chtěla bych vědět - od vás, u kterých to dobře (tak, jak jste si přály) dopadlo, manžel ukončil vedlejší vztah, zůstal s vámi, případně se k vám vrátil - přála bych si znát vaše pocity s odstupem času - po několika měsících, po roce, po dvou.....jak se to ve vás vyvíjelo, jak se vyvíjel váš vztah, jak jste k sobě hledali cestu, jak dlouho vás to hodně bolelo, kdy se to začlo zlepšovat. jak jste na tom po nějakým čase s důvěrou, přála bych si znát vaše názory - vaše zkušenosti, o tom, jesti máte, nebo měli jste někdy pochybnosti, jestli jste udělali dobře, že jste spolu zůstali, jestli vztah je lepší, jak jste to zvládli dlouhodobě. ať už k tý nevěře vedla jakákoliv cestička nebo zdánlivě žádná - jak se choval váš manžel, jak jste na tom byli se sexem, jak dlouho manžel hledal cestu zpět se vším všudy - ono to asi bude různý, ale já bych si přála znát vaše pocity a postoje, i vás, který už se tu občas jen mihnete třeba po několika letech, chtěla bych vědět s odstupem, co vám to vzalo, co dalo, kam vás to posunulo, jestli jste šťastné, jestli přišel čas, kdy už si na to ani nevzpomenete, chtěla bych vědět, jestli ty názory budou podobný, nebo jestli to má každý jinak. cokoli, s odstupem času.

tak pište :hjarta:

Lucí kup si knížku " Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstavají oči pro pláč"...........nebo tak nějako, někdo mi to tady radil, koupila jsem si ji přelouskala, myslím, že je dost pravdivá, než jsem ji přelouskala schovávala jsem ji před manželem............ale v sobotu jsem ji zkrátka už nechala viditelně položenou...........zjistila jsem si, že si v ní čte, nekomentovala jsem to, v neděli si v ní četl taky, to už jsem mu řekla, že je to moje knížka teda jen tak ze srandy..........a on mi odpověděl, že vše co je tam napsáno je pravda............začala jsem se podle toho chovat a má to své výsledky, mě je dobře u srdíčka a co si o tom myslí pán tvorstva je mi šuma fuk a on to asi funguje

Sorry
ze sa sem pletiem, ale s tym "potvorenim" radsej trosku opatrne. Ja som asi potvora az prilis a vztahu to tiez velmi dobre nerobi..... :grater:

Ale ano, radsej byt trochu mrcha, ako hodna hlupucka husicka . ( toto nebola narazka na nikoho, len charakteristika. ;) )

Drzte sa, ste sikovne a statocne.

Luci,
ty jsi snad na mě propojená, úplně to samé jsem měla v úmyslu sem napsat. Ale trošku se obávám, že se toho moc nedozvíme, že ty, které to mají opravdově za sebou, tak ty sem už nechodí.Je tu většina těch, které odešly, které své drahoušky vyhodily, které se rozvedly. Nevím, zda jsou šťastnější, asi ano, ale přesto jsou zde.

Ahoj Luci, nevím, já jsem tady na Babinetu řádila před rokem, teď už víceméně čtu....
Je fakt, že svými pocity se teď docela dost zaobírám a tak ti napíšu, jak to cítím...
Manžel se po cca čtyřměsíčním váhání a boji se sebou samým s ní rozešel - netlačila jsem na něj, jen mě vadilo,že toho všeho musím být svědkem. Jasně, jako každá ženská jsem chtěla, aby se už konečně rozhodl a podle toho jednal. Když se s ní teda rozešel, byl z toho tak paf, že mi to vyčetl, jako že to udělal proto, že jsem to chtěla (ale měl i druhou možnost). Následovalo období našeho sbližování, ale bylo to stále ještě v něm a mě tam ta třetí osoba vadila a všechny city, který jsem mu hrozně moc chtěla dát, jsem si prostě tak nějak šetřila.... občas se s ní scházel (rozváděla se), což se mnou samozřejmě celkem dost cloumalo a byla jsem čas od času vzteklá a naštvaná. Myslela jsem si, že uděláme tlustou čáru a začneme se milovat a žít jen pro sebe..... Pochopila jsem, že už to nikdy nebude jako dřív...je pravda, že je to teď jiný a fakt si to užívám, já si za ten rok uspoustu věcí uvědomila, spoustu věcí zažila...vrátit bych se nechtěla, naučila jsem se muže vnímat i jinak než jen jako manžela a otce svých dětí.... I díky holkám tady na babinetu jsem se zase našla, chovám se přirozeně, dělám, co opravdu chci a k druhým se chovám tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně.....Co se týká mně, jsem v pohodě, ale mám  z mého muže trochu podivný pocit......je skvělý, pozorný, milý, ale má v sobě křivdu, že to všechno vzniklo jen kvůli mně, že kdybych se na mateřské chovala jako milenka a dračice, mohlo být všechno jinak..... prostě si myslím, že pokud se on nezamyslí sám nad sebou, budeme se tak trochu motat v bludným kruhu. Asi by potřebovat číst nějaký mužský Babinet ;).  Ono je fakt hodně těžký si přiznat chybu .... A jestli na to myslím ? Jo, myslím na to každý den...a i proto jsem jela na Pandořinu ŠVP, abych minulost už konečně hodila za hlavu a začala řešit konečně podstatný problémy v mým životě.....
Píšu dost zmateně, protože kdybych chtěla popsat všechny svý pocity, bude to elaborát na 4 stránky :lol:
Ale víš co, byla to pro mně škola života a myslím, že jsem to zvládla!

díky první včeličko. díky moc.

Jáá ti k tomu nic napsat nemůžu, vždyt víš, tak posílám aspon :hjarta::hjarta::hjarta::pussa::pussa:

Ahoj Lucko,
já už jsem ti před časem psala - mám to za sebou už pár let a už mě to netrápí. Tehdy jsem m. dala rovnou nůž na krk - buď ať jde za hlasem svého srdce nebo to okamžitě ukončí. Slíbil konec, samozřejmě nedodržel a po dvou měsících, kdy byl načapán, že jí zase volá, to ukončil už opravdu. On to měl tím pádem pro sebe vyřešeno a moje občasné výbuchy, kdy se mi jeho nevěra něčím připomněla a já to v sobě neudržela, ho překvapovaly. On teda zrovna empatií neoplývá. Ale vydržel to, vydržela jsem to já a teď už to opravdu přebolelo. Jenže už jsem ostražitá, z tolerantní a důvěřivé manželky jsem se změnila v podezíravku /což ovšem držím v sobě a navenek to nedávám znát/. Naše manželství se změnilo - částečně k lepšímu, jenže na druhou stranu už zůstala určitá pachuť /alespoň u mě/. Už taky nepřemýšlím nad tím, co dělám a říkám a jestli ho to zase nevezme jako záminku k nevěře. Jenže občas mám pocit, že jsem od něj měla tehdy odejít - ne kvůli tomu, co se stalo, ale protože poslední dobou začínám být v manželství nespokojená, manžel mi jde čím dál tím víc na nervy a vadí mi jeho některé vlastnosti a chování, i když to jsou de facto maličkosti. No a když opustíš manžela kvůli jeho nevěře, tak je to takové opodstatněné, ale když dáš návrh na rozvod, protože ti jde na nervy, tak je to blbost. Tak jsem ti do toho asi moc světla nevnesla, jenom tedy dodám, opravdu to přebolí, za čas na to  nebudeš ani myslet /moc často/. Jo a na babinet chodím hlavně proto, abych se udržela ve střehu. Měj se a ať jsi brzo v pohodě.

Lucko, krásně jsi to popsala v příspěvku na diskusi o Fildě, prostě minulost tě dostává v ty nejnevhodnější okamžiky, kd už si myslíš, že máš všecko za sebou,a pak facka- něco se ti připomene a už v tom zase lítáš...
Suzie, mám stejné problémy, tím spíš, že jsem muži před nevěrou spoustu věcí prominula a tolerovala, aby byl doma "klid"- prostě jsem si nechalá s...t na hlavu a vymstilo se mi to.
Taky se mi nevyplácí opačný postoj, kdy jsem začla zápasit a soupeřit o to, kdo má pravdu, čí názor je správný...Přestala jsem ustupovat vůbec- a to taky nejde.
Vyšla mi z toho 2 ponaučení: 1)Tím, že dokážu "svou" pravdu, nevyhraju.Nejsem vítěz a utrpí vztah.
                                        2) Na vztah musí být dva. Jestli ho buduju a rozvíjím jen já a druhý se veze, tak to prostě nefunguje.
A když mě dohoní depka a minulost vyleze z hrobu, tak si najdu práci, abych na to nemyslela.Ale na Babinetu se mi to samo občas připomene.Tak jsme začla chodit i do jiných diskusí ;).

Lucie33 napsal(a):

chtěla bych vědět - od vás, u kterých to dobře (tak, jak jste si přály) dopadlo, manžel ukončil vedlejší vztah, zůstal s vámi, případně se k vám vrátil - přála bych si znát vaše pocity s odstupem času - po několika měsících, po roce, po dvou.....jak se to ve vás vyvíjelo, jak se vyvíjel váš vztah, jak jste k sobě hledali cestu, jak dlouho vás to hodně bolelo, kdy se to začlo zlepšovat. jak jste na tom po nějakým čase s důvěrou, přála bych si znát vaše názory - vaše zkušenosti, o tom, jesti máte, nebo měli jste někdy pochybnosti, jestli jste udělali dobře, že jste spolu zůstali, jestli vztah je lepší, jak jste to zvládli dlouhodobě. ať už k tý nevěře vedla jakákoliv cestička nebo zdánlivě žádná - jak se choval váš manžel, jak jste na tom byli se sexem, jak dlouho manžel hledal cestu zpět se vším všudy - ono to asi bude různý, ale já bych si přála znát vaše pocity a postoje, i vás, který už se tu občas jen mihnete třeba po několika letech, chtěla bych vědět s odstupem, co vám to vzalo, co dalo, kam vás to posunulo, jestli jste šťastné, jestli přišel čas, kdy už si na to ani nevzpomenete, chtěla bych vědět, jestli ty názory budou podobný, nebo jestli to má každý jinak. cokoli, s odstupem času.

tak pište :hjarta:

Mne to dopadlo, tak ako som si začala cca po 3 mesiacoch želať - opustil ma, ja som si prešla krízou a dnes mám krásny vzťah, som šťastná a on od rozchodu s ňou(boli spolu asi 1 1/2 až 2 roky) je stále sám... alebo aspoň nemá žiadnu stálu partnerku. Takže aj takto môže niekedy vyzerať happy-end. Akurát mi je ľúto jeho syna, on na ten otcov nový vzťah "dojel".

Ahoj Lucie, jsem tady spíš jen četnářka, možná hledám určitý vzorec, podle kterého se muži chovají. Nechci říct, že jsou všichni stejní, ale je zde masívní podobnost bez ohledu na jaké úrovni muž je a já jsem z toho znechucená. Nevíc mi vadí zbabělost muže věc vůbec probírat, něco řešit. Muži to prostě nedělají, neportřebují žádný babinet, kde by si vykecávali své podvedené dušičky a hledali cestu jak z problému  ven.
Rozhodně bych po nevěře nečekala žádné velké návraty , dvakrát do jedné řeky nevstoupíš a je to v podstatě dobře. Taky přispěju svou troškou do mlýna, nechtěla bych se  vrátit do doby před 2-3 roky.

Kavaleta napsal(a):

..... Muži to prostě nedělají, neportřebují žádný babinet, kde by si vykecávali své podvedené dušičky a hledali cestu jak z problému  ven. ...

Tak to jsem asi ženská v chlapském těle... Že?

Ne , to nejsi. To bych si nedovolila:D. Jen si myslím, že nezapadáš do té klasicky chlapské většiny. Já bych si taky s manželem ráda vysvětlila pár věcí, ale on prostě nekomunikuje a vyhovuje mu, když se tváříme, že je vše OK

Tak já za sebe napsat nemohu, ale chci dát naději aspoň někomu, tak napíšu příběh kamarádky. Ona vdaná přes 20 let, žádné velké problémy, jen stereotyp, manžel už neuměl dávat najevo žádné city, sex jen jako potřeba, manžel chtěl jen budovat kolem domu, nebavily ho dovolené, cestování, sport, nic. Kamarádce tohle všechno vadilo, ale řešit se nedalo. V té době potkala v práci jiného muže - sympatie se rychle rozrostly. Muž to měl doma blbý, manželka hádavá, nic dobré (jeho verze). Muž uměl vařit, péct, začal kamaráce nosit do práce papání, začaly úžasné milostné smsky, telefonáty - prostě klasika. Počáteční zamilovanost přešla do krásného vztahu - nevztahu. Vše stále utajené. Po roce první pokus o legalizaci - kamarádka už doma hrotila situaci k rozvodu. Odhalení mělo proběhnout po vánocích. Leč po vánocích kamarádka připravená na vše, ale pán potřeboval počkat - strach z reakcí dětí (dospělých), z reakce manželky. Přesto mu k dobru nutno přičíst, že se pokusil o odstěhování k matce, ale na prosby dětí a manželky se po 14 dnech vrátil domů. Štědrý večer prý prožil v autě, protože žena doma dělala scény. Tak se to odložilo. Kamarádka postupně situaci doma uklidnila, ten její se začal víc snažit, protože určitě tušil. A kamarádka najednou viděla, že jí tak zle doma ani není. To už trvala nevěra asi rok a půl a role se obrátily - teď byl připraven k rozvodu pán, ale kamarádka váhala.
Urychlím to .... po dvou letech kamarádka vztah ukončila. Ani jeden z nich není šťastný tak, jak byli spolu. Ale kamarádka je ráda, že nezničila rodinu, nezklamala rodiče, děti. Pán je údajně nešťastný, ale jeho žena šťastná, že vše skončilo.
A proč to píšu - protože manželství kamarádky se zdá po dvou letech krize zase v pořádku. Její manžel se snaží, buduje, ale plánuje i dovolenou a další aktivity.
A kdybyste četly její maily před rokem - tak jsem 100% věřila, že je to konec.

no hezký, hezký. pěkně se nám to tu rozjíždí. tak jen pěkně pokračujte....:):):)

Salen, to je docela ukázkový případ. Když přijel manžel ze služebky, kde byli s mojí kamarádkou na záletech, hádej s kým šel večer na pivo??? Se mnou. Kdybych já trumpeta jej nechala a dělala spokojenou nicnetušící manželku, tak dneska již moje býválá kamarádka visí někde na stromě z naprostého zoufalství. No a kdybych tiše vyčkala a ve vhodnou chvíli vše jako "odhalila" a přenechala manžu kamarádce, tak by se po...li oba. Už vidím manžu jak lítá po Stodolní a hledá svou prérijní růži. A hádej kdo by se pak smál? Jenže já trouba jej tenkrát milovala jak pubertačka a tak jsem tuto situaci nedokázala ustát a využít ve svůj prospěch. Skoda

Za námi je to 3 měsíce, jestli manžel ukončil vztah nevím najisto, můžu se jen domnívat, asi ano……….. Zůstal se mnou, nikam neodešel, přestal chodit na akce s „kamarády a kolegy z práce“, který byli poslední půlrok na pořádku každý víkend, do mobilu taky nepotřebuje toliko peněz kolik potřebovat, jsme k sobě milejší, otevřenější, usmíváme se na sebe, on se mi snaží pomáhat jako, že žehlí, nakupuje, včera dokonce povlíknul postele, teda já mu napsala, že jdu do cvičení a kdyby se mu chtělo a měl čas může přehodit ložní prádlo………..když je se mnou je mi s ním strašně dobře, když jsem bez něj, je to horší, on chová se jako že se nic nestalo, ještě tuhle se divil, že si myslel, že už je to za námi, já se snažím chovat jako by se nic nestalo a život šel dál, ale občas tak 1 za 3 týdny mám den blbec, se sexem je to parádní, lepší jak kdy jindy, vztah je určitě lepší, ale pochybnosti jestli jsem udělala dobře mám a veliký ……………ale co mi vadí, že posledních 14 dní ve mě převládá takové to, že je mi jedno co on dělá, že je mi jedno kam chodí a kdy se vrátí a s kým chodí, že je mi jedno co mi říká, že je mi jedno jaké má plány……….a já tak přemýšlím jestli ho vůbec ještě miluji, protože si myslím, že ta moje láska k němu se někde pomalu ztrácí a já nevím kde………ale vím proč, asi jsem si ho přestala vážit………….no možná je to jenom projev mého dnešního dne blbce…….nevím

Áda1 napsal(a):

Za námi je to 3 měsíce, jestli manžel ukončil vztah nevím najisto, můžu se jen domnívat, asi ano……….. Zůstal se mnou, nikam neodešel, přestal chodit na akce s „kamarády a kolegy z práce“, který byli poslední půlrok na pořádku každý víkend, do mobilu taky nepotřebuje toliko peněz kolik potřebovat, jsme k sobě milejší, otevřenější, usmíváme se na sebe, on se mi snaží pomáhat jako, že žehlí, nakupuje, včera dokonce povlíknul postele, teda já mu napsala, že jdu do cvičení a kdyby se mu chtělo a měl čas může přehodit ložní prádlo………..když je se mnou je mi s ním strašně dobře, když jsem bez něj, je to horší, on chová se jako že se nic nestalo, ještě tuhle se divil, že si myslel, že už je to za námi, já se snažím chovat jako by se nic nestalo a život šel dál, ale občas tak 1 za 3 týdny mám den blbec, se sexem je to parádní, lepší jak kdy jindy, vztah je určitě lepší, ale pochybnosti jestli jsem udělala dobře mám a veliký ……………ale co mi vadí, že posledních 14 dní ve mě převládá takové to, že je mi jedno co on dělá, že je mi jedno kam chodí a kdy se vrátí a s kým chodí, že je mi jedno co mi říká, že je mi jedno jaké má plány……….a já tak přemýšlím jestli ho vůbec ještě miluji, protože si myslím, že ta moje láska k němu se někde pomalu ztrácí a já nevím kde………ale vím proč, asi jsem si ho přestala vážit………….no možná je to jenom projev mého dnešního dne blbce…….nevím

Luci, čteš to? Jestlipak ti to něco připomíná :)

klokan napsal(a):

Kavaleta napsal(a):

..... Muži to prostě nedělají, neportřebují žádný babinet, kde by si vykecávali své podvedené dušičky a hledali cestu jak z problému  ven. ...

Tak to jsem asi ženská v chlapském těle... Že?

No, vzhľadom na to, že to tu asi žiadna babinetka nemala možnosť overiť na vlastné zmysly, tak ani tým telom by som sa veľmi neoháňal/a...

čtu to. a čekám a v pravý čas se do toho vložím.

Ádo, já jsem o tom taky hodně přemejšlela a přemýšlím - ale myslím, že tyhle pocity ještě neznamenaj, že ztrácíme lásku, ale souvisí spíš s pudem sebezáchovy - tím myslím, že to, že je ti jedno kde je a co dělá je jen převlečenej strach a boj s nedůvěrou - proto se snažíme, aby nám to bylo jako jedno.

já si to všechno rovnám v hlavě a pak vám to tu všechno vypíšu, ale ještě chci, abyste psali vy.

Lucie33 napsal(a):

čtu to. a čekám a v pravý čas se do toho vložím.

Ádo, já jsem o tom taky hodně přemejšlela a přemýšlím - ale myslím, že tyhle pocity ještě neznamenaj, že ztrácíme lásku, ale souvisí spíš s pudem sebezáchovy - tím myslím, že to, že je ti jedno kde je a co dělá je jen převlečenej strach a boj s nedůvěrou - proto se snažíme, aby nám to bylo jako jedno.

já si to všechno rovnám v hlavě a pak vám to tu všechno vypíšu, ale ještě chci, abyste psali vy.

..........no já spíš myslela, na to co jsem ti říkala já.............

né Lucí já se nebojím a nebojuji s nedůvěrou, nesnažím se aby mi to bylo jedno, myslím, že to není převlečenej strach................mě to fakt je jedno, nevím proč, ale je mi to ukradený, kde tráví svůj čas..................já vím, to je otázka toho dne blbec, zítra to třeba bude zase jiný, jsem teď jako na houpačce jednou nahoře a jednou dole, ale kdo není............

ale když tak přemýšlím nevím jestli si můžu vážit člověka, který mi ublížil, který mi lhal, a nepřišel s tím narovinu, jemu na mě něco vadilo, ale místo aby mi to řekl, šel jinam a proto si ho nemůžu vážit, že naše problémy řešil jinde,a teď když vidím jak se snaží nevím jestli je to protože má černé svědomí asi ano, protože nikdy by nežehlil, nikdy by nepovlílkal postele a teď to dělá, dokoncce si na žehlení dělá výhradní práva a nebo proto, že opravdu chce a něco se v něm hnulo,.....................možná se díky tomu všemu za čas dopracujeme do stádia, že má láska k němu už nebude

Daní, jo to taky. moc dobře vím, cos mi říkala a moc dobře vím, s čím se peru já. no jsme všechny v podobným časovým horizontu i s Ádou, asi je to normální.

no můj zase pere v pračce, třídí prádlo, atd. - po 16ti letech zjistil, že máme pračku - tak pere a maká na baráku a doma jak vo život.

ale holky - fakt - zajděte k psycholožce. ty to Ádo vidíš jen z jedný strany, ona ti pomůže, když bude dobrá, trošku pochopit toho chlapa a tim to ulehčí trošičku tobě. nezahazuj to, na čem 3 měsíce dřeš - ale jo, třeba je to jen den blbec, já to znám.

Zdravím vás všechny,já sleduji často vaši diskuzi a před rokem jsem se tady taky krátce mihla. Jaké jsou mé pocity s odstupem,u mne je čas,který uplynul od naší manželské ,,doby temna,,už rok a půl.Zůstali jsme spolu,manžel se ke mne chová pozorněji,než dřív,prožili jsme spolu pěknou letní dovolenou na horách,komunikace nevázne,víkendy je doma a občas spolu někam vyrazíme.No,vypadá to skoro ideálně...Ale v mé hlavě to zatím pořád ideální není.Sice už lépe spím,ale přicházejí na mne občas taková období smutku,nedůvěry k němu,pocit,že už se něco mezi námi hodně narušilo a ta prasklina na tom pomyslném hrnku ještě moc nedrží...

Lucí, já včera přišla ze cvičení a ten můj měl vyluxováno a vyžehleno, a k tomu mi vařil svařák, jen co jsem doma odemčela dveře, a přitom měl sám trénink, děs..........jsem ráda, že mi konečně pomůže, když nikdy neměl zájem se doma o něco starat, ale právě proto, že vím, že ně co žehlí, je to nechutný, spíš mi tím zadělává na další a další blbý myšlenky............jo o pračce pořád taky mluví, že ho musím naučit třídit prádlo a prát..............asi se pomátl.............k psycholožce?? Já nevím?? Navrhovala jsem to v začátcích manželovi, ale netvářil se...............a já sama nevím co bych tam dělala, to je můj problém, né problém psychologa

Už jsem přestala řešit minulost, mám co dělat se současností.A že to není občas růžové, to zažíváme každý.Včera,(stává se mi, že pochopení přijde nějak mimochodem, uporostřed chůze nebo v práci nebo při mytí nádobí) jsem pochoplia, že mi mažel SEDÍ, že nemám důvod měnit, že jsem s ním šťastná, i když chvílema je na kafe od Maryši.Skoro ten pocit nedokážu definovat,ale jakoby něco špatného odplulo nebo roztálo, jakoby mi z ramen spadlo závaží, a já byla poprvě po x letech v pohodě.Ten pocit byl k nezaplacení.

Co tím chci říct:snažila jsem se všechno řešit hlavou, různé semináře, knihy, kartářky....a ten pocit úlevy přišel sám, nečekaně, a o to byl krásnější.

právě že to je tvůj problém, ale plácáš se v něm. třeba by tě to postrčilo.

Áda1 napsal(a):

Lucí, já včera přišla ze cvičení a ten můj měl vyluxováno a vyžehleno, a k tomu mi vařil svařák, jen co jsem doma odemčela dveře, a přitom měl sám trénink, děs..........jsem ráda, že mi konečně pomůže, když nikdy neměl zájem se doma o něco starat, ale právě proto, že vím, že ně co žehlí, je to nechutný, spíš mi tím zadělává na další a další blbý myšlenky............jo o pračce pořád taky mluví, že ho musím naučit třídit prádlo a prát..............asi se pomátl.............k psycholožce?? Já nevím?? Navrhovala jsem to v začátcích manželovi, ale netvářil se...............a já sama nevím co bych tam dělala, to je můj problém, né problém psychologa

:hjarta::hjarta::hjarta::D Regi, stalo se mi něco podobnýho. najednou. jakoby se mi rozsvítilo. uvidim, jestli se ještě setmí.

Regina napsal(a):

Už jsem přestala řešit minulost, mám co dělat se současností.A že to není občas růžové, to zažíváme každý.Včera,(stává se mi, že pochopení přijde nějak mimochodem, uporostřed chůze nebo v práci nebo při mytí nádobí) jsem pochoplia, že mi mažel SEDÍ, že nemám důvod měnit, že jsem s ním šťastná, i když chvílema je na kafe od Maryši.Skoro ten pocit nedokážu definovat,ale jakoby něco špatného odplulo nebo roztálo, jakoby mi z ramen spadlo závaží, a já byla poprvě po x letech v pohodě.Ten pocit byl k nezaplacení.

Co tím chci říct:snažila jsem se všechno řešit hlavou, různé semináře, knihy, kartářky....a ten pocit úlevy přišel sám, nečekaně, a o to byl krásnější.

Tady se to tak hezky čte, je tu nějak příjemně. Nedokážu zatím moc dobře popsat svoje pocity, ale nějak ze mě něco odchází. Cítím takovou zvláštní úlevu, ale nedokážu jí zatím definovat.Cítím, že pomalounku zase začínám žít. Až se to u mě ustálí, napíšu více. Mějte se moc krásně  :hjarta: :hjarta: :hjarta::pussa::pussa:

mám to taky. cítím prostě najednou velikou úlevu. a sílu. a štěstí. rovnám si to v hlavě, jako ty.

tak jsem to myslela, abyste sem ty pocity psali i průběžně, ráda bych viděla ten vývoj. jak to je. jak se cítíte.

... tak to je holky asi nějaká vhodná konstalace hvězd :) ... já se poslední dobou taky cítím  osvobozená od toho těžkýho kamene, kterej jsem vlekla za sebou. Dřív jsem pořád číhala na důkazy, že to se mnou manža nemyslí tak, jak se chová, a popravdě řečeno jsem byla naštvaná, když žádné důkazy nepřicházely ;)..... vytvářela jsem si domněnky a pěkně jsem si v tom utrpení rochnila. Myšlenky na to, jestli to krásný, co my dva teď spolu prožíváme je opravdový byly neodbytný a pořád jsem je měla v hlavě. Teď cítím takovou zvláštní úlevu....... vím, že mě čeká spousta skvělých věcí a už se na ně zatraceně teším:hjarta:

Nevíte někdo, co je pod nickem to "renomé" ??? To je nějaká novinka, či co???

Také jsem si toho všimla a nevím, co to znamená.

Lucie33 napsal(a):

chtěla bych vědět - od vás, u kterých to dobře (tak, jak jste si přály) dopadlo, manžel ukončil vedlejší vztah, zůstal s vámi, případně se k vám vrátil - přála bych si znát vaše pocity s odstupem času - po několika měsících, po roce, po dvou.....jak se to ve vás vyvíjelo, jak se vyvíjel váš vztah, jak jste k sobě hledali cestu, jak dlouho vás to hodně bolelo, kdy se to začlo zlepšovat. jak jste na tom po nějakým čase s důvěrou, přála bych si znát vaše názory - vaše zkušenosti, o tom, jesti máte, nebo měli jste někdy pochybnosti, jestli jste udělali dobře, že jste spolu zůstali, jestli vztah je lepší, jak jste to zvládli dlouhodobě. ať už k tý nevěře vedla jakákoliv cestička nebo zdánlivě žádná - jak se choval váš manžel, jak jste na tom byli se sexem, jak dlouho manžel hledal cestu zpět se vším všudy - ono to asi bude různý, ale já bych si přála znát vaše pocity a postoje, i vás, který už se tu občas jen mihnete třeba po několika letech, chtěla bych vědět s odstupem, co vám to vzalo, co dalo, kam vás to posunulo, jestli jste šťastné, jestli přišel čas, kdy už si na to ani nevzpomenete, chtěla bych vědět, jestli ty názory budou podobný, nebo jestli to má každý jinak. cokoli, s odstupem času.

tak pište :hjarta:

Taky jsem se snažila na všechno zapomenout a žít dál tak, jako před milenkou. Ale abych si uchovala zdravý rozum, tak jsem se začala víc věnovat sama sobě, vrátila jsem se ke svým starým koníčkům (cestování, sport) ... vlastně tak trochu na úkor svého bývalého manžela, kterého to nebavilo. Prostě jsem si začala žít po svém. A po čase mi došlo, že nežijeme ani tak spolu, jako spíš vedle sebe, a že ikdyž "seká dobrotu", tak mě už je to v podstatě jedno... Navíc myslím, že lidé jsou často nevěrní hlavně proto, že jim v dosavadním vztahu něco chybí nebo naopak, před něčím v tom vztahu utíkají. Takže pokud se vrátí zpět, tak nestačí jen odpustit... To jsem zvládla. Ale už jsem věděla, že nejsem schopná dát BM to, co hledal jinde - naopak, něco se ve mě zaseklo a už se mi ani nechtělo snažit se o to. O rozvod jsem nakonec po dlouhém dvouletém přemýšlení požádala já. Prostě mi došlo, že potřebuji někoho milovat, ale že to už nikdy nebude tento manžel, protože nedokážu milovat někoho, ke komu nemám důvěru a koho jsem si přestala vážit.

čím dál víc jsem přesvědčená, že ta nevěra ani není to hlavní - že nejdůležitější je, jak se ten vztah nastartuje potom, jestli oba chtějí to samý a oba se o to snaží. jestli dokážou žít spolu a ne jen vedle sebe a jestli si z toho dokážou vzít i pozitivní věci. jestli ten chlap se snaží svým chováním to tý ženský trošku ulehčit, to vyrovnávání. na tom to pak hapruje.

proto si myslim, že jsem to zvládla tak jak to vypadá. protože u nás tohle všechno potom - ty měsíce - úplně přehlušujou nějakou blbou nevěru, ale kdybych se o to snažila jen já, je to marný.

no a co je renomé by mě taky zajímalo, já mám jenom číslo a žádný znamínka, bůůůů. ale zase sem teda pěkný číslo. :)

Regina:To je jak ode mě, i s těma pocitama! Je a pořád to bude o tvé vlastní svobodě, že jen tím, že toho druhého neomezuješ, že ho necháš dýchat, že ho nekontroluješ, nelzeš d o mobilu, nechcš po něm "důkazy" lásky, teoprve pak je ten vztah na mnohem lepší a vyšší úrovni!
Druhá strana to tak cítí, a pokud je dostatečně zralá, vrací ti to  také tak, nezneužívá toho, nesaje ti energii, a pak je to opravdu téměř dokonalé.
Vždycky něco zaskřípe, ale pokud žiješ v tomhle duchu, jsou konflikty  řešeny konstruktivně...Od té doby, co se mi v hlavě srovnalo, že nechci se svým mužem soupeřit, že je pro mě partner, ne syn nebo učitel, tak jsme se nepohádali!Prostě to nejde.
Prostě jsme se najednou domluvili.Jo, DOMLUVILI. Jakobychom začli po x letech mluvit stejnou řečí.

Dovolila jsem si Reginu sem překopírovat, patří to spíše pod toto téma. Chci jenom napsat, že je to asi to, co začínám pomaloučku cítit i já. Proto je mi možná i tak volněji, svobodněji,pomalu se zbavuji toho balvanu, který mě tak tíží.Ale pořád nemohu říct "mám to za sebou".

Já už to Lucinko vím a jeden bodík máš i ode mne.

co?

Chvilka poezie
Luboš Huml
Taková jsem

Jsem stromy opuštěný les
řeka bez ryb a bez vody
Trochu heřmánek trochu vřes
copánek uplatený z náhody

Noc narůstá Z koutů šera
slyším stále stejné otázky:
Jaká jsem? Jsem žena která
nedokáže žít bez lásky

Jaké je to 2 roky poté?
Neřeším, jaká jsem já - neřeším jeho pocity křivdy a já nevím čeho. Dávám mu najevo, že ho mám ráda, že potřebuju k životu pohodu a porozumění, a pokud to nerepektuje, a dělá dusno a pěstuje si ublíženecké fňukání, snažím se to nevnímat. Je to prostě tak, je takový, a nejlepší je čekat, až ho to přejde. Pak je to fajn. Zbavila jsem se konečně pocitu, že jsem krizi způsobila já - a teď vidím, jak se při řešení různých provozních nepříjemností (problémy s rozestavěným barákem, dětmi, penězi, rodiči atd.) chová nedospěle a hystericky kope kolem sebe. Pokud by měl potřebu plakat u nějaké spřízněné duše, její chyba. Ale mám také dojem, že se mnohé vyjasnila, a jsme tolerantnější a více se chápeme. Prostě jsem zapomněla na naivní představu vztahu, kdy si partneři bezmezně důvěřují a vědí, že ruku v ruce překonají vše. Někdy mám pocit, že překonám, ale nejsem si jistá, jestli na to nakonec nebudu sama. Abych to Lucko závěrem shrnula: manželská krize mi vzala iluze a obdařila mě střízlivějším pohledem na život.

já mám tedy teď naopak pocit, že společně zvládneme všechno. že jsme zvládli i tohle a i tu krizi (svým způsobem), a jak to tu tak čtu, tak mám fakt pocit, že mám doma skvělýho chlapa. a že ten můj boj stál opravdu za to.

Lucinko,
ten boj opravdu za to stál, já to cítím každým dnem víc a víc. Mám problémy s dětma, mají teď ten svůj blbý věk, já jsem vlastně ta nejhorší, problémy v práci, pořád se každý hádá a nasazuje na druhé a já mám doma chlapa, který mě v tomto špatném období podrží. Sama bych to určitě nezvládla, je toho až moc. Mějme se krásně.

máš puberťáčky? u nás to začíná - 12 a 9. ale zatím jsou v pohodě. jeden má florbal, druhá koně a je vymalováno.

Lucko, já jsem také po letech zjistila, jak je s ním někdy příjemně. V době, kdy jsem se připravila na to, že se s konečnou platností rozejdeme, jsem to brala jako končící životní etapu. Pak jsme spolu zůstali, a já jsem zjistila, že máme tolik společného, že by mi strašně chyběl. Nebyl to ten hysterický, panický strach, že bez něj nemůžu žít, ale zralá úvaha, že z mých známých a příbuzných, si s ním snad nejlépe rozumím. Věčná škoda, že spolu musíme řešit ty nepříjemné životní průsery a každodennosti. Manželství je asi ta nejhorší forma lidského soužití. Jedinou výhodu vidím ve společném bankovním kontu.

no já musim říct, že v tomhle směru jsem se právě cítila na všechno dost sama - tyhle denní starosti šly tak nějak kolem něj - ale teď - nevím, možná tím vším opravdu dospěl v chlapa - už nějak nejsem sama. začal řešit fůru věcí, všechno probíráme spolu, převzal zodpovědnost za různý věci, který jsem dělala já, zkrátka začíná mi bejt tou oporou, co mi scházela, s dětma probírá všechno možný. a vrhnul se do všech činností, který to jaro tak nějak ignoroval, do všeho s takovou vervou a radostí - jako by jeho život zas dostal smysl.

Já se tu párkrát objevila asi před půl rokem, od té doby vás tu čtu, ale nepsala jsem. Je to tak asi rok, kdy skončilo i přechodné období, kdy chtěl být se mnou, ale nemohl se odtrhnout od ní. Kdy si uvědomil, že mi má děkovat a prosit za odpuštění. Nutno říct, že já byla v šestinedělí s druhým dítětem, prvnímu byly dva roky.
Zdálo by se, že je vše v pohodě, jak tu píše spousta holek, M se ted stará, o mě, o děti, o domácnost... Do práce chodí jen na nejnutnější dobu, jinak chce být s námi. Na pivo jde tak 1x za měsíc, vaří,žehlí,chystá pro děti dobroty,nakupuje... Já se snažím být OK, i když občas mě přepadne strááášlivá lítost nad tím, co všechno zradil, co všechno (opravdu VŠECHNO) řešil s ní (skoro tři roky!), kolik vášně a lásky tehdy dal jí a já s dítětem v náručí jen čekala a čekala... a při tom čekání dělala rekonstrukci bytu, opravy auta,provoz domácnosti... a pak druhé těhotenství, kdy jsem mu skočila na štastné manželství po té, co jsem poprvé chtěla,aby se s ní rozešel... (já hlupáček si myslela,že je to kamarádka, ne milenka, a tak jsem předpokláídala, že jí prostě řekne čau a bude to:dumbom: )
Jak psala Áda1, když jsem s ním, cítím se štastná,sex super,lepší než kdy dřív, ale jak odejde, cítím zmatek. Ono to nejde tak rychle odpustit podělané tři roky života, a to tři roky s 2 těhotenstvími, malými dětmi... A cítím úplně to stejné - je mi jedno, kam jde, kde je a s kým, dělá mi dobře, když dá svíčky do koupelny a napustí vanu, když děti usnou... ale nedovedu se ted o náš vztah starat. A to ani v nejmenším. Asi před 1/4 rokem mi najednou bliklo, šlo to přes sex, že si zasloužím, aby mě takto někdo hýčkal a když to nebude on, bude to někdo jiný a tak se mi stalo, že se nechávám rozmazlovat, ale dobře vím, že ted do našeho vztahu já nešlapu skoro vůbec, jen se vezu. Na druhou stranu - já šlapala 14 let, z toho ty tři posr.... A tak se zmítám. Snad konečně dospěl, nemělo by to chybu, kdyby tam nebyla ta minulost...

Jo a byly tu i debaty o psychologovi... Mně psycholožka moc pomohla. Klasifikovala nás jako určité typy lidí, mě, jeho i ji, rozebrala vztahy v rodině, zejména jeho vztahy s matkou:( , povzbudila mě... Někdy stačí jen se vykecat a formulovat nahlas myšlenky a to někomu, koho vlastně vůbec nezajímáme. Doporučuju.

Všem držím palečky, aby to šlo jen k lepšímu.:hjarta::hjarta::hjarta:

Ano, a jak to tu čtu, většina z vás má doma chlapa. Někdo to tu už trochu napsal, já teda došla na konec. právě v tom vztahu, ono vše , čím jsme si prošly se odvíjí od toho, jak moc toho druhého máme rádi a nakolik si uvědomíme, že nevěra je i o nás, když jsi vzpomenu na ty nářky jak mi to mohl udělat , proč ....  ve vztahu je to prostě věc obou. Lucko, ty mě znáš, já prostě už nějak nemám strach, že to nezvládnu, že zůstanu sama, vždy se to totiž nějak vyřešit dá. Ale hlavně, z odstupu, nemohla bych s ním žít. I když mi ho fakt začíná být líto, možná až ve středu u toho soudu o děti mu to došlo, já mu přeju hodně štěstí a já se cítím dobře. Neumím to vysvětlit, jsem svobodná,  asi to píšu blbě, ale vím, že jednou budu vzpomínat jen na to hezké, špatné časem vymizí, třeba z nás budou jednou kamarádi, ale to je vše. Raději sama, než čekat na pusu od muže, kde vztah vlastně není ani z jedné strany. A s odstupem- nevěra nebyla tím začátkem konce, nevěra byla vyustěním našeho  manželství , tak to prostě je a já se s tím vyrovnala. A vlastně jsem ráda, že k tomu došlo, já vím, že to zní šíleně ale je to tak. Protože mám šanci začít znova a taky mám pocit, že kus té dlouhé cesty jsem už ušla a bez něj je mi líp.
U většiny z vás , co sem píšete vztah je , přeju vám moc moc , ať to vyjde a jste spokojené a štastné :hjarta:

Míšo !!!!!!!!!!!  :godlike::godlike::godlike::godlike::godlike::godlike:

Míšo :par: :hjarta:

Míšo téééda padám na pr....

Míšo, že by ta labuť konečně zvedla svůj štíhlý krk a zatřepala křídly?  :supr:

Alžběta napsal(a):

Jaké je to 2 roky poté?
Neřeším, jaká jsem já - neřeším jeho pocity křivdy a já nevím čeho. Dávám mu najevo, že ho mám ráda, že potřebuju k životu pohodu a porozumění, a pokud to nerepektuje, a dělá dusno a pěstuje si ublíženecké fňukání, snažím se to nevnímat. Je to prostě tak, je takový, a nejlepší je čekat, až ho to přejde. Pak je to fajn. Zbavila jsem se konečně pocitu, že jsem krizi způsobila já - a teď vidím, jak se při řešení různých provozních nepříjemností (problémy s rozestavěným barákem, dětmi, penězi, rodiči atd.) chová nedospěle a hystericky kope kolem sebe. Pokud by měl potřebu plakat u nějaké spřízněné duše, její chyba. Ale mám také dojem, že se mnohé vyjasnila, a jsme tolerantnější a více se chápeme. Prostě jsem zapomněla na naivní představu vztahu, kdy si partneři bezmezně důvěřují a vědí, že ruku v ruce překonají vše. Někdy mám pocit, že překonám, ale nejsem si jistá, jestli na to nakonec nebudu sama. Abych to Lucko závěrem shrnula: manželská krize mi vzala iluze a obdařila mě střízlivějším pohledem na život.

Ja to vidim stejne, strizlivy pohled jsem mela uz predtim, ted mam jeste strizlivejsi.

Misa II napsal(a):

Ano, a jak to tu čtu, většina z vás má doma chlapa. Někdo to tu už trochu napsal, já teda došla na konec. právě v tom vztahu, ono vše , čím jsme si prošly se odvíjí od toho, jak moc toho druhého máme rádi a nakolik si uvědomíme, že nevěra je i o nás, když jsi vzpomenu na ty nářky jak mi to mohl udělat , proč ....  ve vztahu je to prostě věc obou. Lucko, ty mě znáš, já prostě už nějak nemám strach, že to nezvládnu, že zůstanu sama, vždy se to totiž nějak vyřešit dá. Ale hlavně, z odstupu, nemohla bych s ním žít. I když mi ho fakt začíná být líto, možná až ve středu u toho soudu o děti mu to došlo, já mu přeju hodně štěstí a já se cítím dobře. Neumím to vysvětlit, jsem svobodná,  asi to píšu blbě, ale vím, že jednou budu vzpomínat jen na to hezké, špatné časem vymizí, třeba z nás budou jednou kamarádi, ale to je vše. Raději sama, než čekat na pusu od muže, kde vztah vlastně není ani z jedné strany. A s odstupem- nevěra nebyla tím začátkem konce, nevěra byla vyustěním našeho  manželství , tak to prostě je a já se s tím vyrovnala. A vlastně jsem ráda, že k tomu došlo, já vím, že to zní šíleně ale je to tak. Protože mám šanci začít znova a taky mám pocit, že kus té dlouhé cesty jsem už ušla a bez něj je mi líp.
U většiny z vás , co sem píšete vztah je , přeju vám moc moc , ať to vyjde a jste spokojené a štastné :hjarta:

No konecne :D

Míšo!!!
:-))))
Život není jen o vztazích, potažmo s jedním  jakýmsi človíčkem ....
a tys na to přišla ...

mám vás ráda :hjarta::pussa::hjarta:

Zivot hlavne neni o tom, jak byt dokonala, ale jak byt stastna :) A to tak moc, aby mi zbylo i pro ostatni  :hjarta:

Pandorraa napsal(a):

Zivot hlavne neni o tom, jak byt dokonala, ale jak byt stastna :) A to tak moc, aby mi zbylo i pro ostatni  :hjarta:

Já už to pochopila, díky vám  :hjarta::hjarta::hjarta:

Holky, jak už jsem tady psala, podala jsem rozvod po 27 letech manželství,on chronický nevěrník, který nikdy nezajistil rodinu,pouze užíval života.Přestala jsem se o něj starat,žil za své finance,hroutil se, nakonec se odstěhoval.Já jsem začala žít podle svého, zhubla jsem 10 kg,dělala si samé radosti. Nyní jsem potkala člověka,který si mě vází taková jaká jsem a za 14 dní odlétáme na dovolenou.

:hjarta::hjarta::hjarta: Míšo !!!!!! :):) spad mi za tebe zas jeden šutřík ze srdce. mám tě ráda. jen tak dál.

Johanko :supr:

Chtěla bych se s Vámi podělit o článek, který jsem včera četla............ myslím, že to sem svým způsobem patří

Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu víc ženou.
Nechovala bych se k němu z pozice síly, protože to je mužská role, ale učila bych ho síle své lásky. Víc bych ho objímala a hladila než se hádala a bojovala.
Neříkala bych, že k němu budu milá až potom, co bude milý on, protože muž přece nemůže vědět, co to je být milý, ale byla bych k němu milá, aby se naučil, co to znamená a jak je to pro něj výhodné.
Nenutila bych ho žít podle svých očekávání, ale očekávala bych, že bude žít svůj život.
Už bych ho nekritizovala. Tohle s muži s muži moc nefunguje, většinou se zaseknou a nikdy na tuhle "prohru" nezapomenou. Naopak, vždycky, a i za tu sebemenší věc, bych ho chválila.
Víc bych mu naslouchala a méně ho poučovala. Vím už totiž, že muži říkají stejnými slovy něco jiného než ženy. A také že mluví málo, ale co řeknou, na rozdíl od žen udělají.
Nenechala bych se kamarádkami přemluvit k tomu, abych o něm mluvila negativně. Naopak, vždycky bych stála při něm a bránila ho, třeba proti kamarádkám, ale dokonce i proti svým rodičům. Vím už totiž, že když žena následuje svého muže, zvláště v dobách krize, vždy ji to nakonec posílí a o to víc je sama sebou.
Už bych nevyžadovala, aby mi i po letech vyznával lásku před svými kamarády a už vůbec ne před jeho nebo mými rodiči nebo kolegy. A nechala bych na něm, jestli se budeme na veřejnosti držet za ruce.
Pokud bych chtěla, aby opravil kapající kohoutek, zmínila bych, že obdivuji jeho organizační schopnosti, s jakou vždycky dokázal sehnat opraváře (nechala bych na něm, kdy a jak), a jen tak mimochodem bych vyjádřila přání, aby ten kohoutek přestal kapat.
Nenutila bych ho chodit se mnou nakupovat, ale o to víc bych obdivovala, jak dokáže sehnat co je třeba.
Vysvětlila bych mu každý měsíc, že před menstruací a často i během ní budu říkat věci, které
tak ve skutečnosti nemyslím - aby to nebral vážně (aby se k smrti nelekal že je našemu vztahu konec).
Domluvila bych si s ním jasné signály - například, když přijdu nahá, mám chuť se milovat. Tomu neodolá žádný muž na světě! Nebo když si dám na hlavu ručník, bolí mne hlava, aby nepodléhal hlubinné krizi že zase něco zkazil.
Už totiž vím, že mlčení ženy je mučení muže a muž je z  ženy stále poněkud zmaten.
Nikdy bych mu nekladla nezodpověditelné otázky, protože už vím, že když muž něco neví, je ponížen a bere to jako životní prohru. A také bych o něm už nechtěla, aby rozhodoval, který svetřík mi víc sluší.
Nerozčilovaly by mne jeho ironické poznámky, protože bych už věděla, že to je jako když kluk podrazí holce nohy, tedy způsob pozornosti a vyjádření zájmu.
Nejprve bych ho nakrmila, a až potom bych si s ním povídala.
Nevytírala bych a nezametala pod jeho židlí, když na ní zrovna sedí, protože už vím, že i on v bytě potřebuje svůj bezpečný koutek a je tím ponižován.
Nevyčítala bych mu noviny a televizi, protože už vím, že to jeho způsob relaxace po práci.
Neustále bych mu dávala najevo, jak mi imponuje, a sama bych se ho snažila co nejvíce (něžností, péčí, nebo nahotou) inspirovat. Nikdy bych mu neříkala, že se k sobě nehodíme, protože je tak jinej, ale obdivovala bych ho, jak je krásně jinej.
Omezila bych sledování telenovel a romantických filmů, protože se skutečností nemají pranic společného: programují nás k závislosti ke konzumu -propagovaných předmětů a pomyslných rozkoší. Už také vím, že poměřovat toho mého vyretušovanými krasavci z obrazovky je nesmysl a začátek konce vztahu.
Nepřipravovala bych se na milování pozdě v noci dvacet minut v koupelně, protože vím, že by mi mohl usnout, ale pomilovala bych se s ním a až pak bych šla do koupelny. A i kdyby zpočátku nechtěl, už vím, jak snadné je přemluvit ho k tomu. Při milování bych ho za neustálé chvály stále učila, jak mne potěšit. Už totiž vím, že zatímco žena je desetkrát citlivější než muž, a to na celém těle, muž je skutečně citlivý většinou jen na tom jednom místě, takže evolučně nemůže mít nejmenší ponětí, jak hladit ženu.
A uvědomuji si také, že to má v tomto a jiných ohledech se mnou těžké, protože jemu ke spokojenosti stačí, abych přišla nahá.
Kdybych znovu žila se svým mužem, byla bych mu vstřícnou, jemnou a přijímající ženou, a on by pak tím víc byl uvolněným, ale zároveň silným, citlivě na mé potřeby reagujícím a oporu poskytujícím mužem.

myslím, že to je fakt krásný a myslím, že "znovu žiju se svým mužem....."

Hm, myslite, ze to tak naozaj funguje? Strasne rada by som dokazala nieco take, ako je popisane v tom clanku, ale zatial sa len zmietam v nespokojnosti, ked to nie je tak, ako by som chcela. Na druhej strane, preco mam byt ja ta, ktora sa snazi viac????

Neviem....:rolleyes:

nemáš se snažit víc, musí to fungovat oboustranně, ne? ale z každý strany asi trošku jinak. mě se tohle zdá fakt hezký. a řekla bych, že to funguje.

ja neviem, Luci. mne z toho plynie akoby ta zena mala na vztahu makat a co chlap? Ale asi to vidim z ineho uhlu, neviem. :(

No nevím - mně to připadá příliš jednostranné... Existuje něco podobného aj pro chlapy?

Míša Kulička napsal(a):

No nevím - mně to připadá příliš jednostranné... Existuje něco podobného aj pro chlapy?

...........nevím, až na něco přijdu, přidám to sem....

faf napsal(a):

Hm, myslite, ze to tak naozaj funguje? Strasne rada by som dokazala nieco take, ako je popisane v tom clanku, ale zatial sa len zmietam v nespokojnosti, ked to nie je tak, ako by som chcela. Na druhej strane, preco mam byt ja ta, ktora sa snazi viac????

Neviem....:rolleyes:

Faf, myslis opravdu, ze ti jeste musim vysvetlovat, co nebo spis kdo je to "princezna"???
Snad jen dodam, ze kazda z nich chce vsechno nebo nic...a vetsinou dostava nic, protoze sama nikdy neumi nabidnout vsechno...
A vetsinou to neni jeji vina, protoze ji to nikdo nenaucil...kazda "princezna" se boji, ze ztrati i to, co nema a nikdy mit nebude, protoze zije nebezpecnou iluzi: snazit se museji ti druzi, je to jejich povinnost.... Jenze ono je to presne tak, jak v tom clanku. Dostanes jen to, co sama das... Ten text je naprosto super a kazda nevesta by se ho mela naucit nazpamet driv, nez rekne sve ANO.... Ty rady v nem obsazene jsou obrovskym moudrem a zene davaji velkou moc nad muzem.... moc lasky :)

faf napsal(a):

Hm, myslite, ze to tak naozaj funguje?

Funguje, už 23 let, nechci to zakřiknout. V tom článku je vlastně všechno, je tam ten základ, ta moudrost. Neumím to líp vysvětlit.

Jinak vas devcata nechapu.... proc resite, zda neco podobneho existuje take pro muze???? Proc se vubec takhle vzdavate sve vlastni moci???? Ha???  Copak vas uz nekdy trebas napadlo prijit k autu a rici mu: jo jo, naleju do tebe benzin, ale nejdriv mi predved, jak umis jezdit.....

Pandorraa napsal(a):

faf napsal(a):

Hm, myslite, ze to tak naozaj funguje? Strasne rada by som dokazala nieco take, ako je popisane v tom clanku, ale zatial sa len zmietam v nespokojnosti, ked to nie je tak, ako by som chcela. Na druhej strane, preco mam byt ja ta, ktora sa snazi viac????

Neviem....:rolleyes:

Faf, myslis opravdu, ze ti jeste musim vysvetlovat, co nebo spis kdo je to "princezna"???
Snad jen dodam, ze kazda z nich chce vsechno nebo nic...a vetsinou dostava nic, protoze sama nikdy neumi nabidnout vsechno...
A vetsinou to neni jeji vina, protoze ji to nikdo nenaucil...kazda "princezna" se boji, ze ztrati i to, co nema a nikdy mit nebude, protoze zije nebezpecnou iluzi: snazit se museji ti druzi, je to jejich povinnost.... Jenze ono je to presne tak, jak v tom clanku. Dostanes jen to, co sama das... Ten text je naprosto super a kazda nevesta by se ho mela naucit nazpamet driv, nez rekne sve ANO.... Ty rady v nem obsazene jsou obrovskym moudrem a zene davaji velkou moc nad muzem.... moc lasky :)

ANO ANO ANO a stokrát ANO !!!!!!  :supr:

Danielko,

napsala jsi to úžasně a já bych se pod to také podepsala!!! Je to tak a funguje to. Pokud chceme, aby nás muž rozmazloval, musíme nejprve rozmazlovat my jeho. Škoda, že na to pořád zapomínám a chci, aby nejprve rozmazloval on mne, ale muži opravdu fungují přesně podle toho, jak Daniela píše. Zkuste to.

Danielo díky, nalila jsi mi dnes opět život do žil!:godlike:

Pajka22 napsal(a):

Danielko,

napsala jsi to úžasně a já bych se pod to také podepsala!!! Je to tak a funguje to. Pokud chceme, aby nás muž rozmazloval, musíme nejprve rozmazlovat my jeho. Škoda, že na to pořád zapomínám a chci, aby nejprve rozmazloval on mne, ale muži opravdu fungují přesně podle toho, jak Daniela píše. Zkuste to.

Danielo díky, nalila jsi mi dnes opět život do žil!:godlike:

Ahoj Páji, jsem ráda, že jsem ti nalila trochu života....... :pussa: taky mě to povzbudilo.......a některé věci jsem začala dělat ještě dříve, než jsem ten článek četla a opravdu to funguje........... jsem ráda, že jsi se ozvala.... :)

Přesně na to sedí arabské přísloví:
Láska je jako karavana na poušti, najdeš tam jenom to, co sis vzal s sebou.

Danielko, máš plný SZ

Jája napsal(a):

Danielko, máš plný SZ

už mám vymazáno :)

Ještě jednou se vracím k článku Daniely.
Minulý týden jsem opět trpěla depresemi, zda mě můj muž miluje. Proč mě sám od sebe nepohladí a proč se zase hádáme. Byla jsem to já, kdo se odvracel a čekal, že můj muž musí umět číst moje myšlenky - tzn., že potřebuji pohladit. A stačilo tak málo, pohladit ho první. Nakonec jsem ho tedy pohladila já a víkend byl úžasný - pozorný a milující manžel. Ach ta komunikace. Já se ji snad nikdy nenaučím.

Jééé, Danielko, ten článek je přece o mě!

Hergot, to jsem nevěděla, že se o mě píše...

Holky, ono v tom "desateru" pro ženy je vepsané i to "desatero" pro muže, chce to jen pozorně číst.

Vivat  život!

Pajko!To je vončo!Jsi ježek v kleci a divíš se, že tě nikdo nepohladí...teď to dělám jako malé děti, když něco chci, stoupnu si před manžela a řeknu:Tady mě máš,potřebuju dobít baterky.
Eventuelně na něj šetrně skočím, abych ho nezamáčkla ;).

Holky z II, je krásné jak se sem pěkně slétáte (jako včeličky)...

Kočičky, dlouho jsem tu nebyla, bude mi trvat věky než to všechno zase přečtu.
Vy jste děsně výkonný...

Danielko, mě nějak přemohla podzimní depka- a to nepremávam, jenom se tak ploužím, bez názoru, bez nálady, tk bych ráda byla včeličkou, zatím jsem jen takový malý brundibár:).

faf napsal(a):

ja neviem, Luci. mne z toho plynie akoby ta zena mala na vztahu makat a co chlap? Ale asi to vidim z ineho uhlu, neviem. :(

Ja mam z toho pocit, jako bych osetrovala nemocneho cloveka.Nevim, to neni zrovna clovek do nepohody, kdybych se k nemu mela chovat takto.

Regina napsal(a):

Danielko, mě nějak přemohla podzimní depka- a to nepremávam, jenom se tak ploužím, bez názoru, bez nálady, tk bych ráda byla včeličkou, zatím jsem jen takový malý brundibár:).

brundibár je taky symplastickej :lol:

Pajka22 napsal(a):

Danielko,

napsala jsi to úžasně a já bych se pod to také podepsala!!! Je to tak a funguje to. Pokud chceme, aby nás muž rozmazloval, musíme nejprve rozmazlovat my jeho. Škoda, že na to pořád zapomínám a chci, aby nejprve rozmazloval on mne, ale muži opravdu fungují přesně podle toho, jak Daniela píše. Zkuste to.

Danielo díky, nalila jsi mi dnes opět život do žil!:godlike:

A z jakeho duvodu nemuzou oni rozmazlovat nas? Nejak tomu nerozumim.

ahojky Regino, zrovna jsem si na tebe vzpoměla a ty tu :D

Ivano, když něco potřebuješ dostat - tak to musíš nejdřív dát
takže když chceš, aby tě někdo rozmazloval musíš ho nejdřív rozmazlovat...;)

Pandorraa napsal(a):

Jinak vas devcata nechapu.... proc resite, zda neco podobneho existuje take pro muze???? Proc se vubec takhle vzdavate sve vlastni moci????

Ale já nepotřebuji mít moc nad mužem...

JINAK - ano, ten článek je jednostranný; ano, ten článek je i hezký a mám z něj milý pocit....
ALE - když se podle něj budu chovat, bude nám spolu dobře, budeme spolu šťastní atd. atd.? Nebudeme, pokud tím popřu sama sebe, svůj charakter, svůj temperament, pokud se nebudu chovat, jak je mi vlastní... což je jedna z věcí, proč se mnou můj muž žije a proč mě miluje. Jsem taky jenom člověk a klidně vybuchnu nad kapajícím kohoutkem aniž bych přemýšlela, jestli z toho nemá miláček nějaké trauma. Nemá, v klídku mě odkáže na další pětiletku :)... Na náš společný život nepotřebuji nějaké desatero, dvacatero, či kolikatero, náš společný život tvoříme my sami.... citem, ne podle návodu.

A bohužel - znám spoustu úslužných ženušek, které jsou schopné splnit všechny bodíky do puntíku a jejich manželé se s nima nudí a hledají povyražení jinde....:/

Jája napsal(a):

Ivano, když něco potřebuješ dostat - tak to musíš nejdřív dát
takže když chceš, aby tě někdo rozmazloval musíš ho nejdřív rozmazlovat...;)

Vzdycky nekdo musi zacit.Je tak dulezite , jestli to bude muz nebo zena ? Muzou se i stridat , nebo ne? Mezi radky jsem bohuzel nic nevycetla.

Danielo - SZ :dumbom:

Ivano - no ale když bude čekat jeden na druhýho tak se nemusej dočkat
tak proč nezačít?

Jája napsal(a):

Danielo - SZ :dumbom:

Ivano - no ale když bude čekat jeden na druhýho tak se nemusej dočkat
tak proč nezačít?

už odmazáno........... :lol: :godlike: :godlike: :rodna: :gloria:

Ivo, já takhle taky léta fungovala, ale zapomněla jsem si o to říct, viz příspěvek Pajky.
Mňo, a teď si o ty chlupáče říkám pořád, až si připadám trochu jako upírek. Manžel mi to vrací, v sobotu ani v neděli ráno jsem prostě musela být vzhůru, protože potřeboval chlupáčovat...ani vyspat mě nenechal...  :cool:
Takže možná si teď připadám jak z můry duch.Oxi mě ale rozesmál na jiné diskusi kouzelným vtipem o jídle v čínské restauraci.
Ježkovy voči! a už se řehtám jak pominutá, ale tělíčko chce spáááát...Krokouš is death!Kaput.Šláfn.

Pan,
myslela som si. ;) Bohuzial, je to tak a co je este horsie, ze sa v tom vidim. Kym sa z toho nedostanem von, bude to so mnou zle.

Co uz, no, snazim sa, ale ide to pomaly.......

Sranda, cely zivot som princeznicka ( len dufam, ze nie taka ako ta na hrasku a podobne ), mozno staci tu princeznu este trochu viac poludstit a bude so mnou zivot lahsi. ;)
Vdaka za definiciu, myslim, ze si ju vytlacim a kuknem na nu vzdy, ked sa ma zmocni pocit nespokojnosti a nestastia z toho, ze veci nejdu tak, ako by som ich chcela a ze dupkanie nozickami uz naozaj v 26ke nefunguje.:P

Vies, ja uz chapem ten princip, napr. konkretne vo vztahu, ze by som sa mala pokusit dat viac ja, ked chcem viac dostavat, ale vzdy sa vo mne nieco vzprieci a malokedy sa premozem a naozaj to urobim. Ten Danielkin clanok sa mi zo zaciatku tiez najprv pacil, bola som normalne dojata, ale ako som citala dalej, znovu sa vo mne zdvihala ta vlna zlosti, preco ja?
Najhorsie je, ak citis, ze ta clovek lubi najviac, ako vie a tebe to stale nie je dost. :dumbom: :/

Míša Kulička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Jinak vas devcata nechapu.... proc resite, zda neco podobneho existuje take pro muze???? Proc se vubec takhle vzdavate sve vlastni moci????

Ale já nepotřebuji mít moc nad mužem...

JINAK - ano, ten článek je jednostranný; ano, ten článek je i hezký a mám z něj milý pocit....
ALE - když se podle něj budu chovat, bude nám spolu dobře, budeme spolu šťastní atd. atd.? Nebudeme, pokud tím popřu sama sebe, svůj charakter, svůj temperament, pokud se nebudu chovat, jak je mi vlastní... což je jedna z věcí, proč se mnou můj muž žije a proč mě miluje. Jsem taky jenom člověk a klidně vybuchnu nad kapajícím kohoutkem aniž bych přemýšlela, jestli z toho nemá miláček nějaké trauma. Nemá, v klídku mě odkáže na další pětiletku :)... Na náš společný život nepotřebuji nějaké desatero, dvacatero, či kolikatero, náš společný život tvoříme my sami.... citem, ne podle návodu.

A bohužel - znám spoustu úslužných ženušek, které jsou schopné splnit všechny bodíky do puntíku a jejich manželé se s nima nudí a hledají povyražení jinde....:/

Míšo, to je zase jen a jen o úhlu pohledu. Pokud se budeš ke svému muži chovat "jen" podle návodu, je to špatně. To přece musí vycházet z Tebe!!! Chci se ke svému muži tak chovat proto, že ho miluju. To je jako s těma křesťanama. Melou o desateru, vzývají Boha, chodí se vyzpovídat, ale o Bohu neví nic. kDYŽ SE BUDEŠ TEN NÁVOD SNAŽIT DODRŽOVAT JEN PRO NÁVOD SÁM, nedáš do toho své city, lásku.....o čem to pak je? Kruci a k partnerství přece patří i hádka. Kdo říká, že se v životě nepohádal, paěkně kecá. Ale i pohádat se můžeš "s láskou".

To Ivana: každý děvče nechť začne u sebe. A to krucinál ve všem !!!!   Pardon za ty nadávky, spálila jsem si cibulku na plotně, nemohla jsem od tohoto tady odejít  :lol:

Ahoj holky a holky z dvojky :)....ten článek od Daniely je fakt skvělej....kdybych ho četla před lety, určitě by mně naštval ....nechápala bych, proč se musím chlapovi takhle podbízet.....víc a víc přicházím na to, že jinak to fungovat nemůže, prostě zákon akce a  reakce funguje dokonale - co tomu dám (ať už v dobrém či zlém), přesně to se mi vrátí. I když mi to trvalo :usch:, tenhle princip jsem  pochopila a to sladký a voňavý ovoce, který mi to přináši, mi sakramentsky chutná :supr:

Holky, moc se na Vás těším v prosinci v Černošicích :hjarta:

....ale to s tím kapajícím kohoutkem u nás asi neprojde.....na to mě m. zas až tak dobře zná...mimochodem my bychom potřebovali opravit spíš pračku.....tak holky poraďte, jak mu nenápadně po x té naznačit, že je třeba  dojet do obchodu, tam ND koupit a doma namontovat!!!!
díky za kladné ohlasy:-))):skurt::dumbom::kapitulation::hjarta:

Michaela.43 napsal(a):

....ale to s tím kapajícím kohoutkem u nás asi neprojde.....na to mě m. zas až tak dobře zná...mimochodem my bychom potřebovali opravit spíš pračku.....tak holky poraďte, jak mu nenápadně po x té naznačit, že je třeba  dojet do obchodu, tam ND koupit a doma namontovat!!!!
díky za kladné ohlasy:-))):skurt::dumbom::kapitulation::hjarta:

Míšo, u nás nenápadné naznačování vždycky zůstávalo bez odezvy. Můj manža mi sám řekl, že když něco chci, tak mu to mám říct přímo. Takže mu dám pusu, řeknu , co potřebuju, předem ho pochválím ... a fakt to funguje ......

Míša Kulička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Jinak vas devcata nechapu.... proc resite, zda neco podobneho existuje take pro muze???? Proc se vubec takhle vzdavate sve vlastni moci????

Ale já nepotřebuji mít moc nad mužem...

JINAK - ano, ten článek je jednostranný; ano, ten článek je i hezký a mám z něj milý pocit....
ALE - když se podle něj budu chovat, bude nám spolu dobře, budeme spolu šťastní atd. atd.? Nebudeme, pokud tím popřu sama sebe, svůj charakter, svůj temperament, pokud se nebudu chovat, jak je mi vlastní... což je jedna z věcí, proč se mnou můj muž žije a proč mě miluje. Jsem taky jenom člověk a klidně vybuchnu nad kapajícím kohoutkem aniž bych přemýšlela, jestli z toho nemá miláček nějaké trauma. Nemá, v klídku mě odkáže na další pětiletku :)... Na náš společný život nepotřebuji nějaké desatero, dvacatero, či kolikatero, náš společný život tvoříme my sami.... citem, ne podle návodu.

A bohužel - znám spoustu úslužných ženušek, které jsou schopné splnit všechny bodíky do puntíku a jejich manželé se s nima nudí a hledají povyražení jinde....:/

Míši, ide o to, aby si to aj CÍTILA, nielen to použila ako návod na arašidoch... Ale napr. môže byť objavné zistiť, že keď chceš byť poňufňaná, neodporúča sa významne mlčať, prípadne neskôr trucovať, že milášek neuhádol, čo si želáš, ale ísť mu príkladom a sama sa k nemu pritisnúť... Ja som mala skôr opačný problém, v predošlom dlhom vzťahu som dávala veľa, bez pýtania a bez podmienopk, spontánne a rada, až si všetci vrátane BM zvykli, že ja som tá, kto dáva, a on ten, kto berie... Pre mňa osobne je ťažké ustrážiť si rovnováhu a nedusiť partnera svojou láskou(a tým nemyslím žiarlenie či obmedzovanie slobody, ale čiste a výlučne prejavy lásky).

lueta napsal(a):

Míšo, to je zase jen a jen o úhlu pohledu. Pokud se budeš ke svému muži chovat "jen" podle návodu, je to špatně. To přece musí vycházet z Tebe!!! Chci se ke svému muži tak chovat proto, že ho miluju. To je jako s těma křesťanama. Melou o desateru, vzývají Boha, chodí se vyzpovídat, ale o Bohu neví nic. kDYŽ SE BUDEŠ TEN NÁVOD SNAŽIT DODRŽOVAT JEN PRO NÁVOD SÁM, nedáš do toho své city, lásku.....o čem to pak je? Kruci a k partnerství přece patří i hádka. Kdo říká, že se v životě nepohádal, paěkně kecá. Ale i pohádat se můžeš "s láskou".

......spálila jsem si cibulku na plotně, nemohla jsem od tohoto tady odejít  :lol:

Právě - pokud se mi ten "návod" bude tak líbit, že ho bezhlavě implantuju do našeho života - bude si můj chlap myslet, že:
a) jsem mu přinejmenším zničila auto :dumbom:
b) budu něco chtít :/
c) jsem se prostě zbláznila :reta:

Dávám do vztahu všechno, co můžu a umím a je to z lásky... ale zároveň potřebuji zpětnou vazbu, tzn. něco očekávám - pohlazení, pusu, opravení kapajícího kohoutku, toleranci ....

A proč jsem se ptala, jestli je něco podobného pro chlapy?
Protože jim prostě dělá problém pochopit, že máme blbou náladu jen kvůli PMS, že nám stačí k narozeninám pořádná pusa a třeba nějaké to sladké slůvko (a není třeba táhnout obrovský pugét přes celé Brno a ještě dál...), že u sexu občas brečíme, protože je to tak krásný, že je milujeme, přestože jim narostlo bříško a kdesi poztráceli všechny vlasy, protože to o tom přece nejni..... a že nemusíme mít vždycky chuť a náladu vysvětlovat jim to všechno po 101. ...
A taky proto, abych naznačila, že takové návody na život jsou v podstatě na dvě věci (nemusím psát které, že? :rodna:).... protože jsou věci, které musí každý vycítit a udělat sám za sebe a podle svého.

A té cibulky mi je líto. Jediná rada je - udělat ji znovu :).

Michaela.43 napsal(a):

....ale to s tím kapajícím kohoutkem u nás asi neprojde.....na to mě m. zas až tak dobře zná...mimochodem my bychom potřebovali opravit spíš pračku.....tak holky poraďte, jak mu nenápadně po x té naznačit, že je třeba  dojet do obchodu, tam ND koupit a doma namontovat!!!!
díky za kladné ohlasy:-))):skurt::dumbom::kapitulation::hjarta:

Přestat prát :)

Selima napsal(a):

Míši, ide o to, aby si to aj CÍTILA, nielen to použila ako návod na arašidoch...

Ale vždyť to jsem tam napsala :)... a zbytek jsem už psala Luetě :)

To máš Míšo tak:
někdo návod nepotřebuje, protože ho dávno žije....
někdo návod potřebuje, protože až po něm se mu rozsvítí....
někdo ho může třeba sežrat a jemu na ...nic a ..... pomáhej mu pánbu.....

A k tomu očekávání ? No, platí asi úměra....čím víc očekáváš, tím víc jsi zklamaná.......

U mňa to s bývalým bolo trochu inak: Nič som neočakávala, a tak som ani nič nedostala. A ak som po piatich rokoch predsa len vyjadrila nejaké predstavy či očakávania(napr. že ma bude podvádzať tak, aby som o tom nevedela ani ja, ani jeho syn, že mi bude pravidelne prispievať na domácnosť - kupovala som potraviny pre seba, jeho + JEHO syna, on platil síce byt a energie, ale to bola smiešna čiastka - alebo že by mi aj on mohol občas uvariť kávu na oplátku), pozeral na mňa ako pinguin na kolibríka :dumbom: ... Mám pocit, že čím viac som mu dávala, tým viac mi vyčítal to, čo som mu práve nedávala(a neskôr už teda úplne všetko). Ale on asi nebol celkom psychicky OK, tak povedzme, že ho netreba zahrnúť do množiny chlapov, na ktorých to platí.

Ha ha ha! Pokud nektera zena tvrdi, ze nepotrebuje mit moc nad muzem a ze nevi, proc ona by mela byt tim, kdo "zacne prvni"... tak se vazne musim smat :) Druha veta totiz jasne rika, ze ta prvni je lez...
Nejde o to mit moc NAD muzem, jde o to mit tu moc ho a tim i zaroven sebe, udelat stastnymi :) To, co mate za pońizujici podlezani muzi, to je prastara moudrost zen, ktere se staly pro muze nezapomenutelnymi. Bohuzel mnoho z nas je tak zblblych kecy o emancipaci, ze zapominaji na prirozene role muze a zeny... A ty role jsou naprosto ROVNOCENNE. Muz neni nad zenou, jak tvrdi nekteri vykladaci bible, ale ani zena neni nad muzem, jak se nas pokouseji presvedcit nektere militantni feministky. Muz neni zadna chlupata bestie, ktera mysli jen na sex, a zena neni zadna trpitelka, ktera to musi snaset.
Nu a pokud to nektere zene neni porad jasne, tak at se nediví, ze si pritahne presne takoveho partnera, ktery ji to nazorne vysvetli :( Staci se tu jen rozhlednout po forech...
A je jedno, zda tomu nekdo veri nebo ne, vzdy platillo, plati a abude platit, ze co das, to dostanes a dostanes toho tim vic, cim vic toho das :) A protoze ty davas jako prvni, tak ty taky rozhodujes, co a kolik dostanes :)
Nu a pokud skutecne neni adekvatni odezva, tak je nekde chyba. A vetsinou zase v tobe, protoze davas bez srdce a nebo naopak hazis svou lasku do cerne diry, chovas se tedy hloupe... Ale poctivost a pravdivost sveho konani musi kazdy zhodnotit sam. Pokud to neudela uprimne, bude v haji zelenym a jak rika luet, i kdyby tuhle Danielcinu moudrost "sezral", je mu to houby platny :( Kdyz to nejde od srdce, tak to proste nefunguje...

Faf,
drzim palce :) Z princezny muze jeste vzdycky byt moudra a rozumna kralovna :))

Pajko,
ty to mas ve svych rukou a vsechno chce cas.... jen to nevzdavej :)

No já jsem si ten článek musela raději přečíst ještě jednou, když jsem tu viděla některé příspěvky...jestli jsem se nepřehlídla.
samé komentáře jako - návody, dávat, dostávat, očekávání, víc, míń...

Mě to fakt přijde normální a přirozené...Jinak to nemůže být.
Dyž se podívám na muže s láskou, tak to prostě tak cítím a nic neřeším...
A dyž je mi bídně, jdu za ním a řeknu že je mi bídně a k tomu řeknu co má udělat aby mi nebylo bídně, protože je fakt že čert aby se ve mě vyznal, pokaždý chci něco jinýho.
Jsem žena, tudíž jsem nevyzpytatelná, někdy i sama pro sebe.
:)
Ahoj holky z II :hjarta:

Ahoj Pan, jsem to tam poslala současně, jsi mi vzala vítr z plachet :)

Ahoj poletusko,
ja vim,ze ty tohle umeni muzes klidne vyucovat :))) Asi ti dam nejaky hodiny na SVP :)
Co dcera? Dobry?

jo, jo, na jaře jsem dostala, co jsem si zasloužila a teď taky dostávám co si zasloužim. funguje to, stačí to pochopit a držet se toho. čím míň jsem dávala, tím míň jsem dostávala a čím víc teď dávám, tím víc dostávám. ale spíš jsem začla být šťatná tím, že zas umím dávat a až pak za to, že i dostávám. prostě už tolik nelpím na tom oplácení, jsem ráda za sebe i za něho, že umím dát, že on přijímá a pak to jde tak nějak samo, i od něho.

Pandorraa napsal(a):

Ahoj poletusko,
ja vim,ze ty tohle umeni muzes klidne vyucovat :))) Asi ti dam nejaky hodiny na SVP :)
Co dcera? Dobry?

Chystám se ti napsat mail, vždycky to stornuju, moc myšlenek, navíc se mi děje ted v životě moc věcí, včetně paranormálních zkušeností. Až se to ustálí budeš první komu napíšu....

Lucie33 napsal(a):

jo, jo, na jaře jsem dostala, co jsem si zasloužila a teď taky dostávám co si zasloužim. funguje to, stačí to pochopit a držet se toho. čím míň jsem dávala, tím míň jsem dostávala a čím víc teď dávám, tím víc dostávám. ale spíš jsem začla být šťatná tím, že zas umím dávat a až pak za to, že i dostávám. prostě už tolik nelpím na tom oplácení, jsem ráda za sebe i za něho, že umím dát, že on přijímá a pak to jde tak nějak samo, i od něho.

Ano Lucie, to je ono. Dávat pro radost z dávání!!!!!! Neočekávat, že hned dostanu zpět. To je osvobozující pocit!!  Moc Ti gratuluju!!!!

Ja som vždy dávala, a vždy som z toho mala radosť... asi až väčšiu než tí, ktorí dostávali :rolleyes: . Zdá sa mi, že občas nevedeli, čo si s tým počať :rodna: Mám kamarátku, s ktorou to máme opačne; mne napr. kvety vždy umreli na preliatie, u nej uschli zabudnuté v kúte. Neviem, čo je horšie a čo lepšie. :/ Ja sa teda momentálne učím dávať menej a čakať na odozvu a signál od obdarovaného, že už môj dar strávil :usch: .

poletucha napsal(a):

Chystám se ti napsat mail, vždycky to stornuju, moc myšlenek, navíc se mi děje ted v životě moc věcí, včetně paranormálních zkušeností. Až se to ustálí budeš první komu napíšu....

tak o tom mi chvili povidej.... prosla jsem si tim na jare..... A uz to beru jako normalni vec a nepitvam to :)
O vikendu mam zase skolu a nemuzu tam, protoze jsem nemocna a navic mame valnou hromadu sdruzeni, takze minimalne v sobotu se tam nedostanu. Nechces tam jit za mne? Bude astrologie, meditace a automaticka kresba... Kdyztak mi napis mail.

Daniela napsala....
....Kdybych žila znovu se svým mužem ...

Jak jsem to četla,  uviděla jsem "několik" chybek, které jsem na vztahu napáchala, proto to také takové bylo( je?, bude?).Ale jelikož chybama se člověk učí, musí si je i sám "osahat", před x lety bych taky neuvěřila starší a zkušenější - nebo možná uvěřila, ale žádná nebyla, nebo jen tak naťukla a já nedbala....
- tedˇ vím, že jsem měla více chváli - to by mi nikdy nic neudělalo
-tedˇ vím, že jsemse mohla věnovat více stejnému hobby jako můj m. a nelákat ho spíše na moje hobby ( stejně se nepovedlo( jeho hobby hospoda, moje cestování), ale navzájem jsme se neomezovali, ani neomezujeme....
-tedˇvím,že jsm se se svými pocity neměla svěřovat rádoby kamarádce, protože místo aby ona šla pofoukat moji bolístku, tak obletovala chudáčka mého m..., a nakonec já užse teď ani nedivím - chichi co mi to dochází, nakonecona mi kamarádsky chtěla udělat slubu a zbavit mě toho, kdo mi působil utrpení.....ještě půl roku budu na babinetu a začnu posílat děkovné dopisy....

Jinak v rámci tohoto tématu - Pocity s odstupem času-  jako ve škole: dobré...to znamená nechci přechvalovat, samozřejmě, že záleží i na pocitech toho druhého, zatím žijeme:-)))

"Zásada života Toltéků je jednoduchá – ve vztahu se nezaměřujte na dostávání lásky, důvěry, pomoci, času, milování a objímání od jiných, ale na dávání lásky, důvěry, pomoci, času, milování a objímání jiným. Rázem se vám celý váš svět i život převrátí naruby !
Jde o následující rovnici : Pokud jsem soustředěn na to, zda mne někdo miluje, zda je mi věrný, zda se neschází s jiným – musím si tuto skutečnost potvrzovat neustále znovu a znovu – a nikdy nejsem uspokojen na delší dobu, než na přítomný okamžik.
Ale pokud obrátím svou pozornost naruby, zaměřím se na druhou stranu téže mince, tak dojdu okamžitě k poznání, že svým zamilováním se do určité osoby jsem ve svém nitru otevřel zdroj krásy, štěstí, blaha a lásky. Jsem šťastný, že existuje někdo, kdo pro mne tyto zdroje proudících pocitů otevřel. Ten zdroj nemusím hlídat – je bezedný. Můžu z něj rozdávat všem tolik, kolik jen stačím a čím víc dám, tím více je ten zdroj silnější a mohutnější. Nemůže mi být sebrán, upřen, zakázán. Nemůže jej nikdo oslabit – kromě mne samotného. Můžu si ze své lásky k jiné kdykoli nabrat plný džber krásna – ani u toho ta, kterou miluji, nemusí být (někdy o tom dokonce ani nemusí vědět)."

Zdroj:
http://www.celostnimedicina.cz/partnerske-vztahy.htm

Selima napsal(a):

U mňa to s bývalým bolo trochu inak: Nič som neočakávala, a tak som ani nič nedostala.

Taky mám tu zkušenost.

Pandorraa napsal(a):

Ha ha ha! Pokud nektera zena tvrdi, ze nepotrebuje mit moc nad muzem a ze nevi, proc ona by mela byt tim, kdo "zacne prvni"...

A protoze ty davas jako prvni, tak ty taky rozhodujes, co a kolik dostanes :)
Nu a pokud skutecne neni adekvatni odezva, tak je nekde chyba. A vetsinou zase v tobe, protoze davas bez srdce a nebo naopak hazis svou lasku do cerne diry, chovas se tedy hloupe...

Nepotřebuji mít moc nad mužem a nesnáším, když ji má on nade mnou. Jsme rovnocenní partneři, rozhodujeme a řešíme náš život spolu... Řeči o bojích o dominanci jsou bláboly.... Někdy dávám první já a jindy dává první on - je v tom rovnováha a je to tak v pořádku.

Ano, mám stejnou zkušenost, jako Selima... házela jsem svou lásku do černé díry a dlouho jsem to neviděla. Od té doby si dávám pozor, komu svou lásku dávám, a jestli spíš neházím perly na stěnu....
A že mám jistá očekávání (zejm. pocit lásky a pak jistoty a bezpečí) od vztahu - a proč ne? Všechno ostatní jsem si schopná zabezpečit sama. Proč obtěžovat svou láskou někoho, komu nestojím za totéž - protože ho miluji? Ale pokud on mě ne, tak mu mohu dát sebevíc, ale společného štěstí se nedobereme... nebo snad ano? Já mám jinou zkušenost... A proto potřebuji k tomu dávání zpětnou vazbu. Stojí ten člověk o to, abych......? Chápeš?

Pandorraa napsal(a):

"Zásada života Toltéků je jednoduchá – ve vztahu se nezaměřujte na dostávání lásky, důvěry, pomoci, času, milování a objímání od jiných, ale na dávání lásky, důvěry, pomoci, času, milování a objímání jiným. Rázem se vám celý váš svět i život převrátí naruby !

Pan, už jsi někdy milovala a žila jen pro člověka, který už o tebe nestál? Který chtěl najít štěstí s někým jiným? Kterého (přestože jsi se chovala stylem - žij a nech žít) jakákoliv tvá láskyplná péče obtěžovala?

Ja mám prežitú neveru 3,5 roka , sms, občasné stretnutia,jačala som, plakala, snažila i dobre žiť, sme stále spolu, konečne t.č. som asi urobila chybu a dotyčnej napísala sms od duše, telefon chytila doma nevesta a zamilovaná konečne odpísala, že  už nechce ani 1sms ani hovor od mojho manžela, on má už týžden asi hlavu v smutku, nehovorí nič, ja sa bojím, že som všetko pokazila a on ma bude za to nenávidieť, odísť nikdy nechcel,mal to príjemnú zábavu, a ja som prežila 3-ročnú moru, teraz neviem ,čo mám robiť, už vo vzťahu nie som tak panovačná ako volakedy, snažím sa byť tolerantnejšia, ale to telef .a sms mi strašne vadili a on nič,neprestal sám, i ked teraz tiež neverím,či dotyčná prestane.Myslím, že vo vzťahu sa zmenilo, asi si ho viac vážim, bojím sa onho,neprestala som ho milovať, som už taká "trúba".Co mám robiť teraz,poradte,predtým som ho prosila,plakala, terza som ticho on i ja.:

Vis Miso Kulicko,
uz jsem to tu rikala mockrat, ale pro tebe to rada zopakuji: zasadni vec, kterou porad nechces pochopit je ta, ze milovat muzes i cloveka, ktery o tvou lasku nestoji. Nestoji, protoze se s jeho laskou ta tva proste jen miji nebo proste proto, ze on sam za to v podstate nestoji.... Lasky totiz nikdy neni dost. Takove te ktera nic neocekava a jenom miluje :) Takze milovat ho opravdu muzes, obtezovat ho nesmis :)
Stara moudrost Tolteku to preci rika zcela jasne: mohu milovat a pokud nic neocekavam, ta moje laska mne nezrani, jen obohati.  Nemusim ji nebizet ani vnucovat, dokonce ji ani nemusim hazet do kanalau - mohu ji prece jen citit. A pokud ji presto tam, kde neni odezva, stale nabizim a vnucuji a ocekavam nejake spolecne stesti, je to jen moje hloupost, chteni a ego, ktere mne zranuje, nikoliv Laska.

Proste bych rekla ze si tu tolteckou zasadu jen spatne vykladas..... Jde o to prave oprostit se od toho chteni a ocekavani....
Protoze milovat a zit s clovekem, ktery te nechce..to proste nejde! To totiz neni laska, ale posedlost a superego.

Manželko,
prosit, plakat nemá cenu, ale k tomu jsi jistě taky došla...zkoušela jsi další " zbraně"....můžeš apelovat doma na city, na cokoliv, ale hlavní je, že se musí k tomu kroku skončit či neskončit rozhodnout on či ona sami...nelze, aby jim to ně¨kdo třetí( v tomto případě ty, nebo její manžel-je-li - diktoval.Protože pak budou rozejiti a to je to nejlepší pro zakázané ovoce.....nejlépe, pochopitelně, když oba najednou usoudí, že všeho již bylo dost a skončí to, ale to se nestává...stále si kladu otázku, co je pro další VÁŠ vztah lepší- zda  když ON to skončí ( pak ona mu může sms posílat do zblbnutí), nebo když to ONA skončí pak on je na mašli, ale rád, že mu ještě zbyla manželka....

Pandorraa napsal(a):

Vis Miso Kulicko,
uz jsem to tu rikala mockrat, ale pro tebe to rada zopakuji: zasadni vec, kterou porad nechces pochopit je ta, ze milovat muzes i cloveka, ktery o tvou lasku nestoji. Nestoji, protoze se s jeho laskou ta tva proste jen miji nebo proste proto, ze on sam za to v podstate nestoji.... Lasky totiz nikdy neni dost. Takove te ktera nic neocekava a jenom miluje :) Takze milovat ho opravdu muzes, obtezovat ho nesmis :)
Stara moudrost Tolteku to preci rika zcela jasne: mohu milovat a pokud nic neocekavam, ta moje laska mne nezrani, jen obohati.  Nemusim ji nebizet ani vnucovat, dokonce ji ani nemusim hazet do kanalau - mohu ji prece jen citit. A pokud ji presto tam, kde neni odezva, stale nabizim a vnucuji a ocekavam nejake spolecne stesti, je to jen moje hloupost, chteni a ego, ktere mne zranuje, nikoliv Laska.

Proste bych rekla ze si tu tolteckou zasadu jen spatne vykladas..... Jde o to prave oprostit se od toho chteni a ocekavani....
Protoze milovat a zit s clovekem, ktery te nechce..to proste nejde! To totiz neni laska, ale posedlost a superego.

=Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci odpovím :lol:. Pan, už jsi někdy milovala a žila jen pro člověka, který už o tebe nestál? Posedlost a superego? Mám ho snad vyhodit na ulici, bo mě už nemiluje? Nebo se mám stáhnout do sebe a milovat a čekat, že třeba jednou?
Ale ano, já toho člověka můžu milovat a nic neočekávat.... ale stejně potřebuji mít pocit, že i já jsem milována, a když ho mít nebudu, tak se prostě budu trápit. A má smysl zbytečně se trápit? Podle mě ne... takže mu nechám volné pole působnosti, ať svou lásku dává tam, kam on chce a potřebuje...
Přece svůj život nestavím jen na tom jednom člověku, mám kromě něj práci, mám své koníčky, mám kolem sebe další lidi, kteří mě potřebují a které současně potřebuji já..... A proto, když tato naše pěkná životní etapa jednou skončí (a já doufám, že vydrží dlouho), mašli si kvůli tomu nehodím a botičky nerozkoušu :).... Jen doufám, že mi do zbytku života zůstane dobrý kamarád. A budu čekat, co ještě pěkného mě v životě potká :).... Ale jak se znám, tak nebudu čekat, půjdu tomu naproti... :)

Selima napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Jinak vas devcata nechapu.... proc resite, zda neco podobneho existuje take pro muze???? Proc se vubec takhle vzdavate sve vlastni moci????

Ale já nepotřebuji mít moc nad mužem...

JINAK - ano, ten článek je jednostranný; ano, ten článek je i hezký a mám z něj milý pocit....
ALE - když se podle něj budu chovat, bude nám spolu dobře, budeme spolu šťastní atd. atd.? Nebudeme, pokud tím popřu sama sebe, svůj charakter, svůj temperament, pokud se nebudu chovat, jak je mi vlastní... což je jedna z věcí, proč se mnou můj muž žije a proč mě miluje. Jsem taky jenom člověk a klidně vybuchnu nad kapajícím kohoutkem aniž bych přemýšlela, jestli z toho nemá miláček nějaké trauma. Nemá, v klídku mě odkáže na další pětiletku :)... Na náš společný život nepotřebuji nějaké desatero, dvacatero, či kolikatero, náš společný život tvoříme my sami.... citem, ne podle návodu.

A bohužel - znám spoustu úslužných ženušek, které jsou schopné splnit všechny bodíky do puntíku a jejich manželé se s nima nudí a hledají povyražení jinde....:/

Míši, ide o to, aby si to aj CÍTILA, nielen to použila ako návod na arašidoch... Ale napr. môže byť objavné zistiť, že keď chceš byť poňufňaná, neodporúča sa významne mlčať, prípadne neskôr trucovať, že milášek neuhádol, čo si želáš, ale ísť mu príkladom a sama sa k nemu pritisnúť... Ja som mala skôr opačný problém, v predošlom dlhom vzťahu som dávala veľa, bez pýtania a bez podmienopk, spontánne a rada, až si všetci vrátane BM zvykli, že ja som tá, kto dáva, a on ten, kto berie... Pre mňa osobne je ťažké ustrážiť si rovnováhu a nedusiť partnera svojou láskou(a tým nemyslím žiarlenie či obmedzovanie slobody, ale čiste a výlučne prejavy lásky).

Ivana*M napsal(a):

Selima napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Ale já nepotřebuji mít moc nad mužem...

JINAK - ano, ten článek je jednostranný; ano, ten článek je i hezký a mám z něj milý pocit....
ALE - když se podle něj budu chovat, bude nám spolu dobře, budeme spolu šťastní atd. atd.? Nebudeme, pokud tím popřu sama sebe, svůj charakter, svůj temperament, pokud se nebudu chovat, jak je mi vlastní... což je jedna z věcí, proč se mnou můj muž žije a proč mě miluje. Jsem taky jenom člověk a klidně vybuchnu nad kapajícím kohoutkem aniž bych přemýšlela, jestli z toho nemá miláček nějaké trauma. Nemá, v klídku mě odkáže na další pětiletku :)... Na náš společný život nepotřebuji nějaké desatero, dvacatero, či kolikatero, náš společný život tvoříme my sami.... citem, ne podle návodu.

A bohužel - znám spoustu úslužných ženušek, které jsou schopné splnit všechny bodíky do puntíku a jejich manželé se s nima nudí a hledají povyražení jinde....:/

Míši, ide o to, aby si to aj CÍTILA, nielen to použila ako návod na arašidoch... Ale napr. môže byť objavné zistiť, že keď chceš byť poňufňaná, neodporúča sa významne mlčať, prípadne neskôr trucovať, že milášek neuhádol, čo si želáš, ale ísť mu príkladom a sama sa k nemu pritisnúť... Ja som mala skôr opačný problém, v predošlom dlhom vzťahu som dávala veľa, bez pýtania a bez podmienopk, spontánne a rada, až si všetci vrátane BM zvykli, že ja som tá, kto dáva, a on ten, kto berie... Pre mňa osobne je ťažké ustrážiť si rovnováhu a nedusiť partnera svojou láskou(a tým nemyslím žiarlenie či obmedzovanie slobody, ale čiste a výlučne prejavy lásky).

Selimo, nemuzes mi pujcit kousinecek tvoji povahy ?

Pandorraa"Zásada života Toltéků je jednoduchá – ve vztahu se nezaměřujte na dostávání lásky, důvěry, pomoci, času, milování a objímání od jiných, ale na dávání lásky, důvěry, pomoci, času, milování a objímání jiným. Rázem se vám celý váš svět i život převrátí naruby !
Jde o následující rovnici : Pokud jsem soustředěn na to, zda mne někdo miluje, zda je mi věrný, zda se neschází s jiným – musím si tuto skutečnost potvrzovat neustále znovu a znovu – a nikdy nejsem uspokojen na delší dobu, než na přítomný okamžik.




Ale proč je to tak těžký "neočekávat"???
Já se s tím, co je tady napsáno naprosto ztotožňuji, chtěla bych podle toho žít a snažím se svou lásku jenom dávat, ale nějak mi nejde zbavit se toho očekávání a doufání. Jak se to dělá? Jak mám ze sebe dostat to očekávání a doufání?

Mazlíku, já jsem zjistila, že dělat druhýmu radost mi dělá fakt dobře a  předem neřeším, jestli za obětí,  kávičku do postele nebo koupenou šálu taky něco dostanu.  Dřív jsem v sobě měla neustále pocit, že když udělám první krok já, shodím se tím sama před sebou či co ...ale to nikam nevedlo (teda spíš vedlo :dumbom:). .... a víš co mi pomohlo? Najít v sobě  KONEČNĚ svojí vnitřní ženu (viz Pandořina ŠVP). Tu ženu, která ví, jak bezbolestně komunikovat s mužem a  má slastnej pocit, že může ostatním dát kousek svý něhy, radosti a lásky. :hjarta:
A že to tak opravdu cítím, jsem poznala  tak, že mé špatné dny plné pochyb začaly ustupovat a  převážily je dny, kdy se cítím prostoupená teplem a radostí, která ze mně prostě musí ven !

... teda ale řeknu Vám holky, že když na mně sedne PMS (premenstruační syndrom), tak moje vnitřní žena zdrhne někam zpátky do lesa a je ze mně docela dobrej pošuk. Jestli některá z vás má podobný problémy, moc bych prosila o radu, jak to řešíte, abyste toto období přežily vy i vaše rodina ve zdraví ;).

milá siso, ale to mě taky dělá dobře, pohladit, obejmout, políbit, koupit jen tak mlsek, uvařit, podat něco a tak - to beru jako naprostou samozřejmost a vždycky to tak bylo a za to opravdu nic neočekávám.
Jen momentálně s tím hlazením, mazlením, líbáním - nevím, jestli je to druhou stranou v naší situaci kvitováno, či jestli ho neobtěžuju. S tímhle se peru. No a to očekávání - ráda bych, kdyby mi dal najevo, že to je dobře, že se mu to taky líbí, že to moje mazlení neopětuje jenom proto, že je mu mě líto nebo že mu je blbý nereagovat. Ale to by asi teda nedělal, co? Já už ničemu nerozumím.

Mazlíku, s tímhle pocitem jsem se taky dost dlouho prala, ale je to fakt blbost řešit, s jakým záměrem to tvůj muž opětuje...... týráš tím jen sama sebe. Prostě když ty máš chuť mu jakkoli udělat radost, nebo jen jde o to se přitulit...udělej to a užij si to. 

Nevím, co víc ti poradit......každý si musí projít všemi stádii a skvělý je, když nakonec pochopí.....:hjarta:

sisi, v tom případě se to pokusím neřešit a třeba už brzy pochopím.

Mám ještě jeden problém. Mám hrozně silný nutkání mu říct, ať si jde za svou novou láskou, že ho miluju a právě proto, že ho miluju chci aby byl šťastnej a pokud si myslí, že to nemůže být se mnou, tak že já ho nedržím (ale to stejně ví), ale ať jde hned a na druhou stranu něco ve mě křičí, že ne, že ještě mám počkat, nechat to plynout, počkat, jestli nepřijde sám s nějakým řešením, a pokud ne, tak teprve potom mu tohle říct. nevím, kterej hlas mám poslechnout. Společně jsme se dohodli na oddechovém čase do jara, pracujeme (asi spíš já, i když on se taky snaží) na našem vztahu a společném žití a asi jen moje netrpělivost mě nutí chtít to uzavřít a vyřešit co nejdřív.
Jó kdyby tak člověk věděl, co má dělat, já momentálně opravdu nevím a to jsem poměrně rozhodnej člověk, kterej si vždy věděl rady, ale tady - hrozně tápu. Pomoc!!!

Ještě něco Mazlíku ..... taky mně můj muž nikdy neříkal, jak je na tom s city vůči mně, zda to, co dělá je "opravdický", ale začala jsem tak nějak postupně a čím dál silněji cítit jakoby zpětnou vazbu, prostě ta energie, kterou jsem mu dávala se mi od něj začala vracet. Teď už mi nemusí říkat, jak to myslí, protože to cítím. A tudíž se tím netrápím.
Neboj, všechno má svůj čas :hjarta:

Sisi  :supr:  :godlike: :pussa:  :hjarta: !!!!Souhlas!
Mazlíku, když miluješ, není co řešit! To, co v sobě máš, je jen  pozůstatek z temné doby, ale rozpustí se to, pokud bude tvůj partner spolupracovat, pokud se vedle něj budeš cítit v pohodě, pokud se s ním budeš smát a budete spolu komunikovat.
Včera jsem toho svého chlupáčovala a pusinkovala, prostě jsem měla mazlivou náladu, a on večer tál a říkal, jak je teď šťastnej...To se pak cítím , no božsky!:gloria::hjarta::par:

no jo, hočičky, vy už máte doma vyřešeno, u nás "kamarádka" stále trvá i když jsme spolu a snažíme se pracovat na našem vztahu, plánujeme budoucnost apod., ale ona je pořád. Nějak mi nejde úplně se ztotožnit s Axim, že mi má být jedno, co dělá ve svém volném čase, pokud je člověkem, který mě má rád, stojí při mě, mohu mu důvěřovat a tak. Moc bych to chtěla tak cítit, ale snad časem dorostu. Nemůžu říct, že bych na ni žárlila, jsem to já, kdo má víc, jen je to prostě jiný a já nevím, jestli upřímný. Ale je pravda, že to jsou jeho pocity a nemám je řešit, řešit si budu ty svoje a třeba taky jednou budu citít zpětnou vazbu. Třeba.

dneska mám za sebou 5 měsíců. 5 měsíců velký lekce, nejtěžšího období života, období nejdřív velikýho zklamání, bolesti, nejistoty, boje o vztah, boje sama se sebou. pak určitý euforie, úlevy, ale znova nejistoty, pochybností, bolesti a slz....ale i 5 měsíců intenzivního pocitu lásky a víry ve svojí sílu. potom dny chápání, odpouštění, budování důvěry, zas pochybování, ale i pocitů obrovskýho štěstí a naděje, 5 měsíců hledání cesty - společný i mojí, a nakonec snad pochopení, že to máme za sebou a velkou radost.

co jsem prožila, pochopila, uvědomila si, vyplakala, napřemejšlela, probrala, utřídila a přehodnotila, co jste mi tady ukázali vy, co mi dala moje láska k manželovi, láska k sobě, odpuštění jemu i sobě, to, že si vážím jeho i sama sebe, tolik lásky, kolik jsem za ty měsíce dokázala dát a i dostala - to všechno bych za nic na světě nevyměnila, nevrátila zpátky a teď už vím, že to mám jen ve svejch rukou a že pokud na tohle všechno nezapomenu a nezapomeneme, tak jsem šťastná a myslím, že se můžu jen těšit na všechno co mě čeká.

takže to jsou teď momentálně moje "pocity s odstupem"...........stálo to za to. jsem o moc bohatší.

Ahoj Regi, posílám ti pusu ! Hele, nepřeháněj to s tím chlupáčováním, abys měla ještě v prosinci sílu na nás, na baby :lol:!
Když  muž řekne, že je teď šťastnej, tak je to prostě tak. Není co řešit.

Mazlíku, u vás ještě není z jeho strany jasno, jak vidím. V tom to máš těžší, protože máš před sebou ještě dlouhou cestu. Jo, to jsme my ženský netrpělivý, chceme všechno vyřešit hned teď. Jak ti rozumím.
Za sebe ti radím: Buď pro svého muže ženou, jakou by zbožňoval a miloval. Ale znáš přece svojí cenu. Jestli tvůj muž stále sedí na dvou židlích, musí vědět, že tak úžasná ženská, jaká jsi,  může mít i jiného muže své úrovně, přesně takového, jakého si zaslouží.  Neboj se a dej mu to s vkusem a grácií svojí vlastní pocítit. U nás tohle zafungovalo spolehlivě. Nejde o to se mu pomstít, ale někteří muži si uvědomí, jakou mají skvělou ženu po svém boku až tehdy, když jí začně opěvovat jiný muž... ;)

Siso, no to právě mi nejde, pro mě představa, že by na mě cizí chlap jen sáhnul je nepřijatelná. Asi budu muset být za herečku a něco předvést. Pomalu se na to chystám, ale on moc dobře ví, že na něm nevisím, že jsem schopná žít bez něho, že to co dělám je opravdu z lásky. On ví i to, že jsem báječná a úžasná (i mi to řekl).
Ale já si myslím, že právě tohle všechno a ten oddechovej čas mu nahrává v tom, nedělat to rozhodnutí teď, ale až bude nejhůř. Na druhou starnu, já ho opravdu nechci nutit, on na to všechno musí přijít sám, aby to mělo nějakou cenu a aby neměl pocit, že o něco přišel. Nevím, jestli mi rozumíš, ale podle mě by si to měl odžít a pokud bude vědět, že já jsem pro něj partnerka do života dál, tak se mi za dva měsíce nestane, že bude vyhledávat buď něco jiného anebo to, co jsem ho "donutila" opustit. Je mi rozumět?

sisa70 napsal(a):

... teda ale řeknu Vám holky, že když na mně sedne PMS (premenstruační syndrom), tak moje vnitřní žena zdrhne někam zpátky do lesa a je ze mně docela dobrej pošuk. Jestli některá z vás má podobný problémy, moc bych prosila o radu, jak to řešíte, abyste toto období přežily vy i vaše rodina ve zdraví ;).

Rodince i kolegům prostě řeknu, že mám období, kdy bych vraždila... doma si dám půl decky slivovice a jdu si lehnout (rodinka to ten den, dva zvládne i beze mě). V práci si dělám svoje a lidem se raději vyhýbám, ženské to chápou a chlapi to berou jaksyk s humorem - např. "...pocém, četl sem, že ženská s PMS potřebuje obejmout, pohladit..." ;) - a to jsem zrovna jiskřila z jiných důvodů :).
Ale já mám spíš takové depky, protože se snažíme o mimčo a nedaří se a nedaří...

Míša Kulička napsal(a):

sisa70 napsal(a):

... teda ale řeknu Vám holky, že když na mně sedne PMS (premenstruační syndrom), tak moje vnitřní žena zdrhne někam zpátky do lesa a je ze mně docela dobrej pošuk. Jestli některá z vás má podobný problémy, moc bych prosila o radu, jak to řešíte, abyste toto období přežily vy i vaše rodina ve zdraví ;).

Rodince i kolegům prostě řeknu, že mám období, kdy bych vraždila... doma si dám půl decky slivovice a jdu si lehnout (rodinka to ten den, dva zvládne i beze mě). V práci si dělám svoje a lidem se raději vyhýbám, ženské to chápou a chlapi to berou jaksyk s humorem - např. "...pocém, četl sem, že ženská s PMS potřebuje obejmout, pohladit..." ;) - a to jsem zrovna jiskřila z jiných důvodů :).
Ale já mám spíš takové depky, protože se snažíme o mimčo a nedaří se a nedaří...

Ja jsem uz deset let po odstraneni delohy, takze toto nastesti resit nemusim.Aspon neco.

Mazlíku, vyřešeno není nikdy.....teď máme sice stromek, kterej jsme zachránili před úplným odumřením, ale nebude to bez práce udržet ho co nejděle při životě, tak, aby byly jeho listy pořád tak krásně zelené, jak jsou teď. Ale to, myslím, spousta holek tady pochopila :)

Lucko, moc hezky jsi to napsala. Je to přesný :supr:

Ivana*M napsal(a):

Selimo, nemuzes mi pujcit kousinecek tvoji povahy ?

Nemôžem, ale ak ťa to uteší: Ani s mojou povahou, resp. postojmi, sa nežije úplne ľahko... a musím sa stále učiť, ako to ukočírovať čo najlepšie pre seba i pre druhých... Ale vďakabohu, zlepšuje sa to každým dňom :supr: :rock:

Dobře, pokusím se neřešit a žít. Ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo a já jsem snad připravená na všechny možnosti. Neočekávám, ale stejně doufám v tu nejlepší a to je teď pro mě ta, že se mi vrátí do náruče se vším všudy, i s tou někde schovanou láskou ke mě, o které dobře vím.

sisa70 napsal(a):

... teda ale řeknu Vám holky, že když na mně sedne PMS (premenstruační syndrom), tak moje vnitřní žena zdrhne někam zpátky do lesa a je ze mně docela dobrej pošuk. Jestli některá z vás má podobný problémy, moc bych prosila o radu, jak to řešíte, abyste toto období přežily vy i vaše rodina ve zdraví ;).

Mám to podobne, akurát sa moje "pošukovstvo" zhlukuje do myšlienok typu: "Nikto ma nemá rád, a prečo by aj mal, ktovie, prečo vôbec žijem, aký to má zmysel...???!" :dumbom: Zamlada som v týchto dňoch normálka koketovala s víziami nejakej, príjemnej, elegantnej samovraždy, pri ktorej by nestriekala krv, nelámali sa kosti a ja som sa v konečnom štádiu nepos..la. V súčasnosti už poznám mechanizmy PMS, tak to nenechávam dôjsť tak ďaleko, ale keď cítim, že to na mňa ide, obmedzím VŠETKY spoločensko-športovo-kultúrne aktivity(vrátane údajne blahodárneho orientálneho tanca, ktorý sa ale u mňa v tých dňoch tiež zvyčajne končil plačom :rolleyes: ), zaleziem niekam do ústrania, čítam si knihy o indiánskej múdrosti, kde sa píše o prospešnosti "čistenia krvi", zapaľujem voňavé i smradľavé sviečky, robím si horúci kúpeľ(natruc všetkým zdravotným odporúčaniam), váľam sa v posteli a púšťam si srdceryvnú hudbu. Varujem všetkých naokolo, aby so mnou komunikovali minimálne a okrem nevyhnutných inštrukcií mi hovorili iba samé príjemné veci, ak nechcú, aby som sa rozrevala po prvých slovách a oni aby sa cítili ako naprosté svine... Koketovala som s myšlienkou zastaviť si menštruáciu jedným špeciálnym taoistickým cvikom, ale napokon som dospela k tomu, že ak zlé veci v živote majú svoj význam a že by mi možno niečo chýbalo, keby som sa cítila 365 v roku wynikajúco.

Mazlí, pořád ti moc držim palečky :hjarta::par:

Jsi moc hodná Lucinko, díky.
Hele, ale bacha, aby sis je za tu dobu nerozmačkala :):):)
určitě dám vědět, až je budeš moct pustit. Ještě jednou díky.

Míša Kulička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vis Miso Kulicko,
uz jsem to tu rikala mockrat, ale pro tebe to rada zopakuji: zasadni vec, kterou porad nechces pochopit je ta, ze milovat muzes i cloveka, ktery o tvou lasku nestoji. Nestoji, protoze se s jeho laskou ta tva proste jen miji nebo proste proto, ze on sam za to v podstate nestoji.... Lasky totiz nikdy neni dost. Takove te ktera nic neocekava a jenom miluje :) Takze milovat ho opravdu muzes, obtezovat ho nesmis :)
Stara moudrost Tolteku to preci rika zcela jasne: mohu milovat a pokud nic neocekavam, ta moje laska mne nezrani, jen obohati.  Nemusim ji nebizet ani vnucovat, dokonce ji ani nemusim hazet do kanalau - mohu ji prece jen citit. A pokud ji presto tam, kde neni odezva, stale nabizim a vnucuji a ocekavam nejake spolecne stesti, je to jen moje hloupost, chteni a ego, ktere mne zranuje, nikoliv Laska.

Proste bych rekla ze si tu tolteckou zasadu jen spatne vykladas..... Jde o to prave oprostit se od toho chteni a ocekavani....
Protoze milovat a zit s clovekem, ktery te nechce..to proste nejde! To totiz neni laska, ale posedlost a superego.

=Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci odpovím :lol:. Pan, už jsi někdy milovala a žila jen pro člověka, který už o tebe nestál? Posedlost a superego? Mám ho snad vyhodit na ulici, bo mě už nemiluje? Nebo se mám stáhnout do sebe a milovat a čekat, že třeba jednou?
Ale ano, já toho člověka můžu milovat a nic neočekávat.... ale stejně potřebuji mít pocit, že i já jsem milována, a když ho mít nebudu, tak se prostě budu trápit. A má smysl zbytečně se trápit? Podle mě ne... takže mu nechám volné pole působnosti, ať svou lásku dává tam, kam on chce a potřebuje...
Přece svůj život nestavím jen na tom jednom člověku, mám kromě něj práci, mám své koníčky, mám kolem sebe další lidi, kteří mě potřebují a které současně potřebuji já..... A proto, když tato naše pěkná životní etapa jednou skončí (a já doufám, že vydrží dlouho), mašli si kvůli tomu nehodím a botičky nerozkoušu :).... Jen doufám, že mi do zbytku života zůstane dobrý kamarád. A budu čekat, co ještě pěkného mě v životě potká :).... Ale jak se znám, tak nebudu čekat, půjdu tomu naproti... :)

Míšo, vždyť Ty jsi v podstatě napsala to stejné co Pan!!!!  :dumbom:

Mazlíku, jsi na nejlepší cestě, aby vše dopadlo tak, aby jsi byla ve svém dalším životě spokojená. :hjarta:
S tím obdivem jiných mužů jsem to nemyslela tak, aby sis našla někoho jiného (to vzásadě nic nevyřeší, naopak). Ale myslím že pomůže i to, když ten tvůj uvidí, jak na tebe ostatní muži reagují. Jak se jiný muž (třeba kamarád) s tebou směje, jak se na tebe dívá.... neboj se si jiné muže trochu připustit k tělu. :)
To je pak muž většinou ochoten se na tebe dívat očima toho jiného muže a připustí si, že o takovou ženskou nechce přijít !
Mazlíku, cítím z tvého psaní, že tě tvůj muž má opravdu rád, ale řekl, ti, proč má stále "kamarádku"? Co je tím důvodem? 
Jinak máš pravdu, že si to musí odžít. Málokterý muž je schopen radikálního řezu. Vše ukončit a dále se s ní nestýkat. I u nás po té, co mi řekl, že se s ní rozešel, nastalo pro nás pro  oba nejtěžší období. Přesně, jak  píše Lucka. Cloumalo to s náma oběma děsně, chvílema jsem měla pocit, že to neustojím. Ale asi to tak mělo být.

Holky, děkuju za rady k PMS, cestou z práce si koupím flašku a jdu bivakovat do postele...protože cejtím, že to na mně zase leze :usch: :kapitulation:

lueta napsal(a):

Míša Kulička napsal(a):

Pandorraa napsal(a):

Vis Miso Kulicko,
uz jsem to tu rikala mockrat, ale pro tebe to rada zopakuji: zasadni vec, kterou porad nechces pochopit je ta, ze milovat muzes i cloveka, ktery o tvou lasku nestoji. Nestoji, protoze se s jeho laskou ta tva proste jen miji nebo proste proto, ze on sam za to v podstate nestoji.... Lasky totiz nikdy neni dost. Takove te ktera nic neocekava a jenom miluje :) Takze milovat ho opravdu muzes, obtezovat ho nesmis :)
Stara moudrost Tolteku to preci rika zcela jasne: mohu milovat a pokud nic neocekavam, ta moje laska mne nezrani, jen obohati.  Nemusim ji nebizet ani vnucovat, dokonce ji ani nemusim hazet do kanalau - mohu ji prece jen citit. A pokud ji presto tam, kde neni odezva, stale nabizim a vnucuji a ocekavam nejake spolecne stesti, je to jen moje hloupost, chteni a ego, ktere mne zranuje, nikoliv Laska.

Proste bych rekla ze si tu tolteckou zasadu jen spatne vykladas..... Jde o to prave oprostit se od toho chteni a ocekavani....
Protoze milovat a zit s clovekem, ktery te nechce..to proste nejde! To totiz neni laska, ale posedlost a superego.

=Ptejte se mě, na co chcete, já na co chci odpovím :lol:. Pan, už jsi někdy milovala a žila jen pro člověka, který už o tebe nestál? Posedlost a superego? Mám ho snad vyhodit na ulici, bo mě už nemiluje? Nebo se mám stáhnout do sebe a milovat a čekat, že třeba jednou?
Ale ano, já toho člověka můžu milovat a nic neočekávat.... ale stejně potřebuji mít pocit, že i já jsem milována, a když ho mít nebudu, tak se prostě budu trápit. A má smysl zbytečně se trápit? Podle mě ne... takže mu nechám volné pole působnosti, ať svou lásku dává tam, kam on chce a potřebuje...
Přece svůj život nestavím jen na tom jednom člověku, mám kromě něj práci, mám své koníčky, mám kolem sebe další lidi, kteří mě potřebují a které současně potřebuji já..... A proto, když tato naše pěkná životní etapa jednou skončí (a já doufám, že vydrží dlouho), mašli si kvůli tomu nehodím a botičky nerozkoušu :).... Jen doufám, že mi do zbytku života zůstane dobrý kamarád. A budu čekat, co ještě pěkného mě v životě potká :).... Ale jak se znám, tak nebudu čekat, půjdu tomu naproti... :)

Míšo, vždyť Ty jsi v podstatě napsala to stejné co Pan!!!!  :dumbom:

Je tam podstatný rozdíl - navzdory toltéckým, budhistickým a jakýmkoliv jiným radám prostě od vztahu něco očekávám... a když se má očekávání nenaplní, jdu očekávat jinam (obrazně a velmi zjednodušeně řečeno :)). Prostě se už nemíním trápit "nešťastnou" láskou. Proč? Žiju jen jednou, tak si to chci pořádně užít a ne se zbytečně trápit :).

Siso, ne, neřekl mi, proč ji má dál, asi je zaháčkovaný dost nebo neví jak z toho nebo využívá toho, že jsme se domluvili na tom oddechovém čase nebo opravdu neví co chce. Já fakt nevím a nechci to řešit.Vím proč si ji našel, místo aby to řešil se mnou - jak jinak, dávala jsem mu najevo málo lásky, kašlala jsem na něj, nějak se někde po cestě životem ztratila ta pohodová veselá holka - a pravda to je. Tak teď v sobě zase tu holku hledám a i nacházím a tu lásku, která tady vždycky byla taky dávám, jen doufám, že není pozdě. Já pořád věřím tomu, že to, že jsem na to omylem přišla, že to byla možnost druhé šance daná osudem.
To, že mě má rád vím, to se pozná, vycítí, ale proč to nechává tak opravdu nevím.

sisa70 napsal(a):

Za sebe ti radím: Buď pro svého muže ženou, jakou by zbožňoval a miloval. Ale znáš přece svojí cenu. Jestli tvůj muž stále sedí na dvou židlích, musí vědět, že tak úžasná ženská, jaká jsi,  může mít i jiného muže své úrovně, přesně takového, jakého si zaslouží.  Neboj se a dej mu to s vkusem a grácií svojí vlastní pocítit. U nás tohle zafungovalo spolehlivě. Nejde o to se mu pomstít, ale někteří muži si uvědomí, jakou mají skvělou ženu po svém boku až tehdy, když jí začně opěvovat jiný muž... ;)

Ó, tady se nám rodí sexuální dračice,
žena, které muži budou ležet u nohou, až se bude nahoře u té studny vyhřívat na sluníčku.
Ty už VÍŠ, že to jde i bez toho dalšího muže, že?
Jen tak dál, Siso, lístečku zelený....
:hjarta:

Přece svůj život nestavím jen na tom jednom člověku, mám kromě něj práci, mám své koníčky, mám kolem sebe další lidi, kteří mě potřebují a které současně potřebuji já..... A proto, když tato naše pěkná životní etapa jednou skončí (a já doufám, že vydrží dlouho), mašli si kvůli tomu nehodím a botičky nerozkoušu...

Míšo tohle jsem měla na mysli....

Ahoj Poletucho ! Moc tě zdravím. :reta:
To jsi mně tedy rozesmála s tou dračicí :lol:
Muži mně fakt z tý studny dost pomáhají.  Už jen to, že jsem se s nima naučila povídat o  čemkoliv, je bezva pocit. Probereme spolu, co nás zajímá na druhém pohlaví, vzájemně si poradíme....má to úplně jiný rozměr než pokec s kamarádkou ( ale i ten je třeba). Po prvotním "chlapi mizerný" k současnému "chlapi jsou skvělí, jen vědět, jak na ně "
A nemusí jít o žádný sexuální vztah. Jsou to kamarádi, kolegové a je mi s nima dobře a asi i díky nim teď na svém muži tak nevisím.
Jo a Poletucho, když jsem tě poznala, tak jsem z tebe cítila, že právě ty to umění mistrné komunikace s muži ovládáš skvěle.
Moje setkání s tebou mně nakoplo správným směrem a hodně věcí mi docvaklo. Tak dík !!  :hjarta:

lueta napsal(a):

Přece svůj život nestavím jen na tom jednom člověku, mám kromě něj práci, mám své koníčky, mám kolem sebe další lidi, kteří mě potřebují a které současně potřebuji já..... A proto, když tato naše pěkná životní etapa jednou skončí (a já doufám, že vydrží dlouho), mašli si kvůli tomu nehodím a botičky nerozkoušu...

Míšo tohle jsem měla na mysli....

Ale jo, rozumnými argumenty se dobereme k tomu samému, jen si prostě narozdíl od Pandorryy myslím, že jakási "bezpodmínečná" láska, kdy svůj protějšek miluji aniž bych měla "zpětnou vazbu", může existovat snad jen ve vztahu rodič-dítě (a ani tam v extrémních situacích ne). Protože každý člověk má nějaké hranice únosnosti, při jejichž překročení se buď trápí a nebo bouchne do stolu a zařve - DOST, KONEC....
Proto mi taky těch pár bodíků od Daniely přišlo příliš jednostranných... Ono to funguje, ale jen částečně a jen ve "zdravých" vztazích. A např. ta manipulace skrzevá kapající vodní kohoutek - tu většina rozumných chlapů prokoukne, přičemž v lepším případě je pobaví a v horším naštve... a konekonců, vyměnit těsnění není až takový problém :).

Šmankote, Siso, nepřeháněj.... :gloria:
dyk to tady může číst můj muž :vissla:
:)
Měj se moc hezky, těším se na ty Černošice.
Mimochodem, manžel nad tvou fotkou řekl - to je ale krásná ženská...
Takže se možná poučím tady od babinetek a trošku tě :dumbom:

:D...no jen ať si to přečte..vždyť to by si měl  přát každý muž, aby mu jeho žena rozuměla. To by  pak místo hádek a soupeření spolu víc jen tak blbli a užívali si života.
No na mě  tenkrát v Hrádku zapůsobil fakt, že jsi o svém manželství tak hezky ale přitom sebevědomně mluvila , pochopila jsem, že vy dva jste  rovnocenní partneři, kteří si umějí dát prostor ale zároveň si spolu umějí skvěle užít ten "obyčejný manželský život".
To se mi strašně líbilo a tehdy jsem pochopila, že takhle by to mělo být a jedině tak to může fungovat. ;)

Siso, mám ten stejný pocit, Poletucha mě dala naději, že nějaký vztah může vypadat i harmonicky- a Poletucha je navíctyp člověka, který nedokáže plakat nad rozlitým mlékem.
Siso, pozor na "kamarády" chlapy, oni se rádi dělají lepší....Hezká ženská, mobilizace vtipu a muskulatury...a za pár let máme doma šmudlu, co nejde do divadla, o všem rozhoduje a veškerá kultura končí Na růžku.

Míša Kulička napsal(a):

Ale jo, rozumnými argumenty se dobereme k tomu samému, jen si prostě narozdíl od Pandorryy myslím, že jakási "bezpodmínečná" láska, kdy svůj protějšek miluji aniž bych měla "zpětnou vazbu", může existovat snad jen ve vztahu rodič-dítě (a ani tam v extrémních situacích ne). Protože každý člověk má nějaké hranice únosnosti, při jejichž překročení se buď trápí a nebo bouchne do stolu a zařve - DOST, KONEC....
Proto mi taky těch pár bodíků od Daniely přišlo příliš jednostranných... Ono to funguje, ale jen částečně a jen ve "zdravých" vztazích. A např. ta manipulace skrzevá kapající vodní kohoutek - tu většina rozumných chlapů prokoukne, přičemž v lepším případě je pobaví a v horším naštve... a konekonců, vyměnit těsnění není až takový problém :).

Boze muj Kulicko, copak ty fakt nevidis, ze tluces hlavou do zdi, ktera neexistuje???
Prece kdyz napriklad sve deti nechas jit, aby si zily svuj vlastni zivot, to jsi je prestala bezpodminecne milovat???? Ty si opravdu myslis, ze je laska a laska???

Pandorraa napsal(a):

Boze muj Kulicko, copak ty fakt nevidis, ze tluces hlavou do zdi, ktera neexistuje???
Prece kdyz napriklad sve deti nechas jit, aby si zily svuj vlastni zivot, to jsi je prestala bezpodminecne milovat???? Ty si opravdu myslis, ze je laska a laska???

Tak ještě jednou:

Míša Kulička napsal(a):

Ale jo, rozumnými argumenty se dobereme k tomu samému, jen si prostě narozdíl od Pandorryy myslím, že jakási "bezpodmínečná" láska, kdy svůj protějšek miluji aniž bych měla "zpětnou vazbu", může existovat snad jen ve vztahu rodič-dítě (a ani tam v extrémních situacích ne).

Pandorroo, víš, co je to extrémní situace? Představ si třeba:
- tzv. opičí lásku matky k dítěti, kterou doprovází citovým vydíráním
- nebo lásku matky, která se rozešla s otcem svého dítěte a svou lásku podmiňuje tím, že se dítě s otcem přestane stýkat
- nebo vztah matky k dítěti, které ji, nebo někoho jiného v dospělosti surově napadlo, ublížilo, zabilo...atd. atd.
To jsou ty extrémy a to jsou ty výjimky (bohužel se s těmi prvními dvěma případy setkáváme až nechutně často).... Připadá ti to jako "bezpodmínečná rodičovská láska"?

Hledáš rozpory tam, kde žádné nejsou :/

Ackoliv mame obe v podstate stejny nazor, nerozumime si. Uz delsi dobu vnimam, ze ses nekde "zasekla"..... jen jsem nemohla najit kde...Ted uz to vim: delas slozitym to, co je vlastne desne jednoduche, hledas hledace rozporu, ktere ani nenapadne nejake rozpory hledat .... Takze se motas v kruhu, ze ktereho ja uz davno nejen vystoupila, ale na ktery jsem i zapomnela... proto ti nerozumim a ty nerozumis mne. Predjimas co by kdyby a zapominas na "ted je".

Už jednou jsem tu psala, že moc těm slůvkům "bezpodmínečná láska" a "mužská a ženská role" moc nerozumím.
Ale teď možná a ještě jednou opakuji MOŽNÁ je mi to jasnější.
Hledaly jsme si s dcerkou podnájem, ale nevycházelo to. Pak se k nám nastěhovala dceřina kamarádka a děvčata si začala hledat sama nějaký podnájem. Byla jsem ráda, protože doma to nějak nebylo ono. Po měsíci našly holky, co hledaly (což byl zázrak :)  nádherné bydlení za malý peníz).
Najednou jsem vlastně byla sama, ale taky jsem si bytostně uvědomila, že i když to moje sluníčko je pryč, tak ji stále miluji a ono se to nějak "přelilo" i ve směru na toho mého mužského :hjarta:
Nevím, jestli to píši srozumitelně, ale mám je oba stále ráda a když se někdy vynoří jakási jejich potřeba přítomnosti pro mě, tak si to po svém vyřeším (ale to nemůžu napsat, protože byste se uplácali smíchem).
Nepíši to proto, abych se plácala po rameni, jaká jsem dobrá. Jen když je hezky, tak už si toho nějak umím víc vážit a užít.  :)

Meyo, moc pěkně jsi to vystihla. Já mám taky m. hluboko pod kůží ráda, a už to tak zůstane, je to věc, která se prostě nemění. Ať je aktuální situace jaká chce, a třeba se trápím, ať se stane co chce, tak vespod to tam bude pořád. Myslím, že ti rozumím

Vando :hjarta: díky  :)

tohle je omyl :)  :D  :lol:
a ještě jedna úprava :) Omylu hned využiji.
Chtěla jsem vás kohokoliv poprosit, neposlali byste mi "návod" jak se dostat kouknou na ty vaše fotky ze ZOO?
Jestli se tedy můžu kouknout?
Díky.

Ahoj Meyo, Vandi, uvidím vás v pátek ?

Jestli nezkolabuju tak jo.

Pandorraa napsal(a):

Ackoliv mame obe v podstate stejny nazor, nerozumime si. Uz delsi dobu vnimam, ze ses nekde "zasekla"..... jen jsem nemohla najit kde...Ted uz to vim: delas slozitym to, co je vlastne desne jednoduche, hledas hledace rozporu, ktere ani nenapadne nejake rozpory hledat .... Takze se motas v kruhu, ze ktereho ja uz davno nejen vystoupila, ale na ktery jsem i zapomnela... proto ti nerozumim a ty nerozumis mne. Predjimas co by kdyby a zapominas na "ted je".

Jen proto, že nesdílím tvůj názor, tak jsem se někde zasekla? :/ Ty si stále trváš na nějakých svých tezích a odmítáš přijmout, že někdo jiný může mít jiný názor. Ty odmítáš přemýšlet nad cizími myšlenkami, protože jsi přesvědčená, že jen ty tvé jsou správné. Je to cítit z tvých příspěvků a nejen ve vztahu ke mně. V tuto chvíli bych určitě přemýšlela o tom, kdo se vlastně zasekl :)
Dle mého názoru jednoduchá schémata v životě fungují jen v některých případech a jen u někoho - a to mi nestačí. Neexistují jediné dvě situace, u kterých by byly všechny okolnosti stejné (to by na tom našem světě byla vcelku nuda)... Proto ani nemůže existovat jediná správná reakce na danou situaci - každá naše reakce musí brát v potaz určitý souhrn dalších průvodních faktorů..... A navíc, co člověk, to jiná individualita - někdo prostě potřebuje určité teze jako berličky (a některý se pak aj diví, proč zrovna u něj nefugují), někdo se řídí v životě vlastním citem a rozumem (a taky si může nabít ústa), někdo si jede po vlastní lajně, někdo se prostě jen veze a někdo má potřebu řídit vlastní stádečko (které ho utvrzuje v jeho myšlenkách, což mu ale často zavírá dveře do dalších levelů)... a spousta lidí si žije po svém a každý jinak a mohou být úspěšní a šťastní, přestože nezapadají do něčích schémátek..... Tak to prostě je a nikdo s tím nic nenadělá :)
Prostě - někomu nestačí říct: "Chovej se takto, protože Toltékové říkají toto a já myslím, že je to tak správně."

Jinak ti samozřejmě přeju všechno dobré :hjarta:

aeva1 napsal(a):

Ahoj Meyo, Vandi, uvidím vás v pátek ?

Aevi, Růžička mi včera posílala mail, já do dnes rána o ničem nevěděla :lol:

No Meyo, ona Růži taky néééé

Vanda napsal(a):

No Meyo, ona Růži taky néééé

Aha, tak teď jsem mimo úplně :lol:
Ale spoléhám na Růžičku :hjarta:  ona mi to osvětlí :lol:
A teď papapa klienti se o mě rvou  ;)  tak jim běžím v ústrety :rock:
Ale, já se vrááátííím

o tebe se rvou aspoň klienti :grater: . Já vlastně taky nich nevíml.

Vando, meyo,
presne tohle jsem mela na mysli: milovat a proste si zit svuj zivot, pokud se s laskou ke konkretnimu cloveku mijime....

Kulicko,
tohle je zbytecna debata, ty pitvas jednotlivosti a celek tolteckeho poselstvi lasky ti zcela unika.....

Pandorraa napsal(a):

Kulicko,
tohle je zbytecna debata,

Souhlas

Pandorraa napsal(a):

ty pitvas jednotlivosti a celek tolteckeho poselstvi lasky ti zcela unika.....

Tady se mýlíš, bo čteš jen to, co číst chceš a to ostatní ti uniká (nebo reaguješ jen na to, co se ti hodí do krámu, ale tomu se mi při tvém renomé nechce věřit :)), ale to je vcelku tvůj problém.... Nicméně, nadále bych se držela bodu 1 = zbytečná debata. Zdarec :)

Míšo Kuličko, nechtěla by ses přejmenovat na Míša Ježurka ??? Když si  po sobě přečteš poslední příspěvěk Ty si stále trváš, Ty odmítáš .. Ty Ty Ty ... jsi tak  nějak permanentně v opozici , mám pocit, že se ani nezamyslíš nad tím, co kdo napíše, ale jak se ti to nelíbí , tak vyletíš jak čertíček ze škatulky .....  ne že bych chtěla hájit Pan, ta si to zvládne sama ... ale na mě a spoustu dalších reaguješ podobně .... :par:    slunce v duši    ....

BB: Jejda, to si fakt nevybavuju kde....  :hjarta: ...ne, nevyskakuju jak čertík ze škatulky, jen se zamýšlím nad tím, proč se mi na uvedeném názoru nezdá (pokud se mi něco nezdá) a napíšu to. A nevybavuji si, že bych tu byla nějak často v opozici, na to tu jsou jiní experti :).
Ale nějak to nechápu... Je to snad špatně, když s někým nesdílím jeho názor? Je špatně, když se podivím, že ten druhý stereotypně omílá jakési teze aniž by si pořádně přečetl, na co vlastně reaguje? Já nevím - je to tady o diskuzi nebo jen o úslužném přitakávání několika jedincům? :)

Všechno dobré :)

Míšo, ono je to všechno asi o tom, že osobní zážitek a osobní zkušenost nejsou přenosné. Bohužel člověk může sdělit co chce , okolí mu to samozřejmě může a nemusí věřit ... pokud si to človíček nezažije na vlastní kůži tak to stejně není ono. Jak třeba sdělit dítěti, že něco pálí ? Dokud se nespálí, tak prostě neví o čem to slovíčko je. A tu cestičku od někud někam si musí prošlapat každý sám. Někdo třeba může poradit ... tamtudy nechoď , za zatáčkou je to šíleně do kopce a oklika ..... ale čovíček se vydá zrovna tam, ( protože co kdyby se mu kecalo, že ..   :dumbom:   ) pak za zatáčkou fakt zjistí, že to je děsně do kopce a oklika .... ale už je to holt jeho zkušenost .... po čase zjistí, že je na té svojí cestičce zpátky .... a jede se dále močálem černým kolem bílých skal .... ( V+W )  ....  takže pohoda ....   :vissla:   :vissla:   :vissla:

Pocity s odstupem - dnes je venku krásné počasí, svítí sluníčko a já se už nemůžu dočkat, až vypadnu z práce a půjdu sportovat, přestože se o mě pokouší nějaká chřipule. Nevím proč, ale dnes je mi tak nějak dobře. A proč vlastně píšu, protože chci slyšet váš názor.Kolikrát jsem se trápila, zda to m opravdu ukončil, kolikrát jsem se chtěla podívat a přesvědčit se, kolikrát jsem dumala až se mi z hlavy kouřilo a pak to přešlo v pláč. Ale dnes ( a těch dnů je čím dál tím víc), dnes ty potřeby vůbec nemám. Je mi to nějak jedno. Přemýšlím, čím si tak udělat radost, zda nevyzkoušet nějaký nový účes, co udělat pro své tělo, kdy konečně přestanu žrát a budu se snažit o pěknou taili.Prostě mám plány a už i podnikám nějaké krůčky.
Tak jenom tohle jsem vám chtěla napsat. Mějte se všichni sluníčkově.

Uzlíčku :hjarta::hjarta::hjarta::hjarta::par::par:

Uzlíku, že by koooonečně ? :hjarta:  Jo, jednou to muselo přijít, a bude líp a líp, jaký si to uděláš ...... víš , jak to je . :hjarta:

Uzlí, ten můj dostal nějakou nabídku na místo, tak tam dneska jel celej zvědavej, že by jako z týhle práce rád odešel, včera mě tak objímal a říkal, že by to bylo pro nás lepší - no ještě nedávno jsem si myslela, že až z tý práce jednou odejde, tak teprv budu moct udělat tu čáru za tím - ale včera jsem nějak pochopila, že už je mi to taky jedno. že už je to přece teď úplně jedno. že už mi na tom nezáleží, to co jsem si prožila i za ty měsíce, co tam chodil, i když už bylo po všem (berme to jako fakt :), stejně nikam odložit nemůžu a stejně jsem to musela překonat jen já sama a když jsem se dopracovala k tomu, že už to mám na háku a nemám s tím žádnej problém, dopracovala jsem se  zase k důvěře - tak už mi to nějak najednou nepřijde důležitý....

Uzlíku,
heuréka!!! Krásný vánoční dárek od Tebe nám všem, kteří Tě známe od začátku. Všechno chce svůj čas, a mám opravdový pocit, že ten Tvůj právě přichází. Užívej si, a hlavně věř, že když to"užívání" bude na Tobě vidět, tak i Tvoje okolí to ocení. Ty "štourací dny" ( tak jsem si je pojmenovala - prostě jsem se šťourala v sobě, jak a co, a kdoví jestli a proč atd...) ještě možná někdy příjdou, ale Ty už víš jak na ně. Takže hurá do toho správného života. Vánoce se blíží, tak připrav věnec a těš se. Já jsem si nějak špatně spočítala advent a svítila už v neděli a dělala vánoční atmosféru, odpoledne zjistila, že jsem se spletla o týden, ale i tak to bylo fajn, nakazila jsem tou vánoční atmosférou celou rodinu, včetně m, který už chtěl zpívat koledy a kontroloval lampičky na stromek. :hjarta:

Luci,
asi ten náš čas jak píše Sofi, opravdu přichází. U mě ta důvěra pořád ještě není, ale jakoby přestávám na ní trvat (v sobě).Přestávám se babrat v tom, zda věřím či ne. Mám pořád i špatné dny, jak už jsem psala, ale ubývají. Ubývá takové to podezírání, kterého jsem byla dříve plná, řekla bych až přeplněná. To podezírání mě vlastně dostalo tam, kam mě dostalo.  Žila jsem vlastně v neustálých domněnkách (už jsem si vytiskla a přečetla "čtyři dohody" a měla jsem o čem přemýšlet). Teď se snažím nedomnívat a brát věci tak, jak přichází a jak jsou mi i podány. Nehledám za tím nějaké úmysly, ale pořád v tom nejsem zatím dokonalá. Jenom začínám trošku chápat, co mi to dává. Mám-li to shrnout - začínám se osvobozovat. Osvobozovat od těch špatných pocitů, aby bylo dostatek místa pro ty pocity dobré.
Sofi,
děkuji :par:. Vím, že ty šťourací dny ještě přijdou, ale snažím se o to, aby mě už tak nedostaly.

Holky my jsme si včera dali velikánskej vánoční dárek, podepsali jsme rezervaci na byt 3+1, když to vyjde 1. května je náš, budeme ho sice splácet x let, ale jsme o kus dál..................

Uzlíku,
nikdo nejsme dokonalý a ani nebudeme. Snad je Pan a pár tady jsou ve fází "dokonalosti", které by jsi chtělá dosáhnout. No, Já to zkopušela, ale nejsem Pan takže to beru tak, že i drobné posuny jsou super a možná jednou budu mít pocit, že v dálce vidím Pandorru a pomalu ji doháním, ale to už je zase svět fikce. Ale kdoví, možná jsou Pan a jí podobné taky jen lidi z masa a kostí a taky jim trvalo, že došly tam kde jsou.

Sofi1 napsal(a):

Ale kdoví, možná jsou Pan a jí podobné taky jen lidi z masa a kostí a taky jim trvalo, že došly tam kde jsou.

Určitě - nikdo se nerodí plný zkušeností a vědomostí, každý se k tomu musí nějak dopracovat a třeba cestou nasekat spoustu chyb.... :)

Sofi1 napsal(a):

Uzlíku,
nikdo nejsme dokonalý a ani nebudeme. Snad je Pan a pár tady jsou ve fází "dokonalosti", které by jsi chtělá dosáhnout. No, Já to zkopušela, ale nejsem Pan takže to beru tak, že i drobné posuny jsou super a možná jednou budu mít pocit, že v dálce vidím Pandorru a pomalu ji doháním, ale to už je zase svět fikce. Ale kdoví, možná jsou Pan a jí podobné taky jen lidi z masa a kostí a taky jim trvalo, že došly tam kde jsou.

Sofi, to si piš, že i Pan je z masa a kostí a má jistě své lepší i horší dny. Tak jako my všichni ostatní. Co to je "být ve fázi dokonalosti" ? Každý jsme v tento okamžik přesně tam, kde máme být. Pokud si budeš říkat, že někoho vidíš jen v dálce a nikdy ho nedohoníš, tak ho opravdu nedohoníš. Zkus si říkat, že všechno je dokonalé, všechno je jak má být a jsme přesně v té fázi poznání, ve které máme být. Důvěřuj!!  :hjarta:

Sofi,
nejsem si jistá zda by mi taková dokonalost vyhovovala. Lueta to napsala moc hezky - Každý jsme v tento okamžik přesně tam, kde máme být.

ahoj Ádo, tak to je prima, gratuluju !!!!!   :)

Áda1 napsal(a):

Holky my jsme si včera dali velikánskej vánoční dárek, podepsali jsme rezervaci na byt 3+1, když to vyjde 1. května je náš, budeme ho sice splácet x let, ale jsme o kus dál..................

Co to je dokonalost? Dovedete si představit, že by všechny byly jako Pan?

honey72: moc se pleteš, Pan je naprosto nedokonalá...

Pan, kde jsi, musí ti pískat v uchu! :D

Spíš v obou :lol:

nedokonalost je dokonalá ;)

ffly napsal(a):

honey72: moc se pleteš, Pan je naprosto nedokonalá...

ffly: já Pan neznám, to byla reace spíš na ostatní příspěvky, kde vychvalovaly Pandořinu dokonalost. Já mám ráda různorodost.
Ale stejně, co to je dokonalost? Pro někoho je dokonalý člověk krásný fyzicky, pro někoho psychicky. A většinou když má dost jednoho, chybí druhé.

Já dokonalost u druhých neposuzuju, jen sama u sebe. Lidi beru jako ty kteří pro mě něco vyzařují, něco mi dokážou dát a to i přes to, že můžou být nedokonalí a já vidím jejich chyby.
A sama dokonalá nejsem, ale vím, že svou dokonalost můžu najít sama v sobě.

Regina napsal(a):

Pan, kde jsi, musí ti pískat v uchu! :D

Kde jsem? Ehm...hmmm... to by se ted dalo vyjadrit hodne lapidarne ;) Nicmene ja to beru s humorem a nedokonalou moudrosti sobe vlastni, takze vim, ze jsem presne tam, kde mam byt a veci se deji presne podle stupne mnou pochopenych a zvladnutych zakonitosti zivota :)

ffly napsal(a):

Já dokonalost u druhých neposuzuju, jen sama u sebe. Lidi beru jako ty kteří pro mě něco vyzařují, něco mi dokážou dát a to i přes to, že můžou být nedokonalí a já vidím jejich chyby.
A sama dokonalá nejsem, ale vím, že svou dokonalost můžu najít sama v sobě.

A vo tom to je :)

Ahoj Lucí, no snad to dobře dopadne, potřebujeme vypadnout z toho podnájmu, kde se nám to asi oboum připomíná a jít do nového

Držím palce, aj mne sa začína blýskať na časy - snáď sa v dohľadnom časovom horizonte odsťahujem od rodičov do sovjho bytíku...

ahoj všichni moji milí......
chtěla bych vám jen před vánocema napsat, že se mám hezky, je mi fajn, všechno je v pořádku.....nic mě nebolí a netrápí.....:)
ten můj kulíšek dneska dal v práci výpověď, jelikož dostal zajímavou nabídku na práci, tak se těší, dostala jsem růži a podepsanou pracovní smlouvu....tak vám jen chci říct, že je to fajn, ale, že už mě to nijak netrápí, do ničeho jsem ho netlačila, ale on je asi šťastnej, že to tak vyšlo a že to dělá asi i kvůli mě....tak vám chci napsat něco pro pobavení - když mi to asi před 10ti dny řek, že má tu nabídku a že to vezme, že to i pro nás bude lepší, tak čekal, že budu skákat radostí a já místo toho 2 hodiny bulela visíc mu na krku a on chudák vůbec nevěděl proč a já pořádně taky ne a když jsem na to přišla, tak jsem mu to řekla - že celý měsíce jsem se modlila den za dnem, aby odešel, že to pro mě bylo těžký, ale že už jsem si to odžila a prožila a že to přišlo ve chvíli, kdy už to mám za sebou a je mi to šumák. ale že to tak má asi být - že ten čas na to nadešel až ve chvíli, kdy já jsem si došla sama k tomu, že mu dokážu věřit a tohle jsem překonala, že to je takhle asi v pořádku. tak mě držel a já bulela a bulela, ale už mám radost, tak jsem mu to řekla a napsala jsem mu básničku, já vám jí napíšu, jo?

i když jsem zřejmě malinko cáklá,
a moje pochody pletou se ti pod nohy,
máš holt smůlu, jelikož jsem tvá,
tak hlavu vzhůru a zkus vedle mě stát,
někdy se prostě potřebuju opřít,
a pak ti dám za to na čelíčko hadřík,
a i když řeknu něco, z čeho jsi na prášky,
zase se vyčasí, schovaj se obláčky,
takže tě líbám a i když smutky mívám
    (byla jsem v lékárně, ptala se na driják, co by mi v paměti zařádil jak piják, koukali divně, šli na mě s bílým hadrem, tak jsem se radši vzdálila kvapem...)
neházim flintu, život neni peří,
jen ještě větší cvok než jsem já tomu věří,
chci abys mě vnímal, poslochal a držel,
jako se snažím já, když mě k sobě pustíš,
a aby náš život ne moc rychle běžel.....
a ty mi čím dál víc dát umíš
a já chci víc a ještě ještě, abys mě v noci držel jak kleště...
ty přece víš, že já ti to dvakrát vrátím,
pálí mě ubulený oči, tak to zkrátím,
přála bych si, abyses ke mě každej den rád vrátil...
a jelikož nejsem duše prostoduchá,
budeš k poslouchání potřebovat celej život obě ucha....


moc se těšíme na vánoce, myslim, že nic víc už si přát nemůžu, a vám všem tady moc děkuju, že jste mi strašně pomohli v nejtěžším období mýho života. i díky vám jsem to zvládla, taky jsem to zvládla díky manželovi a tomu, jakej byl tenhle druhej půlrok toho šílenýho roku, mám v sobě uklizeno, porovnáno, klid a mír, srdce plný lásky, odpustila jsem jemu i sobě, co jsme natropili za blbosti, všechno je pryč a 17. prosince jsme oslavili výročí seznámení a vykročili do 17. roku společnýho života a já se těším a věřím, že bude krásnej.
i díky vám.

tak šťastný a veselý a moc vám všem držim palečky, ať je vám fajn.
:hjarta:

Lucie :pussa: krásné a móóóc Ti to přeju. Krásné Vánoce a hodně štěstí v novém, určitě krásném, roce. Pa

Hezké vánoce Lucie.................... :reta:   :reta:

Lucinko, ty sladký broučku. Moc, moc Ti přeju štěstí a lásku, protože ty si to nejvíce zasloužíš. Přeju Ti kouzelné vánoce, plnné pohody, lásky a porozumnění a do Nového roku hodně zdravíčka a jen a jen úsměv ve tváři.

A to přeju i všem "Babinetkám"  :par: :par: :par:

Lucko :hjarta::pussa: , není co dodat :hjarta:

Ahoj babinetky, není mi dnes dvakrát nejlépe a proto po delší odmlce otevírám znovu Lucinčino téma. "pocity s odstupem". Jsem na neustálé houpačce a už jsem z toho hodně unavená. Nedokážu zapomenout, nedokážu se povznést, nedokážu se radovat, tak jako dřív. Pořád mě to drží pod pokličkou a já bych tak chtěla ven. pořád porovnávám, pořád přemýšlím, přestože nechci. Jakobych měla v sobě ještě druhého uzlíka, který pořád šťourá, stahuje mě k sobě dolů. Nedovedu se uvolnit, kolikrát bych toho svýho pacholka chtěla popadnout a říct mu, jak moc ho mám ráda, kolikrát bych ho chtěla jen tak obejmout, ale něco mě k němu nepouští a já nevím proč. Tyto zábrany jsem měla vždycky, asi jsem se i styděla, připadala jsem si trapná nebo vlezlá, já nevím. Stejné zábrany míval i on, ale k ní to dokázal, proč??? Pořád mi to vrtá v té mé makovici. Jak mám překročit ten bludný kořen, ach jo, to jsou zase dny. Vím že přijdou zase ty lepší, ale já bych si moc přála, aby ty dobré dny už u mě zůstaly.

Uzlíku, je to životní přemet- na ty pocity nezapomeneš nikdy! Ale časem se ti to zahalí do mlhy a ty úplně nejhorší okamžiky se ti milosrdně obalí zapoměním. Za sebe můžu říct, že teprve po 3 letech , kdy se naše manželství rapidně změnilo k lepšímu, mám  sílu zvládnout  vzpomínky.

Včera mě dostala scénka z Velmi křehkých vztahů, kdy doktor Kratochvíl přiv rozvodu s manželkou, která s ním nebyla šťastná, ale stále ho miluje, přijde domů si převléknout košili (noc strávil s milenkou Andreou) a manželka se ho ptá:kdes byl celou noc, chtěla jsem s tebou mluvit.
A on řekne: měli jsme spoustu času se bavit o tom, co si přeju, ty ses neptala. Podepiš ten rozvod a hotovo.
Šlús za 15letým manželstvím....Brrrr...

Dostalo mě to, protože jsem byla v situaci, kdybych se rozvedla, musela bych stále zůstat v domě, který paří manželovi , a musela bych koukat, jak odjíždí za milenkou a nutí mě, abych se odstěhovala a šetřila si na vlastní byt....
Nevadí mi vzpomínky na nevěru, vadí mi vzpomínky na to, že mě chtěl vymazat ze svého života, že mě ponižoval a já si to nechala líbit, že mi chtěl vzít děti, že neuměl být něžný a že se mnou léta nevedl komunikaci....tolik hořkého a zlého fakt nejde sežvejknout a trvá to moc a moc let anebo se to léčí amputací- rozvodem a fyzickým rozchodem, žádné souložení, žádné kontakty kromě předávání dětí, brrrrrr....uzlíčku, jen ty sama musíš SRDCEM cítit, jestli jsi schopná unést to břemeno vzpomínek nebo jestli to chceš ukočit.

Plně tě chápu, nikde není ostrá hranice, kdy poznáš, že když odejdeš, uděláš správně, nebo že zůstaneš a uděláš správně.
Pokud se budeš pořád ohlížet, jsi v pytli. Já se svým současným sebevědomím a vědomí své ceny bych už dávno měla prchat. Ale naše manželství se změnilo, mám v něm to, co jsem předchozích 15 let neměla. zaplatila jsem za to a udělala hodně tlustou čáru a minulost mě tak nemůže sežrat. Rozhodla ses s ním zůstat, tak neřeš minulost, řeš , co je teď a tady, ne coby kdyby nebo co bylo nebo co bude. To jediné tě uchrání od zbytečné a sebetrýznící bolesti.

Ahoj uzlíku, chápu tvoje pocity, je to těžké zapomenout a začít znovu, jako kdyby se nic nestalo. Mně se to nepovedlo, ale zejména proto, že můj BM neměl opravdový zájem dát vztah do pořádku. Co tvůj muž, jak se k tobě chová, že se z toho nemůžeš dostat? Myslíš, že není dostatečně vstřícný nebo je to jen uvnitř tebe nějak zabetonované?

Jo, Regi, přehoupli jste se oba o schůdek výše na pomyslném žebříku....

Zrovna po ránu dnes jsme se bavili s m. ,koho pozvat - on slaví za 14 dní své čtyřicátiny - hehe, páprda.....
a přišel s větou, že bych taky pozval bejvalou mil.?Ale ona stejně nepříjde....Normálně by ho měl člověk praštit po hlavě, já zareagovala se slovy: Jo, tak ji pozvi, aspoň poznáme toho jejího stávajícího ( milence, manžela známe)...a mohli bychom si seknout čtyřku...haha, byla jsem za vtipnou, abych  to trochu přebila.....

nicméně jsem zjistila, že já se o dotyčné mohu již bavit v poho - no, nebudu se rouhat, že bych ji i ráda viděla,,

Takže Uzlíku, je to vše o tom, jak ty se k dané situaci můžeš postavit, protože co se stalo, stalo se a mazat si to můžeš pouze sama ze svého mozku....nebo si z toho začít dělat legraci....ale vše chce čas

Regi, Fanny,
chci s ním zůstat, nechci odcházet a nechci aby odešel on. Mám ho ráda, jsem ráda že je a že je se mnou. Ale pořád to tak bolí ..... Nejvíce mě bolí to, že si chystal život někde jinde, chtěl kupovat dům, já o tom nevěděla. Měl spoustu práce, ale pro ní si chvilku udělal. Doma měl pocit, že tam nepatří, že tam není žádoucí, tak proč sakra pro to něco neudělal. Proč nepřišel a neřekl co mu schází, co mu vadí? proč hledal útěchu a pochopení někde jinde? Ale je pravda, já taky nedokázala říct, co mi vadí, co mi schází .....
Regi, já ale vůbec nevím, jak mám ten mozek naprogramovat, abych se těch myšlenek, kdyby, coby zbavila. Běží mi tam jak na filmovém plátně. Včera jsem brečela jak želva a prosila ho, ať to ze mě někdo vytrhne, vyrve a zahodí. Jsem opravdu z toho nešťastná.
Fanny, muž se ke mně chová normálně, jezdíme na výlety, občas zajdem i do kina, na večeři. Snaží se, je na něm vidět, jak ho mé stavy trápí, ale nedokáže mi pomoci, neví, co více má dělat.
Je to jenom ve mně a já se toho sajrajtu nedokážu zbavit.

uzlíku, když tě čtu, je mi vždy tak smutno. Tak bych ti chtěla pomoct a nevím, jak. Nezkusíš chodit k psychologovi, nebo třeba na skupinovou terapii? Mně skupinová terapie hodně pomáhá. A pak mi pomáhají tady holky, hlavně osobní setkání. :D Říkám si, když pročítám tvé pocity, že takhle bych na tom být nechtěla, že to už je lepší ten můj stav, když manžel odešel, jsem už rok a půl sama a přebolívá to, našla jsem sama sebe a je mi moc prima. Jenom ho stále miluju, ale už to nebolí. Nechci ho vidět, to ještě nezvládám. Když ho nevidím, je mi fajn. Zkus třeba tu skupinovou terapii. Už to u tebe trvá tak strašně dlouho, co se v těch svých pocitech utápíš. Někdy se mi zdá, že si v tom snad lebedíš, i když ty určitě řekneš, že ne. Že se nedokážeš "naštvat" a hodit to konečně za hlavu. Nebo se tomu nebraň, když to přijde a nech ty pocity projít sebou a odplynout, nestav se jim čelem jako zeď, aby tě porazily. A ony pak odejdou a bude dobře. Nenapadá mě, co ti poradit, holka zlatá, aby ses v tom už přestala topit. :pussa:

uzlíku, představ si, že jdeš k zubaři se zubem, který máš už jednou bolestivě opravený ale nechceš, aby šel ven (třeba ten přední). je na tobě, jestli ho cheš vyndat, aby už nebolel a nemusela bys s ním občas zajít na údržbu nebo ho necháš  občas zabolet, občas  na opravu.... je to tovje volba a bolest a rozhodnutí  z tebe nikdo nesejme.  Prostě zbývá se  přijmout odpovědnost za svoje rozhodnutí a v té chvíli není co řešit, pak už je to zbytečné rozpitvávat. Máš prostě depku a ata odpluje. Zapomenutí se nekoná nikdy, leda bys měla amnézii. Je to pro tebe poučení a s tím jdi dál a snaž se neohlížet, jakobys dobrovolně si říkala o fakcku.  Jo, je ti blbě, ale i to přejde.  Koukni se,o co všechno bys přišla, kdybys odešla. Co bys získala, nevíš, protože ses rozhodla zůstat. Tak to tak ber, nepitvej, pobreč si, a jdi dál. Jinak tě to sežere.

Já bych tu amnésii taky brala...... Včera jsem se sice nějak víc nahnula z okénka koupelny, no, je to k zemi asi dva metry, mohla jsem ji možná už mít......... Taky toho mám dost za sebou (řešení vztahů), depky už odešly, ale taky se mi to vrací.... Jediná rada MYSLET NA TO CO NEJMÍŇ ..... vždycky když mě to přepadne, vytěsním to nějakým jiným naléhavýn tematem. Naštěstí jich mám dost, kam se podívám.... Kdo poseká zahradu, kolik peněz potřebuju na to, či ono, kdo mi udělá ústřední topení a jak to zaplatím. Vypadá to jako nadsázka, ale není...... :reta:

Majkafo,
mě je ze mě taky smutno, nevím co to je za hloupé stavy, kde se ve mně berou. Nevím, zda by mi skupinová terapie pomohla, nemám ráda větši společnost lidí. Jsem spíše uzavřený tip a dokážu se otevřít  spíše před jednou osobou. Většinou mi vadí už osoba třetí, mám nějaký ostych či co. Byl to problém i ve škole, když jsem měla předstoupit před celou třídou a byla jsem zkoušená. Úplně jsem se rozklepala a nedokázala říct slovo. Dvakrát jsem vyzkoušela kinezioložku a přemýšlím o další návštěvě. Tam sem určitou úlevu cítila, ale ta úleva trvala tak 14 dní.
Řekla mi, že jsem mnohem dál než ona a to se tím zabývá přes osm let. Nechápu, co tím myslela. Prý jsem hodně citlivá a to se změnit nedá. Chtěla bych jet na Pandořinu školu v přírodě, ale představa skupinky lidiček, ...... no nevím, nevím. Jsem asi zvláštní případ.
Jsou věci, které hodím za hlavu, myslím si své, neberou mě tak. Ale tahle rána, ta byla na mě dosti silné kafe, byl to příšerný šok, z kterého se nedokážu oklepat. Ona krasavice byla mou nejlepší kamarádkou o to byla rána větší, ale to, že jsem ztratila jí, to už je za mnou, nevadí mi to s tím jsem se smířila a dokonce pocítila i určitou úlevu. Protože až příliš zasahovali se svým mužem do našeho života. Trávili jsme s nima dost volných chvil, protože byli pro nás určitým spestřením. A já teď vím, že žádné spestření nepotřebuji. Vystačím si sama se svým  m. Už umíme být spolu samy, alespoň já to tak cítím. Ale potřebuji dostat ze sebe pryč ty zábrany, které mě k němu naplno nepouští.

Regi, ty to dokážeš tak krásně napsat. Já tomu všemu rozumím, vím co chci, co mám dělat, ale nějak to nedokážu pořád kočírovat. Jak se píše ve čtyřech dohodách. "Mám v sobě parazit" a nedokážu ho vykopat ven!!!

Ad Pandořina škola: naladíš se na stejnou vlnovou délku a není nad to být ve skupině bab, které tě podrží, vyslechnou a hlavně cítíš, že vědí, jaké máš problémy. Je to jako  po dlohé cestě se vysprchovat a zajet do teplé čisťounlé postele. Neboj se, já jsem taky věčně zalezlá do ulity a přecitlivělá až to bolí, ale partě lidí, kterým na tobě záleží, funguje úžasně pocit sounáležitosti, který  ti supluje pocit bezpečí jako  "u maminky".
Uzlíku, chci říct, že tyhle zlé nálady a pocit, žes spadla zase na dno studny, odejdou a zas budeš mít důvod se tomu smát. Jen na dně té studny nesmíš zůstat dlouho.
Kineziologie moc dobrá a pokud ti kinezioložka sedla, tak máš vyhráno. Existuje spousta dalších technik, ale jdi si vlastním tempem, tohle nejde uspěchat.
Já prošla za 3 roky tak rychlým vývojem, procesem uvědomování sebe sama, a musím říct, že  s vlastností sobě vlastní- netrpělivostí- jsem si jenm občas ublížila. Netlač na pilu, máš před sebou spoustu let, kdy tě potká spusta krásných věcí a lidí, ale pokud budeš uzavřená v minulosti, nikdy je neuvidíš, nepoznáš ani neprocítíš. Jo, a věnuj víc pozornosti ne rozumu, ale instinktu. Ten je tvůj, rozum jsi získla napodobováním  situací a názorů jiných. INSTINKT je to, co tě má vést, když už nevíš, co je správné.

uzlíku, jsem stejný introvert, jako ty. Po prvních dvou hodinách skupinové terapie mi bylo hrozně, ještě hůř než předtím. Ale kolegyně, která ji taky absolvovala, mě povzbuzovala, abych to ještě pár hodin vydržela, abych to hned nevzdávala a pak mi začalo být líp. Tam nemusíš říkat vůbec nic, když nechceš. Stačí poslouchat příběhy jiných a to mně hodně pomáhá. Už tam chodím od října a ještě jsem svou hodinu s mým problémem neměla, jen sem-tam se něčeho dotknu, když si povídám s jinými o jejich problému a i to mi moc pomáhá. Taky jsem zatím nenašla odvahu jít na Pandořinu školu, ale půjdu aspoň na setkání v Černošicích na konci června. Neuvažovala bys o tom, že bys aspoň tohle zatím zkusila? Držela bych tě za ruku, byla bych při tobě, abychom se nebály. :) Nemyslím si, že je správné, jak píšeš - že si vystačíš sama se svým m. Možná právě i v tom je problém, začni žít, najdi sama sebe, užívej si života i bez něj, když on třeba nebude mít čas nebo nebude chtít tam, kam ty. Neuzavírej vás do vašeho malého světa, pokud nebudeš mít kolem sebe přátele, kteří tě podrží, pokud si sama v sobě se sebou nebudeš jista, nebudeš vědět, že vše zvládneš sama a když máš partnera, o to líp, ale bez něj budeš taky žít, možná se z toho nevyhrabeš. Taky jsem nás "zavřela" do našeho domu před "zlým" světem, aby nám nikdo a nic neublížilo, a to nebylo správně. Život je krásný a kolem je spousta skvělých lidí, přátel, kteří tě nezklamou a neopustí, jen je musíš k sobě pustit a nebát se. :pussa: Tak co ty Černošice? Uvažuj o tom, prosím. Neboo - nechceš se sejít jenom se mnou?

uzlík napsal(a):

Nedovedu se uvolnit, kolikrát bych toho svýho pacholka chtěla popadnout a říct mu, jak moc ho mám ráda, kolikrát bych ho chtěla jen tak obejmout, ale něco mě k němu nepouští a já nevím proč. Tyto zábrany jsem měla vždycky, asi jsem se i styděla, připadala jsem si trapná nebo vlezlá, já nevím. Stejné zábrany míval i on, ale k ní to dokázal, proč???

Jendoduchá odpoveď: Pretože ona ho k sebe pustila, ba možno ho sama objala ako prvá.... Žiaden zázrak, žiadne pikantné tajomstvo, jednoduchá príčina a následok. Iste túžiš, aby ťa objal - tak prečo neprídeš ako prvá ty, prečo ho neobjímeš sama...? Ak teba niečo k nemu nepúšťa, vieš aké boje musí so sebou zvádzať on? Tak to uľahči sebe aj jemu, urob prvý krok a hneď bude jasno vo veci... Držím ti palce. :supr:

Regi, možná i na školu dojde. Kinezioložka mi fakt sedí, moc dobře se mi s ní povídá. Je to zvláštní, jedna mi byla doporučována, dokonce jsem se k ní objednala, ale pak jsem sezení zrušila. Něco mi u ní vadilo a pak si mě tato, kterou jsem vůbec neznala, tak si mě vlastně našla sama.
Regi, nechci tlačit na pilu, ale asi nevědomky tlačím. Chci asi spousta věcí najednou, ale ono to jaksi dobře nejde a mě to pak hází zpět na to dno studny. Většinou se pro něco nadchnu, ale nikdy nedovedu do konce, protože musím šlapat přes překážky a na to jsem asi moc líná. Řídím se instinktem, většinou vítězí nad rozumem.Tak snad jdu správně i když hóóódně pomalu, alespoň na můj vkus.
Majkafo, děkuji ti za tvé řádky. Vím určitě, že na terapii chodit nebudu, tak mě vede můj instinkt. Ale školu či Černošice zvažovat budu. Je asi problém i v tom, že je to věc plánovaná na určitý termín. Kdyby mi někdo řekl pojeď teď hned, tak jedu, protože mám zrovinka ten špatný den.

Nemyslím si, že je správné, jak píšeš - že si vystačíš sama se svým m.
Majkafo, to bylo zřejmě špatně napsáno. Chtěla jsem tím pouze vyjádřit, že nepotřebuji k našemu žití společnost oné kamarádky, aby nám bylo s m dobře. Nechci se s ním uzamykat pod petlici, ráda přijmu společnost druhých,nebojím se je k sobě pustit, ale z té společnosti vystoupil někdo, kdo mi strašně moc ublížil (kamarádka - milenka) a tak mám možná z toho teď trošku strach.

Uzlíku, hermeticky uzavretý vzťah je podľa náchylnejší rozpadnúť sa ako vzťah tzv. "otvorený". A môj názor je, že dobrý a pevný vzťah nemôže nič zvonka naozaj ohroziť - ak sa tak stane, svedčí to o tom, že vo vzťahu niečo škrípalo(možno len u jedného, ale vzťah vždy tvoria dvaja)... A škola ti podľa mňa pomôže aj v tom, že ťa nasmeruje viac sa starať o seba, mať nielen párové aktivity, ale aj svoje "čiste ženské" - s babami, alebo možno aj sama, ak si introvert.

uzlík napsal(a):

Je asi problém i v tom, že je to věc plánovaná na určitý termín. Kdyby mi někdo řekl pojeď teď hned, tak jedu, protože mám zrovinka ten špatný den.

Tak dobře. :D Uzlíku, jsi z Prahy? Jestli chceš, tak tam dneska za tebou dojedu. :) Nebo zítra, nebo v sobotu, jak chceš.

..................

Uzlíku,
špatné dny má každý, ber to jako nezbytnost, abys vůbec dokázala ocenit ty dny kdy je vše prozářené sluncem.

Přesně jak píše Selima. Myslím si, že by ses měla naučit dělat to, co cítíš. Chceš-li manžela obejmout, rozhodně se překonej a obejmi ho jako první. Řekni mu, co k němu cítíš. Zkus se takhle chovat třeba týden nebo měsíc a uvidíš jeho reakci ...

Vím, že je lehké radit, aby ses už přestala nípat v té ráně a přestala rozebírat co bylo, proč bylo a jak bylo. Důležitější je řešit co bude. Ale bohužel jsi to pouze Ty, která si může poručit že na to už myslet nebudeš.

Anebo z druhé strany: když už na to co bylo pořád musíš myslet, proč si tedy na tom spíš nehledáš ponaučení? Vždyť proto se to stalo, aby ses nějak změnila. Abys byla srdečnější, nebála se dát najevo své citynebo  abys líp odhadla lidi ve svém okolí nebo aby ses lépe dokázala ovládat?

To, že budeš pořád v té minulosti ponořená, že se nedokážeš přes to překlenout, že ji budeš manželovi tím svým postojem pořád připomínat, to že se z ní nepoučíš asi znamená, že jsi ten svůj problém nevyřešila zatím správně, znamená to, že jsi v té zkoušce zatím neobstála a z toho vyplývá, že Tě v budoucnu čeká ta samá situace znova a to do té doby, než ji správně vyřešíš.

Ale nepropadej hned zoufalství, že se Ti nedaří všechno tak jak by sis přála. Důležitá je snaha a schopnost všímat si i drobných pokroků, které člověk udělal.

Držím palce ať jsi na své cestě čím dál úspěšnější, člověk je sám sobě často největším nepřítelem.

Já sama jsem včera kvílela, brečela, plakala (prostě slabá chvilka na mě přišla), že takový život jaký vedu jsem přeci nechtěla, litovala jsem se, přesto že vím, že ve skutečnosti mám co jsem chtěla a co jsem si zasloužila ...

Ale přesto nelituji toho, co se mi stalo ...

Ahojky Uzlíčku,

Já taky nejsem typ, který bude sedět a ve skupině povídat. Nejlíp mi jdou rozhovory sama se sebou. Chvílemi jsem jako blázen. Ale pomáhá mi to.
Pamatuji si, že jsme tady přišly přibližně ve stejné době a že naše příběhy byly plus mínus podobné. Teda Ty jsi nebyla tak ... jako Já, aby jsi mu nakapala gutalax, ale jinak jsme to tady prožívaly spolu.
Víš, Já se prostě rozhodla, že pokud spolu zůstaneme, tak tu dotyčnou nebudu "tahat domů". Takové stavy jako Ty, jsem taky měla a vím, že to chce opravdu čas. Já si ho sama sobě naložila fůůůru. Jediné co jsem si sama sobě slíbila hned, bylo, že nikdo ani m, kterého jsem měla a mám ráda, mne už nepoloží a pokud budu mít pocit, že mne něco trápí, tak to budu řešit hned a nebudu to odsouvat.
Dneska jsem na tom tak, že už " nežiji nevěrou". Žiji sama sebou, dětmi, manželem, přáteli. Ale to víš, že občas si vzpomenu. Obzvlášť ve chvíli, kdy mi m třeba řekne, že mne má rád a nebo si dá snubní prsten na krk na řetěz, aby to prý každý viděl.  V té chvíli se mi "bohužel" vrací některé vzpomínky. Prostě to tak je a cítím, že pravděpodobně nikdy nezapomenu. Ale nadruhou stranu mi to zase připomene i to co jsem dělala špatně Já. Neodpouštím, protože vlastně není co. To co se stalo bylo vyústěním problémů, které jsme měli a i přesto, že z pohledu jiných jsem mu to měla údajně pěkně "osolit", tak tu potřebu nemám.
Taky jsem si řekla, že když mu každý den řeknu tři hezké věci, tak že bude ten den lepší a fakt. Stačí když ho ráno pochválím, že udělal svačiny ( Já je dělám 15 let bez pochvaly, ale co) nebo mu řeknu, že mu to sluší nebo hezky voní a hned na něm vidím, jak pookřeje a vrací mi to.
Když je pro Tebe trošku problém objemout, tak třeba zkus jen slovně. Prostě ho pohlaď slovy. Sama uvdiíš reakci a zjistíš, že to jde.
Myslím na Tebe :)

Holky moje, pořád si vás čtu dokola a čerpám sílu. Ve vašich řádcích je tolik pravdy a tolik hezkých slov. Budu potřebovat asi hodně času. Nelituji toho, co se stalo, hledám v tom poučení pro sebe, ale bolí mě to, mám v sobě hodně zklamání. Možná čekám na něco, co si nezasloužím, co dostat nemůžu.Možná to i dostávám, ale zatím to nevidím. Ušla jsem kus cesty a třeba si potřebuji jen na chvíli odpočinout, nevím.

Sofi, :supr:, důležité je, že lásku dáváme aniž bychom za to něco očekávali...proto je důležité to objímání jen tak, proto jsou nejkrásnější oklamžiky, které  se nám vybaví, když mě amnžel míjí a pohladí nebo já jeho masíruju nebo mi uvaří kafe.....
Víš, zas budu mluvit za sebe, dznívá ve mně strašlivý vztek a já se mu nemohla pomstít- takže jsem mu odpustila a smířila se s tím, ale hněv zůstal. Možná je tohle ten zbytek, ten ocásek, který tě ještě tahá ke dnu. Nemohla jsem mu vrátit, odzrcadlit jeho zradu, ta hořkost a  pocit podrazu od nejbližžší  bytosti byla ta největší "sousta", která náš vztah málem udusila.
Píšu to ve spěchu, snad jsi pochopila, co chi říct. Že s nevěrou jsi už srovnaná, ale nesrovnala ses s ostatními pocity, protože jsi je nedovolila pustit ven, nedovolila sis přiznat, že i tebo cloumají tak nehezké emoce....

Regi,
vztek na koho? Na něj nebo na sebe? Já jsem měla dlouho vztek, ale na sebe. Že jsem se nedokázala "narovnat" a říct co chci. Že jsem dovolila, aby děti byly svědky "doby temna" a vlastně se staly nejen svědky, ale bohužel i účastníky. Ale ten vztek postupně vyprchal. Ze začátku jsem samozřejmě měla i vztek na něj, obrovský vztek, který se mísil s bolestí a samolítostí. Obzvlášť když byl ještě přiživován jeho matkou, která se k němu postavila zády.  Zvláštní je, že to pak přešlo k nenávisti oné dotyčné, ale pak to všechno vyprchalo. Prostě to postupně začalo ustupovat a Já si čím dál víc uvědomovala, že pokud nechci aby to takhle bylo, tak se musím změnit především Já. Paradoxně, čím více jsem se měnila a myslela si, že se to asi manželovi nebude líbit, tím víc se on začal poutat na mne. Čím více jsem mu začala dávat prostoru a přestávala řešit "jeho" problémy, tím víc si mne začal všímat. Prostě neřeším a je mi fajn a myslím, že i jemu.

Regina napsal(a):

Víš, zas budu mluvit za sebe, dznívá ve mně strašlivý vztek a já se mu nemohla pomstít- takže jsem mu odpustila a smířila se s tím, ale hněv zůstal. Možná je tohle ten zbytek, ten ocásek, který tě ještě tahá ke dnu. Nemohla jsem mu vrátit, odzrcadlit jeho zradu, ta hořkost a  pocit podrazu od nejbližžší  bytosti byla ta největší "sousta", která náš vztah málem udusila.

A prečo si nemohla, regi??? Čo ti, preboha, bránilo??? Nie je to ksôr tka, že si to vlastne nechcela?

NO, Sel, pomsta se mi zdá nezralá, taky jsem měla pocit viny, že jsem tomu pomohla já, také tu byla šílená bezradnost, jako když tě hodí do vody a ty neumíš plavat. Nikdy jsem nezažila tak ohromný pocit bezmoci , opuštění, zrady, bolest, co mě žrala od mozku po žaludek, noční děsy- to všechno proto, že někdo, ke komu jsem se připoutala (závislost) mě odstrčil a nechtěl mě- a já neuměla být sama a bála jsem se přiznat, že
nevím, co bude dál.
Já, která  si ví vždycky rady a má na vše nějakou průpovídku, jsem ztratila řeč .Došlo u mě k tak totální změně a ta změna tak bolela. Teď  se na to koukám s odstupem času a vědomím, že mi to prospělo, ale ta změna, to odtržení, to pochopení a přiznání si, že mě opouští část mého já, mě dostalo na 3 měsíce do kolen.  Víš, nejsem zvyklá být na kolenou, jsem v první řadě, když se něco děje, ale teď jsem nebyla schopná ani vypít kafe, před očima rudo....a ten vztek možná nebyl vztek, ale chumel všech těchto příšerných pocitů.
Možná to, co nazývám hněvem, je jen průvodní jev mé změny osobnosti, to, co Pandora nazývá  transformací lva , který vyrůstal s ovcemi a teprve teď zjistí, že je lev.
Tahle náhlá nutnost změny je podle mě i příčinou , proč se nemůžeme  zbavit těch dozvuků. Už jsme jiní, už jsme smíření se změnou, ale pořád v dálce vidíme  zbytky bývalého života, na který jsme byli zvyklí, a nechce se nám s tím loučit.
Vysvětlení je prosté:chovám se tak, jak chci, aby se ke mně chovali druzí. Proto jsem nemohla pochopit ty strašné veci,měla to být pro mě škola.
Oprostit se od závislosti a osamostatnit se a získat důvěru sama v sebe. To se bezezbytku povedlo.

Regino, přesně tak to bylo u mě! Skvěle napsané! :supr:

Regina napsal(a):

NO, Sel, pomsta se mi zdá nezralá, taky jsem mělůa pocit viny, že jsem tomu pomohla já, také tu byla šílená bezradnost, jako když tě hodí do vody a ty neumíš plavat. Nikdy jsem nezažila tak ohromný pocit bezmoci , opuštění, zrady, bolest, co mě žrala od mozku po žaludek, noční děsy- to všechno proto, že někdo, ke komu jsem se připoutala (závislost) mě odstčil a nechtěl mě- a já neuměla být sama a bála jsem se přiznat, že nevím, co bude dál. Já, která  si ví vždycky rady a má na vše nějakou průpovídku, jsem ztratila řeč .Došlo u mě k tak totální změně a ta změna tak bolela. Teď  se na to koukám s odstupem času a vědomím, že mi to prospělo, ale ta změna, to odtržení, to pochopení a přiznání si, že mě opouští část mého já, mě dostalo na 3 měsíce do kolen.  Víš, nejsem zvyklá být na kolenou, jsem v první řadě, když se něco děje, ale teď jsem nebyla schopná ani vypít kafe, před očima rudo....a ten vztek možná nebyl vztek, ale chumel všech těchto příšerných pocitů.
Možná to, co nazývám hněvem, je jen průvodní jev mé změny osobnosti, to, co Pandora nazývá  transformací lva z, který vyrůstal s ovcemi a teprve teď zjistí, že je lev.
Tahle náhlá nutnost změny je podle mě i příčinou , proč se nemůžeme  zbavit těch dozvuků. Už jsme jiní, už jsme smíření se změnou, ale pořád v dálce vidíme  zbytky bývalého života, na který jsme byli zvyklí, a nechce se nám s tím loučit.
Vysvětlení je prosté:chovám se tak, jak chci, aby se ke mně chovali druzí. Proto jsem nemohla pochopit ty strašné veci,měla to být pro mě škola.
Oprostit se od závislosti a osamostatnit se a získat důvěru sama v sebe. To se bezezbytku povedlo.

Regi, ty dokážeš všechno tak krásně vyjádřit. Když si to tak pročítám, tak si uvědomuji, že já jsem nenechala propustit ten vztek. Ten děsný vztek, kdy bych ho nejraději profackovala přes celou zeměkouli. Ale já vůbec najednou nevěděla co si počít, co dělat. Přepadal mě vztek a pak hrozná lítost, strach, co bude dál. Náhle jsem to nebyla já, ale tou dobopu jsem si začala spousta věcí uvědomovat, třeba to, že svého muže miluji, uvědomovala jsem si své chování, jukaly na mě všechny mé chyby, začala jsem přemýšlet. A v tom přemýšlení jsem zřejmě nevypustila tu hromadu vzteku a teď už je na to pozdě. Jediné co si můžu říct, že je možná dobře, že člověk ten vztek nevypustil, možná to byla ta intuice, která mi říkala "nedělej to". A teď to doznívá a proto ty stavy. Dnes je mi zase lépe a přitom to nijak vědomě neovládám.

Regina napsal(a):

NO, Sel, pomsta se mi zdá nezralá, taky jsem mělůa pocit viny, že jsem tomu pomohla já, také tu byla šílená bezradnost, jako když tě hodí do vody a ty neumíš plavat. Nikdy jsem nezažila tak ohromný pocit bezmoci , opuštění, zrady, bolest, co mě žrala od mozku po žaludek, noční děsy- to všechno proto, že někdo, ke komu jsem se připoutala (závislost) mě odstčil a nechtěl mě- a já neuměla být sama a bála jsem se přiznat, že nevím, co bude dál. Já, která  si ví vždycky rady a má na vše nějakou průpovídku, jsem ztratila řeč .Došlo u mě k tak totální změně a ta změna tak bolela. Teď  se na to koukám s odstupem času a vědomím, že mi to prospělo, ale ta změna, to odtržení, to pochopení a přiznání si, že mě opouští část mého já, mě dostalo na 3 měsíce do kolen.  Víš, nejsem zvyklá být na kolenou, jsem v první řadě, když se něco děje, ale teď jsem nebyla schopná ani vypít kafe, před očima rudo....a ten vztek možná nebyl vztek, ale chumel všech těchto příšerných pocitů.
Možná to, co nazývám hněvem, je jen průvodní jev mé změny osobnosti, to, co Pandora nazývá  transformací lva z, který vyrůstal s ovcemi a teprve teď zjistí, že je lev.
Tahle náhlá nutnost změny je podle mě i příčinou , proč se nemůžeme  zbavit těch dozvuků. Už jsme jiní, už jsme smíření se změnou, ale pořád v dálce vidíme  zbytky bývalého života, na který jsme byli zvyklí, a nechce se nám s tím loučit.
Vysvětlení je prosté:chovám se tak, jak chci, aby se ke mně chovali druzí. Proto jsem nemohla pochopit ty strašné veci,měla to být pro mě škola.
Oprostit se od závislosti a osamostatnit se a získat důvěru sama v sebe. To se bezezbytku povedlo.

Regi - ty to tak dovedeš, formulovat myšlenky!! Já padla tak hluboko, že tomu sama nevěřím. A sžírá mě to ještě dnes...můj bývalý měl narozeniny a svátek, nepopřála jsem mu a stydím se celkem za to. Na druhou stranu - proč bych mu měla přát? Aby měl pocit, že nemůžu zapomenout, že dolejzám? Tohle všechno se ve mně ještě pořád mele, mám pak blbý a ošklivý sny, dnes v tom snu stříkala krev až na strop...Chjo... Kolegyně by chtěla se mnou jet do lázní do Třeboně první týden v červenci, ale v tu dobu tam bude na tuty můj ex se svojí čerstvou maturantkou, Třeboň je malé město...ráda bych jela...ale co když ho potkám? Jsem jak majkafa - když ho nevídám, jde to. Setkání se bojím-
Vlastně nevím, co chci říct...že jsem pořád zmatená...

Kukačka napsal(a):

můj bývalý měl narozeniny a svátek, nepopřála jsem mu a stydím se celkem za to. Na druhou stranu - proč bych mu měla přát? Aby měl pocit, že nemůžu zapomenout, že dolejzám? Tohle všechno se ve mně ještě pořád mele, mám pak blbý a ošklivý sny, dnes v tom snu stříkala krev až na strop...

Ahoj, Kuki. Taky jsem nevěděla, co se svátkem a narozeninami, nakonec jsem mu popřála smskou, pojala jsem to jako obyčejnou slušnost k muži, se kterým jsem přes 20 let žila a mám s ním dvě děti. On mi k svátku nenapsal, jistě si ani nepamatuje, kdy ho mám, ale k narozkám mi popřál.
Taky se bojím setkání. Už jsem ho dlouho neviděla, minulý týden jsem viděla jeho fotky s milenkou na netu a nebylo to nic moc. Neměla bych se tak trýznit, ale nedalo mi to a podívala jsem se. :dumbom:

Krásně a s nonšalancí se toho zhostila Vanda, přestože žije se svým mužem, ví o jeho paralelním stavu, a byla tak silná, že jela na zájezd , kterého se účastnila i druhá starna s partnerem. Ale to si nechte vyprávět od Vandy, je to úžasná žena.

Regina napsal(a):

Krásně a s nonšalancí se toho zhostila Vanda, přestože žije se svým mužem, ví o jeho paralelním stavu, a byla tak silná, že jela na zájezd , kterého se účastnila i druhá starna s partnerem. Ale to si nechte vyprávět od Vandy, je to úžasná žena.

JJ, Vanda je skvělá. Se mnou můj muž žít nechtěl. Ale nevím, jestli já bych paralelní vztah zvládla, spíš ne, než ano. Asi je to takhle lepší.

ahoj moje milý holčičky, ano, pořád ještě z toho nejsme úplně venku. cejtím to občas hodně intenzivně, nechápu proč to tak je, teď jsme byli na dovolený, spolu sami, jezdili jsme 12 dní autem po Anglii, Skotsku, máme za sebou rok krásnýho života....vždyť to víte, byl to nádhernej báječnej tejden......ale.....celejch 12 dní mi to vůbec nevim proč všechno dejchalo na krk. mohla bych se tu rozepsat na dvě stránky, ale je to zbytečný, protože vy to všechny znáte, někdy si řikám, jestli prostě unesu další roky celej ten vztah, kterej už mi někdy připadá tak zatíženej všim možným a zároveň máme takovejch témat, který jsou tabu.....někdy mám pochybnosti, o všem, ale jen v sobě....někdy mám pochybnosti, jestli jsem to zvládla opravdu tak, jak se ten rok zdálo.....někdy mám pochybnosti, jestli to zvládnu dál.....jestli si nelžu a nenesu břemeno, který bych měla radši odložit....nevím, nevím. je to těžký těžký těžký......občas mi dochází síly, ale jdu dál. někdy mi připadá, že jsem to zvládala, dokud to bylo všechno v běhu a tak silný a v podstatě určitý vypětí trvalo a trvá.....všechno bylo moc intenzivní, a když se to vrací do normálu......někdy mi to připadá nepřekonatelný...ale nesu si to jen v sobě. někdy mám pochybnosti, jestli ho dokážu milovat, mám pochybnosti o sobě, jsem zranitelná, zmítám se nahoru dolu, všechno mě rozhodí, všechno se mě dotkne, mám i přes to, co dostávám strašnou touhu po lásce od něj.....pořád mi to tak nějak nestačí....protože zřejmě ten pocit, že si prostě chvíli myslel, že by bylo lepší, kdyby byl sám nebo s někým jiným, ač já jsem ho měla předtím taky.....někdy mi toho připadá tak moc, že nevím, co s tím. mám to všechno jen uvnitř sebe. a teď jsem to tu vyblila. ale hodně zredukovaně. mám prostě se sebou poslední dobou dost starostí, ač jsem měla pocit, že jsem srovnaná. ale asi jsem se hodně změnila, probudila se, ale nevím, proč se mi to všechno vrací a pořád to bolí. už to bylo dobrý. někdy ztrácim tu schopnost vidět to objektivně a cejtim jen lítost a zlost. nevím přesně na co a proč. nemůžu na ní zapomenout, nemůžu na to zapomenout. a jsem někdy moc unavená. ty myšlenky, který už jsem nějak neměla, teď nedokážu zvládnout. možná je to i tim časovým obdobím. vloni touhle dobou.....i blbě spim poslední dobou, tak nevim. holky moje zlatý. mám ho ráda, má mě rád......ale někdy mám chuť usnout a spát a dala bych první poslední, kdybych se mohla vzbudit a určitý věci si nepamatovat. bohužel, žejo :)

Lucinko, ty jsi statečná holka a nedáš se  !! Pocéém, já tě vobejmu, dyk víš, že dyš vobjímám já, tak se mi tam vejdeš dvakráát !! :supr::supr::supr:
A hele koukej podivej se, dej na starou Dakotu, čas to vyléčí !! Mimochodem, TEN MŮJ , kvůli kterýmu jsme vloni plakaly okolo ohně je tu zpátky a já se taky pokouším uvěřit a vím, jak je to strašně těžký... :pussa::pussa::pussa:

Daky, :reta: já myslela, že je to nějaký nový objev... :supr: , no neříkej, že je to navrátilec... :co: Oni se někteří ti chlapi vrací jako bumerang... BM dneska volal 5x, vždycky mi chtěl sdělit nějakou strašně důležitou malichernost.

Lucinko, leckdo z toho nejsme ještě venku, i když, já kvůli častému opakování už mám takovou praxi..... :hjarta: Ale zato si připadám jako na houpačce. Já když se ráno probudím, tak nejen že někdy nevím, kde jsem...(více bydlišť).... taky někdy nevím, jak na tom jsem.....:reta: naštěstí ještě vím, kdo jsem, ale je možný, že na mě jedno ráno koukne ze zrcadla Napoleon.....:albert: To bylo takové malé zlehčení nelehké situace.

Lucie, :pussa: Když čtu pocity vás, které jste s manželem dál, tak si říkám, že je snad lepší to, co mám já - že můj muž odešel. Nevím, jestli bych dokázala být tak silná a žít s ním dál, odpustit, smířit se, pochopit a mít hezký vztah. Asi ten někdo někde věděl, že to bych nezvládla, tak přede mne postavil lehčí zkoušku. I když - někdy vám trošičku závidím. :)

Lucinko, broučku, je to těžký, je mi tě moc líto, chápu tvé pocity, moc ti rozumím. Drž se :par::par::pussa:

majkafa napsal(a):

Lucie, :pussa: Když čtu pocity vás, které jste s manželem dál, tak si říkám, že je snad lepší to, co mám já - že můj muž odešel. Nevím, jestli bych dokázala být tak silná a žít s ním dál, odpustit, smířit se, pochopit a mít hezký vztah. Asi ten někdo někde věděl, že to bych nezvládla, tak přede mne postavil lehčí zkoušku. I když - někdy vám trošičku závidím. :)

Taky jim občas závidím, ale taky se mi zdá, ač to tak někdy nevypadá a topím se ještě v depresích, že je lepší, že je pryč. Bez důvěry není láska, na čem by jsme stavěli...

No, já jsem byla s byla s BM  po jeho nevěře ještě 13 let. No a stavěli jsem na tom, že děti byly malé a chtěli mít tatínka....:reta:

možná jsem jen málo pokorná, možná si neumím vážit toho, co mám a možná jsem to neuměla ani dřív a proto jsme došli až sem.....možná je to tím, že se sešel rok s rokem a mě se příchod jara spojuje s loňskýma pocitama, kdy už se něco dělo, já nevěděla co a náš vztah na tom byl bledě, kdy jsem v noci koukala do tmy a nevěděla si rady, vrací se mi ta hrůza, když už jsem věděla, ale ten nejhorší měsíc mýho života jsme se v tom plácali...možná jsem toho málo pochopila...
když jsem tu pročetla vaše novinky a nový příběhy, vím, že jsem na tom pořád moc dobře, možná jsem velikej sobec a pořád se hrabu sama v sobě....
pořád se snažim si připomínat, že bez toho všeho bysme takhle krásnej rok neprožili, ale je to sakra draze zaplacený, ale vím, že to stálo za to, že to asi bylo nutný, aby mi to otevřelo oči, i jemu, myslím, že mě má opravdu hodně moc rád a že měl vždycky a že nezvlád pocit, že já už o něj nestojim, což byl zas můj scestnej pocit.....a pak babo raď......ale díky tomuhle všemu jsme se z toho dokázali vyhrabat (pokud to celý není jen iluze.....???), našli jsme zas cestu jeden k druhýmu, jen mám někdy pocit, že bych mohla kandidovat na Oscara, jelikož někdy se moje chování totálně rozchází s mejma vnitřníma pocitama, je to pro mě těžko pochopitelný, protože cítím lásku, dávám mu jí, nemám s tímhle žádnej problém, nevyčítala jsem nikdy nic, ani on mě, měli jsme si oba leccos co odpustit, ale já někdy cítím i tak přes to pocit tý zrady, křivdy, bolest a smutek. nebo si nějak s odstupem začínám uvědomovat, že i když jsme to zvládli, zamakali na vztahu a všechno funguje - tak prostě něco těžko popsatelnýho, ale důležitýho se změnilo a je pryč...takovej pocit jistoty - i když byl zřejmě scestnej - měla jsem prostě pocit bezpečí a jistoty v manželství, a i když teď je mi oporou v různejch věcech víc než dřív, jelikož na sobě taky dost zapracoval - něco, něco, prostě něco už nikdy nebude - a nikdy s ním už nezažiju - tu nepošpiněnost vztahu, tu víru, že nám se to nestane....s ním už nikdy. a to mě bolí. vím, že vždycky je něco za něco a taky vím, že mám spoustu chyb a že se snažím na nich pracovat, díky tomu všemu to vidím jasně, ale i tak .....mám pochybnosti, jestli unesem tu tíhu, jestli by se mi neulevilo, kdyby bylo všechno jinak....ale asi je to naivní představa. nechci být bez něj, miluju ho, ale je to velký sousto. a je divný, že s odstupem času se to v různejch variantách vrací, nevím proč a nevím, co s tím. asi jsem se ještě málo naučila sama sobě rozumět, ale budu se snažit a přemýšlet o tom. někdy (většinou) jsem děsnej machr a nad věcí, ale tyhle chvíle mě teda dostávaj.
mám ho ráda, nebejt minulosti, náš vztah by byl neuvěřitelně báječnej. vím - žít přítomností - denně si to opakuju, ale občas mám temný dny. přítomnost přece neexistuje bez minulosti a minulost mi někdy připadá jak pořádnej balvan na noze. ze kterýho mám velikej puchejř a když si ho někdy sedřu, tak bolí a pak se zas trošku zahojí, a takhle to asi půjde dál a dál....
a pokud neumřeli, táhnou balvan dodnes :):):)
už zas šprýmuju, je to dobrý. se to otočí, to já poznám.
ach jo. tak jo. mám vás ráda. sebe taky. i jeho. tak co ???!!!!???!!!!!
a vim, že si za to můžu sama. ale někdy se mi už moc nelíbí, jak na sobě zuřivě hledám tu vinu, abych mu líp dokázala odpustit, musím odpustit i sobě, vím, že určitejm lidem dneska přileju benzínu do ohýnku - Axi, Pan atd....ale od toho to tu je, nebudu si tu nic nalhávat.....musim se s tim nějak srovnat a poprat a když ty pocity vypíšu, porovnám si to v kebuli. někdo mě pochopí, někdo si pomyslí....to je fuk.
jdu do vany.
a pak se na něj asi vrhnu, jen ještě nevím, co mu přesně udělám.....:):):)

buď mu zlámu obě ruce, nebo ho brutálně znásilnim.....jak ho tak vidim, jak mu zářej ty jeho kukadla, když tu po mě pokukuje, tak dneska asi zas to druhý......:)
tak jo, dobrou noc, zase bude dobře, bobře !!!

Luci ahojky :hjarta: trošku mi přijde, že to chceš mít dokonalý a zatím úplně nedokážeš přijmout to, že to dokonalý není, že to není jen bílá a nebo černá. Občas se objeví šmouha a tvůj úkol je tu šmouhu přimout, nebrat hned hadr a  Cilit nebo nějakej jinej fujtajbl. Protože i přes tu šmouhu svítí slunce a ty ho občas nevidíš. Přijmi i svou vlastní nedokonalost.
Možná se pletu, ale tak na mě tvoje písání působí. Raduj se - máš svou vlastní lásku a to je nejvíc.
A taky máš nás a my tě máme rádi :hjarta:

Luci, ty píšeš, že jsi to zažívala před rokem. Já přesně nevím, co a kdy u vás bylo, ale jestli je to rok, tak je to ještě čerstvý, nejde to jen tak zapomenout, ale časem to bude snad lepší a lepší. Každá z nás asi občas zažije situaci nebo něco, co ji připomene to, co by nejradši zapomněla.
(já na jeho nevěru přišla chvíli před tím, než jsem šla darovat krev a pokaždý, když jdu zase, tak se mi ten den "odhalení" vybaví a jsem zase v háji a zase v tom lítám)
Důležitý je, že jste v sobě našli tu sílu na sobě zamakat, spoustu věcí si uvědomili a že vám to teď klape. Těch pocitů o pošpiněnosti vztahu se asi jen tak nezbavíš, ale uvidíš, časem mezi vámi zase ta důvěra bude. Jen to prostě nejde všechno hned a najednou.
Opravdu tě chápu, cítila jsem se stejně, když jsme zkoušeli dávat s tím mým naše manželství dohromady. Kolikrát jsem se taky tvářila, že je všechno v poho, ale pocity ve mně se rvaly, dívala jsem se na manžela, který o tom, co se ve mně zrovna děje nic netušil a přemýšlela, má-li to smysl. Na jedné straně ho měla ráda, na druhé straně jsem věděla, žo to bude přesně jak říkáš ty. Nic už nebude jako dřív, ta důvěra, pocit bezpečí, všechno je pryč. My to neustáli, možná je to i dobře, asi opravdu nejsem člověk, který by s tím vším co bylo, mohl žít dál, nevím.
Ale vy jste to zmákli, jste šťastní, klape vám to....snaží se, ty se snažíš....za čas to bude dobrý uvidíš. A třeba si na vše vzpomeneš míň a míň až si jednou nevzpomeneš vůbec ;) Tyhle pocity a pochybnosti jsou asi normální, nikdo si o tobě nic nepomyslí, neboj :)
Držím palečky, ať těchhle pochybností a špatných pocitů je míň a míň :pussa:

Luci, myslím, že existuje fim o zmazávaní pamäti - tuším savoČistý svit nepoškvrnenej mysle... a je zaujímavý. Ono asi všetko má svoj význam, aj tie boľavé spomienky...

Lucko užívej si toho, že jste to zvládli a nenech si to kazit smutnýma vzpomínkama. Píšeš, že tě má hodně moc rád tak si to vychutnávej. Vzpomínka na nevěru je jako obsedantní představa, ale ono to časem skutečně přejde, rok je totiž na tohle řešení krátká doba. Plno holek by tu dalo bůhví co za to být tam kde ty, rozchod je mnohem jednodušší nez návrat, tak to tak ber a raduj se, že si to dokázala. Ošklivý myšlenky jsou zase jen myšlenky, skutečnost je vedle tebe a můžes se jí /ho/dotknout a radovat se z ní;). Dělej to den po dni a bude hej, jen to chce čas.

PPavlaa napsal(a):

já na jeho nevěru přišla chvíli před tím, než jsem šla darovat krev a pokaždý, když jdu zase, tak se mi ten den "odhalení" vybaví a jsem zase v háji a zase v tom lítám

Já dva dny potom, co jsem byla darovat, taky se mi to vybavuje, když zase jdu. :(:dumbom:

Luci, představ si, že jsi vybojovala bitvu, kde ti usekli ruku a stačili ti ji přišít. prostěš to je a není tvoje ruka. je tam jizva a kdykoliv, i za 20 let tam bude. jenže mezitím jsiu tisíce jiných, lepších vzpomínek a zážitků, takže tyhle pocity nebudou tak intenzivní, budou se zkracovat a jednotlivé intervaly prodlužovat.
Výše jsem psala, že ne samotná nevěra, ale to co se provalilo kolem, mě poznamenalo víc.
Sama víš, co tě zranilo nejvíc, jestli to byla ta zrada, nebo to, co ses dozvěděla o sobě a co jsi zvorala ty....ve finále je to pořád o tom, že ses ROZHODLA zůstat, tj. že to přijmeš i s těmito stavy pochybností, s úvahami, proč jsi zůstávala...
Mně osobně pomáhá zjištění, že každý vztah i bez nevěry se nějakým stylem opotřebuje, vlastně zastará, a že je do něj potřeba přinášet nové podněty, aby nezevšedněl, aby nevyčpěl a nestal se povinností nebo nedejbože brzdou v rozletu.
Tím ti nepřímo naznačuju, aby ses v tom prostě nerýpala, a šla dál a hoedala  ty podněty, aby to vaše zachráněné manželství nekikslo na nějaké krávovině typu  pohozených ponožek/chrápání/nudného sexu aj....
Jsem na tom stejně, jen mám za sebou 3 roky renesance,a není to med.

Například nějak vadne chuť na sex, je mi dobře, pohoda, ale prostě se nějak nedokážu vybičovat k oné vášni ze dnů, kdy jsem bojovala jako lvice. Možná to je i tím, že jsem přibrala a jsem pohodlnější, možná je to očekáváním změn- starší syn nastupuje na střední školu a asi bude bydlet na internátu , to je pro mě moc těžké, i když to rozumem chápu, tak mi to srdíčko brzdí. A pak už není kapacita na jiné pocity.

To chce probrat, škoda, že nejedu do Černošic.
A stejně si to budeš sama muset vybojovat se sebou. Uklidním tě, zvládneš to. :supr:

Ahoj Lucko, já mám tyhle stavy i po šesti letech, ale už to není tak intenzivní a ne tak často, ani žaludek už se mi nesvírá. Taky na mě přijdou pochyby, jestli jsem to tehdy neměla radši odpískat, jestli to stojí za to, když se vytratil pocit absolutní důvěry a jistoty. Pomáhá mi vědomě si vzpomenout na něco hezkého, co mi M v poslední době řekl nebo udělal. A někdy, když mnou hárají pocity ublížení a sebelítosti a popřípadě vzteku, tak se snažím postupovat zpátky a zjistím, že příčinou byla naprostá kravina, která mi připomněla tu dobu. Například M použije stejný slovní obrat jako tehdy nebo mě zkritizuje za maličkost jako tehdy a mně se všechno vrátí a začnu si hňahňat svojí sebelítost. Takže si uvědomím, že si ty pocity navozuju sama a bez příčiny a M je v tom nevinně. A je mi líp. Jestli ti můžu poradit, hned jak to na tebe poleze, zakaž si vzpomínat a patlat se v minulosti. Ono nejde si úplně poručit, ale chce to zarazit, než se rozjedou představy typu, co když se to stane znovu.
Měj se krásně.

Já například šílím při vyslovení jejího jména, tuhle jsem si celý den broukala jednu známou americkou odrhovačku a když mi došlo, že se tam zpívá její jméno, tak jsem se vzteky málem posr..la. Jenže to je jen můj problém.
Nebo měl v mobiklu symbol kačenek (hambatej dvojsmysl), takže v momentě, když omylem tu  ehm, moji nazval kačenkou, měl po sexu!!!

Ahoj Regi, to já na tom byla stejně, naše kočka se jmenuje jako ona, obě moje dcery mají nejlepší kamarádky jejího jména... prostě jsme to jméno najednou slyšela a byla nucena použíbat denně asi 100X. Nejdřív jsem z toho málem měla podobný střevní karambol, ale pak jsem si řekla, že to je určitě proto, abych si uvědomila, že jméno za to nemůže a že zase musím naučit ho vyslovovat bez divného pocitu v žaludku. No...a docela se mi to daří. Akorát mi ještě trochu vadí, když si manža píská...to si vždycky pískal, když se nad ránem vracel odkudsi. Beru to jako projev jeho nervozity. Ale věřím, že i tohle se časem spraví.
Teda, já jsem sem dlouho nepsala a někam zmizeli smajlíci ????

Já mám alergii na jméno MARCELA. To když slyším, osypávám se a chce se mi zvracet.

No, Pavlo, chápu tě, pod tím jménem si vybavíš konkrétní osobu. Já jsem to jméno nejdřív vůbec nebyla schopná vyslovit, naší kočce jsem začala říkat Kocoure, stejně na jméno neslyšela, tak to bylo jedno :o), ale když si moje dcery na víkend pozvaly k nám domů dvě své kamarádky toho jména, musela jsem  to jméno celý víkend užívat a to i před manžou, což pro mně byla zkouška ohněm, protože věděl, jakej jsme si z toho udělala problém. Jedna z těch kamarádek je strašně moc milá holčina, nevím proč, ale strašně jsme k sobě přilnuly a když se vidíme, jsme obě rády. Tak to mi pomohlo.

Tak to máš pravdu...já to jméno nemůžu ani cítit. Když jsem to jméno jen zaslechla, byť šlo o jinou osobu, zježily se mi chlupy na těle...a cítit ho bohužel nemůžu dodnes, ač je mi už jeho milenka ukradená.

majkafa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

já na jeho nevěru přišla chvíli před tím, než jsem šla darovat krev a pokaždý, když jdu zase, tak se mi ten den "odhalení" vybaví a jsem zase v háji a zase v tom lítám

Já dva dny potom, co jsem byla darovat, taky se mi to vybavuje, když zase jdu. :(:dumbom:

No, já už i přemýšlela, že bych přestala chodit dávat krev. Pokaždé se mi to vrátí, normálně mi odběr nikdy problém nedělal, ale tenkrát mi bylo tak zle, že jsem se málem složila...špatně jsem si držela ruku, ani jsem si nevšimla, že krev mi teče pořád, že jsem celá od krve, pak měly sestry problém krvácení zastavit....nerada tam chodím, nerada na to vzpomínám.

Krv za to nemôže, a ty to dobre vieš. radšej popracovať na psychike, ako vzdať sa darcovstva... nie?

Selim, už na tom makám. Chodím k psycholožce a vypadá, že to snad ponese ovoce. Myslela jsem, že to zvládnu sama, měla takové období euforie, jak je mi dobře, pak přišel děsnej zlom, nevím proč, z čiśta jasna deprese, ráno jsem se vzbudila a už mi bylo do breku, pak přišly záchvaty nekontrolovatelného pláče, připadala jsem si, že se zblázním (nebo už se zbláznila), tak jsem to začala řešit. A musím říct, že už pár dnů se cítím v rámci možností docela fajn.

Marcela je asi univerzální milenka, ta naše také byla Marcela  :co: Teď je to NM a čeká mimino, už jsem schopná se s ní normálně bavit. Všechno jednou přebolí.

Tak to já bych nedokázala se s ní normálně bavit. Je to divný, ale když jsem se rozváděla s prvním manželem, tak s jeho několika partnerkami jsem se bavit dokázala. Asi to bylo tím, že jsme se nerozváděli ani kvůli jeho, ani kvůli mé nevěře, nevím. Prostě tam to cítím nějak jinak.
Já bych se s naší Marcelou bavit nedokázala....je mi ukradená, ať si žije jak chce, ale bavit se s ní nikdy nebudu. Ne po tom, co mi ryla do manželství, vykládala mému muži, co si můžu dovolit a co už ne, ne po tom, jak mě pomlouvala před mým manželem, ač mě vůbec neznala. Mimo nevěry mě totiž dost vadí fakt, že si ona dovoila soudit naše mnaželství, že si brala právo na to, soudit, jak jsme prožili dovolenou, vadí mně i její drzost přijet na posvícení k manželovým rodičům jen proto, aby ho aspoň na chvíli uviděla, ač věděla, že tam budeme všichni atd.

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, já musím přiznat, že za ty 3 roky boje o manželstí jsem ne vždy jednala úplně čestně. Pak jsem to vzdala a rozvedla se. BM odešel k ní. bylo to moje rozhodnutí a umím asi zapomenout na to špatné a také mám tendence lidi pochopit, vcítit se a omlouvat. Dlouho měla ona problém komunikovat se mnou, hrozně na BM žárlila a tak se se mnbou bavil pouze, když ona nevěděla a když si přijel pro děti,a ona čekala v autě, byl z toho hodně nervozní. Začali jsme trochu komunikovat až loni ( tj. asi 4 roky od rozvodu ) a to asi hlavně díky psovi, koupili si psa a stejné plemeno já jsem koupila holce protože se mi hrozně líbil. Ona nám ho pomáhala shánět a teď domlouvá výstavy i pro holku a když potřebují, já jim hlídám psa.

Jak říkáš, zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Každá jsme asi udělali nějákou blbost, nejednali čestně, když jsme se snažili zachraňovat mnaželství. I já.
Je dobře, když se k tomu umíš takhle postavit. Nevím, jak se k tobě chovala vaše Marcela, ta naše mě půl roku bombardovala sms, kde mi popisovala její vztah s mým mužem, kde se mi vysmívala, urážela mně, bodala do mých nejcitlivějších míst, zadupávala moje sebevědomí, které jsem už tak v té době měla na bodu mrazu. Nikdy by mě nenapadlo ji to vracet stejně, ale ani se s ní někdy bavit, potom všem to prostě nejde.

Tak tohle naštěstí ne, tak to tě chápu, tohle se těžko odpuští.

PPavlaa napsal(a):

Jak říkáš, zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Každá jsme asi udělali nějákou blbost, nejednali čestně, když jsme se snažili zachraňovat mnaželství. I já.
Je dobře, když se k tomu umíš takhle postavit. Nevím, jak se k tobě chovala vaše Marcela, ta naše mě půl roku bombardovala sms, kde mi popisovala její vztah s mým mužem, kde se mi vysmívala, urážela mně, bodala do mých nejcitlivějších míst, zadupávala moje sebevědomí, které jsem už tak v té době měla na bodu mrazu. Nikdy by mě nenapadlo ji to vracet stejně, ale ani se s ní někdy bavit, potom všem to prostě nejde.

No tak to je teda hnus. A to jako tvůj manžel věděl a ještě za ní šel? Tak to je teda blázen i on. Taky jsem v průběhu rozvodu dělala různé zoufalé činy (i BM), na které nejsem pyšná, ale zůstalo to všechno jen mezi námi. Nezatahovali jsme do toho v žádném případě nikoho dalšího. Teda on snahu měl, ale tu jsem zhatila. Protože si myslím, že co jsme si spolu upekli, to jsme si i museli vyžrat mezi sebou.

Já ji ale vlastně odpustila. Jen je to člověk, se kterým bych se při její povaze nebavila, ani kdyby s mým manželstvím neměla nic společného. Kdybych já byla teoreticky milenkou ženatého muže, nedovolila bych si soudit jeho ženu, podrejpávat jim vztah, popichovat a radit, co si může nechat od ženy líbit a co už ne, ani řešit jejich dovolenou, protože se mi nelíbí, že ji prožili skvěle. A ještě pak vypisovat manželce, jaký byl její muž v posteli, vysmívat se, že potratila, že ona mu dítě dá, posílat ji svou fotku, aby se podívala, jak vypadá hezká ženská, až ji bude chtít vidět.
Líčit ji, jak rozkvetla jejich láska atd. Já bych se prostě k něčemu takovému nesnížila a že se snížila ona a lebedila si v tom víc jak půl roku, tak tím mě jen přesvědčila, jak vysoké má IQ a jaký má charakter. S někým takovým se prostě bavit nebudu.

A vlastně taky mi jednou napsala nšco v tom smyslu: že ona je mladá a krásná a já že už jsem stará bréca a závidím jí. Bylo mi tehdy 30, jí 20. S chutí jsem se zasmála a myslela si jak je blbá.

No ta ale musela být ultra blbá!

A s ní teď tvůjj BM je? to bude asi brzo litovat.

Fanny5 napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Jak říkáš, zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Každá jsme asi udělali nějákou blbost, nejednali čestně, když jsme se snažili zachraňovat mnaželství. I já.
Je dobře, když se k tomu umíš takhle postavit. Nevím, jak se k tobě chovala vaše Marcela, ta naše mě půl roku bombardovala sms, kde mi popisovala její vztah s mým mužem, kde se mi vysmívala, urážela mně, bodala do mých nejcitlivějších míst, zadupávala moje sebevědomí, které jsem už tak v té době měla na bodu mrazu. Nikdy by mě nenapadlo ji to vracet stejně, ale ani se s ní někdy bavit, potom všem to prostě nejde.

No tak to je teda hnus. A to jako tvůj manžel věděl a ještě za ní šel? Tak to je teda blázen i on. Taky jsem v průběhu rozvodu dělala různé zoufalé činy (i BM), na které nejsem pyšná, ale zůstalo to všechno jen mezi námi. Nezatahovali jsme do toho v žádném případě nikoho dalšího. Teda on snahu měl, ale tu jsem zhatila. Protože si myslím, že co jsme si spolu upekli, to jsme si i museli vyžrat mezi sebou.

Já vlastně nevím, jestli je za jeho odchodem ona. Pokud ano, tak to teď před rozvodem tají, jestli jsou spolu, to ukáže čas. Manžel to samozřejmě věděl, jenže - jemu nepsala, takhle ničila jen mě po tom, co on to s ní skončil. Samozřejmě z ní byl rozladěnej, několikrát ji nadal do krav a psal ji, ať už nás nechá na pokoji, zapomene na nás...ale ona toho nenechala, nervy jsme měli oba jak špagáty, dost jsme se hádali až se nakonec odstěhoval. Už na to asi taky neměl nervy. Fakt je, že jsem od něj čekala, že si s ní udělá pořádek jakkoliv, ale hlavně udělá. A on prostě už pak něják nechtěl mic řešit a ona pořád psala...vlastně asi dosáhla, čeho chtěla, už spolu nejsme. Co oni dva, nevím, můžu jen spekulovat...je sám, je s ní, nebo s jinou....

Teda holky tak to si můžu vlastně ještě celkem gratulovat k milence. No je fakt, že to byla inteligentní ženská, tak aspoň, že měl ode mne nasazenou vysokou laťku. :lol::lol::lol:
Tohle je fakt děsné, co ty ženské dovolí. :dumbom: Je to o charakteru, tak jim je, těm svým chlapům, asi přejte. Ony jim to nechají sežrat za vás. Jestli má někdo takovou povahu, že se někomu naveze do manželství a ještě uráží manželku, tak to maj chlapci opravdu skvělé vyhlídky.

PPavlaa napsal(a):

Co oni dva, nevím, můžu jen spekulovat...je sám, je s ní, nebo s jinou....

No, jestli je jen trochu normální, tak je buď sám nebo s jinou.

xkisek napsal(a):

A vlastně taky mi jednou napsala nšco v tom smyslu: že ona je mladá a krásná a já že už jsem stará bréca a závidím jí. Bylo mi tehdy 30, jí 20. S chutí jsem se zasmála a myslela si jak je blbá.

No, to mě poslala svou fotku, abych se podívala, jak vypadá hezká ženská, až ji budu chtít vidět. Jenže - jí je 40, mě v té době 29. Neříkám, že je obluda, prostě normální ženská jejího věku...dneska už se směju tomu, že se chtěla rovnat k ženský skoro o 11 let mladší...ale tenkrát mě tím fakt dorazila, připadala jsem si jako odhozenej papír....a to si myslím, že nejsem žádná šereda, o chlapy jsem nouzi nikdy neměla a i teď už se kolem mě nějácí točí...
Ona je prostě starší, je úplně jiný typ...já dlouhovlasá blondýna, drobnější postavy, ona černovlasá, černé oči, pr...á...sebevědomí je ale něco, co ji nechybí.

Tak to bych fakt chtěla mít její sebevědomí. Ne že by mi chybělo, ale vzhleden k situaci se zdá být to její opravdu na "výši".

Jo sebevědomí je třeba si hejčkat, aby nám ho nikdo nevzal :)

děkuju. já vím. všechno to většinu času vím. už je líp. :)
díky.

Holky, ale cítíe snad všechny, že se občas do role té druhé můžeme dostat taky, tak snad budeme mít tolik sebedůvěry a důstojnosti a nebudeme jako ony.  Nechci se jich zastávat, ale i ony jsou lidské bytosti, co trpí, třeba zrovna tím, že je ten jejich podvádí, nebo že hledají tátu, protože máma se brzo rozvedla , nebo že hledají povyražení a holt to neukočírovaly...
Nechci se zastávat, prostě se to nemá dělat, ale  kdo je nevinný, ať hodí kamenem.
Všechny, co jsme tímhle ohnivým křestem prošly, jednou nebo i víckrát, víme, že to jen o nevěře není. Že je to právě o poraněné pýše, o  připomenutí našich mindráků a chyb,  ruku na srdce,  když je manželství v pořádku a "nic se neděje", bojujete o toho svého? Kolikrát jsem si vzpomněla, že jsem tomu svému nedokázala říct, jak ho mám ráda, že je ten nejlepší, jak jsem šťastná, že jsme spolu, co jsme spolu dokázali a on si o to řekl jinde....Pořád jsem po mužovi něco chtěla a seděla jsem na zadku u knížky a on se snažil...Jeho chyba byla, že mi to neuměl říct a já jsem nevěděla, že si kopu pomyslný hrob vztahu....
Pořád to je o tom, co nám ONI udělali, ale nezapomeňte, i že i my jsme tomu přidávaly hřebíček na rakev. Mluvím za sebe, a snažím se svoje chyby neopakovat.

Lucinko, mc, moc tě zdravím. Nevím čím to je, ale většinou píšeš v době, kdy já prožívám úplně to samé. Napíšeš to tak, jako bych to chtěla napsat já, ale já to tak přesně popsat nedovedu. Nyní jsou měsíce, kdy jsem před dvěma roky prožívala hotové peklo, dostala jsem příšernou ťafku, nevěděla jsem kam patřím, cože se to stalo, proč se to stalo, nevěřila jsem tomu a příšerně jsem se bála. Úplně se mi ježí chlupy po celém těle, je to jak moje noční můra a přitom tyto měsíce mám ze všeho nejraději. Ale včera už bylo zase lépe a dnes je tak nějak neutrálně.
Regi to teď napsala taky moc hezky. Také jsem nedokázala mu říct, jak ho mám ráda, jak jsem ráda, že jsme spolu. I já se snažím, snažím se své chyby napravit, ale někdy mi to nejde a k těm chybám se vracím, přestože nechci!!!!!! Zbavuji se jich, ale jde to pomalu, nedokážu to šlehnutím proutku. Jsem ale ráda, že už jsem své chyby poznala.Život je seksakramentsky těžká škola .......

PPavlaa napsal(a):

Já ji ale vlastně odpustila. Jen je to člověk, se kterým bych se při její povaze nebavila, ani kdyby s mým manželstvím neměla nic společného. Kdybych já byla teoreticky milenkou ženatého muže, nedovolila bych si soudit jeho ženu, podrejpávat jim vztah, popichovat a radit, co si může nechat od ženy líbit a co už ne, ani řešit jejich dovolenou, protože se mi nelíbí, že ji prožili skvěle. A ještě pak vypisovat manželce, jaký byl její muž v posteli, vysmívat se, že potratila, že ona mu dítě dá, posílat ji svou fotku, aby se podívala, jak vypadá hezká ženská, až ji bude chtít vidět.
Líčit ji, jak rozkvetla jejich láska atd. Já bych se prostě k něčemu takovému nesnížila a že se snížila ona a lebedila si v tom víc jak půl roku, tak tím mě jen přesvědčila, jak vysoké má IQ a jaký má charakter. S někým takovým se prostě bavit nebudu.

No ale ako baby správne píšu, ty jej vlastne môžeš byť vďačná, že ti pomohla do tvojho bývalého. prepáč, ale chlapa, ktorý dá prednosť takejto obludke, by som si ja vážiť nevedela. Pohŕdala aby som ním. A žiť s mužom, ktorým pohŕdaš, to je podľa mňa ten pravý očistec na zemi...

A ak aj s ňou nie je, nevedel si s ňou rady, ako píšeš, a dopusitl, bay vám kafrala do vzťahu - to už nie je o nevere, ale o slabochovi, ktorý sa pri nevere riadil chvostom, a potom sa mu to vymklo z rúk... Opakujem. Nevedela by som si ho asi vážiť. Bohužiaľ.

xkisek napsal(a):

Jo sebevědomí je třeba si hejčkat, aby nám ho nikdo nevzal :)

Nikto ti ho nemôže vziať ani dať, len ty sama... na ňom môžeš pracovať a budovať si ho.

Selima napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Já ji ale vlastně odpustila. Jen je to člověk, se kterým bych se při její povaze nebavila, ani kdyby s mým manželstvím neměla nic společného. Kdybych já byla teoreticky milenkou ženatého muže, nedovolila bych si soudit jeho ženu, podrejpávat jim vztah, popichovat a radit, co si může nechat od ženy líbit a co už ne, ani řešit jejich dovolenou, protože se mi nelíbí, že ji prožili skvěle. A ještě pak vypisovat manželce, jaký byl její muž v posteli, vysmívat se, že potratila, že ona mu dítě dá, posílat ji svou fotku, aby se podívala, jak vypadá hezká ženská, až ji bude chtít vidět.
Líčit ji, jak rozkvetla jejich láska atd. Já bych se prostě k něčemu takovému nesnížila a že se snížila ona a lebedila si v tom víc jak půl roku, tak tím mě jen přesvědčila, jak vysoké má IQ a jaký má charakter. S někým takovým se prostě bavit nebudu.

No ale ako baby správne píšu, ty jej vlastne môžeš byť vďačná, že ti pomohla do tvojho bývalého. prepáč, ale chlapa, ktorý dá prednosť takejto obludke, by som si ja vážiť nevedela. Pohŕdala aby som ním. A žiť s mužom, ktorým pohŕdaš, to je podľa mňa ten pravý očistec na zemi...

No, vzheldem k tomu, jaká je ona výborná herečka, jaký dovede předvést výkon hodný Oskara, vzhledem k tomu, jak je můj manža snadno ovlivnitelný, tak jí stačí sehrát zase nějáké divadýlko a má ho na své straně. Vůbec bych se nedivila, kdyby ho nakonec přesvědčila, že ty sms mi vůbec neposílala ona :usch:. A ten toruba ji zase všechno sežere, tak jako ji žral, jaká je doma týraná chudinka :/

Selima napsal(a):

A ak aj s ňou nie je, nevedel si s ňou rady, ako píšeš, a dopusitl, bay vám kafrala do vzťahu - to už nie je o nevere, ale o slabochovi, ktorý sa pri nevere riadil chvostom, a potom sa mu to vymklo z rúk... Opakujem. Nevedela by som si ho asi vážiť. Bohužiaľ.

Je to slaboch, to máš pravdu, dneska už to vím taky.

Ahoj,děvčata. :) Jen bych ráda přispěchala se svou troškou do mlýna.Před půlrokem se u nás taky něco stalo,něco taky ne a já s tím pořád válčím.Když jsem sem v zimě poprvé nakoukla,tak jsem v tu chvíli byla strašně neopatrná,protože na tu hrůzu jsem nebyla připravená a další tři dny jsem proležela na gauči v depresi(i když-tam bych ležela i tak).Samozřejmě jsem si nejdřív myslela,že takováhle hrůza se děje jen vyjímečně a bohužel to potkalo zrovna mě,ale tady jsem viděla,že to je víceméně na denním pořádku. :grater: To mi na druhou stranu trošku pomohlo,protože jste tady holky statečný, ať to u vás dopadlo jakkoli.Ale přesto si teď snažím pečlivě vybírat a jdu se sem juknout jen když se na to opravdu cítím.
A jinak k těm pocitům s odstupem:pořád bojuju,i když to vypadá,že ten hlavní boj jsem vyhrála,tak mám v záloze jednoho záškodníka,kterýho nějak nemůžu přeprat.O to víc to je horší,že ten záškodník jsem já sama.Bojím se všeho a všech a pořád si nějak nevěřím,ale snad to všechno ustává a jednoho krásnýho dne to bude opravdu všechno,všecicko za mnou.Už se moc těším.
Všem přeju spoustu krásných dní a zážitků a zase někdy se sem asi přijdu vybrečet.Papa :hjarta:

Ještě jsem se chtěla zeptat:taky máte pořád pocit,že to její blbý jméno má každá druhá a že aspoň základ toho jména musíte každej den použít aspoň stokrát?A vymizí tyto příznaky nebo to bude můj další nekonečnej boj? :dumbom:

Bazalko,
tak čti holky jako Lucie33, Regina nebo Vanilka. Základní vzorec je asi stejný, rozhodly se pokračovat a stavy s tím spojené dobře chápou, a jsou skvělé i osobně. To by bylo myslím spíš na povzbuzení, než deprese. Jinak depo máme na to, abychom se ve slabších chvilkách, které každému přicházejí, podržely nad hladinou, než to přejde. Hodně štěstí a držím ti palce v boji se záškodníkem.

Děkuju.No právě u Lucie33 mám pocit,že jsme si to vzaly tak nějak přes kopírák. :jojo:

ahoj holčičky, už jsem dobrá, už jsem se zas "chytla" :). oloupala jsem srdce jak cibuli a našla to důležitý...holt ty krize jsou asi k něčemu a budou občas přicházet, tak je potřeba to tak brát a nedělat z toho tragédii. zas mě to kousíček posunulo, holt bez práce nejsou koláče.

díky.

Bazalko, zvládneš to, nenech se vykolejit tady občasnou depkou či duševním orgasmem, to k tomu patří a asi se tu ještě nějakou chvíli zdržíme.....ale jde to, tak kebulku vzhůru !!!

:)

bazalka napsal(a):

Ještě jsem se chtěla zeptat:taky máte pořád pocit,že to její blbý jméno má každá druhá a že aspoň základ toho jména musíte každej den použít aspoň stokrát?A vymizí tyto příznaky nebo to bude můj další nekonečnej boj? :dumbom:

Ano, je to blbý jméno, TÉ PRVNÍ,  už ho sice dokážu občas vyslovit, ale vždycky si vzpomenu... už to budou 3 roky. A to už jsme rozvedení. A ještě když BM s NÍ a se svým kamarádem a jeho manželkou vysedávali po nocích v barech...nemůžu už vidět ani toho kamaráda, ani jeho manželku, a vlastně oni za to nemohou. Když o nich slyším, tak si vzpomenu... a cítím se strašně. A asi to tak už zůstane. A jméno TÉ DRUHÉ vyslovit dokážu. Je to celkem časté jméno a jmenují se tak i moje kamarádky. Takže tohle už jde.

No, tak to bych teda jeho kamráda s jeho ženou taky už nemohla ani cítit. Vlastně ho v tom podporovali :dumbom:.

Pavlo,
nevím, jestli ho v tom podporovali, rozhodně se však všichni spolu dobře bavili.
Mimochodem ta první se jmenovala Pavla...  :)

Připojuji se - to jméno nesnáším, hlavně ve variantě, kterou používal BM. Na začátku jsem v těch prvních hádkách o ní mluvila ve vulgarismech (taková ku...), na konci už jsem dokázala její jméno před ním vyslovit, ale jen v plné spisovné podobě nebo jsem řekla jen "tvoje přítelkyně", on o ní mluvil zásadně ve zdrobnělině.
Kamarádi mu zůstali jen dva, jinak si v podstatě pořídil nové společné známé jich obou. Když jsem zjistila, že ti dva kamarádi s ním a s ní jezdí na společné akce, přestala jsem je i zdravit. Ale je to blbost, já bych se s opravdovou kamarádkou taky nerozešla, když by se rozvedla a zřejmě bych se stýkala i s jejím novým partnerem. To jen ta uražená ješitnost ...

Ano, kamarádi za to nemůžou, ale ty vzpomínky...různé věci spojené s jeho nevěrou...  Já o ní mluvila jako "ta tvoje", on jí říkal Pavla nebo Pavlína.  Žádná zdrobnělina.  Jak jí říkal asi v intimních chvílích? Taky "pr..."?  :)

Ahoj,tak jsem tu zas :) .Dneska to néééni ani tak blbý s mou náladou,jen se začínám asi dostávat do závislosti tady na tom povídání. :vissla: Celej den jsem dneska přemýšlela,kdy mi zbyde chvilka,abych se mohla usadit na židli a číst a číst a číst.....
Jinak u nás se to jméno vůbec nesmí používat a po počátečních vulgarismech(jako ta ku... a co...)jsme to (oba) ustálili na náně a madam-ta je preferovanější.Oč horší je pak situace,když má nejoblíbenější voňavka se jmenuje stejně jako madam. :grater: Ale asi se mi podařilo najít novou,jinou.Tu voňavku. :supr: papa

bazalka napsal(a):

Ahoj,tak jsem tu zas :) .Dneska to néééni ani tak blbý s mou náladou,jen se začínám asi dostávat do závislosti tady na tom povídání. :vissla: Celej den jsem dneska přemýšlela,kdy mi zbyde chvilka,abych se mohla usadit na židli a číst a číst a číst.....

Jsem na tom poslední dobou stejně, pořád sedím, čtu, občas píšu až někdy do noci...občas nad příběhy brečím...občas se zasměju....  ;)

AlixaZS napsal(a):

Pavlo,
nevím, jestli ho v tom podporovali, rozhodně se však všichni spolu dobře bavili.
Mimochodem ta první se jmenovala Pavla...  :)

No...no........já nevím, co na to říct....kterápak to mrcha zneuctila jméno Pavla :mad::mad: na ňu sakra pudu a uvidí....
Tak to já teda jsem naštvaná na našeho kamaráda, který věděl, že má můj muž milenku, byl nám na svatbě za svědka...už není můj kamarád...
asi jsme každej jinej, já, kdybych nesouhlasila s chováním své kamarádky, nebo s tím, že podvádí toho svýho, klidně bych ji to řekla. Kamarádit bych s ní nepřestala, ale stýkala bych se jen s ní, ne s jejím milencem.

Jéé, PPavloo. To náš nejlepší kamarád, který nám byl za svědka, je pro změnu pomáhal dát dohromady. Když ho potkám, tak se na něj ani nepodívám a ani nepozdravím. Nestojí mi za to. Udělal sice i pár dalších křiváren i vůči mému M, ale pro něj je pořád ten nej kamarád. Kdo chce kam,...
U nás taky padlo spousu hezkých titulů na onu slečnu. A při těch hádkách byl M vždycky skleslý a párkrát mu ukápla slza. Dokud mi neřekl "že mu to strašně rvalo srdce, jak já jsem o ní mluvila" tak jsem to nechápala. No vlastně to nechápu ani dnes  :dumbom:

Musím si gratulovat.Ne že bych byla nějak poťouchlá,ale M ty moje urážky na ni přecházel bez jediného slova,prostě mě nechal vyřvat.Jen jednou se ohradil a to když jsem na celou vesnici ječela,že se bude starat o naše děti a ne o ty její parchanty.To jako říkal,že oni za to nemůžou,což má vcelku pravdu,ale my se tenkrát snažili dobrat k tomu,jak to bude vypadat,jestli se nedej bože rozvedem a on mi byl schopen říct,že až já si někoho najdu,kdo se bude o nás starat,tak on se začne starat jen o ně.Větší fúrii byste v tu chvíli nenašly,ale to jsme si už taky snad vyříkali.Čím oni ti chlapi asi tak přemejšlej,nevíte? :dumbom:

Kuřátko napsal(a):

Jéé, PPavloo. To náš nejlepší kamarád, který nám byl za svědka, je pro změnu pomáhal dát dohromady. Když ho potkám, tak se na něj ani nepodívám a ani nepozdravím. Nestojí mi za to. Udělal sice i pár dalších křiváren i vůči mému M, ale pro něj je pořád ten nej kamarád. Kdo chce kam,...
:

U nás taky. Ten kamarád měl u BM vždycky před vším přednost, a nestál za to... Jsem ráda, že to s těmi "kamarády" máte tak jako já, už si zase v něčem nepřipadám jako exot...

Ahoj, zdravím všechny, které zkouší dál žít s tím svým nevěrníkem.

Vím že se říká, že každý má to, co chtěl. No a já si často říkám: ale vždyť já takhle žít vlastně nechtěla. Ale ve skutečnosti žiju to, co jsem si vybrala: dál žít se svým mužem.

Kupodivu se jeho nevěrou až tak netrápím. Nebojím se ani tak toho, že to udělá znovu, ale bojím se, aby náš vztah se nedostal do takového stádia, ve kterém byl při manželově nevěře (během jeho mimomanželského vztahu). To jsem tehdy z dnešního pohledu nežila, ale živořila.

Po provalení jsem s mým manželem půlroku zažívala něco tak nádherného, že to ani nejde popsat. Lepší než na začátku našeho vztahu. Vím že taková euforie nemůže trvat věčně.

Ale teď mám pocit, že náš vztah se plíživě začíná přeměňovat a pomaloučku polehoučku se nenápadně blížit k tomu, co bylo před provalením.

Když jsem se snažila to nějak sdělit manželovi, nesouhlasil, že prý máme skvělý vztah.

No a tak jsem se dnes vybičovala a udělala takovou analýzu, takovou bilanci a srovnala náš vztah z různých hledisek jak fungoval před rokem, jak před půl rokem a jak funguje nyní.

Nebylo to jednoduché. Lehčí by bylo nalézt si nějakého převozníka (přeháním)

Říkala jsem si, že je to pro mě zkouška, že mě taky vadilo, když cítil můj muž nějaké problémy ve vztahu, že je neřešil se mnou, ale radši si našel milenku.

Napjatě jsem čekala na reakci.

Byla jsem pochválena za brilantní analýzu (a toho si vážím, manžel je profesionální analytik :) ) a že když to takhle vidí na papíře, musí uznat, že je to pravda. Že se tedy musí omluvit, že je vše způsobeno jeho pracovní vytížeností.

No to říkal vždy.

Výsledek - nevím jak náš vztah dopadne, ale já mám dobrý pocit, že pro záchranu se snažím udělat vše co umím, líp to prostě neumím.

Holky, držme se!

A Vando, díky za pochvalu! Vždyť i Ty jsi mi příkladem ... :hjarta:

Vanilko, to vracení do starých kolejí je o tom, že tvůj muž se vůbec nesnaží něco měnit, ty to přeci uděláš  za něj. To, že žehlí nebo víc pomáhá, uvidíš, jak to bude příští rok....

Jé, Regino, to se ho zas musím zastat, to on se změnil hodně, jsou ale oblasti, kde to drhne.

Jak říkám, asi je to přirozené že intenzita a četnost se zmenšuje (jedná se třeba o sex, romantiku a aktivitu ve vztahu, ale i jiné věci), ale já se toho zrovna teď vzdát nechci a líbilo by se mi, kdyby to alespoň chvilku ještě bylo tak jak na podzim.

Já jsem a většinu času co s ním žiju v sexu ta aktivnější než on (a proto mi přišlo opravdu paradoxní že on si našel milenku ač doma nedostatkem sexu netrpěl, no ale je to jasné, potřeboval jiné, nové maso :) ). No na podzim byl náš sexuální život úža úža a teĎ to trochu polevuje.

Zrovna tak romantika, já jsem romantik a mám ráda různé její projevy (manžel ví, co se mi líbí ). On takový podstatou není, ale na podzim se hodně snažil (pozval mě když se vracel z práce nečekaně mobilem večer do parku, kde připravil šampáňo a skleničky a my spolu pili to šáňo a dívali se na hvězdičky nebo mě během pracovní doby nečekaně zavolal ať přijdu dolů před vrátnici, tam stál s kytkou a řekl, jedu jen tak kolem a chci Ti říct, že Tě miluju atd).

Nebo aktivita ve vztahu - dřív jsem já pořád vymýšlela co budeme dělat, ale teď na podzim to byl on, kdo vymýšlel různé výstavy, divadla a večeře v restauracích. A to včetně toho, že zařídil hlídání dětí a mě jen řekl: buĎ tehdy a tehdy tam a tam.

Což jsou přesně věci, které miluju. Jak říkám, leta to nedělal, mě to ve vztahu chybělo, já se nerada nudím, ale říkala jsem si že on holt takový je. Jenže ve vztahu s milenkou se choval právě tak, jak jsem léta chtěla aby se choval ke mně (sex, romantika, aktivita).
No a tak mu to teď nějak hůř toleruju, když se vrací do své pasivity.

Nicméně včera mi řekl, že mám pravdu. Jen ať si prý ale uvědomím, že on není nějaký stroj, který můžu naprogramovat. Já jsem mu řekla, že to nebylo mým cílem. Že jsem jen chtěla, aby věděl, co se mi na našem vztahu nelíbí a že on má svobodnou vůli, takže se může chovat jak chce, že mu jen dávám možnost volby, kterou já jsem neměla když on byl ve vztahu nespokojený, tak mi to ani neoznámil a řešil to hned milenkou, která mu poskytovala to, co nenacházel u mě.

A mimochodem, alespoň na chvilku to zabralo, od včerejška je zatím jako vyměněný, je vidět, že mu na mě záleží. Tak kéž by mu to vydrželo.

Jinak mě na celé té věci vadí, že ten náš vztah neprobíhá tak jak by se mi líbilo spontánně, že si o něco musím říct, no ale co s tím nadělám.

Je Vanil,diky,ze jsi to napsala....
...kopirak...

Vanilko
někdy mám úplně stejný pocit, jako ty. Po provalení jsem sice trpěla jako zvíře, ale m se opravdu snažil. Nevím, zda to byla láska nebo oborvské provinění. Řekl mi, že se hrozně přede mnou styděl, že nevěděl co má dělat, že se cítil hrozně. Prý mě má rád a chce zůstat se mnou. Jí miloval (možná ještě miluje), ale asi by to nebylo ono. Je to za ním a nechce se už k tomu vracet, je mu dobře. A já mám někdy pocit, že jakoby mezi náma pořád něco stálo. Jako když má strach se ke mně více přiblížit, neumím to popsat. Možná je to mnou, takové to zrcadlení, protože když se uvolním, tak se uvolní i on. Je to makačka na bednu, asi pořád zbytečně přemýšlím, ale nedá mi to.

žabičko ahoj, zdravím tě, jak to šlape??

ahoj Uzlicku, no nejak nic moc, mam zhruba stejne pocity,jako Ty ,Vanilka atd.
Ted to bylo pred par dny 2roky,co to ze sebe vysypal. Vim,ze po dobe je nemozne aby se porad choval tak jako tehdy a nekdy citim ,ze uz vlastne o to ani nestojim.necitim se pevne kramflecich,ztloustla jsem a zestarla fyzicky i dusevne. Od noveho roku musim hledat praci,dcera odchazi studovat na ostrovy.Vim,ze bych tim padem mela mit vlastne spoustu jinych starosti,ale misto abych se na ne zamerila,nejak pod tim vsim ztracim chut do cehokoli.
No snad se zase postavim na nohy,musim,vim,ze me deti potrebuji i kdyz uz budou zit sami.
No takhle jsem na tom ja. Ale to nic,mam takove zmeny nalad,ze nevim,co bude zitra a tak jen doufam,ze LIP....

...jsem se zas dobre rozlozila,co...? Ale zjistuju,ze to staci napsat a hned je mi trochu lip...Tak me omluvte,ze jsem takova nestabilni osubka...

A jen to klidně,pěkně všechno napiš.Já jsem s tím čekala asi 4 měsíce,protože jsem si říkala,co já se budu někde vylejvat ze svýho průšvihu,ale tuhle jsem neodolala a teď byste mě od pc nedostaly ani párem volů. :godlike: Ono to totiž fakt pomáhá.jste prstě holky úžesnýa šikovný a jsem tady s váma ráda!!!:hjarta:

No jóóó žabičko, vždyť máš spoustu starostí a to člověku moc nepřidá. Každý den je jiný, někdy dobře někdy hůř.Ale neboj, bude zase dobře a jak píšou holky - jaké si to uděláme, takový to budeme mít. Tak hlavu vzhůru a pěkně ťapem dál. :pussa: :pussa:

milá vanilko, díky za tvoje hezké psaní. Pokaždé když najdu tvůj příspěvek tak si ho musím přečíst. Moc pomáháš těm ,které tak nevládnou písmem.Já si taky ted užívám toho hezčího vztahu ,ale jak píšeš je to už jiné. Třeba včera jsem mohla slavit 24 let od svadby, ale asi jsme se toho oba báli tak jsme dělali jako že nic. Já jsem ještě ta stará škola , co svatbu brala jako něco víc než jen partnerství a kamarádění a to ještě jsme ji měli v kostele.. No manžel prostě zapoměl ,že je ženatý a tak mě ted straší to, že vlastně není co slavit , že by to byl jakýsi výsměch.. nostalgie..  a to jsou takové ty bolestivější chvilky po změně.Jinak manžel se fakt snaží a kéž by to bylo aspon jak ted. Moc pozdravuji uzlíčka a ty van piš jseš jak odlitek mé rodinky.

Ahoj kamarádko, je to moc hezké, jak se tu vždy sejdeme. Je to takový hřejivý pocit, že tu pořád jste.

Díky holky za podporu, já jsem taky ráda, že tu jste, že v tom nejsem sama. Dodáváte mi odvahu a sílů  jít dál, to psaní je i moje psychoterapie.

Člověk chce mít vždy to co nemá. Já si často říkám: kdybychom se tehdy s manželem rozešli, dneska už bych to mohla mít za sebou a žít idylku s nějakým panem Božským a ne řešit tenhle svým způsobem poznamenaný vztah. Ale není jisté, jestli bych pana Božského našla, zato je jisté, že v KAŽDÉM vztahu se po čase projeví nějaké problémy. A svého manžela a problémy v našem vztahu už znám, na problémy ve vztahu s panem Božským bych teprve musela přijít a kdovíjaké by byly.

:jojo:

Ahoj Vanilko!
asi se fakt stávám na vás závislá,jen co jsem dopol měla minutku,už jsem letěla se sem podívat a co nenajdu,tvoje povídání,jak to jde dál.Celej den jsem nad tím musela přemýšlet,jestli mě taky něco takovýho čeká a-asi jo,ono to asi všude po chvíli začne padat zpátky do stereotypu,ale já bych to u vás neviděla nijak černě(určitě i proto,že jsem óóóbrovskej optimista).Ale když popisuješ,jak se M na podzim snažil,já bych to viděla,že mu,jako analytikovi,to muselo dát strašnou práci,být takhle romantický.To já bych z toho svýho nevzždímala ani třetinu toho,co pro tebe manžel dělal.A teď si určitě myslí,že už to máte dávno za sebou,že jste v pohodě,tak nějakou(myslím pro něj)zbytečnou romantiku hází za hlavu.
Pak mu řekneš,že to není tak růžový a on se zase snaží.Já tomu věřím,že to JE v pořádku.
A když jsi psala,že ze začátku ti pomáhali ty vaše menší nebo větší rituály,tak to zkuste i tady.Třeba,že jednou,co já vím,za 14dní bude mít večer v režii on a ať ukáže,co v něm je.A jednou za 14dní i ty,a´ˇt mu zase můžeš ikázat o co stojíš ty.
Já jsem taky dřív nevěřila,že je potřeba být spolu někde sami,nejlíp i pryč z domova,moje rozvedené kamarádky mi to říkaly,ale hlava skopová,no... :dumbom: a po tom jsme s M odjeli na víkend pryč,sami a bylo to o úplně něčem jiném.A to jsem tenkrát ještě vyváděla 2xdenně,protože to bylo čerstvé.Tak jsme si slíbili,že aspoň jednou za půl roku spolu někam na víkend vypadnem.Snad to bude fungovat,jak si představuju,ale teď jsme byli po druhé a bylo to super,můžu doporučit!!! :storstark:

A co sny? Vrací se vám to i přes sny?

Zaplať pánbůh,to snad asi ne.Já měla jeden takovej věšteckej předtím,asi to bylo o tomhle a pak ještě jeden,co si pamatuju,po tom,taky pěkný,ale jinak ne.Nebo můj mozek vyjímečně zafungoval pro mě a radši to hned zapomněl,ale to je taky dobrý. :supermario:

ahoj holky,
čtu vaše zprávy a komentáře a jsem úplně vedle. Je mi 55, jsem 32 let vdaná, mám 2 dospělé děti , vnuky a prožívám přesně to co vy. Je to skvělé ?! Nikdy jsem neměla milence. Prý jsem hezká, atraktivní..............S manželem jsme postavili barák, zaplatili hypotéku, vychovali děti atd...........před 4 měsíci jsem mu přišla na přítelkyni, a od té doby se mi změnil život. Posledních několik dlouhých let to byl velice často stereotyp, šedivo, nic moc, dokonce jsem uvažovala o rozvodu, manžel občas neustojí alkohol, rozbil naše auto, pokusil se o sebevraždu, pobyl nějaký čas na psychiatrii, bylo to pak lepší, ale pozorovala jsem změnu až to prasklo. To ta paní doktorka, ke které se chodil vyplakat se stala Tou. Vždycky jsem si myslela, že toto kdyby se stalo, tak vyřeší náš vztah, že to i uvítám. Ale stalo se něco úplně jiného. Šla jsem za ní, řekla jí, že mám svého muže ráda a že o něho budu bojovat a na mé straně jsou mé děti, vnuci...........Ona mi slíbila, že mi nebude likvidovat manželství a snad s ním od té doby není v kontaktu. Manžel se změnil, je pozorný, milý, říká mi krásné věci, máme eex jako nikdy, ale.................
musím do práce, ale jsště se ozvu, moc mi pomáháte, skvělé hoky

Milá Vero, můj BM byl na léčení na psychiatrii 2 x, poprvé před 13 lety přivedl si odtamtud milenku, trvalo to 1,5 roku, nakonec jsme to ustáli, ale naše manželství šlo stále více do háje. On si začal myslet, že může úplně všechno. Terorizoval mě i děti. Občas neustával alkohol, rozbil několik aut. Stále byl "nemocný", hypochondr. Já jsem se v prosinci rozvedla. BM byl v té době zrovna na léčení v psych. léčebně (chtěl důchod)  našel si tam novou manželku, hned v lednu se vzali. On ale nezměnil své způsoby, prý neustál alkohol už na jejich svatbě, choval se k ní jako ke mě, 2 x už jí vyhodil, jí se vrátila psychycká nemoc, teď s ní jezdí po doktorech. Do léčebny jí tu nevezmou, protože je slovenka. Mám dojem, že tvůj muž je něco podobného jako BM.

Milá Tetamámo, jsem moc ráda za tvou odpověď, myslím si, že naše manželství nejde do háje, zatím je vše krásné, oba dva se chováme k sobě moc pěkně, ale vydrží to napořád ? Já nemohu pochopit moji reakci, že jsem mu nesbalila kufry, ale .............že o něj tak stojím a opravdu ho miluji, moc, věřím, že mi nelže a že cítí to , co říká, možná jsem naivní, ale zatím neumím být jiná, sama ze sebe jsem vedle, alkohol má pod kontrolou teď mnohem líp než dřív, uvidím co bude za rok.

VERO - zkus se nad to povznést. To se prostě stane, i když by nemělo. Ta doktorka je tedy silně neprofesionální - zaplést se s vlastním pacientem a to je ještě psychiatrička!!! Ale když jste spolu tak dlouho a manžel se snaží to napravit ..... dej tomu šanci. On si dokázal že na to ještě má, jistě mu stouplo sebevědomí, ale zároveň musel mít hrůzu o co všechno by mohl přijít. Myslím si že daleko horší by pro vaše manželství byl ten alkohol, kdyby v tom nějak moc pokračoval.

Musím to konečně napsat. Miluji ho strašně, ale mám obrovskou chuť se mu nějak pomstít, ale jak? Všechny kontakty jsem odmítala, vždy spěchala domů, za rodinou, za ním. Pořád na to myslím.

..je mi jasny,co citis a nejsi na tom tak urcite sama. Malokdo dokaze ten pocit zloby v sobe hned udusit.ja mam vztek hlavne sama na sebe z toho,jak jsem se zachovala  pri provaleni - ze jsem se sesypala a nemela jsem tolik sily,abych misto sebe nechala potrpet hlavne je dva....Ale ted uz je na to pozde a jak jsem psala vedle,on to nejspis v te sve hlavince ted uz taky nevidi jako neco, na co by mel pysny a tak uz nezbyva nez na pomstu zapomenout.A jak se rika,bozi mlyny....docela tomu verim...

Také mám občas vztek sama na sebe, na svou reakci, ale pak si řeknu, že reakce byla taková, jaká měla být, tak jak jsem jí optravdu cítila. Koneckonců on takovou reakci vůbec nečekal, čekal že budu řvát a vyrazím s ním dveře. Stal se opak a on tím teprve uvěřil, jak moc ho mám ráda a určitě si mě za to váží, alespoň si to myslím.
Vero, na pomstu zapomeň, tím by ses asi v jeho očích hodně snížila. Je to ale boj, viď...., chápu tě.

Taky tak,byl strašně překvapený,čekal,že asi někde vytáhnu kulomet a rozmetám to tady,ale já ne...jen jsem se sesunula k zemi a bylo vymalováno.
Jen asi za pět hodin,když mi něco přes mlžnej opar došlo,tak jsem mu křápla s telefonem,až se celej rozletěl,ale to bylo tak nějak v celku všechno,na co jsem se zmohla. :/

Jo,ale,vztek na sebe za tohle nemám,ani nemůžu mít,já první 3dny vůbec nemohla přemýšlet,co a jak dělám,takže to opravdu bylo jen o tom,co jsem cítila. :gloria:

ahoj holky, jste tak skvělé, moc mi pomáháte, co času já strávila s psychology a všechno nanic, vy mi pomáháte mnohem víc, moje chyba, že jsem objevila Babinet až teď, ale jsem za to moc ráda, parádní počteníčko, vždy si dobiju baterky, s některými se naprosto ztotožňuji až mi běhá mráz po těle, přesně toto jsem potřebovala a dík !!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Hlavně je super,že to všechno můžeš,ze sebe vypsat.Já,nána,jsem se furt styděla a řekla bych,kdybych sem začala psát hned,jak jsem mohla,tak to mohlo být asi lepší.Jsou tady všichni úúúúžasný.Ještě jednou děkuju všem! :jojo::supr:

Vero, já říkám že psycholog je taky jenom člověk, který dle mého názoru jede v určité lajně. Člověku pomůže převážně v tom, že s tebou mluví a ty se můžeš ze svého trápení vypovídat. Já například čekala i nějakou radu, bylo mi jich dáno několik, co dělat, jak se zachovat, ale já stejně poslechla tu svou vnitřní. Dokonce jsem párkrát udělala úplný opak a myslím si, že jsem udělala správně. Protože nikdo, opravdu nikdo nezná tebe , tvé pocity, jak ty to vidíš, jak ty to cítíš. To víš jen ty sama. Psycholožka ti ukáže několik cest a pokusí se tě správně nasměrovat, podrží tě třeba i v tvém jednání, v tom spočívá její úloha. Tady Babinet je super, vyslechnou tě, poradí, přidají svou zkušenost a ty si z těch zkušeností ukrajuješ kousíček po kousíčku pro sebe. Alespoň já to tak dělám a pomáhá mi to. Nejsi v tom sama a holky jsou fajn. Každá si hledá tu svou cestičku, po které se jí půjde dobře a spousta jich už tu správnou cestičku našla. Já už jí také určitě mám, alespoň jsem na ní vkročila, ale musím se hodně, hodně učit, abych mohla překračovat různé kamínky, kořeny a nerovnosti které mi v tom šlapání brání. Moc ti držím palečky, bude dobře, neboj!!!

No nekdo si sezeni u psychologa chvali,ale me taky nejvic pomohlo to,ze jsem stravila hodne casu tady,i kdyz taky ne od pocatku.nejdriv jsem se s tim potykala sama a az snad za pul roku jsem objevila Babinet,otevrely se mi oci a zjistila jsem,ze opravdu nejsem sama samotinka podvedena a kdyz jsem pak par lidicek odtud poznala osobne,zjistila jsem,ze to jsou uzasny lidi,kteri prosli tim samym a jsou mnohem dal,dali mi nadeji,ze tam budu taky a myslim,ze uz jsem na tom o mnoho lip.I kdyz jsem asuii fakt trochu narcisticka,jak mi rekl psycholog u ktereho jem byla tedy pouze jednou....rekl mi mimo jine: no a co, s milenkou vas m. skoncil,tak co se skladate - budte rada,ze to tak dopadlo...Mozna to byl manevr ze strany psychologa,ktery me mel dovezt k usmireni s tim faktem,ale ja jsem tam uz tehdy nemela chut vickrat vkrocit....
Diky holkam tady vim,ze nejsem sama v tom,ze to tak dlouho boli a ze to co se stalo nemelo nejspis souvislost s tim, ze jsem nejak nemozna ,ze se to proste stane lidem inteligentnim, sobestacnym i takovym kterym je ten druhym vsim a moc se na nej upnuli, i tem kteri se zabyvali naopak spis sami a dokazali byt sobestacni a samostatni. Takze vo tom to neni.\Neni pravidlo v tom,ze kdyz se budu chovat tak nebo tak ,tak se mi to nestane..
No nevim ani co jsem to ze sebe vysypala,radsi to nebudu cist ,ale mela jsem poitrebu to napsat. papa

vera napsal(a):

Musím to konečně napsat. Miluji ho strašně, ale mám obrovskou chuť se mu nějak pomstít, ale jak? Všechny kontakty jsem odmítala, vždy spěchala domů, za rodinou, za ním. Pořád na to myslím.

Vero, rozumím Tvým pocitům. Mě po provalení hodně ranilo, že mi nabízel, abych si taky někoho našla, že on by na mě nežárlil, že ho tělesně nevzrušuju, že nejsem dostatečně ženská atd atd.

Takže moje "pomsta" spočívala v tom, že jsme si řekla, že mu tedy ještě ukážu a velice brzo se díky mé změně (fyzické i psychické) došlo k tomu, že mi poprvé v životě předvedl v Ikea žárliveckou scénu (tedy ne mě, ale přede mnou, málem napadl nějakého pána, který se prý mlsně díval na mé nohy) a dodnes si je mnou tak nejistý, že to je pro mě to zadostiučinění. Má co chtěl, jsem víc ženská a aktraktivní, ale samozřejmě nejen pro něho.

Ale ještě chci napsat o jiné mé "pomstě" - nemám to slovo ráda, ale budiž. Jednou jsme takhle leželi s manželem ve vaně, já měla nějakou romantickou náladu, on byl zřejmě nějak unavený, četl si, nijak nereagoval na mé nádherní tělo :) a já měla pocit, že si mě moc nevšímá a je nějaký vlažný. Tak jsem se "zamyslela" a začala si představovat, jaké by to bylo, kdybych měla nějakého milence, pana Božského. Někoho, pro kterého bych byla pořád jen úžasná a nejlepší. Jen tak jsem si ležela ve vaně a představovala si to a bezděky se u toho usmívala. Najednou můj muž zbystřil, znejistěl a zeptal se na co myslím.

Já myslím, že jsem se pomstila svému teď už BM už jen tím, že jsem se opět stala sama sebou..... :rodna:

Vanilko, jsi jednička!!

uzlíku, to jsme tady přece všechny! :pussa:

Vanilka69 napsal(a):

Takže moje "pomsta" spočívala v tom, že jsme si řekla, že mu tedy ještě ukážu a velice brzo se díky mé změně (fyzické i psychické) došlo k tomu, že mi poprvé v životě předvedl v Ikea žárliveckou scénu (tedy ne mě, ale přede mnou, málem napadl nějakého pána, který se prý mlsně díval na mé nohy) a dodnes si je mnou tak nejistý, že to je pro mě to zadostiučinění. Má co chtěl, jsem víc ženská a aktraktivní, ale samozřejmě nejen pro něho.

Ale ještě chci napsat o jiné mé "pomstě" - nemám to slovo ráda, ale budiž. Jednou jsme takhle leželi s manželem ve vaně, já měla nějakou romantickou náladu, on byl zřejmě nějak unavený, četl si, nijak nereagoval na mé nádherní tělo :) a já měla pocit, že si mě moc nevšímá a je nějaký vlažný. Tak jsem se "zamyslela" a začala si představovat, jaké by to bylo, kdybych měla nějakého milence, pana Božského. Někoho, pro kterého bych byla pořád jen úžasná a nejlepší. Jen tak jsem si ležela ve vaně a představovala si to a bezděky se u toho usmívala. Najednou můj muž zbystřil, znejistěl a zeptal se na co myslím.

Vanilko   :supr::supr::supr:
myslím, že to je ta "pravá pomsta" pro chlapa, jen mu ukaž, jaká si kočka. Jen ať se o tebe kocouři poperou. Ty si potom z nich vybereš (zřejmě toho svýho, že?), ale nech ho, ať o tebe bojuje   :P
A každá ženská má mít svá malá tajemství. Jen se usmívej, a nejen ve vaně. Kdybys byla zamyšlená, tak si toho ten tvůj ani nevšimne.  ;)

bazalka napsal(a):

A jen to klidně,pěkně všechno napiš.Já jsem s tím čekala asi 4 měsíce,protože jsem si říkala,co já se budu někde vylejvat ze svýho průšvihu,ale tuhle jsem neodolala a teď byste mě od pc nedostaly ani párem volů. :godlike: Ono to totiž fakt pomáhá.jste prstě holky úžesnýa šikovný a jsem tady s váma ráda!!!:hjarta:

Já taky poslední dobou pořád sedím u PC, až mě syn už kolikrát vyhání, že bych ho sem taky někdy mohla na chvilku pustit.  Já o první nevěře svého nyní BM neřekla živé duši, dusila jsem to v sobě 2 roky...až už jsem to nějak vstřebala, našel si druhou a podal žádost o rozvod a já už nemohla dál... sama jsem se s tím prala ještě víc jak půl roku, že jsem náhodou objevila Babinet  :rodna:  a začala psát. Ve škole jsem nenáviděla slohové práce, ale teď mi to kolikrát píše samo. Je to jednodušší, než o tom mluvit.
Jestli se můžu připojit, taky jsem tu s vámi ráda ...  :rodna:  , a když už mě nenapadá, co bych napsala, tak jen čtu a čtu...  netušila jsem, že jsou na světě tak skvělý holky, vždyť ti chlapi si vás ani nezaslouží...

Vanilka69 napsal(a):

vera napsal(a):

Musím to konečně napsat. Miluji ho strašně, ale mám obrovskou chuť se mu nějak pomstít, ale jak? Všechny kontakty jsem odmítala, vždy spěchala domů, za rodinou, za ním. Pořád na to myslím.

Vero, rozumím Tvým pocitům. Mě po provalení hodně ranilo, že mi nabízel, abych si taky někoho našla, že on by na mě nežárlil, že ho tělesně nevzrušuju, že nejsem dostatečně ženská atd atd.

Takže moje "pomsta" spočívala v tom, že jsme si řekla, že mu tedy ještě ukážu a velice brzo se díky mé změně (fyzické i psychické) došlo k tomu, že mi poprvé v životě předvedl v Ikea žárliveckou scénu (tedy ne mě, ale přede mnou, málem napadl nějakého pána, který se prý mlsně díval na mé nohy) a dodnes si je mnou tak nejistý, že to je pro mě to zadostiučinění. Má co chtěl, jsem víc ženská a aktraktivní, ale samozřejmě nejen pro něho.

Ale ještě chci napsat o jiné mé "pomstě" - nemám to slovo ráda, ale budiž. Jednou jsme takhle leželi s manželem ve vaně, já měla nějakou romantickou náladu, on byl zřejmě nějak unavený, četl si, nijak nereagoval na mé nádherní tělo :) a já měla pocit, že si mě moc nevšímá a je nějaký vlažný. Tak jsem se "zamyslela" a začala si představovat, jaké by to bylo, kdybych měla nějakého milence, pana Božského. Někoho, pro kterého bych byla pořád jen úžasná a nejlepší. Jen tak jsem si ležela ve vaně a představovala si to a bezděky se u toho usmívala. Najednou můj muž zbystřil, znejistěl a zeptal se na co myslím.

On ti nabízel, aby sis taky někoho našla, že by nežárlil? Tak tohle mi ten můj předhazoval v době, kdy jsem o jeho milence neměla ani tušení. Záměrně vyvvolával hádky a pak mi vmetl, že by bylo nejlepší, kdybych si já někoho našla, ať se můžeme rozvést. bylo to jen kratičké období, ale dodnes si na to vzpomínám. Zato když se jeho nevěra provalila, tak mi na otázku, jak by se mu líbilo, kdybych to udělala já odpověděl, že by ho to moc bolelo a o to víc, že by to ode mně nikdy nečekal. A pak byl pořád ve střehu, bál se, že mu to budu chtít vracet.
Jinak to s tou pomstou, jakože ukázat mu, jakou má doma kočku a jak se líbí i jinejm, tak to je dobrej nápad, ale na toho mýho už by to nějak nefungovalo, jsem mu úplně ukradená :/

Jo a dodnes tvrdí, že to byla "jen kamarádka" a o víc než psaní mezi nimi nešlo. No, každý tomu říkáme jinak.

Tetamáma napsal(a):

Já myslím, že jsem se pomstila svému teď už BM už jen tím, že jsem se opět stala sama sebou..... :rodna:

:supr:
Já už se taky bez toho svýho cítím tak nějak lehčeji, jako bych se zbavila koule na noze a začínají mi růst křidýlka....pomalu, ale jistě. A taky to vnímám jako určitou pomstu BM. A nestydím se za to. To, co on si plánoval, že bude dělat po rozvodu se mnou, nic mu nevychází. A to co jsem říkala já jemu, všechno do puntíku se plní. Taky jsem se zhroutila, když mi řekl, že se chce rozvést, ale pak jsem se dala dohromady a už nosím bradu vzhůru a usmívám se na všechny kolem sebe. A BM je najednou po mě smutno... Mě není. Ale cítím jakési zadostiučinění, jako "cos chtěl, to máš"....

PPavlaa napsal(a):

On ti nabízel, aby sis taky někoho našla, že by nežárlil? Tak tohle mi ten můj předhazoval v době, kdy jsem o jeho milence neměla ani tušení. Záměrně vyvvolával hádky a pak mi vmetl, že by bylo nejlepší, kdybych si já někoho našla, ať se můžeme rozvést. bylo to jen kratičké období, ale dodnes si na to vzpomínám. Zato když se jeho nevěra provalila, tak mi na otázku, jak by se mu líbilo, kdybych to udělala já odpověděl, že by ho to moc bolelo a o to víc, že by to ode mně nikdy nečekal. A pak byl pořád ve střehu, bál se, že mu to budu chtít vracet.
Jinak to s tou pomstou, jakože ukázat mu, jakou má doma kočku a jak se líbí i jinejm, tak to je dobrej nápad, ale na toho mýho už by to nějak nefungovalo, jsem mu úplně ukradená :/

Pavlo, možná se tak tváří, že jsi mu ukradená, ale nedej se mýlit!!! Myslím, že by ho to dost žralo, kdyby zjistil, že je o tebe převeliký zájem někde jinde...  :supr:  Má tě jistou, v tom to je...

No víš Alixo, tím si nejsem tak úplně jistá. On mě má zkrátka a dobře na háku, všude o sobě rozhlašuje šťastně rozveden, je vysmátej jak lečo, užívá si života a my mu vůbec nechybíme. Za to mě nevychází vůbec nic, pořád si říkám bude líp, snažím se být nad věcí, někdy to jde docela dobře, někdy hůř. Ale všechno se mi s prominutím sere. V pondělí mi přišel domů zmlácenej syn. Ve škole ho zbil o tři roky starší kluk, protože při fotbale šel synátor po balonu a ten kluk o něj zakop. Tak nelenil a seřezal ho pěstmi do břicha, ve škole se to teď řeší. Taky mě pořád bolely třísla, včera jsem si na levé straně našla bouli, dneska na pravé rovnou dvě. Jsou docela bolestivé, počkám do příštího týdne, jestli se neztratí a pak půjdu k doktorce. Vzhledem k tomu, že potřebuju nadělávat hodiny, navíc jsem ve zkušebce a taky potřebuju prachy tak doufám, že to bude jen něco na antibiotika za pochodu a ne na chirurgickej zákrok. Ty píšeš, že tomu tvému se nic nedaří, tobě ano. U nás je to bohužel naopak.
On je ten šťastnej a v poho, já bohužel řeším finance a spoustu jiných věcí a někdy už jsem z toho pěkně unavená.
A i kdyby kolem mě běhalo tisíc chlapů, jemu by to bylo jedno, možná by mi ještě řekl, že mi to přeje.

Ppavloo,to je mi moc líto,že ti to takhle vychází,teda asi moc ne,ale hlavinku vzhůru,ono se to opravdu zlepší.Jen asi musíš hledat na jinejch místech,než se díváš.
Že manžel rozhlašuje,že je v pohodě a má tě na háku vůbec nemusí být pravda,kdoví jak to je,protože by stačilo,aby se kolem tbe začal někdo motat a hned by se vidělo,jestli je vysmátej!Nevěř tomu,že by mu to bylo až tak jedno,však on by se chytil za nos.

A s těma boulema koukej mazat k doktorce co nejdřív,žádný až za tejden.To by taky nemusela být žádná sranda a zdravá prostě musíš být jak pro sebe,tak pro synka!! :pussa:

Neboj Pavlo, jednou se to obrátí, ať si ten tvůj bývalej rozhlašuje co chce, aspoň vidíš, že není o co stát. Tvého syna je mi líto, ale to přejde, jsou to kluci. Můj syn zase dostal napomenutí třídního učitele, protože, matěj jeden, odešel ze školy a nikomu se neomluvil. Přitom omluvenku ode mě napsanou měl. Šli jsme jen k doktorovi.
Taky se mi udělala boulička, na zádech, a představ si, byl to nějaký shluk nervů nebo co, taky to bolelo a rostlo to. Kdybych šla k doktorovi dřív, jen by mi to ambulantně vyřezali. Ale už to bylo větší, tak jsem byla čtyři dny v nemocnici, vyřezali mi to pod narkózou. Je to dva a půl roku zpátky. Já byla v nemocnici a ten můj si vesele randil s tou svou dvacítkou.  Ještě jsem si dělala legraci, že někdo má nervy v pr...li, a mě se shlukly na zádech  :)  Neboj, bude líp

Bazalko, dřív jít fakt nemůžu, protože mi to nevychází. Mám běhání s mladým, očkování na TBC, domluvenou schůzku s advokátkou, kterou nemůžu odložit, páč nás tlačí čas, musím tam jít, podepsat to, ať to jde na soud. Kdybych věděla, že mi napíše jen nějáké prášky, tak půjdu hned, ale bojím se, že kdyby to byla nějáká ta tříselná kýla nebo tak něco a musela jsem s tím pod nůž, kdo by to za mě vyběhal a vyřídil? Ne ne, teď nemůžu a třeba se to samo ztratí, uvidíme, možná je to jen nějáká hloupost.
Jinak je mi už asi jedno, co by na to on, jestli by se mu líbilo, že kolem mě někdo běhá nebo ne. Jak říká Alixa, došlo mi, že není o co stát. Kdyby mi někdy někdo řekl, že se k nám takhle zachová - nevěřila bych.
Někdy mám všeho fakt plný brejle, počítat každou korunu, na všechno si připadám sama...ale - zvládly to jiný, zvládnu to taky. Je mi líto mladýho, on je takovej, že o svých citech a pocitech moc nemluví, vím, že všechny svoje smutky drží v sobě, pak ho to občas nějak přemůže...
Ale moc mi pomáhá, když vidím, jak to tady zvládly ostatní holky, jak jsou dnes v pohodě, to si pak říkám, že to musím zvládnout taky. Bude líp, já vím, ale už by to líp taky mohlo přijít ;). No ale líp už asi svým způsobem je, když se tak nad tím zamyslím - nezvracím, spím a to ostatní musí přijít časem taky.
Holky dobrou noc a moc děkuju :)

Pavlo, to udělal můj BM taky, hned po rozvodu a jeho svatbě objel všechny naše známé a vychloubal se, že se oženil, že má mladou ženu a jak je šťastnej..... :reta: Mě ještě před rozvodem řekl, že jsem pro něj byla jako koule na noze a že do roka bude milionář a já že se mám oběsit. :dumbom: Teď  mají s NM doma itálii, pokud jí nevozí po doktorech. :sjuk: Asi si to takhle taky nepředstavoval. :co:

Tetomámo, ale ten tvůj aspoň počkal, až budete rozvedení a pak všude vytruboval, jak je šťastnej. Ten můj se od nás odstěhoval před dvěma měsíci, žádost je podaná, ale rozvod ještě neproběhl. Ale do Spolužáků už si dal do profilu stav - šťastně rozveden.
Do žádosti o rozvod schválně napsal, že jsem se narodila 5.2., ač moc dobře ví, že jsem 6.2.  Jeho maminka se narodila 5.2. On, na to, že chlapi nemají na takovéto věci pamatováka si data narození, výročí atd. pamatuje velice dobře. Dokonce i narození své první ženy. Vždycky mě škádlil a dobíral si mě, že jsem se narodila 5. a věděl, že se budu na oko zlobit, že si nepamatuje, kdy jsem se narodila. Takže to, co tam napsal za datum beru tak, že mi chtěl dát najevo, že jsem mu tak moc ukradená a fuk, že už ani neví, kdy mám narozeniny.
A tohle všechno mi připadá dost ubohý. Já jsem sice nešťastná, každý rozchod je bolestivý a těžký, ale je mi po něm smutno, jen když si vzpomenu na to hezké před milenkou. Když vidím, jak se chová teď, necítím k němu ani kapánek lásky, snad jen lítost nad ním samým.
Věděl dobře, jak moc je to pro mě a prcka těžké, jak se trápíme, ale ještě má potřebu do mě kopat a zkoušet, co všechno vydržím.  Jenže tentokrát se šeredně spletl. Tohle jeho divadlo mě nerozbrečí, nezhroutím se z toho. Vlastně mě tím jen utvrzuje, že opravdu za to trápení nestojí a ty zbytečky lásky co ve mně někde jsou spolehlivě zadupe do země.
I kdyby se nevím co stalo, já už si ho nemůžu vážit jako člověka, je to taky o charakteru a on podle mě žádný nemá. On si jen myslí, jak mě tím naštve, jak mi ublíží, ale nemůže tušit, že je mi to vlastně už fuk, že si jen pomyslím něco o jeho inteligenci. Je mi to sice trochu líto, protože si neumím vysvětlit tohle jeho chování, ale snažím se to neřešit.
Hele a on ti BM řekl, že se máš oběsit?????!!!!!!!!! To myslíš vážně???? Já taky byla kráva a všechno možné, ale toto???? A ty mu potom všem jsi ochotná ještě pomáhat, bavit se s ním? Tak to klobouk dolů, já už bych jím asi tak pohrdala, že by mi nestál za jediný pohled.
No, ale nakonec, kdo chce kam, pomozme mu tam, tak ať si tu svou novou, mladou ženu užije i tu Itálii s ní. Že by boží mlýny?:lol:

PPavlaa napsal(a):

A tohle všechno mi připadá dost ubohý. Já jsem sice nešťastná, každý rozchod je bolestivý a těžký, ale je mi po něm smutno, jen když si vzpomenu na to hezké před milenkou. Když vidím, jak se chová teď, necítím k němu ani kapánek lásky, snad jen lítost nad ním samým.
Věděl dobře, jak moc je to pro mě a prcka těžké, jak se trápíme, ale ještě má potřebu do mě kopat a zkoušet, co všechno vydržím.  Jenže tentokrát se šeredně spletl. Tohle jeho divadlo mě nerozbrečí, nezhroutím se z toho. Vlastně mě tím jen utvrzuje, že opravdu za to trápení nestojí a ty zbytečky lásky co ve mně někde jsou spolehlivě zadupe do země.
I kdyby se nevím co stalo, já už si ho nemůžu vážit jako člověka, je to taky o charakteru a on podle mě žádný nemá. On si jen myslí, jak mě tím naštve, jak mi ublíží, ale nemůže tušit, že je mi to vlastně už fuk, že si jen pomyslím něco o jeho inteligenci. Je mi to sice trochu líto, protože si neumím vysvětlit tohle jeho chování, ale snažím se to neřešit.

:supr::supr::supr:  a teď už to bude Pavli jen lepší a lepší. Uvidíš ještě za nějaký čas, jak se bude chovat...ale ty to vydržíš a zvítězíš nad ním... :jojo:

Pavli, uvažuješ velmi správně. Takové typy mužů opravdu nestojí za trápení. Určitě se budeš mít fajn. Držím palce.

Alixo, Tercilo díky :pussa: já věřím, že bude líp. Musí být. Vždycky bývá po tom, co je špatně. A jednou se tohle všechno musí zlomit ;)
A on? Lidi, co všude vykřikují, jak jsou happy a dávají to všem na obdiv někdy nakonec zjistí, že to s tím jejich štěstím není tak horký (nic špatného mu nepřeju)
Jakmile se z toho všeho začne dostávat i prcek a vrátíme se do starých kolejí, hned bude všechno lepší, chce to prostě čas :)

Pavlo:
můj BM se taky choval navenek, že je v klidu, spokojený, usmíval se, tvářil se, že si může všechno dovolit, přitom vážně neví co chce, nedaří se mu, tak jak si představoval, ale navenek to lidem prostě neukáže, aby náhodou neutrpěla jeho pověst... a snaží se ten spokojený výraz udržet i přede mnou, jenže on neví, že já vím.... dělá ze sebe, co není...už mu to ale začíná přerůstat přes hlavu, mluvím hlavně o penězích, možná až dopadne tvrdě na dno, tak to konečně pochopí a odrazí se. I po tom všem mu taky nepřeju nic zlýho, jen to, aby se měl v životě přesně podle svých představ...
Myslím, že štěstí se na člověku pozná, není třeba to vykřikovat...

No, tak to máme stejný. Ten můj taktéž. Štěstí, spokojenost, úsměvy, pohoda. Ale já nevím, je-li to hrané a uvnitř už to není tak supr, nebo se tak doopravdy cítí. Ale asi ano - odešel on, má konečně to, po čem tak dlouho toužil, proč by neměl být šťastný.
U něj finance nejsou problém, vydělává dost. Navíc - odnesl si všechny naše peníze, nenechal mi ani korunu, už plánuje, jak je investuje, ale samozřejmě netuší, že já jsem se spojila s právníkem a budu se s ním o svou půlku, na kterou mám nárok - soudit. A říkat mu to ani nebudu, mám strach, že by ty peníze utratil, nebo někam ulil, nebo co já vím. Tak ho teď nechávám žít v takovým tom, že semnou pěkně zametl, že on mi nic dávat nemusí a nebude. Bude-li to tak ale i ve finále se uvidí u soudu....a já tajně doufám, že pro mě dopadne dobře.

Pavlo, tak se mi líbíš, jen tak dál...  :supr:

Ono mi nějak ani nic jiného nezbývá...myslela jsem, že na tomhle se dohodneme, že mi dá půlku a nebudeme to řešit u soudu....jenže on - to jsou moje peníze, já vydělával víc jak ty a podobný bludy. A když nechci skončit s holým zadkem a dítětem na krku, tak se bránit musím. On bude žít jak král a já si mám půjčovat na zaplacení školního výletu? Musím z něj tu půlku vyrazit, bude-li to jen trochu možné.

To znám, že on vydělával víc než já, ale taky utratil mnohem víc než já ... říká se, že většinou utrácí ženská - za parádu, jenže mnohdy je to právě naopak... dokonce mi BM jednou řekl, že když syn jede na víkend k mým rodičům,už prý je pro mě pomoc, že syn doma nejí, tak ušetřím... to jako že bych mu mohla odpustit něco z výživného?  Já si vážně budu ty jeho perly Labuanu, co vypustí z pusy zapisovat...

PPavlaa napsal(a):

Ono mi nějak ani nic jiného nezbývá...myslela jsem, že na tomhle se dohodneme, že mi dá půlku a nebudeme to řešit u soudu....jenže on - to jsou moje peníze, já vydělával víc jak ty a podobný bludy. A když nechci skončit s holým zadkem a dítětem na krku, tak se bránit musím. On bude žít jak král a já si mám půjčovat na zaplacení školního výletu? Musím z něj tu půlku vyrazit, bude-li to jen trochu možné.

Pavli, vidím pokrok, nebo se mi to zdá? :reta: No, já jsem se skoro holým zadkem skončila.... moje chyba..... Jinak BM sice počkal se svojí svatbou  až po našem rozvodu, ale ani jinak nemohl.... :rodna: Před rozvodem si podával inzerát, mám tan papírek někde schovaný..... samá hrubka to bylo: " Rozvedený, 46ti letý.... splním vám všechna vaše přání....." Tak to jsem se teda nasmála.... co to bylo za přání, která myslel.... to by mě zajímalo. :lol:

Tetamáma napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Ono mi nějak ani nic jiného nezbývá...myslela jsem, že na tomhle se dohodneme, že mi dá půlku a nebudeme to řešit u soudu....jenže on - to jsou moje peníze, já vydělával víc jak ty a podobný bludy. A když nechci skončit s holým zadkem a dítětem na krku, tak se bránit musím. On bude žít jak král a já si mám půjčovat na zaplacení školního výletu? Musím z něj tu půlku vyrazit, bude-li to jen trochu možné.

Pavli, vidím pokrok, nebo se mi to zdá? :reta: No, já jsem se skoro holým zadkem skončila.... moje chyba..... Jinak BM sice počkal se svojí svatbou  až po našem rozvodu, ale ani jinak nemohl.... :rodna: Před rozvodem si podával inzerát, mám tan papírek někde schovaný..... samá hrubka to bylo: " Rozvedený, 46ti letý.... splním vám všechna vaše přání....." Tak to jsem se teda nasmála.... co to bylo za přání, která myslel.... to by mě zajímalo. :lol:

Jestli pokrok, nevím, ale nedám mu nic zadarmo. Moje advokátka říká, že s tím nic neudělám, když peníze převedl na někoho jiného, že na ně nemůžu. Ale jiný advokát říká, že na ty peníze můžu, že podáme žalobu. Nechci o tom zatím moc mluvit, ať to nezakřiknu, v koutku duše doufám, že to pro mě dopadne dobře. V každém případě pro to udělám maximum.
Nevím, jestli on tuší, že se s ním chci soudit, ale v každém případě se vztekal, když zjistil, že nechci podepsat rozvod dohodou. To jsem byla lhářka a podobně, vyhrožoval, že má drsnou advokátku a jestli to nepodepíšu, tak semnou zatočí....ale - kdo se bojí, nesmí do lesa... Co mi můžou udělat?
Možná taky netuší nic,páč se mě ptal, proč nechci podepsat rozvod dohodou, že když odcházel, tak měl na účtě 8 tisíc a teď jsou tam 3 tisíce, jestli se s ním chci soudit o tu půlku z 3 tisíc, že jiné peníze nemá.
No, ale taky mě pěkně nakrk, protože když jsem nastoupila do práce, tak mi dělal problémy s přepsáním daně na na syna na mně. Takže v podstatě měl slevu na daň na mladýho i v době, kdy už s námi nežil. A když vezmu v úvahu fakt, že syn není jeho vlastní, že o něj co je pryč neprojevil zájem, ale penízky mu nesmrděly....a já HUSA jsem ho ještě prosila, jestli až si pojede pro věci by mi nemohl doma nechat ty peníze, co měl ve slevě na mladýho ve výplatě....neměla jsem se ponižovat, ani dohadovat o pětistovku, já vím. Jenže já vážně byla v tak hrozným finančním srabu, že ta 500 pro mě bylo dost peněz. A on? Že mi je nedá, že se semnou nebude handrkovat o 500, že on teď vrazil do auta 31 tisíc.
To mě tak nasralo, že jsem se prostě naštvala a budu s ním bojovat. Má mě za pitomou husu, tak jen ať se nakonec nediví.
Navíc mám na něj  takovou pifku, za to, jak se hnusně chová, že na co budu mít nárok, to si prostě vezmu, nenechám mu nic zadara. Chtěl ve svém životě kapku vzrušení? Dopřej mu daleko větší, než mu dopřála jeho milenka. Nebudu se ponižovat, ani chovat hnusně, abych se nemusela stydět sama za sebe, ale opravdu mu nic nedám zadarmo. Chtěl rozvod? Musí počítat s tím, že ho to bude něco stát.

Pavlinko,jasně že je to posun a určitě k lepšímu.Taky bys teď mohla sedět a vzdychat,proč ti to dělá,ale ty ne!Pěkně hlavinu vzhůru a jdu do boje.Neříkám,že se má dělat dusno za každou cenu,ale s... ti na hlavu taky nebude,že jo. :supr::supr:

PPavlaa napsal(a):

A když vezmu v úvahu fakt, že syn není jeho vlastní, že o něj co je pryč neprojevil zájem, ale penízky mu nesmrděly....a já HUSA jsem ho ještě prosila, jestli až si pojede pro věci by mi nemohl doma nechat ty peníze, co měl ve slevě na mladýho ve výplatě....neměla jsem se ponižovat, ani dohadovat o pětistovku, já vím. Jenže já vážně byla v tak hrozným finančním srabu, že ta 500 pro mě bylo dost peněz. A on? Že mi je nedá, že se semnou nebude handrkovat o 500, že on teď vrazil do auta 31 tisíc.
To mě tak nasralo, že jsem se prostě naštvala a budu s ním bojovat. Má mě za pitomou husu, tak jen ať se nakonec nediví.
Navíc mám na něj  takovou pifku, za to, jak se hnusně chová, že na co budu mít nárok, to si prostě vezmu, nenechám mu nic zadara. Chtěl ve svém životě kapku vzrušení? Dopřej mu daleko větší, než mu dopřála jeho milenka. Nebudu se ponižovat, ani chovat hnusně, abych se nemusela stydět sama za sebe, ale opravdu mu nic nedám zadarmo. Chtěl rozvod? Musí počítat s tím, že ho to bude něco stát.

Já nevím, co někteří ti chlapi jsou tak, nevím jak to nazvat slušně - praštění? Do auta, motorky, svých koníčků jsou ochotni vrazit tolik peněz, vůbec jim to není líto, ale aby dali něco dítěti nebo  třeba do domácnosti, na bydlení...to neví, kde by padesátník ušetřili... prostě to pořád nechápu a zřejmě nikdy nepochopím...
Pavlo, bojuj, držím palce...  :supr:

Tak já mu zase nemůžu tak úplně křivdit. Na peníze byl sice vždycky opatrnej, ale když jsme byli spolu, tak když jsem něco chtěla nebo potřebovala já nebo mladej, tak se to prostě koupilo a nikdo to neřešil. Jezdili jsme na dovolené, výlety, sice jsme se snažili šetřit, ale že by nám nic nedopřál nemůžu říct. On sám teda pro sebe nějak moc neutrácel, nemá žádné koníčky, do kterých by mohl investovat, na výdaje za oblečení a kosmetiku si taky nepotrpěl. Kupovala jsem mu je já, on sám by si nic nekoupil.
Co se financí týče, tak změny jsem začala pozorovat v době, kdy měl milenku a teď co odešel, tak má prostě pocit, že je všechno jen a jen jeho.
No uvidíme, jak to nakonec uvidí soud :/
Já myslím, že takových férových chlapů zase tolik není, prostě když přijde na rozvod, tak by chlap nejradši ženský a děckám nedal vůbec nic, nebo jen to minimum. Určitě nejsem jediná, kdo má takový zkušenosti, chtěla bych vidět chlapa, co se bez problémů rozdělí o společný majetek.

Mě se teďka rozváděla kamarádka a tam chlap fakt nic nechtěl,jenže-ona ho živila,takže v podstatě neměl na nic nárok. :reta: A druhá kamarádka je už asi 15let rozvedená,chlapovi prej nechala skoro všechno a do dneška se s ním soudí o alimenty.Tak jsme si to s M vyříkali už kdysi-jak to bude a tak...Jestli k tomu dojde,tak se uvidí,ona teorie se vždycky liší od praxe... :dumbom:

Bohužel  to tak je. Když jste za dobře, je to jiné, než když na rozvod a tím i dělení majetku opravdu přijde. Jsou možná i slušní mezi náma, co to vemou napůl a neřeší nic. Ale těch je poskrovnu, většinou se hádají úplně o všechno....není to ironie? Lidi, se kdysi tak moc milovali?

Těžko říct,spíš bych řekla-život.ale je to smutný.Třeba mi moc nejde na rozum,jít týden před svatbou sepsat svatební smlouvu,nebo jak se tomu řekne.Já vím,je to asi praktický,zvlášť je-li tam nějakej majetek,ale je to tak odosobněný,že fakt nevím.Kdyby to podepisovali rodiče,tak možná ještě,ale když se na tom domloiuvaj ti snoubenci... :co:

Je to divný, v tom s tebou souhlasím. Jakoby šlo o obchod, ne o lásku.

No,hlavně když si tam zapisujou jak často maj plnit manž.sex... :o:o ,jen by mě zajmalo,jak to dopadá,když ten,co si tam naporoučel třeba 5x do týdne a po nějaký době už tak často nemůže nebo nechce...jestli ten,co to vlastně plní na základě smlouvy má nárok taky na nějaký odškodnění... :lol::lol:

Manželské povinnosti by som nechcela mať na povel, ale pokiaľ ide o majetok, nepripadá mi to vôbec scestné. Práve pre tie okamihy, keď hormonálne búrky zatemnia mozog i srdce, spomienky idú do úzadia a slušnosť len nesmelo klopká na dvere - vtedy asi človek ocení takú "obchodnú zmluvu" a to, že nie je odkázaný na milosrdenstvo nejakého zaľúbenca.

Joo, to jo,ten majetek snad dokážu i trošku pochopit,i když(nemůžu posoudit,my měli akorát díru do zadku) si nedokážu představit,že těsně před svatbou nebo i začátkem soužití by za mnou přišel a řekl:miláčku,ještě mi tady podepiš,že až to s tebou skončím,že po mě nic nebudeš chtít.Dokážu si představit,že to udělaj rodiče,ale snoubenci--na to jsem moc velkej romantik.A o sexu,úklidu a vaření apod.-to mi už vůbec připadá jak fraška,ale je to na každým... :godlike:

No, ja budem mať štyridsať, asi by som si už tiež nebrala zajačika(keby ma teda pánbožko zdravého rozumu pozbaviť ráčil a ja by som sa zcela vydať) a skôr by mi bolo čudné, keby niečo vybavovali rodičia... Vieš, Bazalka, sú aj ľudia, čo skúšajú v pokročilejšom veku tzv. Second service, Druhé podání" a už si medzičasom nahonobili nejaký majetok, tak sa oň boja. Ja teda nemám majetok, ale budem mať bytík, a o ten by som nerada prišla manželstvom. Nechcem skončiť ako bezdomovec...

Hmmm,je fakt že jsem přemejšlela nad těma mladejma 20-25,i mladšíma,že tam ten zásah rodičů nemusí být zas až tak nepochopitelnej.A jinak mám o lidech romantické představy,že se dokážou dohodnout.V tomhle jsem blbá.(Dneska jsem zrovna v horoskopu o jménech četla,že mám nezdolnou potřebu lidem pomáhat,i těm,který mi ublížili.Se teda těším,až se mi sem nasádlí naše madam a já jí ještě budu pomáhat... :dumbom: .)Takže má pokřivená představa tkví v tom,že v pokročilejším věku 25 a dále si to ti lidi vyříkaj v klidu.Nemlať mě,já si namlátím sama :dumbom: .A navíc o byt bys neměla-snad-přijít,ne?Když sis ho pořídila PŘED manželstvím,ne? :co:

PPavlaa napsal(a):

Tak já mu zase nemůžu tak úplně křivdit. Na peníze byl sice vždycky opatrnej, ale když jsme byli spolu, tak když jsem něco chtěla nebo potřebovala já nebo mladej, tak se to prostě koupilo a nikdo to neřešil. Jezdili jsme na dovolené, výlety, sice jsme se snažili šetřit, ale že by nám nic nedopřál nemůžu říct. On sám teda pro sebe nějak moc neutrácel, nemá žádné koníčky, do kterých by mohl investovat, na výdaje za oblečení a kosmetiku si taky nepotrpěl. Kupovala jsem mu je já, on sám by si nic nekoupil.
Co se financí týče, tak změny jsem začala pozorovat v době, kdy měl milenku a teď co odešel, tak má prostě pocit, že je všechno jen a jen jeho.
No uvidíme, jak to nakonec uvidí soud :/
Já myslím, že takových férových chlapů zase tolik není, prostě když přijde na rozvod, tak by chlap nejradši ženský a děckám nedal vůbec nic, nebo jen to minimum. Určitě nejsem jediná, kdo má takový zkušenosti, chtěla bych vidět chlapa, co se bez problémů rozdělí o společný majetek.

Pavli, mezi BM a mnou to kdysi taky bylo v pohodě, vždycky jsme se radili, co se koupí, on nešetřil na mě, já na něm... Vždycky jsme plánovali a těšili se, co si koupíme...Ty svoje koníčky měl už dřív, ale utrácel za ně tak nějak s mírou. Ale pak jednou začal chodit po barech s kamarádem, začali chodit jen na kulečník... seznámil se tam s jednou barmankou, a začal tam vysedávat celé noci... bylo mu jedno, kolik tam utratí, platil i za ostatní...a už se prostě rozjel... pití, oslavy, ta jeho, ona si ráda užívala... výlety, večeře, kina, jako dárek k narozeninám si prý vybrala boty... To ještě než si s ní skutečně začal, tak koupil to svoje luxusní auto, to už jsem tu psala... Všechny našetřené peníze v pr..li  a ještě jsem za všechno mohla já. Loni v září si s tou svou novou přítelkyní taky užíval, i s jejími dětmi, aby se zřejmě neshodil, půjčil si i peníze od banky... na Vánoce jí koupil parfém, MĚ TAKY  :co: , (asi si nechával u mě pootevřená vrátka, viděla jsem účtenku, kdybych si mohla vybrat, vzala bych si raději ten její  :vissla: )
On určitě té své neřekl, že si to a to nemůže dovolit, že na to nemá, ona určitě neví, že si užívala za půjčené peníze, a proč by se taky o to starala. Ona se bude starat, až budou spolu žít a hospodařit. Třeba ho miluje natolik, že mu pomůže zaplatit všechny jeho dluhy....(ani vlastně nevím, jestli s ní ještě je, říkal že ne, ale kdoví...už to neřeším, nestarám se...)
Takže teď má BM dluhy, ale zato může vzpomínat, jak a kde si s kým užíval...  :/  Možná vzpomíná rád...

Nebo se mlátí do hlavy, jestli mu to užívání si stálo za to :P

Nemám představu, jak má vypadat předmanželská smlouva, taky jsem před 20 lety žádnou nesepisovala (že by se v ní řešil i sex?) :D, ale teď vážně, holky, já bych tedy finanční uspořádání radši fakt řešila. Totiž až jednou budete mít špatné zkušenosti s partnerovým hospodařením, rády takovou dohodu s příštím partnerem sepíšete, i když ho můžete mít jinak moooooc rády. Není zas tak málo případů, kdy ženská po několikaletém manželství nemá zhola nic....

S tím sexem-to jsem už párkrát slyšela u takovejch těch hvězdiček a hvězd,co už nemaj jak jinak přilákat pozornost.Já sama ani netuším,jak se něco takovýho sepisuje.Když jsem se vdávala,tak jsme stejně nic neměli,takže co bychom tam asi tak psali,že?
A jinak---když nad tím přemýšlím teď ,v klidu,kdy se skoro nic neděje,tak to dokážu(no jen z části) nějak pochopit,ale když plánuju svatbu...Nevím,asi jsem prostě moc velká romantička,prostě,i když jsme se brali,protože jsem byla těhotná,tak mi to v tý hlavě nesecvakává,že to tak nějak řeknem:lásko moje největší jediná,žádám tě o ruku,ale nejdřív sepíšem smlouvu,protože až mě omrzíš,tak chci mít svoje jistý.... :/

Když jsem se vdávala, ani mě nenapadlo sepisovat předmanželskou smlouvu. Taky jsme ani jeden nic neměli :lol: . "Jenom" čtyřměsíční mimčo v bříšku. Mě svatbu zaplatili rodiče, manžel si na to vzal půjčku, kterou jsme potom společně spláceli. Bydleli jsme u mých rodičů a založili si oba stavební spoření, abysme opravili část domu, kterou manžel zdědil.... Teď jsem sama a opravdu nevím, jak bych řešila, kdybych chtěla s někým žít, vdávat se tedy znovu nemíním, ale kdo ví...?  Pořád tady čtu o hodpodaření partnerů a manželů,  ale mám z toho guláš, teď už snad vím míň než dřív...Tehdy před svatbou, vlastně i dlouho potom jsem byla strašně naivní, byla jsem přesvědčená, že s M všechno zvládnem, že máme jeden druhého do konce života....jak jsem se strašně spletla. Teď už se dívám na spoustu věcí jinak. Teď po zkušenostech bych ostatním radila tu předmanželstvou smlouvu sepsat, příp. zúžení SJM. Kdyby mi to ale někdo nadhodil tehdy před mou svatbou (tedy kdybysme něco měli, že jo), tak bych se mu vysmála, že je to zbytečnost...

Teď mi to docvaklo...Já to pořád řeším z pohledu první romantické svatby,když většinou ti dva nic opravdu nemaj... :vissla:
Při každým dalším manželství to asi fakt chce nějak ošetřit,přece jen se člověk většinou už někam dohrabal.Ale i tak...proč se lidi nemůžou domluvit po dobrým... :usch:

Moja skúsenosť s rozchodom(po 9 rokoch) bola tá, že v hormonálnej búrke sa z férového, čestného chlapa, čo pomáhal aj cudzím(niekedy viac ako svojim :rolleyes: ) stal sebecký podrazák, čo mi klamal a obral ma o prachy. Alebo možno bol taký vždy a len kým ma mal rád, zahrnul ma do svojho širšieho kruhu egoizmu, z ktorého som potom bola vylúčená(hoci aj jeho kamoši tvrdili, že zmenil; alebo skôr, že sa menil postupne). To vie len pánboh a on sám... Ale už by som niečo také nechcela zažiť. A sklamať sa v niekom blízkom je dosť zlé samo osebe, ale musieť zároveň riešiť organizančé "drobnosti", ako že kde bývať a tak - je tisíckrát horšie.

Selim, ty teď stopro mluvíš o tom mým :co:

Nie, nie, objím sa, že to tak majú nastavené viacerí :/ možno ich dokonca vyrábajú sériovo...

:co: tak takhle jsem o tom nepřemýšlela :o

PPavlaa napsal(a):

Selim, ty teď stopro mluvíš o tom mým :co:

Ne, to je přesně o tom mém. :(

Alebo možno bol taký vždy a len kým ma mal rád, zahrnul ma do svojho širšieho kruhu egoizmu,

Tak to je o mém bývalém.

majkafa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Selim, ty teď stopro mluvíš o tom mým :co:

Ne, to je přesně o tom mém. :(

Selim má pravdu, vyrábí je sériově :lol:

Vyrábějí je sériově a protože BM si všechno vzal, tak jsem nemajetná, zase s tím alespoň nemám ýádné starosti. :rodna:

Tetomámo, ale ty už NIKDY nemôžeš nič vlastniť, lebo akonáhle sa ti podarí, vynorí sa zo záhrobia TB a ošklbe ťa o čokoľvek, čo si nahonobíš... Nechceš si nahonobiť nejakú chorobu? Aby bol pokoj? Možno by sa ulakomil aj na tú...

To bohužel asi nemůžu, protože on už většinu dostupných chorob má, ale je fakt, že kdykoliv jsem řekla:" Mě dneska není nějak dobře", tak jsem slyšela:"A to kdybys věděla jak mě je špatně". :sjuk:

Nie, nemyslela som tuleniu chorobu(ručičky dozadu, nemakačenko, a tak), ale nejakú SKUTOČNÚ, poriandu chorobu...

Selimko, že bych vyrazila někam s Aeroliniemi za TBC? Nemám peníze, tak asi budu jen postávat na letišti....:rodna:

Selima napsal(a):

Tetomámo, ale ty už NIKDY nemôžeš nič vlastniť, lebo akonáhle sa ti podarí, vynorí sa zo záhrobia TB a ošklbe ťa o čokoľvek, čo si nahonobíš... Nechceš si nahonobiť nejakú chorobu? Aby bol pokoj? Možno by sa ulakomil aj na tú...

Selim, to vůůůůbec není špatný nápad :rolleyes::lol::lol::lol:
Tetomámo šla bych do toho :supr:

Tetamáma napsal(a):

To bohužel asi nemůžu, protože on už většinu dostupných chorob má, ale je fakt, že kdykoliv jsem řekla:" Mě dneska není nějak dobře", tak jsem slyšela:"A to kdybys věděla jak mě je špatně". :sjuk:

:lol::lol::lol::lol::lol: tady se člověk fakt zasměje, kdyby nebyli ti chlapi, na tom světě by byla taková nuda :lol::lol:

Já jsem teď přes měsíc doma, nejdřív jsem marodila se zádama a pak jsem chytla nějakou blbou chřipku a mám vysoký tlak... :usch: Kdyby to šlo, už bych mu něco předala. :reta: Doktorka, protože mého BM zná, se divila, že ještě nejsem v blázinci a říkala, že mám asi svatozář a že si mám na noc dávat na hlavu alobal, abych prý si s ní nepropálila polštář. :godlike:

alobal na hlavičku? To musíš mít ránu :lol: Já mám teda nízkej tlak a taky je to vo ho...
Ale taky jsem si říkala, jak ráda bych něco předala něco svému m. On mi tenkrát předal gyn. výtok své milenky, já bych mu teď předala svou bolest v tříslech....to by čuměl, hned by měl po sexu :P
V pátek, jak jsem sexovala, tak jsem myslela chvílema, že se bolestí pos...., ale byla jsem statečná - no, taky jsem nechtěla před borečkem skučet, jak mě bolí třísla, aby si neřek, co jsem to za vykopávku :usch:

Tetomámo :pussa:,už se to lepší?Koukej se rychle uzdravit,víš jak na tě všichni ti úžasní chlapi čekaj???Myslím tím ty opravdu úžasný,chytrý,empatický,pozorný a já nevím co ještě... :par:

A Pavli,jakpak ty boule?Už jsi s tím byla??? :rodna:

PPavlaa napsal(a):

majkafa napsal(a):

PPavlaa napsal(a):

Selim, ty teď stopro mluvíš o tom mým :co:

Ne, to je přesně o tom mém. :(

Selim má pravdu, vyrábí je sériově :lol:

Taky jsem měla jednoho a ze stejné série  :/

bazalka napsal(a):

Tetomámo :pussa:,už se to lepší?Koukej se rychle uzdravit,víš jak na tě všichni ti úžasní chlapi čekaj???Myslím tím ty opravdu úžasný,chytrý,empatický,pozorný a já nevím co ještě... :par:

Kdě jsou takoví chlapi k dostání? Jsou na objednávku? Nevyráběj se zase sériově?  :P

Bazalko, já si připadám už zdravá, ale dochtorka mě nepustila. Musím ještě ve středu na kontrolu a to jsem chtěla už vyrazit za těmi úžasnými božskými chlapy.....:godlike: Horší je, že nemám vyřízenou občanku, brzy mi propadne, teď tu straší ještě to psisko, a já jsem chtěla jít dřív než se nechám vyfotit ke kadeřnici.... Tak tam budu asi na tý fotce zase splihlá.... :reta:

bazalko, není pořád čas. Chtěla jsem tam jít tento týden, ale zase to mám dostat, tak nevím. Jedna se mi udělala - no, ani nevím, jak to tady popsat, ale po 2 dnech se začala ztrácet...jen ty v tříslech pořád drží a občas pěkně bolí...ale třeba si to rozmyslí a ztratí se :rolleyes:

Dadko, jestli tu ještě někde jsi, :hjarta: máš plnou schránku, nejde ti odeslat SZ. :reta:

AlixaZS napsal(a):

bazalka napsal(a):

Tetomámo :pussa:,už se to lepší?Koukej se rychle uzdravit,víš jak na tě všichni ti úžasní chlapi čekaj???Myslím tím ty opravdu úžasný,chytrý,empatický,pozorný a já nevím co ještě... :par:

Kdě jsou takoví chlapi k dostání? Jsou na objednávku? Nevyráběj se zase sériově?  :P

Taky bych takovýho brala :grater:

Dadko, už se mi to povedlo!!!!!!! :jojo:

AlixaZS napsal(a):

bazalka napsal(a):

Tetomámo :pussa:,už se to lepší?Koukej se rychle uzdravit,víš jak na tě všichni ti úžasní chlapi čekaj???Myslím tím ty opravdu úžasný,chytrý,empatický,pozorný a já nevím co ještě... :par:

Kdě jsou takoví chlapi k dostání? Jsou na objednávku? Nevyráběj se zase sériově?  :P

Takový chlapi se určitě seriově nevyráběj, myslím, že budou dost nedostatkové zboží.... :kapitulation:

jo jo a už zadaní, na nás nezbylo :grater:

Ale.Určitě zbylo a určitě někde jsou.Jen se nebojte,ono to všecko přijde a pak si nestačíte vybírat!!!
A Tetomámo,ty budeš úrčo krásná i kdybys k tý kadeřnici nešla.Já v to věřím. :supr:
A Pavli,nezlob mě,koukej si s tím zajít.Co kdzž ti to budou muset vyříznout(počkej,nestraším)a tam někde potkáš právě toho úžasnýho a okouzlujícího...Jen to prostě nevíš,protože kdybys to viděla,tak už u tý doktorky jsi!!! :reta:

Já jsem si ve 26 ti letech nechávala propíchnout uši na plastický chirurgii ze známosti a ten chirurg byl moc hezkej. Taky jsem se ale kvůli uším musela svlíknout do půl těla. Tu horní půlku teda.......:reta:

Neříkej.....Tak to jsem o dost přišla,když jsem naše v 6letech přesvědčila,že náušnice musím mít a propíchával mi je děda.No jo,to je holt život... :grater:,
Jenže-tos to Tetomámo asi nijak zvlášť nevyužila,hmm? :D

Řezat :o řezat ne!!!!! I kdyby tam byl pan úžasnej...to už nemám dost jizev, to je musím mít i tam...

Ten ON to bude dělat laserem!!!To bude bez jizev.A on bude ještě třešnička na dortu!! :supr:

:co::co::D jdu do toho :supr:

Pavlo, tyhle uzliny bývají při nějaké infekci, asi budou stačit antibiotika, ale neoddaluj toho doktora, ať z toho nemáš  nějaké větší problémy. :dumbom:

Infekci? Já se cítím v pohodě... ale díky, antibiotika zní líp jak skalpel :supr:

PPavlaa napsal(a):

:co::co::D jdu do toho :supr:

:supr:
Že bych si taky našla nějakou bouli.Ale nenene,radši nepokoušet osud... :godlike:

Tetamáma napsal(a):

Já jsem teď přes měsíc doma, nejdřív jsem marodila se zádama a pak jsem chytla nějakou blbou chřipku a mám vysoký tlak... :usch: Kdyby to šlo, už bych mu něco předala. :reta: Doktorka, protože mého BM zná, se divila, že ještě nejsem v blázinci a říkala, že mám asi svatozář a že si mám na noc dávat na hlavu alobal, abych prý si s ní nepropálila polštář. :godlike:

:lol: :lol: :rock:

PPavlaa napsal(a):

bazalko, není pořád čas. Chtěla jsem tam jít tento týden, ale zase to mám dostat, tak nevím. Jedna se mi udělala - no, ani nevím, jak to tady popsat, ale po 2 dnech se začala ztrácet...jen ty v tříslech pořád drží a občas pěkně bolí...ale třeba si to rozmyslí a ztratí se :rolleyes:

:dumbom: To môže byť zápal lymfatických uzlín, šupaj k doktorovi! Bože, ako s amôžeš takto zahrávať s vlastným zdravím???!!! Ja lekárom sama veľmi neverím, ale keď ide do tuhého, idem za nimi - čo mi už iného zostáva? A radím to aj tebe... Inak, ak sú lym. uzliny, tak tie s menzes nesúvisia.

Selim, nesouvisí, nesouvisí, to máš pravdu, ale tak nějak přemýšlím, že v době menses ukazovat své intimní partie lékařce, no.... připadá mi to přinejmenším nevhodné :rolleyes:, když to tak nehoří... ale dnes už jsem nemohla dát ani nožku přes nožku, tak jsem si v práci domluvila, že přijdu později a ráno jdu k té doktorce :/ tak uvidím, až ona uvidí :usch:

Už asi dva dny přemýšlím(bolí,bolí),ale začínám mít pocit,že se blížím ke své nirváně.Vedle na depu Vanilka psala,že by jí bylo vcelku jedno,jestli manžel někoho má či ne,když je milej  a příjemnej na ni a pěkně se stará...
No,my jsme si plánovali pěknej víkend,pak to důsledkem různých událostí dopadlo úplně jinak,že jsme spolu strávili opravdu jen minimum času(takže žádný velký nadšení),ale přesto,když v neděli odpoledne přišel s tím,že musí do práce,tak ve mě někde uvnitř trošičku problesklo,že mi je v podstatě jedno kam opravdu jde.Abyste rozumněly,přes všechno mu pořád věřím,prostě když jde do práce,tak jde do práce a na prvních několik minut si s tím vystačím.Pak začne červík hlodat a mě dá strašnou práci ho zahnat.No strašnou-někdy větší,někdy menší.A teď jsem tam pocítila něco jiného.Prostě,ať si jde kam chce,hlavně ať je spokojenej a když se ke mě zas vrátí-pro mě jedině dobře.Byl to fakt jen záblesk,ale včera se to zopakovalo...

Já jsem na to,že stejně záleží na něm-jestli zůstane-přišla už dřív,taky jsem přišla na to,že mu přeju všechno nejlepší  pokud to nejlepší je rozvod a madam,tak to má mít,nijak jsem ho nedržela.

Ale teď to je takový jiný,takovej vnitřní klid...Jestli to je to ono,tak třikrát hurá a sem s tím.Doufám,že to bude jen sílit. :gloria:

bazalko :supr::supr::supr::supr::supr:

No,děkuju,je to fuška.... :gloria:

Ale stejně, ten pokrok - držím ti palečky, ať jsi v pohodě a všechno jde tak, jak si přeješ :par:

bazalko, máš skvěle našlápnuto, vzala jsi to za správný konec. Podle sebe Ti můžu říct, že občas ten vnitřní klid ustoupí na chvíli hodně silným pochybám.  Ale důležité je s takovým pocitem umět pracovat, zjistit proč mě přepadly pochyby právě teď a jak z toho ven.

Moc by mě zajímal Tvůj příběh - jak dlouho už víš o manželově nevěře, jak jsi to zjistila, jak dlouho to trvalo, jak dlouho jste spolu. Pokud by Tě to nezraňovalo, napiš mi to, prosím, klidně i do SZ, pokud nechceš veřejně. Dík.

To já to můžu hodit i sem,ono to tady ani není na nějaký tajemství.Skoro si i někdy říkám,že zbytečně vyvádím,protože u nás ten průběh asi nebyl tak dramatickej,ale stejně...když to vypadá,že o někoho přijdeš,tak to vypadá,že se hroutí svět.Aspoň mě.
Tak teda:M před lety pracoval ve firmě,kde pracovala i madam.Stalo se,že si ti dva rozuměli-ona byla tenkrát taky vdaná,ale protože se jí to nevydařilo,tak se chystala rozvést.Prý se tenkrát chtěla i se mnou skamarádit,ale nějak na to nedošlo.Já své kamarádky mám a ...no nedošlo k tomu.Takže M s ní kamarádil,když potřebovala s něčím pomoct,pomohl,i já,když jsme se o něčem vzhledem k jejímu rozvodu bavili,tak jsem radila,pomáhala...Pak se nám narodila holka,odstěhovali jsme se do domku(který nám mmch dohodila ona :dumbom:) a M si po čase musel najít jinou práci.Ale dál se za ní občas stavil-že z kamarádství.Já se tomu snažila věřit,on není z těch,kteří na ženskou skočí jen so udělá oči.Nicméně madam po rozvodu nelenila a začala rozhazovat sítě,do nichž chytila nejdřív jejich společného kolegu,který sice není ženatý,ale s družkou žije u družčiných rodičů(pro mě=jakoby byl ženatý).No nic.Věřila jsem a pak před vánoci jsem našla v garáži velice nešikovně dané dárky-značkovou bundu,tričko a ještě nějaké drobnosti.Nejsem moc na peníze,nicméně se potom ukázalo,že dárky pro madam stály 2x tolik co pro mě.A když jsem 14dní před tím potřebovala koupit si kozačky,tak ne ně nebylo(nic extra-za 600,-).Ale tohle všechno jsme si nějak vyříkali a vypadalo to,že snad je všechno OK.
1,5roku to tak vypadalo....Pak....začala hlodat asi nějaká intuice či co,prostě někdy....byl jinej.Chvíli jsem se snažila to nějak přejít,protože jinak jsme žili podle mě úplně normálně-klid,občas přeháňka,sex teda ne moc často-já na to moc nebyla,ale jinak asi normální.
Pak jsem mu teda jednou projela mobil---a tam uložený sms,že to přece nejde tak rychle ukončit,že ať za ní jezdí občas,že jí strašně pomáhá......a že mu děkuje za vše,ne jen za poslední měsíc.A bylo vymalováno.V první chvíli jsem jela k zemi,pak jsem mu sbalila kufry,že už nevím co dál a jestli chce,tak ho nikdo nedrží.Zůstal.
Asi za tří dny jsme jeli ke kartářce,ta mi řekla,že šanci mám velkou a že se madam odbourá sama.
No,asi se odbourala,tiše v to doufám.Vím,že se tam ještě někdy stavil,ale hlavně ona mu pak napsala sms v době,kdy přinejmenším tušila,že je doma.Byl zrovna ve vaně,povídali jsme si a tak jsem se šla mrknout,jestli ho nenaháněj z práce.Ono se mu na mobilu zobrazovalo číslo-takže jsem to hned viděla.No pár týdnů po tom mi řekl,že jí tenkrát sjel a od tý doby že s ní nemluvil:nevím jak to je,teda vím-je to asi týden,co jsem sem psala,že jsem našla tu účtenku od ní,ale tvrdí,že to byla vyjímka a po prvdě-moc nepátrám a pochybnosti se snažím zahnat.
Tak takhle....přišla jsem na to 1.11.minulýho roku,ještě teď mě to někdy doběhne...:dumbom:
Jinak teď jsme slavili 9let+2roky chození,dvě děti a dál se uvidí...

Ještě k tomu---v podstatě hned jsem věděla,že o něj nechci přijít,taky jsem věděla,že ho nijak neudržím,jestli nebude chtít-proto ta kartářka.Když tenkrát madam napsala domů,měl jít chvíli na to do práce,tak mě to samo sebralo,byla jsem zase zpátky jako na začátku,ale to bylo zrovna,kdy jsem mu říkala,že pro mě je nejdůležitější jeho štěstí,ale věděla jsem,že já to moc nepřijmu,že pro mě to bude konec(i když to je blbý označení),ale teď ten malinkej záblesk,to bylo právě ,že bych to přijala,no prostě takovej vnitřní hřejivej pocit... :supr:

A hrabeme se z toho postupně do teď,aspoň já.Jeli jsme asi 14dní na to na víkend,sami bez dětí.Můžu jen a jen doporučit,to je úplně o něčěm jiném než s dětmi a určitě to tomu vztahu pomáhá.Takže jsme si slíbili,že aspoň jednou za půlroku na víkend někam vypadnem-pryč od dětí,pryč z domu.To mi a i jemu dost pomohlo srovnat myšlenky.Zhubla jsem a ještě v tom hodlám pokračovat,protože jsem sebe dost zanedbala,což madam ani v době své největší krize neudělala.A sex...to je třešnička na dortu,je to teď o něčem úúúplně jiném. :supr:

aha, díky bazalko za osvětlení situace u vás.

Některé věci do písmenka to samé u nás, třeba ta moje pomoc s jejím rozvodem ...

No tak držím palce vám i nám ...

Já SI i ostatním taky držím palce.Ono se to nedá všechno přesně popsat,beztak se klepu jak ratlík,ještěže není doma!!!
A na to už jsem taky přišla,že to je s vámi podobné(Lucie33,ty).Vím,že jsem někde psala,že mi to pak bylo vysvětleno,že jsem se tak úžasně starala a všechno úžasně zvládala,že měl čas pomáhat a zaobírat se jinde.No jo,já holka šikovná a madam se zatím stíhala pod vším hroutit přesně v ty dny,kdy byl pryč přes den a pak se tam mohl na večer,cestou za teplou večeří,stavit... :dumbom:

Jsem to nedopsala-na to jsi mi odpověděla,že to je či bylo hooodně podobné.To snad tam nahoře před narozením naučej dva-tři koncepty chování a po narození si vyber,ne? :reta:

V podstatě jsem dospěla k tomu názoru,že to je škola pro mě,ale že na mě asi byli shovívaví,protože jsem na to přišla v tu pravou dobu,kdy jsem měla šanci to zvrátit.Před tím by mi nevěřil,že ona není taková úžasná a potom asi taky ne,protože i podle mě i podle kartářky ho ona tak lehce nechtěla pustit... :grater:

bazalko, přesně ...

já teď už končím, manžel mě zve na panáka do zahradní restaurace, pak jdu na pokec s kámoškou, ale fakt jsem moc ráda, že jsem tady našla spřízněé duše ...

Taky,taky a děkuju vám všem... :pussa::pussa::pussa:

bazalka napsal(a):

Taky,taky a děkuju vám všem... :pussa::pussa::pussa:

Holky (Vanilko, Bazalko, Luci, Pavlo . . . ), moc vám přeju i závidím, jak jste to všechno zvládly. V těchto chvílích, kdy mám chuť všechno vzdát a poslat ho pryč, mi moc pomáháte. Jste inspirací a nadějí, že i takovýhle životní průser se dá zvládnout. Ráno jsem bulela a teď večer se usmívám. Pokusím se nereagovat tak, jak mám někdy chuť, pokusím se být v pohodě a fajn (vždyť za chvíli se mi narodí tolik chtěné miminko) a dát tomu všemu čas a prostor. Vždy, když budu mít chuť to radikálně vyřešit, mrknu sem a zastavím se. Vždyť mě přeci pořád má rád, i když teď  třeba "jen" jako matku svého dítěte. To se změní. Zase k sobě najdeme cestu. Já v to věřím. Holky, děkuju.

Nabuko...  :pussa::pussa:
Uvidíš,nějak to zvládneš.Je to teď pro tebe těžký,blbý období a navíc to těhotenství.Ono ti to nemusí připadat,ale ty hormony s náma mávaj,jak se jim zachce.Jinak je to stále dokola,neptat se,nesrovnávat,nevolat,nevyzvídat.Hlavně po něm nechtěj,aby ti řekl,jestli miluje tebe nebo ji.Já se v první chvíli taky dozvěděla,že ho odtrhávám od milovanýho člověka.A perličku-ještě pět hodin předtím mi "vyznal" lásku-byli jsme doma a prostě mi řekl,že mě miluje...A večer,že mu ničím život... :dumbom:
Choď sem,piš sem,je to taková psychologická poradna on line,nebo zkus nějakého psychologa.Nechci tě nijak strašit,ale po porodu jsou ty hormoni ještě kolikrát horší...A budeš mít strach o to miminko,budeš trošku nevyspalá,šíleně šťastná na jedné straně a šíleně smutná na druhé...Třeba ne,jen vím,jak jsem reagovala já a jak jiné holky...
Taky mi v tom mezidobí největšího překonávání pomohly karty a I-ting,pořád jsem zkoušela,jestli to je lepší nebo ne.Ono mi pokaždý vyšlo to samý-lepší,ale trpělivost...
A někdo tady psal,ať se snažíme onu milenku netahat mezi nás-vás dva,to je fakt potřeba,ale jde to těžce,zkus třeba,když se ti o ní bude chtít mluvit,odejít z místnosti,s košem nebo si dát čaj,kafe...

bazalka napsal(a):

Nabuko...  :pussa::pussa:
Uvidíš,nějak to zvládneš.Je to teď pro tebe těžký,blbý období a navíc to těhotenství.Ono ti to nemusí připadat,ale ty hormony s náma mávaj,jak se jim zachce.Jinak je to stále dokola,neptat se,nesrovnávat,nevolat,nevyzvídat.Hlavně po něm nechtěj,aby ti řekl,jestli miluje tebe nebo ji.Já se v první chvíli taky dozvěděla,že ho odtrhávám od milovanýho člověka.A perličku-ještě pět hodin předtím mi "vyznal" lásku-byli jsme doma a prostě mi řekl,že mě miluje...A večer,že mu ničím život... :dumbom:
Choď sem,piš sem,je to taková psychologická poradna on line,nebo zkus nějakého psychologa.Nechci tě nijak strašit,ale po porodu jsou ty hormoni ještě kolikrát horší...A budeš mít strach o to miminko,budeš trošku nevyspalá,šíleně šťastná na jedné straně a šíleně smutná na druhé...Třeba ne,jen vím,jak jsem reagovala já a jak jiné holky...
Taky mi v tom mezidobí největšího překonávání pomohly karty a I-ting,pořád jsem zkoušela,jestli to je lepší nebo ne.Ono mi pokaždý vyšlo to samý-lepší,ale trpělivost...
A někdo tady psal,ať se snažíme onu milenku netahat mezi nás-vás dva,to je fakt potřeba,ale jde to těžce,zkus třeba,když se ti o ní bude chtít mluvit,odejít z místnosti,s košem nebo si dát čaj,kafe...

Teď mi volala manželova babička. Tchýně se to totiž dozvěděla od švagrový a jelikož to vzala jako záležitost celé rodiny, řekla to i babičce. Z čehož jsem zrovna odvázaná nebyla a manžel už tuplem ne. Přesvědčuje je samozřejmě o tom, že je to všechno nesmysl a drby. No, ale to je jedno. Babička mi volala a říkala mi, že to určitě zvládnu, že ona taky zvládla něco podobnýho a že ve chvíli, kdy se narodí náš chlapeček se všechno v dobré obrátí. Prý mám vydržet. Je to ženská, který bude letos 80 a ještě chodí každý den plavat do bazénu (v 75 letech tam ještě skákala šipky :-)). Kdysi před lety emigroval její manžel do Kanady (asi na dva roky a pak se mohl v rámci nějakých těch amnestií vrátit), tenkrát se i rozvedli a ona asi měla někoho jiného a on tam možná taky. Pak přijel zpět a zase se vzali a dožili spolu až do jeho smrti. Teď "chodí" a žije už asi dva roky s jistým pánem, což je pravděpodobně ten, s kterým byla tenkrát před těmi 30 lety. :-) Je to sranda, jak je ten život zajímavý. :-)

Tak už mám objednané Potvory i Čtyři dohody. Měl by mi to dovézt kurýr, takže začnu studovat. :-)

Nabuko napsal(a):

bazalka napsal(a):

Taky,taky a děkuju vám všem... :pussa::pussa::pussa:

Holky (Vanilko, Bazalko, Luci, Pavlo . . . ), moc vám přeju i závidím, jak jste to všechno zvládly. V těchto chvílích, kdy mám chuť všechno vzdát a poslat ho pryč, mi moc pomáháte. Jste inspirací a nadějí, že i takovýhle životní průser se dá zvládnout. Ráno jsem bulela a teď večer se usmívám. Pokusím se nereagovat tak, jak mám někdy chuť, pokusím se být v pohodě a fajn (vždyť za chvíli se mi narodí tolik chtěné miminko) a dát tomu všemu čas a prostor. Vždy, když budu mít chuť to radikálně vyřešit, mrknu sem a zastavím se. Vždyť mě přeci pořád má rád, i když teď  třeba "jen" jako matku svého dítěte. To se změní. Zase k sobě najdeme cestu. Já v to věřím. Holky, děkuju.

Nabuko, já tohle nezvládla.. není co přát, není co závidět.. my stojíme před rozvodem. Zvládla to Vanilka, bazalka... ale držím palečky, určitě to bude dobrý :pussa:

PPavlaa napsal(a):

Nabuko napsal(a):

bazalka napsal(a):

Taky,taky a děkuju vám všem... :pussa::pussa::pussa:

Holky (Vanilko, Bazalko, Luci, Pavlo . . . ), moc vám přeju i závidím, jak jste to všechno zvládly. V těchto chvílích, kdy mám chuť všechno vzdát a poslat ho pryč, mi moc pomáháte. Jste inspirací a nadějí, že i takovýhle životní průser se dá zvládnout. Ráno jsem bulela a teď večer se usmívám. Pokusím se nereagovat tak, jak mám někdy chuť, pokusím se být v pohodě a fajn (vždyť za chvíli se mi narodí tolik chtěné miminko) a dát tomu všemu čas a prostor. Vždy, když budu mít chuť to radikálně vyřešit, mrknu sem a zastavím se. Vždyť mě přeci pořád má rád, i když teď  třeba "jen" jako matku svého dítěte. To se změní. Zase k sobě najdeme cestu. Já v to věřím. Holky, děkuju.

Nabuko, já tohle nezvládla.. není co přát, není co závidět.. my stojíme před rozvodem. Zvládla to Vanilka, bazalka... ale držím palečky, určitě to bude dobrý :pussa:

Ale zvládla, Pavlo, zvládla. :-) Jen trochu jinak. Jak jsi psala Ty nebo někdo jiný - teď příjde někdo, kdo s vámi bude šťastný. Všechny to nakonec zvládneme. Ať tak nebo onak. Ještě nebylo, aby něco nedopadlo :-) Nakonec to svoje štěstí najdeme, ať už s tím současným nebo s tím novým, lepším.