Ahojte, před 3 týdny mě manžel zmlátil. Máme 10 měsíčního syna, před jeho narozením téměř celé mé těhotenství pil, protože dělal na stavbě  a byl ve společnosti vychlastaných magorů. Nicméně po narození kluka, jednak si našel novou práci, dělá zásobovače u jedné soukromé firmy, a jednak se docela změnil. Najednou byl hodný taťka, nechodil do hospody, ani doma kromě jednoho pivka nepil, pořád jezdil s kočárkem, doma mi pomáhal, výletky, nové autko, počítač. Prostě jsem začala být šťastná. A pak zničehonic , po mích pár slovních narážkách, které mu nebyly asi milé, mě napadl stylem, kdy jsem musela být ošetřena u lékaře, modřiny se mi hojí ještě teď. V tu chvíli jsem utekla v šoku z domu bosa jen v botech, myslela jsem že mě zabije. Po mém návratu domů nastaly omluvy, pláč z jeho strany....Říká, že nechápe co to do něj vjelo. Snažila jsem se sním rozebrat jestli v sobě něco dusí, ale on že nic.   Co vy na to? Můžete si o tom se mnou pokecat? Díky

Aimee, to mě moc mrzí :( že jsi musela zažít něco takového...... ale když jsem byla na výšce na praxi na krizové lince, kam volaly podobně "postižené" ženy... tak tam nám říkali, že ani u cholerického člověka takto agresivní výpady vůči druhé osobě nejsou samy sebou, že mají původ někde v nějakém (ač už třeba vědomím zapomenutém) problému..... Může to být cokoli, ale vždycky by takový člověk měl hledat pomoc odborníka, který mu pomůže zdroj takové agrese najít..... aby se to už neopakovalo :(
protože jinak nikdy nevíš, co ho může znovu vyprovokovat ....

nenarazila jsi na nějakou citlivou strunu ? pokud chceš, napiš více...

Ahoj, tuhle situaci velmi dobře znám - z prvního manželství. Jen se zeptám - pil manžel před tím než tě napadl? Pokud ne, má psychický problém a je nutné aby navštívil lékaře, protože tahle agrese, kterou vůči tobě projevil je nebezpečná  a to velmi. Můj bývalý manžel mne taky vždy zmlátil a pak se omlouval, staral se, kytky nosil.... A pak najednou nečekaně, nevím proč jsem byla na zemi. jenže k tomu pil.
Spousta lidí ti řekne abys rychle utíkala, ty sama víš, že tohle nechceš dál zažívat, ale zároveń si jistě říkáš, že tohle přeci určitě byla nějaká náhoda - skvrny na slunci, vždyť on přeci takový není pořád, vždy´t jsem musela udělat něco špatného, ano te´d mne zbil, ale jindy je skvělý.... Jsi na začátku, ještě vidíš, ještě vnímáš, ještě jsi schopná posoudit co by mělo být a co je. Vyjdi z toho, mysli na sebe, na své dítě.
Tvůj muž potřebuje lékaře, ale ty ho k tomu nemůžeš nutit, musí chtít sám, můžeš mu pomoci pochopit, co pro tebe ta situce znamená, ale zřejmě to nebude chtít slyšet. Pokud on bude říkat, že doktora nepotřebuje, začni uvažovat o rozvodu, nedělám si srandu.

Díky za odpověď, už s manželem jsme dohromady 4 roky. Už když měl problémy s pitím, snažila jsem se pořád najít důvod, proč? Problém tam je určitě v jeho rodině. Matka je totální alkoholička, její manžel jen nečinně u piva přihlíží. Už v dětství mého manžela nebylo vše OK. Všichni tři sourozenci byli zamykáni doma, protože rodiče v hospodě, hodně byli biti. Od toho je můj manžel hodně lekavý, takový strašpitel, neumí moc komunikovat o problémech, protože u nich doma se nikdo o nikoho nestaral. Myslím, že on je docela citově závislý na matce, i když už tam 4 roky nebydlí. Nechápu to, ale ono to tak bývá. Kdybych měla pocit, že je nějaký násilník, nebo hajzl, tak už jsem dávno utekla. Ale já vím, že je to v jádru strašně hodný, citlivý člověk. Má v sobě spoustu lásky, kterou cítím vůči mě i synovi i ostatním lidem. Je to člověk charakterní, neudělal by nějaký podraz...Zdá se mi, že ve svém životě prostě tápe. ˇJá teď nevím po tom všem ( to těhotenství vedle něj bylo příšerné, nakonec jsem skončila v 6 měsíci v nemocnici a v osmém stejně porodila.), jestli se mám zaobírat jeho problémy, nebo radši volit rozvod. Před tím útokem byl střízlivý, byl večer a my koukali na tv. Ta agrese byla reakce na mou poznámku o jeho rostoucím bříšku, že by se neměl navečer tak nacpávat. Bylo to poprvé,cojsem na toto téma mluvila. A skončila jsem s poruchou vidění v nemocnici.

rozvod.....
Přečti si to po sobě a nahlas...... omlouváš ho....
Když jsem čekala druhé dítě, zmlátil mne ve třetím měsíci do bezvědomí.... Klukovi je dnes 19, je postižený, mimo jiné ani nemyslí správně.... A já jsem s ním stále doma.

těžká volba, po 4 letech, s prckem...... fyzické násilí, které sám zažíval je jistě nemalým dílem zdrojem jeho agrese... Ne nadarmo se říká, že dítě, které bylo fyzicky týrané rodiči buď samo pak ubližuje (něco jako odplata) nebo naopak nikdy svoje dítě neuhodí....
nezbývá než si v klidu sednout, situaci probrat a nastínit mu svoje pocity, obavy, řekni mu stejně jako tady, že víš, že je ve skrytu duše dobrýa citlivý...... ale že společně musíte hledat řešení, protože nechceš zažít, aby se váš malý musel někdy na podobné výstupy dívat .... nebo byl nedejbože jeho cílem.... :(

pak už je otázka, jak se k tomu sám postaví, ale je pravda, že chlapi jsou většinou hrdinové, oni přece pomoc nepotřebují, pomůžou si nejlíp sami.... v tohmle případě si ale sám nepomůže....

Cilko, máš pravdu. Já nad tím rozvodem vážně uvažuji, volala jsem i na Dona linku. Možná chci získat jen jistotu, že nepotřebuje pomoct se srovnat ve svém životě.Přece jenom se to stalo poprvé. Jeho psychiku jsme probírali mnohokrát, problém je v tom v čem vyrůstal. Pro něj je přirozené sedět v hospodě, řešit problém tím, že ho zmlátím, vždyť to měl doma. Díky

není za co.
Jedině léčba u doktora....
A ty nejsi zodpovědná za jeho život, neomlouvej ho.
Kdykoli jsme tu pro tebe :) , věř, že bude líp.

Aimee napsal(a):

...Zdá se mi, že ve svém životě prostě tápe. ˇJá teď nevím po tom všem ( to těhotenství vedle něj bylo příšerné, nakonec jsem skončila v 6 měsíci v nemocnici a v osmém stejně porodila.), jestli se mám zaobírat jeho problémy, nebo radši volit rozvod. Před tím útokem byl střízlivý, byl večer a my koukali na <a href="http://fora.babinet.cz/search.php?q=tv">tv</a>. Ta agrese byla reakce na mou poznámku o jeho rostoucím bříšku, že by se neměl navečer tak nacpávat. Bylo to poprvé,cojsem na toto téma mluvila. A skončila jsem s poruchou vidění v nemocnici.

AIMEE...TÁPE?....POZNÁMKA, JEŠTĚ K TOMU DOBŘE MYŠLENÁ O ROSTOUCÍM BŘÍŠKU A STRAVOVACÍCH NÁVYCÍCH NENÍ DŮVOD K TOMU ABY TĚ MANŽEL ZMLÁTIL....MŮŽE TĚ ODPÁLKOVAT SLOVNĚ....MŮŽE SE URAZIT....ALE PŘECE TĚ NEMŮŽE MLÁTIT! TO BYS ZACHVILKU SKONČILA TAK, ŽE BYS PŘEMÝŠLELA PŘED KAŽDÝM VYŘČENÝM SLOVEM CO MŮŽEŠ A CO NEMŮŽEŠ ŘÍCT, CO JEŠTĚ MANŽEL ROZDEJCHÁ A ZA CO DOSTANEŠ NAKLÁDAČKU JAKO V RINGU!
ZLATÍČKO, VŮBEC TI TVOJI SITUACI NEZÁVIDÍM, ALE VÍM, ŽE NIKDO JINÝ NEŽ TY JI VYŘEŠIT NEMŮŽE. PROTO PEVNOU VŮLI A DEJ SE DO TOHO.....MYSLI NA SEBE I SVOJE DÍTĚ. :hjarta:

Aimee, je to jednostranný pohled, který jsi vykreslila z tvé strany, nevím jak by to třeba viděl tvůj manžel, ale i tak si myslím, že máte vážný problém oba. Manžel ve svém dětství a ty v manželství, protože na toto sama jistě nestačíš. Ono všechno začíná "jednou", ale tady je vidět, že i to jednou tě přivedlo vyhledat lék.ošetření. Co když se to bude opakovat? Musíš myslet především na své dítě, protože to tě moc potřebuje a potřebovat bude.

Tvůj manžel má opravdu nevyřišené otázky z dětství, které ho provází do dnešního života a týkají se tebe i syna. Proto bych doporučovala vyhledat odbornou pomoc. Na jedné straně muže omlouváš, ale i tak máš vážné pochybnosti o tom, že jeho reakce nebyla normální. A máš také strach, co přinesou další dny. Člověk má tendenci toho druhého omlouvat, když ho vidí zamilovanými pohledem. Jste spolu již čtyři roky, ale před sebou máte ještě mnoho let společného života a musíte vychovat syna.

Nechej si všechno projít hlavou a vyhledej odbornou pomoc. Jeho jednání nebylo přirozené a člověk, který ublíží a vzápětí se omlouvá na momentální zkrat, nese za svoje chování plnou zodpovědnost.

Příště bude důvodem jeho "vybouchnutí" třeba i špatně položený hrnek, špatně odložené boty, špatná nálada, pláč dítěte. A také by jeho další reakce mohla pro tebe skončit daleko hůře, než tentokrát.

Přeji ti, aby jsi měla odvahu svůj problém řešit. Čím dříve, tím lépe. Hodně odvahy!

Aimee napsal(a):

Díky za odpověď, už s manželem jsme dohromady 4 roky. Už když měl problémy s pitím, snažila jsem se pořád najít důvod, proč? Problém tam je určitě v jeho rodině. Matka je totální alkoholička, její manžel jen nečinně u piva přihlíží. Už v dětství mého manžela nebylo vše OK. Všichni tři sourozenci byli zamykáni doma, protože rodiče v hospodě, hodně byli biti. Od toho je můj manžel hodně lekavý, takový strašpitel, neumí moc komunikovat o problémech, protože u nich doma se nikdo o nikoho nestaral. Myslím, že on je docela citově závislý na matce, i když už tam 4 roky nebydlí. Nechápu to, ale ono to tak bývá. Kdybych měla pocit, že je nějaký násilník, nebo hajzl, tak už jsem dávno utekla. Ale já vím, že je to v jádru strašně hodný, citlivý člověk. Má v sobě spoustu lásky, kterou cítím vůči mě i synovi i ostatním lidem. Je to člověk charakterní, neudělal by nějaký podraz...Zdá se mi, že ve svém životě prostě tápe. ˇJá teď nevím po tom všem ( to těhotenství vedle něj bylo příšerné, nakonec jsem skončila v 6 měsíci v nemocnici a v osmém stejně porodila.), jestli se mám zaobírat jeho problémy, nebo radši volit rozvod. Před tím útokem byl střízlivý, byl večer a my koukali na tv. Ta agrese byla reakce na mou poznámku o jeho rostoucím bříšku, že by se neměl navečer tak nacpávat. Bylo to poprvé,cojsem na toto téma mluvila. A skončila jsem s poruchou vidění v nemocnici.

Hmm... Aimeee... když s takovýmto dárečkem budeš i nadále setrvávat v jedné domácnosti, tak ti můžu zaručit  jednu jedinou věc: postupem času tě zmrzačí tak, že nakonec skončíš na vozejku, načež tě opustí s tím, že s mrzákem žít nehodlá a vydá se na lov zdravé, nic netušící oběti. Ovšem počítej s tím, že pokud budou děti, tak ti sebere i ty děti. Jasný??? Je to tvrdý, ale potřebný k tomu, abys prozřela.

No takovou konstelaci já přímo miluju-problémy s pitím, hodně lekavý manžel, co v životě tápe (to jako že na chodbě na něj stačí potmě zakukat a chudák netrefí ani na hajzl), zato je schopnej ztřískat svoji ženu tak, že má poruchy vidění. Aimée, všechno záleží jenom na tobě. Pokud sis pozorně přečetla, cos tady napsala je situace jednoznačná - pokud nemáš sklony k sado-maso, opusť svého muže a nechej se rozvést.
To, co ti udělal tvůj muž, to nebyla jen jedna jediná facka v afektu - to byly buď opakované údery do obličeje, nebo kopání do hlavy, případně tě vzal za vlasy a tloukl ti hlavoü o zeď či o podlahu. Jen tak z ničeho nic bys popisované poruchy vidění neměla. A to mi můžeš věřit, tohle bohužel  znám.  Pokud ti nestačí ten hnus, kterej jsem ti znovu plasticky popsala, setrvej u svého muže i nadále. Přestaneš vidět a nakonec se přestaneš i hýbat, protože budeš jednoho krásnýho dne zbita tak, že budeš mít rozkopanou páteř a skončíš na vozíku. Jen tak - z ničeho nic. Protože jsi vyprovokovala chudáka manžela tám, že jsi třeba špatně zavřela dveře od lednice a on si holt nedokázal pomoct, protože měl špatný dětství a tím, jak jsi blbě zavřela dveře od lednice to byla holt ta poslední kapka.
No, Aimée, napřed jsi psala, že tě muž pouze zbil, pak jsi napsala, že následkem jeho útoku máš poruchy vidění.  Takže ta bitka zase nebyla tak nevinná. No, napsala jsem ti, co tě čeká, když se tomu nepostavíš a záleží jen na tobě, co si z toho vybereš.

Kiara napsal(a):

No takovou konstelaci já přímo miluju-problémy s pitím, hodně lekavý manžel, co v životě tápe (to jako že na chodbě na něj stačí potmě zakukat a chudák netrefí ani na hajzl), zato je schopnej ztřískat svoji ženu tak, že má poruchy vidění. Aimée, všechno záleží jenom na tobě. Pokud sis pozorně přečetla, cos tady napsala je situace jednoznačná - pokud nemáš sklony k sado-maso, opusť svého muže a nechej se rozvést.
To, co ti udělal tvůj muž, to nebyla jen jedna jediná facka v afektu - to byly buď opakované údery do obličeje, nebo kopání do hlavy, případně tě vzal za vlasy a tloukl ti hlavoü o zeď či o podlahu. Jen tak z ničeho nic bys popisované poruchy vidění neměla. A to mi můžeš věřit, tohle bohužel  znám.  Pokud ti nestačí ten hnus, kterej jsem ti znovu plasticky popsala, setrvej u svého muže i nadále. Přestaneš vidět a nakonec se přestaneš i hýbat, protože budeš jednoho krásnýho dne zbita tak, že budeš mít rozkopanou páteř a skončíš na vozíku. Jen tak - z ničeho nic. Protože jsi vyprovokovala chudáka manžela tám, že jsi třeba špatně zavřela dveře od lednice a on si holt nedokázal pomoct, protože měl špatný dětství a tím, jak jsi blbě zavřela dveře od lednice to byla holt ta poslední kapka.
No, Aimée, napřed jsi psala, že tě muž pouze zbil, pak jsi napsala, že následkem jeho útoku máš poruchy vidění.  Takže ta bitka zase nebyla tak nevinná. No, napsala jsem ti, co tě čeká, když se tomu nepostavíš a záleží jen na tobě, co si z toho vybereš.

:supr: :supr:

Popelko, to není těžká volby, to je jasná volba. Tady vůbec není o čem přemýšlet a na co čekat. A je úplně jedno jestli se to stalo po 4 letech nebo 2 týdnech.
Aimee, když pominu fakt, že se Tvůj manžel dopustil trestného činu ublížení na zdraví, zradil to nejdůležitější co dělá vztah vztahem - Tvou důvěru. Můžeš si tisíckrát opakovat jak je citlivý, hodný a charakterní člověk - NENÍ. Hodný a charakterní člověk nezmlátí ženu tak, že má ještě po třech týdnech modřiny. Přestaň ho omlouvat, to co udělal je neomluvitelné a počítej s tím, že to udělá znovu. A dokonce se obvykle násilí jen zhoršuje a je stále častější. Budeš na to čekat??? Budeš čekat až Tě zbije před očima Tvého syna???
Neztrácej čas přemýšlením co by mohlo být kdyby ... Radši začni přemýšlet jestli máš kam odejít, jestli Ti rodiče pomůžou ať už finančně nebo psychicky a vyhledej právníka.

Nikdo Tě nebude odsuzovat a každý tě pochopí, když muže opustíš kvůli tomuto útoku.
Chlapa, který zmlátil ženu, odsoudí naopak každý a nikdo ho nepochopí.
Řeči o tom, jaký je to citlivý člověk, který trpí něčím z minula, svědčí o tom, že máš tendenci jej omlouvat. Udělal Ti něco neomluvitelného. příště Tě ztluče víc. To nám všem můžeš věřit.
Ty rány Tě asi nebolely natolik, aby ses rozhodla okamžitě a bez diskuse odejít. Řekni mu, prosím, ať příště přitlačí. Abys ztratila svoje váhání a pochybnosti, budeš muset být bita víc a častěji. Je lhostejné, zda Ti to příště provede kvůli Tvým řečem, chování a co já vím čemu. On si důvod najde. Buď bez obav. A že to udělá znovu, o tom opravdu nepochybuj. Chvíli bude sekat dobrotu. A pak to zopakuje.
Kdybys měla trochu víc sebeúcty a rozumu, nebudeš se nás ptát. My Ti radíme úplně zbytečně. Ty musíš vědět, že odejdeš a proč to děláš. Musíš být rozhodná a rozhodnutá. Zatím nejsi ani jedno. A Tvůj protivník /ne partner, ale protivník/ toho využije. On už si ty útoky zdůvodní. Uvidíš. Až nám příště napíšeš, on mě zase zbil, ale tentokrát jem já hloupá neměla dostatečně uklizeno /neuvařila jídlo tak, jak chtěl, měla nahlas puštěné rádio, nepříjemně se na něj koukala....bla bla bla.../, to jsem zvědavá, jestli si uvědomíš, že jsme Ti to říkali!

Taky znám osobně stejný příběh. Když to bylo poprvé, zpytovala svoje svědomí, co udělala špatně. On je přece jenom chudák, který neměl to správné rodinné zázemí- otec kriminálník, matka na něm těžce závislá. Rodiče se mlátili se doma hlava nehlava. On jen ulétl... Pak se strašně styděla, kdykoliv to bylo znovu, komukoliv to říct. Po letech jí z toho pomohl kamarád, náhodou ji našel s přeraženou čelistí a krvácející při začínajícím potratu. A přesto vím, že jakýkoliv příběh žádné ženské nepomůže. Zkušenosti jsou nepřenositelné. Dokud nebudeš sama chtít utéct, tak to nedokážeš. Nevěřím, že poprvé zůstane naposledy, jen si pak budeš hledat jiné nové omluvy pro něj. "Hodní, poctíví strašpytlové" jsou největší tyranští hajzlové. Promiň.

Jéžiš Aimee, utíkej, "jako když tě zebe" a na nic nečekej! Udělal to jednou, udělá to zas!!! Kdyby do tebe ve vzteku třeba strčil, no, možná...:/ :rolleyes: , ale i to by bylo na pováženou. Ale skončit v nemocnici?! Co bude za další den, týden, rok, dva roky? NIKDO nemá právo tě otloukat, ani kdyby byl v dětství týranej, jako zvíře! A ty, jako máma, nemáš zodpovědnost jenom za sebe, ale i za své dítě. Na to musíš brát ohled v první řadě. Chlap, kterej dokáže zmlátit ženskou, ať z jakéhokoliv důvodu, nemá nárok na nějaké ohledy! A ty se neschovávej za porozumění a snahu mu pomoci, nebo se do toho tak zamotáš, že ti bude hodně úzko... Pak budeš jedna z těch ženských o kterých se mluví ve spojitosti s domácím násilím a tvoje dítě se poveze s tebou, protože ono žádnou volbu nemá, tu máš za něj jen ty... Držím ti palce, ať máš sílu problém řešit, dokud je ještě řešitelný.

Aimee, ještě něco mě napadlo. Vím jak těžké je odejít od člověka, kterého asi ještě stále miluješ a jak je těžké smířit se stím co se stalo a že s ním prostě dál žít nemůžeš. A proto Ti chci říct, že jestli se rozhodneš čekat na další napadení neboj se pak ozvat. Sice se možná dočteš - my jsme Ti to říkaly - ale to není důležité. Důležité je, že až se konečně rozhodneš, budeš potřebovat pomoc.
Ale popravdě, Aimee - pokus se rozhodnout už teď a nečekat. U nás doma to začalo fackou a skončilo zlomeným nosem a rukou. U Tebe to začalo rovnou modřinami a poruchami vidění. Příště se taky nemusíš probrat.
Kdybys nevěděla kam se obrátit o pomoc (na DONA lince bohužel nejsou vždy vstřícní tak jak by měli) dej vědět, pošlu Ti další kontakty - organizací, které pomáhají je naštěstí mnoho.

Aiméé,
chová se takto pouze ve stavu opilosti? nebo i za střízliva?
ano, může tam být jakýkoliv pozůstatek z dětství, ale to ho neomlouvá...
byl by ochoten navštívit psychiatra?aby vše rozebrali a on se časem mohl kontrolovat?

Pamatuj na svoje zdraví, aby příště ON nepřitlačil, nebo aby TY jsi včas nestačila zdrhnout - tady je i důl., jestli mlátí  jen tebe - protože si na tebe dovolí, protože jsi lehký cíl, popř. jestli se i rád popere s kámoši a hl. jestli toto je jen za přítomnosti alkoholu....

Ahojte, všem děkuji za mailíky. Když to ráno vždycky otevřu, mám celý den sílu přemýšlet tím správným směrem. Je to ale fakt neuvěřitelné pro člověka, který to nezažil. Když jsem s ním začala chodit, vždycky říkal, že by neublížil ani mouše, že v životě by na ženskou nesáhl.Psychika je hrozně složitá a u chlapů někdy nepochopitelná. Zatím bydlíme spolu, ale vždy když s ním začnu mluvit, jen mě to utvrzuje v tom, že musíme od sebe. Ne , že by byl agresivní, právě naopak, jako milius. Jsem objednaná do manželské poradny, ne něco řešit, ale popovídat si, hlavně o mě. S rozvodem to není lehké, asi to dobře víte. Musíme být půl roku od sebe a my jako "manželé" nežijem měsíc. Tak to mám všechno před sebou.

Míšo,zrovna jsem přečetla tvoji zprávu. V něm agrese normálně není, nikdy se nepopral v hospodě, a pokud vím, když se možná někdy k něčemu schylovalo tak utekl. Proto jsem ho v některém z minulých mailů nazvala strašpytlem. A já rozhodně nejsem žádná puťka, která by seděla skrčená v koutě. Před mateřskou jsem vydělávala mnohem víc než on, jsem úplně samostatná. Ten útok byl za střízliva a poprvé. Asi proto jsem to všechno neřešila okamžitým rozchodem. V pondělí jdu do té poradny, uvidím, možná se mi podaří ho tam taky dostat. Jen pro jeho dobro.

Aimee no jo, on je takové sluníčko, má tolik lásky pro nás všechny, sice tě občas zmlátí tak, že skončíš v nemocnici, ale jinak je to fakt miláček.
Přečti si to po sobě a prober se, to, že si pronesla cosi o jeho bříšku není důvod k tomu, aby tě zbil.

Michaela a to je nejaky rozdiel, ci to urobi v opilosti alebo za triezva? :/

No Aimee bude to asi fakt těžký, možná že člověk může jednou ve vzteku uject, možná kdyby to byla facka, ale stejně, po takový nevinný připomínce a to že si skončila v nemocnici,to fakt není normální.

holky, trošku z té veselejší stránky:

#     Jaký je u mužů rozdíl v ODVAZE, COOLNESS a HOODNĚ COOL?
#
#
#
#     ODVAHA:
#
#     Ráno ve tři přijdeš domů ožralý.
#
#     Tvoje žena stojí u dveří s koštětem a ty se jí zeptáš: "Zametáš,
#     nebo ještě někam letíš?"
#
#
#
#     COOLNESS:
#
#     Ráno ve tři přijdeš domů ožralý.
#
#     Smrdíš dámským pafrémem a na košili máš rtěnku.
#
#     Plácneš manželku po zadku a řekneš: "Tak a teď jsi na řadě ty!"
#
#
#
#     HOODNĚ COOL:
#
#     Ráno ve tři přijdeš domů ožralý.
#
#     Manželka leží v posteli a nespí.
#
#     Vezmeš si židli a sedneš si k ní. Na její otázku: "Co to má
#     znamenat?" odpovíš: "Chci sedět v první řadě, až ten cirkus začne."
#
#
#sorry, poslal mi to kolega...
#
#

Aimee napsal(a):

Míšo,zrovna jsem přečetla tvoji zprávu. V něm agrese normálně není, nikdy se nepopral v hospodě, a pokud vím, když se možná někdy k něčemu schylovalo tak utekl. Proto jsem ho v některém z minulých mailů nazvala strašpytlem. A já rozhodně nejsem žádná puťka, která by seděla skrčená v koutě. Před mateřskou jsem vydělávala mnohem víc než on, jsem úplně samostatná. Ten útok byl za střízliva a poprvé. Asi proto jsem to všechno neřešila okamžitým rozchodem. V pondělí jdu do té poradny, uvidím, možná se mi podaří ho tam taky dostat. Jen pro jeho dobro.

Aimee, čím dřív to vyřešíš, tím lépe. Neustále budeš v napětí, kdy to udělá znovu. Můžeš si vážit manžela, který se tak chová? Pokud je častým návštěvníkem hospody, nemá smysl s ním ztrácet čas, bude to čím dál horší. Určitě si zasloužíš lepší život. Moje kamarádka se vdávala brzy a hned měla tři děti. Po nějaké době se z milujícího manžela stal sprostý alkoholik, který většinu peněz propil a prohrál. Kvůli dětem snášela násilí všeho druhu, k dětem se choval vždy slušně. Také neměla kam jít. Po vážném fyzickém napadení, kterého byly děti svědky, jí pomohla rodina. Soud  o děti a rozvod se táhl dva roky. Dnes jsou ona i děti šťastni, že našla odvahu to řešit.

Utíkej, dokud můžeš. Pokud to necháš dojít dál a on Tě bude mlátit, budeš mít strach ho opustit.
Je to v něm a Ty ho nezměníš. Držím palce.

Nejsem ještě vdaná a možná že mě za můj názor někdo radikálně odsoudí, ale já bych v tomhle případě zastávala heslo "Jednou není vůbec, dvakrát je příliš".  Můj dědeček dal babičce pár týdnů po svatbě první facku v životě.  A taky poslední. Babička se sbalila a odstěhovala zpět k rodičům. Půl roku s ním nemluvila. Pak přijala dědečkovu omluvu, ten od té doby až dodnes zastává názor že na ženskou vztáhne ruku jen zbabělec a měli krásně manželství plné úcty bez bití. Ale oba věděli, že kdyby to dědeček udělal podruhé, odejde babička už napořád, i s dětma.

Ale facka je rozdíl!To si myslím, že se může stát každýmu. Já jsem přítelovi taky třeba ze vzteku při hádce dala facku. Ale tohle je něco jinýho. Možná by stačilo odejít na měsíc, k rodičům, ke kamarádce. Ale musí vidět, že tohle mu víckrát neprojde. A opravdu, pokud by se to ještě jednou opakovalo, pak jedině žádost o rozvod.

Aimei, můj bratr svou ženu taky mlátil. Tenkrát se domácí násilí ani neřešilo. Pokoušela jsem se už zasáhnout, ale obrátilo se to proti ní. Prostě z ničehonic velká agrese. Trvalo to někollik let a nevím, jestli to za to stálo. Naše rodina stojí při ní a jestli by odkopla, tak ji v tom podpoříme, i když je to bratr. Dnes se léčí. Ta agrese je psychická porucha. Začal e léčit, až stáli u soudu u rozvodu. Dnes je jako vyměněný a ví, že se musí ovládat. Bylo to několik let. U vás to bylo jednou? Myslím si, že i poprvé se musí stanovit mantinely a zásadně se proti tomu  bránit. Jsi svobodný člověk. Manželská poradna je určitě dobrá věc. Zkus to nejdříve řešit, stanovit si termín třeba půl roku, jak dlouho budeš ochotna vše snášet či zlepšovat a pak vyhodnotit. Tvůj muž má problém, možná bude jednou dobrý manžel, kdo ví. Ale rozhodně, jestli se bude situace opakovat, nemá cenu marnit svůj čas v bolestech.

Anno9, tvůj bratr v dalším násilí nepokračuje proto, že vaše rodina zaujala jednoznačné stanovisko - jak budeš v útocích pokračovat, nebudeme tě chránit a nehodláme ti pomáhat. To, že se léčí, je jedině dobře. Držím palce.

Kiaro, to je fakt. Ale myslím si, že on je celý podělaný, že ho švagrová opustí. Do té doby co ustupovalo, nic nešlo, jakmile i ona ukázala, že to myslí vážně, začal se sebou konečně něco dělat. Nejraději bych mu flákla, já bych už dávno roztočila žehličku. Moc ji držím pěsti.

Aiméé, neviem, či je to ešte aktuálne, ale moja skúsenosť: Žila som 9 rokov s cholerikom, ktorý bol zúrivejší za triezva ako v opitosti(teda to nesúviselo s alkoholom), hádal sa aj v obchode alebo za volantom, mal problémy v pracovných a vlastne aj rodinných vzťahoch, ale: v živote na mňa nevztiahol ruku. Reval ako tur, trieskal dverami, až vyletelo sklo, rozbíjal riad, ale ZA CELÝ ČAS SA MA NEDOTKOL V ZLOM. Vedel, že by to bol naprostý koniec: vzťahu a možno aj jeho samého. Mne bolo jasné od puberty, že MŇA NIKTO BIŤ NEBUDE. Hotovo. A zrejme to zo mňa chlapi vycítili, lebo teda zážitky mám všelijaké, ale od mojich cca 13 rokov(a vtedy to bol otec, čo sa bohužiaľ chápe ako tradičný spôsob výchovy) mi nikto nedal ani facku. Stanov si to aj ty tak, minimálne pre budúcnosť. Hoci - ten môj bývalý "poklad" ma potom týral psychicky, a niekedy som si hovorila, že by bolo ľahšie držať jednu facku, ako počúvať jeho reči, ale to je už iná kapitola... Držím ti palce, aby si dotiahla vec do konca, a jemu, aby šiel na terapiu a popasoval sa so svojimi démonmi.

cilka napsal(a):

Ahoj, tuhle situaci velmi dobře znám - z prvního manželství. Jen se zeptám - pil manžel před tím než tě napadl? Pokud ne, má psychický problém a je nutné aby navštívil lékaře, protože tahle agrese, kterou vůči tobě projevil je nebezpečná  a to velmi. Můj bývalý manžel mne taky vždy zmlátil a pak se omlouval, staral se, kytky nosil.... A pak najednou nečekaně, nevím proč jsem byla na zemi. jenže k tomu pil.
Spousta lidí ti řekne abys rychle utíkala, ty sama víš, že tohle nechceš dál zažívat, ale zároveń si jistě říkáš, že tohle přeci určitě byla nějaká náhoda - skvrny na slunci, vždyť on přeci takový není pořád, vždy´t jsem musela udělat něco špatného, ano te´d mne zbil, ale jindy je skvělý.... Jsi na začátku, ještě vidíš, ještě vnímáš, ještě jsi schopná posoudit co by mělo být a co je. Vyjdi z toho, mysli na sebe, na své dítě.
Tvůj muž potřebuje lékaře, ale ty ho k tomu nemůžeš nutit, musí chtít sám, můžeš mu pomoci pochopit, co pro tebe ta situce znamená, ale zřejmě to nebude chtít slyšet. Pokud on bude říkat, že doktora nepotřebuje, začni uvažovat o rozvodu, nedělám si srandu.

Cilko,
to určitě náhoda není, ten lékař je dobrý nápad, pokud ten manžel od aimee chce spolupracovat... ovšem pokud nechce... tak s ním nic neudělá.

Aimee, to, co provedl tvůj manžel, není normální. Dal bych mu jedinou, poslední šanci...

Aimee napsal(a):

V něm agrese normálně není, nikdy se nepopral v hospodě, a pokud vím, když se možná někdy k něčemu schylovalo tak utekl...

Agrese v něm je docela určitě, ta je v každým. Kdyby se ale pral v hospodě, asi by nemlátil tebe, protože takhle to vypadá, že si troufne jen na slabší, což pro chlapa není to nejlepší vysvědčení..a jo, taky bych mu dala je jednu šanci.

lupina montana napsal(a):

Aimee napsal(a):

V něm agrese normálně není, nikdy se nepopral v hospodě, a pokud vím, když se možná někdy k něčemu schylovalo tak utekl...

Agrese v něm je docela určitě, ta je v každým. Kdyby se ale pral v hospodě, asi by nemlátil tebe, protože takhle to vypadá, že si troufne jen na slabší, což pro chlapa není to nejlepší vysvědčení..a jo, taky bych mu dala je jednu šanci.

Pozor,
agrese není v každém... jsou lidé vysloveně defenzivní povahy, kteří model agrese odmítají používat.
Agrese je vlastně vyjádřením nejistoty o sama sobě, neschopnost prosadit se. Dotyčný se pak prosazuje na úkor buďto slabšího, nebo takového partnera, který již nechce používat model agrese, protože za zkušenosti ví, že není optimální.
Pak zde figuruje také model agrese proti sama sobě - což je úplně nejhorší. Agresi proti partnerovi je možno také považovat za formu agrese proti sobě. Proto je tak destruktivní.

Dotyčný agresor by se měl naučit své pocity strachu verbalizovat a odreagovat. Jinak hrozí nekontrolované jednání vyplývající z neoprávněného pocitu ohrožení.

Omlouvám se, použíla jsem špatně terminus technikus. Myslela jsem samozřejmě agresivitu. Pevně doufám, že Aimee mi rozuměla.

Souhlasím s lupi: agrese je v každém z nás. Jen každý z nás ji máme v jiném množství a jinak zpracovanou, přesně jak píše Salv:
"Agrese je vlastně vyjádřením nejistoty o sama sobě, neschopnost prosadit se. Dotyčný se pak prosazuje na úkor buďto slabšího, nebo takového partnera, který již nechce používat model agrese, protože za zkušenosti ví, že není optimální."

Někdo ji má v sobě hodně - hodně se bojí, cítí se ohrožený, tak "chytá na první našlápnutí"...
Někomu ji zbylo jen málo a i to málo má pod kontrolou a ukazuje ho jen v příladě skutečného ohrožení.

Ano, Pandorro, je to tak.
Nejzoufalejší na tom je, že agrese - či domácí násilí - plodí samo o sobě další agresi a domácí násilí. Mám tím na mysli děti, které buď byly samy oběťmi týrajících rodičů, nebo násilí, páchanému na matce přihlížely. Ty si - bohužel - nesou do života vzorec takového chování jako NORMU. Buďto z nich agresor vytluče veškerou sebeúctu, takže se cítí na úrovni hadru a logicky k sobě přitáhnou takového partnera, který s nimi jako s kusem hadru bude zacházet. Nebo takový agresůrek zašeptá - až budu velkej, budu se chovat stejně jako ten, co mi ubližoval. On je silnej, velkej, bitím mi způsoboval utrpení, nevážil si mě, ale byl to můj rodič a ukázal mi cestu, kterou musím jít, abych byl tak silný a schopný jako on:( Ponižovat, ubližovat a bít - to je druhá cesta, po které se děti agresorů vydají.
Podle mě je to věčně roztočená spirála, která se bude navěky vracet :(

nebude, Kiaro.. :pussa: Koukni, kolik statečných je zrovna přetíná..včetně tebe, jestli jsem to správně odečetla.

Ano, nenechám se od nikoho bít. Co - bít, nikdo mi nebude předestírat, že já jsem blbá-neschopná:)

kiaro nikdo nemá nárok tě uhodit, když jsem byla mladá a blbá, tak jsem si myslela, že předělám alkoholika. Byla jsem s ním pět let a mám s ním dvě děti, přičemž jsou v chování když je někdo vytočí celý otec. Zažila jsem si očistec a nejhorší je že si jeden myslí, že si to bití zaslouží.

Salvator napsal(a):

lupina montana napsal(a):

Aimee napsal(a):

V něm agrese normálně není, nikdy se nepopral v hospodě, a pokud vím, když se možná někdy k něčemu schylovalo tak utekl...

Agrese v něm je docela určitě, ta je v každým. Kdyby se ale pral v hospodě, asi by nemlátil tebe, protože takhle to vypadá, že si troufne jen na slabší, což pro chlapa není to nejlepší vysvědčení..a jo, taky bych mu dala je jednu šanci.

Pozor,
agrese není v každém... jsou lidé vysloveně defenzivní povahy, kteří model agrese odmítají používat.
Agrese je vlastně vyjádřením nejistoty o sama sobě, neschopnost prosadit se. Dotyčný se pak prosazuje na úkor buďto slabšího, nebo takového partnera, který již nechce používat model agrese, protože za zkušenosti ví, že není optimální.
Pak zde figuruje také model agrese proti sama sobě - což je úplně nejhorší. Agresi proti partnerovi je možno také považovat za formu agrese proti sobě. Proto je tak destruktivní.

Dotyčný agresor by se měl naučit své pocity strachu verbalizovat a odreagovat. Jinak hrozí nekontrolované jednání vyplývající z neoprávněného pocitu ohrožení.

Ja nie som agresívna na durhých, ale len a výlučne na seba... Takže podľa mňa každý má v sebe agresiu a niekto ju používa a využíva pozitívne(konkurenčný boj, súťaživosť, pracovitosť), niekto ju používa voči sebe a niekto voči druhým.

Ježíš, tohle je vtipný...naprosto totéž dvěma úplně odlišnými jazyky :lol: :lol: :lol:

A ešte by osm to mohla aj po anglisky... :cool: alebo nemecky, arabsky, čínsky :rodna: ...

Prosím čínsky a arabsky alespoň už s jistotou budu vědět že jsem tupec :lol:

Nemám klávesnicu :grater: - ale niečo skúsim... ىفإج

Tiina napsal(a):

... sice tě občas zmlátí tak, že skončíš v nemocnici, ale jinak je to fakt miláček.

docela by mně zajínalo, jestli existuje taky případ, že chlap zmlátil svou ženu JEDNOU a pak už NIKDY  ...

Jessika napsal(a):

Tiina napsal(a):

... sice tě občas zmlátí tak, že skončíš v nemocnici, ale jinak je to fakt miláček.

docela by mně zajínalo, jestli existuje taky případ, že chlap zmlátil svou ženu JEDNOU a pak už NIKDY  ...

Jedině ta, co hned po prvním útoku utekla hodně daleko, než ho dokázal zopakovat!


A mě by zajímalo, jestli to bývá i naopak:
Bije i žena svého muže?

měla jsem kolegu v práci, který se rozvedl, protože jeho žena ho bila. On - sportovec a reprezentant 190cm, ona - zdravotní sestra normálního vzrůstu a chování.
I další dva jiní známí měli podobné problémy, ale jejich manželky byly léčené hysterky

Jessika napsal(a):

Tiina napsal(a):

... sice tě občas zmlátí tak, že skončíš v nemocnici, ale jinak je to fakt miláček.

docela by mně zajínalo, jestli existuje taky případ, že chlap zmlátil svou ženu JEDNOU a pak už NIKDY  ...

Možná, pokud ji zabil... :usch: pardon, blbej, černej humor.
Můj tatík bil maminku opakovaně, ale teď už ve stáří (je jim 68 ) ne... Ale ono maminky bylo taky dost. Jo, jsou to složité věci.
Nejlepší je žít s někým vyrovnaným zdravě sebevědomým, tolerantním, inteligentním, bez psychických bloků, poruch atd. Mno.... :rodna: Je někdo takový? :co:

Jessika napsal(a):

Tiina napsal(a):

... sice tě občas zmlátí tak, že skončíš v nemocnici, ale jinak je to fakt miláček.

docela by mně zajínalo, jestli existuje taky případ, že chlap zmlátil svou ženu JEDNOU a pak už NIKDY  ...

Ano, môj strýko a teta, je to niekde tu na Medziľudských vzťahoch, na Domácím násilí myslím...

Damila: A mě by zajímalo, jestli to bývá i naopak:
Bije i žena svého muže?

Jo, tak já mám ve své těsné blízkosti 2 páry, kde žena utne manželovi.... Zajímavé je, že jsou to ženy malinké, asi kolem 165 cm. Ten jeden chtěl z manželství odejít, ale po divadelním omdlívacím výstupu své ženy se vrátil, a ten druhý - můj švagr, kulturista, se právě rozvádí.
Myslím, že jedna vzájemná facka za celý život se při nějaké vypjaté situaci určitě dá tolerovat. Ale recidiva násilí, to už je věc jiná.

Tak, tak...
Terci, jsme jenom lidi a VŽDYCKY v soužití dvou lidí nastane po nějaké době situace, kdy buď jednomu či druhému tzv. "ujedou nervy"
Já Ti, holka, nevím. Já jsem měla manželství dost italiáno-siciliáno, kdy o létající talíře a padající facky skutečně nouze nebyla. Samozřejmě že už je tohleto za mnou - bohudík - ale nedovedu si představit situaci, kdy by na mě JEŠTĚ JEDNOU vztáhl nějaký muž ruku.
Terci, zastávám heslo, že první rána znamenáí ztrátu respektu a ztráta respektu znamená ztrátu lásky :jojo: a je úplně jedno, jestli bije žena či muž. Prostě tohleto do žádného vztahu nepatří a jestli DOKÁŽU udeřit svého partnera, tak je to začátek konce.
Takhle to na základě svých vlastních zkušeností vidím já ... :jojo:

Ahoj Kiaro,
vidím to podobně, ale nakonec, zrovna u těch dvou dvojic se projevila různorodost. Můj švára už toho má dost (ale podává rozvod ONA), on je totiž dobrák od kosti, dost věcí radši 10x rozebere, než by udělal rázný konec, ale přece jen vím, že tomu rozvodu se už nebrání, nějak k němu dospěli oba, akorát švagrová byla rychlejší.
A ten druhý (velmi krásný chlap, vaří, uklízí, nikdy nemluvil sprostě) - ten od ní neodejde, protože ji má jaksi pokorně rád. Když jsem se ho ptala, jak to tak snese, tak se usmál a odpověděl, že ho to přece od ní nebolí....

U nás itálie nenástává, protože manžel je nemluvný, a když ho nějakým nápadem zrovna nenadchnu, vzdychne a odejde z místnosti :). A já jsem bývala někdy ta, která spíš zařvala, ovšem jsem spořivý typ, takže talířem bych nehodila :D. Navíc hluk dělá zle i našemu psovi, takže než bych měla rodinu, kde by půlce zúčastněných mrkalo oko z nervozity, raději volím klídek :D.
V posledních letech už se nehádáme vůbec. Asi se už víc známe (čtvrtstoletí) a navzájem se nenutíme do něčeho, co se druhému nelíbí, a naopak už navrhujeme jen to, co víme, že druhý udělá (mně by třeba na dovču pod širák nedostal a já ho zas nebudu nutit do kina na romantický film) :D

Damila napsal(a):

Jessika napsal(a):

Tiina napsal(a):

... sice tě občas zmlátí tak, že skončíš v nemocnici, ale jinak je to fakt miláček.

docela by mně zajínalo, jestli existuje taky případ, že chlap zmlátil svou ženu JEDNOU a pak už NIKDY  ...

Jedině ta, co hned po prvním útoku utekla hodně daleko, než ho dokázal zopakovat!


A mě by zajímalo, jestli to bývá i naopak:
Bije i žena svého muže?

Já jsem svého muže jednou uhodila. Nic mě neomlouvá. Strašně mě to mrzí. Tím spíš, že mě manžel v té chvíli objal  a řekl: Pojď sem ke mně ........    Strašně se stydím, hrozně. Je to už 6 let, ale nikdy to nezapomenu.

Teda Eri - to je dojemné.... asi přesně věděl, jak ti je. :hjarta:

aimme, je mi to hrozně líto že jsi tohle prožila. Asi před týdnem se mi stalo s mím přítelem něco podobného. Byly jsme u známích a on se mi tam pěkně opil a pak spadl na zem a já mu šla pomoci znovu na nohy a on mě vzal a hodil semnou na takovej kulatej gauč. V pohodě jsem se zvedla a myslela si že je to sranda takhle mě hodil asi 5x a když jsem mu řekla at se uklidní tak na mě naběhl a začal do mě strkat no a já to nevydržela a jednu jsem mu ubalila :dumbom: . najednou se vzpamatoval a začal se mi omlouvat. No každopádně si druhý den nic nepamatoval a asi 2 dny se nemohl pořádně najíst protože jsem mu asi hejbla s pantem   :lol: ale co dobře mu tak,nemá si dovolovat   :lol: od tý doby se tvrdýho nedokl tak jsem zvědavá jak dlouho to vydrží. No a kdyby ne tak opro ránu asi taky daleko chodit nebudu

Aimee napsal(a):

Ahojte, před 3 týdny mě manžel zmlátil. Máme 10 měsíčního syna, před jeho narozením téměř celé mé těhotenství pil, protože dělal na stavbě  a byl ve společnosti vychlastaných magorů. Nicméně po narození kluka, jednak si našel novou práci, dělá zásobovače u jedné soukromé firmy, a jednak se docela změnil. Najednou byl hodný taťka, nechodil do hospody, ani doma kromě jednoho pivka nepil, pořád jezdil s kočárkem, doma mi pomáhal, výletky, nové autko, počítač. Prostě jsem začala být šťastná. A pak zničehonic , po mích pár slovních narážkách, které mu nebyly asi milé, mě napadl stylem, kdy jsem musela být ošetřena u lékaře, modřiny se mi hojí ještě teď. V tu chvíli jsem utekla v šoku z domu bosa jen v botech, myslela jsem že mě zabije. Po mém návratu domů nastaly omluvy, pláč z jeho strany....Říká, že nechápe co to do něj vjelo. Snažila jsem se sním rozebrat jestli v sobě něco dusí, ale on že nic.   Co vy na to? Můžete si o tom se mnou pokecat? Díky

Děvče zlatý tak v tomhle žiju asi 12 let, nikdy mě NEZBIL ale max. 1 uhodil uteč pokud můžeš adokud je synek malý - nezmění se !!

JN napsal(a):

Aimee napsal(a):

Ahojte, před 3 týdny mě manžel zmlátil. Máme 10 měsíčního syna, před jeho narozením téměř celé mé těhotenství pil, protože dělal na stavbě  a byl ve společnosti vychlastaných magorů. Nicméně po narození kluka, jednak si našel novou práci, dělá zásobovače u jedné soukromé firmy, a jednak se docela změnil. Najednou byl hodný taťka, nechodil do hospody, ani doma kromě jednoho pivka nepil, pořád jezdil s kočárkem, doma mi pomáhal, výletky, nové autko, počítač. Prostě jsem začala být šťastná. A pak zničehonic , po mích pár slovních narážkách, které mu nebyly asi milé, mě napadl stylem, kdy jsem musela být ošetřena u lékaře, modřiny se mi hojí ještě teď. V tu chvíli jsem utekla v šoku z domu bosa jen v botech, myslela jsem že mě zabije. Po mém návratu domů nastaly omluvy, pláč z jeho strany....Říká, že nechápe co to do něj vjelo. Snažila jsem se sním rozebrat jestli v sobě něco dusí, ale on že nic.   Co vy na to? Můžete si o tom se mnou pokecat? Díky

Děvče zlatý tak v tomhle žiju asi 12 let, nikdy mě NEZBIL ale max. 1 uhodil uteč pokud můžeš adokud je synek malý - nezmění se !!

JN co znamena jednou??Při každe hadce jednou nebo jednou za celych těch 12 let???A proč teda neutečeš ?

Aime...chodíš sem vubec??  ;)
ráda bych vedela jak žiješ... :)