilo, abych brečela nebo zuřila tak, že bych na někoho křičela apod. A už vůbec ne - mouchy snězte si mě. Jen to vše, co se dějě, přijímám jako "dobře". Vlastně když telefonuju, tak většinou odpovídám - ano, fajn, tak dobře. A to ať klient ruší scbhůzku nebo ji objednává, a´t kupuje nebo ruší rezervaci..atdatd. V tom mi také podvědomí pomohlo.

Takže např.ztracená peněženka - je fakt k nasr....., ale lze na tom najít i pozitivum. Ja vím, že teď když napíšu, že je fajn ztratit peněženku, že si můžu po letech koupit novou, tak riskuju, že dotyčná- myslím že safira- prokopne obrazovku a mně pošle do p.....! Jenže je to prostě tak. Můj známý ztratil peněženku a měl tam desítky tísíc, doklady. Jeden velmi solidní člověj ji našel, vrátil,( jeden je z čech druhý z moravy), seznámili se, a dnes spolupracují a mají vynikající výsledky....

Já vím, že může moji peněženku také najít jiný občan, který se mnou  určitě spolupracovat nebude...a navíc situaci zneužije...ale mám tam pořád ale!!!

No anebo tu nešťastnou peněženku ztrácí tak dlouho, dokud nezjistí, co se mu to vlastně děje :lol::lol:
A určitě se člověku líp žije, když aspoň tuší, kam to celé směřuje a k čemu to je, že :)

Hm...Lupi, to bych taky ráda věděla :(((((
Na mě zase dopadla snůška morovejch ran (psala jsem to na fóru Hellga) :(((((
Už-už jsem se těšila, jak to bude všechno dobrý - a zase ruka osudu udeřila :grater: to aby se asi ten nahoře přesvědčil, nakolik jsem se z posledních ran ráčila zocelit a na to konto mi přidal pořádnejch pár řachanců navrch :rolleyes: Jako ne, že bych si chtěla stěžovat ;) jen suše konstatuju ...
Hele, ale fakt jsem se přistihla, že moc podvědomí u mě tak nějak opravdu funguje. Strašně nerada to říkám, ale za část morovejch ran si můžu taky zčásti sama :jojo:, v pozadí mojí hlavičky blikalo sem-tam i nějaké to varovné světýlko, leč Kiarka neviděla, panč vidět nechtěla :jojo: a tak to holt dostala vyžrat sakum-prdum po všech stránkách :usch:

To si piš....když se nad tím člověk řádně zamyslí, zjistí většinou, že čemu věří, to pravda jest :)
Já ti ale říkala, čertisko....nevkládej naděje do chlapa, ale do sebe :pussa::hjarta:

No, já do toho moc nadějí nevkládala (teda vlastně tak hodně trochu jo :P).
Lupi, kdybychom si byli souzeni, tak už jsme spolu :jojo: takže to beru spíše z téhle stránky. Ovšem představa, že mně je asi nadosmrti souzen vlastní manžel mi přijde poměrně mrazivá :usch:
Že bych byla podvědomě sádlo-máslo a podvědomě se od toho syčáka nemohla odpoutat??? Brrrr... ale asi někde tady bude zakopán ten dotyčný pes :o

Chyyytrá holka......... :lol::storstark:
Ale nic si z toho nedělej...mně taky trvalo čtvrt století, než jsem k podobnýmu poznání došla - totiž ani ne tak mozkem,jako srdcem :rolleyes: A víš, co je na tom nejhorší? Že fakt nastavuje zrcadlo (ještěže nejsme na du.hovnu...bych dostala přes pařáty :lol:) tvýmu raciu, rozumu a "rozumnýmu" uvažování.... :grater:...no co naděláš

Kiaro, zpětně jsem to také tak rozčlenila....dostávala jsem signály, prvně malé drobné...nic, pak přišly signály větší....ja zase nic, uhýbala...ticho po pěšině...a pak taková řacha, že už to šlo mimo mě. jakoby mě smetla vichřice. Celou tu dobu (přesně také čtvrt století) jsem se nic netuše potulovala světem a před problémy a svými deficity strkala hlavu do písku (teď ne, až příště..., a já to nechci řešit,,,,atd)..jo panečku...Neprošlo mi to. Pár let jsem se po tom uragánu (vlastním) dávala do pořádku a dnes si to troufám shrnout. Člověk to letech vidí jako přírodní bludiště z helikoptéry.... Ale jaké se člověku otevřou brány!!!

Wiki, já tomu říkám syndrom Šípkové Růženky- akorát ji líbal krásnej (snad ) chlap, mě políbila hrůza a destrukce. Aspoň jsem ale probuzená a UŽ si nestěžuju.

Lupi, nenadělám s tím asi nic :grater: Hele, ale aspoň to má jedno pozitivum: začala jsem přibírat. Od Ratajů je šest kilo nahoře :supr: takže můj organismus se pomalu začíná srovnávat do plusu. Po hormonální antiko to asi nebude, panč jsem začala nabírat daleko dřív, než jsem ji nasadila.
Skoro si začínám myslet, že jste na mě vyslaly nějakou pozitivní energii :lol:

No rozhodně bylo pozitivní už to, že jsme tě nezabily :lol::lol::lol: ale je to možný....za to ovšem děkuj Bánbi, ta měla furt starostě, že jsi jak staženej králík :vissla:

Regi, člověče....a jakpak ty víš, jak to viděla zmíněná Růženka? :co: O tom neříkaj ničehož nic........třeba jí to zrovna přišlo jako hrůza a destrukce :lol:

Wiki....tys aspoň věděla, že je něco špatně a nechtělo se ti to řešit..........já blbka jsem ani nemínila připustit, že je něco nesprávně!! Si představ..... :grater::dumbom:

no...když tak nad tím přemýšlím, tak jsem také nevěděla CO je špatně, řekněme jen tušila. Ale kdybych si to poctivě rozebrala a hlavně šla do toho čelem, neuhýbala, takjsem mohla "urvat" víc let opravdového života...Jen jsem vlastně vnímala obrovskou NEPOHODU. A tu jsem neřešila jen symptomaticky. Nikoli kauzálně.

Ale vzhledem k tomu, že jistě nejsem sama kdo prochází poznáním, tak je to zřejmě tak správně...., a muselo to takto být.

Prysec...aby nezapadnul tvůj příspěvek...co jsi zažil??? máš zkušenost s podvědomím??

DOTAZ :

Je podvědomí to, co mně ve 2 ráno budí a mám pocit, že starost, se kterou jsem usínala "jede " v mozku  i přes spánek dál? a řeší a řeší...

Dík

Z mé zkušenosti ...ano. Mám i takové noci, kdy něco zůstalo nedořešeno...na něco jsem zapomněla a v noci vylítnu, třeba ve tři a jdu si to zapsat. Je to ale děsný. Snažím se tomu zabránit, srovnáním si myšlenek než jdu spát. A hlavně, už tak nějak vím, že se to do druhého dne nepo.... I když je to důležité, ale prostě to počká!

Neubráním se tomu při větších obchodech a  fin. transakcích...( ne mých - v souvislosti s prací!), to mi vylítne myšlenka.. a co kdyby, varianty...s tím se stále potýkám.Bohužel.  Vzbudím se a myšlenky se mi tam stále vracejí. Myšlení pracuje i v noci- jaksi mimo mě . Někdy se dokonce probouzím s nápadem nebo řešením... a to je nádhera!! Proto se s ním dá krásně pracovat. Tolik moje zkušenost.

Spousta úžasných vynálezů vznikla právě v hodině "mezi psem a vlkem" :lol: to není žádné tajemství a přeborníkem  v tom, jak pracovat se svým podvědomím byl Nicola Tesla.

co - vynálezů.....když jsem chodila na hadrárnu, ne a nemohla jsem se naučit tzv. "vláčku" což je prvek paličkované krajky, dost složitý. Hodina mezi psem a mnou mě zachránila - pěkně instruktážně, pomalinku  mi z nicoty se vynořivší paličky ukázaly, jakpak se to dělá :lol::lol:

Jé Lupi, ty jsi chodila na hadrárnu? Tam chodí Kačule, zrovna drtí ňáký vlákna či co :) ... Ještě, že po nich nechcou zápasit s paličkama, obávám se, že bych se nezdržela blbých poznámek, jestli se to opravdu dělá tak, jak to dělá a došlo by k matkovraždě ... :lol:

Ale mě spousta věcí docvakla ve snu - třeba různé mezioborové návaznosti apod.
Nejvýraznější to bylo, když jsem byla malá, strašně jsem se bála vody a plavala stylem "paní radová" - a pak se mi někdy ve 3. třídě na táboře zdálo, že plavu pod vodou i na hladině jak rybka ... normálně celá propracovaná technika, jak na to, jak vysplývat tempo, jak se správně nadechnout, abych se zbytečně nebrzdila - druhý den jsem vyzkoušela - a bylo to ono ... a na konci tábora jsem vyhrála závod v plavání :)

:lol::lol::supr::rock:
Já chodila na výlučně paličkovaco-vyšívací hadrárnu, páč u mě vznik mýtus, že jsem výtvarně nadaná a na Umprumku jsem nenašla odvahu vůbec lézt :lol::lol: Paličky sice mám v komoře, ale vlastně mě to nikdy úplně nebavilo...mě na tom bavila ta třída, kam jsem chodila, páč to byl naprosto boží babinec a zažily jsme spoustu srandy...i ředitel nám šel z cesty :rodna::gloria::lol:

Jo tak ona to má podobný - ředitel jim na začátku sám sdělil, že hodlá být takovým jejich otcem, což vzápětí změnil na dědečka :lol:. Jen to mají zaměřené na figurální kresbu, výtvarku obecně, konstrukci oděvů a šití :).

Holky, tak mně je hodina mezi psem a vlkem naprosto osudná :grater: buďto se mi zdají naprosto příšerný sny, nebo mě spolehlivě vzbudí bolest zubů :/ Zuby mě přes den normálně nebolí, tahle lahůdka mě vzbudí přesně v noci :/ mezi jednou a druhou hodinou. Každopádně druhá hodina noční to jistí :/

Kiaro, to máš nějakou skřítčí hodinu...jo a mmch, když to řekneš zubaři, on to identifikuje :P Hodina mezi psem a vlkem je všeobecně hodina hraniční,tedy ten okamžik soumraku, kdy oko přestává vnímat ostře barvy :vissla:
Ale tady se tím myslela jiná "hraniční hodina" a sice ten okamžik, kdy už skoro spíš, čili aktivní myšlení je už vyplý, ale mozek ještě pracuje jakoby na volnoběh. To mu umožňuje projevovat se nanejvýš tvořivě :)

Míšo-kdyby Kačka študovala jen pro tyhle vzpomínky, bylo by to dostatečné studium :):storstark:

Njn, Lupi, když se mě někdo zeptá, co dělat když ho bolí zuby, taky ho ráda pošlu k zubaři :P
Jinak jsem měla dnes SKUTEČNĚ BARVITEJ SEN, přesně mezi druhou a třetí hodinou noční. Prosím laskavé čtenářky - slabší povahy - aby můj příspěvek v tuto chvíli přeskočily :D
Procházela jsem hřbitovem - ale hřbitovem ze začátku minulého století, soudě dle toho, jak vypadal (tepané mříže na hrobkách, klasicky provedené ozdobné náhrobky) a došla jsem až na místo, kde leželo několik černých rakví vedle sebe, nějaká bytost mě požádala, abych určila rakev s ostatky ženy, která zemřela jako poslední ze svého rodu a zavedla skupinku lidí ke hrobu, kam má být pohřbena. Skutečně jsem to udělala a došla jsem ke hrobu, jehož svrchní černá žulová deska již byla odsunuta...a pak jsem jen sledovala, jak rakev mizí uvnitř ...
Fakt je vidět, že se po nocích nenudím :) nejpodivnější je, že jsem necítila žádný strach, ale celou záležitost jsem v té chvíli chápala jako určitý úkol, který jsem měla splnit ... Divné...

A dyť to nejni tak strašlivý ... v podstatě je hezký, žes poradila zmatenejm hrobníkům, koho maj do té díry šoupnout. Ještě žes tam byla - taky se mohli splést :). Tak si teď můžeš vybarvit modré okénko za dobrej skutek :jojo:

No vidíš, ještě že to vidíme obě dvě stejně :) akorát mě mate, že celý děj se odehrával tak na konci devatenáctého století :rolleyes: No nic, alespoň ve snech cestuju časem :lol:
Akorát se bojím toho, abych nesklouzla do pozice člověka, který žije, jenom když spí :lol:

Kuliš, ty jsi takový zlato... každej by měl mít svýho Kuliše a depky by zmizely ze světa. :pussa:

No já měla dneska taky barvitej sen, sice jsem většinu zapomněla, ale byly tam tři ženy (já jako pozorovatel), nahý a jedna druhé malovala obrázek štětcem na a kolem přirození, ta třetí už nevím co dělala, ale jako dobrý :lol::lol::lol: No když ještě k tomu uvážím ten nedávný sen o zrcadlu, tak asi fakt nemám co řešit, vodítka jsou jasná :D:D:D

Hani, nepřeháněj :rodna: ... Taková Kačula má občas depku už ve chvíli, kdy stanu na prahu jejího "dívčího pokojíčku" - kterýžto pojem vůbec neodpovídá tomu, co tam lidi uviděj :/

No ano, jenže si uvědom, že na prahu dívčího pokojíčku nejsi Kulišem, anóbrž matkou. :)

Taky su Hani na Kuliše i Lupiše zvědavá.
Něco takovýho se často nevidí.


Hani, neměla bys už jet? šmarjá, nezapomeň na vlak! :co:

Nebuj, jede to přesně za hoďku. :) Už stojíš u sporáku? :) :offtopic: pardón :)

poletucha napsal(a):

Taky su Hani na Kuliše i Lupiše zvědavá.
Něco takovýho se často nevidí.

:o.......................:co::co::co:...........:butter::dumbom:

Njn, Lupčo, tak už to v životě chodí :lol:

I ty, chcíplej Brute??????? :grater::dumbom:

Jéééžiš, jakejpak chcíplej Brutus :grater: ????
Lupííí, já nejenomže se potejkám s bacilama hnusnejma, fialovejma, zákeřnejma, kudy chodím, tudy prskám, ale pobyt mezi čtyřma stěnama na mě působí naprosto destruktivně :grater:

Kiara napsal(a):

Jéééžiš, jakejpak chcíplej Brutus :grater: ????
Lupííí, já nejenomže se potejkám s bacilama hnusnejma, fialovejma, zákeřnejma, kudy chodím, tudy prskám......

No vždyť říkám...chcíplej :lol: