Pěkně prosím, poraďte. Kluci, 10let a 9let jsou od konce druhé třídy občas sami doma, než já, nebo manžel přijdeme z práce. Já teď dělám bohužel dvanáctky, takže chodím celkem pozdě (pak mám třeba dva dny volna), manžel kolem páté. Kluci někdy nechtějí být v drůže, chtějí si hrát počítač, kreslit si, nebo si hrát - normálně. Tak chodí sami a doma jsou taky sami. Jsou na telefonech, několika, a volají nám nejméně každé dvě hoďky:dumbom:, někdy častěji, obzvláště, když máme kontrolu, nebo manža revizi. Dnes se starší smál, že řekl paní učitelce, že bývají doma sami, a  ona, že prý by na nás mohla přijít policie. Pak se prý honem opravila a sama řekla, že přehání. Je mi z toho pěkně nanic. To by všechny samoživitelky musely na policii snad bydlet, ne? Vždyť, který zaměstnavatel dnes píše matkám jenom ranní směny? Napište jaké máte vy zkušenosti, od kolika necháváte děti doma samotné atd. A jak je to s tou policií, sociálkou apod. Kluci chodí čistí, svačinu mají, hladoví nebo omrzlí nebývají, jen pro info;)

zavřeli by mně až bych zčernala, kdo ví jestli by kapacita vězení a dětských domovů stačila na náš okres..............

Děkuju , jak málo mě dokáže přímo rozdovádět! :pussa:

Simino, on je fakt rozdíl, jestli zamkneš děti v bytě a vyrazíš do baru, nebo jestli jde o půlhodinu ve čtyři odpoledne... Ta učitelka to mohla v první chvíli blbě pochopit.

Oni mají svoje klíče. O půlhodinu většinou nejde, poslední dobou dokonce prosí, aby mohli chodit už po vyučování. Družinový program sestávající se z  odchodu na hřiště, sestavení učitelského hloučku uprostřed, dětské volné zábavy dvě hodiny, je uspokojoval, když bylo teplo - hráli fotbal, teď už je to  neba. Takže jsou doma celé odpoledne. Je vůbec hranice od kdy mohou být doma sami? Nebo ještě v sedmnácti mají správně mít chůvu a já si mohu brát paragraf? Do barů nechodím ani nefetuji, jenom do práce a na nákup.

No ale teď, jak přemítám... Napadlo mne, jestli ono to od něj nevyznělo, že jsou pořád sami doma - ve dne v noci. On je brouček totiž strašlivý dramatik;) To by bylo prima..

Myslím si že máš děti ve věku, kdy zvládnou být bez problému doma samy, ale vím že nějaká hranice se mi vybavila v hlavě, je to deset let, ale nedokážu ti říct odkud to vím

Simi, já mám holku ještě malou, ale já a ségra jsme vyrůstaly bez táty a mamča měla hóóódně nepravidelnou pracovní dobu. Nějaké chůvy jsme měly,ale vzhledem k jejich spolehlivosti (to víš, tehdy žádné profesionální chůvy neexistovaly - byly to studentky a důchodkyně) jsme byly velmi často samy doma. A vím, že např. moje sestra ve svých 10 letech vodila běžně mě v mých 4,5 do školky. Kdyby se na to měly učitelky koukat jako ta vaše asi by jsme strávily dětství v děcáku. Jestli jsou kluci spolehliví a víš, že neudělají nějakou volovinu, nevidím problém.

Také v tom nevidím problém. Desetileté dítě už je schopno vzhledem ke svému
intelektu být bez stálého dozoru. Ta hranice deseti let se asi vybavuje některým
maminkám na základě paragrafů u doktorů. Do tohoto věku se automaticky
vypisuje, aby rodič o dítě doma pečoval. Poté je předpoklad, že dítě vydrží doma
samo, paragraf se vypisuje jen v případech, kdy to zdravotní stav dítěte vyžaduje,
nebo pokud o to rodič výslovně požádá.
Mimochodem, s desetiletým dítětem také nechodíte stále jako doprovod ven, ale
necháte ho běhat s klukama. I díky mobilním telefonům mohou být rodiče celkem
v poklidu, stačí si domluvit  třebas pravidelné cinknutí, když dorazí ze školy, vy můžete zadat nějaké pokyny (co kde mají k jídlu, že si mají uklidit pokoj, že dorazí
babička apod...  :-)  ) a pak třebas kontrolní tel. po dvou třech hodinách.
A samozřejmě kdykoli v případě potíží.

.

Tak jsem to myslela, že to možná synek ve škole trochu přibarvil a zdramatizoval... Jinak na tu půlhodinu, když to jinak nevychází, nechává jedna kolegyně doma děti ve věku 4 a 8 let. Za tu dobu ovšem třikrát volá jim a dvakrát manželovi, jestli už je na cestě k domovu.

Simi, klid!
asi zítra pro jistotu zkontroluju čistotu nožek svého 12 let starého synka...protože nenosí svačiny....takže....
ano, děti mají zálibu vše malinko zveličit, takže to možná vyznělo...ale určitě kdyby náhodou měla učitelka nějaké pochybnosti, promluvila by si nenápadně s tebou ve čtvrtleí....jo, p.s. chodíš na tř. schůzky?To mě jen tak napadlo, máš-li zrovna pracovní, ví, že není problém se domluvit s uč. na někdy jindy.....( sorry, to je asi rada mimo mísu), ale hlavní je to, že si nedělej hlavu
pa

cože??? do 18 nesmět být sama doma??

.

hrůza, mě ještě 18 nebylo a toto si teda nedokážu představit.. nejsem zrovna ten typ, kterej si udělá mejdan doma když rodiče odejdou, spíš mám ráda, když nidko není doma, je tady klídek a ticho a psi mi chrupkaj u nohou a nejlíp toto po škole kde se furt něco děje..

.

misha :) nám zase říkali, že nesmí bydlet bratr se sestrou v anglii v jednom pokoji, a když rodiče mají malej byt tak jim je sebere sociálka..

.

Nechávám kluky samotný zhruba tak 3 roky. Je jim 13 a 10. Přes noc ne, to když někam s manželem vyrážíme, tak jsou u babiček, ale přes den , když musíme být déle v práci.
Pustí si dvd, nebo jsou na pc, při nejhorším se poperou.Občas je zkontroluju mobilem.
Ale větší strach mám, když jsem doma a oni lítaj venku. Je, když slyším sanitku, tak mi úplně ztuhne krev v žilách, jako že třeba kluk boural na kole.

já si to teda osobně nedokážu představit toto.. taky sem bejvala doma sama občas, mamka bejvala v práci dlouho a otec slouží na směny takže bud sem byla u babičky nebo doma, myslím si že to je otázka akorát naučit se samostatnosti.. a to sme neměli doma ani pevnou linku

.

asi tak nějak.. nedokážu si představit že bych ve svojich 16 skoro 17ti přišla domů a tam na mě čekala nějaká "chůva"

.

nebo bych toho využila tak že bych si z přítuly udělala chůvu to je dobrej nápad. ale ne, toto mi přijde přehnané, vážně.. těch deset let bych brala fakt jako tu hranici, kdy už většina dětí se o sebe umí jakš takš postarat, ví, že nemaj odmykat cizím lidem, umí se zamknout, umí si najít něco malého k snědku, uvařit čaj..

.

Tak co já si pamatuju z mých dětských let, mamka začala dělat na směny když mi bylo 12 a ségře 9. Připadala jsem si normálně jak velká holka, takže to bylo v pohodě.
Jen jednou jsem se bála,že umře, měla jsem anginu a teploty přes 39, máma v práci a já doma brečela.Až po letech mi řekla, a proč si mi to neřekla? Tak by přišla babička. No holt jsem byla statečná.

taky si myslím, děti se musí naučit samostatnosti, postarat se o sebe, vždycky může nastat situace, i v té anglii kdy se budou nuceni o sebe postarat a jednou přijde určitě až se osamostatní.. takže jednou se to stejně naučit musí

Já vám fakt děkuju, taky mám pocit, že jim to občasné zůstávání "sám" doma spíše prospívá. Už jenom to, že se naučili telefonovat, zpaměti naše čísla, vědí co kde doma najdou, to dřív vůbec nevěděli, všechno jim bylo dáno, nebo přineseno. Oni ještě ven sami nesmí, jen třeba do obchodu ve vedlejším vchodu, ale až budou, ta samostatnost a zvyk zodpovědnosti sám za sebe se jim bude sakra hodit. A hlavně - to že mohou zůstávat sami, jsem zjistila dlouhodobým pozorováním, když mám ta volna a oni si sami např. řekli: jo mami klidně si na ten nákup dojeď. A vím, že kdyby se jednalo o noc, bylo by to jiný kafe, to ani náhodou. Můžu vám říci, že kdybych s nima byla doma pořád, asi by nenašli ani rohlík v lince:-)

Teď si vybavuju, že když mi bylo deset, dostala jsem první hodinky (vyrostla jsem na vesnici a do školy chodila pěšky, takže jsem žádný časoměřič nepotřebovala) a poprvé jsem mohla jet sama do města - 10 km vlakem. Připadala jsem si jako king :lol: Těch 10 let je podle mě opravdu jakási hranice. Pokud si vzpomínám, od 10 let může dítě jezdit na kole bez doprovodu dospělého (nebo osoby nad 15?) a může třeba ve výtahu fungovat jako doprovod dítěte do 6 let.