Taky se vám něco podobného stalo?Jak jste reagovaly?Já si v pondělí zajedu do města koupit krásné zlaté náušnice,na bolístku...

No tak upřímně, z toho bych byla strašně smutná... Řekla jsi mu to, že zapomněl? Co on na to?

he napsal(a):

Taky se vám něco podobného stalo?Jak jste reagovaly?Já si v pondělí zajedu do města koupit krásné zlaté náušnice,na bolístku...

ja bych si koupila ohromny puget k tem nausnicim, postavila bych to pred televize a na listek bych k tomu napsala KRASNE NAROZENI MILACKU;;;;; DEKUJI? TAKY TE MILUJU. jestli se po tom nebude stydet, tak neni neco v poradku....

nejdriv bych si ale taky overila, ze nechysta neco na wekend.... my to doma taky tak delame, kdyz vychazeji narozky na vsedni den, slavime az nejblizsi sobotu

Asi bych zvážila, jaký je vlastně náš vztah. Jestli je všechno v pohodě, jen prostě zapomněl (známe chlapy), tak bych mu to odpustila, i když to mrzí, ale nedělala bych z toho žádnou velkou aféru. Jako zadostiučení by byly  ty náušnice.
   Jestli je Váš vztah na bodu mrazu, tak  jsi asi nic jiného čekat nemohla a ty náušnice bych si koupila taky, na tu bolístku.
   Můj manžel taky většinou zapomínal, moc mě to mrzelo, když jsem si začala zvykat, že to tak prostě je, tak najednou zapomínat přestal. Já mám narozeniny zítra, tak doufám, že jsem nic nezakřikla.

Po prvních letech manželství, kdy jsem naivně očekávala automaticky kytku k výročí svatby a k narozeninám, jsem to vzdala - tedy to očekávání...
Asi tak 10 let praktikuji tzv. "deklarování". Měsíc dopředu nahlas prohlásím: "Tak za měsíc mi bude ... let" nebo "Víš miláčku, že to bude PŘESNĚ za měsíc ... let, co jsme spolu?".
Dále deklaruji 3 - 2 -  1 týden předem. Pak už tak po dni. V den narozenin - výročí - rovněž. To už mu v podvědomí na sto procent bliká kontrolka....

Ještě před třemi lety mne můj muž "dostal", když mi koupil náušnice - a šel se pochlubit mamince, jak se pochlapil. Jeho matka se podívala do krabičky a řekla: "Pěkný, ale ty samý má Tvoje žena už několik let v uších".
Stejně jsem je dostala a před několika měsíci se hodily - dostala je švagrová! Jak Ti chlapi kolikrát uvažují nadčasově, že?
Jinak - kromě manžela, který doteď neví nejen datum mého narození, našeho sňatku, matně si vzpomene na narozeniny dětí, ale narození svých rodičů běžně zapomíná, stejně jako narozky vlastních sourozenců, mám doma ještě 2 syny. S maximálním úsilím jsem je dovedla alespoň ke dni matek - s přispěním školy, kde nacvičují každoroční představení a vyrábí přáníčka. Pevně doufám, že se někdy v budoucnu i dočkám umytého nádobí po "snídani do postele" pro maminku....

Nejsi sama, stalo se to i me kamaradce a pak ji koupil dodatecne hodinky, ktere nesnasi.
Muj taky parkrat zapomel, ale tentokrat na moje ctyricetiny ne. Mozna proto, ze jsem je ze strachu pripomela.
Ale sposta chlapu je takovych.:dumbom:

To jsou holt chlapi-oni to jako selhání absolutně neberou a ještě se diví, že je nám to líto. Vždyť, co se jako stalo tak hrozného....! Jsou to prostě tvorové z jiné planety.

můj to vyřešil tak, že má všechny datumy narozek, výročí a svátků jako upomínku v mobilu:-)))

Ještě nedávno bych se nad tím pozastavila, ALE: letos jsem zapomněla, že má narozeniny můj syn - který je má jen den po mně!!! Co na to říct..stydím se!!! Moc mě to mrzí, vzpomněla jsem si na poslední chvíli, naštěstí mám vždy nějakou drobnost v záloze - dostal tričko i blahopřání, ale stejně...někdy má člověk zrovna plnou hlavu jiných myšlenek (u mně to byla nová práce..).

Nemůžeš chtít po chlapovi, aby si pamatoval jakákoli data narození. Ten můj si pamatuje pouze svoje. Nezná ani narozeniny svých rodičů ani bratra. Tedy, ví zhruba, ale ne přesně.... Proto, když chci, aby na moje nezapomněl, taktně mu to předem připomenu. Ušetřila by sis tím spoustu zklamání. I když je pravda, že vzhledem k tomu, že to o sobě ví, tak si sám od sebe všechno hodil do upomínek v mobilu :lol:

he, nedívej se na to jako na tragédii, ono se to opravdu stává. Sama víš, jestli na to zapomněl úmyslně, nebo je tak pracovně vytížený, že to opomenul. Já jsem to jednou zažila také. Další den jsem to manželovi jen tak slovně naťukla. Byl z toho překvapený, protože v zápalu své práce na to opravdu zapomněl. Ještě ten den všechno napravil. Mne to mrzelo, ale chápala jsem i jeho. Dnes se tomu již jen směju. A podotýkám, že se to již nikdy nestalo.

No, mě se to naštěstí ještě nestalo, ale vím, že u mých rodičů je to běžné.
Otec má narozeniny či svátek a dostane vše co si přeje, pak přijde mamky oslava a táta přinese po třech dnech flašku a kytku, z čehož jí zůstane jen kytka, protože lahev vínka vypije papa..
Ale stát se to mě, tak bych si asi otevřela pusu...některým chlapům to prostě nedochází, že pozornosti jsou pro ženy mnohem důležitější..

Muj pritel take zapomina na vsechny narozeniny sourozencu, rodicu, snad i svych, nevi kdy ma svatek, kdyz mu preji, tak je z toho prekvapeny ze ma svatek.. :-) Když to tak pozoruji a ctu prispevky, tak to zaridim asi tak, ze koupime velky nastenny kalendar a tam cervenou fixou napisu, kdo kdy co má :-) romantika to sice nebude :-( :-)

Já jsem taky z těch , co zapomínají a proto jsem si všechna výročí psala do kuchyňského kalendáře.Letos jsem si je naklapala do mobilu a v kalendáři tím pádem nic není.
Koupím si krásné náušnice a starýmu řeknu, že mi je koupil milenec ke 40nám.
Vytížený prací není,už týden se válí doma na neschopence.
Jinak mě těší, že chlapi jsou v tomhle stejní,nicméně ho to neomlouvá,protože to není poprvé.Prošvihl už mé 35tiny.

He, a ta nemocenská může být právě tou příčinou. Přiznám se, že když nejsem v práci (prázdniny, nemocenská, ...), vůbec nevedu v evidenci, co je za den - tedy jaký je datum. Fakticky.

Když jsem byla vdaná, včas jsem hlásila, že budu mít narozeniny ...a pak si koupila kytku i dárek (já sama sobě-si). Je-li vše ostatní ok, ber to jako nemoc mužů, se si to prostě nepamatují.
KDyž mu to připomeneš, tak ho sama musíš připravit na svou oslavu, na překvapení a pod.
Anebo pak "zapomeŃ" jako ponaučení na jeho narozky a sleduj, co mu to udělá (zvládneš-li to) a proberte to, jaký to je pocit.
ALe někdo neslaví rád a nejsou mu tato data podstatná...

Je fakt, že co jsem na mateřské, je mi tak nějak jedno (a někdy fakt ani nevím) jaký je den. Strašný!!!

Já bych z toho nedělala tragédii, my slavíme většinou stejně přes víkend, tak bych se řádně připomněla a o to víc bych žádala.../ naušničky,kytku a ještě něco.../.....nemůžeme čekat, že ve čtyřiceti nám budou chlapi padat k nohám....:), oni to tak neprožívají, jako my......

Tak já špatný příklad. Můj přítel vždycky zapomněl na všechny včetně svojí mámy, kromě mne. Tuhle jeho vlastnost jsem znala a tak když teď zapoměl na moje devatenáctky, přestože jsme byli domluvení i kam si půjdeme sednout, tak jsem se tomu jen zasmála i když mě to trošičku mrzelo. Ale přesto mě to netrápilo. Bohužel o tři dny později se se mnou zničehonic rozešel po rok a půl dlouhém vztahu. Takže jeho zapomětlivost byla zřejmě důsledkem tohoto rozhodování

tak já tedy nevím. Řeší se tady, jestli je běžné a normální, že manžel či přítel zapomene na datum narozenin své ženy. Mně tedy spíš přijde divné, že oslava kulatých narozenin se v rodině nijak neplánuje. Holky, vy si nechcete svoje narozeniny nějak oslavit? Zejména tedy ty kulaté? Já si tedy nedokážu představit, že bych v den svých narozenin čekala, až mi někdo popřeje a jestli si vůbec vzpomene. U nás se o tom mluví, domlouváme se, jestli někoho pozvem - rodinu, přátelé, nebo třeba půjdem na večeři. Přece je to moje oslava, a měla by probíhat jak chci já. Při narozeninách přece nejde o to, že přijde domů manžel s kytkou a naušnicema a dá mi v předsíni pusu.

Ajax napsal(a):

můj to vyřešil tak, že má všechny datumy narozek, výročí a svátků jako upomínku v mobilu:-)))

Ano, můj přítel taky. Ale už si to celkem i pamatuje. Úspěch!!!

Anelo, já jsem z domova zvyklá, že se na oslavu narozenin i svátků sejde celá rodina, s tetou i babičkou - moc nás není, takže to zas není takový problém. Přítel zase považuje třeba svátek za neco nevýznamného a slavit ani nic nechce. Takže to řešíme tím způsobem, že oslavenec si řekne, co si přeje a je to..

U nás se narozeniny slavily vždy jen v okruhu rodiny:dort,bonboniéra,nějaká drobnost.Slavnosti se dělaly jen na 50.Za svobodna jsme slavili s kamarády,ale "za vdana" z toho sešlo.Já bych ani nějakou velkou oslavu nechtěla,jak píšeš oslavenec si to určí sám.Zase je fakt,že při velké plánované oslavě na výročí zapomenout prostě nelze.
Mě jen zaráží,že když si ty vaše příspěvky projedu od začátku,tak všechny
považujete pánskou zapomnětlivost za něco zcela normálního a přecházíte to jako by se nic nedělo.Možná proto tak často zapomínají,vědí,že jim to projde.

Mám fobii z oslav. Neslavím vlastní narozeniny a na cizích oslavách trpím.

Přítel si ty moje ovšem zapamatoval! A zrovna teď mi shání dárek!

Kamarádka Michala mi dneska hlásila, že když měla v týdnu svátek, tak se ptala přítele, jestli jí aspoň koupí kytku. A on ji na to odpověděl, že jí dá peníze a jestli si ji nechce zajít koupit sama.Tak to mně přišlo fakt jako vrchol drzosti, nebo lenosti... a nedivím se, že je jí to líto. Ten její je teda docela sobec.Hlavně že oni jsou tak ješitní a stát se tohle naopak tak nevim nevim, jak by reagoval.

Manžel jednou zapoměl na moje narozky a já mu to nepřipomínala, proč taky, že? Večer jsem to byla oslavit ,,na večeři" se synem a jeho přítelkyní, kde jsem aspoň tam dostala dárek. Měsíc se o narozkách ani nešpitlo a najednou se mně manžel ptá: tak já nevím, už dlouho hledám (i na internetu) a nevím, co koupit .....(své dceři  z 1.manž.)k narozeninám. Držela jsem v ruce hrnec, tak jsem s ním třískla do dřezu a šla jsem beze slova ven. Podotýkám, že dceři manžel daroval před několika týdny(před touto událostí dost drahou MP3).
Co dodat?

A ještě to taky hodně důležité (aspoň pro mně!): když si manžel nedávno koupil nový mobil, v kterém má MP3, tak řekl, že teď už vlastně tu svou MP3, kterou měl krátkou dobu(2měsíce)nepotřebuje. Ptala jsem se ho, jestli by mi ji nedal a nebo, že mu za ni něco aspoň dám (Kč). On mi na to řekl, že je celkem nová a ta nejdražší, tak je škoda to ještě neprodat a že by mi úplně stačila nějaká levnější. Řekla jsem, že jo, že má pravdu a jaké bylo moje překvapení, když ta jeho starší přesně tuhle (,,moc drahou") MP3 dostala.

:dumbom: To by mu ten hrnec přistál na hlavě :dumbom: To mi zvedlo adrenalin už když čtu ten tvůj přízpěvek já bych ho asi zabila :dumbom: No to bych poro něj neměla slov a ne jen to :dumbom: :dumbom:

Káčo, tak tohle by nerozchodil !!! grrrrr, to by měl teda hodně dlouhou tichou domácnost ;)
jako už to by mě urazilo, kdyby mi řekl, že mu za ní mám dát peníze ??? Copak si jí nekupoval z vašeho společného rozpočtu ? Vy nehospodaříte dohromady, coby manželé ?

On má své peníze, já své-tak to je. Do bytu kupujem společně (někdy jen já, manžel spíše elektroniku, na PC...).
Mně jen naštvalo, že mně na narozky nic nedal a jeho dcera dostala před narozkama takovou drahou věc (pro mně byla teda moc drahá-jak se manžel vyjádřil) a pak ještě na narozky(už jsem se ani nezajímala co-asi peníze).! A ona (17let) mu koupila na narozky MELOUN!

Káčo, moc Tě lituji, ale já bych ho nechtěla a hledala si někoho jiného, třeba to bude trvat dlouho, ale to, že jsi mu chtěla MP3 platit, to už není ani o manželství ani o lásce, pomaloučku pracuj pro svůj další samostatný život a časem se , až budeš připravená, se odpoutej, ty jsi fajn holka a nezasloužíš si takové jednání.Hlavu vzhůru a buď hrdá.

To není to nejdůležitější... Pokud to jinak celkem klape, nebabrala bych se v tom. Někdo dokáže s pugétem a dárečkem sehrát divadýlko a jinak je na zabití. A s někým je vám fajn a důležitý den opomine. Oni chlapi uvažují kapku jinak. Jasně, přijde to člověku líto. My holky, co máme za ušima,  se s tím popereme se ctí...

Třeba: "Tak Tě zvu na večeři, mám narozky, hezky se rozšoupneme, co..?"
Nebo: "Jsem ráda, že jsi tak šetrný a neutrácíš za zbytečnosti. Já bych chtěla přidat na koženou bundu. Hodí se to, když mám narozeniny. Už na ní půlku mám našetřeno..."

No a bude to!

Tak by se to dalo řešit v případě tzv. normálním, manžel zapomněl, šetří atd. Ale toto? Na manželku škoda peněz? To už není o šetření, to je neúcta, manželku bere jako věc, samozřejmou, tu si kupovat nemusí ale dcerunku ano. Hele Káčo!! Rozšoupni se sama ale hlavně nemlč, bude to v tobě boptnat jak papiňák a veškeré maličkosti narostou do obludných rozměrů!!!Musíš mu to říct,kup si něco hezkého atd.

Káčo, tohle zabolí.
Občas na takové situaci dojde i u nás - přítelovy děti taky dostávají dražší dárky, než já. Ale na druhou stranu tolik mě to zas netrápí. Vím, že se aspoň tak snaží jim dokázat, že je má pořád rád. I když to není nejlepší způsob. A meloun je ještě dobrej - přítel dostal přívěšek na klíče...

Káčo vykašli se na něj, je to vůl.

taky bych to tak nehrotila...jaký máte jinak vztah?jestli je vše v normálu...možná bych mu to nějak oplatila...jo takovou malou pomstičku...šikovnou...jo jsem maličko mstivá...přiznávám...ale bohužel mě nic nenapadá a v tom to je...možná bych v duchu spřádala pikle...ale nic bych nerealizovala ale určitě by se mi ulevilo....

radit ti aby sis pomalu začala zařizovat svuj život se mi zdá hodně silné kafe!!!!

Možná silné, ale pravdivé, já jsem hrdá a chci muže, pro kterého jsem já ta první a který mi lásku projevuje, každá má na muže jiné nároky, fakt je, že každý se spokojí s něčím jiným, někomu stačí rohlík, někdo chce mazanec.

Já teda určitě mazanec :lol:

Nelo, záleží, jestli se to stává každý rok. Ale moje dcera každý rok mého muže upozorňuje, že ty narozeniny mám. A letos mi dali dary dokonce o 3 dny dříve. Žádná tragédie, hlavně když to řádně odčiní.

Káčo, ľutujem ťa... fakt. Viac ako Nelu, ako He, ako hociktorú inú tuná... Pre mňa by to bolo ako napľuť medzi oči. Podľa mňa sú veci, ktoré sa nedajú úplne obchodnícky prerátať na peniaze a keď ja niečo veľmi chcem, muž to vie, a akoby mne natruc to dá niekomu inému... Jasný signál. Inak, bývalý tiež rád "zabúdal", ale je fakt, že on si - teda okrem SEBA - nepamätal žiadne narodky, ani svojich detí, rodičov, brata... Tak som sa poctivo pripomínala, hoci som tiež väčšinou dostala len peniaze alebo niečo praktické(raz som ho skoro prizabila žehličkou, čo som dostala na Vianoce), ale aspoň mi potriasol rukou, väčšinou bola nejaká bylina alebo bonboniéra, aby sa nepovedalo - a šlo sa oslavovať. A odvtedy poučená vždy nenápadne pripomínam - už za mesiac! za 3 týždne... atď. Presne podľa tunajšieho návodu.

Selima napsal(a):

Káčo, ľutujem ťa... fakt. Viac ako Nelu, ako He, ako hociktorú inú tuná... Pre mňa by to bolo ako napľuť medzi oči. Podľa mňa sú veci, ktoré sa nedajú úplne obchodnícky prerátať na peniaze a keď ja niečo veľmi chcem, muž to vie, a akoby mne natruc to dá niekomu inému... Jasný signál. Inak, bývalý tiež rád "zabúdal", ale je fakt, že on si - teda okrem SEBA - nepamätal žiadne narodky, ani svojich detí, rodičov, brata... Tak som sa poctivo pripomínala, hoci som tiež väčšinou dostala len peniaze alebo niečo praktické(raz som ho skoro prizabila žehličkou, čo som dostala na Vianoce), ale aspoň mi potriasol rukou, väčšinou bola nejaká bylina alebo bonboniéra, aby sa nepovedalo - a šlo sa oslavovať. A odvtedy poučená vždy nenápadne pripomínam - už za mesiac! za 3 týždne... atď. Presne podľa tunajšieho návodu.

Manžel zapomněl na moje pětatřicetiny a mně to spíš pobavilo, protože jsem to přesně čekala :D Osobně je mi šumák, jestli mi někdo potřese pravicí zrovna koncem ledna, podstatné mi připadá, že na mě myslí během celého roku a záleží mu na tom, abych byla šťastná a spokojená. Címž nechci říct, že Selima nemá pravdu, za sebe ji určitě má, jen chci říct, že i tohle (jako ostatně kdeco) můžou lidi vnímat velmi různě a že "napľuť medzi oči" mně osobně připadá strašně silné v porovnání s tím, jak velkou část společného života tvoří oslavy narozenin :)

Selima napsal(a):

Káčo, ľutujem ťa... fakt. Viac ako Nelu, ako He, ako hociktorú inú tuná... Pre mňa by to bolo ako napľuť medzi oči. Podľa mňa sú veci, ktoré sa nedajú úplne obchodnícky prerátať na peniaze a keď ja niečo veľmi chcem, muž to vie, a akoby mne natruc to dá niekomu inému... Jasný signál. Inak, bývalý tiež rád "zabúdal", ale je fakt, že on si - teda okrem SEBA - nepamätal žiadne narodky, ani svojich detí, rodičov, brata... Tak som sa poctivo pripomínala, hoci som tiež väčšinou dostala len peniaze alebo niečo praktické(raz som ho skoro prizabila žehličkou, čo som dostala na Vianoce), ale aspoň mi potriasol rukou, väčšinou bola nejaká bylina alebo bonboniéra, aby sa nepovedalo - a šlo sa oslavovať. A odvtedy poučená vždy nenápadne pripomínam - už za mesiac! za 3 týždne... atď. Presne podľa tunajšieho návodu.

Aha, sorry, teď jsem si teprve přečetla znova ten příspěvek od Káči, že pro ni to bylo "moc drahé" a pak to dostala dcera... Jo tak tohle bych taky nesla těžce, jako že jsem "druhá kategorie" :dumbom: Já myslela, že Selima píše o tom, když manžel zapomene na narozky, to bych (resp. jsem) rozdýchala v pohodě.

Selimo, s tou žehličkou jsi mi připomněla, že mi jeho dcera shodila na zem žehličku a už bohužel ,,něpremávala". Za dva měsíce na to byly Vánoce a co myslíš, že jsem pod stromkem našla? Žehličku (kterou jsem podle mně neměla dostat jako dárek), ale největší bomba-koupil ji ve výprodeji za nějakých necelých 300Kč a ta moje předtím byla značková....

Mimochodem: letos jsem pod stromkem nenašla nic, se slovy, že si stejně kupujeme přes rok...A jeho dcery opět dostaly každá po 2000Kč a mladá chce ještě značkové hodinky. Někdy je mi fakt do breku, kdyby byl pod stromečkem aspoň jeden úúúúplně malinkatý balíček, za pár korun-tak mám Vánoce.

A co jeho narozeniny, neměla bys mu to vrátit ?  Stará se o dcery, nebo jim jen kupuje dárky? Třeba má vůči dcerám špatné svědomí. Hlavně by mu to nemělo projít. Jedno staré přísloví praví, že žena je muži tak drahá, jak je drahá. Udělej si radost, kup si něco hezkého, jdi k holiči ... Hlavně se netrap a vymýšlej, jak ho napravit.

Kačí, nic si z toho nedělej.
Když jsem čekala naše první dítě, taky mi manžel ( tehdy přítel ) nic k Vánocům nedal. Oznámil mi to, když jsme s mamkou chystali na stůl. Prý jeho dárek je, že naše požádá o mou ruku. Vzhledem k tomu, že se na to u nás nehraje a on neměl ani kytku, bylo to to pomyslné stéblo.  Apropos, navíc, on měl v té době záskok, takže se o nějaké romantice nedalo ani mluvit. Hezké Vánoce ! :-))

tak to ty chlapy bych :dumbom: :dumbom: :dumbom: ,vždyť dneska je tolik možností na koupi dárku,různé kosmetické balíčky,pernamentky ke kadeřnici atd..A nemusí to být kdoví jak drahé dary,ale i maličkost stačí.

Tak jsem to holky vyřešila-donutila jsem (psychologicky) manžela objednat přes internet Orální centrum (je to elektrický kartáček s nástavcema a k tomu ústní sprcha). To jsem vždy chtěla. Tak- a mám Vááááánoce!

no jednou jsem si rikala:kdyby radsi zapomel....- byl to teda svatek a dostala jsem gumaky :-))) s tim,ze to prece je strasne potrebna vec do zahrady... Vanocni darky nekupuje rad (to asi kazdy),ale vzdy ho zachranil nejakym parfemem a uz se tak "vypracoval",ze letos k tomu prihodil i nahrdelnik s naramkem a brusle :-)))
Ale jsou to leta driny....nez chlapovi dojde,ze nejen on je rad obdarovavan.
A ty gumaky mu dodnes (po 10letech) deti casto pripominaji...
Kaco,vim,ze to mrzi a ja se svoji povahou bych mu to asi skarede vratila.Na druhou stranu vim,jak si tatinkove "kupuji"svedomi vuci detem - to je tezke. Ale nechat se odstavit na druhou kolej - az co na me zbyde...to teda asi radsi neee

maggie napsal(a):

Po prvních letech manželství, kdy jsem naivně očekávala automaticky kytku k výročí svatby a k narozeninám, jsem to vzdala - tedy to očekávání...
Asi tak 10 let praktikuji tzv. "deklarování". Měsíc dopředu nahlas prohlásím: "Tak za měsíc mi bude ... let" nebo "Víš miláčku, že to bude PŘESNĚ za měsíc ... let, co jsme spolu?".
Dále deklaruji 3 - 2 -  1 týden předem. Pak už tak po dni. V den narozenin - výročí - rovněž. To už mu v podvědomí na sto procent bliká kontrolka....

Ještě před třemi lety mne můj muž "dostal", když mi koupil náušnice - a šel se pochlubit mamince, jak se pochlapil. Jeho matka se podívala do krabičky a řekla: "Pěkný, ale ty samý má Tvoje žena už několik let v uších".
Stejně jsem je dostala a před několika měsíci se hodily - dostala je švagrová! Jak Ti chlapi kolikrát uvažují nadčasově, že?
Jinak - kromě manžela, který doteď neví nejen datum mého narození, našeho sňatku, matně si vzpomene na narozeniny dětí, ale narození svých rodičů běžně zapomíná, stejně jako narozky vlastních sourozenců, mám doma ještě 2 syny. S maximálním úsilím jsem je dovedla alespoň ke dni matek - s přispěním školy, kde nacvičují každoroční představení a vyrábí přáníčka. Pevně doufám, že se někdy v budoucnu i dočkám umytého nádobí po "snídani do postele" pro maminku....

:D no, tak na to, kdy vlastně máme výročí, jsme přišli jen díky tomu, že si naše první rande zapsal do kalendáře :lol:
na narozky mne pozval do úžasné restaurace, koukali jsme na hvězdy... z jeho podnětu.... a na to, jestli mám ten den čas, se mne zeptal týden předem...
na den matek nevěřím. jen mdž.

Kaco,sokujes me. Jak s MP3 tak i s tema Vanocema. Beru to jako samozrejmost, ze muzi si takove veci jako narozeniny, svatky a vselijake vyroci nepamatuji. Ta zena, ktera na tom lpi, tak to musi svemu milemu predem pripominat a casem, za par let je nejaka moznost, ze si i na nejake vyroci vzpomene sam:)) Ale nedostat pod stromek zadny darek, to musi byt lito snad kazdemu. Ja bych mu na tyto Vanoce nekoupila nic, anebo treba jen stiraci los s pranim hodne stesti:)

M má za pár dní svátek, tak řeším co s tím. Na můj si nevzpomene, o narozkách nemluvím a Vánoce řešíme po domluvě s dětmi. Nejraději bych se tvářila jako že nic, ale syn se jmenuje stejně. Vzpomněl si snad jenom na začátku manželství, teď už nějakých 10 let vůbec ne.

kiwi napsal(a):

Kaco,sokujes me. Jak s MP3 tak i s tema Vanocema. Beru to jako samozrejmost, ze muzi si takove veci jako narozeniny, svatky a vselijake vyroci nepamatuji. Ta zena, ktera na tom lpi, tak to musi svemu milemu predem pripominat a casem, za par let je nejaka moznost, ze si i na nejake vyroci vzpomene sam:)) Ale nedostat pod stromek zadny darek, to musi byt lito snad kazdemu. Ja bych mu na tyto Vanoce nekoupila nic, anebo treba jen stiraci los s pranim hodne stesti:)

I mně se stalo, že jsem pod stromkem neměla žádný dárek, tak mi to bylo líto, je to už tolik let a pořád si to pamatuji. Kdyby tehdy aspoň maličkost, drobnost, abych věděla, že na mně myslí......

Správaj sa presne ako on, zrkadli mu to...