Ahojky všem!
Mám problém,který mě ukrutně ničí-chci se podělit a poprosit má-li někdo obdobné zkušenosti,podělte se...
                    Tak tedy máme s manželem dvou letého syna.Mě je 25 let.Malej je v pohodě až na to že se mu nesmí povolit-to víme už od dob co začal koukat a lézt.Jenže teď přišlo období:za ruku chodit nebude(před tím jsme používali kočár)chápu nezná to a teď to vyžaduju,ale postupně(silnice a ve městě kam nejezdíme nějak často).Dělá ukrutné scény až se pozvrací a válí se po zemi.V krámu nebude sedět v košíku ani za ruku ani nic(takový ty auta),jenže nakoupit prostě musím(jezdím tak 2x do měsíce),když už jsme tam tak se rozhodne že chce autodráhu za 1000,- já samozřejmě řeknu ,že nejsou už korunky,že už má nějakou maličkost-opět scéna jak z hororu.Začne se válet po zemi mlátí hlavou o podlahu,mlátí do sebe,řve jako tygr-nevnímá ,neslyší....:-(   Doma si usmyslí zničehož nic(nejsou nikde vidět ani jsme o tom nemluvili),že chce nůžky....nepovolím a to samé-scéna,mlátí se rukama do obličeje ,hlavou o zem....
Takže situaci řešíme:zvýším hlas a odchází na hambu s tím že se smí vrátit až se uklidní,pokud se válí po zemi je na hambu odnesen,pokud se neuklidní do nějaké doby,jdu mu výrazně formou rozkazů navést,ať přestane řvát.Pokud to zabere už se o tom nezmiňujeme a jede se dál.Poslední dobou to ,ale přestalo zabírat a tak jí prostě chytí....já to prostě už nezvládnu a dostane na zadek,ať má proč řvát....si říkám,ale ale je to moje ujetí nervů
Tyhle scény se nám sejdou třeba 15x za den.Do toho nepočítám řev a vztekání u jídla,a oblékání....
Ještě mám jeden problém:Malej se mi budí tak 6-7 v noci jen tak si ze spaní usmyslí ,že chce lízátko.....apod.Přitom lízátka nepoužíváme-nechutnaj mu,ale děti kolem....Ono se mu o tom asi zdá,ale pak se nenechá uklidnit.
Prostě už je mi ze mě špatně ,příde mi že na kluka jen ječím jak hysterka a mluvím v rozkazech...
Když se na cokoliv zeptám automaticky to je   NE!V tom afektu mu nelze nic vysvětlit ani namotivovat-nic nezabírá-strašení,zakazování,slibování ani cizí lidi co se zapojí,,,NIC   neni nějak hloupej spíš naopak nám lékaři oznámi-li že kluk je dost napřed(chodili jsme na rehabilitaci začal moc brzo chodit a tak jsme se dozvěli,že ho máme zpomalovat:-D---tím se nechvástám neni nijak geniální).Mluví poměrně dobře,hygien.návyky máme zmáknuté,je jinak skvělej,neni hyperaktivní vydrží si hrát i dvě hodiny se stavebnicí,malovat,prohlížet knížky,ale sám  když se chci já nebo manžel zapojit začne vymýšlet je lepší ho nerušit.Je mi to moc líto chci být s ním chci mu povídat,vymýšlíme různé akce ZOO,bazén,kola....ale vždy se tak předvede,že mi přijedeme rozhádaný a vyřízený....Máme spoustu odsrkovadel ,koloběžku,tříkolku(sice ne nové),ale aby se vyblbnul...ne on si venku vzpomene,že chce sebrat tamten bobek od psa a už to jede....


Jsem špatná máma neumím si s tím poradit nechci na kluka jen řvát,milujeme ho ,ale co je špatně co dělám špatně,proč nemůže chvilku stát a koukat jako jiný děti,proč musí pořád skákat a lezt do výšek?a já pak musím zakazovat.Já si s ním sednu,že budeme stavět z klacíků,nebo bábovky,hrad ,tunely-on se koukne ,pak to zboří a když mu to chci v klidu vysvětlit tak poslouchá a při první příležitosti to udělá zas no a já už zvýším hlas a už je to....Jinak neni zlý ,děti miluje,vychází s nima,jenže pak vymyslí nějakou bejkárnu děti to začnou dělat po něm a maminky nechtí např.aby skákali v trávě aby neměli zelený kolena,protože maj kalhoty z H-M.To mi mít opravdu nemůžeme..prostě je venku tak v rámci bezpečnosti má volnost....Ale pak ho zklidnit...


No snad jte pochopili oč mi tu jde....nemám doma zlý dítě,je asi uplně normální ,že kluci zlobí,ale já to nezvládám je to moje chyba a ještě na něj křičím a biju ho....Je mi ze mě nazvracení,každý večer usínám a slibuju si i jemu ,že už se to nestane,ale během prvních dvou hodin po ránu už se vezu.....


Kdyby jste měl někdo nějaké rady-podělte se prosím....

Víš, určitě nejsi špatná máma. Když to tak píšeš, vypadá to dost hrozně, ale náš mladej - mladší syn - taky brzy chodil (8,5 měs) a bylo to děsný. V 6 měs chodil a stál v postýlce a když nebylo po jeho, třískal hlavou to té vrchní šprusle a hlavu měl samou modřinu. Lezl po zemi, tloukl hlavou o podlahu, o dveře. Jinak byl v pohodě, uměl jíst, nočník v klidu, ale to třískání bylo hrozný. Jednou u doktorky na kontrole po nějaké chřipce se ptala, co to má na hlavě. Musela jsem ho svlíknout a doktorka ho prohlížela jestli není zbitý. Já jsem se tak styděla. Ale poradila mi až to zase udělá, ať ho prostě chytnu a strčím pod studenou vodu. Je to dost drsný, už se to tu někde probíralo, ale udělala jsem to doma asi 3x, potom v létě na chatě jsem ho strčila pod venkovní vodu studánkovou a ta je teda ledová. Ne celého, jen zezadu na hlavu. Asi mě většina prohláší za sadistu, ale je pravda, že to pomohlo a během dvou měsíců si přestal vynucovat věci válením a tlučením hlavy o cokoliv.

To jsem ráda, že nejsem sama krkavčí matka - já asi 3x chlapečka osprchovala studenou vodou komplet oblečeného. Jak řval a vztekal se, prostě jsem ho postavila do vany a bylo... Od té doby byl klid.

Aspoň jeden hlas pro, to jsem docela ráda. Fakt to pomáhalo.

Něco podobného mi dělala dcerka když byla malá, jak píšeš ty, nebyla skříň na kterou v mžiku nevylezla, nebylo nic jak jí vysvětlit, že tohle se nedělá. Když se jí něco chtělo nebo nechtělo, klidně upadla do bezvědomí, nedřív řvala, že se okolí otřásalo, pak zmodrala a padla. Taky jsem vůbec nevěděla jak na ní. Když jí byly tři, byly jsme na očkování u doktorky, dostala tam přímo ukázkový záchvat a jak začala nabírat a sílit a já už věděla co bude následovat, stal se zázrak. Doktorka mojí dcerce švihla facku. Ne takovou co ulítne hlavu ale tu štípavou. Dcera okamžitě zmkla, žádný záchvat se nekonal, pak začala normálně brečet - dostala injekci. Já stála jak solný sloup, přišlo mi to, že doktorka bije moje dítě. Ona mi vysvětlila, že to je záchvat ze vzteku, něco jako hysterie a že jediná pomoc je, rázně to utnout hned v počátku. Pak mi řekla, že jestli začne něco podobného dělat doma, mám jí vzít, tak jak je a beze slova odnést do koupelny a strčit pod studenou sprchu. To se odehrálo hned druhý den. Nekřičela jsem, nezakazovala, nic... Popadla jsem dítě a šup s ním do vany a zlít jak to šlo. To byl řev!!! Ale úplně jiný než jsem znala, najednou nebyl to ten co mne tak rozčiloval, ale pláč.
Tohle jsem za její život udělala 5x, víc nebylo třeba, protože později jak odhadla, že jdeme do koupelny, okamžitě na svůj vztek zapomněla. Pak jsem se naučila jí plácnout facku, když se mi to povedlo v pravý čas, bylo ihned po záhvatu. později měla astma a vždy si v tomhle stavu dokázala vyvolat i astmatický záchvat. facka pomohla i tam.
Postupem času jsem se s ní dostávala do situací, kdy mi dělala podobné věci, jak tvůj kluk - stavěly jsme spolu hrad z kostek a ona jej najednou rozmetala po celým pokoji. Dělala různé schválnosti a přestala když jsem jí je dělala taky. Utrhla panence ruku, vzala jsem jinou a udělala to samý, za čas přišla, jestli je spravím.Jednou takhle přilezla, když jsem jí na písku rozšlapala bábovky a kousla mne do nohy, kousla jsem jí taky. Dělala jsem jí to samé, co ona mně. Nekřičela jsem, nemluvial... Později stačilo jí odnést do pokoje a říct jí - tady si vyváděj jak chceš, ale když byl ten stav akutní, byla schopná si ublížit.
Nejsi špatná máma, tohle se občas stává, mám tři a každé bylo úplně jiné. Dcera z tohohle vyrostal, stejně jako vyroste tvůj kluk. Největší přelomy byly kolem 5-8-10 roku. A je úplně normální. Halvně režim, kluk musí vědět co kdy bude, kdy bude jídlo, kdy se bude spát, kdy ho zavřeš do pokoje, kdy nebudeš mluvit...  A všichni i babičky, stejně...
Můj přítel byl jako malé dítě postrachem ulici, vzteklý, připrdlý a sám říká, že ho to v 15ti přešlo ani neví jak. Učil se dobře, ale jak ho to prý chytlo, prchali před ním všichni. Hlavu vzhůru, on to nedělá schválně, kdyby si mohl vybrat, tak je to určitě jinak, ale to ho neomlouvá. nejsem zastáncem fyzických trestů, ale taková štípavá facka v pravý čas, dokáže divy, ale musí být v pravý čas a zasloužená.
P.S jednou jsem se na pískovišti s dcerkou taky poprala o psí bobek... Vyhrála, snědla ho....

Keny, nejsi špatná máma, jsi zkrátka vynervovaná máma.
Křik, válení po zemi, odpor, nesouhlas, vzdor.... to už máme taky za sebou. Důležitý je zachovat klid, protože jak se malej dostane do toho svýho tranzu, tak tvoje křičení nemá smysl, on ho totiž stejně nevnímá a pokud ano, tak ho to jen popouzí k ještě větší scénce.
Vzpomínám si, jak sebou jednou malá třeba třískla v Olympii na zem a řvala a řvala, že dál nepůjde.... stála jsem tam a hlavou se mi honila věta, kterou jsem kdysi četla v jedné knize :
Je normální, že chcete své dítě zabít, nenormální je, když to uděláte :)
Víš, zůstala jsem stát, v klidu, rozhlížela jsem se kolem a opakovala větu, že tím, že bude křičet a válet se na zemi si nic nevyvzteká..... ano kolem šlo spousta lidí, kteří to komentovali a byli chytří jako rádio, co by oni dělali...., ale oni nejsou ty, vykašli se na ně... a víš co, nakonec bylo i několik, co se vedle mne zastavilo a řeklo...tak tohle znám, to naše vnučka taky dělala, nebo jéééé, no jako bych viděla našeho malýho.... to se holt musí jen vydržet.
Já vím, je to těžký, ale křikem a bytím nic nedocílíš, jen v něm vyvoláš pocit, že takhle se to dělá, zkrátka se křičí a mlátí.... a to přece nechceš. Zkus ho dát třeba na dva dny k vašim, nebo k rodičům partnera, odpočiň si, máš na to právo, vždyť už z něj musíš být unavená a uvidíš, že i když to není běh na 100 m, ale spíše takový nekončící maraton, nakonec to zvládneš. Zkrátka krůček po krůčku s úsměvem a láskou.
A hlavně v období 2-3 let je to tzv. období vzdoru, dělají to všechny děti, některé víc, některé méně. Takže si to pořád opakuj, že je to normální, jen jeho projev je jaksi větší, neber to, jakože je nějakej divnej, není, je skvělej, je tvůj!!!!!
A že boří domky a bábovky...... to vážně dělaj skoro všechny děti, mámy stavěj, děti boří...
hele víš co, nedávno byl v televizi nějakej doktor, takovej starej, milej a mluvili o zdravým vývoji a on tam říkal, mámy by měly být rády, když mají živé a zlobivé a vzpupné a vzteklé děti, protože potom je jisté, že jsou zdravé......představ si, že by jen seděl v koutku a koukal, nemluvil, neusmíval by se, polehával by..... to by jsi přece nechtěla :)

Hlavně nekřič, nebij ho, jen stále opakuj znovu a znovu co se má a co ne a pamatuj na to, že vše co děláš ty a tvůj partner, bere on jako mustr chování a bude to napodobovat. Takže každá tvoje histerie a fyzický útok, je jen potvrzení toho, že nedělá nic špatného, však máma a táta to taky dělají, jen jiným způsobem.

A neboj, ty to ZVLÁDNEŠ

Jo, teď čtu Cilku, s tou vodou jsem na to úplně zapoměla, to jsem doma taky asi 3x udělala, úplně mi to vypadlo z hlavy.
Měli jsme jít do města za holkama a ona se uprostřed oblíkání hecla a řvala a mlátila rukama a já vážně měla nával do palice a furt si říkala, já ti snad něco udělám a najednou jsem ji držela a nesla do koupelny..... i v oblečení jsem ji postavila do vany.....na vteřinu zaváhala, ale najednou držím hadici od sprchy a pouštím ledovou vodu...... jen to na ni stříklo, ne dlouho vážně vteřina, maximálně dvě a................... ticho.....jen se na mne koukala a nechápala naprosto co se děje...
vzaĺa jsem ji, osušila oblékla a byl klid.
A ano, pak jsem to ještě asi 2x udělala a ona si to rozmylsela :)

To bude dobrý, neboj.....důležitý je, že ho miluješ.... :)

Jejda holky, teď jsem pročetla celou stránku, to je legrace, ty naše děti budou nakonec nejen vychovaný, ale i otužilý :)   :)   :)   :)

Podle mého ázoru je toho v poslední době na tebe moc. Potřebuješ si odpočinout. Dítě má viditelně období vzteku a je to holt aktivní kluk. Jak na záchvaty ti holky poradily. Zkus si naplánovat nějaký odpočinek. I ty krizové stavy pak budeš zvládat víc.

se studenou sprchou mám stejnou zkušenost i úspěch se dostavil, stačilo jednou a byl klid:-))

Moje švagrová taky vyzkoušela studenou sprchu a byl klid. Neboj se toho, opravdu to pomůže. Držím palečky.

Milé sprchovačky - docela se divím, že nás ještě někdo nenapadl, že miláčky nepřiměřeně tejráme , případně potlačujeme jejich individualitu

Taky jsem to čekala hned po prvním příspěvku. Ale kdo to nepotřeboval, nemůže soudit. Kritizovat můžou, ale jelikož s tím nemají zkušenost, tak se nenecháme otrávit.

No můžu říct, že jsem vždy byla mokřejší než holka..... A taky mi to bylo moc líto, že jsem skončila až takhle, ale pomohlo to.

Děkuji je to samá velká pravda...škoda že babičky dělají že nás neznají,přijedou jednou za půl roku a daj malýmu 1000,-kč a myslí že to tak stačí...to je taky síla...no to je jedno to nezměním
Manžel chudák pracuje ve dvou pracích a ještě studuje vys.školu....a já neschopná jsem pak vyřízená-musí ze mě mít taky radost..on se tak snaží a já nezvládnu jednoho prcka.
Ale já se polepším-děkuju Ti moc za rady ....:supr:

nejhorší je, když člověk ustoupí, to si pak dítko myslí, že může všechno a že tím svým řvaním a ubližováním si dosáhne všeho ...  ta sprška mu určitě neublíží:-)

Moc Vám všem děkuju já se obrním,sním kilčo čokulky ,a holt při každým záchvatu si zopáknu počty:D
Je pravda ,že poslední dobou nějak melu z posledního,ale to přejde....sprchu si zatím ještě asi odpustíme...zkusím spíš zapracovat na sobě...byla to stejně moje chyba-ten kluk za to nemůže-ono to zněj vlastně musí ven ten vzteka holt to projeví takhle ajá svou reakcí ho ještě dorážela a ve finále dostal....
Zapracujuu na sobě...třeba teď jsme byli nakoupit a pohoda až na jeden náznak ale včas jsme to chytla:kapitulation:


Prostě díky Vám všem já to ze sebe potřebovala vyventilovat......Ať Vám ty vaši prckové dělají jen samou radost..jako ten můj a díky Bohu ,že je zdravý..................

Taky se přimlouvám za tu studenou sprchu.Náš synek měl v tomto věku takové záchvaty vzteku,že se dusil a modral.Sprchu mi poradila dětská doktorka,stačilo mu to dvakrát a záchvaty přestaly.Vzteklý byl pořád,ale tak nějak přiměřeně.

Holky, já jsem tak ráda, že jsem si to tady přečetla, a že už teď vím, že v tom nejsem sama, a že nemám doma nevychovaného vzteklého trucovitého exota, u kterého jsem totálně selhala :D Keny, přesně vím, co popisuješ, co prožíváš. Můj malý špuntík je něco podobného, jeho nejoblíbenější slovo je NE a záchvaty vzteku znám moc dobře. To pak nad ním stojím úplně bezmocná, v hlavě mi to vaří a mám pocit, že to nemůžu zvládnout, že mi prostě rupne v hlavě a fakt ho přerazím. Není to sice tak často jak u tebe, ale na můj vkus to často je i tak :grater: Vždycky si říkám, pane bože, co dělám špatně, kde jsem selhala ...

Jo, a že jsem špatná máma si říkám v průměru 10x denně :(

Studená sprcha (opravdu jen občas) nebo opláchnutí obličeje neublížila ani mým dvou synům. A v rodině mého muže, když je někdo rozčilený až hysterický, se říká "uklidni se a běž si opláchnout přirození".:D

Taky jsme kolem 3.roku prošly studenou sprchou. ALE!!!! U nás to mělo opačnou reakci, Natálčina už tak hysterická reakce přešla v ještě hysteričtější až začala modrat. Pak se mi dostala do ruky chytrá knížka - bohužel už si nepamatuji její název - a v ní jsem se dočetla docela logické věci. To, že dítě řeší situaci takovouto extrémní akcí je proto, že čeká reakci. Jakákoliv naše reakce i negativní pro něj znamená zkušenost, že to funguje. Rada zněla - nevšímat si toho a stát si za svým a za každou cenu zůstat klidná. Dítěti jde o to nás vytočit, když už nedosáhne svého. A toto fungovalo u nás. Dopracovala jsem to až tak daleko, že když ulehla v obchodě na zem, kopala nožičkama, pěstmi bušila do země a řičela na celé kolo, klidně jsem ji překročila a pokračovala v nákupu. Po několika týdnech byl klid. A ne dočasný - klid jednou pro vždy. Prošly jsme tím všechny. Psychologové to nazývají období vzdoru, má je každé dítě, některé méně, jiné více. Rozhodně to není tím, že bys byla špatná matka. Přeju Ti pevné nervy. :)

Keny a když bude nejhůř, vždycky si tu studenou sprchu můžeš dát taky - zaručeně přijdeš na jiné myšlenky

Můj mladší syn měl také takové sklony, benku nic moc , ale doma děs, dostal vždy na zadek, ne brutálně, ale aby to cítil, potom jsem ho šoupla do koupelny a zavřela dveře, řekla jsem mu , že tam může zvracet ,jak chce, že ho nechci , dokud nebude hodný, párkrát tam řval, potom mu asi došlo, že mě to nezajímá a vylezl jako mílius, potom to rychle přestal dělat trvalo to od 2 do 2 a 1/4 roku, bohužel dnes pozoruji, že ve vztahu k bratrovi bývá vzteklý, asi to má trochu v povaze, ke mně jako k matce si nic nedovolí, když chce jít někam třeba tančit,  ihned to poznám podle množství práce, které doma udělal, co jindy dělá půl dne to má za hodinu a jde na další. Nenech si tohle od malého dítěte líbit, potom by ses s ním nedomluvila. Když řvával venku, řekla jsem mu, že ho tam nechám, když se bude vztekat, během minuty dořval a šel, ale nebylo to časté.

Keny, musíš být strašně nevyspalá, když Tě takhle budí i 7x za noc. Není to třeba jen skryté dožadování se, aby mohl spát s Tebou? Nemohl by ho alespoň o víkendu na den a noc hlídat manžel, aby jsi nabrala novou sílu? Holky Ti tu radí dobře, jak na vztek, ale musím myslet i na sebe, jak se z té fyzické a psychické vyčerpanosti dostat. Nakupovat choď radši bez něj a válení se v trávě v parku mu nezakazuj a na jiný maminy se neohlížej. Některý maminy mi přijdou prdlý, hlavně že děti mají hezky oblečený a přitom se ty děti nemůžou zrdravě vyřádit.

Viš ono to s tím aby si vzal službu manžílek je těžší on pak ráno vstává v 5hod do práce a to opravdu nejde,ale když má náhodou volno tak pomůže.Malej spí sám a v noci přechází k nám,už jsem rezignovala akolem tý 3-4hod si ho dám k sobě abych do těch 6:30 co vstává byla v klidu...Manžel se snaží,ale jak říkám má dvě práce a školu...spíš ty babičky kdyby trochu projevily zájem...jenže co naděláš oni už mají odhlídáno..jsme každý nejmladší ze třech sourozenců...tedy náš syn je 5 vnouče na obě strany a to už na něj neni nikdo zvědavej...
Ale moc díky za radu....:supr:

Můj malej se dřív taky vztekal, válel po zemi, 2x jsem ho osprchovala a pak jsem to už moc neřešila- prostě jsem ho překročila a šla dál, at se třeba postaví na hlavu. A přešlo to. Spíš mám ted problém, že jsme třeba v obchodě a on najednou vykřikne na někoho NE a zle kouká - jako by si ten dotyčný třeba nemohl nabrat rohlíky, když tam stojíme i my. To samé s mojí mamčou- křičí na ní NE, s náma nepůjdeš, i jí strčí nebo trochu kopne do nohy atd. Je to každou chvilku, i na cizí lidi, domluvy ani plácnutí nepomáhá. Jak by jste to řešili vy?

Můžu Tě uklidnit, tohle je úplně stejné,jako u nás (dcera 3 a půl roku). Jak píše Cilka, prošly jsme si i záchvatama vzteku, kdy zmodrala a omdlela. Na radu neuroložky jsme ji párkrát strčili pod studenou vodu a po pár ,,spláchnutích" už stačí, když začne řvát se zeptat: chceš jít pod vodu? A rázem je po záchvatu...

1Barbora napsal(a):

Taky jsme kolem 3.roku prošly studenou sprchou. ALE!!!! U nás to mělo opačnou reakci, Natálčina už tak hysterická reakce přešla v ještě hysteričtější až začala modrat. Pak se mi dostala do ruky chytrá knížka - bohužel už si nepamatuji její název - a v ní jsem se dočetla docela logické věci. To, že dítě řeší situaci takovouto extrémní akcí je proto, že čeká reakci. Jakákoliv naše reakce i negativní pro něj znamená zkušenost, že to funguje. Rada zněla - nevšímat si toho a stát si za svým a za každou cenu zůstat klidná. Dítěti jde o to nás vytočit, když už nedosáhne svého. A toto fungovalo u nás. Dopracovala jsem to až tak daleko, že když ulehla v obchodě na zem, kopala nožičkama, pěstmi bušila do země a řičela na celé kolo, klidně jsem ji překročila a pokračovala v nákupu. Po několika týdnech byl klid. A ne dočasný - klid jednou pro vždy. Prošly jsme tím všechny. Psychologové to nazývají období vzdoru, má je každé dítě, některé méně, jiné více. Rozhodně to není tím, že bys byla špatná matka. Přeju Ti pevné nervy. :)

Nám ta sprcha taky nezafungovala, i když mi moje mamka říkala, že na mě jako na malou to jednou výborně zabralo... Naše dcera z toho taky dostala ještě větší záchvat a taky mi jí pak bylo líto - neměla jsem z toho zkrátka dobrý pocit, jako by najednou dcera byla neskutečně zklamaná z toho, že jí chci cíleně ublížit . Ale určitě to u spousta dětí funguje a připadá mi to obecně jako dobře použitelné.
Jinak jsem četla opravdu hodně zajímavou knížku od dětské psycholožky Prekopové - "Malý tyran", kde se mj. popisuje metoda tzv. pevného objetí. Téhle metodě věřím, ale je dost náročná na čas i fyzické síly. Když se pro tuhle metodu rodiče rozhodnou, musí ji praktikovat důsledně. Jde o to, že když dítě dostane záchvat, rodič ho pevně chytne do náručí a drží tak dlouho, dokud záchvat trvá, což může někdy trvat dokonce i pár hodin... Ale nikdy nesmí pustit dřív, než záchvat odezní, protože tím by si dítě jen ještě víc posílilo svou vítěznou pozici. Pevným objetím dá rodič dítěti najevo 2 důležité věci - že ho miluje a zároveň je pro něj autoritou, která mu určuje hranice.

Říkala jsem si, že je toho na tebe moc. Holka zlatá, někdy se taky bojím říct si o pomoc, ale snad kdyby sis babičkám řekla...třeba pohlídají.... Třeba se chtějí cítit důležité, že je požádáš...... Já sama mám velký problém někomu o pomoc říct.

Myslím, že si potřebuješ čas od času odpočinout a být sama.

Tak pravda je že jsme si zkoušela i o pomoc(hlídání)říct...třeba jen večer kdyby spal aby jsme mohli s manželen třeba na jídlo,i by jsme je odvezli zas domů................ale vždy to "nějak "nevyšlo.....:-(

Ja som "týrala" dokonca nevlastného syna. On to bol trošku chudáčik(matka sa naňho vykašľala, keď mal 7 mesiacov) a trošku vychcánek, lebo presne vedel udrieť na citlivú strunu u všetkých, hlavne u ženských. No a na mňa to skúšal tiež, už mal 5 rokov, keď som sa s ním zoznámila, ale ja som mala prísnu, aj keď nie sadistickú výchovu, a bola som neoblomná. No a on začal učebnicovo trucovať - a ja som si z neho robila akurát srandu. Keď reval, revala som hlasnejšie(aj vonku), keď si dupol, požiadala som ho, aby sa hodil o zem. Keď sa hádzal o zem, oznámila som mu, že nemôžeme ísť do parku(na kolotoče, na bicykel, k babke, apod.), lebo sa musíme vrátiť vyprať šaty. Horšie bolo, keď dostal skutočné hysterické záchvaty. To už nebolo "skúšanie terénu", ale nefalšované modranie, tras a lapanie po dychu. Tiež mi napadla len studená sprcha a mala pomerne úspech. Moja vtedajšia svokra mi raz na rodinnej sešlosti vyhodila na oči, čo som to za macochu, že tak týram chlapčeka(ktorého ona, mimochodom vrátila v sobotu ráno - vzala si ho v piatok večer - a so slovami "To je vaše decko, starajte sa vy!" mi ho vrazila do rúk :dumbom: ) . Je mi zadosťučinením, že mi neskôr, keď sa oňho po našom rozchode s B začala starať ona, povedala: "Prepáč, čo som vetdy povedala. Ja som neskôr bojovala s pokušením obariť ho horúcou vodou, tak vyvádzal!"

A ľutujem, že som vtedy nečítala o tom objatí, to sa mi veľmi páči, a asi by to naňho malo lepší účinok. On tie objatia potreboval, ale občas asi aj na zadok...

AHOJKY HOLKY.
ČETLA JSEM JEN PÁR POSLEDNÍCH PŘÍSPĚVKŮ,ALE ÚPLNĚ JSTE MI VRÁTILY "AFEKTIVNÍ ZÁCHVATY" NAŠÍ DCERKY. ZAČLA S NIMI VE TŘECH LETECH,KDY U DĚTÍ NASTUPUJE TZV. PRVNÍ PUBERTA A TY NEJHORŠÍ TRVALY DVA ROKY. BYLY TO FAKT  ZÁŽITKY! NEJDŘÍV JEČELA,PAK SEBOU FLÁKLA O ZEM A NAKONEC JÍ ZAPADL JAZYK A ZAČALA SE DUSIT. TO UŽ BYLO O ŽIVOT. NEUROLOŽKA TAKY RADILA STUDENOU SPRCHU,NEBO VODU DO OBLIČEJE,ALE BYLO TO JEŠTĚ HORŠÍ. A PAK JSEM PŘIŠLA NATO,ŽE I KDYŽ JÍ TO LÍZÁTKO NEKOUPÍM,ALE CHYTNU JÍ V ZÁCHVYTU DO NÁRUČÍ A ODVEDU POZORNOST....TŘEBA NA AUTO CO MÁ BARVU SLUNÍČKA ,NEBO NA PTÁČKA CO PRÁVĚ LETÍ,ZVÍTĚZÍM NEJENOM NAD ZAPADAJÍCÍM JAZYKEM,UJEČENOU DCERKOU,ALE I SAMA NAD SEBOU.VŽDYCKY NĚ JEJÍ VZTEKÁNÍ MOC ZLOBILO,ALE TAKHLE JSEM SE ZLOBIT NEMUSELA,PROTOŽE JSEM HO V ZAČÁTKU STOPLA.PEVNÉ OBJETÍ JEN VŘELE DOPORUČUJI......I KDYŽ NĚKOLIK HODIN......TO BYCH ASI NEZVLÁDLA!
PŘEJI VŠEM MAMINKÁM MALÝCH TYRÁNKŮ :gloria: PEVNÉ NERVY A OBJETÍ......A NEBOJTE....ONI Z TOHO VYROSTOU!!!

Keny, netrap se, že jsi špatná máma,není to pravda, to by potom byla i většina z nás. Moje první dcera byla andělíček, spala od narození celou noc, poslechla na slovo, uklízela hračky atd.  Prostřední syn byl neposeda, v jeho nejhorším období jsem z něj měla tiky v obličeji a on také přišel párkrát do styku se studenou sprchou jako děti ostatních Babineťaček. Třetí syn byl moc hodný miminko, ale kolem dvou let začal dostávat děsný záchvaty vzteku, někdy se dovztekal až do bezvědomí, dělal to doma i na veřejnosti, v obchodě....Jednou jsme ztratili soudnost a šli jsme na výletě na prohlídku zámku. Nejmladší syn tam začal vyvádět, při výkladu křičel, běhal všude, strkal do lidí, takže nás vyhodili a raději vrátili vstupný. Dovedeš si představit, jak trapně mi bylo a jak jsem si za ten nápad nadávala. Jednou mi ho dokonce vrátili z dětskýho koutku v Olympii, po čtvrthodině mi zavolali, ať si pro něj přijdu, že je nezvladatelný. Na něj výprask nezabíral, naopak to bylo ještě horší. Pak jsem vypozorovala, že nejúčinější je, když ho pevně zmáčknu a chytnu a odnesu do jiný místnosti, zavřu za ním a nepustím ho dokud se neuklidní. No nějak jsme to období přečkali, teď je mu 4,5 roku a už je to úplně jiný člověk. Věř, že bude líp. Určitě by sis potřebovala odpočnout. Já taky nemám poblíž žádnou babičku, manžel pracuje až do večera včetně sobot. Když jsem pak dala nejmladšího syna od tří let na těch 5 dní v měsíci do školky, tak jsem měla pocit, že mi narostly křídla.

Jo ve školce už má rezervované místo a úderem září příštího roku pomaže.....:dudlik:
A já doma:sova::vissla:
Díky

No tak to pevné objetí nám radila psycholožka a dcera to nesnášela a ječela ještě víc.
S tím, nechat dítě v jiném pokoji a jít pryč-stalo se mi, že jsem to udělala na začátku a najednou slyším ránu, běžela jsem zpátky a dcera ležela modrá na zemi a jazyk zapadnutý-tohle fakt nikdy nedělejte, pokud vám dítě ,,odpadává"-musíte ho mít pod dohledem, je to nebezpečné!!!!

To pevné objetí mi dcera taky nesnášela, připadalo mi, že to bere jako agresi, vyváděla ještě víc a kolikrát jsem měla od ní modřiny po hrudníku. Stejně jako Káča, v pokoji jsme ji taky nemohla nechat o samotě. Ale zase mi to objetí zabíralo na prostředního kluka, jenže u něj jsem nikdy nemusela řešit takové stádium, jako měla dcera. No a nejmladší nepotřeboval nic z toho, ten tohle období asi minul a ač je mu 12, za život dostal 4x po jednom plácnutí po zadku. To je děcko, na které se stačí křivě kouknout a má vygruntovaný pokojík a ještě uklízí v kuchyni a dobrovolně si uklidí i školní tašku. Jo, takových mít klidně deset....

Keny, asi jsem Ti moc neporadila, když manžel fakt hlídat nemůže. Já mám docela hodnýho kluka, teď v říjnu mu budou 2. Takový záchvat vzteku, který popisuješ, jsem ještě nezažila, ale kňučení, brečení a menší vztekání je teď na denním pořádku. Oblíbil si slovo: Ne.
V noci se mi taky vzbudí v postýlce a brečí. Pak spí zbytek noci se mnou v posteli. Sice se ještě do rána párkrát vzbudí, ale stačí mu zjištění, že je se mnou a spí dál. On si mě hlídá. Zkus třeba jednu noc spát s malým a uvidíš, jestli se víc vyspíš.
Chodíme často na procházky a bývá to většinou bez problému. Ale včera jsem si dovolila jít s kamarádkou a jejím miminkem (v kočárku) a můj chlapec vůbec nechtěl jít, chtěl se nosit. Tak jsem ho táhla za ruku a kňučel a pak jsem ho i nesla. Dokonce jsem zkusila nechat ho ležet na zemi a jít dál, ale s ním to ani nehnulo, aby šel, jen jeho vzek nabíral na síle. Jelikož na cestě sice asi jen jednou do hodiny jede auto, tak jsem stejně šla ho zvednout. Takže zase dosáhl svého. Při téhle procházce včera jsem se utvrdila v názoru, že dítě chce být středobodem vesmíru. Když má moji pozitivní pozornost, tak je s ním vše v pořádku, ale jakmile si dovolím věnovat se kamarádce nebo nějaké práci a ne zrovna jemu, už mám za sebou zlobícího a kňučícího chlapečka, který chce zase jen moji pozornost. Když jsem zároveň vynervovaná mamina (že nestihnu ani uklidit a uvařit), tak na něj křičím, což teoreticky vím, že se dělat nemá, ale neudržím se.
V obchodě se mi taky začal rozcapovat, ale zatím se dá zvládnout. Doufám, že nezažijeme zde popisované záchvaty.
Dnes jsem malého poslala na víkend s dědou a s babičkou na chalupu, půjdu večer zapařit na školní sraz a pak ze mě bude po víkendu zase odpočatá mamča. Určitě budu na malého trpělivější a on bude hodnější.

keny napsal(a):

Viš ono to s tím aby si vzal službu manžílek je těžší on pak ráno vstává v 5hod do práce a to opravdu nejde,ale když má náhodou volno tak pomůže.Malej spí sám a v noci přechází k nám,už jsem rezignovala akolem tý 3-4hod si ho dám k sobě abych do těch 6:30 co vstává byla v klidu...Manžel se snaží,ale jak říkám má dvě práce a školu...spíš ty babičky kdyby trochu projevily zájem...jenže co naděláš oni už mají odhlídáno..jsme každý nejmladší ze třech sourozenců...tedy náš syn je 5 vnouče na obě strany a to už na něj neni nikdo zvědavej...
Ale moc díky za radu....:supr:

Káča napsal(a):

No tak to pevné objetí nám radila psycholožka a dcera to nesnášela a ječela ještě víc.
S tím, nechat dítě v jiném pokoji a jít pryč-stalo se mi, že jsem to udělala na začátku a najednou slyším ránu, běžela jsem zpátky a dcera ležela modrá na zemi a jazyk zapadnutý-tohle fakt nikdy nedělejte, pokud vám dítě ,,odpadává"-musíte ho mít pod dohledem, je to nebezpečné!!!!

To pevné objetí ve stavu záchvatu vzteku samozřejmě nesnáší nikdo! Právě proto je tak náročné tuhle metodu důsledně zvládat a nevzdat se dřív, než se dítě zklidní, protože to pak udělá víc škody než užitku. Někdy to opravdu může trvat hodinu i víc, než se dítě uklidní. Držet v tomhle stavu hystericky se bránící dítě je pořádná fuška, ale pokud se to dotáhne do konce, funguje to.

Ahojky, poradit neumím, mé dítě tohle zkusilo dvakrát a bylo po scénách, ale na www.dáma.cz je chat s chůvou Ivankou, která v televizi chodí do rodin a snaží se pomoci, možná by to stálo za pokus tam napsat.
  http://diskuse.dama.cz/diskuse.php?d=3690

mayo: těžko můžeš držet pevně v náručí dítě i hodinu (nebo dokud ho to nepřejde), když se Ti rozeřve ještě více až omdlí.

Ahoj Keny,
já jsem byla podobný dítě, měla jsem záchvaty až jsem se dusila, válet se v obchodě na zemi mi taky nedělalo žádnej problém, naši si se mnou asi užili, několik let se pořádně nevyspali. Moc si to nepamatuju, byla jsem hodně malá, strkali mě pod studenou sprchu, poradila jim to doktorka. Nic jinýho se se mnou asi nedalo dělat. Postupem času jsem se nějak zklidnila, ve škole jsem už jsem byla vzornej šprt. Mám o dva roky mladšího bráchu (je mi 25), bylo to hrozně hodný dítě, teď když je dospělej tak je to čím dál tím horší.
Já zatím děti nemám ale asi bych dělala to samý co rodiče, rozhodně si myslím že není dobrý si dítěte nevšímat a jít pryč. Neříkej si hlavně že jsi špatná máma, kdybys byla, tak by si se to nesnažila řešit.
Uvidíš že to zvládneš :-)

Já jsem tedy - zaplaťbůh - problémy se záchvaty řevu a vzteku v tomto věku u svých dětí neměla, pouze s drobným incidentem, kdy mě dcera-batole nakopla (píšu jinde). Ale ze zkušeností od jiných matek vím, že studená sprcha opravdu pomáhá. Vyzkoušeno. A vyzkoušela jsem to i já, kdy se mi děti rvaly na podlaze a já byla zralá na odvoz houkacím autem - to už byl školní věk. Prostě jsem neřešila, kdo a proč si začal - na řadu přišel kyblík se studenou vodou. Pákrát jsem to udělala, a pak už jen stačilo zarachtat prázdným kyblíkem...:) a byl klid.
Stejně se divím, že některým matkám nenarostou andělská křídle ještě za života ...:gloria:

Milá Keny, neporadím Ti nic jiného než děvčata přede mnou, jen Ti napíšu něco ze své zkušenosti s mým bratrem, který je o 7 let mladší než já, takže výchovné metody mé matky si už moc nepamatuji, ale žili jsme v Praze a matka s bratrem navštěvovala známého pediatra prof. MUDr. Matějíčka. Pamatuji si , že bratr okolo 3 let se taky strašně vztekal. Sedl si třeba na podlahu a mlátil hlavou o zem. Když šli s maminkou okolo hračkářství a ona nevešla dovnitř, sedl si na chodník, řval, vztekal se, kopal a nechtěl se hnout. S jídlem to bylo také hrozné ....
Dnes je z něho dospělý muž, dobrý otec rodiny s mírnou povahou.
Vzpomínám si taky, že na právní škole jsme měli psychilogii dítětě. Okolo 3-4 věku je něco jako "dětska puberta", tkz. dětský vzdor, kdy si dítě začíná uvědomovat svou osobnost a snaží se "po svém" prosadit, vymezit si jakési své "pravomoce". Mě  spíše zaráží to, že se tak často v noci budí, jestli v tom nejsou nějaké úskostlivé stavy..  Prof. MUDR. Matějíček, tuším, že napsal několik knih o výchově dětí apod.....