Asi to zná ze života spousta z Vás..... Jeden se urazí, kvůli něčemu, nepřijde, nenapíše, jako by jste mu ani nechyběli.....Vždy to jsem já kdo nakonec přijde a usmíří se i když si myslím, že ne ve všech případech byla chyba na mé straně. Postupem času Vás to trápí čím dál víc, cítíte se, že jste ten kdo více miluje, protože nabídne smíření.....proč to ten druhý dělá? Hrdost, ješitnost , tvrdohlavost? Jak vůbec s těmito lidmi jednat? Jak reagovat....zkoušet to samé co oni být hrdý a nepřijít? Jak mu naznačit , že toto nikam nevede...vlastně vede...k ještě většímu odcizení a k tomu, že si přestanu druhého vážit a že si myslím, že mě nemá rád....

Já jsem měla vztah s člověkem, který měl svou hrdost za vše, dva roky jsme spolu byli ve věčných sporech, ale držela nás pohromadě silná láska.
Nevydržela jsem to a nakonec jsem dospěla k tomu, že místo toho, abychom bojovali o lásku, bojovali jsme o svou hrdost.

to je dobra otazka....ale odpovedet na ni neni pro me jelikoz jsem takova..jesitna,tvrdohlava,nevim zda to nazvat hrda...kdyz uz tak uz..ale neni to zase takovy extrem..dokazu i sama prijit kdyz uznam svoji chybu..
ale co me k tomuto chovani vede nevim...kdyz se nastvu..nepremyslim nad dusledky...
asi udelam nejlip kdyz budu cekat na nazory ostatnich..
jinak..plne si uvedomuju jak nemozne se nekdy chovam!..to zase jo

Taky si kolikrát říkám, když se s přítelem pohádám a vím, že bych měla přijít já: "proč za ním nejdeš a promarňuješ čas s ním stupidníma věcma?" , ale nejde to. Prostě pitomá hrdost, kterou si člověk vnitřně dává najevo, že musí být lepší a přitom si jen odcizuje někoho, kdo ho miluje..

pekne si to napsala...je to presne tak....
smutne ale bohuzel...take to delam...a zrovna vcera! si rikam jak jsem nemozna ze bych to mela zmenit ale nejde to..nebo alespon nevim jak..proste jak pise eliimoor...vnitrne si dokazat ze jsme lepsi?nevim no :(

jo, lepší, ale přitom si ničíme to hezké
nedávno jsem se s přítelem nepohodla a sedla si jak vítězka vedle do křesla a čekala, až se omluví (aneb poníží, no jistě, přece se nebudu ponižovat já!) a najednou jsem měla výplach a jeho pohled do prázdna mi rozechvěl duši, že jsem k němu došla , pohladila ho po vlasech, řekla: "promiň" a vzápětí odešla.
vím, že objetím a pusou bych dokázala víc, ale už si myslím, že to byl první krok k tomu být LEPŠÍ

jojo ten pocit znam!....a take se pomalu prekonavam..ale jde to ztuha:d ,..jeste ze se tak casto nehadame..to by ticha domactnost byla v kuse :lol: chjo..jsme to my zensky hrde papule co?:P

ale to jsou i chlapi, někteří ani nedokážou bojovat...o to jsme my silnější

Jsem i nejsem s takto "hrdým " člověkem skoro tři roky....píšu záměrně jsem i nejsem...protože zrovna nejsem....po mé poslední SMS na kterou pohrdavě nereagoval se neozval týden, ani slůvko, ani náznak a to jsme prosím oba dva na ICQ takže na sebe "hledíme". proč nezačne on?  Odvětí mi stejným argumentem, proč nezačnu já...protože se tentokrát opravdu cítím bez viny a už nechci být ta napravující....A trápím se, vlastně ne snažím se myslet na práci apod..... A jen kroutím občas hlavou proč? Jak na to reagovat....? jak si promluvit? To přece nejde když používá stejné argumenty jako já...pak mi to spíše připadá jako přetahovaná?

Pokud máte hrdost oba dva, tak se buď naučíte přemáhat a nebo to časem stejně vzdáš..
Já jsem snažila o nápravu dva roky, věděli jsme oba, že jsme panovační a hrdí a chtěli  zachránit ten cit mezi námi, ale já to po čase vzdala, lidi se nezmění..
Můžeš ho převychovat, že nebude chodit do hospody 5x týdně, ale jen 2x nebo ho odnaučit kouřit a vyklízet lednici o půlnoci, ale povahu nepředěláš.
Může se ti na chvíli spravit, takových pokusů jsem zažila milion, ale nakonec to bude ještě horší..
Teď jsem našla chlapa, který umí přiznat chybu, i když jsem v to už nikdy nedoufala.

Nevím, jak tebe, ale mě ta jeho urážlivost ničila a odcizovala.

Eliimoor: mě to taky ničí a velmi se mi odcizuje, když mu toto řeknu, tak mi odpoví, že mě nenutí být s ním, že když mi to nevyhovuje mám jít, že on nic špatného na svém chování nevidí, že to dělám jen já.....

Trochu určitě tvrdohlavá jsem , ale zatím jak jsem psala jsem tohle v sobě překonala a přišla jsem podat ruku ke smíru první a on ji okamžitě přijme, ale proč musím být pořád první....?

Nechodíš s mým bejvalým? Přijde mi to tak..
Nevím, co k tomu dodat, buď vydržíš nebo půjdeš a najdeš si lepšího, který si tě bude vážit, protože co má za smysl, když tě chlap ponižuje.
Nestavím Tě proti němu, ale chápu jak to bolí..

Já chci aby pochopil jak mi je......jinak je mi s ním fajn...pokud se tedy nenaštve....nebývá to často, ale pak to stojí za to.....

Tak zhodnoť, co je pro tebe lepší. Zkus být na pár minut sobec a dívat se na sebe a na svojí budoucnost!!!
Pokud je tak dobrý a stojí ti za to být s ním, i přesto, co dělá, pak je to v pořádku.
Nevím, co ti víc říct. Možná to zkus přestat řešit. Každý jeho "hrdý okamžik" by tě měl posílit a až budeš dostatečně zocelená, tak z toho všeho vyjdeš jako vítěz.
I můj čas přišel, ale po mém boku už stojí někdo jiný a je to člověk, kterého jsem si ty dva roky vysnívala, když jsem brečela v koupelně na vaně a měla pocit, že už to nevydržím.
Život je někdy těžký, ale později zjistíš, že tu cestu trápení sis vybrala sama.
Všichni máme šanci zvolit si život a měli bychom hledat štěstí.
Až se budeš zase trápit, tak zavři oči a usměj se, zajdi ven a nadechni se! Bude ti líp.

Děkuji eliimoor.....tak nějak k tomu směřuji....přestávám to řešit a posiluje mě to.....kdyby se mě zeptal, zda se mi po něm stýská...lhala bych kdybych neřekla, že ne, ale není to tak často....jak to bylo dřív...já opravdu moc zvažuji a docházím k závěru, že tohle za to nestojí....ony ty hezké chvíli (a je jich mnoho) se touto občasnou blbostí totálně vygumujou...

step, musíš sama otevřít oči...mě to říkalo spoustu lidí, ale nevěřila jsem tomu, že by to mělo skončit a pak se to stalo a jsem šťastná..Vím, že v sobě máš asi chaos, oni pak vždycky přijdou a udělají jednu věc, která vše zlomí a člověk je s tím druhým dál, ale ono se to jen naschromážďuje a pak to přeteče..
já jsem navíc po rozchodu zjistila, že ani neměl důvod se usmiřovat, když se pelešil s jinou a to jsem celé dva roky věřila, že je mi věrný!..říkala jsem si, že je skoro pořád se mnou, že nemá kdy a věřila jsem mu, ale byla to chyba...na to člověk přijde až dlouho..Nic takového ti nepřeju, ale nezavírej nad tím oči, neměla by ses nechat trápit..buď s tím skončí nebo přijde o tebe a to by si měl uvědomit...

Někdy je neochota začít s usmiřováním zapříčiněna vžitým názorem, že člověk se nesmí "shodit" tím, že by přiznal chybu.

Někdy je to neochota připustit, že v určitých otázkách neexistuje "pravda", jen můj pohled a tvůj pohled.

Někteří lidé mají zažito, že je třeba vždy označit viníka - a bojí se, aby to nebyli oni. V páru tedy vždy preventivně jako první označí toho druhého.

Pokud s někým takovým odmítnete hrát hru na pátrání "kdo za to může", pokud budete respektovat jeho názor a budete žádat, aby on na oplátku respektoval ten váš, může se stát, že dotyčný zpanikaří, protože mu boříte základní kameny jeho pohledu na svět. A může se stát, že si uvědomí, jak je přetahování se o moc hloupé a neproduktivní.

(Doma jsme takoví oba :P a někdy je to na palici)

K oné zvláštní hrdosti:

Co říkáte na pravý opak?Kdy cítíte,že ten druhý šlápnul vedle a podáte tu pomyslnou,nebo skutečnou ruku Vy?Kdy cítíte,že máte každý tu svou pravdu a jen stále dokola ustupujete?Kdy i ten druhý podá pomyslnou ruku a Vy opět cítíte,tentokrát z něj,že ji podal,ale takhle to necítí.....
Je to docela síla...Ale takhle to funguje pro změnu u nás....

A opět je v tom ona HRDOST !!!!  To nevyslovené - -"Jsem přece nad věcí a Ty jsi slabší,tak ať vidíš,že jsem lepší"....

Myslím,že je to nebezpečnější...:kapitulation:

pekne napsano!...takhle jsem o tom nikdy nepremyslela a souhlasim :D

Tak jsem to nevydržela a po týdnu se ozvala a promluvila si s ním o tom, co cítím, jak mi je.... mluvil i on a uvidíme.... pokud by nebylo tohoto je mi s ním moc dobře....

Tak ti přeju, ať se probere..

Step..........
Drž opratě a nepouštěj....Snaž se probrat úplně vše...Vím o čem mluvím...Jinak za chvíli bude problém zase někde jinde a budeš čekat,až zase přejde ticho ,na následný rozhovor....
Držím palce....Ať vše dobře dopadne....

step, tak jak jsi na tom, pomohl rozhovor?

eliimoor napsal(a):

step, tak jak jsi na tom, pomohl rozhovor?

Vzpomněla jsem si na nějakou populárně psychologickou příručku o manželství, kterou jsem kdysi dávno četla. Psali tam o něčem, co nazývali tuším "mechanická spravedlnost" a spočívalo to v tom, že když se partneři rozhádají a jeden přijde nabídnout smír nebo se omluví, je příště automaticky řada na tom druhém, pak zase na tom prvním, pak na druhém atd. Předejde se tím nekonečnému dusnu a pitvání, čí to byla vina, kdo by MĚL ustoupit atd. Jak tyhle příručky obecně moc nemusím, tak tohle se mi líbilo moc :)

step napsal(a):

Asi to zná ze života spousta z Vás..... Jeden se urazí, kvůli něčemu, nepřijde, nenapíše, jako by jste mu ani nechyběli.....Vždy to jsem já kdo nakonec přijde a usmíří se i když si myslím, že ne ve všech případech byla chyba na mé straně. Postupem času Vás to trápí čím dál víc, cítíte se, že jste ten kdo více miluje, protože nabídne smíření.....proč to ten druhý dělá? Hrdost, ješitnost , tvrdohlavost? Jak vůbec s těmito lidmi jednat? Jak reagovat....zkoušet to samé co oni být hrdý a nepřijít? Jak mu naznačit , že toto nikam nevede...vlastně vede...k ještě většímu odcizení a k tomu, že si přestanu druhého vážit a že si myslím, že mě nemá rád....

To nenaznacis... sama jsem z tech nestastniku co maji tu podelanou hrdost tak velikou, ze je to blby... I kdyz obcas mam pocit jestlit o neni jen strach z ublizeni...
I kdyz uz se lecim... ;)  cca pred vice nez rokem me zradila kamardka-nedokazala jsem to odpustit. Ted, ale prislo na em par tezkych chvil a ja je zvladla. rekla jsem si proc , kdyz tohle ano proc neee prekonat sama sebe a sla za ni... chudak se mi v placi sesypala na lavicku, kdyz sjem jit o rekla. Nedoufala, ze ja nekdy prekonam svoji hrdost...

Jedine co vam zbyva dat jasne najevo- "me to mrzi! ale prijit musis ty..." a doufat, ze chvile co mate za s sebou staci,aby to prekonal...

Kubula napsal(a):

eliimoor napsal(a):

step, tak jak jsi na tom, pomohl rozhovor?

Vzpomněla jsem si na nějakou populárně psychologickou příručku o manželství, kterou jsem kdysi dávno četla. Psali tam o něčem, co nazývali tuším "mechanická spravedlnost" a spočívalo to v tom, že když se partneři rozhádají a jeden přijde nabídnout smír nebo se omluví, je příště automaticky řada na tom druhém, pak zase na tom prvním, pak na druhém atd. Předejde se tím nekonečnému dusnu a pitvání, čí to byla vina, kdo by MĚL ustoupit atd. Jak tyhle příručky obecně moc nemusím, tak tohle se mi líbilo moc :)

Asi pravda, protože když se lidi dají do rozjímání kdo za co může víc a kdo komu ublížil VÍC a kdo měl udělat toto a co kdo čekal od... a blabla většinou se rozhádají ještě víc a  usmíření  je v nedohlednu., i když se
Tak asi moc nerozpitvávat a odpouštět na přeskáčku :kapitulation:

Práve takéto niečo prežívam. Prvýkrát som sa pohádala s priateľom, s ktorým som cca 2 mesiace. Som zranená, veľmi zranená. Mám pocit, že sa mi naštrbila dôvera k nemu. Prečo? Lebo hádku posúval ďalej negatívnym spôsobom: napr. ak chceš, môžeš sa stať bývalou.... to ma vlastne strašne zabolelo a zranilo. To, že hazarduje s naším vzťahom výhlásením takejto vety. Čo som spravila? Odišla som preč. Nedokázala som u neho ostať spať. Aj keď mi ponúkol, aby som išla spať do spálne a on pôjde spať do obývačky. Mne sa to zdalo málo ústretové, priam neústretové. Tak som odišla v noci cca 80km domov autom. ...cítila som sa prázdna...snažila som sa nemyslieť a šoférovať...neozval sa celú noc...až ráno napísal mail do práce...

čo ma naozaj najviac bolí je, že odo mňa očakáva, že ho prvá zvediem.. že odo mňa očakáva moje postoje - vyjadrenia k situáciám a on svoje nepovie... že sa vyvyšuje, ak niečo - nejaké slovo neviem... ...že vždy, keď sme spolu spomína na bývalú/é, aj v našich intímnych chvíľach.. ...že keď som sa ospravedlnila za môj odchod a prchké správanie, on sa neospravedlnil ...že som opäť musela byť prvá, až potom vlastne spravil protinávrh.. ...že ma nechal len tak proti noci odísť...
veľmi ma to bolí  :grater:

Emmi, porozprávajte sa a uvidíš... Možno si to celkom neuvedomuje a možno potrebuje práve také zrkadlo, ktoré mu ukáže, ako veľmi zraňuje. On netuší, čo to s tebou robí, kým mu to nepovieš alebo nenapíšeš... Chlap...

Seli, my sme o niektorých tých veciach hovorili. Niečo si zobral k srdcu a dáva si na to pozor. Mňa prekvapilo to, že tak "ľahko" zariskoval a vypustil z úst takú vetu. Pričom som mala pocit, že som v láskyplnom vzťahu s budúcnosťou. Považuje sa za inteligentného a vnímavého človeka. Aj ja ho tak stále vnímam. Jednoducho nechápem, že v ňom zvíťazilo jeho ego pred rizikom straty človeka - blízkeho človeka. Bojím sa, že je to jeho charakterová črta, že pri každej hádke bude on negatívny a ja budem ten, ktorý bude bojovať o vzťah - o udobrenie. A keď si ja priznám chybu, tým sa to vyrieši a on bude v pohode. ...hm, ale ja nie... ako nie som teraz.

Emmo, takovéto chování po 2 měsících vztahu? To by měl být člověk krásně zamilovaný a ne druhého urážet a předhazovat mu bývalky....a vyhrožovat rozchodem! Já myslím že tě nemá rád tak jako ty jeho, a navíc si myslím že on dobře ví co dělá - zkouší tě psychick týrat a zkouší kolik si může dovolit, kam až může zajít.

Zdravím Vás lidičkové....Koukám,že můj poslední příspěvek tady je z 10.měsíce  loňského roku...A to jsme byli právě na takovém tom bodě,kdy jsme řešili "Ano,či ne"....V podstatě to byla patová situace,kdy měl každý z nás tu "Svou" pravdu...Nakonec jsme to vzali za úplně jiný konec a dnes je polovina května dalšího roku a od té doby žijem ještě stále v nových líbánkách.....Chtělo to jen pokusit se vypnout paměť,to všechno špatné nějakým způsobem smazat a začít úplně nanovo..Ale úplně jiným myšlením....Ne,co chci já,ale co já mohu udělat pro Tebe....Ono to funguje......

Bety, presne toho sa obávam, že má v sebe sklony k psychickému týraniu. Preto som sa teraz stiahla, nedávam mu toľko najavo, ako ho mám rada. Hlavne som sa spamätala, zosilnela, postavila sa na nohy a bez strachu som sa s ním porozprávala. Všetko pochopil, ospravedlnil sa mi, prebrali sme našu hádku....vlastne sme zistili, že sa nič závažného neudialo a boli sme len obaja v nepohode a v strese a na miesto toho, aby sme si to povedali sme bojovali a útočili na seba. Pokračujem vo vzťahu ďalej, ale už s väčšou obozretnosťou a s vlastnými pevnejšími mantinelmi, ktoré nesmie prekročiť.
My sme práve v takom štádiu, kedy sa tiež rozhodujeme, či to má význam ďalej pokračovať. Každý bývame a žijeme v inom meste. On má navyše jeden veľký projekt, na ktorom pracuje a je v časovej tiesni. Potom odchádza na jednu mesačnú expedíciu, potom zas do zahraničia kvôli tomu projektu. Tak nás čaká stres, odlúčenie a veľká skúška vzťahu..

Commex, to sa mi páči, čo si napísal. Aj ja sa budem snažiť do našeho vzťahu vniesť tento postoj: čo môžem urobiť pre Teba.. Držím vám palce, nech vám to výjde! :supr:

ak chceš, môžeš sa stať bývalou..

Emmi, tak na tohle bych zcela jednoduše odpověděla : Jasně, i ty se můžeš stát bývalým, a to velice velice rychle ....

hodně síly :)

step napsal(a):

Asi to zná ze života spousta z Vás..... Jeden se urazí, kvůli něčemu, nepřijde, nenapíše, jako by jste mu ani nechyběli.....Vždy to jsem já kdo nakonec přijde a usmíří se i když si myslím, že ne ve všech případech byla chyba na mé straně. Postupem času Vás to trápí čím dál víc, cítíte se, že jste ten kdo více miluje, protože nabídne smíření.....proč to ten druhý dělá? Hrdost, ješitnost , tvrdohlavost? Jak vůbec s těmito lidmi jednat? Jak reagovat....zkoušet to samé co oni být hrdý a nepřijít? Jak mu naznačit , že toto nikam nevede...vlastně vede...k ještě většímu odcizení a k tomu, že si přestanu druhého vážit a že si myslím, že mě nemá rád....

To je zvláštní a hezké téma ... i já jsem hrdá. Ale myslím si, že je také důležité, jestli má člověk rád sám sebe a jestli si sebe váží a jestli je vztahovačný. Protože kdo je vztahovačný, urazí se kvůli každé blbosti. A pak říká uražená hrdost... vždyť spousta problémům vzniká kvůli nedorozuměním, někdo něco řekne a myslí to jinak, ten druhý to pochopí úplně jinak a je problém. A pak je taky důležité si nastavit hranice a přes ty prostě nejít. Protože pak třeba je někdo s někým a chce si ho udržet za každou cenu, z nějakého důvodu, tak prostě ustupuje a nechává se urážet a ponižovat a to není správné. Tedy umění včas odejít se vztyčenou hlavou. A v životě je samozřejmě důležitá je volba a zralost partnera s kterým jste. Všichni zrajeme jak víno ... (no to se teda říká spíš o chlapech, my ženský prý stárneme :)))

Natynka napsal(a):

ak chceš, môžeš sa stať bývalou..

Emmi, tak na tohle bych zcela jednoduše odpověděla : Jasně, i ty se můžeš stát bývalým, a to velice velice rychle ....

hodně síly :)

Natynko, pri vyslovení tejto vety ma bodol priamo do srdca a ja som sa zmohla len na to, že som vyriekla, že to je vyhrážka, že či si uvedomuje, že sa mi vyhráža...A ja som sa radšej rozhodla odísť.
Už sa mi ospravedlnil. Ale rozhodla som sa, že o moju lásku musí naozaj bojovať....a dám mu len to, čo dá on mne....nič navyše!

Emmo......
Nedalo mi to a napíšu Ti ještě pár písmenek tady....Přesto,že jsem Ti trochu popsal rozdíly v tématu u "Bezva Cilky"....

Ze slov Tvého přítele je mi smutno...Taková slova by neměl vypustit z pusy...Ale což,jistě se i Tobě stalo,že jsi měla někdy trochu rychlejší pusu,než myšlení....To máme za sebou všichni....

A psala jsi,že Tvůj přítel je svobodný a Ty rozvedená....Z toho usuzuji,že Tvůj přítel neprošel zatím vztahem,kde nelze jen tak říct "Ahoj,jdu" !!! Tak jako to jde ve vztahu,kde není manželství,děti......

Tohleto všechno má Tvůj přítel teprve před sebou....Co říkáš? Můžeš být nad věcí a dívat se na to takhle? Že je Tvůj přítel ve věcech vztahu,teprve začátečník? A že se musí ještě moc učit? Zatím,co Ty jsi už ve vyšším ročníku??

Přeji ti,ať se naučíš s úsměvem různým věcem dávat různý význam...A vidět všechno lepšíma-krásnějšíma očima....

A na druhou stranu.....(to Ti samozřejmě nepřeji,ale kdyby....) Nebylo by lepší ,kdyby vztah,který by se vyvíjel nesprávným způsobem,raději skončil dřív,než pozdě????  (to samozřejmě jen za předpokladu,že by to jinak nešlo)..

Myslím,že Váš vztah je teprve v plínkách-tedy v úplném začátku......

Přeji Vám,ať Vám to vyjde k oboustranné spokojenosti.....A hlavně,aby jsi Ty nikdy neměla důvod svého přítele srovnávat.....( s bývalým).....Na slovo "Bývalý-bývalá" zapomeň jako by jsi ani nevěděla,co to slovo znamená.....  :hjarta:

Emmo.....

A zase jsem měl prsty rychlejší,než hlavu.......

Máš na svých písmenkách toto :     Ak chceš nájsť poklad, musíš na tenký ľad. rodna

Veď to je úžasná veta......Drž sa jej.....   
                                                                    commex (miki-Leoš)

Commexi, ďakujem Ti za podporu a za iný, triezvy pohľad na vec. Jasné, fakty poznám, aj ma napadlo to, že je menej skúsený, a preto viac hazarduje s niečím, čo by nemal... No, prehliadať to nemôžem, musím mu to vysvetliť, rozobrať... Hej, keď sa na to pozriem z tohto hľadiska, tak sa môžem pousmiať nad jeho nevedomosťou a je mi o niečo ľahšie. Bude ma to stáť viac energie, aby som ho naviedla na tú správnejšiu cestu k zdravému vzťahu. Pochopila som, že o takom vzťahu predsa každý túžime. ...len sa k nemu dopracovať... :styrka:

Zase jsem se tady začetla...po dlouhé době.... hrdost je u nás stále a jsem ta ustupující a pod mými řádky jde vidět proč....prostě se stalo....Znám se , vím že budu ustupovat, ale jednou to skončí a já nepovolím a odejdu....Je to smutný, když to takto říkám....ale změnu od něj v jeho chování nečekám.... Když někoho milujeme, děláme děsný věci, potlačujeme i sami sebe, ale tohle nejde do nekonečna....