Holky, nutně potřebuju psychickou podporu. Teď mi volal brácha, že mu doktor řekl, že mu umírá manželka ( 30 r.) Samozřejmě věděli, že má rakovinu, léčila se, je po operaci a tvrdili, že to snad dobře dopadne. Teď mu řekli, že tak agresívní nádor ještě neviděli. Jak mu mám pomoct. Mě se chce řvát už asi 14 dní, ale teď je to tady a nevím co mám dělat.

To je strašný Vlaďko, rakovina je prostě... Já vůbec nevím, co mám na to napsat. Musíš bráchu podržet. Jeho ženě to také lékaři řekli?

:(

Ježíš Vlaďko, to je hrozný. Víš, pomoct mu nemůžeš, musí si tím projít sám a on určitě ví, že se o tebe může opřít. Mají děti?

Možná být s ním at není sám..je to těžká situace.Možná by mu pomohl psycholog..napsal něco na uklidnění a spaní .....musí to být pro něho hrozné.6ena je v nemocnici nebo doma?

Asi jí to ještě neřekli, já jsem jí řekla, že za ní dnes přijdu, ale já to asi nevydržím. Děti nemají. Jezdili do fakultky kvůli um. oplodnění a tam jí na to přišli.
poblinka: je v nemocnici dva dny, protože po operaci dostala horečky

nemali by to hovoriť. tak vezmú všetku nádej. kým to človek tak nevie, tak je tam nejaká viera, že to prejde, ale teraz. zrútil sa mu celý svet. nedokážem si ani len predstaviť, čo musí teraz prežívať. najhoršie je to , že to VIE

a nemohl by brácha třeba spát u Tebe at není sám? Přes den je asi v práci to nemá čas o tom přemýšlet ,ale večer na člověka padají špatné myšlenky ,at neudělá nějakou pitomost.

To by určitě mohl, jenomže on pracuje na hospodě, dělá 12 hodin, doma mají kočku, kterou švagrová děsně chtěla a my máme psa. To by nedopadlo dobře. Já za ním odpolko pojedu, ale vůbec nevím co tam budu dělat. Budu jenom řvát.

to je možno to najlepšei čo môžete urobiť. dostať to zo seba.

Vlaďi je to hrozný, ale život je bohužel hrozný (někdy) tvůj brácha musí být hodně silný a v tom mu musí pomoct hlavně rodina - BUĎTE S NÍM -

Držím palce ať to všichni zvládnete

Vlaďko, lidi umírají. Je to nejhorší situace s kterou se člověk může setkat.Možná,že je to dokonce horší než smrt sama.Proto má človek slzy.Teď je ta chvíle.Jiného dělat nemůžeš. Morálně podpořit bratra,jistě, ale s umíráním a smrtí nic nenaděláš.

To já vím, že s tím nic nenadělám. Jen prostě nevím jak to vůbec zvládnu.

Vladko, zvládneš, přistup k tomu jako ke zkoušce, jako k úkolu, na který máš dost sil. Ty se v člověku dycky najdou. Zhroutit se můžeš kdykoli, ale myslím, že teď u tebe brácha hledá oporu. Zkus tu hrůzu odložit tady, nebo v přírodě a buď  mu oporou.  Drž se svého srdíčka, napoví ti jak se chovat, co říct. Myslím na tebe...

Vlaďko,
napadá mě alternativní medicína, napadá mě léčitel, který dostal již lékaři odepsané pacienty znovu do života, napadá mě žák pana Josefa Zezulky, pan Tomáš Pfeiffer. V léčbě rakoviny mají úspěchy.

Co vy na to?

:hjarta:

Ra,

a znáš bližší kontakt, jakýkoliv, aby se hned dalo něco podniknout? Šance je
moc  důležitá. Díky za ni.

ano, kontakt znám, jenom, co na to Vlaďka, její bratr a jeho žena.

Času mají málo, jak píše.

:hjarta:

Myslím, že čas už není žádný. Byla jsem za bráchou a doktorka mu řekla, že je to otázka pár dní. Takže bohužel. Nezbývá se než se s tím smířit. Začala jsem uvažovat nad tím, že všechno co se teď u nás děje, musí snad být nějaké tresty za minulé životy. Ne že bych tomu někdy věřila, ale teď jsem ochotná věřit všemu.

Tak to je hodně špatný. Pokud to řekli odborníci... na rakovinu je vynikající doktor Andrýsek, ale obávám se, že patrně vzhledem k operaci, je v péči dostatečných odborníků...
je to kruté, ale tohle jde fakt strašně rychle... Vím, že kolegyně snacha trpěla bolestmi hlavy. Zašla k lékaři a zjistili nádor. ty bolesti se objevily z ničeho nic a začaly strašně sílit, proto tam šla. Do tří měsíců byl konec a nikdo nedokázal vůbec nic. Nějaká agresivní forma. Zůstala po ní pětiletá dcera. Jsou to velice bolestivé příběhy, nedokážu si představit ani z malé části jak, osudy. Je mi to moc líto.

Vlaďka napsal(a):

Myslím, že čas už není žádný. Byla jsem za bráchou a doktorka mu řekla, že je to otázka pár dní. Takže bohužel. Nezbývá se než se s tím smířit. Začala jsem uvažovat nad tím, že všechno co se teď u nás děje, musí snad být nějaké tresty za minulé životy. Ne že bych tomu někdy věřila, ale teď jsem ochotná věřit všemu.

stratené je len to, čoho sa človek vzdal, alebo neurobil,

Vlaďko, udělat nemůžeš asi nic, jenom ho obejmout, nechat vyplakat a nenechat ho samotného.

Vlaďko, je to hrozné. Možná se dá ještě něco dělat, možná ne - ne ve smyslu vyléčení. Ale ještě pořád se dá něco dělat - tvůj bratr a rodina jeho manželky máte určitě ještě několik dnů, možná týdnů nebo měsíců, na to, abyste se rozloučili, řekli si všechno důležité, ještě spolu něco prožili. Mnohem horší se mi zdá představa, že se večer pohádáš s manželem, jdete spát, ráno se minete a on se cestou do práce zabije v autě... Jestli budeš mít cestu kolem videopůjčovny, zkus si pustit film "Můj život beze mě". Třeba tam najdeš pár odpovědí.

Judita napsal(a):

........... ještě pořád se dá něco dělat - tvůj bratr a rodina jeho manželky máte určitě ještě několik dnů, možná týdnů nebo měsíců, na to, abyste se rozloučili, řekli si všechno důležité, ještě spolu něco prožili. .....

:hjarta:

ahoj Vlaďko, přidávám se ke Katafyge, dokud žije nevzdávejte to. Může to být otázka pár dní anebo týdnů anebo taky měsíců.

Zkusila bych alternativní medicínu, léčitele, který dostal již lékaři odepsané pacienty znovu do života. Vrátili se z nemocnice domů umřít, plni nádorů, konkrétně jedna paní co oslavila již 5. výročí.

Asi by mě mrzelo, že jsem to vzdala. Nesmiřujte se již se smrtí. Ještě žije, na pláč času dost...

:hjarta:

Vladi, dokážu si představit, co prožíváš..jediná rada je být s ní..držet ho a ruku, plakat s ním, prožívat to s ním..protože všechna slova jsou zbytečná, protože ta bolest,co cítí t nedovolí a švagrové být oporou do poslední chvíle..ovídat i s ní...o všem..nejhorší je že člověk neřekne v pravou chvíli, co cítí a pak už je pozdě..měla jsem sestru..byly jsme každá tak jiná...a až umřela jsem zjistila..co všechno jsem ji nestačila říct..co všechno mezi náma zůstalo nevyřčeno..nevyřešeno..nevídali jsme se moc...spíš málo..ale teď není den,kdy bych si na ni nevzpomněla...přes všechny odlišnosti..zájmů, povh..jsem ji nesmírně milovala a nikdy jsem ji to neřekla...i když žila navzdory všem prognozám.dost dlouho..bojovala..ale myslím ,že zkusila bych i ty léčitele...i teď...bude to možná těžké, ale teď je to všechno na Tobě...Ty je musáš držet nad vodou oba...být oporou...i se slzami v očích...já JÍ I VÁM PŘEJU ZÁZRAK...

Já se snažím, ale ona to ještě neví, že je to až tak zlé, takže jí prostě nemůžu nabídnout nějakého šamana místo primáře ve fakultce. Jsme na tom skoro jako ty se sestrou. Moc jsme si nepadly do oka a ona nesnáší moje děti. Jenomže teď jsem to já, kdo za ní chodí do nemocnice a připadá si jako idiot, protože nevím, co si s ní mám povídat. Já tady nad tím řvu jako želva. Asi brzy taky skončím na psychiatrii. Ale až to všechno skončí. Ona nemá rodiče a až se to dozvědí naši rodiče, tak to teprve bude hrůza. Budu mít na krku další dva "případy". Je toho na mě v poslední době trochu moc.

Vladi,
co bude dál? Jak dlouho bude v nemocnici? Vezmete si ji domů?

:hjarta:

Já nevím, fakt nevím. Včera byl za ní primář a že jí snad dnes řekne víc. Brácha se dnes neozývá, má týden volno, tak s ní může být. On pracuje týden a týden má volno. Uvidíme. Měla jet na kontrolu do fakultky, asi si ji tam spíš zatím nechají. Já opravdu nevím.

Vladko je to fakt moc smutny pribeh a neni na to co ti uz poradit,vsechno mozne tady bylo napsano.
Pisu snad jen proto aby jsi videla ze nasd tady zajimas a citime s tebou.Musi to byt pro tebe tezke ale clovek da se rict zvladne vsechno a nebo prinejmensim mnohem vic nez si mysli.
Napsala jsi ze svagrova nesnasi tvoje deti..nemuze to byt tim ze byla nestastna ze svoje zadne nema?Psala jsi ze chodila na umele oplodneni.
ja vim je to hnusny pocit kdyz nekdo nema rad tvoje dite,sama mam dite a tezce bych to nesla a takovy clovek by me asi nijak zvlast nezajimal ale jen "v normalni situaci" Tohle normalni (ano ja vim nemoc a smrt normalni je) situace neni tak bych se nad to povznesla a snazila bych se nejak pomoct idyz jak sama pises je to tezke kdyz ona o svem stavu nevi pravdu.

Rekli vam doktori nejakou presnejsi prognozu?Jak je na tom?Je nejaka zmena?

Drz se ...

Vladko,
zkus se na "šamanismus" podívat z tohohle úhlu: každý člověk má v sobě síly a schopnosti, které buď zapomněl nebo neumí použít. A naopak jsou zase lidé, kteří je dokážou probudit a přikázat jim směr. Nestálo by to za pokus?

Já jsem to hodila za hlavu, že nemá rada moje děti. Ona se viděla jenom v těch, co s ní bydleli bratrancovy děcka v baráku. To je jedno. Jenom mě to dost dlouho mrzelo a moc jsme se spolu nestýkaly. Ale od té doby do začala jezdit kvůli tomu um.opl., tak ji můj manžel vozil do nemocnice atd., tak jsme se začaly trochu líp snášet. Dokonce jsme spolu letos strávili všichni týden na chatě. To už věděla že je nemocná a půjde na chemo. Nevím co jí řekli dnes, ale bráchovi řekla doktorka, že se diví, že mu to ještě nikdo neřekl. že tak agresivní nádor ještě neviděli. Vzali jí dělohou a vaječníky, má zamořenou celou malou pánev a pobřišnici, k tomu dostala kašel, tak jí snímkovali plíce ... to zatím nevím výsledek. Dokonce jí doktorka nechala sepsat žádost na ID ještě před uplynutím roku nemocenské, aby měl brácha nárok na vdovský důchod. Tak nějak jsem ho pochopila, vykládal to dost zmateně. Víš jak je mi blbě z toho, co všechno budu muset zařizovat a na co všechno myslet. Ono to třeba nebude tak rychlé, zatím vypadá úplně normálně, cítí se dobře, ale spíš věřím té doktorce, že to bude rychlejší, než bysme očekávali.

Largo napsal(a):

Vladko,
zkus se na "šamanismus" podívat z tohohle úhlu: každý člověk má v sobě síly a schopnosti, které buď zapomněl nebo neumí použít. A naopak jsou zase lidé, kteří je dokážou probudit a přikázat jim směr. Nestálo by to za pokus?

Já jsem tím "šamanem" nechtěla nikoho urazit, já sama tomu nevěřím, ale to je věc  bráchy a její. Já jim do tohohle fakt nemůžu mluvit.

Vladi,
jistě že jsi neurazila, nechtěla jsem, aby to takhle vyznělo. Omlouvám se.

To nic, já mám jen trochu pocuchaný nervy.

Vladi, vím, že toho je na tebe moc, al věř mi, že člověk ve vypjaté situaci zvládne daleko víc, než si umí představit, já jsem taky musela držet mamonku, tátu, švagra..děti..měli dvě děti..diagnoza byla tatáž jako u tvé švagrové..agresvní rakovina vaječníků ve 4.stadiu..žila po dvoi operacích, chemoterapiích ještě víc než rok...břišní dutina byla plná..nakonec chemo nepomáhala..a operativně už to řešit nešlo...ale užila si ještě spoustu dnů doma..než to prostě nešlo...víš, bude to znít hrozně, ale nakonec jsem to brala jako vysvobození pro ni..je to jedna z nejzáludnějších rakovin, protože dlouho nečiní žádné potíže a v podstatě se na ni dojde náhodou a už je většinou pozdě...Vladi, vydrž..Ty jediná to asi zvládneš...protože NENÍ JINÁ MOŽNOST...držím pěsti, pokud něco budeš potřebovat...radu, pomoc, podporu..pokusím se...

Bože, ani jsem to neměla číst, je mi Vás strašně líto, je hrozný, co musí člověk v životě vydržet!! Přeju moc moc štěstí a taky sil Vám všem!!

ahojky Vladi,
obdivuji, jak musíte být silní!
Ještě bych dala ráda poslední hlas pro tu alternativní medicínu, jedná se konkrétně o biotroniku, kterou v Německu a Anglii používají i v nemocnicích.

Chci tím srazit obavy z něčeho u nás tak okrajového.

Myslím, že by bylo dobré bratra a švagrovou o této možnosti informovat, aby se mohli sami ještě rozhodnout.

:hjarta:

ahoj Vladi,
je to víc jak měsíc, co jsme si psali.

Chci se přeptat, jak to zvládáte a kam se ten stav naklonil, smím-li?

:hjarta:

Jisteže smíš. Švagrová je doma, vypadá o trochu líp, teď bude mít druhou chemoterapii po operaci, skončila neschopenku a čeká na invalidní důchod. Ale  v podstatě je její stav zatím stejný. Asi to je hnusné, ale pořád si říkám ať přežijeme alespoň ty vánoce. Teď se zabila synovu kamarádovi ze čtvrté třídy máma v autě, a to je teprve tragedie. Čtu to po sobě a vypadá to docela sobecky, ale nějak nemám sílu a plno optimismu.

popravdě, připravovala jsem se na nejhorší, díky za ty zprávy o ní.

Přeji hodně sil!

Bože, chudák kluk!

:grater:

Některé "příběhy" jsou vážně strašné. I v mém okolí,bohužel, zemřelo pár mladých lidí na rakovinu. Já sama mám zkušenost s terapií rakoviny u mojí mámy,která naštěstí  nad ní snad vyhrála,jsou to už asi 3 roky od léčby. Co pro ni můžete udělat ? Obklopit ji láskou,blízkostí a vším krásným,co lze. A hlavně respektovat její přání,jen ona sama ví,jak se cítí. A když je snad někdy "zlá",věřte,že to tak nemyslí. Jen je jí moc těžko. Myslím,že kus pravdy je i ve slovech DOKUD DÝCHÁM,DOUFÁM !!!!

   Tak buďte stateční .... ,přeji vám i jí hodně síly a odvahy.

dočetla jsem až sem a uvědomila jsem si, že nic není horší než čekání na smrt...ať už vaší nebo někoho vám blízkého...ono čekání samo o sobě není moc příjemná záležitost...každý jednou zemřeme a výhodu mají ti, kteří nevědí kdy...protože to je pořád naděje...a ta by právě opravdu měla ,,umírat poslední..." ...