Prosím poraďte, jsem zoufalá. Jsem vdaná 13 let, mán 14-ti letou dceru z 1.manželství a 9-ti letého syna se současným manželem. Dceru měl manžel rád, dokud se nenarodil syn. Začal dělat rozdíly a došlo to tak daleko, že na dceru sprostě nadává. Jinak se nehádáme,manžeství máme celkem spokojené. Nutno podoknout, že dcera je normální, nijak nevybočující puberťačka, dobře se učí a je hodná. Nemohu nadále dopuštět,aby se k ní takto choval.Byli jsme v poradně klinické psychologie, protože dcera si na nevlastního otce poztěžovala ve škole, ale nebylo to nic platné. Chvíli se manžel snažil, ale už je to zase to samé.

To je moc smutné, a pro tebe, jako matku, to musí být strašně těžké. Když se pokusím vžít do tvé kůže - asi bych si svého muže hodně ošklivila. Víš zajímalo by mne, jaký je ve skutečnosti váš vztah, vždyť on ví moc dobře, že zraňuje taky, a možná víc, i tebe. Dělá ti to naschvál?

Macesko, a když k té situaci (křiku a nadávkám) dojde, co potom říkáš svému muži, snažíš se tomu zabránit? Asi byste měli docházet k psychologovi pravidelně, hlavně manžel. Nevím, snad existuje nějaká psychoterapie, jedno sezení u psychologa to asi nespraví.

A synovi nenadává nikdy?

Maceško, u nás to bylo úplně to samé. A skončilo to pokusem o sebevraždu dcery a rozvodem. Určitě zajdi zase k psycholožce ať vám poradí, jak se máte všichni chovat, aby byl doma klid. Moc ti přeju, aby to nedopadlo jako u nás.

Tak to můj syn málem v tomto ,,nehezkém" období sklouzl k drogám. Jsem ráda, že to dobře dopadlo a syn je rozumný, ale musel si chudák zažít svoje. Když se na to tak zpětně dívám, už bych takové věci manželovi nedopustila, měla jsem se i za cenu rozvodu rvát za své dítě.

jsem.sva napsal(a):

Maceško, u nás to bylo úplně to samé. A skončilo to pokusem o sebevraždu dcery a rozvodem. Určitě zajdi zase k psycholožce ať vám poradí, jak se máte všichni chovat, aby byl doma klid. Moc ti přeju, aby to nedopadlo jako u nás.

To je strašný...Už jsem chtěla jít i do manželské poradny, ale s ním nikdo nehne....

simina napsal(a):

A synovi nenadává nikdy?

Překvapilo mě, že před několika dny sprostě vynadal i synovi. Zase má "hubnoucí" období, tzn. že celý den nic nejí a večer pak trošku. Jenže pak je z něho neurotickej hulvát a dělá doma všem zle. Jinak je to hodnej chlap a kvůlu ničemu jinému se nehádáme.

a zkoušela jsi s ním o tom promluvit? Po nějakém incidentu, kdy děti nebudou v doslechu, si s ním sednout a říct mu, že tohle se mi vážně nelíbilo, že by se měl nad sebou zamyslet, že nejen ty, ale co ty děti si budou o něm myslet, jestli mu nevadí, že třeba kvůli toho jak se k nim chová může ztratit jejich lásku? Žiju s přítelem a svým synem (jak jsem psala i v jiných kauzách, má své dvě děti, které k nám dojíždějí, vycházíme spolu všichni dobře) mého syna má rád, ale taky se sem tam vyskytne situace, která mi zahýbe ušima, to pak počkám, až jde  syn mimo a řeknu mu, že to přehnal, že se mi to a to nelíbilo... sice se naježí, někdy to přijme někdy ne, ale pak si dává pozor, aby se něco podobného neopakovalo. Třeba hovor mezi 4 očima by mohl nějak pomoct.

Ajax napsal(a):

a zkoušela jsi s ním o tom promluvit? Po nějakém incidentu, kdy děti nebudou v doslechu, si s ním sednout a říct mu, že tohle se mi vážně nelíbilo, že by se měl nad sebou zamyslet, že nejen ty, ale co ty děti si budou o něm myslet, jestli mu nevadí, že třeba kvůli toho jak se k nim chová může ztratit jejich lásku? Žiju s přítelem a svým synem (jak jsem psala i v jiných kauzách, má své dvě děti, které k nám dojíždějí, vycházíme spolu všichni dobře) mého syna má rád, ale taky se sem tam vyskytne situace, která mi zahýbe ušima, to pak počkám, až jde  syn mimo a řeknu mu, že to přehnal, že se mi to a to nelíbilo... sice se naježí, někdy to přijme někdy ne, ale pak si dává pozor, aby se něco podobného neopakovalo. Třeba hovor mezi 4 očima by mohl nějak pomoct.

Zkoušela, mnohokrát. S ním však nic nehne, je to jako mluvit do dubu,nikdy neuzná, že mám pravdu. Škoda, jinak by naše manželství mohlo být hezké.

Asi je to Tvoje vina, měla jsi to řwšit v začátku, nyní se nic moc dělat nedá, jenom od takového debila odejít, ale uživila by ses?

Irenka21 napsal(a):

Asi je to Tvoje vina, měla jsi to řwšit v začátku, nyní se nic moc dělat nedá, jenom od takového debila odejít, ale uživila by ses?

Když ono to léta bylo v pohodě...Sama teď přemýšlím, jestli se s ním mám rozvézt. Uživím se a bydlení mám svoje. Ale co syn? Toho o tátu připravím.

Macesko, nemusí ji mít rád, ale nesmí dceři sprostě nadávat. Asi mu hodně odpouštíš, když říkáš, že jinak máte hezké manželství. Pro mě by to byla tak zásadní věc, že bych s ním nevydržela, pokud by ani do poradny jít nechtěl. Dcera z toho asi musí být na nervi, když sebrala odvahu a postěžovala si ve škole. A co její vlastní otec, zajímá se o ní? To by byla alespoň trochu náplast na její dušičku, ale jestli má holka pocit, že ji žádný otec nemá rád, tak to je fakt chudák. Musíš se jí zastat a dát jí co nejvíc lásky.

Nechceš od něho odejít, já bych se vzteklounem žít nemohla, asi by  proletěl oknem, když to čtu, dám svého muže asi pozlatit, ten mým synům neřekne křivého slova,  pomáhají mu při práci kolem domu, ale s ním pracují raději než sami, když jim nadávám, vždy říká, abych stanovila pravidla a potom už jim to nevyčítala, když něco udělají a já s tím nesouhlasím. Svoje děti kvůli obstrukcím jejich matky a soudním tahanicím o výživné neviděl už delší dobu, ale ty moje má fakt rád, cítí, že oni patří ke mně a já bych ho prostě vykopla, kdyby mi jim sprostě nadával, na moje děti si nikdo dovolovat nesmí, já jsem matka lvice, chci , aby se dobře učily, doma pomáhaly, ale ubližovat bych jim nikdy nedovolila, jsem tvrdá palice, kluci jsou velcí, ale na mámu nedají dopustit, stále se drží doma, cití se tu v bezpečí. Chudák ta Tvoje dcerka, měla by mít doma zázemí, aby se mohla připravovat na budoucí povolání a Tys jí připravila takový očistec, dej ji tedy k prarodičům, ať může žít v klidu a žij se vzteklounem.

Tak přesně tohle jsem řešila já: zachránit dceru od tyrana nebo vzít synovi tátu /který ho stejně jako u vás šíleně rozmazloval/. Pokus o sebevraždu dcery všechno vyřešil.... Ale neměla jsem to nechat tak daleko dojít.... Teď (3 roky po rozvodu) je dcera v pohodě a syna máme ve střídavé péči.

Maceško, ten táta asi není moc ideální, já bych s ním promluvila a řekla mu, že jestli se nezmění jeho přístup , bude sám. Šanci mu dej, ale bedlivě ho sleduj, když se nezmění , zařiď se sama podle sebe, blbů , kteří by Ti řvali na děti je všude dost.

Macesko, pokud ten chlap stojí jako otec za to, tak se o syna bude zajímat, i když budete bydlet každý jinde. A docela pochybuju o tom, jaký má výchovný přínos pro syna otec, který řve. Akorát se synek potatí a jednou bude řvát na svoji ženu a děti.
Opravdu na dceru "jen" řve a nebo ji občas i mlátí?

Simona Janoušková napsal(a):

Macesko, pokud ten chlap stojí jako otec za to, tak se o syna bude zajímat, i když budete bydlet každý jinde. A docela pochybuju o tom, jaký má výchovný přínos pro syna otec, který řve. Akorát se synek potatí a jednou bude řvát na svoji ženu a děti.
Opravdu na dceru "jen" řve a nebo ji občas i mlátí?

Ne nemlátí, to bych nedopustila! Jinak asi máš pravdu, syn si to od něj odnese do života.

Irenka21 napsal(a):

Maceško, ten táta asi není moc ideální, já bych s ním promluvila a řekla mu, že jestli se nezmění jeho přístup , bude sám. Šanci mu dej, ale bedlivě ho sleduj, když se nezmění , zařiď se sama podle sebe, blbů , kteří by Ti řvali na děti je všude dost.

Já už mu těch šancí dala hodně a on jen sliboval, několik měsíců se snažil a nakonec to bylo zase stejné. Je mi líto,že se mi pro dceru nepodařilo najít hodnho tátu. Já tohle ze své rodiny vůbec neznám. U nás doma se nikdy nekřičelo, měla jsem krásné dětství. Zato jeho rodina "rozeřvaná" je. Měla jsem se nad tím zamyslet už dříve..

Ahoj maceško,
je mi taky líto, co se Ti doma děje, ale musím se přidat k nekompromisnímu názoru Irenky. Na co čekáš? Až dceři nakonec ublíží? Víš, jak se ona musí cítit??? A ty se s ním pak snad nedejbože ještě v posteli miluješ, zatímco ona možná brečí do polštáře? No to je pro mě hrozná představa, tohle bych mu nabeton neodpustila.
Okamžitě bych ho pakovala pryč. Dcera by pro mě byla to nejdůležitější, obzvlášť, když píšeš, že je tak fajn, dobře se učí a je hodná. Jak to můžeš dopustit, takhle jí kazit život? Vždyť ji ještě v životě potká tolik zla, proč jí to dopřáváš tak brzy a ve "vlastní" rodině?
A nenapsala jsi o důvodech, proč na ni třeba řve.
Ale uvidíš, že v Tobě nakonec zvítězí to správné rozhodnutí, jenom nečekej dlouho. Děcka jsou hodně vnímavá právě v tomto věku a odnáší si pak zážitky z domu na celý život.

TERCIA napsal(a):

Ahoj maceško,
je mi taky líto, co se Ti doma děje, ale musím se přidat k nekompromisnímu názoru Irenky. Na co čekáš? Až dceři nakonec ublíží? Víš, jak se ona musí cítit??? A ty se s ním pak snad nedejbože ještě v posteli miluješ, zatímco ona možná brečí do polštáře? No to je pro mě hrozná představa, tohle bych mu nabeton neodpustila.
Okamžitě bych ho pakovala pryč. Dcera by pro mě byla to nejdůležitější, obzvlášť, když píšeš, že je tak fajn, dobře se učí a je hodná. Jak to můžeš dopustit, takhle jí kazit život? Vždyť ji ještě v životě potká tolik zla, proč jí to dopřáváš tak brzy a ve "vlastní" rodině?
A nenapsala jsi o důvodech, proč na ni třeba řve.
Ale uvidíš, že v Tobě nakonec zvítězí to správné rozhodnutí, jenom nečekej dlouho. Děcka jsou hodně vnímavá právě v tomto věku a odnáší si pak zážitky z domu na celý život.

Ahoj, je mi hrozně, když čtu názory ostatních. Neměla jsem to nechat zajít tak daleko. Dceru jsem vždycky bránila, neustále mu domlouvala, ale bylo to málo. Včera jsme se dohodli na rozvodu....Jenže je problém, že on nemá kam jít, takže musím čekat až si sežene byt. Je mi strašně, ale je fakt, že dcera je ráda "že už vypadne". Těch 13 let bylo hezkých, ale asi ne pro ni. Byly doby, kdy si spolu rozumněli, ale pak stačilo malý dcery "prohřešek" a bylo zle.Nikdy je nebyl, to ne, ale poslední dobou sprostě nadával. Ještě, že už ho dcera má na "háku" - jak říká. Začala zase jezdit za svým tátou, který už konečně dospěl a uvědomil si dceru chybí.
Proč jí nadával? Naposled třeba kvůli tomu, že ztratila mobil, který jí koupil. On si jí vůbec kupoval drahými dárky, a myslel si, že ty dárky vynhradí lásku, kterou spíš by jí měl dát a nebyl toho schopen.
Vynadal jí opravdu sprostě. Dceři to samotné bylo moc líto, mobil je jistě drahá věc, ale snažila se mu vysvětlit, že to samozřejmě neudělala schválně. Nic platné. Přitom mu jeho "kamarádi dluží tolik peněz, s jejichž výší se cena nějakého mobilu nemůže ani srovnávat.
Takže nás teď čeká nelehké období rozvodu, které určitě neproběhne hladce. Drž mi palce, ať to všechno ustojím..

Držím Ti palce, snad bude velkorysý a po to období, než se odstěhuje, bude slušný, já bych kvůli mobilu také nadávala, ale nějak únosně, aby si dítě dávalo pozor na dražší věci. Držte se , rodinko a nezapomeň si v klidu se synem sednout a vysvětlit mu polopaticky, co Tě vedlo k rozvodu, děti bývají chápevé, udělej to, než ho navede proti Tobě.

Irenka21 napsal(a):

Držím Ti palce, snad bude velkorysý a po to období, než se odstěhuje, bude slušný, já bych kvůli mobilu také nadávala, ale nějak únosně, aby si dítě dávalo pozor na dražší věci. Držte se , rodinko a nezapomeň si v klidu se synem sednout a vysvětlit mu polopaticky, co Tě vedlo k rozvodu, děti bývají chápevé, udělej to, než ho navede proti Tobě.

Díky za podporu, už aby to bylo za námi. Se synkem promluvím, možná se ještě poradím v poradně, jak mu to mám vysvětlit - přiměřeně jeho věku. Dcerce jsem už všechno řekla, je samozřejmě ráda, ale zároveň mi řekla, že jí je mě líto....Je to hodná holka.

Já jsem dětem hlavně říkala vždy pravdu a to se mi vyplatilo.

Ahoj macesko,
samozrejme se Ti omlouvam za svuj pomerne rychle napsany a emocionalne ladeny prispevek, ale mam dcerku 14tiletou a je fakt, ze by mi delalo strasne zle, pokud bych videla, ze s cizim chlapem trpi. Pravda je, ze detem mobil dela radost, ale neni ji takovy darek nic platny, kdyz - ty city k tomu otcimovi nejsou. 
Sama mam (stara koza) :-)), rozvedene rodice a nikdy jsem jejich partnery "dusevne" neprijala, i kdyz se k nim chovam velmi slusne a neutralne. A to jsem je poznala ve svych 30 letech a nikdy na mne nervali. Co potom takova 14tileta holka, viď...
Moc Ti drzim palce, abys to vsechno ustala v poradku. Myslim, ze jsi dobra mamina a zvladnes detem vysvetlit vsechno potrebne. Kdovi, jestli tahle zivotni lekce nebude nakonec prospesna i pro Tveho syna (zapamatuje si do zivota, ze rvat se na deti nema, jinak se rodina hrouti).
A zase - neodsuzuj se nijak prilis, vsak vidis, co Ti tady ostatni holky napsaly - i o pokusech o sebevrazdu jejich dcerek, Ty jsi to prece jen zacala neco resit driv.
Ahojky.

Ahoj Maceško, odepsala jsem ti na tvůj mail.

ahoj macesko, me pripada hrozne zvlastni, ze jste se s manzelem takhle rychle domluvili na rozvodu- to nijak nesliboval, ze se zmeni, on s tim souhlasil? je to zvlastni proto, ze jsi psala, ze jinak je to stastny vztah. A co city, necitis nic, kdyz ho opoustis? Asi je to nejlepsi reseni, ale prekvapilo me to. Doufam, ze ty i obe tvoje deti budete stastni

Ahoj holky, tak se vám opět po delší odmlce hlásím. Hodně se za tu dobu u nás změnilo. Možná mě některé z vás odsoudí, ale já mu dala ještě jednu poslední šanci....Tak popořádku. Zpočátku manžel "machroval", nepřiznával nějaké své city, ale po čase si začal uvědomovat, že začíná být zle. Začal se mi omlouvat, ale já odolávala. A pak si vzal dceru stranou a upřímně se jí omluvil za to, že byl na ni občas zlý, Prosil ji, ať mu to odpustí...Povídali si spolu asi hodinu. Chtěl, aby mu dcera řekla, co jí na něm vadí, že se bude snažit to změnit. On naopak řekl jí, co mu vadí na ní. Po tom rozhovoru ( při něm jsem nebyla) jsem samozřejmě vyzvídala na dceři a ptala se na její názor. Sama mi navrhla, ať mu společně dáme ještě šanci. Souhlasila jsem s ní a manželovi řekla, že je to opravdu šance poslední. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet dál. Zatím je to do na dobré cestě, ale těžko soudit, je to teprve 14 dní. Vše ukáže čas. Tak nám držte palce
ps: teď je to takové, jako to mělo být už dávno -povídají si spolu, vaří spolu,...
No, uvidíme.

drzim palce,snad to nebude jen docasne snazeni:)

Přeju Ti, aby to vyšlo, ale buď jako ostříž, aby se to zase nezvrhlo.

maceska napsal(a):

Ahoj holky, tak se vám opět po delší odmlce hlásím. Hodně se za tu dobu u nás změnilo. Možná mě některé z vás odsoudí, ale já mu dala ještě jednu poslední šanci....Tak popořádku. Zpočátku manžel "machroval", nepřiznával nějaké své city, ale po čase si začal uvědomovat, že začíná být zle. Začal se mi omlouvat, ale já odolávala. A pak si vzal dceru stranou a upřímně se jí omluvil za to, že byl na ni občas zlý, Prosil ji, ať mu to odpustí...Povídali si spolu asi hodinu. Chtěl, aby mu dcera řekla, co jí na něm vadí, že se bude snažit to změnit. On naopak řekl jí, co mu vadí na ní. Po tom rozhovoru ( při něm jsem nebyla) jsem samozřejmě vyzvídala na dceři a ptala se na její názor. Sama mi navrhla, ať mu společně dáme ještě šanci. Souhlasila jsem s ní a manželovi řekla, že je to opravdu šance poslední. Uvidíme, jak se vše bude vyvíjet dál. Zatím je to do na dobré cestě, ale těžko soudit, je to teprve 14 dní. Vše ukáže čas. Tak nám držte palce
ps: teď je to takové, jako to mělo být už dávno -povídají si spolu, vaří spolu,...
No, uvidíme.

macesko hodne stesti ale bud opatrna.Ja jsem sama dite ktere ma nevlastniho otce a zazivala jsem podobne co jsi psala ty,vzdycky po nejakem incidentu se to urovnalo ale ne nadlouho.Ale samozrejmne vam to vyjit muze.

Holky, moc vám děkuju za podporu. Vám také přeji hodně štěstí a mějte se moc fajn:o
Zase se ozvu. Hezký den.

Jasně byste mu měla říct že s ním nebudete takto pokračovat, postavte jasnou hranici, pokračujte v návětěvě poradny, a zavolejte další lidi, aby vás podpořili. držím palce
PP

"Je mi strašně, ale je fakt, že dcera je ráda "že už vypadne". Těch 13 let bylo hezkých, ale asi ne pro ni. Byly doby, kdy si spolu rozumněli, ale pak stačilo malý dcery "prohřešek" a bylo zle.Nikdy je nebyl, to ne, ale poslední dobou sprostě nadával. Ještě, že už ho dcera má na "háku" - jak říká. Začala zase jezdit za svým tátou, který už konečně dospěl a uvědomil si dceru chybí."

Ahoj Maceško. Já měla ve svých 14-15 letech svého nevlastního otce taky na háku, teda aspoň jsem se o to snažila (je to dobrý obranný mechanismus proti jeho nadávkám, ponižování, zesměšňování). Dnes, po osmi letech, (už s ním 3roky nežiju já ani moje matka) tady u tohoto tématu už asi hodinu brečím a nejde to zastavit, nevidím na monitor co vlastně píšu a zjišťuju, že se mi všechno to, co jsem tehdy odsouvala do pozadí (a nalhávala sobě i ostatním že to mám na háku) obrovskou měrou vrací. Strašně závidím Tvé dceři, že její matka by se kvůli ní rozvedla s mužem který jí ubližuje. Závidím jí, že její nevlastní otec má zájem s ní vycházet a navíc se o holku zajímá i její biologický otec.

Mě neměl nikdy rád ani jeden z otců, strejdy nemám a děda mě zklamal svou povahou. Přestože jsem měla od šestnácti kluka, který mě měl asi hodně rád, nikdy jsem mu, ani tomu co přišel po něm, jejich lásku ke mně nedokázala věřit. Nedokázala a nedokážu pochopit, jak mě může mít rádo něco co je mužského pohlaví, nevěřím jim to. A nevím, jak s tím mám sama bojovat. Ale to už patří úplně jinam, omlouvám se, že jsem sklouzla až sem.

Prosím za Tvoji dceru, buď stále obezřetná a nenech to zklouznout do starých kolejí, ať jednou nemá v citech takový mišmaš jako já... Přeju hodně štěstí Tobě i dětem.

Ahojte: přidám jenom malý komentář.

On i mobil má svou cenu, taky jí ho vůbec dávat nemusel. Předpokladám že není rentiér takže na něj musel chvíli vydělávat. Pak když ho puberták, kterému vše padá do klína ztratí, tak at se nediví, že dostane kouř.

Že si ji kupoval dárky, taky vůbec nemusel, možná by jsi se divila, kdyby ji nic nekupoval, bavil se s ní, kamarádil, prostě chtěl být v její blízkosti a když nejsi doma zkoušel i víc...  Co by jsi raději?

Nehledej ve všem problém a nedělej z komára velblouda. může ji pořádně "pochválit", ALE nemůže ji nějak sprostě nadávat. Tam hledej hranici. Mladý je potřeba vychovávat, ale kde končí výchova a kde začíná šikana a vláda despoty?

Každému mohou ujet nervy, ale je to ČASTO, je to BEZDŮVODNĚ, nečekaně ?????????

V čem on vidí příčinu, že mu ujíždějí nervy??

Takhle to zase zapůsobilo na mne, ale je mi jasné, že asi neříkáš všechno do fora.

Pokud to vypadá na "vládu despoty, který děti tyranizuje", tak pryč od něj. Páček

Některý komentáře mi připadají jako, jak já tomu říkám od MILITANTNÍ MATKY. Zkus si něco na moje dítě a schytáš to.

Pak když jim někdo řekne, že něco dělají špatně, a ony jsou to nuceny uznat, tak se rozbrečí. Viz některé díly Chůvy v akci.

Můj osobní názor je, sklony nějaký má, ale co se mohlo po tolika letech krásného manželství změnit (problémy v práci už nějaký musel mít, v životě už jste taky s něčím prošli), dcera je v pubertě. Takže to bude to s čím se špatně vyrovnává.

Ahojte

Omlouvám se, ale napíšu to nehezky. Nikdy jsem nepochopila ženy, které dokážou roztáhnout nohy a nechat na sebe funět v posteli chlapa, který předtím jakýmkoli způsobem ublížil jejich dítěti. Těmito ženami tak pohrdám, až se sama divím. Víc, než nějakým zlodějem. V dnešní době lze přece mít přítele i bez toho, že bych ho musela vnucovat svému děcku doma a nějak na něm být závislá... Dušička dítěte musí mít vždycky přednost. Ááááách jo.

Tercila napsal(a):

Omlouvám se, ale napíšu to nehezky. Nikdy jsem nepochopila ženy, které dokážou roztáhnout nohy a nechat na sebe funět v posteli chlapa, který předtím jakýmkoli způsobem ublížil jejich dítěti. Těmito ženami tak pohrdám, až se sama divím. Víc, než nějakým zlodějem. V dnešní době lze přece mít přítele i bez toho, že bych ho musela vnucovat svému děcku doma a nějak na něm být závislá... Dušička dítěte musí mít vždycky přednost. Ááááách jo.

Promin, ale uz si mela nekdy z chlapa strach? A nemela kam jit? :dumbom:

Ja nevim, co rict, v te situaci jsem nebyla. ale me staci, kdyz zvysi hlas manzel na naseho vlastniho syna, a uz se najezim do obrany, i kdyz v te chvili syn opravdu zlobi (je tedy jeste hodne malicky). Ale kdyby to byl nevlastni otec a jeste by ke zlobe nebyl duvod, asi bych ho prestala milovat...

Jinak ja nemela nevlastniho otce, ale nevlastni matku, se kterou jsem nikdy ve spolecne domacnosti nezila a ktera me nikdy nevychovavaka. Nicmene vztahy byly hrozne a skoncilo to tim, ze se s ni ani s otcem uz vubec nestykam, coz me chvili mrzelo, ale vzhledem k tomu, jak se pod jejim vlivem tata zmenil, uz jsem to hodila zahlavu (i kdyz popravde me to obcas jeste zamrzi). Otec me zklamal tim, ze nas, predtim dobry vztah, zahodil kvuli ni. Mohlo to byt jinak...ja s ni vychazet dobre chtela.

Mám tři děti, z toho se současným manželem 2. Nejstaršího kluka jsem porodila jako svobodná matka a s manželem jsme se poznali, když malýmu byli dva roky.
Já nevím, ale já upřednostnuju děti před manželem. Prostě pro děti se obětuju, ale pro chlapa ne. Kdyby můj manžel byl zlej na nevlastního syna, začala bych ho nenávidět.

maceska napsal(a):

Prosím poraďte, jsem zoufalá. Jsem vdaná 13 let, mán 14-ti letou dceru z 1.manželství a 9-ti letého syna se současným manželem. Dceru měl manžel rád, dokud se nenarodil syn. Začal dělat rozdíly a došlo to tak daleko, že na dceru sprostě nadává. Jinak se nehádáme,manžeství máme celkem spokojené. Nutno podoknout, že dcera je normální, nijak nevybočující puberťačka, dobře se učí a je hodná. Nemohu nadále dopuštět,aby se k ní takto choval.Byli jsme v poradně klinické psychologie, protože dcera si na nevlastního otce poztěžovala ve škole, ale nebylo to nic platné. Chvíli se manžel snažil, ale už je to zase to samé.

Maceško, běhá mi mráz po zádech. Nemohla bych s takovým mužem absolutně dýchat společný vzduch. Také mám dítě z předchozího vztahu a se současným mužem druhé, ale když jsme se poznali, tak jsem mu zčerstva naservírovala svoje stanovisko, a sice takové, že nutně potřebuji ke svému životu, aby moje! dítě, měl on raději, nežli mě. Tak to je dodnes. Mám už i vnučku, která defacto není "jeho" vnučkou, ale chová se jako by byla a ni si nepřipouští, že by nebyla jeho. Snad se mi to podařilo chytit za pačesy hned zpočátku.
Mám známou, také má dvě děti, jednu dcerku za svobodna a druhou ze současným manželem. Situace je podobná jako u tebe. Když byly obě děvčátka malé, je mezi nimi asi 5 letý rozdíl, tak on jako táta koupil jedno lízátko, dal ho té své dcerce a ta druhá koukala. Muselo jí to být neskutečně v dětské dušičce líto a on jí ještě hajzl, kretén, zmetek, bezcharakterní ...se mi chce napsat něco sprostýho....řekl : Co čumíš!

No povím ti ,utíkej od něj, než to špatně dopadne.

Ahoj jsem v hodně podobné situaci jako ty , jestli se ti chce přečti si můj příběh v rubrice-psycholigické-krev není voda:grater:

venuše:
Promin, ale uz si mela nekdy z chlapa strach? A nemela kam jit? :dumbom:

Milá Venuše, žiju tak, abych měla takového chlapa, z kterého strach mít nemusím. A jít se dá vždycky kamkoliv.  Rozhodně žádný chlap nikdy u mě nebude mít šanci (a to nikdy) zdůrazňuij, přestože vím o tom, že "nikdy neříkej nikdy".. Takže NIKDY nebudu s žádným chlapem, který by byl zlý na mé dítě. Natolik jsem snad schopná, abych si dokázala poradit.
Ženy, které tohle zažívají, opravdu lituji, chápu, že to nemají lehké. Ale chlapi jsou doopravdy slabší, než si myslíš. Je to na ženě, co dokáže pro své dítě udělat. Především zvolit pro své dítě jako otce ne krasavce, ale dobrého kamaráda.

Macesko, docela by mě zajímalo, jak jste to nakonec zvládli. Pomohla poslední šance, nebo se to opět zvrtlo a řešila jsi to rozvodem? Já v současné době řeším něco podobného, nejde o to, že by mu sprostě nadával, ale když se syn nezachová tak, jak by přítel předpokládal, tak je to pro něj posera, když něco udělá špatně, tak je to debil. Mluvili jsme spolu o tom a on říká, že si to uvědomuje, že je to špatně, ale nedokáže to změnit (dokážu pochopit, že je těžké změnit své navyklé chování, ale bohužel ani nejeví snahu řešit to psychologem). Já už s ním na toto téma nemůžu ani mluvit, protože je z toho okamžitě hádka, ve které mi vyčte, že mu pořád jen říkám jak je špatný, a že holt není ten princ na bílém koni, jakého bych podle něj chtěla já.

přečti si příspěvek v -psychologické poradně, název článku, krev není voda- je to podobné a chlapi většinou peocitnou, když dostanou nůž na krk a najednou se jim v hlavě rosvítí, věřím tomu, že se to urovná, pokud ten chlap fakt není debil.

Krev není voda jsem sledovala a u nás to není tak vyhrocené jako u Pandy. Nicolas psal v nějakém příspěvku, že nejhorší je to tam, kde příjemné a nepříjemné zážitky ve vztahu jsou 50:50 , protože pak to rozhodování jestli setrvat nebo ne je hóóóódně dlouhodobé. Tak nějak to mám i já a proto je to pro mě tak těžké. Jenže už jsem unavená z toho vysvětlování jak by se k synovi měl chovat a proč a tím jak podrážděně na to reaguje a myslí si, že mě to přejde, když se pár dní moc nebude ukazovat doma. Už nic rozebírat nebudu (pokud tedy nepřijde on sám, že o tom chce mluvit), ale budu dávat velký pozor na to jak se k synovi i mě chová. Mezitím budu muset zapracovat i sama na sobě. Uvědomila jsem si totiž, že jsem jedna z těch žen, které své muže neustále omlouvají, a to i tam, kde omluva prostě není na místě. I od bývalého manžela jsem odešla až tehdy, když už pro mě i syna byla situace naprosto nesnesitelná a zbytečně jsem tak strávila několik let ve strachu, smutku a výčitkách, že synovi nëdokážu zabezpečit takovou rodinu, jakou by mělo mít každé dítě - milující a řešící své problémy.

jsem.sva napsal(a):

Tak přesně tohle jsem řešila já: zachránit dceru od tyrana nebo vzít synovi tátu /který ho stejně jako u vás šíleně rozmazloval/. Pokus o sebevraždu dcery všechno vyřešil.... Ale neměla jsem to nechat tak daleko dojít.... Teď (3 roky po rozvodu) je dcera v pohodě a syna máme ve střídavé péči.

No já zírám, přesně tohle se stalo i mě. Po rozvodu mám mladšího syna ve střídavé péči (syna EX miloval, po mojí dceři pořád řval), starší dcera svého otčíma již 3 roky neviděla (poté co ji vyhodil) a naprosto odmítá s ním mít jakýkoliv kontakt.Rky jsem se snažila udržet zdání dokonalého manželství, nikdo nic netušil, EX manžela jsem vždy podporovala, co se požadavků na dceru týče. Vždy tvrdil, k vlastní bych se choval stejně. V 8 letech jí dal facku, že nezavřela dveře, já měla mimino a nebyla jsem schopna nic udělat jak mě to šokovalo.Takovou pecku by snad člověk nedal dospělému. Byla jsem unavená, na dceru zlá, že mi komplikuje život, dnes se za to moc stydím. Byla to strašná hloupost, dávno jsem ho měla srovnat, stejně jsem nakonec utekla, protože se dost nechutně choval i ke mě, jen si netroufl moc, protože já mám dost divokou povahu, takže, když vykopl dveře on, vykopla jsem je i já. Hloky mi je moc líto, vytáhla jsem jí z toho v 16 a za par sekund 12, chvíli mi blbla z nabyté svobody ale teď  je hodná jako dřív. Střídavou péči u syna mám hlavně proto, že EX syna opravdu má hodně rád a já nejsem potvora, abych se EX mstila, ublížila bych zase jen svému dítěti.

Ona je otázka, jestli by jí stejně nenadával, i kdyby byla jeho, když píšeš, že nadává i synovi - Ony puberťačky jsou někdy na zabití a každý na to nemá. Ale to záleží na konkrétní míře a způsobu. Je fakt, že býváme citlivější na projevy k dětem, které jsou jen naše a vidíme v tom hned nenávist