Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych vám napsala, jak probíhal můj porod. 3.11.2006 jsem se slušně navečeřela, dělala jsem bifteky s hranolkama a oblohou. Když jsem to dojedla strašně mě tvrdlo břicho, tak jsem z toho udělala závěr, že jsem to prostě přehnala. Zhruba kolem 22 h večer mě začalo bolet břicho jako při menstruaci, moc jsem tomu nevěnovala pozornost, protože den předtím mě to břicho bolelo každou chvilku. Byla jsem čůrat a na toal. papíru jsem měla takový nahnědlý hleník, hned jsem bombardovala babinet. Dostala jsem odpovědi, jako že by to mohla být hlenová zátka, ale někomu odcházela i týden před porodem-opět jsem to jakoby nechala být. Občas jsem cítila takové malilinkaté vlhko, ale jelikož jsem měla skoro celé těhotenství výtok opět jsem si řekla, že už asi začínám bláznit. Nic méně manžel šel akorát spát, tak jsem šla taky. Když jsem si lehla, opět mě začalo na chvilku bolet břicho (40 sekund a více jak tvrdila porodní asistentka) Řekla jsem manželovi, že já ležet určitě nejdu, že si jdu umýt vlasy a začala jsem sledovat čas. Zjistila jsem, že ta bolest (která byla podobná normální menstruační bolesti břicha) přichází zhruba po 10 minutách. Šla jsem na záchod a na papíře jsem měla malinko krve. Myšlenka toho, že pojedeme 30 km do porodnice uplně zbytečně mě pomalu opouštěla, začala jsem tušit, že už to je asi tady. Bolesti byly pořád pravidelné a zdálo se mě že už jsou i o něco silnější. Rychle jsem si umyla vlasy, oholila atd. V přípravách do porodnice jsem začala zrychlovat, protože 30 km je 30 km. Vylezla jsem ze sprchy a cítila jak mě něco teplého teče po noze-bylo mě jasný, že to je plodová voda-to se nedalo přehlídnout. V té době ty bolesti ale nabírali na intenzitě takže i tak jsem věděla, že už to je asi ono. Do toho jsem měla ještě průjem, takže jsem pak běžela znova do sprchy. Manžel začal mít strach a už se mu ani nelíbilo to moje vysoušení vlasů :lol: Já se pořád ještě smála, protože jsem chtěla být veselá rodička (to po nás chtěla porodní asistentka) Musím vám holky říct, že jsem byla najednou uplně šťastná, že už si jsem uplně jistá, že se blíží porod a že jsem se začala na svém miminko neskutečně těšit. No po nějakých zmatcích, jako co ještě musím dobalit  jsme vyrazili do porodnice-byla přesně půlnoc. Cestou jsme se ještě stavili u manžela v kanceláři okopírovat těhotenskou průkazku, abych ji měla na památku a jeli jsme do Jičína. Po cestě už mě humor pomalu opouštěl. Při kontrakcích se mě zdálo, že jede manžel moc rychle a že to auto hrozně hrká a mimo kontrakce se mě zdálo že jede moc pomalu :lol: To už bylo po 3 minutách. Před Jičínem už jsem to ani neměřila, protože už mě to bylo jedno po kolika minutách-už mě humor fakt přešel. Cestou od auta do porodnice jsem měla několik kontrakcí.Přijeli jsme tam před 1 h. Zazvonili jsme a vyšla ospalá starší sestra a říkala "co jééééé?" Holky, to mě uplně ubralo sílu-fakt že jo. Mimo kontrakce jsem ji řekla, že mám bolesti po asi 3 minutách a že mě asi odtekla i plodová voda. Chtěla vložku, ale trošku jsem ji vykolejila. Měla jsem na vložce namodralej vnitřek (ani nevím, kde jsem tuhle vložku vzala:lol:) a ono se to po polití mělo zbarvit do modra :lol: Stála jsem tam jako blb. Sestru hlavně zajímalo, kdy mám termín a chtěla těhotenskou průkazku. Pak se přišourala s tou košilí nebo co to bylo a prej že se mám přestrojit. Myslela jsem, že půjdu do nějaké hekárny nebo jak se to jmenuje a né že se budu přestrájet před příjmem v čekárně. No nic. Najednou jsem zase potřebovala na velkou. Řekla jsem ji to a ona jako že mě vyšetří, že mě to tam třeba už tlačí, věděla jsem že na mě jde zase ten průjem :lol: Vyšetřila mě a řekla, že mám čekat na doktorku. Dala mě kelímek na moč a dovolila mě jít konečně na ten záchod. Samozřejmě průjem. Hledala jsem papír a ten nikde. Mezitím jsem měla samozřejmě jednu kontrakci za druhou takže jsem dýchala jako pes (to už i v autě-opravdu to pomáhá) Když se manželovi zdálo, že dlouho nejdu, zavolal na mě jestli jako žiju. Řekla jsem mu, že nemám papír, ať mi ho přinese z tašky. No nakonec mě papír přinesla ta ospalá sestra ten jejich. Byla jsem docela znechucená, že to tam vůbec nefunguje. Pak mě šla natočit ten monitor. Musím říct, že kontrakce na židli opravdu nic moc. Rady porodní asistentky mě byly totálně k prdu. Na židli jsem seděla pěkně dlouho, měla jsem vysoký tlak, takže mě ho měřila pořád dokola a říkala "hm? hm? hm?  Za chvíli mě zase posunovala ty pásy na břiše a opět dělala "hm hm" nemůžu říct, že byla nepříjemná, to ne, ale byla nijaká, nic mě neříkala, prostě mě přišlo jako bych tam byla sama. Doktorka přišla asi až v 1:45, vlezla jsem na lehátko, ona počkala až mě přejde kontrakce a prohlídla mě-no nic příjemnýho to nebylo, pak mě dělala ultrazvuk-docela podrobnej, protože mě to přišlo jako věčnost. Jelikož byl mrňous otočenej, tak asi zjišťovala, jestli to půjde porodit normálně. Řekla mě že má okolo 3 kg a jestli vím, co to bude. Řekla jsem, že to vím jen já. Poslala manžela za dveře a já ji to řekla. Řekla mě, že u kluků při porodu koncem pánevním hrozí, že můžou mít v dospělosti sníženou plodnost a že by zvolila císařský řez. Jelikož bych si to nechtěla nikdy vyčítat, tak jsem ji řekla " no tak jo, co se dá dělat" Navíc už jsem to fakt chtěla mít za sebou, bolesti už mě přišly jako totálně nesnesitelný. Byli 2 hodiny a ona mě řekla že v půl 3 bude hotovo. Uplně mě zajiskřily oči. Obvolala potřebné lidi a já čekala na půl 3. Opět na židli, protože mě ta ospalá sestra měřila několikrát tlak a ještě mě doholila nahoře. Doba do půl 3 byla nekonečná. Před půl 3 si pro mě přijeli, dali mě cévku. Cévkování mě nevadí, ale do toho ještě ty kontrakce, prostě jsem se nemohla moc hejbal na tom lehátku. Dejchala jsem jako pes a kroutila se jako had-manžel měl slzy v očích. Pak mě odvezli na operační sál, kde mě vysvětlili, že mě nejdřív něčím namažou bříško a pak mě teprve celkově uspí, aby v tom mimčo bylo co nejkratší dobu. Pak už jsem zřejmě usnula. Najednou slyším, máte krásného zdravého chlapečka, začali mě strašně týct slzy, nemohla jsem vůbec otevřít oči-neměla jsem sílu-nešlo to.(bylo asi 3.45) Slyšela jsem jen manžela jak říká "ona brečí" a oni mu říkali "to nic-to se někdy stává" Se zavřenýma očima jsem začala komunikovat. Manžel mě dal trochu vody, namazal mě rty, řekl mě, že Lukášek je nádhernej, že se narodil ve 2.39 a váží 3,60. Když je miminko otočené, tak se neměří-nechtějí mordovat nožičky.  Uplně jiná sestra (moc milá a příjemná) vysvětlovala manželovi, že mě dá něco na bolest, bolelo mě příšerně břicho, tak jsem se na to začala těšit. Manžel mě řekl, že malej je moc pěknej, že ho už vyfotil, tak jsem to chtěla vidět-to už se mě nějak podařilo otevřít oči-byl to nádhernej pocit. Viděla jsem to sice strašně špatně, ale byla jsem šťastná. Manžel už usínal ve stoje, tak počkal, až mě sestra píchne tu injekci a odjel domů. Za chvíli mě přinesli Lukáška ukázat. Byl celej zabalenej, tak jsem viděla jen hlavičku-bylo tam šero, tak jsem ho stejně viděla špatně, ale byla jsem šťastná. Vzpomněla jsem si na porodní asistentku jak říkala, že si máme hned říct o kojení. To jsem udělala, ale sestra neměla trpělivost.Lukášek nechtěl pít, tak mě ho hned odnesla. Pak jsem čekala neskutečně dlouho než ho zase uvidím. Přinesli mě ho až v 10 hodin. S kojením to byl ze začátku velkej problém, tak ho dokrmovali, ale to se potom srovnalo a on byl snad nejlepší z celé porodnice. Tak dobrej, že jsem myslela, že mě bradavky upadnou jaká to byla bolest. Když mě asi po 4 dnech uplně hořela prsa, řekla jsem to sestře a ta mě řekla, že ho špatně přikládám a že mám hodně mlíka, že musím odstříkávat. Jednu bradavku už jsem měla skoro krvavou tak jsem asi 2 dny kojila jen z jedné a z té druhé jsem odstříkávala, aby se zahojila. Jinak mě asi za 4 dny dali opět narkózu, protože mě strašně bolelo břicho, tak mě to prej museli vyčistit-že tam občas něco zůstane. Nasadili mě antibiotika. Lukášek mohl jít domů už za 5 dní (ve čtvrtek) ale kvůli mě jsme šli až v sobotu. Teď už si to s Lukáškem doma užíváme plnými doušky a s manželem jsme nešťastnější na světě. Doufám, že jsem těhulky moc nevystrašila a ostatní moji slohovkou neunavila. Bolest to byla sice příšerná, ale už ji neumím ani popsat, radost z miminka totálně převažuje a člověk na bolest hodně rychle zapomene.

Haninko, moc gratuluju a ať se má Lukášek k světu. A zastav se někdy v Podzimních maminkách... :)  :)  :)

Hanino,ještě jednou velikánská gratulace :storstark:,hodně zdravíčka a mlíčka vám přeju :hjarta:

Haninko, nedočkavě jsem čekala na tu tvoji slohovku, jste šikulky, že jste to tak s Lukáškem zvládli. Ještě jednou Ti blahopřeju k chlapečkovi a přeju Vám všechno štěstí a zdraví světa!!!!!!!!!!!!!!!!!

Haninko grtuluju, moc krásně jsi to napsala, důkazem jsou mé dva probrečené kapesníky :lol: přeju hodně štestíčka a mlíčka :hjarta:

Hanina gratulujem ! vela stastia a zdravia pre Vás oboch !

teda až se mi tajil dech................... už aby to bylo

Přeji hodně zdravíčka Lukáškovi i mamince...  :hjarta:

Hani přeju ti, aby ti Lukášek rost před očima a, aby byl zdraví jako řepa. Jinak při čtení mě vyhrkly slzy do očí. Jednoduchý si to teda neměla, ale hlavní je, že jste už spokojený doma a vše je v pořádku.

Haninko..to je krása.... mám tváře plné slz!!!!! přeji jen a jen plno štěstíčka !!!! když jsi psala,že nevíš,jestli je to hlenová zátka v tom foru v noci...tak jsem to zrovna četla a říkala jsem si,že možná pojedeš už tu noc do porodnice ! a za chvíli jsi psala,že ti odtelka plodovka :) tak jsem na tebe strašně myslela :) !!!
nejlepší byla tvá hláška..že máte postaveno...a že můžeš rodit !!!! a pak že jsi to měla neplánovaný porod :D !!!!

Hani napsala jsi to moc hezky!! Hodně zdraví tobě i Lukáškovi, hodně mlíčka a málo prdíků!!!!

No jo Petřičko, ani jsem si to neuvědomila, že jsem vám sem psala, že už máme složenou komodu a postýlku, že už můžu rodit-to je fakt dobrý :lol:


Moc děkuji za všechny gratulace:gloria::pussa:

Hani, moc gratuluji, četla jsem to se slzama v očích :dudlik:

Hani, hezky napsané, dala sis opravdu záležet. Taky ještě jednou moc moc gratulujeme!!!

Moc velkou gratulaci vám všem posílám!!!!! Taky mám oči plné slz!!!!!

Hani, moc jsem se těšila na tvoji slohovku a napsala si to krásně :supr: Ještě jednou moc gratuluju k Lukáškovi :hjarta:

Hani moc gratuluji k narození Lukáška a přeji Vám oběma jen to nej a hoodně zdravíčka...
Holky při císaři se holí i břicho????

hanina napsal(a):

No jo Petřičko, ani jsem si to neuvědomila, že jsem vám sem psala, že už máme složenou komodu a postýlku, že už můžu rodit-to je fakt dobrý :lol:


Moc děkuji za všechny gratulace:gloria::pussa:

No nedá se nic dělat,Haninko.. zrovna jsem Tě pasovala na zaříkávačku porodů...takže až budu chtít rodit...tak to prostě prohlásíš veřejně na babinet a je to...začnu chystat sváču pro manžela... a budu moct vyrazit :D

ahojky

Hani,moc gratuluji k narození Lukáška,užívejte si to a hlavně hodně zdravíčka,pa Iva.

Strašně ráda si čtu porodní slohy:-)moc dík, napsala jsi to hezky, až z toho mám zase husí kůži. Moc Vám gratuluju a ať Vám dělá Lukášek v životě tak velkou radost, jako v den, kdy se narodil.
V.

Hanino, gratuluju k Lukáškovi :hjarta:
Napsala jsi to moc krásně.

ještě ted mi kapou slzičky, jsi statečná a těším se na to až budu rodit já

Moooc gratuluji k Lukáškovi :dudlik:  krásně napsané ... :)

Tvůj popis mě úplně dojal a přeju Vám všem hodně moc zdravíčka!!!!!

Hani ještě jednou veliká gratulace :storstark:, jsi statečná mamina a hezky jsi to zvládla :supr:, hodně zdravíčka všem :hjarta:..

Hani , moc gratuluju, je fakt, ze misto toho, aby me ty bolesti vystrasily, tak me ta slohovka vzdycky dojme

Ahoj Hani, moc ti gratuluju, už jsem netrpělivě čekala na slohovku. Jsem ráda že jsi ty i Lukášek OK a že ti nakonec vyšel i ten Jičín, jak sis přála... Tak at se ti to hlavně rychle hojí a čekají vás jen samé radosti

Hani, to je nádherný a jak jsi s náma byla chvilku na "zimních miminkách", tak je to mnohem bližší, když Tě trošku znám. Přeju Vám oběma hodně zdravíčka a celé rodince moc a moc štěstí, pohody a hlavně radosti z Lukáška.  Moc a moc gratuluju!!!!!

Holky, ještě jednou moc gratuluji za přání. Ještě jsem vám chtěla napsat, že jsem poctivě pila maliník. Nevím, třeba to maliníkem vůbec nebylo, ale chválili mě, že mám krásné pravidelné kontrakce. Ta hodná a komunikující sestřička manželovi říkala, že už bych stejně za chvíli porodila. Možná to bylo maliníkem, možná ne-každopádně mě určitě neublížil.
A jestli se holí bříško? To já nevím. Já jsem byla oholená jen uplně dole, ale vzhledem k císařskému řezu mě to doholili celý, prostě musí to oholit až tam, kde bude jizva-tam já už chlupy neměla :lol:. Ten řez se dělá uplně dole cca 14 cm pod pupíkem, tak se holky nemusíte bát, že bude jizva vidět třeba v plavkách. Ten druhý den po císaři byl uplně hroznej. Teda dokud jsem ležela tak dobrý. Pak přišla sestra, že mě jde mučit, já se smála, ale za chvíli mě humor přešel. Nevím, kdo vymyslel ty vysoký postele, jakmile jsem spustila nohy, myslela jsem, že doslova chcípnu :lol:  Sestra byla nekompromisní a nutila mě, ať se narovnám-bylo mě do breku. Pořád tvrdila, že se musím narovnat. Ve sprše mě narovnala ona-stála jsem tam jako připosraná. Ona byla skvělá a asi věděla co dělá, ale v tu chvíli mě to přišlo hrozně brzo, vždyť to bylo hrozně čerstvý.
A ještě chci těhulkám něco říct. Ještě že jsem s sebou měla ty síťované kalhotky-bez nich nevím, co bych dělala.
Krásně jsem si je natáhla až pod prsa a byla jsem spokojená :lol: Po císaři se děloha stahuje hrozně pomalu, takže jsem měla pořád velké břicho. Asi 3 den jsem se rozhodla, že si vezmu ty látkové bombarďáky, ale oni se z toho velkého břicha vždycky srulovaly přímo na jizvu, takže jsem si zase navlíkla síťované.

Hani, úplně jsi mě tím dojala! Měla jsem z tebe fakt na krajíčku :) Moc ti gratuluji k Lukáškovi!

Hanulko gratuluji jsi sikulka ze jsi to vsechno zvladla.

ahoj Hani, slohovka -vlastně porod- super!!!Myslela jsem na tebe ("sudina"-renča z jičína)jak se ti u nás rodilo. Koho jsi měla za doktorku  a asistenku ? tu starší sestru jak jsi psala asi vím která to je tu já chytla jen jednou na pásech.. a ta jak píšeš "hmh hm.." nebyla nakrátko ostříhaná černovlasá???Kolem40? tak tu jsem praštila přes ruce, když mi vrazila:dumbom:klystýr do zadku.. Hlavně že jste oba v pořádku a jak píšeš- tu bolest už jsi zapoměla, ted už ti bude prcek dělat jen radost!!

Sudino, já vůbec nevím, jakou jsem měla doktorku. Nikdo se mě nepředstavil a jestli měla cedulku, tak jsem si ji v té době nevšimla :lol:. Doktorka byla příjemná, mladá světlovlasá. Sestra, která u mě byla když jsem se probrala z narkózy byla moc příjemná, ale taky nevím nic. Vím, že měla moc pěkný nohy-toho jsem si všimla :lol: A ta sestra "hm hm", mohla být tak 40-letá a měla brejle. Nebyla nepříjemná-byla nijaká, taková zmatená

Teda Hanino Ty jsi hotová spisovatelka ale i přesto Ti moc blahopřeju zvládla jsi to skvěle :supr:
A s tou židlí jsi mě dostala to je fakt drsný. :dumbom: