Zajímalo by mě co si kdo představujete pod pojmem svoboda ve vztahu, být svobodný ve vztahu???? Co pro vás taková svoboda ve vztahu znamená a jak ji případně využíváte nebo zneužíváte??

Já si pod tímto pojmem představuji to, že si vzájemně důvěřujeme a veříme si. Každý chvilku potřebuje být o samotě nebo s někým jiným, zajít si na pánskou jízdu nebo dámskou, navštěvovat kamarádky/kamarády. Jistě si pod tím nepředstavuji, že každý trávíme týdenní dovolené jinde, užíváme si jen se svými kamarády, většinu věcí děláme odděleně....

Svoboda pro mě znamená třeba i to, že jí nezneužívám.

My nie sme manželia a nežijeme spolu, takže možno máme až príliš otvorený vzťah, ale mne to vyhovuje, lebo k predošlému dlhodobému partnerovi som sa odsťahovala po pár týždňoch, a to nebolo veľmi dobré... Sloboda pre mňa znamená, že mám svoj život, cez víkendy sa snažíme mať aj spoločné aktivity, ale keď sa rozhodnem, že idem na tanečný seminár, tak to :hjarta: prijme ako fakt a nebuble, a keď on zistí, že "nutne musí" ísť k známym do Čiech, tak mu tiež nerobím dusno, ale dohodneme sa, kedy sa teda najbližšie uvidíme. Týmto systémom sme prežili aj pol roka, kedy som ja robila v zahraničí, a teda sme sa vídali len raz za 2-5 týždňov, podľa situácie... O nevere či vernosti partnera nerozmýšľam, spolieham sa na jeho hodnotový rebríček, a tiež inteligenciu, že keby mi už zahol, urobí to tak, aby ma to nezranilo. Ja mu nezahýbam hlavne preto, že je to proti môjmu presvedčeniu a zásadám, a aj keby sa on o tom nemusel vôbec dozvedieť(v tom zahraničí som ho mohla veselo podvádzať bez toho, že by čokoľvek tušil), JA by som musela s tým vedomím žiť až dosmrti, a to by mi teda veľmi nepridalo. Ani jeden nekontrolujeme druhého, nelustrujeme mobily či iné osobné veci, nehľadáme po vreckách, nebombardujeme sa telefonátmi... Keď mi nedvíha telefón, viem, že má obchodné jednanie alebo skrátka nie je na príjme, a najneskôr do 3 hodín mi zavolá späť. Platí to aj opačne. Howgh! :godlike:

Ádo, já vím, co svoboda není...Svoboda není, když vám partner slíbí, že dorazí domů, abyste mohli jít na kafe s kámoškou a pak se na to vykašle a ani nezavolá (jednou se to snad může stát, ale opakovaně? ne ne...)....svoboda není, když jste domluvené s partnerem, že jdete na to kafe a on pohlídá doma dítě, tak on jde "náhodou" o půlnoci kolem "zahrádky", kde sedíte na tom kafi s kámoškou...svoboda není, když jdete na solárko na 20 minut a protože nemají hned čas, tak ještě jedete vyluxovat auto (kterým jezdí hlavně váš partner) a přijedete ne za 25 minut, ale za hodinu a partner se jízlivě ptá, kde jsi byla...svoboda není když jseš nadšená, že si konečně uděláš řidičák, protože jsi dostala peníze k narozeninám od rodičů, a partner ti tu radost zkazí, protože se ptá proč a nač? a že tě přeci všude doveze....svoboda není, když na tebe partner po každém cvičení čeká, ačkoli jsi mu řekla, že nemusí, že si ještě chcete s holkama podrbat....svoboda není, když partner, ač vydělává, tak tě nechá platit všechno kolem domácnosti a bytu....svoboda není, když chceš studovat a partner ti v tom brání a zase se ptá A proč? (s patřičným ksichtem).....svoboda není, když ti partner změní číslo muže v tvém mobilu na své a potom tě z toho čísla fingovaně zve na rande...svoboda není, když ho vidíš šmírovat tě na podnikovém večírku za oknem....svoboda není, když mu řekneš, že z večírku tě odvezou, řidič je zajištěn a jen co nasedáš do podnikového auta, tak vidíš, jak se za vámi rozsvěcejí světla vašeho auta a manžel tě v něm pronásleduje....svoboda není, když manžel vyšmíruje tvoji soukromou debatu na netu a začne tam přispívat....svoboda není, když se zastavíš v krámě se sousedkou a zpozdíš se o dvacet minut a on se ptá, kdes tak dlouho byla.....svoboda není, když se ti sám přizná, že tě šmíroval, když jsi byla na aerobiku.....

Svoboda je zkrátka pro mě to, že mám dostatek volnosti a pochopení pro mé aktivity ze strany partnera a totéž poskytuji já jemu. Některé činnosti děláme společně a když něco jednoho baví a druhého ne, tak ten, co ho to nebaví, rád dopřeje druhému jeho/její zábavu a upřímně se dokáže těšit z radosti toho druhého. Jsem si jistá, že já s klidným srdcem můžu jet na týdenní dovolenou sama, kde se budu věnovat třeba horolezectví, které partnera nebaví a s klidným svědomím se také můžu vrátit. Až bude chtít jet můj partner  na čtrnáctidenní kurz seskoku padákem, taky s ním nepojedu, ale budu ráda, že se z něčeho raduje a ráda si poslechnu jeho historky, co se stalo, koho potkal atd...

Jejda Evo a to jsou předpokládám konkrétní zážitky člověk by nevěřil, že něco takového se může stát...........ale asi je to možný, když má vedle sebe "nemocného partnera"

Svoboda je hodně o důvěře. Já jsem m v ničem neomezovala, v podstatě si dělal co chtěl a taky se mi to vymstilo. Zneužil toho a já myslím , že těď i když si bude myslet , že tu svobodu má , ho budu občas prověřovat. Důvěřuj- ale prověřuj, jinak je z tebe .....

Áda1: No, konkrétní zážitky to jsou a takhle nahuštěné to vypadá šíleně. Ale když se ti to děje pomalu, ani si neuvědomíš, že ses postupně dala osekat od všech kontaktů se světem...protože se to či ono partnerovi nelíbí, přestaneš s tím a pak zjistíš, že jsi sama... Byla to i moje chyba, že jsem bývalého nechala zacházet takhle daleko. Ale když se vdáváš v 18...tak tohle nevíš, chceš být hodná holka, tak sedíš v koutě, vaříš ty večeře, staráš se o dítě...a jinak - on byl vážně hodnej, nikdy nekřičel, vzpomněl si vždycky na narozeniny, na výročí, přinesl kytičku, to jo...ale na druhou stranu...jeho rodiče nám třeba cpali dost hmotných statků, moji rodiče ne, protože na to neměli. Ale zato nám pořád pomáhali s naší dcerou, hlídat, odvoz, holka se s nima nenudila....a jeho máti? Ta jí vzala jednou za rok na chatu a když jsme se přijeli podívat, tak nám sdělila, že je to ale oběť jí tam teda hlídat (holce bylo už 9 let a já jsem se na "babičku" obrátila hlavně proto, aby jí nepřišlo líto, že holka je pořád na hlídání u druhé babičky, nechtěla jsem, aby se tchyně cítila odstrčená).....takže oběť...dneska se už nad tím :) ale tehdy mi to bylo líto...no a můj muž třeba k vánocům kupoval dárky jen jeho rodičům, našim nic...a já, protože jsem neměla vlastní peníze (celou výplatu jsem dala do domácnosti, do energií, do bytu, manžel mi nepřispíval, občas udělal nákup a ke konci manželství už ani to), tak jsem nemohla ani mým rodičům koupit maličkost k vánocům....můj muž argumentoval tím, že si to stejně nezaslouží, protože nám NIC nedávají.....ale to se odchyluji od tématu, viď? Tak se omlouvám, kdyby to vadilo.

Fildo to jsme na tom stejně, já ho taky neomezovala, měl svobodu, mohl si dělat co uznal za vhodné, v ničem jsme mu nebránila, nic nekritizovala, když chtěl na pánskoujízdu šel na pánskou jízdu, když mě chtěl vzít sebou, tak mě vzal sebou, nešmírovala jsem jak tady psala Eva, měla jsem radost z každé jeho radosti a starost z každé jeho starosti, taky jsem měla své zájmy, slepě jsem mu důvěřovala..............a přes to všechno mě podvedl ..............proto se tady ptám jak je to s tou svobodou

Svoboda je  v klidu spát, nelustrovat mobily, chodit si kama chci a vracet se kdy chci a druhému to nevadí (v rozumné míře), dobrovolné podílení se na domácnosti, vlastní přátelé, libovolný způsob trávení volného času /ne na úkor rodiny nebo partnera).....

Evi nevadí, neomlouvej se trochu mě ale zaráží, že i takhle se partneři k sobě chovají, neznám to ani od sebe ani od nikoho ze svého blízkého okolí, proto se trošku divím.............

Ádi, asi ťa nepoteším, ale podvedie "slobodný" rovnako ako "neslobodný"... Občas sa môže stať, že príležitosť urobí zlodeja, ale z takýchto príležitostí sa nestávajú "záložné vzťahy", ohrozujúce manželstvo... Zamilovaniu sa nedá zabrániť ničím, ani šmírovaním, ani "povolením uzdy"... Ani smrť neovplyvniš tím, aký k nej máš postoj, zomrú tí, čo sa jej boja, rovnako ako tí, čo sa jej neboja. Len tí, čo sa jej neboja, mávajú lepší ten život pred ňou, toť vše...

Áda1: Však o nás by si to taky nikdo nemyslel....a jinak si myslím totéž, co Selima - podvést může druhý, ať svobodu má, nebo nemá...záleží na tom, jak vyzrálá osobnost to je (aby si problém neřešil/a nevěrou) a taky asi na tom, jak umí krotit případně svoje pudy (tam, kde ta příležitost dělá zloděje)...

filda napsal(a):

Svoboda je hodně o důvěře. Já jsem m v ničem neomezovala, v podstatě si dělal co chtěl a taky se mi to vymstilo. Zneužil toho a já myslím , že těď i když si bude myslet , že tu svobodu má , ho budu občas prověřovat. Důvěřuj- ale prověřuj, jinak je z tebe .....

Jak s tím chceš žít ? Občas prověřovat ? Buď věříš a nebo ne.

Svoboda ve vztahu..no, zdá se mi, že v každém vztahu musí zákonitě dojít k aspoň malinkému omezení svobody. Vždyť se jeden druhému přizpůsobujeme a jinak, než s ústupky to prostě možné není. Je jen otázka, jak to vnímáme. Jestliže to,co nám vztah přináší převáží naše ústupky nebo máme na straně druhé dojem, že jsme to pořád my, které něco musí a něco nesmí. Podle mne, to nemá nic společného s tím, kdy manžel za stromem hlídá ženu, která sedí na kafi s kámoškou. To už je patologický jev ve vztahu a není to o svobodě. Na kafe nikomu nezakázal jít a nesvobodný je on, protože zrovna MUSÍ sedět za stromem a špehovat.
Já jsem byla naprosto v pohodě a svobodná do té doby, než mne manžel poprvé (teda myslím si to já, že to bylo poprvé) podvedl. Před tím mne ani ve snu nenapadlo, že bych měla něco kontrolovat nebo přemýšlet nad tím co dělá, když jej nevidím. Buhužel od té doby co mne podvedl,a byl to fakt podvod s velkým P, si všímám a přemýšlím nejen nad tím, co dělá, ale hlavně zda to s ním má vůbec smysl. A teprve teď pociťuju určitou nesvobodu, jelikož mi vztah přináší o něco míň než od něj očekávám a do něj vkládám. Je to možná jen můj subjektivní pocit, ale ten mne dělá do značné míry nesvobodnou.

Kontrolovat, proverovat, lustrovat...... Hmmmm... A proc? Jak chcete prozivat svobodu ve vztahu, kdyz samy nejste svobodne? Nevite ani poradne, co to je? Jste na svych partnerech prilis zavisle?.... Podlehate neduvere, stavite pevnost vztahu na fyzicke vernosti, fyzicke lasce, materialnim zabezpeceni...
Nesvobodny clovek nikdy nemuze budovat svobodny vztah. A ten pocit svobody nezalezi ani na penezich, ani na tom, jak moc si partnere uvazete na voditko.... Ten pocit bud mate ve svem srdci, nebo ho tam proste nemate.... Jak si vubec muzete myslet, ze vam ho tam "inplantuje" nejakej chlap????

Pan, napsalas přesně to, co si myslím. Jen já na to neumím najít tak přesná slova jako Ty.

Pandorraa napsal(a):

Kontrolovat, proverovat, lustrovat...... Hmmmm... A proc? Jak chcete prozivat svobodu ve vztahu, kdyz samy nejste svobodne? Nevite ani poradne, co to je? Jste na svych partnerech prilis zavisle?.... Podlehate neduvere, stavite pevnost vztahu na fyzicke vernosti, fyzicke lasce, materialnim zabezpeceni...
Nesvobodny clovek nikdy nemuze budovat svobodny vztah. A ten pocit svobody nezalezi ani na penezich, ani na tom, jak moc si partnere uvazete na voditko.... Ten pocit bud mate ve svem srdci, nebo ho tam proste nemate.... Jak si vubec muzete myslet, ze vam ho tam "inplantuje" nejakej chlap????

Kavaleto, vieš, mňa zaráža už to, ako je celé toto vlákno postavené: Slobodu nám predsa nemohli vziať ani komunisti, aj popravení zomierali väčšinou SLOBODNÍ, tak prečo si myslíme, že niekto iný nám môže slobodu brať či dávať? Alebo je to tým otrepaným delením na "slobodných" a "zadaných"? Neviem, ale ja som sa cítila slobodná aj vo vzťahu a SLOBODNE som sa rozhodla, že nebudem to dobré a pekné, čo v sebe cítim, prenášať inam a do iného vzťahu, lebo by to mohlo v tomto chýbať... A ak sa niekto slobodne rozhodne, že zvláda viac ako jeden vzťah, ťažko ho niekto presvedčí o opaku. A keby aj onen partner docielil, že sa ten druhý dobrovoľne vzdá FYZICKEJ slobody, do hlavy a do srdca mu neuvidí - tam sa skrýva ta pravá sloboda... A niečo iné je, ak sa dotyčný naozaj dobrovoľne vzdá niečoho zo svojich slobôd a prispôsobí sa.

rybenka napsal(a):

filda napsal(a):

Svoboda je hodně o důvěře. Já jsem m v ničem neomezovala, v podstatě si dělal co chtěl a taky se mi to vymstilo. Zneužil toho a já myslím , že těď i když si bude myslet , že tu svobodu má , ho budu občas prověřovat. Důvěřuj- ale prověřuj, jinak je z tebe .....

Jak s tím chceš žít ? Občas prověřovat ? Buď věříš a nebo ne.

Můžeš věřit, ale občas se musíš o pravdě přesvědčit a utvrdit, aby jsi jen slepě nevěřila. Spoustě věcem můžeš věřit, ale pokud si tu důvěru taky občas neprověříš, může se stát že z tebe někdo udělá pěkného osla. Jasně to se změnit nedá, ale pokud na to příjdeš, že ti někdo komu důvěřuješ lže, můžeš se rozhodnout co stím uděláš.  A čím dřív na to příjdeš, tím líp.a tak to prostě v životě je. Netýká se to jen partnerských vstahů. Když se zeptám malé co bylo ve škole, jestli si napsala úkoly a zeptám se na známky a stejně se pak do té aktovky raději podívám tak to přece neznamená, že bych jí nevěřila. Když vidíš v telce reklamu na prášek na praní tak ti to stačí k tomu abys tomu věřila? No já myslím, že si to taky taky ověříš a tak je prostě se vším. Kdybys si občas manžela neprověřila, asi bys tady vůbec nebyla. A slepě důvěřuje jen ten kdo nechce pravdu vidět a nebo se jí bojí a pak to schovává za důvěru. Neříkám, neznamená to , že budu prohlížet kapsy , mobil kdykoliv se k němu dostanu, volat kde je a zakazovat mu někam chodit, to je už potom problém jiný- můj a to ten , že se stím neumím vyrovnat a potom takový vztah opravdu nemá cenu. Myslím tím si všímat chování partnera a pak pokud si opravdu myslím, že se zas něco děje mrknu do mobilu, nebo já nevím-co, a ujistím se ,že je vše ok. Nevím jestli jsem to napsala jak jsem to myslela, ale snad jo.

filda napsal(a):

rybenka napsal(a):

filda napsal(a):

Svoboda je hodně o důvěře. Já jsem m v ničem neomezovala, v podstatě si dělal co chtěl a taky se mi to vymstilo. Zneužil toho a já myslím , že těď i když si bude myslet , že tu svobodu má , ho budu občas prověřovat. Důvěřuj- ale prověřuj, jinak je z tebe .....

Jak s tím chceš žít ? Občas prověřovat ? Buď věříš a nebo ne.

Můžeš věřit, ale občas se musíš o pravdě přesvědčit a utvrdit, aby jsi jen slepě nevěřila. Spoustě věcem můžeš věřit, ale pokud si tu důvěru taky občas neprověříš, může se stát že z tebe někdo udělá pěkného osla. Jasně to se změnit nedá, ale pokud na to příjdeš, že ti někdo komu důvěřuješ lže, můžeš se rozhodnout co stím uděláš.  A čím dřív na to příjdeš, tím líp.a tak to prostě v životě je. Netýká se to jen partnerských vstahů. Když se zeptám malé co bylo ve škole, jestli si napsala úkoly a zeptám se na známky a stejně se pak do té aktovky raději podívám tak to přece neznamená, že bych jí nevěřila. Když vidíš v telce reklamu na prášek na praní tak ti to stačí k tomu abys tomu věřila? No já myslím, že si to taky taky ověříš a tak je prostě se vším. Kdybys si občas manžela neprověřila, asi bys tady vůbec nebyla. A slepě důvěřuje jen ten kdo nechce pravdu vidět a nebo se jí bojí a pak to schovává za důvěru. Neříkám, neznamená to , že budu prohlížet kapsy , mobil kdykoliv se k němu dostanu, volat kde je a zakazovat mu někam chodit, to je už potom problém jiný- můj a to ten , že se stím neumím vyrovnat a potom takový vztah opravdu nemá cenu. Myslím tím si všímat chování partnera a pak pokud si opravdu myslím, že se zas něco děje mrknu do mobilu, nebo já nevím-co, a ujistím se ,že je vše ok. Nevím jestli jsem to napsala jak jsem to myslela, ale snad jo.

Když se do té aktovky stejně podíváš, tak dceři nevěříš. Kdybys věřila, nemusíš tam koukat. :D  A to samé je s kontrolou mobilu. Navíc mi to přijde dost nedůstojné.  Mám dojem, že důvěra buď je, a nebo ne. To je jako se spánkem- buď spíš a nebo ne, nic mezi tím.

myslím, že by člověk měl dát na intuici a vnímat srdcem. a hlavně se starat o ten vztah - nenechat ho válet ve škarpě - pak většinou k nedůvěře není důvod.
mě v tom červnu prostě cosi ráno v 6 vytáhlo z postele a dotáhlo mě to k jeho mobilu. a to cosi nelhalo a udělala jsem to po 15ti letech poprvé. ale bylo to o tom, že vztah se v tý škarpě chybou nás obou opravdu válel. myslím, že nebejt toho - nestalo se to.
a podruhý (a doufám naposled) - tady je ten rozdíl - mě k tomu mobilu (kdo čet - ví) dotáh jen slepej strach a panika a sled špatnejch událostí - nebyla v tom moje intuice, jen momentální záchvat strachu - a taky z jeho strany bylo všechno v pořádku - v mobilu.

a teď - i po týhle zkušenosti - zase nabývám tý důvěry- protože prostě si myslím, že jsme na vztahu zapracovali oba až neuvěřitelně - odstranili jsme to, co k tomu vedlo - a v týhle chvíli tady moje nedůvěra nemá co dělat. já jsem k tomuhle směřovala od začátku, jen jsem se tím posledním zážitkem kopla zpátky, ale zase jsem k tomu dospěla.
je to o mým sebevědomí a o našem vztahu - pokud cítím, že je to v pořádku - je to prostě v pořádku. a pak je zbytečný se bavit o svobodě, důvěře a nedůvěře.
je to jen můj pohled. můj subjektivní.

Fildo, je dôvera a dôvera... Ja si napríklad nemyslím, resp. nezaoberám sa tým, či mi je môj drahý fyzicky verný. Môžem dúfať, že hej, ale veľké ilúzie si nerobím. Ale skôr dôverujem, že ak by mi už zahol, vymyslel by to tak, aby som sa nielen ja, ale podľa možností NIKTO ZNÁMY o tom nedozvedel. Čo oko nevidí, srdce nebolí... A pri bývalom som dokonca vedela, že mi sem-tam zahne, ale dôverovala som, že to sú jednorazovky, ktoré nemajú šancu ovplyvniť náš vzťah(a bolo to naozaj tak, ako sa ukázalo). Až raz prišla taká bokovka, ktorá už nebola jenorazovka, neoblo to len o fyzične, ale o mnohých iných veciach, vrátane masívnej manipulácie, klamstiev a využívania, a bolo po ftákách... S jedným frajerom som sa rozišla, keď som zistila, že sa mi pokúša byť neverný štýlom, ktorý už nijako nezaručoval, že sa o tom nedozviem, skôr naopak. Hoci sa aspoň ako-tak snažil, aby som sa to nedozvedela, podľa mňa to nestačilo, a navyše ma ponižoval pred mojimi kamoškami, tak sme to postupne skončili. A to, že by som musela "preverovať" partnerovu vernosť, by spôsobilo, že by som teda radšej zo vzťahu vycúvala... Najviac zo všetkého neznášam hru na zločinca a policajta. :dumbom: Odmietam hrať ktorúkoľvek z týchto úloh!

Svoboda jednoho začíná tam, kde končí svoboda druhého... Většinou.

Já bych bez svobody ve vztahu utekla, svoboda je ve způsobu života, v názorech v rozhodování, většinou se poradíme nebo si řekneme, kam chceme jít, ale nijak se neomezujeme aje vše v pořádku, je to fakt o důvěře a lásce.

a toleranci.

Violko,napsala jsi to výstižně a pravdivě, souhlasím s tebou.
My s manželem jsme žili odděleně dojížděl na víkendy,pracoval mimo, pak se vrátil na trvalo domů a první slova byla,že chce svobodu,koukala jsem na něj a nechápala.No pak se provalila nevěra,tak mi to došlo,proč potřeboval svobodu,dojíždět za ní.Jinak jsme se v manželství neomezovali po 27 letech mi to připadalo zbytečné.Skončilo to tak,že jsem podala žádost o rozvod, on odešel, ale milenka se na něj vykašlala,když zjistila,že jsem ho vyhodila.

Johanko,
Kurňa, to by si měli přečíst ti nevěrníci, aby věděli, , co by je taky mohlo potkat....

Johanko, myslím, že nikdo nedokáže přesně popsat, co je a co není svoboda. To, co pro jednoho může svoboda znamenat, pro druhého může znamenat nesvoboda, omezování /nevím, jak bych to přesně nazvala/.  Kde je hranice mezi svobodou a sobeckostí, svobodou a omezováním,  netolerancí, atd.  Kdo dokáže odpovědět na tuto otázku?

Míšo - přečíst by si to měly taky i ty nevěrnice.... :D Co se týče hranic tolerance, má je každý nastavené zřejmě jinak - třeba to, co Ty jsi byla schopná snášet (počkat, až se páníček vybouří a dá pokoj..), bych třeba já toleroval móóóc špatně, spíš teda vůbec... Nemíním být tímto způsobem zraňován... A kdybych se libovolným způsobem dověděl o opakování nepříjemného jevu, už teď prostě váhat nebudu ani náhodou.. Je to taky trochu i o tom, že v současné chvíli už mám "nastražený uši", pozoruju každou drobnost, libovolná odchylka od "normálu" způsobí, že velmi, velmi zpozorním, zdali je všechno nadále v pořádku anebo zdali se náhodou opět něco divného neděje...

Klokane - souhlas
...píši-li o nevěrnících, samozřejmě v opačném případě  myslím i nevěrnice...
...a i o těch hranicích, co každý je má nějak nastavené jsem tu taky kdysi mluvila, tedy psala....a furt si za tím stojím, že co mně teba neva, jiné či jinému by dávno vadilo a naopak.....
....a já myslím, že už přestávám mít nastražený uši- nevím, třeba je to chyba, ale vím co bylo a co by i mohlo být, a to mě již nechává v klidu ( samozřejmě takto čistě teoreticky...)

Každý potřebuje určitou dávku svobody. Ta potřeba není u všech lidí a ve všech vztazích stejná. Co unese jedna dvojice, není přijatelné pro druhou. Otázka volnosti ve vztahu je jednou ze zásadních. Pokud se neřeší nebo včas nedomluví, může vést až k rozpadu manželství. Každý z nás by si měl uvědomit, že i v pevném svazku by neměli manželé trávit kromě pracovní doby zbytek dne jen spolu. Absolutně všechno dělat spolu. Nejít sami naprosto nikam. Raději se omluvit i z firemní akce, jen aby ten druhý nebyl ten večer sám doma. Něco takového může vést až k ponorkové nemoci. Život přece není jenom to, že budu jenom v práci a pak jenom s tím druhým. Že vím, že ho denně najdu na stejném místě. Ano, jsou tu otázky jistoty, podpory, vzájemné pomoci a spolehnutí jeden na druhého. Nikde ale není určeno, že jeden nemůže s kamarádem na ryby, na pivko, na kolo. Že jedna nemůže sama na návštěvu, na aerobik, na výlet. Obvykle se traduje, že příležitost dělá zloděje. Že kdo má moc volnosti, zneužije jí. Myslím, že to je pravidlo, za vlasy přitažené. Naopak: Kdo nemá žádnou volnost e vztahu, je neprávem podezříván z "lítání okolo", když si najde nějakou tu aktivitu, je hnán do kouta, utiskován a deptán natolik, že to nakonec vede k naprostému konci a potlačení těch původně kladných hodnot.
Když třeba děti odrostou , kila přibydou, doma je už trochu méně práce, neboť se vybudovalo, co se dalo a slouží to, jeden z manželů si řekne - mohl bych, mohla bych, se taky trošinku věnovat  údržbě své chátrajíí tělesné schránky či povzbudit upadajícího ducha nějakým kurzem... stane se, že ten druhý to naprosto nemíní akceptovat. Poslouchá-li pak dotyčný jedinec, jak je špatný, že lítá okolo a nestará se o rodinu, je-li mu vytýkána i samostatná návštěva vlastních rodičů, je-li pomlouván za kdovíco, když přijde ubitý z fitka, kontrolován i marketu na nákupu, časem mu dojde trpělivost. Nakonec se mohou dva rozejít i jen kvůli zdánlivé banalitě typu JSEM DOMA SÁM, NEBOŤ ŽENA ZAČALA CHODIT CVIČIT, TO ONA ASI NĚKOHO MÁ, PROTOŽE JÍ TO NĚJAK PODEZŘELE SLUŠÍ.
Na závěr příspěvku bych jen ráda řekla asi tolik: každá změna v déletrvajícím vztahu v tomto ohledu je příliš nápadná. Může být nevinná, ale to nikdo neví. je proto lépe nepouštět už od začátku svoje koníčky a i při malých dětech si ponechat nějakou tu aktivitu. Myslím, že dneska to mladí berou už sportovně a  s daleko větším nadhledem, než my.
Stojím-li na cvičení s dvaceti děvčaty, většinou mladšími, málokterá je doma následně tepána za to, že na hodinku opustila domovský přístav jako já. My děvčata postarší jsme se vdávaly dříve a za poněkud jiných podmínek. Dneska je to jiné. Je větší svoboda a volnost. prý to není dobře. Kluci nemají vojnu, děvčata se vdávají později, vdají-li se vůbec. Je to dobře. Podle mého jedině dobře. Myslím, že dneska ti mladší mají ve vztahu víc tolerance a dovedou si přímo promluvit. Nenechají si do vztahů zasahovat starší generací, dovedou se lépe prosadit i v zaměstnání. My, mnohdy utiskovaní a manipulovaní, obětující se a nespokojení,  mezi čtyřicítkou a padesátkou, se s prtnerem nedokážeme tak sjednotit jako právě ti mladší. Nemají zkušenosti, jsou na začátku, ale mají prostě lepší přepoklady, že zvládnou některé otázky soužití líp, než my. I tu svobodu ve vztahu...

Michaela.43 napsal(a):

....a já myslím, že už přestávám mít nastražený uši- nevím, třeba je to chyba, ale vím co bylo a co by i mohlo být, a to mě již nechává v klidu ( samozřejmě takto čistě teoreticky...)

Míšo - trochu mi připadá, že se v tomto Tvém případě trochu jedná o jev zvaný rezignace... Mýlím se?? Doufám, že ano...

Klokane,
určitě se nejedná o rezignace, jen jsem se posunula jinam a nevidím ve svém životě otázku nevěry jako hlavní a diskutované téma.Prostě bylo, stalo se a hotovo.Mám kolem sebe mnoho nových podnětů, že opravdu toto již házím za hlavu - lehce se mi to teď říká, protože vím, že je to momentálně za námi - schválně píši monmentálně, protože fakt jeden nikdy neví a čert nikdy nespí.....nechci tvrdit, že případné jiné či další špásy bych přestála s milým úsměvem, ale....

Míšo s milým úsměvem asi ne, ale už bychom určitě nehledaly větev na oběšení. Už o problému něco víme a tak bychom (aspoň předpokládám) s tím uměly lépe pracovat.

Ke svobodě ve vztahu jednoznačně patří i vzájemná důvěra....
A pokud ji jeden nebo druhý nemá, má cenu v něm setrvávat? Já si myslím, že se ztrátou důvěry padá celý vztah....
A znamená nevěra zákonitě ztrátu důvěry? Nejsem si tím jistá... Pokud následkem nemoci nebo úrazu přestanu být soběstačná - hodí mě přes tu palubu permanentní nevěrník nebo doposud zásadový a věrný manžel? A je to vůbec o tom? A co když je ten nevěrník jinak zásadový chlap, který nenechá nikoho ve štychu a ten věrný manžílek nerozhodný balík, který prostě neměl příležitost k nevěře?
Od chlapa potřebuji to samé, co od alwaysky - pocit jistoty a bezpečí :) - ale navíc ještě pocit, že jsem milována. A pokud ten pocit mám, je mi úplně jedno, co a s kým dělá za rohem, protože to je jen jeho věc...

Ahoj Blanch,
mně tam taky ne... vypadlo, takže s milým úsměvem bych to nepřestála, ale  nedělala bych z toho drámo...asi..... - prostě píšu rychle a z časových důvodů po sobě nečtu...nebo taky spíš proto, že bych to zase vymazala....

Míša Kulička: Jo, jo, život není jen o tom "třít kůžičku o kůžičku" :) , říká Věra Chytilová a já s ní souhlasím. Napsalas to do puntíku přesně :)

Od Míša Kulička:
Od chlapa potřebuji to samé, co od alwaysky - pocit jistoty a bezpečí  - ale navíc ještě pocit, že jsem milována. A pokud ten pocit mám, je mi úplně jedno, co a s kým dělá za rohem, protože to je jen jeho věc...

Od Eva36:
Jo, jo, život není jen o tom "třít kůžičku o kůžičku"

Holky, máte naprostou pravdu... jenže - obyčejně s nevěrníky hormony zacloumají tak, že nám najednou ten pocit jistoty, bezpečí a že jsem milována přestanou dávat... a co pak s tím. Ono to asi opravdu nejde vždy a v každém případě, aby člověk dokázal jen odskakovat někam vedle za sexem, obyčejně to manžel/manželka a děti nějakým způsobem odnesou... :(

... pak tedy fakt nevím, jestli mi to může být jedno, co ten můj s kým dělá za rohem :rolleyes:

Janýsek: ...když to začneš odnášet ty nebo děti, je na tobě, abys to řešila...ale řekla bych, že teprve až v tom okamžiku, kdy začnete prostě nějak strádat (a nemyslím jen materiálně, jasně)...ale do doby, kdy to klape, si fakt myslím, že mám ráda dopřát partnerovi, aby chodil třeba na ryby nebo na bridž a nemusím jančit, když koukne po jiný babě... manželství není snad vězení...(totéž tedy požaduju od něj...jestli já nejsem ale náročná ... he he ... :) ... no a s někým, kdo je hoden označení chlap, můžeš ten náhle chybějící pocit alwaysek + jsem milována řešit, vyříkáte si, co komu chybí, zvládnete se pochopit, někde třeba i uskromnit svoje ega, abyste navzájem vytvořili něco vyššího, většího....no a s někým, kdo je jen atrapou chlapa, tohle nejde...pak je líp jít od toho.

Janýsek napsal(a):

Holky, máte naprostou pravdu... jenže - obyčejně s nevěrníky hormony zacloumají tak, že nám najednou ten pocit jistoty, bezpečí a že jsem milována přestanou dávat... a co pak s tím. Ono to asi opravdu nejde vždy a v každém případě, aby člověk dokázal jen odskakovat někam vedle za sexem, obyčejně to manžel/manželka a děti nějakým způsobem odnesou... :(

... pak tedy fakt nevím, jestli mi to může být jedno, co ten můj s kým dělá za rohem :rolleyes:

Jenže pokud mě o ten pocit připraví, připraví mě i o důvěru... A když není důvěra, pak ten vztah nemá smysl. Lásku si nevynutím, tak proč ztrácet čas s někým, kdo mě nechce a nepotřebuje?

Evi :supr:

Lucie33 napsal(a):

myslím, že by člověk měl dát na intuici a vnímat srdcem. a hlavně se starat o ten vztah - nenechat ho válet ve škarpě - pak většinou k nedůvěře není důvod.
mě v tom červnu prostě cosi ráno v 6 vytáhlo z postele a dotáhlo mě to k jeho mobilu. a to cosi nelhalo a udělala jsem to po 15ti letech poprvé. ale bylo to o tom, že vztah se v tý škarpě chybou nás obou opravdu válel. myslím, že nebejt toho - nestalo se to.
a podruhý (a doufám naposled) - tady je ten rozdíl - mě k tomu mobilu (kdo čet - ví) dotáh jen slepej strach a panika a sled špatnejch událostí - nebyla v tom moje intuice, jen momentální záchvat strachu - a taky z jeho strany bylo všechno v pořádku - v mobilu.

a teď - i po týhle zkušenosti - zase nabývám tý důvěry- protože prostě si myslím, že jsme na vztahu zapracovali oba až neuvěřitelně - odstranili jsme to, co k tomu vedlo - a v týhle chvíli tady moje nedůvěra nemá co dělat. já jsem k tomuhle směřovala od začátku, jen jsem se tím posledním zážitkem kopla zpátky, ale zase jsem k tomu dospěla.
je to o mým sebevědomí a o našem vztahu - pokud cítím, že je to v pořádku - je to prostě v pořádku. a pak je zbytečný se bavit o svobodě, důvěře a nedůvěře.
je to jen můj pohled. můj subjektivní.

a ten záchvat strachu prožívám po stejné situaci, protože zjišťuji, že si sem tam zavolají, tak co to je ? Pokračuje to? Nebo už ne ? Proč ho to nutí jí volat ? Nebo ona jemu ? Nikam teď nechodí, takže  bych mohla být v klidu, ale nejsem. Nevím, jak se toho mám zbavit, že vždy, když něco podniká, někam jde s kamarádem, mám pocit, že u toho bude i ona. asi to bude můj problém, ale já nevím, jak se o tuto přízemní žárlivost, nedůvěru nebo jak to mám nazvat, zbavit.

já ti to neumim vysvětlit. mě prostě přestalo tohle trápit - jestli ona mu občas zavolá, že se vídaj v práci, no a co. něco tam bylo, tak ať si třeba zavolaj. ale já tohle neřešim. jediný co mě zajímá je ten náš vztah, a ten je teď setsakra v pořádku, jak už dlouho nebyl. a  on není hajzl ani lhář, je to čestnej chlap, kterej prostě ujel, jelikož prostě u nás nebylo všechno v pořádku a je mu to myslim pekelně líto.
odpustila jsem mu to, odpustila jsem to všechno - tu svojí část chyb co jsem dělala - i sobě a začli jsme nanovo.
a pokud nám to oběma pomohlo dospět (hlavně myslím jemu) a uvědomit si fůru věcí a to, co si opravdu přejem, pak to celý beru všema deseti. a už mě to ani nebolí, protože ty plusy na celý týhle situaci u nás jednoznačně převážili.
a v tomhle prostě nedůvěra nemá co dělat. k tomu jsem došla a tak to je.

je to ve tvým sebevědomí a v tvojí víře a jistotě v ten vztah.

LUCIE teda jsi fakt dobrá      :supr:

hele, to asi ani ne, já to prostě jen takhle cejtim a pevně doufám, že se nepletu ve svejch pocitech a nedostanu přes čumák. ale já na ten svůj cit dost dám, tak se tim nechávám vést a on si tak sám vždycky někam dojde. a málokdy mě zklamal. takže mu věřim, jen vám to tu tak nějak tlumočim. :)

Lucie33 napsal(a):

já ti to neumim vysvětlit. mě prostě přestalo tohle trápit - jestli ona mu občas zavolá, že se vídaj v práci, no a co. něco tam bylo, tak ať si třeba zavolaj. ale já tohle neřešim. jediný co mě zajímá je ten náš vztah, a ten je teď setsakra v pořádku, jak už dlouho nebyl. a  on není hajzl ani lhář, je to čestnej chlap, kterej prostě ujel, jelikož prostě u nás nebylo všechno v pořádku a je mu to myslim pekelně líto.
odpustila jsem mu to, odpustila jsem to všechno - tu svojí část chyb co jsem dělala - i sobě a začli jsme nanovo.
a pokud nám to oběma pomohlo dospět (hlavně myslím jemu) a uvědomit si fůru věcí a to, co si opravdu přejem, pak to celý beru všema deseti. a už mě to ani nebolí, protože ty plusy na celý týhle situaci u nás jednoznačně převážili.
a v tomhle prostě nedůvěra nemá co dělat. k tomu jsem došla a tak to je.

je to ve tvým sebevědomí a v tvojí víře a jistotě v ten vztah.

Luci, moc ti fandím a doufám, že i já se po nějaké době budu cítit tak dobře a jistě jako se cítíš ty.
Sebevědomí mám, naopak minulost mě velmi posílila.
Tím, že s manželem momentálně nežijeme, neřeším, jestli mu někdo volá nebo jestli se s někým vídá. A dokážu si představit, že to zvládnu neřešit i pak, až spolu zase budeme bydlet. Mám ale ten pocit, že to pramení z toho, že jsem svou lásku zahrabala několik metrů pod zem a raději ji zatím nehodlám vyhrabat ven... ale to je zase ta má nejistota, co se vztahu týče...

no a až to takhle budeš cejtit i když tu lásku zas vyhrabeš z pod země, tak to bude teprve ono :)
držim ti palečky, ať se ti to povede, protože musim říct, že cejtim nesmírnou úlevu a takovou jakoby radost až na kost :)

Lucie33 napsal(a):

já ti to neumim vysvětlit. mě prostě přestalo tohle trápit - jestli ona mu občas zavolá, že se vídaj v práci, no a co. něco tam bylo, tak ať si třeba zavolaj. ale já tohle neřešim. jediný co mě zajímá je ten náš vztah, a ten je teď setsakra v pořádku, jak už dlouho nebyl. a  on není hajzl ani lhář, je to čestnej chlap, kterej prostě ujel, jelikož prostě u nás nebylo všechno v pořádku a je mu to myslim pekelně líto.
odpustila jsem mu to, odpustila jsem to všechno - tu svojí část chyb co jsem dělala - i sobě a začli jsme nanovo.
a pokud nám to oběma pomohlo dospět (hlavně myslím jemu) a uvědomit si fůru věcí a to, co si opravdu přejem, pak to celý beru všema deseti. a už mě to ani nebolí, protože ty plusy na celý týhle situaci u nás jednoznačně převážili.
a v tomhle prostě nedůvěra nemá co dělat. k tomu jsem došla a tak to je.

je to ve tvým sebevědomí a v tvojí víře a jistotě v ten vztah.

Tak tím, jestli je čestnej a není lhář, tím, si nejsem vůbec jistá. Když se to provalilo, tak lhal a pak taky, když to končil, tak mi řekl, že neví, co má dělat a jestli vím, jaké to je, když máš rád 2 lidi. Že kdybych to udělala já, tak by o mě nebojoval atd. Ono to v srdci zůstane, jak potom, když - zůstal u nás, mu mám věřit, že u ž ji nemiluje ? Ani to nezmínil. Jo, náš vztah je teď taky o něčem úplně jiném než byl před tím. Ale mám z něj pocit, že nedává tolik co já. Nepracuje na něm, že všechnu práci odmakám já. Že se nesnaží. A nejsem si jistá, když by polevil zájem z mé strany, jestli by zase neběžel rychle za nějakou jinou, ne-li za ní. To nevím. Ono to napsané vypadá dost hrozně, ale ve skutečnosti - pohladí, pořád mě olíbává, jezdíme společně na kole, běžky, společné přátele, jenom ....... chci asi moc či co.

heko10: A proč v tom jsi?

A co říkáte této verzi?
Dlouhodobé manželství téměř ideální. Komunikace v pořádku, sex klape, žádná nuda- spousta společnýh zážitků a přátel.
A náhle má jeden z partnerů potřebu mimomanželského vztahu na hluboké duševní úrovni (sex v tom není). Samozdřejmě, že se jedná o jinou ženu.
Druhý partner na to jen zírá a nechápe. Nastává kolotoč otázek co se děje, kde jsem udělala chybu, proč pro něj nejsem najednou i v tomto dobrá a hledá si to jinde?
Je to sobeckost chtít sdílet se svým manželem vše tak jak to bylo doposut?
A jak se s tím vyrovnat, když to v srdci tak hrozně bolí?

Blank napsal(a):

A jak se s tím vyrovnat, když to v srdci tak hrozně bolí?

A ví o tom ten druhý?

jo. Tisíckrát jsme to probírali. Mám snahu to řešit. Ale nevím jak.

Můj manžel mi v sobotu řekl, že na světě neexistuje jen on, ale že je tady určitě alespoň 10 lidí, kteří by se ke mě nebo k němu ideálně hodili, .................no a proč se o to ochuzovat...............no a tak když mu osud přivál do cesty milenku, zkusil jestli ona není jedna z těch 10 lidí, a asi nebyla protože je se mnou takže pořád tu někde těch 10 jeho lidí lítá..............Blank nechci to zlehčovat..............ale asi to bude to samé, tvému manželovi s tebou bylo fajn, ale osud mu do cesty přívál jednoho z těch 10 lidí vhodných do života pro něj a už je vše jinak.............

Blank napsal(a):

jo. Tisíckrát jsme to probírali. Mám snahu to řešit. Ale nevím jak.

To nemůže řešit jen jeden, to přece musí řešit oba - ke spokojenosti obou. On ví, že se tím trápíš a nevadí mu to? Není tak trochu sobec i on? Nebylo by fajn, kdyby se vám oběma podařilo slevit něco z vašeho "sobectví" a pokusili se přistoupit na nějaký kompromis přijatelný pro oba?

Jak v tom lítaj city a pocity, je průser na světě!!!!

Blank napsal(a):

A co říkáte této verzi?
Dlouhodobé manželství téměř ideální. Komunikace v pořádku, sex klape, žádná nuda- spousta společnýh zážitků a přátel.
A náhle má jeden z partnerů potřebu mimomanželského vztahu na hluboké duševní úrovni (sex v tom není). Samozdřejmě, že se jedná o jinou ženu.
Druhý partner na to jen zírá a nechápe. Nastává kolotoč otázek co se děje, kde jsem udělala chybu, proč pro něj nejsem najednou i v tomto dobrá a hledá si to jinde?
Je to sobeckost chtít sdílet se svým manželem vše tak jak to bylo doposut?
A jak se s tím vyrovnat, když to v srdci tak hrozně bolí?

nato nam asi nikdo neda odpoved krome tech nasich manzelu. myslim ze v tom vztahu jsme jim dali vse a vic uz asi nemame co a oni porad ocekavaji neco vic a skousi co jim da ta druha.  je to asi i o nejakem obdivu pochvalovani co dela dobre jejich jesitnosti. nase manzelstvi vsichni davali taky jako vzor a dopadlo to tak jak u tebe. ja mu rano rekla milacku jed opatrne at se v poradku vratis, dala mu pusu, a on o par kilometru dal nalozil do auta pritelkyni i s deckem a jeli si uzivat zimnich radovanek.  pak se vratil jakoze ze sluzebky a byl spokojeny. doma ho privitala milujici manzelka s detma a veceri a jeste ho politovala jak je unaveny. idilka...ale jak pro koho...boli to boli a nejvic u me asi to ze jsem ho povazovala za cestneho chlapa ,udelal ze sebe lhare,podvodnika. dovedu pochopit ze vztah ochladne,ze kazdy chlap se ohledne jinam to by ani nebyl asi normalni ale proc se tak dovedou nechat snizit lhanim....

Míša Kulička : myslím,že ten druhý, který je zamilovaný si vůbec neuvědomuje jak trápí a deptá okolí.Naše manželství docela fungovalo a když se provalila 3 nevěra musela sem udělat rázné rozhodnutí a ne pořád trpět - rozvod.Beru nevěru o sexu po 27 letém manželství,ale pokud po provalení to stále trvá tak at jde do háje.Dneska jsem poznala člověka,se kterým je mi fajn a hlavně začínám znovu bez ztráty důvěry atd.
Obdivuji Vás tady všechny,které dokážete čekat až se manžílek uklidní a vrátí do rodinného krbu, já čekala 2x po 3 už ne a nelituji.................

johanka222 napsal(a):

Míša Kulička : myslím,že ten druhý, který je zamilovaný si vůbec neuvědomuje jak trápí a deptá okolí.Naše manželství docela fungovalo a když se provalila 3 nevěra musela sem udělat rázné rozhodnutí a ne pořád trpět - rozvod.Beru nevěru o sexu po 27 letém manželství,ale pokud po provalení to stále trvá tak at jde do háje.Dneska jsem poznala člověka,se kterým je mi fajn a hlavně začínám znovu bez ztráty důvěry atd.
Obdivuji Vás tady všechny,které dokážete čekat až se manžílek uklidní a vrátí do rodinného krbu, já čekala 2x po 3 už ne a nelituji.................

Tak to jsem opravdu nečekala... Už 5 let žiju s někým jiným a jsem spokojená :supr: (klepu na dřevo :)).
Mé otázky spíš směřovaly k tomu, jestli má cenu takový vztah udržovat, jestli má cenu se trápit kvůli někomu, koho naše pocity vůbec nezajímají.... Na druhé straně - poradit rozvod je příliš jednoduché. K tomuto rozhodnutí se musí každý dopracovat sám. Některé zkušenosti jsou prostě nepřenositelné.

Článek k zamyšlení:

http://www.celostnimedicina.cz/partnerske-vztahy.htm


... je to sice dlouhé čtení, ale svatá pravda...

Johanko,
ale taky ti to nakonec trvalo, než jsi dospěla k závěru, že takhle dál už ne...po třetí nevěře - a každému jeho rozhodnutí trvá různě dlouho....
Mně např. "zatím" po první přežité a přestálé nevěře je zatím jasné, že vše OK, ale měly-li být nějaké další, to samozřejmě nemohu teď odhadnout, jak bych se zachovala.....
Je fajn, že vše už je u tebe OK, že jsi zvolila šťastnou cestu.

Já vím,že u každého je to jiné,chtěla jsem jen napsat,že jsem se zřejmě bála,že zůstanu sama,proto jsem pořád odpouštěla.Taky máme jedináčka, dneska je dospělá a nechtěla jsem jí vzít tátu.Ale co mi ukazoval ted tou 3 nevěrou,to už prostě nešlo ustát, nemohla bych se podívat na sebe do zrcadla a vážit si sebe.Navíc jsem ho celý život živila a všechno zajišťovala sama,byla to od něj hrozná zrada,že mě vyměnil za jinou,nasliboval jí ,že at se u nás stane cokoliv,že za ní bude jezdit a udžovat ten vztah dál,tak mě přišlo,že se i pomátl a myslel ,že to budu všechno trpět,ale zmýlil se.Najedou se odmiloval a během měsíce se zamiloval do manželky svého bratra ,tak mi snad rozumíte.Co je to asi za člověka..........

Johanko,
ani se neptám co bratr.....ale ty jsi z toho teď venku, a to je fajn...

Hm, tak to je muž typu "Zachráň sa, kto môžeš..." Ale otázka znie, kedy a ako sa z neho stalo niečo také, asi taký nebol odjakživa, inak by si s ním predsa nevydržala tak dlho a nemala dieťa...

Selimo:
teorie:jistě takový nebyl hned od začátku, protože když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají...to se jistě měnilo malinko až postupem času, sotva poznatelně..
a manželka tomu nejdřív nechce věřit, nevěří, trošku idealizu, omlouvá...nechci Johanko mluvit za tebe v žádném případě, malinko to tu vidím i já situaci u nás.....

Hej, aj ja si kladiem podobné otázky o bývalom, a došla som k záveru, že som trochu prižmurovala oči v zaľúbenosti, on sa tiež dosť zmenil pod tlakom nepriaznivých okolností(kým šlo všetko dobre, bol king a dosť veľkorysý, prevažovala dobrá nálada) a zmenila som sa samozrejme aj ja, čo on ťažko rozdýchaval. Holt, vzťahy sú náročná vec.

Ano, máte holky pravdu takový od začátku nebyl,měli jsme ukázkové manželství,ale připadá mi ted,když se nad tím zamyslím,že mu asi něco vadilo,taky možná neměl sebevědomí,tak si ho masíroval na milenkách.On totiž v místě bydliště ztratil práci,tak jsme žili odděleně a to byl důvod zřejmě,že se začal měnit, odcizili jsme se a pak už to byla otázka času.Vím,že na tom našem rozpadu mám i vinu já,ale už se v tom nechci pitvat,začala jsem si žít život bez něj podle svého. Jen mě mrzí,že my dva jsme si přestali rozumět a on odepsal i dceru,která to špatně nese,snad někdy dostane rozum a bude se s ní stýkat,je sice dospělá má svůj život,ale bolí mě to za ní.

..........proč mi tak připadá, že ty ukázková manželství, kdy si všichni myslí, jak jste dokonalý pár, dostanou vždycky tu největší ťafku...

ale co je ukázkové manželství???? Myslím si, že v každém manželství je  něco ( více či méně )náročného....

ostatně já taky myslela, že jsem utrhla toho nej...o to hůř se pak stává po dopadu na zadek.....

Michaela.43 napsal(a):

ale co je ukázkové manželství???? Myslím si, že v každém manželství je  něco ( více či méně )náročného....

ostatně já taky myslela, že jsem utrhla toho nej...o to hůř se pak stává po dopadu na zadek.....

..............bingo!!! přesně tak...

Myslím si, že je to i přirozený vývoj osobnosti- přeci nevyrůstáte ve sterilním prostředí a vaši rodiče vaše chování k budoucímu partnerovi chca nechca ovlivňují- a nikdy nevyrůstají budoucí partneři ve stejném prostředí...

Hodně se mi teď potvrzuje, co jsem léta nechtěla  připustit, že se jedná o soupeření, kdo je chytřejší, kdo víc vydělá, jak je to o ovládání a manipulaci(kam jdeš, kdy přijdeš, lustrace mobilů....)...

Nerodíme se jako zralí a charakterní jedinci, jako děti jsme poživační a sobečtí- v přírodě je to zákon džungle, boj o přežití.
Protože se každý vyvíjíme (a stagnujeme) různým tempem, nemůžeme dosáhnout ve vztahu souhry a zdokonalování hned, někdy se to vůbec nepovede.

Když všechno klape, není důvod se zdokonalovat, všimněte si, že nás k zamyšlení  nad sebou vedou chyby a omyly, naše i partnerovy...Jenže někomu to nedojde a jede ve svém omylu dál a ten druhý, který prozřel, už vidí, že je život s člověkem, který stagnuje a rochňá se v minulosti, v banalitách, v sebelítosti, ve výčitkách, nemožný. Prostě se zvedne a řekne (přičemž předtím dal tomu druhému najevo, že se něco děje a dal mu šanci něco změnit):Bylo mi s tebou  krásně,ale teď se s tebou už necítím dobře. Měj se jak chceš a adieu.
Zní to surově, nedojde k tomu např. v pondělí ráno nebo 1. ledna. Člověk, který už vše udělal, aby se problémy ve vztahu napravily, ale nemůže věčně stát na místě jako partner, který je hluchý, slepý a líný, ba co víc, manipuluje a vydírá...
NASTAL ČAS ODEJÍT.

Ukázkové manželství je o tom, že se partneři v určitém čase synchronizují, že dojde např. k efektu  pouštění orla...
Vysvětlím(už jsem to tu někde psala):Pan se na ŠVP
ptala: "Chcete mít doma orla nebo urousaného bačkoráka vrabčáka?"
A pak vyprávěla příběh(příběh je nejnázornější ukázka řešení):
Žárlivá manželka a inteligentní a okouzlující manžel.Bezpočet nevěr, protože inteligence a chtíč se nevylučují, a manželka, která si vážila spousty dalších pozitivních vlastností v jinak dobrém vztahu, rezignovala. Nechala orla létat, a on se jí vrátil.
Nepřinesl domů pohlavní chodroby, nemanželské děti, stres a nervozitu, doma fungoval se vším, jak měl. A ona věděl, že je stále jednička.
Přišla na to ale až když přestala litovat jeho "výletů". A on najednou sletěl z oblohy a byl s ní. A neměla opelichaného kačera, ale orla,byla nad věcí. NIC neztratila!

Regi, ale podľa mňa to celé má jeden háčik. Je práve ilúziou, že orla môžeš "mať"... :/ Môžeš ho mať asi tak ako slnko na oblohe. Potešíš sa ním, pokocháš sa a ideš ďalej. Slnko sa točí bez ohľadu na tvoje pocity, na pocity ďalších miliárd ľudí. S orlom to vidím podobne. Môžeš sa akurát tak potešiť, keď unavený pristane na chvíľku na tvojej ruke a oddýchne si - potom poletí ďalej napĺňať svoje poslanie. Na rozdiel od vrabca či kanárika nikdy u teba neuhniezdi. Ak uhniezdi, už to nie orol, ale domestikovaný dravec...

Regina napsal(a):

Myslím si, že je to i přirozený vývoj osobnosti- přeci nevyrůstáte ve sterilním prostředí a vaši rodiče vaše chování k budoucímu partnerovi chca nechca ovlivňují- a nikdy nevyrůstají budoucí partneři ve stejném prostředí...

Hodně se mi teď potvrzuje, co jsem léta nechtěla  připustit, že se jedná o soupeření, kdo je chytřejší, kdo víc vydělá, jak je to o ovládání a manipulaci(kam jdeš, kdy přijdeš, lustrace mobilů....)...

Nerodíme se jako zralí a charakterní jedinci, jako děti jsme poživační a sobečtí- v přírodě je to zákon džungle, boj o přežití.
Protože se každý vyvíjíme (a stagnujeme) různým tempem, nemůžeme dosáhnout ve vztahu souhry a zdokonalování hned, někdy se to vůbec nepovede.

Když všechno klape, není důvod se zdokonalovat, všimněte si, že nás k zamyšlení  nad sebou vedou chyby a omyly, naše i partnerovy...Jenže někomu to nedojde a jede ve svém omylu dál a ten druhý, který prozřel, už vidí, že je život s člověkem, který stagnuje a rochňá se v minulosti, v banalitách, v sebelítosti, ve výčitkách, nemožný. Prostě se zvedne a řekne (přičemž předtím dal tomu druhému najevo, že se něco děje a dal mu šanci něco změnit):Bylo mi s tebou  krásně,ale teď se s tebou už necítím dobře. Měj se jak chceš a adieu.
Zní to surově, nedojde k tomu např. v pondělí ráno nebo 1. ledna. Člověk, který už vše udělal, aby se problémy ve vztahu napravily, ale nemůže věčně stát na místě jako partner, který je hluchý, slepý a líný, ba co víc, manipuluje a vydírá...


Nejlepsi by bylo mit nekoho normalniho , ani orla ani vrabce.
NASTAL ČAS ODEJÍT.

Ukázkové manželství je o tom, že se partneři v určitém čase synchronizují, že dojde např. k efektu  pouštění orla...
Vysvětlím(už jsem to tu někde psala):Pan se na ŠVP
ptala: "Chcete mít doma orla nebo urousaného bačkoráka vrabčáka?"
A pak vyprávěla příběh(příběh je nejnázornější ukázka řešení):
Žárlivá manželka a inteligentní a okouzlující manžel.Bezpočet nevěr, protože inteligence a chtíč se nevylučují, a manželka, která si vážila spousty dalších pozitivních vlastností v jinak dobrém vztahu, rezignovala. Nechala orla létat, a on se jí vrátil.
Nepřinesl domů pohlavní chodroby, nemanželské děti, stres a nervozitu, doma fungoval se vším, jak měl. A ona věděl, že je stále jednička.
Přišla na to ale až když přestala litovat jeho "výletů". A on najednou sletěl z oblohy a byl s ní. A neměla opelichaného kačera, ale orla,byla nad věcí. NIC neztratila!

Pardon,nejak se mi to napsalo doprostred.

Selima napsal(a):

Regi, ale podľa mňa to celé má jeden háčik. Je práve ilúziou, že orla môžeš "mať"... :/ Môžeš ho mať asi tak ako slnko na oblohe. Potešíš sa ním, pokocháš sa a ideš ďalej. Slnko sa točí bez ohľadu na tvoje pocity, na pocity ďalších miliárd ľudí. S orlom to vidím podobne. Môžeš sa akurát tak potešiť, keď unavený pristane na chvíľku na tvojej ruke a oddýchne si - potom poletí ďalej napĺňať svoje poslanie. Na rozdiel od vrabca či kanárika nikdy u teba neuhniezdi. Ak uhniezdi, už to nie orol, ale domestikovaný dravec...

Můžeš mít orla, ale musíš mít svůj samostatný a soběstačný život, který na něm není závislý, jinak ti orel buď uletí, nebo z něj uděláš právě to neškodné domestikované zvířátko, které vlastně mít nechceš.

Selimo, já vycházím z pochopení, že nikoho nevlastním, a jestli se ke mně chce vrátit, tak proto, ne že mu dělám mámu, ale proto, že žiju svůj život a nenechám se omezovat jeho problémy a excesy...A on to tak chápe a dává mi tu stejnou možnost, protože i já mám své excesy.Orel je pro mě důležitý, ale pokud se rozhodnu, že již pro mě není důležitý. prostě jako orlice uletím a už se se nevrátím...Je to otázka volby, ale ne manipulace a sebelítosti  nebo závislosti. Je to svobodné a respekutje to mé pocity, má rozhodnutí. V momentě, kdy přijmu, že orel přiletí a odletí, tak to není iluze, ale holý fakt,smíření, že se nemusí vrátit. Protože já nechci vrabce....Já jsem taky orel, jen jsem učinila volbu a nesu si za ni odpovědnost.
Připouštím, že už to není o vztahu, protože jestli si někde lítá, tak jsem vlastně sama.Ale myslím si, že právě tím, jak jsem rozhodá respektovat jeho odlety, má důvod se ke mně vracet. Ale to je vysoká škola vztahů.

Nemusím tohle řešit, ale vrabce bych vedle sebe nesnesla. Doma to tak tipuju na kombinaci sova-labuť.Já jsem ta labuť. ;)

Ale přiznám se, že bych od orla odletěla.Tak daleko duševně nejsem.

Najhoršie, je, že ja som sa učila žiť s orlom, čo bola vysoká škola tolerancie - lenže na záver sa z neho vykľulo niečo medzi kukučkou a tokajúcim tetrovom :grater: - kdeže orol! Moja chyba, že som sa neučila poriadne vtákopis... :dumbom:

Selima napsal(a):

Najhoršie, je, že ja som sa učila žiť s orlom, čo bola vysoká škola tolerancie - lenže na záver sa z neho vykľulo niečo medzi kukučkou a tokajúcim tetrovom :grater: - kdeže orol! Moja chyba, že som sa neučila poriadne vtákopis... :dumbom:

:D:lol::D:supr:

Po bitvě je každý generál, mně se to vypráví, když  je doma všechno v pořádku....aspoň si myslím, ale jinak jsem víc ve střehu, abych zas nebyla paroháč ;) .

No, tak mne uz je teraz jasne, ze by som orla nezniesla...... Radsej budem mat pekne  uhladeneho cistuckeho a mozno trosinku pohodlneho holubka, na ktoreho sa vela ludi s ulubou pozrie, ale necitia taku vzrusujucu neodolatelnu  potrebu ho tiez  mat.....

Podla mna medzi opelichanym vrabciakom, ci kohutom a orlom na druhej strane je este celkom siroka skala "vtakov"..... :lol:

Inak by to totiz bolo vsetko prilis ciernobiele.....:gloria:

Faf: podívej, ono to je poměrně jednoduchý... Kdo chce málo a stačí mu to, tak prostě doopravdy dostane jen a jen to svoje "málo"... Tedy ve Tvém případě holoubka.. A Tvoje slovo "MÍT" vlastně vyjadřuje skoro všechno... Chápu, že tahle potřeba je v lidech hodně hluboce zakořeněná, koneckonců s touhle potřebou sám občas bojuju, ale někoho "mít" opravdu nelze, vážně nejsme majitelé partnera a partner není ničí majetek.. Jen a jen partner sám se může rozhodnout, zdali se mi plně oddá a zdali bude jen "můj". Pokud ano, je to dobré znamení.. A pokud ne, nedá se s tím nic dělat, je potom na mně, zdali se rozhodnu s tím souhlasit anebo nikoliv.. :) Ju? :)

Rád bych ještě doplnil, když to teď po sobě čtu.. : Raději bych teda "měl" labuť než slepici... ;)

Po bitvě je každý generál......
....jo, mám doma svého orla, zřejmě jako střelec bych žádného opelichaného  vrabčáčka asi nemusela, protože život by byl absolutně klidným.,fádním..chacha, asi možná, ale taky možná, že ne....

ostatně, Klokane, máš pravdu, slovo mít, nebo-li vlastnit...dost blbý, máš pravdu, tudíž  nevím, jak napsat: dost kamarádím s orlem, nebo-li tč. manželem( mým - zase přivlastňovací zájmeno), ale nedám-li ho tam, může si kdokoliv myslet: s  jakýmto manželem vlastně já kamarádím?!?!

klokan napsal(a):

... A Tvoje slovo "MÍT" vlastně vyjadřuje skoro všechno... Chápu, že tahle potřeba je v lidech hodně hluboce zakořeněná, koneckonců s touhle potřebou sám občas bojuju, ale někoho "mít" opravdu nelze, vážně nejsme majitelé partnera a partner není ničí majetek....

Chtěla jsem říct - to je tou češtinou... ale ono je to tak i v jiných jazycích...
Ono je to v pořádku, když je ten "můj" - můj dobrovolně, tedy, když jsem současně já "jeho", tzn. "já 'mám' jeho a on 'má' mne". V tom případě už ale můžeme říct: "My se máme" - což nabývá i jiného (lepšího) významu.... A není to už o vlastnicví... ;)

klokan napsal(a):

Faf: podívej, ono to je poměrně jednoduchý... Kdo chce málo a stačí mu to, tak prostě doopravdy dostane jen a jen to svoje "málo"... Tedy ve Tvém případě holoubka.. A Tvoje slovo "MÍT" vlastně vyjadřuje skoro všechno... Chápu, že tahle potřeba je v lidech hodně hluboce zakořeněná, koneckonců s touhle potřebou sám občas bojuju, ale někoho "mít" opravdu nelze, vážně nejsme majitelé partnera a partner není ničí majetek.. Jen a jen partner sám se může rozhodnout, zdali se mi plně oddá a zdali bude jen "můj". Pokud ano, je to dobré znamení.. A pokud ne, nedá se s tím nic dělat, je potom na mně, zdali se rozhodnu s tím souhlasit anebo nikoliv.. :) Ju? :)

Rád bych ještě doplnil, když to teď po sobě čtu.. : Raději bych teda "měl" labuť než slepici... ;)

Kloky, ale vsak o to ide.....Ja slovo "mat" chapem tiez tak, ze sa mi ten partner oddava dobrovolne. Ze chce byt so mnou preto, lebo mu je dobre a nie preto, lebo ho k tomu nutim a tak podobne. Ale orla, ako ho definovala vraj na tej svp Pan, by som nezvladla. Ja vedome nebudem riskovat komplikacie v zivote, takze si myslim, ze kazdy svojho stastia strojca. A nemat partnera, po akom tuzim, tak aby on sam najvacsmi zo vsetkeho chcel "mat" mna, to radsej budem sama. Nikdy nebudem nikoho nutit byt so mnou, to  nikam nevedie, chapes uz?
Tuzim po tom, aby ten moj chcel byt so mnou sam od seba, inak to nema cenu, nebola by som stastna......

faf napsal(a):

Nikdy nebudem nikoho nutit byt so mnou, to  nikam nevedie, chapes uz? Tuzim po tom, aby ten moj chcel byt so mnou sam od seba, inak to nema cenu, nebola by som stastna......

Tohle je naprosto správně, faf... Je jasné, že jakékoli donucení nemá vůbec žádný smysl.. Samozřejmě, že to chápu.. :) Ano - pokud chci, oddám se sám, dobrovolně, plně a jen a jen jednomu člověku.. Je taky i na tom druhém člověku, jestli to tak vnímá taky anebo má možná i jiný názor na věc.. ;)

Klokan:

Vsak presne o to ide. Lenze dlhodoby vztah mozem mat len s niekym, kto to citi rovnako ako ja, o tom je vlastne to vsetko, nie?  :pussa:

Pro dnešek mne napadlo akorát co svoboda ve vztahu není...teda určitě se necítím svobodná vedle manžela, který když sáhne na můj mobil, který mu dám do ruky a zjistí, že je uzamčen na bezpečnostní kód, tak je z toho težce uražený a komentuje to.... Nenapadlo ho, že v případě, kdy leží mobil volně na baru ve fitu a já ho nehlídám, tak nepotřebuju, aby mi ho někdo prolízal a nedejbože ještě si zavolal. Místo toho, aby se mne na rovinu zeptal a já na rovinu odpověděla, žárlí jak pitomec. Kdyby aspoň žárlil z lásky, ale zahýbá mi jak nemocný a proto mne soudí podle sebe. Tak to NENÍ svoboda ve vztahu.
Z toho mi jednoznačně vyplývá, že svoboda je možná jen  pokud si věříme a vzájemnou důvěru si pěstujeme.A hlavně, nechceme se podvádět, prostě necítíme ani jeden tuto potřebu. Pak to může být o krásném svobodném vztahu. Jinak ne.

Báro, prečo si ním si? S človekom uvažujúcim v schéme: podľa seba súdim teba...?!! :dumbom:

To proč s ním jsem....pohodlnost udělat změnu a taky to, že náš vztah je zatím funkční a rozchod by nám oběma v současné situaci víc zničil než přinesl. Ale kdo ví, jak dlouho to bude trvat, že?

Tak nevím, manželovi jsem dávala spoustu volnosti , nežárlila jsem , nekontrolovala ho, ani mě  to nenapadlo....a on toho ( po letech) zneužil, tak jsem ho začala kontrolovat, ale není mi z toho moc lépe. Zase bych raději tu svobodu ( možná pomyslnou ), co byla dřív. Myslím, že kontroly nikam nevedou, buď mě miluje:) a je mu se mnou fajn, nebo něco neklape...a pak se asi musím snažit i já, i když se mi to někdy nelíbí. ...ale tím nemyslím , nechat ho žít 100% volně ( nevěra atd.:grater:).

Vidíš, a o tom to je, ta "svoboda" je tu s náma jen do té doby, než ji něčím vyplašíme a ona se nám ztratí. Těžko se může srovnávat svoboda s tebou zmiňovanou 100% volností u které předpokládáš, že se rovná stavu, kdy si jeden dělá co se mu zlíbí a druhému tím ubližuje. Něco jiného je snažit se dát druhému svobodu a něco jinéhu je si nechat srá. na hlavu a ještě se cítit provinile, že je chyba ve mně a můžu za to vlastně já.

Romano, pořád je to o tom, jak věříme sami sobě. Cítíme se nejistí a zranění apotřebujeme si dát důkazz, proč jsme nenistí, a hledáme a šacujeme, a prohlížíme mobily.Vždycky se něco najde. A i když žijeme s orlem, orel nemusí žít se slepicí. Orel vedle sebe snese zase jen orla.
Jestli má vztah k něčemu vypadat, jestli chceme sami svobodu, tak ji musíme umět dát partnerovi- a pokud se budeme chovat jako podřadné, nedůvěřivé, zmatené, tak nám orel uletí a už se nevrátí- a nebude to jeho chyba.
Vztah je o rovnosti, o repektu, ne o ponižování a podezřívání.

Regi,
moudře díš, čarodějko.
Ano, orel k orlovi a bažant k bažantovi sedá, každý rovného si hledá.

Pol, :D :supr:

Regina napsal(a):

Svoboda je  v klidu spát, nelustrovat mobily, chodit si kama chci a vracet se kdy chci a druhému to nevadí (v rozumné míře), dobrovolné podílení se na domácnosti, vlastní přátelé, libovolný způsob trávení volného času /ne na úkor rodiny nebo partnera).....

v klidu jsem spal , nelustroval telefony a duveroval az do te doby kdy jsem v byl v kuchyni a prítelkyni zabzucel tel se sms a kdyz jsem jen koukl od koho aniz bych ho vzal do ruky , tak jsem zacal  tusit , nedalo mi to a pruser byl na svete , psal ji nejaky týpek jak mu jeste ted voní prsty od její pip.... , tak to jsem neskousl a zacal ji neduverovat . kdyz si psala s dalsim tak mi rekla ze to je kamarad ( nyní její nový milacek ) , kdyz sla na disco , tak jsem ji napsal jak se ma a ze jsem doma umyl a  uklidil nadobi aby mela rano klid ona napsala ze je tam nuda ale stejne prisla v 7.45  , ja ji dal pusu odvedl maleho do skolky a sel do prace , odpoledne jsem se jen zeptal jak se tam mela . zkousel jsem to jako pokus duvery ,dalsi muj pokus - napsat na ni auto se mi vymstil tím ze jsem o nej prisel  , ale o tom uz pisu jinde .

mozna kdybych ji nehlidal tak by jsme byly spolu , mozna kdybych udelal scenu tak by se nad tim zamyslela a byly by jsme taky spolu ---- nebo by to urychlilo .

foki, ty sis ji jenom kupoval.

Ádi, máš niečo nové? Ako sa ti darí s odstupom???

Ahoj Selima, díky za optaní až do včerejšího odpoledne jsem se měla celkem dobře, ale včera odpoledne se zase stalo něco co mě rozhodilo, a o čem jsem si myslela, že je dávno za mnou..........takže dneska nemám zrovna veselý den.........ale to není důležitý...........

Jinak jsme se nerozvedli, jsme spolu, dost je toho jako dříve, i když dost se toho taky změnilo, už si pár dní píchám injekce do břicha, protože jsme se konečně vydali na cestu k mimískovi a začali jsme s umělým oplodněním tak snad to dopadne, našli jsme si byteček, trochu se to komplikuje, měli jsme se stěhovat v květnu, ale vypadá to, že se budeme stěhovat až někdy na podzim.........našla jsem si kamarádku, a i kamaráda, který mi pomáhá se orientovat v chlapské duši, a teď konečně vím, že všichni jsou stejný...........hrozné to poznání ve třiceti letech......ale je to tak a nedá se s tím nic dělat........jinak se mám fajn, snažím se nic neřešit, dívat se dopředu, případné nejasné indicie mého muže nevnímat, užívat si devítiměsíční neteře, mám za sebou úspěšně autoškolu, takže řídím jako drak, vrhla jsem se na studium angličtiny, takže se dá říct, že se mám dobře...............

To je fajn a hlavne so svišťom ti držím palce, aby to vyšlo. :dudlik: Tam asi treba mať aj kus šťastia - okrem veľkého odhodlania. A teší ma, že ste sa z toho vyhrabali a ty si si z toho vytiahla aj nejaké pozitíva. Chlapi - no, asi nie sú všetci rovnakí(ako ani ženy), ale isté mechanizmy a stereotypy sa dajú zovšeobecniť. Asi to nie sú dôležité veci, proste len také nepríjemné prekážky na ceste, ktoré sa musíme naučiť zvládať. Držím palce, aby ste ich zvládali.

Já si myslím, že každý z nás tu svobodu ve vztahu chápe trochu jinak. Svoboda se vyvíjí a je na každém z nás jakým směrem. Hodně záleží na délce vztahu. Určitě je jiná svoboda ve vztahu po 2 měsících a ve vztahu po 10 letech. Zajisté by ale ve vztahu neměla chybět. Každej z nás potřebuje dejchat.

Tak s tímto plně souhlasím--;):supr:

Regina napsal(a):

Svoboda je  v klidu spát, nelustrovat mobily, chodit si kama chci a vracet se kdy chci a druhému to nevadí (v rozumné míře), dobrovolné podílení se na domácnosti, vlastní přátelé, libovolný způsob trávení volného času /ne na úkor rodiny nebo partnera).....