Dobrý den všem!
Asi to vyzní trochu nevyzrále,ale ptám se :"Jaké máte zkušenosti s různýmy věkovýmy rozdíly mezi dětmi?"
Máme kluka (srpnový)jsou mu 2 roky 3 měsíce.První rok docela záhul ,pak to chvíli šlo,pak se hrozně začal vztekat a vlastně se vzteká i teď ,ale to už je pohodička oproti tomu co dělával dřív(i jsem o tom tady psala).No hlídaní nehrozí ani z jedné strany babiček-jsem s ním pořád dokola i když teď se začal hodně zapojovat manžel(v rámci možností-pracovních).Finančně přežíváme-žádně extra vyhazování si z kopítka,ale jde to..na chleba i na oblečení máme,jsou na tom lidé i hůř.Mě je 25 let manžel je o rok starší,bydlíme v už skoro hotovém bytě...
No ekonomická stránka prostě jde:-)
Ale malej poslední dobou je takovej litej na kamarádky malou a hlavně doma je na nás sám,nemá s kým si "pokecat" a tak...je prostě sám a je středem ,jak kritiky tak pochval--prostě jedináček--snad víte ,jak to myslím ,ne ve zlém slova smyslu....
No když se ho zeptáme jestli by chtěl miminko tak nadšeně kladně odpoví....(asi tz toho nemá ještě moc rozum)


Takže prostě mě trápí to, jestli jsou potom třeba nějaké problémy s tím, že ty děcka jdou dolů s tím mimčem..začnou se počůrávat apod.Taky se bojím, abych ho nějak jako neodsunula je ještě malej a zaslouží si veškerou lásku(zase se to ve mě pak pere ,jestli právě neni až moc středem vesmíru)Bojím se, abych to uměla správně rozdělit...Nechci mu ublížit,ale zase nevím, jestli čekat až bude strarší a bude jasně vědět ,že bude lepší být sám,že budeme mít své jisté...
Oba s manželem jsme ze tří sourozenců a víme od těch nejstarších(jsme obá ty "vejškrabkové"poslední nejmladší)že to bylo drsný....
Manžel se těší ,jak bude s klukem chodit ven a na bazén a já budu doma s mimčem...že jim nebudu prý do všeho kecat:-D
Malej by měl jít od září do školky na ty 4 hodiny...já už jsem taky blázen..líbilo by se mi mimčo,ale taky se obávám byl to záhul a zase určitě bude,ale čím budu starší a třeba půjdu do práce nevim jestli se mi bude chtít znova na mat.dovču.
Líbilo by se mi, že by si spolu za pár let třeba hráli i když třeba se budou od přírody nenávidět nebo tak,ale zase až bude první ve škole tak už si k miminu asi cestu nenajde--i když taky to neni pravidlo......Taky to nemusí hned jít ,na malýho jsme čekali 3 roky....Máme 10letý vztah..taky se bojím aby jsme všechno nestihli moc brzo a budeme brzo staří...nebo to bude třeba fajn budeme sportovat a tak ještě budeme třeba moct...je to hrozně diskutabilní a proto prosím....

Podělte se se mnou prosím o zkušenosti o názory.....Děkuji...


PS:Jsem svéprávná, jen by mě zajímali názory,tak pokud jsem někoho pobouřila svou nerozhodností, tak ať mě šetří:-D

Teď budu jen citovat názor jednoho psychologa: aby na sebe děti nežárlily, tak mezi nimi musí být věkový rozdíl buď menší než 2 roky nebo pak větší než 7 let (v 1. případě tak malé dítě ještě nechápe, "o co jde", a v 2. už má vybudovanou svoji pozici, takže dalšího sourozence nevnímá jako soupeře). Mezi našimi dětmi je věkový rozdíl 4 roky + pár měsíců a naštěstí to bylo od začátku naprosto v pohodě. Ale myslím si, že je to tím, že naše první dítě je holčička, takže má takové ty pečovatelské sklony a k bratříčkovi se chová moc hezky, a taky nikdy nebyla takový ten závislácký typ, který se nehne od rodičů - takže určitě záleží hlavně na každém jednotlivém dítěti. Prvorozené holky to možná mají trochu jednodušší, protože často mají ze sourozence radost jako z živé panenky, naopak u kluků bude asi ze začátku převládat ten "konkurenční boj" a miminko je bude obtěžovat. Ale určitě je to hodně individuální a ideální věkový rozdíl Ti asi nikdo říct nemůže. Takže spíš podle mě záleží na Tobě a na manželovi, až budete mít pocit, že je na mimi vhodná doba.

Keny podle mého názoru je lepší co nejmenší věkový rozdíl mezi sourozenci.Děti si rozumí,mají podobné zájmy, stejné kamarády.Rodiče mohou prožívat období malých dětí,pak velkých  dětí a dospělých dětí.Puberťák - miminko je dost náročná kombinace.Mám o třináct let mladší sestru.Mě miminko vyhovovalo.Pozornost rodičů byla dostatěčně rozostřená a tak jsem mohla dělat vše co by mi jako jedináčkovi nedovolili.Já odmaturovala a sestra šla do první třídy.Mezi námi nebyl sourozenecký ale spíš tetičkovský vztah,ač máme stejné rodiče tak ti její byli jiní než ti mí.Nemáme společné zážitky z dětství - sestra buď nežila nebo si nepamatuje a nebo jsem s nimi už nebydlela.Moji spolužáci byli její profesoři na střední škole.A to možná byla trochu výhoda - sestra se nikdy nestyděla promluvit na veřejnosti,od dětství byla zvyklá na společnost dospělých kámošů.Já mám už dospělé děti,sestra má předškolní.

Hannah napsal(a):

Keny podle mého názoru je lepší co nejmenší věkový rozdíl mezi sourozenci.Děti si rozumí,mají podobné zájmy, stejné kamarády.Rodiče mohou prožívat období malých dětí,pak velkých  dětí a dospělých dětí.Puberťák - miminko je dost náročná kombinace.Mám o třináct let mladší sestru.Mě miminko vyhovovalo.Pozornost rodičů byla dostatěčně rozostřená a tak jsem mohla dělat vše co by mi jako jedináčkovi nedovolili.Já odmaturovala a sestra šla do první třídy.Mezi námi nebyl sourozenecký ale spíš tetičkovský vztah,ač máme stejné rodiče tak ti její byli jiní než ti mí.Nemáme společné zážitky z dětství - sestra buď nežila nebo si nepamatuje a nebo jsem s nimi už nebydlela.Moji spolužáci byli její profesoři na střední škole.


A to možná byla trochu výhoda - sestra se nikdy nestyděla promluvit na veřejnosti,od dětství byla zvyklá na společnost dospělých kámošů.Já mám už dospělé děti,sestra má předškolní.

S první půlkou souhlasím jen z části (mám sestry o 12 a 14 let)....ty společné zážitky,které nejsou z určitého období to je jasné.....ta starší se stehovala když mně bylo 6....ale tetičkovský vztah-to snad ne...
Te je nám18,30,32 a myslím že máme vztah mezi sebou naprosto ideální.......

S druhou půlkou už souhlasím naprosto....jejich kamarádi jsou i mými kamarády....tykám si s lidma 35letýma,protože je znám jako ty děcka co kamarádily se ségrama(že mají oni už třeba 15ti letý děti,nějak není problém)

Možná i proto mám přítele o 12let staršího)ale tím zase nechci říct že si nerozumím se svými vrsteníky,to je taky ok).

Acho boože, proč já jsem tak alergická na ty kecy, že děti mají být od sebe max.3 roky, jinak si nerozumí a bla bla. Prostě každý věk, každý věkový rozdíl mezi dětmi, lidmi obecně, má své klady a zápory. Keny, neřeš to tak strašně moc. Dělej tak, jak to cítíš. Není nic horšího,než když maminka s tátou myslí jen na ty děti , dítě a pak to sama nezvládá, je nervní, protivná a ty děti jsou chudinky. Necítíš-li se na to, nejdi do toho. POdívej. Já se sestrou jsme od sebe 2 roky. A myslíš, že si rozumíme? Ani náhodou. Tudíž to není o tom věkovém rozdílu, ale o genech, výchově a tak. A když bych přeci jen přistoupila na ten názor, že čím si jsou děti věkové bliže, tím více si rozumí,tak na druhou stranu, není krásný mít školáka, pořídit si mimnko a být s miminkem doma, zároven mít díky tomu čas na školáka a zároven ten školák může v hodně věcech pomoci? Tak to je můj názor. Hawk. Nedělej si z toho hlavičku a soustřed se na toho tvýho ďáblika. Dáváte-li mu lásku, sourozenec je jen rozmar.

Děti můžou být od sebe i dost vzdálené, ale rodič nesmí péčí o to menší stále to starší dítě otravovat, je to jeho věc, že si pořídil malé dítě, ne toho staršího sourozence, občas jo, ale spíš žádat domácí práce než nějaké hlídání a péči.

chomáček napsal(a):

Acho boože, proč já jsem tak alergická na ty kecy, že děti mají být od sebe max.3 roky, jinak si nerozumí a bla bla. Prostě každý věk, každý věkový rozdíl mezi dětmi, lidmi obecně, má své klady a zápory. Keny, neřeš to tak strašně moc. Dělej tak, jak to cítíš. Není nic horšího,než když maminka s tátou myslí jen na ty děti , dítě a pak to sama nezvládá, je nervní, protivná a ty děti jsou chudinky. Necítíš-li se na to, nejdi do toho. POdívej. Já se sestrou jsme od sebe 2 roky. A myslíš, že si rozumíme? Ani náhodou. Tudíž to není o tom věkovém rozdílu, ale o genech, výchově a tak. A když bych přeci jen přistoupila na ten názor, že čím si jsou děti věkové bliže, tím více si rozumí,tak na druhou stranu, není krásný mít školáka, pořídit si mimnko a být s miminkem doma, zároven mít díky tomu čas na školáka a zároven ten školák může v hodně věcech pomoci? Tak to je můj názor. Hawk. Nedělej si z toho hlavičku a soustřed se na toho tvýho ďáblika. Dáváte-li mu lásku, sourozenec je jen rozmar.

S tím školákem-to jsem razila do poslední doby jakobys´mi mluvila z hlouby duše,ale teď poslední dobou se mi nějak za chtělo či co po druhém,ale necháme to ještě uzrát až budeme na 100% vědět.Když se ptám tady ,tak to je to že akorát nevím...ale děkuji za opravdu přesný a výstižný názor!

mimojiné teď jsem skoukla chůvu v akci....to byl masakr..a já myslela že ty holčičky tak nezlobí..já naivka!!!!

Díky!!!

Irenka21 napsal(a):

Děti můžou být od sebe i dost vzdálené, ale rodič nesmí péčí o to menší stále to starší dítě otravovat, je to jeho věc, že si pořídil malé dítě, ne toho staršího sourozence, občas jo, ale spíš žádat domácí práce než nějaké hlídání a péči.

No to je pravda a já právě nevím jestli bych to zvládla nepoužívat věty ve smyslu :"už jsi velký"nebo"musíš mi teď pomáhat"nebo". jdi vedle teď je tu ..."To zní hrozně a já se bojím aby to ze mě někdy nevypadlo....chudák pak malej...



Díky za názor!!!

Moje děti jsou od sebe dva a půl roku , starší je kluk. Souhlasím s chomáčkem, že záleží na genech a výchově , my měli docela štěstí, snad to je tím, že jsou kluk a holka , mají dost rozdílné zájmy , takže nějaké velké žárlení u nás nebylo a není.Měli jsme u nás třeba takovou tradici, že když měl jeden narozeniny, tak i ten druhý dostal nějaký malý dáreček (aby taky mohl rozbalovat..). To se nám moc osvědčilo, odbourali jsme to až s nástupem do školy. V předškolním a mladším školním věku si spolu hodně hráli, pak už se víc vyhraňovaly a taky času na hraní nebylo tolik, ale nikdy se nešli nijak po krku.Samozřejmě, že konflikty byly a jsou občas i teď, ale to je škola života, právě tady se učí konflikty řešit.

keny napsal(a):

No to je pravda a já právě nevím jestli bych to zvládla nepoužívat věty ve smyslu :"už jsi velký"nebo"musíš mi teď pomáhat"nebo". jdi vedle teď je tu ..."To zní hrozně a já se bojím aby to ze mě někdy nevypadlo....chudák pak malej...

Takové věty ani používat nemusíš, ale zapojit do pomoci ho můžeš... třeba formou nějaké hry... Švagrová s tříletým synovcem soutěží, kdo rozesměje dřív jeho půlročního bráchu.... baví se přitom všichni tři a ona ho při tom ještě stihne přebalit nebo obstarat další věci...
A jak mladej hlídá důležitě kočár u obchodu, aby s ním nikdo neodjel.... Záleží na tom, jak to těm starším dětem podáš :)

No a jestli se nám zadaří, budou moje děti od sebe 15 let ... Ale aspoň se holčina poučí, jaké to je s mimčem a přestane mít utopické představy o romantických procházkách s kočárkem a věčně dobře naloženým miminkem, které u nás rozvíjí se svými spolužačkami....

Taky jsem si hezky naplánovala školáka a miminko.Ale přišlo to dřív a tak školák/dyslektik,dysgrafik,dysortografik, dyslektik ,levák a totální pohodář/spolu s hyperaktivním ročním bratrem mě málem přivedli do blázince.Dneska jsou kamarádi,mají společné zájmy i kamarády.Když bylo mladšímu 12,tak jsme jim pořídili sourozence.Myslím,že to ještě dneska po šesti letech rozdýchávají.Obzvláště ten prostřední žárlí na mazánka ještě dneska.A to se je nějakým hlídáním snažím zatěžovat minimálně.Tak si myslím,že opravdu záleží spíše na povaze dítěte a na to jak  vnímá  svoji pozici v rodině.Někteří  jedinci zkrátka bojují o to svoje vždycky,bohužel i v dospělosti/jenom používají jiné metody boje/.

Teda jak to tu čtu, není nakonec nejlepší mít jedináčka?

No já mám dvě a neměnila bych. Oba jsou v pubertě a zatím to u nás je tak, že jeden je zrovna v průšvihu a druhý zrovna v té době v pohodě. No a to mě drží při zdravým rozumu. Navíc, když si vzpomenu, jak se spolu navyváděly, když byly malý, to myslím jedináčkovi žádnej kamarád vynahradit nemůže. A pak, doufám, že jim dobrý vztahy vydrží i do budoucna.

No, já mám dceru 18. let, syna 10. let a v 5/2007 čekám třetí mimčo. Mám sestru s bratrem 15. měsíců od sebe, já jsem od nich 4 a 5 let. Mamka říkala, že to byl docela šrumec. To já se mohla pěkně věnovat každému zvlášť, aniž bych byla nějak ,, uštvaná ,,.

Já mám dvakluky 12 a 2 roky, takže desetiletý rozdíl. Na jedné straně super, na druhé hrůza. Ten starší, už vlastně puberťák, hrozně rád provokuje a mladší, v super období vzdoru a hledání, si to samozřejmě nenechá líbit, takže rvačky a křik škoda mluvit. Na druhé straně ten starší občas pohlídá, pomůže a naučí malého spoustu věcí. Je to o tom, na co se cítíš, ideální věkový rozdíl není.

S bráchou jsme od sebe 10 let. Je to docela dost velký věkový rozdíl, ale vždycky to mezi náma klapalo a rozumněli jsme si.