M

Chce to prostě pevnou vůli a nepovolit. Kdo chce, způsob si najde, jak se s tím vypořádat. Proč si nechat všechno líbit. I netypické řešení je dobré, když to jinak nejde!

Irenko, je otázka, jestli to opravdu bude výhra.
Pokud je dobrý konec to, že se tvůj muž nestará a nezajímá o vlastní děti a ty se soudíš s příbuznými, vidím jako největší pozitivum v tom, že jste se šťastně našli.

O

Jako všechno v životě....

Irenka21: Já myslím, že je děsivé, kam tebe s mužem právní systém týhle republiky dohnal....tím tě nechci odsuzovat, naopak to docela dobře chápu. (Moje máma měla něco podobného s tátou (tedy správně bych měla psát s "otčímem", ale beru ho jako tátu) - jeho bývalka pořád chtěla zvyšovat výživné a soud započítal i příjem matky a alimenty, které měla dostávat...to, že je už dva roky neviděla, soud vůbec nezajímalo...prostě to sečetli a vyměřili alimenty tátovi zpětně...naštěstí to soud vyšší instance taky pak zrušil...) To, že se děti a otec o sebe nějak nezajímají, je asi k jejich škodě, ale pokud jsou to nevychovaní hajzlíci, kterým jde jen o peníze, nedivím se, že tvůj muž, ani ty po nich neprahnete....(to samé je jeden ze synů mého táty...táta ho zajímal jen, když se s ním soudil o zvýšené výživné v době, kdy táta přišel o práci a jako pětapadesátník s výučním listem a zdravotními komplikacemi nemohl najít jinou...., jakmile tyhle soudy pominuly, synáček po tatínkovi ani neštěkl...je prostě "po mamince"......druhý se synů se s otcem snažil vždycky normálně domluvit, což šlo bez problémů, a dnes k nám po letech začal jezdit na návštěvy s ženou a svými dětmi a vycházíme spolu vážně moc dobře...táta je šťastný, máti je šťastná, můj nevlastní bratr taky, jeho žena taky, já taky...a děcka mají dědečka...happy end se koná...i když vlastně jen tak napůl, když ten jeden syn je po té mamince...ale co naplat.)

Nreznám celou vaši historii, ale třeba můj táta je rozvedený a z prvního manželství má syna. Matka mého bratra se mu celé jeho dětství pokoušela namluvit, že ho táta nemá rád, že nechce, aby chodil na návštěvu do jeho nové rodiny a já nevím co ještě. Naštěstí táta se ke svému synovi choval tak hezky, že mu bylo vždy jasné, že máma nemá pravdu... takže já bych hned tak šmahem neodsuzovala děcka, že nechtějí vídat tatínka, protože bůh ví, jak se jim tatínek snažil dávat najevo svou lásku.. těžko hodnotit tuto situaci, ale moc se mi nechce veřit tomu, že kdyby se tvůj muž opravdu snažil dát svým dětem najevo svou lásku k nim a kdyby jim jasně ukázal, že jsou vítáno i v jeho nové rodině, že by se takto zachovali.
Ale jak říkám, vycházím ze svých vlastních zkušeností s dětmi mého přítele a ze zkušenosti svého otce. Tím nechci ani tebe ani tvého muže nijak soudit, jen je mi prostě vždy líto dětí, které jsou mezi dvěma mlýnskými kameny.
Jinak první žen mého otce zůstala sama, několikrát si našla přítele se kterým žila v jedné domácnosti )většinou to byli rozvedené pánové), ale protože veškeré prostředky chtěla investovat pouze do svého syna a pro tyhle, jak ty říkáš "cizí děti", tedy děti jejího partnera, nechtěla nechat skoro nic, zůstala nakonec sama. V té době totiž chlapi asi byli větší charakteři a když už si udělali děti, tak k nim cítili zodpovědnost a lásku i po rozvodu a i v nové rodině chtěli, aby jejich děti byly přijaty a akceptovány.
Mého přítele opustila manželka, když jeho dvojčátkům nebylo ani půl roku, takže tatínka znají jenom z víkendových návštěv. někdy se bojím, že až vyrostou, bude působení maminky natolik silné, že uvěří, že je tatínek nemá rád a ty hromady dárků jim vozí jen proto, aby si vyřešil své svědomí. Jednou jsem to příteli řekla, že se tohohle bojím a on mi odpověděl, že chce hlavně, aby holky byly zdravé a spokojené a že pro ně bude dělat maximum, i kdyby mu to nedokázaly oplatit svou láskou. hrozně si ho za to vážím, že svým dětem dokáže dát bezpodmínečnou otcovskou lásku, za ktereou nečeká nic zpět.
Ale tím nechci nikoho soudit, jen nabízím alternativní pohled na věc. Vaši životní historii neznám, děcka můžou být vážně rozmazlení spratci, se kterými se nedá vyjít a v takovém případě by člověk musel být svatý, aby to dlouho snášel...

Na mě Irenčin příběh  taky nepůsobí vůbec dobře, o žádné výhře se přece nedá mluvit, ale nechci soudit. Z jednoho příspěvku nemůžeme pochopit celou situaci. Jen z něho cítím  zlobu, nevím, jak to vyjádřit jinak.:/

Irenko, je otázka, zda si budeš myslet, že je to příběh se šťastným koncem, také až si tvůj manžel uvědomí, že jeho děti nejsou šťastné, protože nemohly studovat apod. díky nízkému výživnému.
já chápu, že tvoje děti to nejsou, ale nemůžu přeci partnerovi říct - ano moje děti na to právo mají, toje děti ne.
no, každý se zařídí podle sebe, já se řídím mimo jiné heslem "přej a bude ti přáno"

Nela napsal(a):

Na mě Irenčin příběh  taky nepůsobí vůbec dobře, o žádné výhře se přece nedá mluvit, ale nechci soudit. Z jednoho příspěvku nemůžeme pochopit celou situaci. Jen z něho cítím  zlobu, nevím, jak to vyjádřit jinak.:/

Taky to na mě tak působí. Na výživu dvou studujících teenagerů bych považovala adekvátní alimenty asi okolo 4 tis. Pro příměr: náš skladník má 15 tis. čistého a na dvě dcery (15,17) platí 4,5 tis měsíčně bez mrknutí oka.
Jinak děti opravdu za nic nemůžou, vyrůstají v jiném prostředí, které na ně působí ..
Já jsem třeba měla docela radost, když po smrti herečky Heleny Růžičková, zdědily vše její dospívající vnučky, které snad i nenáviděla, že prý za ní nechodily... Ale copak malé děti (dívky byly opravdu moc malé při rozvodu, tuším okolo 3- 5ti let), mají rozum a vyznají se v půtkách dospělých, pro ně bude jejich matka, u které žijí ,prostě na prvním místě. Samy tak malé po smrti svého otce (syna Růžičkové) přece chodit za babičkou nemohly a potom už je příliš velké odcizení a ostych...
Opravdu neznám celý příběh Irenky, ale já bych byla přiměřeně velkorysá, vždyť Ty děti jsou taky krev jejího manžela.

No jo, a jsme zase u cizích dětí .... ale jsou děti mého partnera opravdu cizí? Vždyť to jsou děti člověka, kterého miluji .... Taky mi to nesedí :/
Druhá věc je, že bych nemohla žít s člověkem, který své děti degraduje do pozice jakési "finanční zátěže"

A máme debatu v pr.... . Autorka vybrala prvý príspevok :/

Asi ji naše  názory moc nepotěšily, bohužel.:/

No já jsem si už všimla u více příspěvků, že ta Irenak těžko nese představu rozloučit se s nějaým tím penízem... viz. debata, které dítě trpí víc, zda to, jehož matka vydělává nebo to, jehož matka sedí doma a bere podporu. Hlavně mně tam teda pobavil výraz "trpí" ;)
Možná by irenka mohla začít uvažovat o jiné přezdívce.. napadá mně Strýček Skrblík ;)

Já nevím, proč když někdo založí téma a lidi nereagují tak, jak si představoval, proč to ten člověk neunese a hned maže úvodní příspěvky atd. Když už mám nějaký názor a ještě k tomu si myslím, že je správný, tak si za ním stojím, ne? A pokud jsem intelignentí bytost, tak bych se taky mohla zamyslet nad tím, že jestliže x lidí to vidí jinak než já, jestli i na jejich pohledu nemůže být něco pravdy... vždy´t přece proto se zakládají debaty, ne? abych se dozvěděla, co si myslí ostatní a případně mně to nějak posunulo v mém názoru? Asi jsem anivní.

X lidí sice reagovalo, ale žije v úplně jiném světě než já, spíš na opačném pólu, ekonomie se mi asi vpila i do uvažování mimo práci.

Irenko, tvůj poslední kometář vypovídá o tvém posunu. Tvůj životní příběh vidím jako velmi komplikovaný. Já si netroufám posoudit všechny aspekty. Možná tě výhra ve sporu uvedla do jakéhosi pocitu štěsí a uvnitř v duši cítíš, že to stejně není výhra. Možná se vyrovnáváš s morálními pravidly, které někde uvnitř hluboko každý máme. Přeju ti klid. Klid a trpělivost. Pokud jsi totiž svou zkouškou prošla špatně, v životě se ti podobná situace ještě vrátí. nemám další slova budu citovat:

"Proto odpust nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. "

Já bych odpustila, ale mně nikdo nikdy nic neodpustil a tvrdě jsem párkrát doplatila na city, takže , když tu někdo psal něco o chladu a kameni, je to do určité míry možnost, jak přežít, v práci určitě a doma moc ne, nechávám muži volný prostor, aby si rozhodoval o vztazích se svými dětmi sám, já nemám čas se tím zabývat ani myšlenkami ani prakticky, jsem ráda, když stihnu vše doma a ještě se pár hodin vyspím, než zase odejdu ráno pryč, ta věc mne nejdříve brala, ale rychle jsem se stáhla do svého prosroru, pouze jsem se nechtěla podílet na jejich výživném, to není zase tak nepochopitelné, když mám své potomky, jinak mi to už v patě neleží, snad se s nimi prý do Vánoc uvidí, ale já nevím ani kdy, to se dozvím časem a stejně se mne to moc netýká. Ten víkend se vypravím ke svým rodičům, aby mi nebylo bez manžela smutno a když synové nebudou mít žádnou akci, možná pojedou též, prostě v té chvíli to bylo vítězství a nyní jenom lhostejnost a nával práce před koncem roku.

Irenka21 napsal(a):

Já bych odpustila, ale mně nikdo nikdy nic neodpustil a tvrdě jsem párkrát doplatila na city, takže , když tu někdo psal něco o chladu a kameni, je to do určité míry možnost, jak přežít, v práci určitě a doma moc ne, nechávám muži volný prostor, aby si rozhodoval o vztazích se svými dětmi sám, já nemám čas se tím zabývat ani myšlenkami ani prakticky, jsem ráda, když stihnu vše doma a ještě se pár hodin vyspím, než zase odejdu ráno pryč, ta věc mne nejdříve brala, ale rychle jsem se stáhla do svého prosroru, pouze jsem se nechtěla podílet na jejich výživném, to není zase tak nepochopitelné, když mám své potomky, jinak mi to už v patě neleží, snad se s nimi prý do Vánoc uvidí, ale já nevím ani kdy, to se dozvím časem a stejně se mne to moc netýká. Ten víkend se vypravím ke svým rodičům, aby mi nebylo bez manžela smutno a když synové nebudou mít žádnou akci, možná pojedou též, prostě v té chvíli to bylo vítězství a nyní jenom lhostejnost a nával práce před koncem roku.

Irenko, víš, až letos v těžké životní krizi mi došlo, že v "odpust nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům" je napsáno, že nejdříve odpouštíme my, a až pak je odpuštěno nám. Dříve jsem si to vysvětlovala přesně naopak. :-( Možná, kdybych tohle a spoustu dalších věcí v mém životě byla pochopila tak, jak to bylo myšleno a hlavně se tak chovala, byl by můj život dnes jiný.

Irenko, neděláš dobře, když mažeš svoje příspěvky. Buď si stojíš od začátku až do konce za tím, co jsi napsala a svoje názory jsi schopna obhájit, nebo jsi tady za zbabělce, který není schopen se postavit kritice čelem. Neber to jako útok na sebe - to není napadení, ale dobrá rada.
Něčemu, co jsi tady napsala, rozumím. Rozumím tomu, že ses soudila s příbuznými o dědictví. Na Tvém místě bych nejednala jinak. Na další věci už reagovat neumím - protože jsi svoje příspěvky smazala, už je to pasé.
Je možné, že sis prošla určitými bolestivými zkušenostmi - jako většina z nás tady. Třeba Tě to zatvrdilo. Možná. Kdybys byla ale opravdu tvrdá jako kámen, tak bys byla tvrdá především sama k sobě, nemazala bys svoje příspěvky a dokázala bys bojovat za to, abys svoje názory obhájila natolik, aby Tě ostatní pochopili.
Irenko, tvrdě pracuješ, jsi tvrdá ke svým bližním, ale nejsi tvrdá především sama na sebe - ukázala jsi zde určitou tvář, která se lidem nelíbila. Tak jsi ji smazala, protože se bojíš dalších konfrontací. Ten, kdo se bojí, není tvrdý.

Já se nebojím, ale není o čem diskutovat, tady je jiná sorta lidí, mají jiné myšlení a jiné priority, také jiné životní podmínky než já, neříkám, že mi jejich názory nic nedaly, příspěvky jsem smazala, protože jsem chtěla ty debaty prostě utnout, už mne nezajímaly.
Tím ovšem neříkám , kdo je lepší a kdo horší, jenom se není o čem bavit. Babinet budu číst dál.

Na jiném fóru se jim to zdálo, jako že odsuzuji mezi řádky odpůrce, ale není to tak myšleno, prostě každý má to své a pohled na věc je jiný, jenom jsem už nechtěla dané věci rozebírat, kdo je bez viny, ať hodí kamenem.

Irenka21 napsal(a):

M

Irena si zase sypala popel na hlavu?

Irenka21 napsal(a):

Já se nebojím, ale není o čem diskutovat, tady je jiná sorta lidí, mají jiné myšlení a jiné priority, také jiné životní podmínky než já, neříkám, že mi jejich názory nic nedaly, příspěvky jsem smazala, protože jsem chtěla ty debaty prostě utnout, už mne nezajímaly.
Tím ovšem neříkám , kdo je lepší a kdo horší, jenom se není o čem bavit. Babinet budu číst dál.

Copak asi Irenka myslí tou "jinou sortou"? Jako že kdo má hodně peněz, je ta lepší sorta? Vidím, že peníze opravdu s některýma lidma dělají divy. Mně by byla hanba, kdyby můj partner dával na svoje děti z prvního manželství co nejmíň, ale to je o charakteru.

Tak toto ma soklo. Uz som tu dlho nebola, ale mazanie prispevkov?!!!
V mojom zivote sa tiez niektore veci zmenili odkedy som tu pisala, dost som si aj na seba precitala, ale vymazavat? A o tych alimentoch je to dost trapne. Holt, kazdy sme iny....:vissla:

Nečetla jsem v začátku,tak nevím, o čem přesně tohle vlákno je. Můžu jen z ostatních příspěvků domýšlet. Zajímavé by to bylo až v situaci, kdyby manžel Irenky21 odešel, a měl by přispívat na jejich společné děti. To už by byla asi byla jiná situace. Pokud platí na pro mě cizí děti, ať platí co nejmíň, pokud by platil na moje, tak co nejvíc. Logické, ne?Ale Irenku21 už vlastně příspěvky k tomuto tématu nezajímají.

:jojo: :jojo:

Jak jsem to tak pochopila, tak společné děti nejsou - jenom "moje děti" a "tvoje děti".
Nicméně manželství se má uzavírat s rozmyslem, protože to je docela vážný životní krok a má se rovněž rozvádět s rozmyslem a nikoliv "na oko" , protože postupem času se logicky stane, že "na oko" rozvedený partner nakonec frnkne doopravdy :jojo:

A úplný konec je mnohem banálnější a pro mne nepochopitelnější, když se můj BM dozvěděl u soudu, že jsem zase rozvedená / neví, že formálně /, vše doplatil  a platí pravidelně každý měsíc svých x tisíc, když se manželova BM u soudu  dozvěděla, že je rozvedený, neprotestovala proti snížení výživného a jeho děti na pozvání k návštěvě nereagují, když nemají komu dělat naschválky, tak je to nebaví, je mu to asi líto , ale nabízel několikrát a nic,  už mají své dívky a po něm ani neštěknou, nevím, co to bylo u nich těch dvou BM  za hnutí myslí, snad nějaká touha otrávit nám to naše štěstí, ale nás to dalo ještě víc dohromady, až se všechny děti úplně osamostatní, zase se vezmeme, pak ať se z toho ti dva třeba okotí. Tři klady to celé má, že se můj starší syn rozhodl pro právnickou kariéru, že můj muž nemusí solit tolik peněz bývalce, která už 12 let marně snaživě chce pracovat a BM mi platí na děti pravidelně i bez soudů. To je jako v Popelce, tři oříšky, to za jeden rozvod na oko stálo. Hezké svátky všem příznivcům i odpůrcům přeje naše kompletní a přesto "rozvrácená"rodina.

No, Bakalári hadr proti tomu...

Irenko,
jsem ráda, že vám to dobře dopadlo. Hlavně, že vás to nerozdělilo, ale zůstali jste spolu :supr: . Ať vám to i v novém roce vydrží.

Na druhou stranu na mě moc často používáš termín "peníze"... Jako by u tebe byly za vším a ve všem. A nežiješ jinde, nejsi "jiná sorta", ani lepší, ani horší. Žiješ JINAK.

Když bývalý odcházel, dohodli jsme se na nějakém výživném.
Jeho nová partnerka prohlašovala, že je to jen a pouze jeho věc, že si ho váží za to, jak je uznalý a snaží se mi pomáhat, že chce přispívat synovi na kdeco... Jak je na něho pyšná a jak je úžasný. Blablabla...
Po roce se jí to líbit přestalo. Prý mi dává moc, žijí spolu (mají sice společný b. účet, ale každý utrácí jen své peníze, včetně synova výživného), tak by měli i společně rozohodovat o penězích. Padají od ní různé návrhy na snížení výživného. Já na to kašlu. Nejšťastnější jsem, když si spolu se synem bývalý užije každou chvilku a opravdu se mu věnuje jako otec. Ráda se na to dívám, vidím, jak je syn šťastný. Peníze potřeba jsou, ale nejsou snad na prvním místě, ne? Kdybych měla partnera s dětmi z předchozího vztahu, asi bych chtěla, aby ty děti měly všechno, co potřebují, a hlavně fajn tátu napořád. Snad máme všichni tady reálnou představu o finančních nákladech na výchovu dětí, ne?

A je škoda, že jsem si nemohla přečíst všechny tvé i počáteční příspěvky v diskuzi. Taky jsem na babinet nepsala jenom samá moudra, často neumím strtučně, správně a přesně vyjádřit svůj názor, ale mazat po sobě? Tudíž momentálně určitě nejsem zcela v obraze a objektivní, za což se omlouvám.