Dita.L — 10. 10. 2006 11:45

ahoj holky, moc vas prosim o rady ci nazor. mam 7mi leteho syna ve druhe tride. Kluk je inteligentni, celkem nadany (uz v 5ti letech umel cist a psat), jako mimco byl az hyperaktivni (od 6ti mesicu stal, od 8mi chodil), se spankem po obede byl konec kdyz mu byl rok. Mam ho s agresivnim, nasilnickym fetakem, ktery me pravidelne tyral a bil. Kluka se mi podarilo od nej absolutne izolovat ve veku 10 mesicu. od te doby ho videl jen 3x a nikdy se mu u taty nelibilo, protoze mu ublizuje (psichicke tyrani) jednou se od nej vratil s tim, ze 3 dny brecel, ze kdyz bude zlobit, pujde bydlet do sklepa jako pes jeho tatinka, ktereho tam zavrel na noc za to, ze mu venku utekl, podruhe s tim, ze pod posteli je velky had a kdyz nebude zticha tak vyleze a kousne ho a po treti navsteve na vanoce si nedonesl ani jeden darek, protoze druhe dite jeho otce je dulezitejsi, bo s nim a s jeho maminkou bydli. K tomu ho jeste nutil, aby mu za penize, ktere jsem mu s sebou dala na pastelky taky neco koupil, jako svemu bratrovi atd. Uz vubec nepocitam dalsi hlasku, kterou jsem zaznamenala, to bylo to, ze moje dalsi dite neni jeho pribuzny, protoze by nemeli spolecneho otce ale otcuv syn je jho pravy bratr, protoze stejneho otce maji (tim padem spolecna matka nema zadny vyznam :dumbom: ) Od te doby uz ho nevidel (ted na vanoce to budou 2 roky). Klukovi jsem rekla na rovinu, ze jeho otec i kdyz vyklada jak ho miluje nerika pravdu, nema o nej zajem a kdyby ho chtel, udela vse proto, aby synovi bylo u nej dobre a mohl ho videt. celkem se s tim po nejakem case smiril, dnes chodi a rika "to neni fer, ze muj opravdovy tatinek se o me nestara a od tatinka Bruna (manzel) ktery by nemusel mit rad mi kupuje hracky, jidlo a obleceni. Manzela ma kluk moc rad, respektuje autoritu a velmi me tesi poznatek, ze kluk manzela snad miluje vic nez vlastni mamu. ;)
A ted co mame vlastne za problem - kluk zacina byt nezvladatelny nasilnik a obcas je svym chovanim uplne mimo. Fyzickou podobou na me vubec nepasuje, je to cely otec. Postava, vlasy, oci, gesta, mimika, vyrazy.....) cely on, jako by ke me syn ani nepatril. Nikdy jsem neverila, ze takove predpoklady, jako nasili muze byt geneticky zakodovane. Meli jsme krecka, kteremu ublizil a on do rana umrel (dodnes nevim co presne s nim udelal, protoze kluk nemluvi). Psa kope, mlati a taha kdyz je s nim sam. Minulou stredu jsem musela odejit, syn chtel zustat sam doma jako "velky kluk". nakonec jsem tedy souhlasila, vzdyt to byla "jen" hodina, rekla jsem tedy "dobre, verim ze se na tebe muzu spolehnout a duveruju ti jako despelemu klukovi." Na to jsme si placli, on si vyndal DVD a odpovedel "jasne mamiiii, slibuju, ze ti dokazu, ze uz jsem dospely" Byl tak pysnej na to, ze ho netahnu s sebou k lekari jako mimino a bude sam doma jako Kevin. Za tu hodinu zdemoloval akvarium. Rostlinky vyrval a rozhazel po balkonech sousedu. Dvema rybam ublizil (nevim jak, ale krvaceli) dalsi tri to neprezili a zbytek jsem nasla v pokojicku i s vodou v papirove krabici v posteli pod perinou. DVD prehravac ani nezapl. Behem mesice znicil tri pary novych bot, takze ted chodi v tech roztrhanych, ale je mu to jedno (presne jako otec, tomu bylo taky vsechno jedno), nove boty nebo stare, ublizit nebo neublizit, mam dojem, ze z toho ma kluk dokonce i nejaky pozitek. V noci vstal ze jde curat a behem 2 minut na wc mi zablokoval PIN a PUK1 v mobilu , takze jsem musela shanet PUK2. Jen si s telefonem chvili hral a kdyz jsem se mu pokousela vysvetlit, co proved tak mi odpovedel "mami, od stredy davaj v kine tu novou pohadku, co jsi slibila) Kino, televizi a PC nema uz od stredy za to akva. Zmlatila jsem ho tak, ze ma tri obtisky varechy na zadku, ale ani nebrecel, sice vi, ze to je za ty utyrane rybycky, ale je mu to fuk.
Uvazuju o navsteve psycholozky ale manzel tvrdi, ze staci mu priskrtit rezim, zakazat kamarady a nalozit mu ukoly a domaci prace jako kos, nadobi atd.

Syn je jinak moc hodny normalni kluk, ktery nezlobi, rad si cte, kresli, hraje na fletnu, dela sport, sachy a chodi do krouzku PC.
Z te genetiky mi beha mraz po zadech, i kdyz muzu byt rada, ze z nej navic nevyrusta jeste dement schopny 8 trid ve zvlastni skole jako jeho tatik. Jinak ale nevim, jak si s tim zbytkem genetiky poradit (a to opravdu od 10ti mesicu neni syn pod zadnym vlivem sveho otce, az na ty tri mizerne navstevy.  Vychovou to tedy nebude :kapitulation:

AndreaP. — 10. 10. 2006 12:06

No Dito, já bych teda asi s návštěvou psychologa neotálela, ty agresivní násilnické sklony by jsi měla začít řešit, nevím, ale myslím, že tím, že mu dáš zaracha, plno úkolů (jako nádobí a tak), se todle nevyřeší, ba právě naopak, mám obavu, aby to tu jeho agresivitu ještě víc nevystupňovalo :( Píšeš, že syn je jinak moc hodný normální kluk - já bych řekla, že syn má uvnitř nějaký problém, a ten se musí rychle řešit, a v tomhle případě určitě s odborníkem. Nevím, je to jen můj názor, ale vzhledem k tomu, že mu je 7, a už takhle týrá zvířata, bych asi fakt vyhledala pomoc (konzultaci) s psychologem.

sunny2 — 10. 10. 2006 12:09

Dita, myslis, ze je to naozaj genetika? mozno ma syn nejaky uplne iny problem a nevies o nom... mozno este z navstev u otca mu v mysli ostalo nieco "zakodovane a ukryte"...

urcite by som to neriesila domacimi ulohami, zakazom kamaratov a podobne. jednoznacne psycholog. ten ti pomoze najlepsie. skus sa na to pozriet z pohladu - nie len trestat, ale riesit problem... ked bude dospely, moze si to zakorenit tak, ze ak nieco rozbije, tak ho jednoducho potrestaju, ten tyzden bez TV a PC nejako zvladne, ale nebude mat pocit, ze nieco treba riesit....

nemam deti, neviem ci ti moj nazor nejako pomoze, ale preto sme tu, aby sme vyjadrovali nazory, vsak?

tak vela sily...

ADRIANA 1 — 10. 10. 2006 12:25

ahoj dita, mrzí ma že máš takéto problémy. ja neviem, čo sa v takejto situácii robí, ale k psychológovi ísť treba. toto mu priškrtený režim neupraví. niekde som o niečom takomto čítala, nebolo to aj tu niekde? ľudia ktorí týrajú zvieratá majú totiž nejaký problém VŽDY.  určite je tam niečo genetické, ako ťa poznám, tak ty v sebe nemáš ani náznak agresivity voči zvieratám. nevybíja si nieo na tých zvieratách? možno má pocit že máš na neho veľké nároky, aj keď predpokladám že toľko záujmov si vybral sám.možno žiarli. nežiarli na toho tvojho psíka?

Hannah — 10. 10. 2006 13:27

Dito,myslím,že je nejvyšší čas vyhledat psychologa.Pro tebe bude velmi těžké přijít na důvod agresivity. Psycholog s chlapečkem promluví a jistě vymyslíte nějaké řešení.Já osobně bych neváhala,v sedmi letech je ještě čas.
Z vlastní zkušenosti vím,že ta zjevná agresivita může na nějakou dobu ustoupit ale pak vyrazí s větší intenzitou a čím je dítě starší tím je problém větší.I pro svůjvlastní klid to řeš hned.

Lenka — 10. 10. 2006 14:00

Taky bych doporučila co nejdříve psychologa. Ale říct klukovi , že si jdete jen popovídat, a né něco léčit nebo řešit. Aby se neuzavřel  více do sebe. Poptat se u lékařky nebo po známých , aby to byl někdo dobrý, nejlépe nějaký specialista právě na děti jeho věku. :supr:

poletucha — 10. 10. 2006 16:18

Řeším podobnou věc...
Kvůli tomu jsem udělala nějaké kroky a jedu na víkend na Śvp.
Víc, budeš-li chtít.

A sorry za zahlcení mailové schránky... Jsem trotl. :)

Dita.L — 10. 10. 2006 16:25

Holky dekuju vam za podporu, manzelovi to nejak vysvetlim. On je tak trochu jeste ze stare skoly. Kdyz jsme neco provedli, tak nam narezali a bylo vyreseno (ja dokonce dostala nekolikrat par facek i od ucitelky) :gloria: Dneska uz se to nesmi, a tak deti nikdo nereze ze strachu z tahanic na socialce (a nebo reze, ale verejne to neprizna). Domluvy leckdy nezabiraji a z vlastni zkusenosti vim, ze je kolikrat lepsi jednu strihnout, nez puldne domlouvat. Proto manzel navrhoval ten tvrdy rezim a psycholog je pro nej zbytecny luxus. Promluvim s manzelem, nechci tam jit tajne za jeho zady, spis mu vsechno znovu vysvetlim a k psychologovi pujdeme urcite s malym pak spolecne.

Ja vubec nechapu, co se mu honi hlavou. Na toho krecka rekl - no jo, no, umrel, tak az pujdem nakoupit, tak koupime novyho. Ja bych chtel cernyho, ty jsou hezci nez ten co jsme meli. - smitec. Sel si hrat a fakt cekal, ze mu ho koupim. Nekoupila jsem a on se za to na me zlobil !!! Kdyz jsem v prvni chvili videla to zdemolovany akva, tak mu rikam - kam zmizeli ty kytky. nechtel mi to rict. vzdycky sklopi oci a kdybych ho ja nevim co, tak nepromluvi. Rekla jsem mu, ze jestli me ty rostlinky hned neda, tak umrou a on zacal brecet. Pak zmizel. Po ocku jsem ho pozorovala kam jde a jak se naklanel pres zidku na terase, tak me doslo, ze ty rostlinky jsou tam. Ryby jsem nasla podle vody, to jsme ani diskutovat nemuseli. To si odporuje. Ublizuje, krecek je mu jedno, kvuli kytkam breci..... Ja se v tom fakt nevyznam. Strasne bych chtela vedet, na co mysli v tu chvili. Co ho vlastne vedlo k tomu, ze to udelal. Trapil ryby schvalne, nebo chtel byt proste jako tatinek, ktery se v akva rochni kazdou nedeli a proste mu nedoslo, ze ty rybky to boli, nebo ze tatinek si rybek nevsima..... Jak jsem psala, psovi neudela nic dobreho, jo, skolniho kralika loni ostrihal dohola behem chvile, co jsem byla s kosem a "zadrbala" se se sousedkou, ale kdyz si pak s nim chce hrat a pes po nem vyjede tak breci, ze mu nic nedela a ze ho pes nema rad. jako by vubec nechapal souvislosti.

Adriana - zajmy si vybral sam. To se nabalilo casem." mamiiii ja bych chtel tohle a tamto, mamiiii muj spoluzak hraje sachy, ja bych chtel taky.... jsem rada ze ma spoustu konicku. Sice litam z krouzku do krouzku a vecer padnu zbita jak pes ale delam to pro nej. Taky vi, ze kdyz rekne, ze ho to nebavi, tak dochodi co ma zaplaceno a dal uz nemusi. takhle vzdal treba plavani. nemam pocit, ze by na psa zarlil. nedelam mezi nima rozdily, jsou to mi kluciiii :D (manza, syn a pes)
sunny on ma opravdove manyry jeho biologickeho otce. To me prave nejde do hlavy. odkoukat to nemohl a 10ti mesicni dite si jeste nepamatuje ze ho tata nakopl za to, ze mu saha do cd, az si rozsekl horni ret o polici..... nekde jsem cetla, ze deti si systematicky pamatuji az od 3 let

Selima — 10. 10. 2006 16:36

Systematicky hej, ale niekedy mám zimomriavky na chrbte z toho, čo sa ukladá do podvedomia, keď sú človiečikovia ešte úplne malí - a možno aj v brušku...? Plus teda gény by som nepodceňovala, tie hrajú neoddsikutovateľnú úlohu...

sunny2 — 10. 10. 2006 16:50

Dita, v kazdom pripade si myslim, ze malemu treba "pomoct"... mozno naozaj ani sam chudatko nevie, preco sa sprava tak ako sa sprava... a radsej to podchytit teraz ako neskoro, ked uz bude dospely a bude si mysliet, ze tak je to spravne...
urcite daj vediet, co povedal manzel a ako ste sa nakoniec dohodli...

Irenka21 — 10. 10. 2006 17:32

Buď se předvádí a zkouší, co vydržíš a dělá to, že mu něco není vhod, nebo je nějaká rozdvojená osobnost, většinou budoucí vrazi trápí zvířata, jsi dobrá, že o tom tak otevřeně píšeš, ale jdi s ním někam, já bych měla stále strach, co udělá .

Selima — 10. 10. 2006 18:00

Irenka, zvieratá trápia aj deti, ktoré buď nemajú s nimi vlastnú skúsenosť a nechápu, že aj to sú živé tvory, a potom deti, ktoré ešte nemajú schopnosť súcitu a empatie. Myslím, že v 7 rokoch, navyše, keď je psík váš, tak s tým by už nemal mať problém... ak má, tak to asi naozaj treba riešiť s psychológom...

Eva36 — 10. 10. 2006 18:08

Ditko, nevím....není příčina chování syna přeci jen v tom, že vlastní otec o něj nemá zájem? To je, myslím, dost velké trauma a psychika dítěte ho může zpracovávat různě nehledě na to, že má skvělého náhradního otce. Přeju vám hodně štěstí, abyste natrefili na psychologa- odborníka. Pa.

lueta — 11. 10. 2006 15:50

Dituš, k tomu psychologovi si zajdi i Ty sama se sebou. Prosím, neber to ironicky, možná, že příčina je i někde jinde. Nebo zkus rodinné konstelace, tam se problémy ukazují v širších souvislostech. Myslím, že tělesné tresty jsou to poslední. Ty jsi mu názorně předvedla, jak se řeší problémy. Agresí. Násilím. Někdo mě něco provede, tak ho zmlátím. No a co, mě doma taky bili, tak je to asi správně, ne? Nota bene, když má to dítě takovou genetickou "výbavu", jakou má Tvůj syn. Ale pokud najdeš dobrého psychologa, určitě Vám pomůže. Moc moc držím palce!!!

sunny2 — 12. 10. 2006 16:46

Dita, tak ako ste to vyriesili?

Simona Janoušková — 12. 10. 2006 18:16

Dito, tohle snad není možný, to chce okamžitou návštěvu psychologa.
Moja mamka učitelka MŠ chodí občas na zajímavý přednášky. Z jedné mi přinesla informaci, že dítě do 2 let se má naučit lítosti a neubližovat ani broukovi. Nevím, proč jsou tak rozhodující ty první 2 roky.
Psycholog snad synáčka naučí, že nesmí ubližovat. Nějaký pocit lítosti se u něj asi nevyvolá, ale hlavně ať neubližuje.
Bitím nic nevyřešíš, akorát ho utvrdíš v tom, že násilné chování je normální, když se tak chová i matka.

Partyzánka — 14. 10. 2006 21:58

Okamžitě k psychologovi, čím dléle to budeš odkládat tím hůř. To jak navrhuje tvůj manžel je blbost. Akorát docílíte toho, že se "zabarikáduje" a na truc bude ještě horší.

Dita.L — 14. 10. 2006 23:58

jsme objednani k psychologovi. manzel sice moc nesouhlasi, ale nakonec prohlasil, ze mam asi jako zenska vetsi materske citeni, tudiz at teda delam, jak myslim, ale nechce videt doma zadne prasky "na hlavu".
jdeme zacatkem listopadu.

Kiara — 16. 10. 2006 21:01

Dito, psycholog nepředepisuje žádné "prášky na hlavu", z toho Tvůj muž nemusí mít strach. Psycholog pouze rozebírá rodinnou situaci a navrhuje řešení.
Moc tě asi nepotěším, ale jestliže je biologický otec Tvého dítěte agresivní násilník, je velice pravděpodobné, že syn dostal genetickou výbavu do vínku po tatínkovi. Proto je dobře, že jdete k psychologovi, který vám poradí, jak situaci zvládat. Není dobré, že vůbec Tvůj syn přišel do styku se svým pravým otcem a nese si s sebou do života ústrky, které od něj vytrpěl. To, co popisuješ, by poznamenalo na delší dobu i bezproblémové dítě. Držím palce.

Dita.L — 16. 10. 2006 21:45

Kiaro diky za podporu. Docela se toho bojim, ale jsem rada, ze nam zadne prasky nutit nebudou. Otec mojeho syna je nejen nasilnik ale i skvely manipulator s lidma.(az do posledni chvile nikdo neveril, ze me mlati. To me potom vzdycky zamkl doma, sebral klice a mobil, takze me nikdo nevidel. kdyz modriny zmizely, tak me zase pustil) naopak, kdyz jsem mela silu nejakou tu ranu vratit, vsichni verili, ze mlatim ja jeho. Syn ma ta sama gesta, zarazi me, jak perfektne umi nasadit psi oci a nevinny vyraz ublizeneho a jak je tatovi podobny, vidim presne jeho. Mimochodem, ted, co chodi v roztrhanych botach, co si nedavno znicil, vsechny deti ve tride (a samozrejme i jejich maminky) veri, ze mu nechci koupit nove protoze mi nevadi jak chodi a ten duvod uz jaksi vypustil. Dneska me zarazila jedna maminka pred skolou, kdyz mi rekla, at mu tu tasku nesu (pred klukem :mad: ) protoze to ma tezke a proc nerespektuju, ze mu doktorka zakazala nosit tasku na zadech kvuli zadum. Koukala jsem jak puk, ona na me jak na "socku" a kdyz jsem se kluka ptala, proc to udelal, tak mi odpovedel, ze tahle maminka taky nosi klukovi tasku, tak proc bych ji nenesla ja !!!! Byla jsem v soku.
proste ta geneticka vybava je relevantni a doufam, ze s tim spolecne s psychologem neco udelame

sunny2 — 20. 10. 2006 8:10

tak to ma teda nikdy nenapadlo, ze aj taketo "veci" sa dedia....
Dita, drz sa, urcite to zvladnes, myslim ze si dost silna, uz len podla toho, ze to tu vsetko tak otvorene pises a nebojis sa veci pomenovat pravym menom... :par:

host eska — 20. 10. 2006 9:19

Ahoj Dito,
já osobně si nemyslím, že dítě používá celé věty s gesty dědictvím geneticky. Vliv tam je, ale jediné, co může dědit je "konstituce" mozku a chemické pochody v něm. Zbytek se časem naučí.. Velký vliv na to má spíš tvůj strach, aby nebyl jako jeho otec, který tě trápil :(
Jinak víc chlapečků je necitlivých ke zvířatům.  Z vyprávění vím, o klukovi co pitval živé žabičky, aby věděl, co je uvnitř, a je z něj doktor ( pokud vím, nevraždí :lol: ). Tak hodně štěstí u psychologa, je skvělý, že to řešíš :) Držím pěsti

Fatima — 20. 10. 2006 10:36

Ahoj Dito,

nechchi Tě strašit, ale násilnické skolny dědičné asi opravdu jsou. Vím, že snad v USA dělali genetické testy odsouzeným zločincům a našli jisté podobnosti, které hovořily ve prospěch teorie, že člověk může být do života vybaven větší či menší mírou agresivity a tu je možno dědit po rodičích.
Nicméně to stále myslím není něco stoprocentně prokázáno, ale když si uvědomím, že mám stejně jako tatínek úplně stejnou pihu na bradě, že moje maminka, všechny její sestry, moje sestřenice a já máme úplně stejná znamínka na ruce, dvě, na stejném místě, stejně daleko od sebe umístěné, tak si říkám, že pokud dědičnost funguje v tomto směru, určitě bude fungovat i u povahy.
Na tvém místě bych asi vycházela z toho, že chlapec měl co podědit, ale neupunula bych se na tuto myšlenku, jako na jediný důvod. Myslím, že sama věříš na reinkarnaci a podobné záležitosti, na to, jak nás ovlivňuje náš prenatální vývoj... i v tom lze možná hledat nějaké příčiny. Chlapci taky asi určitě nepomáhá vědomí, že ho jeho vlastní otec nemá rád a že je to špatný člověk.
Takže suma sumárum bych také doporučila psychologa a to především proto, že je šance, že z něj třeba vytáhne něco, co tobě jako matce tvůj syn prostě neřekne.

Jinak si vzpomínám, že já jako dítě jsem jednou "utýrala" dvě myšky, které jsem si tajně koupila ve zverimexu. Kdybys mně zabila, tak nevím, proč jsem to tenkrát udělala. Nějaký pocit provinění tam byl, ale asi jsem si vůbec nedokázala uvědomit, co to znamená působit živému tvoru bolest nebo ho zabít.
Dneska zvířata miluju neuvěřitelně, neublížila bych ani mouše.... Řekla bych, že je celkem běžné, že děti nevnímají zvířátka jako živé bytosti, ale spíše jako hračky, ovšem tady bych viděla jistou vinu i v rodičích, kteří ne vždy adekvátně dětem vysvětlí, co to znamná živý tvor.

Simona Janoušková — 21. 10. 2006 17:13

Dito, a má někdy Tvů syn pocit soucitu? Nejen s trpícímí zvířaty, ale i s lidmi?

Můj malý, když hodí s plyšákem, tak mu vysvětlím, že má bebí. On se pak tváří nešťastně, jde a sám bebí hračce pofouká. Už s plyšáky ani nehází a nepouští je schválně na zem. Myslím, že takhle nějak začíná výchova k tomu, aby dítě jednou neházelo s živými zvířaty a neubližovalo jim.
Dovolila jsi malému, aby házel s plyšáky, kteří vypadají jako opravdové zvíře?

Dita.L — 22. 10. 2006 21:40

ahoj holky
psycholog se blizi, a ja jsem cim dal tim vic na nervy.  uz abysme meli tu prvni navstevu za sebou....

Simco, on si hraje s plysakama, jestli se to, ze s nima chodi spat taky pocita. Jinak ma radsi auticke a plaumobil

Simona Janoušková — 23. 10. 2006 9:29

Dito, držím palce, ať to spolu s psychologem zvládnete. Myslím, že to bude něco dědičného a v sedmi letech ještě nebude pozdě na změnu. Někdo říká, že dítě je vychovatelné do 15.
Nerozmazluješ malého moc? Jestli třeba má všechny možné drahé hračky, supr oblečení a už neví z nudy co by... tak ubližuje zvířátkům. Třeba mu ani nedošlo, jak moc to zvíře trpí a neumí se vcítit do toho, že působí bolest a nezná pocit lítosti. Snad se podaří v něm ten pocit vyvolat. A jestli už se nepovede vyvolat ten pocit, tak snad alespoň rozumem bude svoje jednání korigovat a nebude ubližovat.
Dito, ani nevíš, jak i já sama se bojím, aby moje dítě něco špatného nezdědilo po svém otci.
Napiš pak, co říkal psycholog, prosím.

Dita.L — 24. 10. 2006 17:47

Simonko tak v tom strachu te chapu. Ja prave nechtela, aby byl jako "tata" tak ho vedu docela stroze. Snazim se vychovavat jak nejlepe umim. ma sice drahe obleceni i hracky, ale ty jsou jen za odmenu nebo "k necemu" stejne jako kino, bazen, televize atd.....
Ja treba nepochopila to, co udelal vcera. prisel rano do postele (i s pejskem, ten chodi po zazvoneni budika budit :) ) povidali jsme si, jak se vyspal, co se mu zdalo, drbali jsme psa (i klukovo zada) :) pak ho hladil a rikal mu nezne, jak moc ho ma rad, ze je to jeho nejmilejsi pejsanek na svete a taky nejkrasnejsi a jak se vsem kamaradum libi atd. pak jsme vstali, ja poslala kluka cistit zuby a sla jsem do kuchyne. pes sel na pelech a ja ho slysela knucet. Kluk na nem lezel celou svou vahou, pevne mu objimal krk rukama a pes se pod nim zmital a snazil se zdrhnout...... fakt mimo moje chapani :dumbom:

Eva36 — 25. 10. 2006 13:29

:/ fakt divný...nepřetvařuje se třeba syn před tebou, protože ví, že si přeješ, aby psa měl rád a on ho za to třeba nenávidí.... co já vím?...jen takový nápad...

Fatima — 25. 10. 2006 13:42

Teda dito, tak to je mi te opravdu lito. Nevim, jak bych se zachovala, kdyby moje dite programove tyralo naseho psa, asi bych byla neustale hruzou bez sebe, kdybych ty dva mela nechat spolu bez dohledu...
Kdysi jsem videla na CT2 dokument o agresivnich detech, nejaka holcina, cca 10 let, zabila sveho psa a to tak, ze mu pohrabacem rozsekla hlavu. Duvod? proste se mi chtelo... Musela dochazet k psychiatrovi, byla to nejaka osobnostni porucha. Jinak myslim pochazela z normalni rodiny, samo, nikdy nevis, ceho jako decko mohla byt svedkem.
Kdyby moje dite ublizovalo nasemu pesovi a to i po tom, co bych mu nekolikrat vysvetlila, ze toho pejska to boli stejne, jako jeho samotneho, asi bych se neudrzela a zrezala ho, ze by ho vzpominka na ten vyprask jen tak neopustila :dumbom: Jenze mam pocit, ze to ty obcas delas a stejne to nepomaha. Tady je asi opravdu kazda rada draha a opravdu pomuze asi jen psycholog/psychiatr, ovsem nejaky kvalitni

Kubula — 25. 10. 2006 13:50

Dita.L napsal(a):

Simonko tak v tom strachu te chapu. Ja prave nechtela, aby byl jako "tata" tak ho vedu docela stroze. Snazim se vychovavat jak nejlepe umim. ma sice drahe obleceni i hracky, ale ty jsou jen za odmenu nebo "k necemu" stejne jako kino, bazen, televize atd.....
Ja treba nepochopila to, co udelal vcera. prisel rano do postele (i s pejskem, ten chodi po zazvoneni budika budit :) ) povidali jsme si, jak se vyspal, co se mu zdalo, drbali jsme psa (i klukovo zada) :) pak ho hladil a rikal mu nezne, jak moc ho ma rad, ze je to jeho nejmilejsi pejsanek na svete a taky nejkrasnejsi a jak se vsem kamaradum libi atd. pak jsme vstali, ja poslala kluka cistit zuby a sla jsem do kuchyne. pes sel na pelech a ja ho slysela knucet. Kluk na nem lezel celou svou vahou, pevne mu objimal krk rukama a pes se pod nim zmital a snazil se zdrhnout...... fakt mimo moje chapani :dumbom:

Dito,
nevím, nebyla jsem u toho, ale určitě to dělal s úmyslem mu ublížit? Můj syn totiž občas taky udělá psovi něco, co mu není příjemné, koneckonců ani mně není dvakrát po chuti, když se ke mně přitiskne tak, že mi zařízne brýle do nosu (přitom VÍ, že mě to bolí, mluvili jsme o tom stokrát). Ale fakt myslím, že je to jen nějaká přehršle lásky, kterou ze sebe potřebuje dostat. :)  Jen mě napadá, že možná jestlis tam na něj vlítla a automaticky předpokládala, že to dělal se zlou vůlí, mohlo to v něm vzbudit dojem, že ať dělá co dělá, ty v tom stejně uvidíš to horší :grater: takže proč to horší vlastně nedělat. (Ještě jednou opakuju, že NEVÍM, jak to bylo, třeba jsem úplně mimo... jen takový nápad.)

Fatima — 25. 10. 2006 14:02

Kubula napsal(a):

Dita.L napsal(a):

Simonko tak v tom strachu te chapu. Ja prave nechtela, aby byl jako "tata" tak ho vedu docela stroze. Snazim se vychovavat jak nejlepe umim. ma sice drahe obleceni i hracky, ale ty jsou jen za odmenu nebo "k necemu" stejne jako kino, bazen, televize atd.....
Ja treba nepochopila to, co udelal vcera. prisel rano do postele (i s pejskem, ten chodi po zazvoneni budika budit :) ) povidali jsme si, jak se vyspal, co se mu zdalo, drbali jsme psa (i klukovo zada) :) pak ho hladil a rikal mu nezne, jak moc ho ma rad, ze je to jeho nejmilejsi pejsanek na svete a taky nejkrasnejsi a jak se vsem kamaradum libi atd. pak jsme vstali, ja poslala kluka cistit zuby a sla jsem do kuchyne. pes sel na pelech a ja ho slysela knucet. Kluk na nem lezel celou svou vahou, pevne mu objimal krk rukama a pes se pod nim zmital a snazil se zdrhnout...... fakt mimo moje chapani :dumbom:

Dito,
nevím, nebyla jsem u toho, ale určitě to dělal s úmyslem mu ublížit? Můj syn totiž občas taky udělá psovi něco, co mu není příjemné, koneckonců ani mně není dvakrát po chuti, když se ke mně přitiskne tak, že mi zařízne brýle do nosu (přitom VÍ, že mě to bolí, mluvili jsme o tom stokrát). Ale fakt myslím, že je to jen nějaká přehršle lásky, kterou ze sebe potřebuje dostat. :)  Jen mě napadá, že možná jestlis tam na něj vlítla a automaticky předpokládala, že to dělal se zlou vůlí, mohlo to v něm vzbudit dojem, že ať dělá co dělá, ty v tom stejně uvidíš to horší :grater: takže proč to horší vlastně nedělat. (Ještě jednou opakuju, že NEVÍM, jak to bylo, třeba jsem úplně mimo... jen takový nápad.)

Nevím Kubulo, ale myslím, že už tak nějak na první pohled je jasné, jestli dítě mačká třeba malé kotě, protože ho chce doslova láskou umačkat, aniž si uvědomuje, že to není příjemné a kdy kotě mačká s tím, že mu působí potěšení trýznit živého tvora...

Kubula — 25. 10. 2006 14:17

Fatima napsal(a):

Kubula napsal(a):

Dita.L napsal(a):

Simonko tak v tom strachu te chapu. Ja prave nechtela, aby byl jako "tata" tak ho vedu docela stroze. Snazim se vychovavat jak nejlepe umim. ma sice drahe obleceni i hracky, ale ty jsou jen za odmenu nebo "k necemu" stejne jako kino, bazen, televize atd.....
Ja treba nepochopila to, co udelal vcera. prisel rano do postele (i s pejskem, ten chodi po zazvoneni budika budit :) ) povidali jsme si, jak se vyspal, co se mu zdalo, drbali jsme psa (i klukovo zada) :) pak ho hladil a rikal mu nezne, jak moc ho ma rad, ze je to jeho nejmilejsi pejsanek na svete a taky nejkrasnejsi a jak se vsem kamaradum libi atd. pak jsme vstali, ja poslala kluka cistit zuby a sla jsem do kuchyne. pes sel na pelech a ja ho slysela knucet. Kluk na nem lezel celou svou vahou, pevne mu objimal krk rukama a pes se pod nim zmital a snazil se zdrhnout...... fakt mimo moje chapani :dumbom:

Dito,
nevím, nebyla jsem u toho, ale určitě to dělal s úmyslem mu ublížit? Můj syn totiž občas taky udělá psovi něco, co mu není příjemné, koneckonců ani mně není dvakrát po chuti, když se ke mně přitiskne tak, že mi zařízne brýle do nosu (přitom VÍ, že mě to bolí, mluvili jsme o tom stokrát). Ale fakt myslím, že je to jen nějaká přehršle lásky, kterou ze sebe potřebuje dostat. :)  Jen mě napadá, že možná jestlis tam na něj vlítla a automaticky předpokládala, že to dělal se zlou vůlí, mohlo to v něm vzbudit dojem, že ať dělá co dělá, ty v tom stejně uvidíš to horší :grater: takže proč to horší vlastně nedělat. (Ještě jednou opakuju, že NEVÍM, jak to bylo, třeba jsem úplně mimo... jen takový nápad.)

Nevím Kubulo, ale myslím, že už tak nějak na první pohled je jasné, jestli dítě mačká třeba malé kotě, protože ho chce doslova láskou umačkat, aniž si uvědomuje, že to není příjemné a kdy kotě mačká s tím, že mu působí potěšení trýznit živého tvora...

Já taky nevím... jen si vzpomínám, že několikrát viděl syna někdo z mých rodičů a začal mu říkat něco o tom, že na pejska nemá být zlý, ale on to fakt zle nemyslel, prostě ho pevně držel kolem krku a chtěl ho pusinkovat, což pes nechtěl a skučel. Našim bylo taky "na první pohled jasné", že psa trápí. Já ho v tom samozřejmě taky nepodporuju, ale říkám, mu, že psa to bolí, NE že on je zlej. (což zase nevím, jak na to reagovala Dita, je to fakt jen takový postřeh)

Fatima — 25. 10. 2006 15:09

Kubula napsal(a):

Fatima napsal(a):

Kubula napsal(a):


Dito,
nevím, nebyla jsem u toho, ale určitě to dělal s úmyslem mu ublížit? Můj syn totiž občas taky udělá psovi něco, co mu není příjemné, koneckonců ani mně není dvakrát po chuti, když se ke mně přitiskne tak, že mi zařízne brýle do nosu (přitom VÍ, že mě to bolí, mluvili jsme o tom stokrát). Ale fakt myslím, že je to jen nějaká přehršle lásky, kterou ze sebe potřebuje dostat. :)  Jen mě napadá, že možná jestlis tam na něj vlítla a automaticky předpokládala, že to dělal se zlou vůlí, mohlo to v něm vzbudit dojem, že ať dělá co dělá, ty v tom stejně uvidíš to horší :grater: takže proč to horší vlastně nedělat. (Ještě jednou opakuju, že NEVÍM, jak to bylo, třeba jsem úplně mimo... jen takový nápad.)

Nevím Kubulo, ale myslím, že už tak nějak na první pohled je jasné, jestli dítě mačká třeba malé kotě, protože ho chce doslova láskou umačkat, aniž si uvědomuje, že to není příjemné a kdy kotě mačká s tím, že mu působí potěšení trýznit živého tvora...

Já taky nevím... jen si vzpomínám, že několikrát viděl syna někdo z mých rodičů a začal mu říkat něco o tom, že na pejska nemá být zlý, ale on to fakt zle nemyslel, prostě ho pevně držel kolem krku a chtěl ho pusinkovat, což pes nechtěl a skučel. Našim bylo taky "na první pohled jasné", že psa trápí. Já ho v tom samozřejmě taky nepodporuju, ale říkám, mu, že psa to bolí, NE že on je zlej. (což zase nevím, jak na to reagovala Dita, je to fakt jen takový postřeh)

Já myslím, že u té Dity je to celkem "jasné" z toho, že kluk se psovi chová v její přítomnosti hezky, ale o samotě mu ubližuje. a to není jen se psem. Věřím, že tvůj syn takhle "pusinkuje" vašeho pesa před tebou a že není lehké mu vysvětlit, že z toh ten pejsek není zrovna na větvi... taky bych určitě neříkala - jsi zlý kluk - ale spíše tohle pejskovi nedělej, vždyť se mu to nelíbí, musíš jemně...
myslím si, že je celkem jasné, že ditin kluk si své chování uvědomuje a je schopen rozlišit, co je hezké a co nehezké chování, protože před Ditou, když je zcela evidentně u toho, se chová ke zvířatům hezky, zatímco pokud má pocit, že je sám, chová se násilně. kdyby si myslel, že to "násilné" chování je v pořádku a mínil to v podstatě dobře, choval by se tak i před Ditou a ne jen o samotě.
taky mně zaráží, že po sobě zanechává evidentní stopy, jako v případě toho akvárka, že není schopen si uvědomit, že to Dita musí objevit... nevím, ale určitě bych nečekala na to, co se stane příště hrozného a šupajdila bych za doktorem.

papa — 25. 10. 2006 16:00

Dito, musím souhlasit s Kubulou. Taky jsi myslím, že mu nechtěl ublížit, ale pokračovat v mazlení.  Jen jsi neuvědomil, že se psem se mazlí jinak, než že ho objíma kolem krku. Pes to bere jako omezování, nebo dokonce útok a "řádí". A kluk to bere zase jako hru. Má na to věk, je sám....

Fatima — 25. 10. 2006 16:28

papa napsal(a):

Dito, musím souhlasit s Kubulou. Taky jsi myslím, že mu nechtěl ublížit, ale pokračovat v mazlení.  Jen jsi neuvědomil, že se psem se mazlí jinak, než že ho objíma kolem krku. Pes to bere jako omezování, nebo dokonce útok a "řádí". A kluk to bere zase jako hru. Má na to věk, je sám....

Tak já se vás ptám, jak vysvětlíte, proč se k tomu psovi chová jinak, když je u toho Dita a jiank, když je s ním aspoň zdánlivě sám?
Proč "nevraždí" v akvárku rybičky, když jsou rodiče doma, ale nechá si to jen na tehdy, když je doma sám????

Kubula — 25. 10. 2006 22:05

Fatima napsal(a):

papa napsal(a):

Dito, musím souhlasit s Kubulou. Taky jsi myslím, že mu nechtěl ublížit, ale pokračovat v mazlení.  Jen jsi neuvědomil, že se psem se mazlí jinak, než že ho objíma kolem krku. Pes to bere jako omezování, nebo dokonce útok a "řádí". A kluk to bere zase jako hru. Má na to věk, je sám....

Tak já se vás ptám, jak vysvětlíte, proč se k tomu psovi chová jinak, když je u toho Dita a jiank, když je s ním aspoň zdánlivě sám?
Proč "nevraždí" v akvárku rybičky, když jsou rodiče doma, ale nechá si to jen na tehdy, když je doma sám????

Já si NEMYSLÍM, že je to tak nebo tak, jen mě to NAPADLO JAKO MOŽNOST :o No ale tohle se podle mě dá (a ZASE teoretizuju, na usuzování nemám dost informací) vysvětlit celkem jednoduše: když je třeba syn se mnou, některé věci nedělá, protože ví, že se mi to nelíbí, ale zároveň je schopný jít do vedlejšího pokoje, sníst třeba něco sladkého před večeří a pak mi to říct. Bere to tak, že máma to nechce, ale dál to uvědomění zatím nedošlo (jako že pro to nechtění mám nějaký důvod). Tak má pocit, že když to nedělá vyloženě přede mnou, je to víceméně OK.

Ještě jednou chci zdůraznit, že já fakt NEVÍM, jak to ve skutečnosti bylo, jen mi přijde důležité ctít presumpci neviny. Myslím, že nespravedlivé obvinění může mít dost ničivé následky (ale zase netvrdím, že Dita něco takového udělala, jen tak přemýšlím nahlas).

Kubula — 25. 10. 2006 22:07

Jo a s tou návštěvou doktora taky vřele souhlasím, kdyby nic jiného, je to nezaujatá třetí strana, což myslím může být přínos pro Ditu i pro syna.

tora — 26. 10. 2006 19:26

Myslím, že Fatima to vidí správně. Ten chlapec potřebuje odbornou pomoc, neb mu násilí zcela jistě přináší potěšení, ale na druhou stranu se domnívám, že to dita odchytila ještě včas, neb pokud je schopen si pod dozorem uvědomovat, že se něco nesmí, tak je to zkrátka 50 na 50.
Je to jako když malé dítě jde s maminkou a ví, že se do kaluže nemá skákat, neb bude mít mokré botičky, zcela jistě to mamince ještě zdůrazní, protože očekává pochvalu, kterou zajisté dostane. Ovšem vypusťte to stejné dítě ven samotné, pozorujte ho z okna a uvidíte, jaké je jeho opravdové stanovisko ke kalužím ..... pokud je to 50 na 50 ..... ach ano, skočí a skočí proto, že mu to činí radost ....
Dito drž se, doktoři ti pomohou, ale připrav se na to, že to bude běh na dlouhou trať :)

Dr.Pöthe — 28. 10. 2006 16:51

Chování dítěte je ovlivněno mnoha faktory, jedním z nich jak ho vidíte a co v něm nevědomě třeba hledáte, často je tento aspekt, společně z možnou nejistotoua  úzkostí při výchově stejně důležitý jako genetika. Potřebovala byste se poradit s dět.psychologem, nejlépe psychoanalytikem , dopor. kontakty na www.cspap.cz
PP

atramv — 15. 11. 2006 15:43

Milá Dito,přečetla jsem si Tvůj příspěvek a zároveň i odpovědi a rady lidí na netu a chtěla bych Ti říct zkušenosti,jaké jsem měla já.Měla jsem dvojčata,řekli mi že jsou hyperaktivní,od mala jsem byla zoufalá z toho co vyváděli,začalo to ve školce,táhlo se to celých devět let ve škole a dnes mají 21 let a já ještě pořád nemám klid.Pokud budeš chtít vědět víc napiš mi na mou adresu,nebo mi pošli icq a já Ti povím jak jsem dopadla u psychologů,SVP,atd.Je to na dlouhé vyprávění a pokud budeš chtít ozvi se.Možná se pak vyvaruješ chyb,kterých jsem se já asi dopustila.